41 Ad 32/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: Mgr. J. V. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ing. Davidem Veselým Žitavského 496, 156 00 Praha 5 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 11. 2025, čj. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Žalobce pobíral od roku 2008 invalidní důchod. Žalovaná mu ho odňala, protože jeho pracovní schopnost podle posudkových lékařů poklesla jen o 25 %. K I. stupni invalidity mu tedy chybělo 10 procentních bodů. Tento závěr se bohužel potvrdil i v soudním řízení. Proto soud žalobu zamítl.

II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci

2. Lékaři žalobci v roce 2008 zjistili ložiskovou lézi (patologické ložisko) v oblasti mozkového kmene. Ta stlačila mokovod a bránila odtoku mozkomíšního moku, který se proto hromadil v mozkových komorách (obstrukční hydrocefalus). V červenci 2008 proto žalobci zavedli ventrikuloperitoneální drenáž – hadičku, která odvádí mozkomíšní mok z mozkové komory do dutiny břišní. V listopadu 2024 mu drenáž vyměnili. Kvůli těmto obtížím pobíral žalobce od 12. 9. 2008 plný invalidní důchod, resp. invalidní důchod III. stupně. Od 1. 10. 2014 mu žalovaná přiznala invalidní důchod I. stupně.

3. Dne 9. 6. 2025 proběhla kontrolní lékařská prohlídka. Lékař Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) v posudku z téhož dne (první posudek) uzavřel, že pracovní schopnost žalobce poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 25 %. Za rozhodující příčinu tohoto stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti označil zdravotní postižení srovnatelné s postižením uvedeným v kapitole VI (postižení nervové soustavy), položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška). Tato položka pokrývá lehké funkční postižení a vyhláška pro ni stanoví rozpětí 20–35 %. První posudek zvolil střed rozpětí, tedy 25 %. Invalidita podle něj zanikla ke dni prohlídky.

4. Žalovaná poté rozhodnutím ze dne 5. 8. 2025, čj. X (prvostupňové rozhodnutí), odňala žalobci od 1. 9. 2025 invalidní důchod.

5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce námitky. Lékařka IPZS pro námitkové řízení jeho zdravotní stav znovu posoudila. V posudku ze dne 11. 11. 2025 (druhý posudek) dospěla ke stejnému výsledku jako první posudek. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je podle ní omezení fyzických schopností v důsledku léčeného obstrukčního hydrocefalu při stacionární ložiskové lézi v mozkovém kmeni, a to v souběhu s obtížemi pohybového aparátu. Střed rozpětí položky 1b zvolila s ohledem na tíži stavu, na profesi žalobce i na další poruchy páteře a kloubů. Důvody pro navýšení podle § 3 vyhlášky neshledala.

6. Druhý posudek se navíc vypořádal s dřívějším posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (posudková komise) ze dne 19. 3. 2019. Ta žalobci uznala trvající invaliditu I. stupně od 4. 5. 2018 a stanovila pokles jeho pracovní schopnosti na 35 %. Zdravotní postižení přitom zařadila do stejné položky 1b jako oba posudky IPZS. Rozdíl spočíval v tom, že posudková komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 25 %, tuto hodnotu sama označila za horní hranici rozpětí a navýšila ji podle § 3 vyhlášky o dalších 10 procentních bodů na 35 %. Podle druhého posudku šlo o nesprávné použití vyhlášky. Hodnota 25 % totiž horní hranicí položky 1b není. Tou je 35 %.

7. Žalovaná pak rozhodnutím ze dne 18. 11. 2025, čj. X (rozhodnutí žalované), zamítla námitky žalobce a potvrdila prvostupňové rozhodnutí.

III. Žaloba a vyjádření žalované

8. Žalobce namítá, že závěr posudkového lékaře odporuje všem předchozím posudkům i zprávám jeho ošetřujících lékařů. Lékař IPZS ho nikdy osobně neviděl a posudek vypracoval „od stolu“. Žalovaná se navíc o odnětí důchodu pokusila už dvakrát a krajský soud jí obě rozhodnutí zrušil právě na základě posudků posudkové komise (sp. zn. 22 Ad 17/2015 a sp. zn. 41 Ad 23/2018). Od té doby žalovaná žalobce nevyzvala k doložení nových lékařských zpráv ani si je sama nevyžádala. Žalobci proto není zřejmé, jak může posudkový lékař z týchž podkladů dospět k jinému závěru než posudková komise.

9. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem, že jeho zdravotní stav je stabilizovaný. Za stabilizovaný se podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění považuje stav, který pojištěnci umožňuje vykonávat výdělečnou činnost bez toho, aby se mu tím zdravotní stav zhoršil. Ze zpráv ošetřujících lékařů ale plyne, že žalobce soustavné výdělečné činnosti schopen není, protože mu hrozí zhoršení. Jeho stav se nezlepšil a pokles pracovní schopnosti činí nejméně 35 %.

10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zopakovala důvody svého rozhodnutí. K namítanému rozporu se závěry posudkové komise z roku 2019 doplnila, že komise tehdy zařadila zdravotní postižení žalobce do stejné položky jako lékaři IPZS a lišila se jen v nesprávném navýšení podle § 3 vyhlášky. Navrhla, aby zdravotní stav žalobce posoudila posudková komise, a aby soud žalobu zamítl.

IV. Posudky posudkové komise a vyjádření účastníků

11. Soud požádal posudkovou komisi o vypracování posudku. Posudková komise ho zpracovala dne 26. 5. 2026 (třetí posudek) ve složení předsedkyně MUDr. E. P. a neuroložka MUDr. J. K. Měla k dispozici spis soudu včetně rozhodnutí, žaloby a lékařských zpráv doložených žalobcem, a dále spisy IPZS Praha a IPZS Hradec Králové pro námitkové řízení. Žalobce se z jednání komise ze zdravotních důvodů omluvil a na osobní účasti netrval. S posudkovým závěrem ho komise písemně seznámila.

12. Diagnostický souhrn třetího posudku uvádí u žalobce tyto zdravotní obtíže:  stacionární (neměnná) ložisková léze v oblasti mozkového kmene od roku 2008 se zavedenou ventrikuloperitoneální drenáží pro obstrukční hydrocefalus, bez funkčně významného neurologického nálezu  chronický víceetážový bolestivý syndrom páteře bez kořenového kompresivního syndromu (bez útlaku nervových kořenů), bolesti hlavy vertebrogenní (vycházející z páteře) a tenzní (z napětí) etiologie  bolesti ramenních kloubů, počínající artróza ramenních kloubů, impingement syndrom pravého ramene (bolestivé narážení šlach o kostěný výběžek lopatky), adhezivní kapsulitida (srůsty kloubního pouzdra) a burzitida (zánět tíhového váčku) vpravo  cukrovka 2. typu léčená dietou a perorálními antidiabetiky (léky proti cukrovce v tabletách)  arteriální hypertenze (vysoký krevní tlak).

13. Průběh onemocnění popisuje třetí posudek takto. Žalobce měl od dětství bolesti hlavy vázané na fyzickou či psychickou zátěž. V březnu 2008 ho lékaři vyšetřili pro bolesti hlavy se závratěmi. Magnetická rezonance vyslovila podezření na nádor v oblasti mozkového kmene, který stlačoval mokovod a způsoboval městnání mozkomíšního moku v mozkových komorách. V červenci 2008 mu lékaři zavedli drenáž. Kontroly do roku 2014 popisují prakticky stabilizovaný stav s občasnými bolestmi hlavy, s neměnným nálezem při vyšetření mozku a s normálním neurologickým nálezem na hlavových nervech i na končetinách. V únoru 2014 bylo kvůli sklouznutí katetru nutné drenáž revidovat. Kontrolní CT v květnu 2014 potvrdilo, že drenáž opět funguje.

14. V roce 2024 žalobce uváděl bolesti hlavy závislé na počasí, bez zhoršení od roku 2014. Protože se opakovaně nedařilo přenastavit ventil, lékaři ho indikovali k výměně drenáže. Tu provedli 27. 11. 2024. Po operaci žalobce uváděl zmírnění bolestí hlavy. Kontrolní CT mozku ukázalo ložisko velikosti 14 × 17 × 15 mm bez zjevné změny oproti dřívějším nálezům. Objektivně byl žalobce při vědomí, orientovaný, bez poruch řeči, na hlavových nervech bez patologie, hybnost končetin symetrická, chůze bez potácení.

