41 Ad 3/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: P. O. X zastoupen advokátem Mgr. Bc. Tomášem Beníčkem Fügnerovo nábřeží 2809, 760 01 Zlín proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2025, čj. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Žalovaná snížila žalobci invalidní důchod III. stupně na invalidní důchod I. stupně. Posudková lékařka totiž shledala, že žalobce již není invalidní ve III. stupni, jelikož jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 35 %, což odpovídá právě invaliditě I. stupně. Soud zkoumal, zda tento závěr obstojí. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí jej však potvrdila, a proto soud musel žalobu zamítnout.

II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci

2. Žalovaná rozhodnutím ze dne 14. 8. 2025, čj. X, snížila žalobci výši invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně (prvostupňové rozhodnutí). V rozhodnutí uvedla, že podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) ze dne 11. 6. 2025 (první posudek) není žalobce invalidní ve třetím stupni. Jeho pracovní schopnost podle něj poklesla jen o 35 %.

3. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky. Brojil proti výpočtu výše částky invalidního důchodu a nesouhlasil též se snížením stupně invalidního důchodu.

4. V námitkovém řízení proběhlo nové posouzení zdravotního stavu žalobce. Lékařka IPZS vyhotovila nový posudek dne 12. 11. 2025 (druhý posudek). Ten rovněž stanovil míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na 35 %.

5. Na základě druhého posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 11. 2025, čj. RN- 950 620 4488-35-PJA (rozhodnutí žalované), námitky žalobce zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

III. Žaloba, vyjádření žalované

6. Žalobce trvá na své námitce ohledně nesprávného posouzení jeho zdravotního stavu. Zásadně nesouhlasí se závěry druhého posudku, na kterých stojí rozhodnutí žalované. Má za to, že posudková lékařka neposoudila jeho zdravotní stav správně. Bohužel nemůže souhlasit s tím, že by se jeho zdravotní stav stabilizoval či dokonce zlepšil. V souvislosti s tím odkazuje na lékařskou zprávu MUDr. T. F. ze dne 22. 9. 2025, ze které plyne, že žalobce trpí trvalým neurologickým postižením – trvalým ochrnutím pravé horní končetiny, chronickými bolestmi hlavy a závratěmi. Tím je výrazně limitován, zejména co se týče pracovního procesu. Z lékařské zprávy je zřejmé, že do budoucna nelze očekávat žádné zlepšení, vzhledem k tomu, že trpí vrozenou kostní chorobou, která způsobuje kostní přestavbu. Současně je žalobce po komplikované neurochirurgické operaci a má vrozenou dutinu v míše, u níž hrozí riziko zvětšení v případě útlaku míchy. Současně trpí syndromem brachiálního plexu. Je nezbytné, aby se vyvaroval zvýšené fyzické námaze, přetížení a stereotypní jednostranné zátěži.

7. Omezení pracovní schopnosti žalobce plyne také z lékařské zprávy MUDr. M. ze dne 19. 12. 2025. Podle ní má žalobce vícečetné lytické léze žeber, a to oboustranně – v diferenciální diagnostice je obraz polyostotické formy fibrózní dysplázie. V souvislosti se zdravotním stavem žalobce je více než pravděpodobné, že se tento stav bude v čase zhoršovat. Poukazuje také na skutečnost, že žebra není možné nahradit žádným implantátem či protézou a změna jejich struktury je rizikovým faktorem již při sebemenších úrazech. I tento stav žalobce tedy minimalizuje jeho pracovní možnosti, když by mu sebemenší úraz mohl způsobit nevratné poškození zdraví. Na omezení jeho pracovní schopnosti poukazuje také lékařská zpráva ze dne 15. 12. 2025. Je tedy zřejmé, že zdravotní stav žalobce má významný vliv na jeho pracovní schopnost. To zcela určitě neodpovídá poklesu pracovní schopnosti o 35 %. Jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav totiž velmi výrazně omezuje nejen jeho pracovní schopnosti.

8. S ohledem na výše uvedené tedy žalobce navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí žalované i prvostupňové rozhodnutí.

