41 Ad 8/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobkyně: Ing. J. R. X zastoupena advokátem Mgr. Ondřejem Trávníčkem tř. Kosmonautů 1221/2a, 77900 Olomouc proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 11. 2025, čj. X, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Podstata věci

1. Žalobkyně požádala o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby při dočasné pracovní neschopnosti. Územní správa sociálního zabezpečení žádost však zamítla. Z posudku totiž vyplynulo, že žalobkyně nabude pracovní schopnost nejpozději dnem, kdy podpůrčí doba uplyne – nikoliv až krátce po něm. Žalovaná toto rozhodnutí potvrdila. Soud neshledal důvodnou žádnou z žalobních námitek, a proto žalobu také zamítl.

II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci

2. Žalobkyně podala žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby při dočasné pracovní neschopnosti. Územní správa sociálního zabezpečení (ÚSSZ) její žádost dne 11. 9. 2025 zamítla rozhodnutím čj. X (prvostupňové rozhodnutí). Z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) ze dne 8. 9. 2025 totiž zjistila, že u žalobkyně lze očekávat, že nabude pracovní schopnost nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby, nikoliv až v krátké době po uplynutí podpůrčí doby (první posudek).

3. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala. Namítala, že ÚSSZ prvostupňové rozhodnutí vydala pouze na základě propouštěcí zprávy z nemocnice. Posudková lékařka, která vyhotovila první posudek, nemá podle dostupných informací prokazatelné dlouhodobé zkušenosti v oblasti závodní zdravotní péče ani z průmyslu, které jsou pro posouzení jejího zdravotního stavu klíčové. Žalobkyně dále tvrdí, že posudková lékařka nepřihlédla k aktuálnímu zdravotnímu stavu. První posudek je neobjektivní, nedostatečně podložený, klamavý, neodborný a vypracovaný člověkem bez prokazatelné dlouhodobé praxe a neznalého dané problematiky.

4. Žalobkyně dále namítala, že posudková lékařka v prvním posudku klame/lže/uvádí nepravdivé informace. Konstatuje totiž, že „jednání proběhlo dne 8. 9. 2025 na místně a věcně příslušném Institutu posuzování zdravotního stavu“. Podle žalobkyni dostupných informací tato věta není pravdivá. Posudková lékařka navíc neměla její písemný souhlas s vypracováním posudku z home office nebo z jiného veřejného místa, kde mohlo dojít ke zneužití bezpečnosti jejich osobních údajů a údajů o jejím zdravotním stavu.

5. Posudková lékařka podle žalobkyně také uvedla v prvním posudku neúplná skutková zjištění a manipuluje s informacemi, např. namísto „Propouštěcí zpráva z AHC nemocnice Duchcov s.r.o., oddělení jednodenní péče“ uvedla „Prop. zpráva z ortopedie ze dne 28. 8. 2025“. Posudková lékařka také neprověřila další lékařské zprávy, což bylo její povinností.

6. Žalobkyně nadto nesouhlasí se závěrem posudkové lékařky, že pokračování dočasné pracovní neschopnosti není odůvodněné. Aktuální zdravotní situace jí znemožňuje návrat do běžného pracovního procesu. Způsobuje to rekonvalescence po operačním zákroku. Pro úplné zotavení potřebuje čas, aby se mohla plnohodnotně a bez zdravotního omezení vrátit do pracovního života.

7. Na základě odvolání si žalovaná nechala lékařem II. instance vypracovat posudek o zdravotním stavu žalobkyně. Lékařka II. instance provedla nové posouzení dne 19. 11. 2025. Neshledala důvody ke změně posudkového závěru. Pouze upřesnila posudkový závěr a důvody nevyhovění žádosti o prodloužení výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby (druhý posudek). Při novém posouzení vycházela z odborných lékařských nálezů včetně těch doložených v rámci odvolání. Podle doložené dokumentace zjistila, že artroskopické ošetření pravého kolenního kloubu žalobkyně proběhlo bez komplikací, což uváděl i první posudek. Téhož dne posudková lékařka vydala i opravný druhý posudek.