15. Neurologický nález ze dne 14. 2. 2025 popisuje řeč bez poruchy, přiměřené psychomotorické tempo, nález na horních i dolních končetinách v mezích normy a na bederní páteři plochou lordózu s omezením dynamiky. Neurologické vyšetření ze dne 10. 7. 2025 hodnotí nález v porovnání s předchozím jako beze změny. Hydrocefalus je zadrénovaný, expanzivní projevy v nitrolebí ani čerstvé ložiskové změny se nezjistily. Na končetinách není paréza (ochrnutí), pyramidová ani mozečková symptomatologie, svalový tonus a reflexy jsou v normě, stoj a chůze v normě. Přítomná je porucha statiky a dynamiky krční a bederní páteře.

16. Neurolog zároveň uvedl, že žalobce od poslední operace trpí nesnesitelnými bolestmi hlavy, závratěmi, únavou a bolestmi končetin, ramen a páteře, že podle něj není schopen fyzicky ani psychicky pracovat, a doporučil mu plný invalidní důchod. Posudková komise k tomu uvedla, že názory odborníků z jiných lékařských oborů plně respektuje a nezpochybňuje je. Pro posouzení zdravotního stavu v oblasti sociálního zabezpečení je ale příslušná pouze posudková komise se zvláštní způsobilostí pro posudkové lékařství.

17. Třetí posudek dále popisuje potíže žalobce s páteří (skolióza a stav po Scheuermannově nemoci, bez známek významné komprese nervových struktur), s rameny (léčení od roku 2023, ortoped operaci nedoporučuje pro rizikovost a pokračuje v konzervativní léčbě), vysoký krevní tlak bez doložených orgánových komplikací, cukrovku 2. typu bez prokázaných chronických komplikací a urologické potíže uzavřené jako LUTS (syndrom dolních močových cest) s normálním nálezem na ledvinách, močovém měchýři i prostatě. Tato další onemocnění hodnotí jako posudkově málo významná, u nichž se funkčně významnější dopad na pracovní schopnost neprokázal.

18. Posudkový závěr třetího posudku zní tak, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce k datu vydání rozhodnutí žalované byl léčený obstrukční hydrocefalus s ventrikuloperitoneální drenáží při tumoru v oblasti mozkového kmene. Jde o minimální až lehké funkční postižení mozku. Funkčním dopadem je srovnatelné s kapitolou VI, položkou 1b přílohy k vyhlášce, pro kterou vyhláška stanoví rozpětí 20– 35 %. Posudková komise hodnotila stav středem pásma, tedy 25 %, s přihlédnutím k tíži stavu, k ostatním onemocněním i k profesi žalobce. Pro použití horní hranice a § 3 vyhlášky posudkově významné skutečnosti nezjistila. O středně těžké (položka 1c, 40–60 %) ani těžké (položka 1d) funkční postižení podle ní nejde, protože lékařské nálezy nepopisují ani středně těžkou motorickou, senzorickou, řečovou nebo kognitivní dysfunkci. Pokles pracovní schopnosti žalobce tedy činil 25 % a neodpovídal žádnému stupni invalidity.

19. K posudku posudkové komise ze dne 19. 3. 2019 třetí posudek uvádí, že tehdejší posouzení stav žalobce nadhodnotilo a použilo nesprávná posudková kritéria. Komise tehdy hodnotila stav podle kapitoly VI, položky 1b mírou 25 %, což je střed pásma, a nikoli jeho horní hranice (rozpětí činí 20–35 %). Tuto hodnotu pak navýšila o 10 procentních bodů na 35 %. Střed pásma ale podle vyhlášky navyšovat nelze.

20. V pracovní rekomandaci třetí posudek uvádí, že se zjištěným zdravotním stavem je žalobce schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Má vysokoškolské vzdělání a může se rekvalifikovat i zaučit v jiném oboru.