9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvádí, že neshledala proběhlé řízení za nesprávné a posudkové řízení za neobjektivní. Nezjistila žádné pochybení při vyhotovení druhého posudku. Rozhodnutí žalované má dostatečně odůvodnění a uvádí a konkretizuje všechny lékařské zprávy, z nichž žalovaná vycházela. Jak posudková rozvaha, tak i zdravotní dokumentace pro posouzení a vyhotovení posudku zcela dostačovala. Závěr vycházející z objektivně zjištěného zdravotního stavu žalobce převzala žalovaná do odůvodnění svého rozhodnutí a posouzení proběhlo podle platné vyhlášky o invaliditě a v souladu se zákonem o důchodovém pojištění. Zdravotní stav žalobce a jeho funkční důsledky posudková lékařka pro účely posudkového závěru zjistila v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože objektivizovala všechny skutečnosti významné pro posudkový závěr.

10. K námitce žalobce, že ho nepředvolali k žádné komisi a posudkový lékař ho nikdy neviděl, uvádí, že vzhledem k dostatečně doložené zdravotní dokumentaci tu byly předpoklady k posouzení zdravotního stavu žalobce v jeho nepřítomnosti. Osobní vyšetření má zvláštní význam tehdy, existují-li rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály.

11. Protože žalobce nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu a zpochybňuje správnost stanovení míry procentuálního poklesu pracovní schopnosti a objektivnost posudku, žalovaná navrhuje vyhotovení posudku příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (posudková komise).

IV. Zadání třetího posudku, jeho obsah a zjištění z něj plynoucí

12. Soud požádal posudkovou komisi o nové posouzení zdravotního stavu (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Posudková komise svůj posudek vyhotovila dne 27. 5. 2026 (třetí posudek).

13. Posudkové zhodnocení ve třetím posudku k žalobci uvádí, že se jedná o muže ve věku 31 let, který je vyučený masérem a tuto profesi vykonával od roku 2018. V roce 2014 mu po pádu lékaři náhodně zjistili polyostotickou fibrózní dysplasii a cystické útvary v kostech. Na tomto podkladě mu diagnostikovali McCuneův-Albrightův syndrom. To je genetická porucha charakterizovaná triádou příznaků: kostní změny (zejména fibrózní dysplasie, u níž normální kost nahrazuje vazivo), kožní skvrny typu „café au lait“ a endokrinní problémy. U žalobce evidují kostní a kožní problémy, endokrinní potíže se neprokázaly. Funkční dopad tohoto syndromu je nevýznamný a nevede k invalidizaci žalobce. Jeho stav po akutní pankreatitidě v roce 2009 je bez trvalých následků, míra poklesu pracovní schopnosti nedosahuje invalidity.

14. Žalobci v květnu 2024 provedli subokcipitální kraniektomie s dekompresí fossa cranii posterior a plastika durae matris pro Arnold-Chiariho malformaci 1. typu s dystopií mozečkových tonsil. Na základě operace žalobce uznali invalidním ve III. stupni – z toho důvodu, že byl krátce po operaci. Lékař poté stanovil kontrolní lékařskou prohlídku za 1 rok (v červnu 2025) k přeposouzení jeho zdravotního stavu.

15. V diagnostickém souhrnu třetí posudek zmiňuje tyto zdravotní obtíže:  Arnold-Chiariho malformace 1. typu s dystopií mozečkových tonsil + syringomyelická dutina v etáži C6-Th1. Dne 20. 5. 2024 lékaři provedli kraniektomii subokcipitalis, dekompresi fossa cranii posterior a platiku durae matris;  McCune-Albrightův syndrom – polyostotická fibrózní dysplasie, na magnetické rezonanci hrudníku nalezli mnohočetné osteogenní léze;  stav po akutní pankreatitidě v roce 2009;  dyspepsie, dif. dg. intolerance ovalbuminu 12/2025;  kuřák, dif. dg. chronická bronchitida, kombinovaný buněčný deficit, v 1–4/2026 v léčbě Imunor;  cervikobrachiální syndrom podle dok.  stav po operaci menisku levého kolene;  stav po bronchopneumonii vpravo v 10/2024;  stav po opakovaných frakturách prstů bez udání lokalizace a po fraktuře nártu v roce 2017, III. prstu v posledních letech.

