41 Ad 6/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobkyně: H. E. X zastoupena advokátkou JUDr. Martinou Hrbatovou Karlov 2392/6, 796 01 Prostějov proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 1. 2026, čj. X, takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 9. 1. 2026, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 35 210 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně JUDr. Martiny Hrbatové. Odůvodnění:

I. Podstata věci

1. Žalobkyně požádala o přiznání invalidního důchodu. Posudkoví lékaři však zjistili, že se v jejím případě nejedná o invaliditu, protože míra poklesu její pracovní schopnosti nedosahovala alespoň 35 %. Podle žalované tedy nebyl důvod pro přiznání invalidního důchodu. Soud zkoumal, zda tento závěr žalované obstojí. Na základě nového posudku komise Ministerstva práce a sociálních věcí však zjistil, že nikoliv. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 35 %. To odpovídá invaliditě I. stupně. Z toho důvodu soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci

2. Žalobkyně v srpnu 2025 požádala žalovanou o přiznání invalidního důchodu. Žalovaná však rozhodnutím ze dne 25. 9. 2025, čj. X, její žádost zamítla (prvostupňové rozhodnutí). Pracovní schopnost žalobkyně totiž podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) ze dne 24. 9. 2025 poklesla pouze o 20 %.

3. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala námitky. Žalovaná v námitkovém řízení nechala vypracovat druhý posudek IPZS, který vznikl dne 28. 12. 2025 (druhý posudek). Stanovil pokles pracovní schopnosti žalobkyně celkově na 30 %. Oba posudky podřadily rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně pod položku 1b, v kapitole XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie a spondylopatie) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Uvedená položka se vztahuje na postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, poruchu statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi. Příloha k vyhlášce pro ni stanoví procentní rozmezí 10-20 % míry poklesu pracovní schopnosti.

4. Druhý posudek stanovil míru poklesu na horní hranici rozpětí, tedy na 20 %. Navíc oproti prvnímu posudku zvýšil hodnotu o 10 % vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu (§ 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity).

5. Dne 9. 1. 2026 žalovaná námitky žalobkyně zamítla rozhodnutím čj. X (rozhodnutí žalované). Opřela se o druhý posudek a neshledala důvody pro přiznání invalidního důchodu.

III. Žaloba a vyjádření žalované

6. Žalobkyně namítá, že její zdravotní stav by měl odpovídat invaliditě I. stupně. Závěry žalované jsou nesprávné a stojí na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, ze kterého plyne i nesprávný právní závěr o poklesu míry pracovní schopnosti pouze do 30 %.

7. První posudek shledal, že žalobkyně není invalidní a míra její pracovní schopnosti poklesla pouze o 20 %. Žalobkyně si nechala vypracovat znalecký posudek MUDr. V. L., znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví různá, se specializací posudkové lékařství (znalecký posudek). Znalec tento znalecký posudek vyhotovil dne 11. 1. 2026. Jeho předmětem bylo stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti – stanovení invalidity. Závěrem znaleckého posudku je, že se u žalobkyně jedná o invaliditu I. stupně. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti označil zdravotní postižení uvedené pod položkou 2b, v kapitole XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu C (postižení měkké tkáně) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Tato položka se vztahuje na epikondylitidu a jiné entézopatie – oboustranné postižení, podle rozsahu a tíže. Znalec stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na 25 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu poté zvýšil tuto hodnotu o 10 %. Celkově tedy stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na 35 %.

8. Z odůvodnění znaleckého posudku vyplývá, že se žalobkyně chronicky léčí pro epikondylitidu zevního lokte (radiální epikondylitida). Obtíže, které začaly v roce 2010, přetrvávají a lékaři je také od 24. 11. 2024 uznali jako nemoc z povolání. Stav žalobkyně si vyžádal dvě operace (v roce 2011 a 2013). To nebývá obvyklé a svědčí to o úpornosti bolestí a o stavu, v němž onemocnění nereaguje na konzervativní léčbu. Z dlouhodobého hlediska ovšem ani konzervativní léčba ani operační zákroky nevedly k zásadnějšímu zlepšení a potíže se zevním loktem přetrvávají až do současnosti. Žalobkyně mimo jiné absolvovala rehabilitaci se zaměřením právě na levý loket.

