41 Ad 7/2026

Rubrum

41 Ad 7/2026-63 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: D. S. B., PSČ X zastoupen advokátem JUDr. Viktorem Štěpánem Lidická 1023/63c, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2025, čj. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2025, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269 Kč do 30 (třiceti) dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Viktora Štěpána, advokáta se sídlem Lidická 1023/63c, 602 00 Brno.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Žalovaná zamítla žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z II. na III. stupeň invalidity. Podle dvou posudků Institutu posuzování zdravotního stavu byl totiž stále invalidní v I. stupni. Soud zkoumal, zda tento závěr žalované obstojí. Na základě nového posudku komise Ministerstva práce a sociálních věcí zjistil, že nikoliv. Pokles pracovní 2 41 Ad 7/2026 schopnosti žalobce činil 70 %. To odpovídá invaliditě III. stupně. Z toho důvodu soud rozhodnutí žalované zrušil a vrátil jí věc k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci

2. Žalobce požádal žalovanou o změnu výše invalidního důchodu, který do té doby pobíral pro invaliditu II. stupně. Žalovaná však rozhodnutím ze dne 3. 9. 2025, čj. X, jeho žádost zamítla (prvostupňové rozhodnutí). Pracovní schopnost podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 26. 8. 2025 poklesla o 55 %, což stále odpovídá invaliditě II. stupně (první posudek).

3. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal námitky. Žalovaná v námitkovém řízení nechala vypracovat druhý posudek Institutu posuzování zdravotního stavu, který vznikl dne 8. 12. 2025 (druhý posudek). Stanovil pokles pracovní schopnosti žalobce na 60 %. Oba posudky podřadily rozhodující příčinu žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pod položku 3c, v kapitole X (postižení dýchací soustavy), oddílu B (dolní dýchací cesty) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Uvedená položka se vztahuje na astma pod nedostatečnou kontrolou (tři nebo více znaků částečné kontroly v týdnu, jedna exacerbace v kterémkoliv týdnu, FEV1 zpravidla v rozmezí 60-70 % náležitých hodnot). Příloha k vyhlášce pro ni stanoví procentní rozmezí 50-60 % míry poklesu pracovní schopnosti. Druhý posudek neviděl důvod pro zvýšení nad stanovených 60 %.

4. Dne 17. 12. 2025 žalovaná námitky žalobce zamítla rozhodnutím čj. X („rozhodnutí žalované“). Opřela se o druhý posudek a neshledala důvody pro zvýšení stupně invalidity žalobce.

III. Žaloba a vyjádření žalované

5. Žalobce namítá, že rozhodnutí žalované vychází z vadného a nepřezkoumatelného posudku o jeho zdravotním stavu. Posudku vytýká zejména vnitřní rozpornost. Posudkový orgán uznal existenci více závažných diagnóz a jejich vzájemné negativní působení, avšak bez vysvětlení nenavýšil odpovídajícím způsobem míru poklesu pracovní schopnosti. Tím podle žalobce porušil požadavky na logické a přezkoumatelné odůvodnění.

6. Podle žalobce posudkový orgán také nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav. Nedostatečně zohlednil závažnost jeho bronchiálního astmatu, které má charakter obtížně léčitelného, dlouhodobě progresivního onemocnění s výraznými funkčními dopady. Nezohlednil ani přidruženou depresivní poruchu. Opomenul význam některých lékařských zpráv, nesprávně interpretoval spirometrické hodnoty a bagatelizoval význam opakované lázeňské léčby. Nesprávné je i podřazení onemocnění pod mírnější kategorii vyhlášky. Rozhodnutí navíc podle žalobce obsahuje pouze obecné a schematické odůvodnění, nevyrovnává se s jeho námitkami a nehodnotí reálný dopad zdravotního stavu na pracovní schopnost.

7. Žalobce zdůrazňuje, že kombinace respiračního onemocnění a psychiatrické komorbidity jej zásadně omezuje i v běžných denních činnostech a prakticky vylučuje jeho uplatnění na trhu práce. Při správném posouzení měla být míra poklesu pracovní schopnosti stanovena nejméně na 70 %, tedy na úrovni vyššího stupně invalidity.

8. Žalovaná shrnula průběh celého řízení a navrhla, aby se soud obrátil na posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí (komise), která by posoudila zdravotní stav žalobce pro účely soudního řízení. 3 41 Ad 7/2026 IV. Zadání třetího posudku, jeho obsah a zjištění z něj plynoucí 9. Soud návrhu žalované vyhověl a požádal posudkovou komisi o nové posouzení zdravotního stavu (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Komise svůj posudek vyhotovila dne 4. 6. 2026 (třetí posudek). Obě strany ho obdržely (žalobce od komise a žalovaná prostřednictvím soudu).

