41 Ad 32/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobkyně A.P., ……, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28.7.2015, č.j. …….., takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou žalobkyně napadala rozhodnutí vydané ČSSZ dne 28.7.2015, č.j. ……, kdy v námitkovém řízení žalovaná rozhodla tak, že zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ, č.j. 616 013 0933 ze dne 1.8.2011. V podané žalobě žalobkyně s uvedeným rozhodnutím nesouhlasila, uvedla, že ČSSZ jí nezapočítala dobu, kdy byla žalobkyně upoutána na lůžko a měla pečovatelku. V této době jí hradil sociální a zdravotní pojištění Sociální úřad Brno. Dále nebyl započítán za posledních 10 let výkon trestu odnětí svobody, kde je žalobkyně od května roku 2009 doposud (zmínila do doby podání žaloby v září r. 2015). Domnívá se, že zde ČSSZ pochybila, protože věznice hradí zdravotní a sociální pojištění, tudíž do roku 2013, už jsou 3 roky, kdy toto nebylo také započítáno. Rozhodnutí ČSSZ dle žalobkyně bylo vydáno unáhleně a zaujatě vůči osobě žalobkyně. Z těchto důvodů se domáhala toho, aby napadené rozhodnutí bylo soudem zrušeno a věc žalované vrácena k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že napadeným rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobkyně podle ust. § 88 odst. 8 zák. č. 582/1991 Sb. a § 90 odst. 5 zák. č. 500/2004, správní řád, uplatněné proti rozhodnutí žalované ze dne 1.8.2011, kterými jí byla zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění a rozhodnutí bylo potvrzeno. K žalobě žalobkyně žalovaná uvedla, že dle § 38 zdp pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popř. byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu. Potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se posuzuje podle § 40 odst. 1 cit. zákona. Podle tohoto ustanovení činí potřebná doba pojištění u pojištěnce ve věku do 20 let méně než jeden rok, od 20 let do 22 let jeden rok, od 22 let do 24 let dva roky, od 24 let do 26 let tři roky, od 26 let do 28 let čtyři roky a nad 28 let pět roků. Potřebná doba pojištění se zjišťuje z období před vznikem plné invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity. Podle § 40 odst. 2 cit. zákona se potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky. Z dávkového spisu žalobkyně vedeného u žalované bylo zjištěno, že rozhodnutím ze dne 1.8.2011 zamítla žalovaná žalobkyni žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 38 písm. a) zdp. V předmětné věci se jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí žalované závislé především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů ve věcech sociálního zabezpečení, státní sociální podpory a sociální péče při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách posuzují dle § 8 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, okresní správy sociálního zabezpečení. Za tím účelem svými lékaři posuzují mimo jiné i invaliditu žadatelů o příslušnou dávku důchodového pojištění. Ve věci byl tedy vypracován posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Havlíčkově Brodě ze dne 5.5.2011, podle něhož je žalobkyně invalidní dle § 39 odst. 1 zdp od 10.3.2011, jde o invaliditu třetího stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) cit. zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 70%. Žalobkyně tedy splnila první podmínku pro přiznání nároku na invalidní důchod, ovšem druhá podmínka, a to potřebná doba pojištění, naplněna nebyla. Z údajů nacházejících se v dávkovém spisu a těch, které žalobkyně uvedla při podání žádosti, vyplývá, že tato v rozhodném období před vznikem invalidity, tj. v době od 10.3.1991 do 9.3.2011, získala pouze 1 rok a 326 dnů pojištění a v období od 10.3.2001 do 9.3.2011 pouze 1 rok a 97 dnů pojištění. Žalovaná tedy vydala rozhodnutí ze dne 1.8.2011, kterým zamítla žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 písm. a) zdp. Proti rozhodnutí žalobkyně podala námitky, v nichž vyjádřila nespokojenost s posouzením zdravotního stavu, a žádala o přiznání invalidního důchodu. V rámci námitkového řízení žalovaná přezkoumala napadené rozhodnutí v plném rozsahu a zjistila, že o nároku žalobkyně bylo rozhodnuto správně a v souladu s právními předpisy. Žalovaná tedy rozhodnutím ze dne 8.9.2011 zamítla námitky žalobkyně a rozhodnutí potvrdila. Proti rozhodnutí uplatnila žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně. V