16. Žalobce se jednání posudkové komise účastnil. Přítomní posudkoví lékaři jej vyšetřili. Lékařka z oboru neurologie při jednání komise objektivně zjistila, že žalobce je lucidní a orientovaný. Spolupracuje a je sportovního habitu. Jeho kůže je čistá, bez patologických eflorescencí. Dále lékařka vyšetřila hlavu a horní i dolní končetiny žalobce. Posudková komise se následně jednotlivě věnovala předloženým lékařským zprávám.

17. Posudková komise po prostudování podkladové dokumentace došla k tomu, že k datu vydání rozhodnutí žalované je stav žalobce dlouhodobě nepříznivý a má vliv na pokles jeho pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav po operaci pro Arnold-Chiariho malformaci I. stupně v květnu 2024. Subjektivně si žalobce stěžuje na bolest hlavy při krajních polohách hlavy a parestesie pravé horní končetiny. Objektivně je podle magnetické rezonance mozku z března 2025 stav po subokcipitální kraniotomii bez známek útlaku míšních struktur. Kontrolní magnetickou rezonanci lékaři doporučili za 1 rok.

18. Podle lékařské zprávy z neurologie z 22. 9. 2025 má žalobce trvalé ochrnutí pravé horní končetiny (tíže kolísá – klidově je lehká, v zátěži až těžká s necitlivostí), chronické bolesti hlavy a závratě. Při vyšetření neurologem na jednání posudkové komise je na horních končetinách tvar i tonus symetrický. V ramenních kloubech je hybnost do flexe i abdukce do plného rozsahu, v Mingazziniho poloze bez sklesu. Taxe i metrie je správná, proximální i distální svalová síla jsou v normě 5/5. Stisk obou rukou je vydatný, v porovnání s kontralaterální stranou se síla vyčerpává jen velmi lehce. Akrálně posudková komise pozoruje až mírný třes, klidový ani intenční tremor nespatřen. Žalobce udává taktilní dysestezii na malíkové hraně. Reflexy C5–8 jsou přítomny. Paretické postižení pravé horní končetiny lze hodnotit jako frustní, velmi lehké. Na levé horní končetině a dolních končetinách paretické postižení není. Funkční postižení po operaci pro Arnold-Chiariho malformaci 1. typu je možno hodnotit jako lehké. Stav žalobce je stabilizovaný.

19. Na základě prostudované zdravotní dokumentace dospěla posudková komise k závěru, že k datu vydání rozhodnutí žalované šlo u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl stav po operaci pro Arnold-Chiariho malformaci 1. typu.

20. Posudkově stav hodnotí podle kapitoly VI. (postižení nervové soustavy), položky 1b – jako lehké funkční postižení – lehká motorická, senzorická, řečová nebo kognitivní dysfunkce, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo je možno je vykonávat s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků. Tato položka uvádí rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti mezi 20 a 35 %. Funkční poruchu způsobenou samotným rozhodujícím postižením posudková komise hodnotila na dolní hranici rozpětí. S ohledem na další posudkově významné skutečnosti (komorbidity a fyzicky náročné nejdéle vykonávané zaměstnání) stanovila posudková komise celkový pokles pracovní schopnosti na 35 %.

21. Soud zde upozorňuje na to, že třetí posudek v posudkovém zhodnocení uvádí, že se jedná o kapitolu IV. S ohledem na obsah posudku se ovšem jedná o zjevnou chybu v psaní. Jedná se totiž o kapitolu VI., jak soud správně uvádí výše.

22. Žalobce se ke třetímu posudku vyjádřil. V prvé řadě namítá nesprávnost doručování. Ačkoliv tajemnici posudkové komise sdělil identifikátor své datové schránky, doručila mu ho prostřednictvím doručovatele poštovních služeb na adresu trvalého bydliště. Navíc ho nedoručili ani právnímu zástupci.