8. Rozhodnutím ze dne 25. 11. 2025, čj. X, žalovaná zamítla odvolání žalobkyně jako nedůvodné (rozhodnutí žalované).

III. Žaloba, vyjádření žalované a další podání účastníků

9. Žalobkyně uvádí, že rozhodnutí žalované nereflektuje konkrétní obsah zdravotnické dokumentace. Neobsahuje přesvědčivou úvahu, v čem konkrétně spočívá obnovení pracovní schopnosti žalobkyně, resp. proč nelze u žalobkyně očekávat nabytí pracovní schopnosti až v přiměřené době po skončení podpůrčí doby.

10. Žalobkyně má za to, že skutkový stav, který vzala žalovaná za základ svého rozhodnutí nemá oporu ve spise a je v rozporu s obsahem zdravotnické dokumentace. Lékařské zprávy ošetřujících lékařů a další odborné nálezy dokládají, že v době ukončení podpůrčí doby žalobkyně trpěla závažnými obtížemi, které významně omezovaly její schopnost vykonávat pojištěnou činnost i běžné denní aktivity. Nadále trvala dočasná pracovní neschopnost, probíhala doporučená léčba a rekonvalescence. Zlepšení zdravotního stavu by se dalo předpokládat v určité době po skončení této léčby, nikoliv však k datu uplynutí podpůrčí doby. Posudkový lékař, z jehož závěrů žalovaná vychází, se s těmito zjištěními dostatečně nevypořádal. Popis zdravotního stavu žalobkyně je zjednodušený a soustředí se spíše na formální konstatování diagnóz než na jejich skutečný funkční dopad na schopnost vykonávat výdělečnou činnost.

11. Dále žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení věci spočívající v chybném výkladu a aplikaci § 27 zákona o nemocenském pojištění. Podle tohoto ustanovení se nemocenské po uplynutí podpůrčí doby vyplácí tehdy, lze-li očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Žalovaná vychází z nesprávného posudkového závěru, že žalobkyně tyto podmínky nesplnila. Rozhodnutí žalované ani první a druhý posudek neobsahují srozumitelný výklad pojmu „krátká doba“, nebo úvahu o tom, proč právě v případě žalobkyně není na místě pokračovat ve výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby.

12. Žalovaná podle žalobkyně při posuzování jejího nároku postupovala formalisticky. Nepřihlédla totiž k individuálním okolnostem jejího případu a vycházela výlučně z interních standardů délky trvání dočasné pracovní neschopnosti u určitých diagnóz, které mohou sloužit pouze jako orientační pomůcka, nikoliv jako závazné pravidlo, protože nemají obecnou závaznost. Zákon o nemocenském pojištění vyžaduje individuální posouzení zdravotního stavu konkrétního pojištěnce a jeho vlivu na schopnost vykonávat pojištěnou činnost. Rozhodnutí žalované však žádným způsobem nevysvětluje, jak žalovaná zohlednila konkrétní průběh onemocnění žalobkyně, případně komplikace, komorbidity a reálné omezení v každodenním fungování. Tím žalovaná porušila zásadu materiální pravdy. Žalovaná se také řádným způsobem nevypořádala s námitkami žalobkyně týkajícími se jejího zdravotního stavu a konkrétních dopadů jejích zdravotních omezení na možnost vykonávat výdělečnou činnost vzhledem k pracovním zkušenostem žalobkyně. Tyto argumenty žádným způsobem nezohlednila.