21. Žalobce s třetím posudkem nesouhlasil. Posudková komise podle něj zaměnila příčinu a následek. Příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je tumor, nikoli hydrocefalus, který je až následkem. Hodnocení podle kapitoly VI, položky 1b neodpovídá skutečnosti, protože tato položka se týká cévního postižení mozku a míchy a dětské mozkové obrny, kterými žalobce netrpí. Pokud do této skupiny nepatří, nemůže být neexistence průvodních jevů rozhodující pro určení stupně jeho postižení. Závěr o schopnosti soustavné výdělečné činnosti se podle žalobce nezakládá na skutečnostech. MUDr. B. i MUDr. O. mu na základě svých vyšetření a dlouhodobé péče doporučují plný invalidní důchod. V roce 2020 musel ukončit pracovní poměr pro neustálé těžké bolesti hlavy a opakované operace. Rekvalifikaci nepotřebuje, protože vystudoval práva. Kdyby mohl tuto profesi vykonávat, dělal by to. Pracuje pouze v chráněné dílně ve firmě své manželky, kde má kdykoli možnost odpočinku na lůžku. Na běžném trhu práce je nezaměstnatelný. Aktuálně je již více než půl roku v pracovní neschopnosti.

22. Žalovaná soudu sdělila, že proti třetímu posudku námitky neuplatňuje.

23. Soud v reakci na tyto námitky žalobce požádal posudkovou komisi o doplňující posudek. Ten posudková komise zpracovala dne 14. 7. 2026 (doplněk) ve složení předsedkyně MUDr. E. P. a neuroložky MUDr. K. P.

24. Příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je podle doplňku právě tumor – stacionární ložisková léze v oblasti mozkového kmene se zavedenou drenáží pro obstrukční hydrocefalus. Tak to ostatně stojí i v diagnostickém souhrnu a v posudkovém zhodnocení třetího posudku. Rozhodující příčinou je tedy nález patologických ložisek v rizikové oblasti mozku. Ta sama o sobě žádné funkční poruchy nezpůsobují, způsobují ale poruchu oběhu mozkomíšního moku. Právě proto posudková komise v diagnóze i v posudkovém zhodnocení uvádí obojí – ložiskovou lézi v oblasti mozkového kmene i obstrukční hydrocefalus po zavedení drenáže.

25. Doplněk pak vysvětluje, že obstrukční hydrocefalus vyhláška výslovně neuvádí. Posudková komise proto stav hodnotí srovnáním s důsledky cévního postižení mozku. Podle kapitoly II, oddílu A, položky 1 (zhoubné nádory) stav hodnotit nelze: o prokázaný zhoubný nádor nešlo, klinické projevy nalezených ložisek byly nezhoubné a onkologická léčba neprobíhala. Ložiska sama žádnou poruchu v klinickém neurologickém nálezu nezpůsobují a poruchy ve smyslu organického postižení mozku se neobjektivizovaly. Jedinými příznaky jsou občasné bolesti hlavy, někdy provázené mlhavým viděním nebo závratí. Ty lze funkčně přirovnat k potížím při migréně, které vyhláška hodnotí v kapitole VI, položce 11b rozpětím 10–20 %.

26. Doplněk zároveň propočítal, jak by hodnocení dopadlo, kdyby posudková komise za rozhodující příčinu označila jiná onemocnění žalobce. Potíže s páteří by odpovídaly kapitole XIII, oddílu E, položce 1b s rozpětím 10–20 %. Bolestivý syndrom a artróza ramenních kloubů by odpovídaly 10 %. Obdobná by byla taxace u interních onemocnění. Ani jedno z těchto hodnocení by tak nevedlo k přiznání invalidity.

27. V doplňku se také uvádí, že posudkové hodnocení nesleduje konkrétní pracovní činnost. Posuzuje se celý pracovní potenciál, tedy soubor všech pro práci významných schopností bez vztahu ke konkrétní práci. Samotný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav invaliditu automaticky neznamená. Posudková komise hodnotí stav, na který je posuzovaný adaptovaný, s využitím všech dostupných pomůcek, a nehodnotí preventivně případná rizika do budoucna. Zdravotní stav žalobce je stabilizovaný a žalobce je na své postižení adaptovaný, což vede k tomu, že pokles jeho pracovní schopnosti je menší, než odpovídá invaliditě. Potíže, které žalobce uvádí, jsou v doložených odborných zprávách popsané a objektivizované a právě za ně posudková komise stanovila příslušnou míru poklesu pracovní schopnosti. Subjektivně vnímané obtíže samy o sobě posudkovým kritériem být nemohou, protože se u každého člověka liší. Posudkový orgán proto musí vycházet z klinických odborných nálezů, které funkční potíže objektivizují.