10. Komise vyšla z opakovaných nálezů praktického lékaře, alergologických a psychiatrických vyšetření. Z nich plyne, že žalobce dlouhodobě trpí bronchiálním astmatem s významnými dechovými obtížemi, včetně klidové i námahové dušnosti, časté potřeby úlevové medikace a opakovaných exacerbací. Spirometrická vyšetření prokazují obstrukční ventilační poruchu kolísající mezi středně těžkou a těžkou, přičemž hodnoty FEV1 se většinou pohybují kolem 60 až 70 % náležitých hodnot. Onemocnění je dlouhodobě léčeno i systémovými kortikosteroidy, nicméně bez dosažení stabilní kompenzace. Současně je žalobce léčen pro depresivní poruchu, která má těžší průběh bez psychotických příznaků, s poruchami spánku, sníženou energií a omezením sociálního fungování.

11. Diagnostický souhrn ve třetím posudku uvádí několik hlavních diagnóz:  bronchiální astma pod nedostatečnou kontrolou,  recidivující infekty dýchacích cest,  depresivní poruchu,  stavy po operacích (ucho, hlasivky, koleno), a  jednostrannou nedoslýchavost. Rozhodujícími onemocněními jsou astma a depresivní porucha. Ostatní diagnózy jsou posudkově nevýznamné, neboť nemají zásadní funkční dopad.

12. V posudkovém hodnocení komise zdůrazňuje, že rozhodující je funkční dopad zdravotního stavu. U žalobce konstatuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav daný především těžkým perzistujícím astmatem pod nedostatečnou kontrolou, provázeným častými exacerbacemi, denními i nočními příznaky, sníženou tolerancí zátěže a potřebou intenzivní léčby. Psychickou poruchu hodnotí jako středně těžké postižení, které však významně spolupůsobí se somatickým onemocněním.

13. Posudek uzavírá, že zdravotní stav odpovídá položce pro astma pod nedostatečnou kontrolou s mírou poklesu pracovní schopnosti 60 %. S ohledem na další onemocnění ji ovšem komise navýšila o 10 % na celkových 70 %. Výsledkem je závěr o invaliditě III. stupně k 30. 7. 2025.

V. Posouzení věci

14. Žaloba je důvodná.

15. Právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.

16. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod – včetně rozhodnutí o jeho přiznání – závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost 4 41 Ad 7/2026 občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje posudková komise, pokud se napadené rozhodnutí zakládá na posudku orgánu správy sociálního zabezpečení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 soudního řádu správního). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádné pochybnosti, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat.

17. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Kromě toho musí posudková komise své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod ve dvouinstančním řízení, podléhá zejména její rozhodnutí v námitkovém řízení požadavkům na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43). Jsou-li v posudkových hodnoceních zdravotního stavu rozpory, může je krajský soud v rámci zjišťování skutkového stavu řešit i pořízením doplnění posudku nebo tzv. srovnávacího posudku posudkové komise (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013-22).

18. Soud vyhodnotil zjištěný skutkový stav na základě třetího posudku. Má všechny formální náležitosti podle § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Ohledně úplnosti předloženého posudku soud uvádí, že posudková komise vycházela ze všech dostupných lékařských zpráv a hodnotila všechna relevantní zdravotní postižení žalobce. Proto z něj vycházel jako ze stěžejního důkazu v otázce invalidity žalobce.

19. Ze třetího posudku pak vyplynulo, že pracovní schopnost žalobce ke dni vydání rozhodnutí poklesla o 70 %. Pokles jeho pracovní schopnosti tedy odpovídal invaliditě III. stupně [viz § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění]. Rozhodnutí žalované, které neshledalo důvod ke zvýšení stupně žalobcovy invalidity, která podle žalované stále dosahovala II. stupně, proto stojí na nesprávně zjištěném skutkovém stavu, který nemá oporu ve spise.

20. Žalobní námitky jsou tedy důvodné.

VI. Závěr a náklady řízení

21. Soud z výše uvedených důvodů bez jednání zrušil rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 51 odst. 1 soudního řádu správního, ve znění účinném od 1. 1. 2026]. Žalovanou v dalším řízení váže závazný právní názor soudu (§ 78 odst. 5 soudního řádu správního).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 soudního řádu správního Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované, které spočívají v odměně zástupce žalobce.

23. Zástupce žalobce učinil dva úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu]. Za každý z nich náleží právnímu zástupci žalobce po 4 620 Kč. Režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za každý 5 41 Ad 7/2026 úkon činí 450 Kč. Celkově tedy 10 140 Kč. K tomu ještě bylo třeba připočíst 2 129 Kč za DPH, jejímž je zástupce žalobce plátcem.

24. Celkem tedy za právní zastoupení žalovaná musí žalobci na nákladech řízení nahradit částku 12 269 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta JUDr. Viktora Štěpána. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno, 17. června 2026 Martin Kopa, v. r. samosoudce