23. Poté žalobce namítá hned několik věcných nedostatků třetího posudku. Uvádí se v něm, že se žalobce dostavil „po svých“. Již se však neuvádí, že jeho chůze je vzhledem k postižení dlouhých kostí a kyčlí fibrózní dysplazií výrazně změněna. Kosti jeho dolních končetin jsou vlivem této zdravotní indispozice deformovány tak, že se jejich tvar čím dál více vychyluje do obloukovitého postavení na obou stranách, což způsobuje tzv. „kachní“ způsob chůze. Tento stav lze seznat jak z rentgenových snímků, tak při běžném pohledu na žalobce. Celkový stav spojený s chůzí je navíc zhoršen v souvislosti s operací kolene levé nohy. V posouzení také chybí, že při samotné chůzi žalobce dochází při vertikalizaci a následném otevření očí k vertigu a nauzee.

24. Žalobce také poukazuje na rozpory ve třetím posudku. Ten na straně 4 uvádí, že při jednání komise objektivně zjistila, že je kůže žalobce čistá. Oproti tomu na straně 7 uvádí, že jsou u žalobce evidovány kožní projevy McCuneova-Albrightova syndromu – tj. kožní skvrny typu „café au lait“.

25. Dále žalobce nesouhlasí s posouzením, že jizva na hlavě žalobce je klidná. Vytvořily se v ní bolestivé uzly, které se při fyzické námaze zhoršují. Jde-li o vyšetření horních a dolních končetin, tak žalobce namítá, že posudková komise při přešetření neprováděla rotace končetin (jak ze třetího posudku vyplývá). Žalobce pouze vyzvala k tomu, aby si lehl na záda a přitáhl kolena k břichu. To je pohyb, který mu nečiní výrazné obtíže, na rozdíl od rotačních a dalších pohybů.

26. Žalobce také nesouhlasí s tvrzením posudkové komise, že stisk jeho ruky je pevný – žalobce nedokáže pravou rukou vytvořit ani tzv. špetku. Po operačním zákroku nedošlo v této oblasti ke zlepšení, naopak spíše ke zhoršení stavu.

27. Žalobce konstatuje, že při tak krátkém vyšetření (trvajícím přibližně 10 minut) nelze objektivně zhodnotit jeho zdravotní stav. Za nejzávažnější potíže, které mu brání v běžném životě považuje zejména silné bolesti hlavy, problémy s pravou horní končetinou, třes, bolesti dlouhých kostí a kyčelních a ramenních kloubů. Při takto krátkém vyšetření nelze pozorovat výraznou únavu žalobce přetrvávající i po 10 hodinách spánku, neklid, podrážděnost, nesoustředěnost a bolesti, které s sebou jeho onemocnění nesou.

28. Podle přednosty neurochirurgické kliniky v Olomouci kostní změny žalobce postupují mimořádně rychle. Je tedy možné, že během několika let u žalobce povedou k ještě závažnějším zdravotním komplikacím. Ložiska fibrózní dysplazie jsou ve značném rozsahu u žalobce přítomna také na lebce a dalších kostech. V prosinci 2025 lékaři zjistili také rozsáhlá ložiska v oblasti hrudníku a žeber.

29. Posudková komise žalobce posuzovala jako maséra a podle jejího závěru pokles jeho pracovní schopnosti dosahuje 35 %. Ze zprávy z neurologie ze dne 22. 9. 2025 (MUDr. T. F.) však vyplývá, že trpí trvalým ochrnutím pravé horní končetiny, chronickými bolestmi hlavy a závratěmi. Proto by se měl vyhnout zvýšené fyzické námaze, přetížení a stereotypní jednostranné zátěži. Je zřejmé, že při takovýchto zdravotních obtížích je zcela vyloučeno, aby nadále vykonával práci maséra. S tou se pojí zvýšená jednostranná námaha a zátěž. Se závěry posudku tak žalobce nemůže za žádných okolností souhlasit.

30. V návaznosti na námitky žalobce ve vyjádření k posudku si soud od posudkové komise vyžádal doplnění posudku, které na ně adresně zareaguje. Doplnění posudku posudková komise vyhotovila dne 15. 7. 2026 (doplnění posudku) a setrvala na dřívějších závěrech. Žalobci dne 4. 6. 2026 doručila posudek do datové schránky a současně jej odeslala i cestou České pošty. Žalobce dopis opatřený adresou jeho trvalého bydliště (Újezd 439) nepřevzal a vrátil se posudkové komisi. Zástupci žalobce dopis doručili prostřednictvím České pošty dne 8. 6. 2026. Tato tvrzení dokládá doručenkami.