28. Posudková komise v doplňku uzavřela, že nezpochybňuje neurologické onemocnění, které žalobce omezuje, ani jeho snížený pracovní potenciál. Ten však nedosahuje žádného stupně invalidity. Důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru posudková komise neshledala. Zdravotní stav žalobce, rozsah jeho postižení a dopad na pracovní schopnost považuje za objektivizovaný způsobem, o němž nemá důvodné pochybnosti, a další dokazování nepovažuje za přínosné.

V. Hodnocení věci soudem

29. Žaloba bohužel není důvodná.

30. Právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně. Nedosahuje-li pokles pracovní schopnosti 35 %, pojištěnec invalidní není.

31. Přiznaný invalidní důchod žalovaná odejme, jestliže nárok na něj zanikl [§ 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění]. Judikatura uznává tři okruhy příčin, které mohou přesvědčivě odůvodnit zánik nebo snížení stupně dříve uznané invalidity: (1) posudkově významné zlepšení zdravotního stavu, (2) stabilizaci zdravotního stavu spojenou s adaptací na zdravotní postižení a tím i s obnovením výdělečné schopnosti, a konečně (3) dřívější posudkové nadhodnocení zdravotního stavu, tedy tzv. posudkový omyl (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2003, čj. 3 Ads 7/2003-42, a ze dne 29. 7. 2003, čj. 4 Ads 19/2003-48).

32. Posudkový omyl je omylem o skutkovém stavu. Dopustit se ho může ten, kdo skutkový stav zjišťuje, tedy ten, kdo posuzuje zdravotní stav z medicínského hlediska. Důvod odnětí dříve přiznaného invalidního důchodu proto musí uvést posudkový orgán, který má potřebné medicínské znalosti. Správní orgán ani soud nemohou mezery v posudku nahradit vlastní úvahou (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2008, čj. 6 Ads 31/2007-69). Úkolem soudu, který přezkoumává rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, je pak zjistit, zda po doplnění skutkových zjištění posudkovou komisí jsou důvody pro odnětí důchodu úplné a přesvědčivé (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2012, čj. 6 Ads 97/2012-28, bod 24). Důvod změny musí posudek vysvětlit konkrétně a jednoznačně, protože jen tak soud získá potřebný skutkový základ pro správné právní posouzení věci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2024, čj. 7 Ads 279/2024-30).

33. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod pak závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje posudková komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 soudního řádu správního). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat.

34. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Především s těmi, které posuzovaný namítá. Kromě toho musí posudková komise své posudkové závěry náležitě odůvodnit.

35. Soud v předmětné věci vyhodnotil zjištěný skutkový stav na základě třetího posudku a jeho doplňku. Oba mají náležitosti podle § 7 vyhlášky. Posudková komise zasedala v řádném složení podle § 16b zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, tedy za přítomnosti předsedkyně – posudkové lékařky –, tajemníka a dalšího lékaře. Další lékař byl odbornosti neurologie, která odpovídala rozhodujícímu zdravotnímu postižení žalobce. Formální vady soud u obou posudků neshledal.

36. Třetí posudek ve světle jeho doplňku soud považuje za úplný a přesvědčivý. Posudková komise vycházela ze všech lékařských zpráv, které měla k dispozici, včetně těch, které žalobce doložil k žalobě. Hodnotila všechna zdravotní postižení žalobce a vysvětlila, proč rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zůstává postižení mozku. Zároveň propočítala, jak by hodnocení dopadlo, kdyby za rozhodující příčinu označila jiné onemocnění. Ani v jednom případě by míra poklesu pracovní schopnosti hranice invalidity nedosáhla. Své hodnocení posudková komise vysvětlila srozumitelně a důvěryhodně.