13. Žalobkyně rovněž namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů a vnitřní rozpornost. V odvolání podrobně popsala své obtíže, průběh léčby a omezení v pracovním i osobním životě. Stejně tak navrhla doplnění posudku o stanovisko specialisty v příslušném oboru. Žalovaná však ve svém rozhodnutí tyto námitky a důkazní návrhy odmítá s odkazem na závěry posudkového lékaře, aniž by jednotlivé námitky konkrétně vypořádala. Není tedy zřejmé, jak se žalovaná vypořádala s tvrzeními žalobkyně o intenzitě bolesti, omezení hybnosti, omezení chůze či nutnosti pokračující rehabilitace. Není ani zřejmé, proč – přes veškeré konkrétní námitky žalobkyně a její důkazní návrhy – dospěla k závěru, že podmínky pro výplatu nemocenského po podpůrčí době nejsou splněny. Žalobkyně proto navrhuje vypracování revizního posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství, popřípadě srovnávacího posudku od jiného posudkového lékaře.

14. Žalobkyně ještě namítá, že první i druhý posudek vyhotovili lékaři, kteří nemají ve vztahu k jejím zdravotním komplikacím potřebnou odbornost. Žalobkyně navíc nedala souhlas k nakládání s jejími lékařskými zprávami.

15. Na závěr žalobkyně zpochybňuje dataci prvního posudku. K tomu dokládá odpověď IPZS ze dne 7. 11. 2025 na žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím, podle něhož posudková lékařka, která vyhotovila první posudek, v IPZS pracuje na částečný úvazek se směnami rozvrženými na úterý, středu a čtvrtek. První posudek však je však z 8. 9. 2025, tj. z pondělí.

16. Žalobkyně pak poukazuje na to, že v odvolacím řízení žalovaná překročila lhůtu pro vydání rozhodnutí, což dále dokresluje nesprávný a nezákonný postup žalované.

17. Žalovaná v reakci na žalobní námitky uvádí, že podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí byl druhý posudek (ve znění opravného posudku). Ten posudková lékařka vypracovala na základě lékařských zpráv, které byly dostupné v době posouzení zdravotního stavu žalobkyně.

18. Lékaři posudkové služby vychází zejména ze závěrů lékařských vyšetření, které hodnotí ve vzájemné souvislosti, primárně ve vztahu k výkonu výdělečné činnosti a znovunabytí pracovní schopnosti, nikoliv vlastním osobním vyšetřením. Posudková lékařka zdravotní stav žalobkyně posuzovala zejména s ohledem na schopnost plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, bez ohledu na fakt, zda je v evidenci úřadu práce či nikoli. To vyvrací námitku, že by při posouzení nepřihlédla k individuálním okolnostem a vycházela výlučně z interních standardů délky trvání dočasné pracovní neschopnosti u určitých diagnóz.

19. Žalovaná dále doplňuje, že lékař posudkové služby pracuje s kompletní spisovou dokumentací. Do posudkového zhodnocení zahrnuje stěžejní fakta, což ale neznamená, že ostatní nálezy neprostuduje a nezohlední ve své posudkové rozvaze. Účelem posudku není doslovné opisování všech nálezů, ale popis vlivu dokladovaných zdravotních obtíží v kontextu dočasné pracovní neschopnosti.

20. K námitce nedání souhlasu k nakládání s lékařskými zprávami žalovaná uvádí, že – jako správce údajů – zpracovává prostřednictvím svých zaměstnanců osobní údaje pojištěnců (v souladu s § 5 zákona o zpracování osobních údajů a článkem 5 obecného nařízení o ochraně osobních údajů). Podle § 14 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení mají zaměstnanci povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při plnění úkolů sociálního zabezpečení nebo v přímé souvislosti s nimi, pokud se dále nestanoví jinak. Tato povinnost trvá i po skončení pracovního vztahu nebo služebního poměru.

21. Žalovaná dále nesouhlasí s námitkou žalobkyně, že chybně vyložila a použila § 27 zákona o nemocenském pojištění. Odkazuje na přesnou dikci zákonného ustanovení, které v rozhodnutí žalované cituje a doplňuje, že je z něj zřejmá závislost rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby na posouzení zdravotního stavu pojištěnce a jeho pracovní schopnosti (§ 53 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění). To je otázkou odbornou, o které si správní orgány nemohou učinit úsudek zcela samy. Orgány nemocenského pojištění musí respektovat a vycházet pouze z posudku lékařů posudkové služby IPZS.