9. Žalobkyně prakticky každý rok absolvovala kontroly na pracovním lékařství z důvodu kontroly přítomnosti nemoci z povolání. Závěr je však vždy stejný – choroba z povolání trvá. V současnosti je stav dokonce zhoršený, neboť se objevily bolesti v oblasti vnitřního lokte (mediální epikondylitida). Podle žalobkyně ovšem stav vnitřního lokte trvá již roky, ale u lékařů nic nehlásila z obavy, že by jí mohli vzít rentu. Tu pobírala v důsledku přiznání nemoci z povolání a kterou jí odňali pro přítomnost jiného obecného onemocnění (z důvodu posudku MUDr. N. ze dne 31. 7. 2025).

10. První i druhý posudek invaliditu neshledaly a za rozhodující onemocnění stanovily problémy se zády. Kromě toho konstatovaly úzkostně depresivní poruchu a radiální epikondylitidu, které se však do míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně nepromítly. Oproti tomu znalec v rámci znaleckého posudku za rozhodující onemocnění považuje právě epikondylitidu.

11. Žalobkyně má v důsledku souboru zdravotních postižení výrazně méně možností uplatnění na trhu práce. Postižení pohybového aparátu jí znemožňuje vykonávat práce, které jsou fyzicky náročnější, vyžadují delší stání, delší pochůzky, předklony, práci v chladu či průvanu apod. Není schopna zvládat práce provázené zvýšenými stresovými situacemi. V novém zaměstnání jsou tedy nutné značné pracovní úlevy. Nezvládá výkon původní pracovní profese v plném rozsahu. Schopnost absolvovat rekvalifikaci na nové přiměřené povolání je také značně omezená kvůli nutnosti dodržování širokých pracovních omezení. Za předpokladu jejich dodržení je možné považovat stav za stabilizovaný. Pokud by je nedodržela (obtížně lze najít zaměstnání bez přiznané invalidity), tak lze předpokládat, že by výkon pracovní činnosti vedl ke zhoršení zdravotního stavu. Je zřejmé, že znalec v rámci znaleckého posudku dospěl ke zcela rozdílným závěrům než správní orgány.

12. Žalovaná navrhla provedení důkazu odborným lékařským posouzením ze strany posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí podle § 4 odst. 2 zákona organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Jinak ponechala rozhodnutí ve věci na úvaze soudu s ohledem na výsledky posouzení zdravotního stavu žalobkyně.

IV. Zadání třetího posudku, jeho obsah a zjištění z něj plynoucí

13. Soud požádal posudkovou komisi o nové posouzení zdravotního stavu (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Posudková komise svůj posudek vyhotovila dne 14. 7. 2026 (třetí posudek).

14. Posudková komise vycházela z doložené zdravotní dokumentace (nález praktického lékaře, zprávy z plicní ambulance, ortopedie, kliniky pracovního lékařství, neurologie a radiodiagnostiky) a ze znaleckého posudku.

15. V diagnostickém souhrnu třetí posudek zmiňuje tyto zdravotní obtíže:  epikondylitida zevního lokte vpravo, stav po operaci v roce 2011 a 2013 (tenisový loket);  chronické lumbalgie (bolesti bederní páteře), chondrosa disků (snížení meziobratlových plotének) L3-S1 s cirkulárními progresemi, foraminostenoza L5/S1 etiologie spondylogenně diskogenní (zúžení prostorů, kde z páteře vychází nervové kořeny); míšní kořeny L5 oboustranně kontaktovány (útlak nervových kořenů). V L5/S1 paramediální herniace disku (výhřez ploténky) 5 mm o šíři báze 5 mm, která kaudálně přesahuje přes okraj SI;  v 3/2024 akutní blok LS (bederní) páteře;  chronické cervikalgie (bolesti krční páteře);  těžká artróza pravého palce na noze;  smíšená úzkostně depresivní porucha, periodická depresivní porucha.