37. Pokud jde o námitky žalobce, tak především namítá, že ho posudkoví lékaři nikdy osobně nevyšetřili a posudek vypracovali „od stolu“. Žádný právní předpis ale povinnost provést zjišťovací lékařskou prohlídku nestanoví. Jde jen o možnost, kterou posudkový orgán má. Úkolem posudkové komise navíc není provádět primární klinická zjištění – to je úkolem ošetřujícího lékaře a odborných lékařů, u nichž se posuzovaný léčí. Posudková komise hodnotí zdravotní stav podle kritérií stanovených právními předpisy. Osobní účast posuzovaného by proto byla nezbytná jen tehdy, pokud by zdravotní dokumentace byla neúplná, některé nálezy nejednoznačné či dokonce rozporné, případně pokud by komise potřebovala došetřit další skutečnosti (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2021, čj. 10 Ads 290/2019-24, body 23 a 24, ze dne 15. 5. 2013, čj. 3 Ads 91/2012-19, a ze dne 5. 2. 2016, čj. 2 Ads 209/2015-76, bod 44).

38. O takový případ tady nejde. Posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci žalobce a výslovně uvedla, že je dostatečná k projednání v jeho nepřítomnosti. Ostatně sama žalobce k jednání pozvala právě proto, aby mu účast umožnila. Žalobce se ale ze zdravotních důvodů omluvil a na osobní přítomnosti netrval. Nelze proto přisvědčit tomu, že by komise jeho zdravotní stav posuzovala povrchně nebo „od stolu“.

39. Žalobce také namítá, že posudkoví lékaři dospěli z týchž lékařských zpráv k jinému závěru než posudková komise v roce 2019. Soud předesílá, že určité rozdíly v posudkových závěrech se v těchto řízeních objevují. Ze samotné odlišnosti posouzení proto nelze nic dovozovat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2013, čj. 6 Ads 158/2012- 24, bod 17). Podstatné je, zda posudkový orgán důvod změny konkrétně a jednoznačně vysvětlil.

40. Tomuto požadavku posudková komise dostála. Uvedla, že posouzení ze dne 19. 3. 2019 zdravotní stav žalobce nadhodnotilo a použilo nesprávná posudková kritéria. Šlo tedy o posudkový omyl. Jeho podstatu vysvětlila zcela konkrétně – položka 1b kapitoly VI má rozpětí 20–35 %. Posudková komise v roce 2019 stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 25 %, což je střed tohoto rozpětí, a tuto hodnotu navýšila podle § 3 vyhlášky o 10 procentních bodů na 35 %. Ustanovení § 3 vyhlášky ale umožňuje zvýšit jen horní hranici rozpětí, nikoli jeho střed. Horní hranicí položky 1b je přitom 35 %, nikoli 25 %.

41. Tento výklad je správný. Odstavce 1 i 2 § 3 vyhlášky shodně hovoří o tom, že „tuto horní hranici lze zvýšit až o 10 procentních bodů“. Zvýšit tedy lze pouze horní hranici rozpětí stanoveného pro rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Postup, který posudková komise zvolila v roce 2019, vyhlášce neodpovídal.

42. Zároveň platí, že posudková komise v roce 2019 zařadila zdravotní postižení žalobce do stejné položky přílohy vyhlášky, jakou nyní použily oba posudky IPZS i třetí posudek a jeho doplněk. Shoda tedy panuje v tom, o jak závažné funkční postižení jde. Rozdíl spočíval výhradně v chybném navýšení podle § 3 vyhlášky. Představa, že by posudkoví lékaři měli dřívější závěr přebírat bez ohledu na to, že vycházel z nesprávně použitého předpisu, obstát nemůže. Nikdo není neomylný a i posudkoví lékaři se mohou zmýlit. Odhalený omyl přitom žalobci nepůsobí újmu v podobě povinnosti vracet vyplacené dávky – žalovaná mu invalidní důchod odňala až od 1. 9. 2025, tedy do budoucna.

43. Žalobce navrhl k důkazu také spisy krajského soudu sp. zn. 22 Ad 17/2015 a sp. zn. 41 Ad 23/2018. Tyto důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost. Předmětem tohoto řízení je zdravotní stav žalobce k datu vydání rozhodnutí žalované. Důvod, proč se současné posouzení liší od posouzení posudkové komise z roku 2019, soud ověřil přímo ze třetího posudku a jeho doplňku.