rámci soudního řízení byl PK MPSV ČR v Brně znovu posouzen zdravotní stav žalobkyně. Posudkem ze dne 3.2.2015 a dalším posudkem ze dne 6.3.2015 byla žalobkyně uznána invalidní pro invaliditu třetího stupně dle ust. § 39 odst. 2 písm. c) zdp. Vznik invalidity byl stanoven dnem 4.11.2003. Krajský soud rozsudkem ze dne 8.4.2015, č.j. 41 Ad 17/2014-88, rozhodnutí žalované ze dne 8.9.2011, zrušil a věc vrátil zpět žalované k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že se PK MPSV nezabývala stanovením plné nebo částečné invalidity žalobkyně v době před 1.1.2010, byl v rámci realizace rozsudku krajského soudu dne 11.6.2015 vyhotoven posudek OSSZ Havlíčkův Brod, dle něhož byla žalobkyně v době od 4.11.2003 do 31.12.2009 plně invalidní podle ust. § 39 odst. 1 písm. a) zdp ve znění do 31.12.2009. Poté žalovaná znovu posoudila podmínku potřebné doby pojištění žalobkyně pro nárok na invalidní důchod k nově stanovenému datu vzniku invalidity. V rozhodném období před vznikem invalidity, tj. v době od 4.11.1993 do 3.11.2003, získala žalobkyně pouze 3 roky a 270 dnů pojištění, v posunutém období od 1.10.1994 do 30.9.2004, získala taktéž pouze 3 roky a 270 dnů pojištění a v období od 4.11.1983 do 3.11.2003 získala pouze 3 roky a 301 dnů pojištění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v období rozhodném pro přiznání invalidního důchodu opět nesplnila podmínku potřebné doby pojištění, nárok na invalidní důchod jí, s ohledem na příslušná kogentní ustanovení zákona o důchodovém pojištění, nevznikl. K námitce žalobkyně týkající se nezhodnocení doby ve výkonu trestu odnětí svobody, žalovaná sdělila, že v ust. § 5 zdp je taxativně vymezen okruh pojištěných osob a podmínek, za jakých jsou tyto osoby pojištěny. Důchodově pojištěny jsou pouze osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, které jsou zařazeny do práce za podmínek dle cit.ust., a důchodové zabezpečení zaniká dnem, kdy odsouzený výkon těchto prací ukončil. Důchodové zabezpečení se nevztahuje na odsouzené, kteří vykonávají jen příležitostné práce, jejichž výkon nezakládá nemocenské pojištění. Při vydání napadeného rozhodnutí žalovaná zhodnotila veškerou prokázanou a doloženou dobu pojištění dle dokladů nacházejících se v její evidenci a těch, které žalobkyně předložila při uplatnění žádosti. Pro posouzení podmínky potřebné doby pojištění pro získání nároku na důchod žalovaná přihlédla i k době, kdy byla žalobkyně vedena v evidenci úřadu práce. V průběhu soudního řízení tehdejší právní zástupkyně žalobkyně JUDr. Ludmila Krejčí soudu sdělila, že žalobkyně nesouhlasí s tím, že by nesplnila podmínky uvedené v ust. § 38 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění a sice, že nesplňuje potřebnou dobu pojištění pojištěnce ve smyslu ust. § 40 odst. 1 cit. zákona. Jednak k tomu, kde pracovala a jak dlouhou dobu se vyjádřila ve svém podání. Navrhovala proto, aby soud učinil, vzhledem k tomu, že žalobkyně pobývala dlouhou dobu ve věznici na Vězeňskou službu ČR s dotazem, zda žalobkyně pracovala, pokud byla ve věznici, zda byla účastna pojištění a jaká část tohoto pojištění by se jí započítala do nároku na invalidní důchod. Je přesvědčena, že bez této zprávy není možno ve věci rozhodnout. Soud učinil dotaz v rámci dokazování v tomto řízení na Generální ředitelství Vězeňské služby ČR a ta soudu sdělila, že žalobkyně je ve výkonu trestu odnětí svobody od 27.5.2009 dosud (sděleno že 27.3.2016 bude propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody) ve výkonu trestu nebyla zaměstnána a nebyla účastna pojištění. Z připojeného spisu Krajského soudu v Brně bylo zjištěno, že rozsudkem uvedeného soudu z 8.4.2015, č.j. 41 Ad 17/2014-88 bylo rozhodnutí ČSSZ ze dne 8.9.2011, č.j. 6160130933/315-RP zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Věc se týkala otázky přiznání invalidního důchodu žalobkyně, zejména data vzniku invalidity žalobkyně a zjištění potřebné doby pojištění. V rámci řízení ve věci vedené pod sp.zn. 41 Ad 17/2014 Krajský soud v Brně zkoumal zdravotní stav a schopnost soustavné výdělečné činnosti žalobkyně paní …. a požádal PK MPSV ČR na pracovišti v Brně o vypracování posudku o jejím zdravotním stavu. Posudek byl vypracován 3.2.2015 a doplňující posudek pak dne 6.3.2015 a bylo zjištěno, že pokud jde o žalobkyni, byla invalidní dle § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 