16. Posudková komise vychází z doložené dokumentace. V uvedené věci je předsedou posudkové komise MUDr. V. L. – tedy lékař, který rovněž vypracoval znalecký posudek, který žalobkyně předložila v tomto řízení a který přiznává žalobkyni invaliditu I. stupně. Podle vyjádření nadřízeného pracovníka – MUDr. K., však zaměstnavatel neshledává objektivní překážky, aby lékař, který vypracoval znalecký posudek, byl v dané věci i předsedou posudkové komise.

17. Posudek uvádí, že je žalobkyně vyučená prodavačka, která pracovala převážně jako prodavačka a úklidová pracovnice. Od roku 2010 se léčí pro epikondylitidu pravého lokte, která vznikla v souvislosti s výkonem zaměstnání a shledali ji jako nemoc z povolání. Pro chronické přetrvávání obtíží podstoupila dvě operace, které ale nevedly k uspokojivému výsledku. Od roku 2025 jí lékaři zjistili i epikondylitidu v oblasti vnitřního lokte. Další konzervativní léčba včetně rehabilitace měla maximálně jen dílčí pozitivní efekt. Obtíže s loktem přetrvávají do současnosti. Vzhledem k chronicitě stavu nelze předpokládat významnější zlepšení v budoucnu.

18. Žalobkyni v únoru 2024 hospitalizovali na neurologickém oddělení k plánovanému infuznímu přeléčení. Ve stabilizovaném stavu ji propustili do domácí péče.

19. Posudková komise dále důkladně rozebírá jednotlivé lékařské zprávy, které žalobkyně přiložila. Konstatuje, že žalobkyně má potíže s páteří ve všech etážích – od roku 2022 zejména v bederním úseku. Tyto potíže vznikly náhle v červnu 2018. Po odeznění akutních obtíží dlouhodobě navštěvovala rehabilitaci i neurologickou kontrolu v roce 2022. Od 14. 1. 2022 po přetížení v práci došlo k rozvoji akutních bolestí v bederní oblasti a tyto přetrvávají k současnosti v menší míře.

20. Od září 2025 žalobkyně opět dochází na rehabilitaci. Od roku 2020 si stěžuje na potíže s pravým palcem, kde je podle ortopedie přítomna pokročila artróza kloubu s těžce omezenou hybností. To ji omezuje v delším stoji a delších pochůzkách.

21. Závěrem se uvádí, že se žalobkyně rovněž roky léčí pro duševní onemocnění, kterým je smíšená úzkostně depresivní porucha. Od roku 2025 trpí též panickou poruchou a nově jí lékař stanovil diagnózu poruchy přizpůsobení.

22. Posudkový závěr uvádí, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a žalobkyně je invalidní v I. stupni. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti označila posudková komise zdravotní postižení uvedené pod položkou 2b, v kapitole XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu C (postižení měkké tkáně) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Tato položka se vztahuje na epikondylitidu a jiné entézopatie – oboustranné postižení, podle rozsahu a tíže. Pro ni stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 25 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu žalobkyně tuto hodnotu zvýšila o 10 % (podle § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity). Výsledkem je tedy míra poklesu pracovní schopnosti o 35 %, což odpovídá invaliditě I. stupně.

23. Soud vyzval žalobkyni i žalovanou, aby se ke třetímu posudku vyjádřily. Žalobkyně podáním ze dne 21. 7. 2026 soudu sdělila, že se třetím posudkem souhlasí. Žalovaná dne 24. 7. 2026 uvedla, že ve třetí posudek nevysvětluje základní údaj pro přiznání invalidního důchodu, tedy proč invalidita žalobkyně vznikla právě 1. 4. 2025. Namítá také, že třetí posudek nezdůvodňuje ani platnost posudku do 1. 4. 2030.

V. Posouzení věci

24. Žaloba je důvodná.

25. Právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.

26. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod – včetně rozhodnutí o jeho přiznání – závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje posudková komise, pokud se napadené rozhodnutí zakládá na posudku orgánu správy sociálního zabezpečení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 soudního řádu správního). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádné pochybnosti, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat.

27. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Především s těmi, které posuzovaný namítá. Kromě toho musí posudková komise své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod ve dvouinstančním řízení, podléhá zejména její rozhodnutí v námitkovém řízení požadavkům na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43). Jsou-li v posudkových hodnoceních zdravotního stavu rozpory, může je krajský soud v rámci zjišťování skutkového stavu řešit i pořízením tzv. srovnávacího posudku posudkové komise (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013-22).