31. Dále posudková komise vysvětluje, že přísedící neuroložka provedla vyšetření dostatečným způsobem k ověření funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na pracovní schopnost žalobce. Ověření lékařka zaměřila zejména na invalidizující onemocnění, tedy na stav po operaci Arnold-Chiariho malformace v květnu 2024. Pro posouzení je zásadní stav končetin z hlediska paretického postižení. Subjektivní stesky (na bolest hlavy a končetin) nelze hodnotit samostatně a již jsou součástí procentuálního hodnocení poklesu pracovní schopnosti. McCune-Albrightův syndrom není invalidizující diagnózou – tedy diagnózou s nejvyšší mírou poklesu pracovní schopnosti – a při hodnocení poklesu pracovní schopnosti k této diagnóze posudková komise přihlíží. Posudková komise odkazuje na třetí posudek, kde uvádí, že vzhledem ke komorbiditám stanovuje celkový pokles pracovní schopnosti na horní hranici rozpětí v dané položce. Postup kostních změn posudková komise nezpochybňuje, nicméně nelze přiznat invaliditu „do budoucna“.

32. Na závěr posudková komise uvádí, že neposuzuje pokles pracovní schopnosti k určitému povolání. Podle § 5 vyhlášky o posuzování invalidity se hodnotí využití zachovalé pracovní schopnosti k výdělečné činnosti obecně. Žalobce zvládne prácu s podstatně nižšími nároky na tělesné i duševní schopnosti. Navíc se může rekvalifikovat na jiný druh výdělečné činnosti, pokud by nedokázal v podstatně menším rozsahu a intenzitě pokračovat v předchozí výdělečné činnosti.

V. Posouzení věci

33. Žaloba není důvodná.

34. Právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.

35. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje posudková komise, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 soudního řádu správního). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat.

36. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Především s těmi, které posuzovaný namítá. Kromě toho musí posudková komise své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod ve dvouinstančním řízení, podléhá zejména její rozhodnutí v námitkovém řízení požadavkům na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43). Jsou-li v posudkových hodnoceních zdravotního stavu rozpory, může je krajský soud v rámci zjišťování skutkového stavu řešit i pořízením tzv. srovnávacího posudku posudkové komise (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013-22).

37. Soud vyhodnotil zjištěný skutkový stav na základě třetího posudku a jeho doplnění. Mají všechny formální náležitosti podle § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Ohledně úplnosti předloženého posudku soud uvádí, že posudková komise vycházela ze všech dostupných lékařských zpráv a hodnotila všechna relevantní zdravotní postižení žalobce. Proto z něj a jeho doplnění vycházel jako ze stěžejního důkazu v otázce invalidity žalobce.

38. Ze třetího posudku a jeho doplnění pak vyplynulo, že pracovní schopnost žalobce ke dni vydání rozhodnutí poklesla o 35 %. Pokles jeho pracovní schopnosti tedy odpovídal invaliditě I. stupně [viz § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění], a nikoliv invaliditě III. stupně. Žalovaná tedy postupovala správně, pokud rozhodla o snížení invalidity žalobce ze III. stupně na I. stupeň.

39. Soud nechce v žádném případě snižovat závažnost zdravotních obtíží žalobce včetně toho, jak je sám vnímá. Je mu to upřímně líto. Nicméně žalobní námitky se v této věci nakonec ukázaly být nedůvodnými. V případě zhoršení zdravotního stavu žalobce v období od vydání rozhodnutí žalované žalobci nic nebrání, aby požádal o zvýšení invalidního důchodu.

VI. Závěr a náklady řízení

40. Krajský soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné. Proto žalobu zamítl (výrok I.). Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Žalované žádné náklady řízení nad rámec její běžné administrativní činnosti nevznikly (výrok III.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno, 30. července 2026 Martin Kopa, v. r. samosoudce