22. Žalovaná nesouhlasí ani s námitkou ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů tím, že v rozhodnutí odkazuje obecně na závěry posudkového lékaře, aniž by se vypořádala s jednotlivými námitkami. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobkyně skončil, její zdravotní stav posuzovala zejména s ohledem na schopnost plnit povinnost uchazeče o zaměstnání [§ 59 odst. 1 písm. i) zákona o nemocenském pojištění]. Právě obsah tohoto ustanovení zajišťuje přezkoumatelnost rozhodnutí žalované – vychází totiž z právního základu, podle nějž se pojištěnec v dočasné pracovní neschopnosti posuzuje nikoli k vykonávané profesi (resp. pojištěné činnosti), ale pouze ke schopnosti plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. To na pracovní schopnost neklade zdaleka tak vysoké nároky jako např. výkon fyzicky náročné každodenní práce. Posouzení zdravotního stavu ve vztahu k uchazečům o zaměstnání je v zákoně zvlášť, a posudkoví lékaři se tím musí řídit. Žalovaná tedy má za to, že žalobkyně zvládne plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání.

23. K názoru žalobkyně, že je rozhodnutí žalované vnitřně rozporné, žalovaná uvádí, že nedošlo k žádnému vnitřnímu nesouladu. Jednotlivé části rozhodnutí si vzájemně neodporují. Není zde rozpor mezi výrokem a odůvodněním, ani rozpor ve výroku samém. Zjištění lékařky II. instance plně odpovídá stavu žalobkyně v době jejího posouzení. Lékařka ho hodnotila na základě lékařských zpráv, které jsou všechny ve výčtu rozhodujících podkladů ve druhém posudku.

24. K tvrzené chybné dataci prvního posudku žalovaná uvádí, že datum vyhotovení písemnosti se vždy liší ode dne předání k vlastní expedici poštovním doručovatelem. Vyhotovované písemnosti prochází kontrolou a teprve poté se předávají k zajištění expedice.

25. Žalovaná v neposlední řadě odmítá námitku, že by překročila lhůtu k vydání rozhodnutí. Odkazuje na § 90 odst. 6 správního řádu, podle kterého správní orgán vydá rozhodnutí ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předáním spisu odvolacímu správnímu orgánu. Odvolání bylo žalované postoupeno dne 27. 10. 2025. Druhý posudek lékař zpracoval dne 19. 11. 2025 (žalované doručen dne 20. 11. 2025). Napadené rozhodnutí pak bylo vydáno bezodkladně dne 25. 11. 2025, tedy ve třicetidenní zákonem stanovené lhůtě.

26. Jako zcela irelevantní shledává argumentaci, že posudky o zdravotním stavu vyhotovili lékaři bez potřebné odbornosti ve vztahu ke zdravotním komplikacím žalobkyně. Posudkoví lékaři disponují nezbytnými teoretickými znalostmi a praktickými dovednostmi, které jim umožňují samostatnou činnost při posuzování zdravotního stavu. Při tom musí respektovat podmínky stanovené zákonem a prováděcími předpisy, které upravují posuzování zdravotního stavu pro potřeby nemocenského pojištění. Žalovaná se ohrazuje proti tvrzení, že by lékaři posudkové služby byli nekompetentní pro výkon své služby.

27. Žalobní námitky tedy podle žalované nejsou důvodné. Lékaři posudkové služby posoudili zdravotní stav žalobkyně v daném řízení celkem třikrát, vždy se závěrem nepřiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 26. 9. 2025. Podle doložené zdravotnické dokumentace v době posouzení lékařem II. instance zdravotní stav žalobkyně odůvodňoval předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby.

28. Otázku návrhu žalobkyně na vypracování revizního posudku znalcem z oboru posudkového lékařství ponechává na uvážení soudu.