zák. č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. a datum vzniku invalidity byl stanoven na 4.11.2003 s tím, že se jedná o stav trvalý. Proti datu vzniku invaliditu III. stupně (do 31.12.2009 plná invalidita), nenamítal nic ani jeden z účastníků řízení, neboť právě s ohledem na zjištění data vzniku invalidity III. stupně (plná invalidita) bylo zrušeno rozhodnutí ČSSZ z 8.9.2011 rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 41 Ad 17/2014-88, kdy ve zhodnocení věci soudem v odůvodnění tohoto rozsudku bylo uvedeno, že vzhledem k tomu, že bylo stanoveno jiné datum invalidity u žalobkyně, je třeba dle příslušných zákonných ustanovení zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění znovu zkoumat, zda v rozhodném období žalobkyně splnila potřebnou dobu pojištění či nikoliv s tím, že teprve poté, kdy bude zjištěno, zda v rozhodném období žalobkyně splnila nebo nesplnila potřebnou dobu pojištění pro nárok na invalidní důchod, žalovaná vydá ve věci nové rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně ani žalobkyně ani žalovaná kasační stížnost nepodali a žalovaná pak vydala nové rozhodnutí dne 28.7.2015, kdy respektovala vznikl invalidity III. stupně u žalobkyně od data 4.11.2013 a v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními s ohledem na datum vzniku invalidity, věk žalobkyně a zkoumala, zda žalobkyně splnila potřebnou dobu pojištění pro nárok na invalidní důchod či nikoliv. Žalovaná dospěla k závěru, že ani při jiném datu vzniku invalidity III. stupně, to je 4.11.2003 žalobkyně nesplnila podmínku potřebné doby pojištění. Krajský soud v Brně vzhledem k žalobním námitkám žalobkyně opětovně zkoumal, zda žalobkyně splnila potřebnou dobu pojištění, vyšel z podkladů týkající se zaměstnání žalobkyně i její evidence u Úřadu práce, přičemž doplnil dokazování dotazem na Generální službu Vězeňské služby, která zaslala zprávu v tom směru, že žalobkyně je ve výkonu trestu odnětí svobody od 27.5.2009 dosud (propuštěna k 27.3.2016) přičemž ve výroku trestu zaměstnána nebyla a nebyla účastna pojištění. Podle § 5 odst. 1 písm. l) pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni osoby ve výroku trestu odnětí svobody zařazené do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce. Z citovaného ustanovení § 5 odst. 1 písm. l) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žalobkyně po dobu výkonu trestu odnětí svobody pojištěná nebyla, neboť v době výkonu trestu odnětí svobody nebyla zařazena do práce. Podle § 38 zák. č. 155/1995 Sb., pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let, nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popř. byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu. Dle § 40 odst. 1 písm. f) zák. č. 155/1995 Sb., potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku nad 28 let 5 roků. Podle §40 odst. 2 uvedeného zákona potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity a jde-li o pojištěnce nad 28 let, z posledních 10 roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období 10 roků, dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění 2 roky. Z podkladů, které jsou založeny v dávkovém spisu ohledně pracovní činnosti žalobkyně, její evidence uchazečky o zaměstnání u úřadu práce a z osobního listu důchodového pojištění ze dne 23.7.2015 vyplývá, že žalobkyně splnila pouze jednu z podmínek § 38, a to že se stala invalidní k datu 4.11.2003, nesplnila však druhou v zákoně danou podmínku, a to získání potřebné doby pojištění, přičemž pro výplatu invalidního důchodu musí být splněny obě podmínky, tedy že pojištěnec se stal invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, současně. Vzhledem k tomu, že byly zjištěny všechny skutečnosti, a tedy i ta skutečnost, že žalobkyně v době výkonu trestu odnětí svobody nebyla účastna pojištění, neboť nebyla zaměstnána, bylo tedy zjištěno, že nesplnila dobu potřebnou stanovenou s ohledem na věk žalobkyně v § 40 odst. 2 zák. o důchodovém pojištění, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s“). Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1,2 s.ř.s. Žalobkyně ve věci neměla úspěch, žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Účastníkům proto nálady řízení nebyly přiznány. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 18.1.2017 JUDr. Jana Kubenová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Veronika Smékalová