44. Žalobce dále namítá záměnu příčiny a následku. Rozhodující příčinou jeho stavu je podle něj tumor, nikoli hydrocefalus. Doplněk na to ale odpověděl srozumitelně. Posudková komise potvrdila, že příčinou je právě ložisková léze v mozkovém kmeni. Sama o sobě ale žádnou funkční poruchu nezpůsobuje. Způsobuje poruchu oběhu mozkomíšního moku, a právě ta má na pracovní schopnost žalobce dopad. Proto posudková komise v diagnóze uvádí obojí. Pro posouzení invalidity totiž není rozhodná diagnóza, ale funkční dopad onemocnění na pracovní schopnost. Posudková komise tedy příčinu onemocnění a jeho funkční důsledek nezaměnila – naopak jejich vztah výslovně popsala.

45. S tím souvisí i námitka, že žalobce netrpí cévním postižením mozku a míchy ani dětskou mozkovou obrnou, kterých se týká položka 1 kapitoly VI. Zde se žalobce mýlí v tom, jak vyhláška funguje. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky platí, že pokud zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, není v příloze uvedeno, stanoví se míra poklesu pracovní schopnosti podle takového postižení uvedeného v příloze, které je s ním funkčním dopadem nejvíce srovnatelné. Obstrukční hydrocefalus příloha vyhlášky výslovně neuvádí. Posudková komise proto zcela v souladu s vyhláškou hledala postižení, které je s ním funkčním dopadem nejvíce srovnatelné, a našla ho v důsledcích cévního postižení mozku. Ostatně přesně tak postupovaly už oba posudky IPZS i posudková komise v roce 2019.

46. Právě proto dává smysl i postup, který žalobce označuje za nelogický – tedy že posudková komise porovnávala jeho stav s popisem těžších stupňů postižení v položkách 1c a 1d. Klíčem k zařazení totiž není název položky, ale tíže funkční poruchy, kterou jednotlivá písmena popisují. Písmeno b) odpovídá lehkému funkčnímu postižení s lehkou motorickou, senzorickou, řečovou nebo kognitivní dysfunkcí, kdy některé denní aktivity posuzovaný vykonává s obtížemi nebo s využitím kompenzačních pomůcek. Písmeno c) vyžaduje středně těžkou dysfunkci a omezení některých denních aktivit. Posudková komise vysvětlila, že takové postižení lékařské nálezy u žalobce nepopisují. Neurologická vyšetření z února a července 2025 shodně popisují nález na končetinách v mezích normy, bez parézy, bez poruch řeči, se stojem a chůzí v normě.

47. Doplněk navíc žalobci vyšel vstříc a spočítal, jak by dopadlo hodnocení podle jiných kritérií. Kdyby posudková komise vycházela z toho, že jedinými projevy ložiskové léze jsou občasné bolesti hlavy se závratěmi a mlhavým viděním, odpovídal by stav funkčně migréně, tedy kapitole VI, položce 11b s rozpětím 10–20 %. Kdyby za rozhodující příčinu označila potíže s páteří, šlo by o kapitolu XIII, oddíl E, položku 1b, opět s rozpětím 10–20 %. Potíže s rameny by odpovídaly 10 % a interní onemocnění obdobné hodnotě. Žádná z těchto variant by k invaliditě nevedla. Naopak – všechny by pro žalobce dopadly hůř než hodnocení, které posudková komise nakonec zvolila.

48. Zbývá námitka, že žalobce nezvládne soustavnou výdělečnou činnost, a jeho zdravotní stav proto nelze označit za stabilizovaný. Žalobce v této souvislosti odkazuje na § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění a na doporučení svých ošetřujících lékařů, aby mu byl přiznán plný invalidní důchod.

49. Ani tato námitka důvodná není. Posudková komise stabilizaci zdravotního stavu odůvodnila konkrétně. Nález na mozku je od roku 2008 stacionární, po výměně drenáže v listopadu 2024 žalobce sám uváděl zmírnění bolestí hlavy, neurologická vyšetření z února a července 2025 popisují nález bez dynamiky a žalobce je na své postižení adaptovaný. Podle profesního dotazníku ze dne 9. 9. 2025 přitom pracuje jako administrativní pracovník na plný úvazek 40 hodin týdně a svou práci hodnotí jako fyzicky lehkou a psychicky nenáročnou.