29. Žalobkyně na vyjádření žalované reagovala replikou ze dne 27. 4. 2026. Setrvala na žalobě. Žalované vytkla, že rezignovala na vlastní hodnocení důkazů a bez dalšího převzala závěry posudkových lékařek. Posudky podle ní popisují jen obecné diagnózy a typový průběh léčby, nikoliv individuální průběh jejího stavu. Není z nich zřejmé, jak lékařky zohlednily přetrvávající bolesti, omezení hybnosti a potřebu další léčby a rehabilitace. Závěry ošetřujících ortopedů a rehabilitačních lékařů podle žalobkyně svědčí o tom, že se v rozhodné době nemohla plnohodnotně vrátit k pracovní činnosti. Žalovaná nezohlednila ani péči Centra pohybové medicíny P. K. Závěr o ukončení pracovní neschopnosti podle žalobkyně fakticky odvodila ze standardů délky pracovní neschopnosti. Posouzení navíc provedly lékařky, jejichž specializace neodpovídá povaze jejích obtíží. Žalobkyně setrvala i na námitce nedodržení lhůt. Odmítla jakékoliv zpochybňování své pracovní morálky – před vznikem zdravotních obtíží pracovala nepřetržitě více než 25 let. Znovu navrhla revizní posudek nezávislého znalce z oboru posudkového lékařství.

30. Soud poté vyzval žalovanou, aby se blíže vyjádřila k námitce odbornosti posudkových lékařek. Žalovaná ve vyjádření ze dne 8. 6. 2026 uvedla, že posudková činnost není vázána na konkrétní lékařský specializační obor. Lékaři IPZS musí mít ukončené magisterské studium všeobecného lékařství a členství v České lékařské komoře a průběžně se vzdělávají.

31. Žalobkyně na to reagovala replikou ze dne 16. 6. 2026. Své výhrady shrnula do tří okruhů: nepřezkoumatelnost a nedostatečné odůvodnění posudkového hodnocení, pochybnosti o odborné způsobilosti a postavení posuzujících lékařek a procesní vady při pořízení prvního posudku. Posudek se podle ní nevypořádal se závěry ošetřujících specialistů, zejména co do rozsahu a předpokládané doby rekonvalescence po operaci a schopnosti vykonávat dosavadní činnost bez rizika zhoršení zdravotního stavu. Posouzení podle ní nevymezuje kritéria, na nichž stojí, ani jejich normativní základ. Posudkové lékařství je samostatným atestačním oborem (zákon č. 95/2004 Sb. a vyhláška č. 185/2009 Sb.) a specializovanou způsobilost lékařek nikdo nedoložil. Vzhledem k ortopedicko-rehabilitační povaze onemocnění měl posudkový orgán vycházet z nálezů ošetřujících specialistů, případně si vyžádat doplňující odborné posouzení.

32. Soud si dále vyžádal informace od IPZS. Ten v odpovědi ze dne 13. 7. 2026 sdělil, jaké jsou předpoklady pro výkon činnosti posudkového lékaře a jakou odbornost obě lékařky mají.

33. Žalobkyně na odpověď reagovala podáním ze dne 22. 7. 2026. Namítla, že z odpovědi nevyplývá specializovaná způsobilost v posudkovém lékařství ani u jedné z lékařek. Připustila, že chybějící informace sama o sobě nesplnění zákonných podmínek neznamená. Trvala na tom, že pokud posudkový lékař přehodnocuje závěry vysoce specializovaných odborných lékařů, musí jeho odbornost i odůvodnění posudku obstát zvláště přísnému přezkumu. Doložení atestace navíc podle ní samo o sobě neznamená, že je posudek správný, úplný a přesvědčivý. Setrvala i na návrhu na revizní posudek.

34. Žalovaná poté soudu předložila průkaz odbornosti druhostupňové lékařky, která má atestaci z posudkového lékařství.