28. Soud vyhodnotil zjištěný skutkový stav na základě třetího posudku. Má všechny formální náležitosti podle § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Ohledně úplnosti předloženého posudku soud uvádí, že posudková komise vycházela ze všech dostupných lékařských zpráv a hodnotila všechna relevantní zdravotní postižení žalobkyně. Proto z něj vycházel jako ze stěžejního důkazu v otázce její invalidity.

29. Ze třetího posudku pak vyplynulo, že pracovní schopnost žalobkyně ke dni vydání rozhodnutí poklesla o 35 %. Pokles její pracovní schopnosti tedy odpovídal invaliditě I. stupně [viz § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění]. Rozhodnutí žalované, které neshledalo důvod k přiznání invalidity žalobkyně, která podle žalované stále nedosahovala I. stupně, proto stojí na nesprávně zjištěném skutkovém stavu.

30. Pokud jde o námitku žalované, že třetí posudek neobsahuje vysvětlení, proč invalidita žalobkyně vznikla právě 1. 4. 2025, a proč je platnost posudku do 1. 4. 2030, tak třetí posudek v tomto vychází ze znění znaleckého posudku. Ten na straně 22 uvádí, že vznik invalidity stanovuje na den 1. 4. 2025, což je den po uplynutí podpůrčí doby. Ta končila dne 31. 3. 2025.

31. K platnosti posudku do 1. 4. 2030 je nejprve třeba uvést, že soud zkoumá skutkový stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí a budoucí skutečnosti tedy nespadají do předmětu tohoto řízení. Pro úplnost však soud dodává, že podle znaleckého posudku delší časové období platnosti odpovídá důvodnému předpokladu dalšího trvání (nevyléčitelnosti) obtíží s loktem. Důvodně lze předpokládat i trvání dalších zdravotních obtíží, zejména problematikou s páteří, palcem pravé dolní končetiny a obtíží duševního charakteru.

32. Žalobní námitky jsou tedy důvodné.

33. Závěrem soud podotýká, že samozřejmě nepřehlédl totožnost osoby znalce a předsedy posudkové komise, což vyvolává mnoho otázek. Součástí třetího posudku je i výše již zmíněné vyjádření MUDr. K., která v tom neviděla problém (bod 16). Žalovaná dostala příležitost se k třetímu posudku vyjádřit. K tomuto aspektu věci ovšem nic neuvedla, z čehož lze usuzovat, že v něm také nespatřuje problém. Kromě témat řešených výše v bodech 30 a 31 pak ani nevyjádřila nesouhlas s některým z věcných aspektů posouzení zdravotního stavu žalobkyně (zejména změnou rozhodující příčiny jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu oproti prvnímu a druhému posudku). Jestliže proti stejnosti osoby znalce a předsedy posudkové komise tedy ani žalovaná nic neměla, tak soud neshledal důvod, aby si z vlastní iniciativy žádal nový posudek od posudkové komise v jiném složení.

VI. Závěr a náklady řízení

34. Soud z výše uvedených důvodů bez jednání zrušil rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 51 odst. 1 soudního řádu správního, ve znění účinném od 1. 1. 2026]. Žalovanou v dalším řízení váže závazný právní názor soudu (§ 78 odst. 5 soudního řádu správního).

35. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 soudního řádu správního Žalobkyně měla ve věci úspěch, proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované, které spočívají v odměně zástupkyně žalobkyně a nákladům za vypracování znaleckého posudku ve výši 20 000 Kč.

36. Zástupkyně žalobkyně učinila dva úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], podání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] a podání vyjádření ke třetímu posudku [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za každý z nich náleží právní zástupkyni žalobkyně po 4 620 Kč. Režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za každý úkon činí 450 Kč. Celkově tedy náklady právního zastoupení činí 15 210 Kč.

37. Celkem tedy za právní zastoupení a za náklady za vypracování znaleckého posudku žalovaná musí žalobkyni na nákladech řízení nahradit částku 35 210 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její advokátky JUDr. Martiny Hrbatové. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno, 30. července 2026 Martin Kopa, v. r. samosoudce