50. Nic na tom nemění ani to, že žalobce byl v době svého vyjádření k třetímu posudku již více než půl roku v pracovní neschopnosti. Soud posuzuje zdravotní stav k datu vydání rozhodnutí žalované, tedy k 18. 11. 2025, a uváděná pracovní neschopnost je pozdějšího data. Doplněk navíc vysvětlil, že vystavení ani délka dočasné pracovní neschopnosti přiznání invalidity samy o sobě neodůvodňují. Stejně tak jej neodůvodňuje pouhé stanovení diagnózy, pravidelné užívání léků, nutnost dodržovat režimová opatření ani provedená operace.

51. Doporučení ošetřujících lékařů, aby žalobci byl přiznán invalidní důchod, na tom nic nemění. Posuzovat zdravotní stav a pracovní schopnost pro účely sociálního zabezpečení náleží podle § 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posudkovému orgánu, nikoli ošetřujícím lékařům. Posudková komise jejich odborné nálezy nezpochybnila. Naopak z nich vyšla. Jen z nich vyvodila jiný posudkový závěr, protože posuzuje něco jiného než ošetřující lékař – nikoli to, jak pacientovi je, ale jaký je funkční dopad jeho postižení na obecnou schopnost vykonávat výdělečnou činnost.

52. Soud rozumí i tomu, že žalobce působil v chráněné dílně ve firmě své manželky. Posudkové hodnocení ale nesleduje konkrétní pracovní místo. Posuzuje se celý pracovní potenciál, tedy soubor všech pro práci významných schopností bez vztahu ke konkrétní práci. Ostatně už lékařka námitkového řízení uvedla, že zdravotní postižení žalobce odpovídá statusu osoby zdravotně znevýhodněné, který mu poskytuje zvýšenou ochranu na trhu práce.

53. Pro úplnost soud dodává, že nehraje roli, pokud byl v době svého vyjádření k třetímu posudku již déle než půl roku v pracovní neschopnosti, jak tvrdí. Předmětem soudního přezkumu je zdravotní stav žalobce ke dni vydání rozhodnutí žalované, tedy k 18. 11. 2025. Uváděná pracovní neschopnost je proto sama o sobě způsobilá vypovídat nanejvýš o pozdějším vývoji zdravotního stavu.

54. Krajský soud proto vycházel ze třetího posudku a jeho doplňku jako ze stěžejního důkazu v otázce invalidity žalobce. Z nich vyplynulo, že pracovní schopnost žalobce ke dni vydání rozhodnutí žalované poklesla o 25 %, což neodpovídá žádnému stupni invalidity. K hranici I. stupně invalidity mu chybělo 10 procentních bodů (viz § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění).

55. Byť je to krajskému soudu po lidské stránce líto, námitky žalobce se neukázaly být důvodnými. Soud rozumí tomu, že žalobce vnímá své potíže jako velmi závažné, a nechce je nijak zlehčovat. Posudková komise ostatně sama uvedla, že jeho snížený pracovní potenciál nezpochybňuje. Třetí posudek a doplněk ale přinášejí objektivní posouzení jeho zdravotního stavu, které doprovází pohled posudkového lékařství na věc. A jak soud vysvětloval výše, posudky posudkové komise bývají rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzují pochyby. Skutečnosti nebo důkazy, které by správnost těchto posudků mohly zpochybnit, soud v námitkách žalobce neshledal. Je tedy třeba uzavřít, že se k datu vydání rozhodnutí žalované neprokázalo, že by žalobce byl invalidní. Rozhodnutí žalované je proto správné.

56. Závěrem soud dodává, že pokud se zdravotní stav žalobce po vydání rozhodnutí žalované zhoršil, má k dispozici možnost podat novou žádost o přiznání invalidního důchodu.

VI. Závěr a náklady řízení

57. Krajský soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné. Proto žalobu zamítl.

58. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady řízení nad rámec její běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. Brno, 30. července 2026 Martin Kopa, v. r. samosoudce