IV. Posouzení věci

35. Žaloba není důvodná. a. Obecně k nemocenskému 36. Nemocenské je peněžitou dávkou poskytovanou v rámci systému nemocenského pojištění, jejímž účelem je kompenzovat příjem, který pojištěnci ušel v důsledku dočasné pracovní neschopnosti. Poskytuje se po tzv. podpůrčí dobu, která počíná 15. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti a končí dnem, jímž končí dočasná pracovní neschopnost. Nejdéle však podpůrčí doba trvá 380 kalendářních dní. Po uplynutí podpůrčí doby lze na žádost pojištěnce vyplácet nemocenské ještě dalších 350 kalendářních dní (§ 27 zákona o nemocenském pojištění). Nemocenské vyplácené po uplynutí podpůrčí doby již není obligatorní dávkou, ale naopak fakultativní. Pojištěnec musí o další vyplácení nemocenského požádat a současně musí splnit podmínku podle § 27 zákona o nemocenském pojištění.

37. Ustanovení § 27 zákona o nemocenském pojištění říká, že: „[p]o uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění podle § 84b odst. 1 písm. j) nebo § 86 odst. 2 písm. e), pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce. Nemocenské lze podle věty první vyplácet celkem nejdéle po dobu 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26.“ (zvýraznil soud)

38. Pro vyplácení nemocenského po uplynutí podpůrčí doby je tedy nezbytné jednak posouzení zdravotního stavu pojištěnce a jednak předpoklad nabytí pracovní schopnosti v krátké době – nejpozději v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby. Pojem krátká doba zákon blíže nedefinuje, pouze uvádí maximální hranici 350 dnů.

39. Žalobkyně byla v dočasné pracovní neschopnosti od 10. 3. 2025 do 12. 12. 2025. Vznikla jí z pojištění u zaměstnavatele, u něhož pracovala od 20. 1. 2025 do 24. 3. 2025. Podpůrčí doba jí uplynula dnem 26. 9. 2025. O prodloužení výplaty nemocenského po jejím uplynutí požádala 2. 9. 2025. b. Druhý posudek je úplný a přesvědčivý 40. Rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby závisí na posouzení pracovní schopnosti pojištěnce. To je otázka odborně medicínská a správní orgán ani soud si o ní nemohou učinit úsudek samy. Vychází se proto z posouzení lékaře orgánu nemocenského pojištění, které je zpravidla zásadním podkladem rozhodnutí.

41. Úkolem soudu tedy není zdravotní stav žalobkyně hodnotit znovu. Soud ověřuje, zda je posudkové hodnocení, o které se napadené rozhodnutí opírá, úplné a přesvědčivé. Tento požadavek spočívá v tom, aby se lékař orgánu nemocenského pojištění vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi z hlediska § 27 zákona o nemocenském pojištění i s tím, co pojištěnec namítá, a aby své závěry náležitě odůvodnil. Z posudku musí být zřejmé, jak byl zdravotní stav hodnocen, z jakých podkladů se vycházelo a jak bylo přihlédnuto k tvrzeným obtížím (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2022, čj. 8 Ads 292/2019-22, bod 24, navazující na rozsudek ze dne 30. 8. 2016, čj. 4 Ads 94/2016-28, bod 27).

42. Na témže testu stojí i rozhodnutí, kterými argumentuje žalobkyně. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 17. 4. 2024, čj. 7 Ads 148/2023-27, jímž odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost, v bodu 13 shrnul, že se při přezkumu rozhodnutí podle § 27 zákona o nemocenském pojištění plně uplatní rozhodovací praxe k posuzování zdravotního stavu ve věcech důchodového pojištění a že správní soudy toliko ověřují, zda je posudkové hodnocení úplné a přesvědčivé. Usnesení ze dne 9. 3. 2023, čj. 3 Ads 271/2021-63, a ze dne 23. 1. 2025, čj. 7 Ads 120/2024-32, opakují tytéž požadavky ve vztahu k posudkovým komisím v důchodových věcech. Soud z těchto východisek vychází. Žalobkyně z nich ale dovozuje jen obecný závěr, že žalovaná ustálenou judikaturu nerespektovala. Zda posudek požadavkům judikatury vyhověl, soud posuzuje právě v této části odůvodnění.

43. Podkladem napadeného rozhodnutí byl druhý posudek ve znění opravného posudku z téhož dne. Soud jej považuje za úplný i přesvědčivý. Výčet jeho podkladů je úplný. Druhý posudek uvádí všechny odborné zprávy, které žalobkyně doložila k odvolání – zprávy MUDr. T., MUDr. B., MUDr. J. a MUDr. S. z Centra pohybové medicíny P. K. za období od 28. 8. 2025 do 7. 11. 2025, operační protokol ze dne 28. 8. 2025 i rozpis rehabilitací. Žalobkyně v žalobě ani v dalších podáních netvrdí, že by ve výčtu podkladů druhého posudku některá zpráva chyběla. Odvolací výtku, že posudková lékařka neprověřila další zprávy uložené u praktického lékaře, mířila proti prvnímu posudku. Druhý posudek ji vypořádal tím, že vyšel ze všech odborných zpráv, které žalobkyně sama k odvolání doložila.

44. Nejde pak o pouhý výčet. Posudková lékařka jednotlivé zprávy chronologicky prochází a přebírá z nich objektivní nálezy: kolenní kloub bez náplně a bez výpotku, hybnost bez omezení, koleno stabilní, flexe vysoko nad 120 stupňů, pooperační průběh bez komplikací, revmatologickým vyšetřením nebyla prokázána zánětlivá příčina obtíží. Zaznamenává i to, co žalobkyně uváděla subjektivně, tedy bolest pravého kolene a chůzi s holemi do schodů.

45. Závěr posudku pak stojí na třech pilířích, nikoliv na jediném. Vedle (1) standardů délky pracovní neschopnosti, které slouží jen jako orientace, se opírá o (2) individuální zjištění, že při zářijových kontrolách nebyly popsány pozdní komplikace artroskopického zákroku. A především (3) vysvětluje, že pracovní poměr žalobkyně skončil dne 24. 3. 2025 – jde tedy o dočasnou pracovní neschopnost v ochranné lhůtě a zdravotní stav se posuzuje ve vztahu ke schopnosti plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Právě proto posudek dodává, že plánovanou rehabilitaci lze absolvovat i v rámci evidence na úřadu práce.

46. Posudek se také vypořádává i s dalšími onemocněními žalobkyně. U bolestivého páteřního syndromu a thyreopatie vysvětluje, že jde o obtíže dlouhodobého charakteru, jejichž léčba podmínku podle § 27 zákona o nemocenském pojištění nenaplňuje.

47. Pro tuto věc je pak podstatné, že se posudková lékařka neodchýlila od závěrů ošetřujících specialistů. Žádná ze zpráv Centra pohybové medicíny P. K. neobsahuje závěr, že je žalobkyně práce neschopná nebo že nemůže plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Zprávy popisují nálezy a doporučují další léčbu – viskosuplementaci, balneoterapii, léčebnou tělesnou výchovu a další rehabilitaci. Pracovní schopnost ve smyslu § 27 zákona o nemocenském pojištění ošetřující specialisté neposuzovali. Posuzovat ji ani nemají. Popsat zdravotní stav je úkolem ošetřujícího lékaře, vyhodnotit jeho dopad na pracovní schopnost přísluší posudkovému lékaři (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, čj. 4 Ads 169/2014-27). Posudková lékařka tedy žádný odborný závěr nenahradila vlastní úvahou. Objektivní nálezy ze zpráv převzala a vyhodnotila je z hlediska § 27 zákona o nemocenském pojištění.

48. Soud nepřehlédl, že posudek ve skutkových zjištěních uvádí těžkou obezitu žalobkyně (BMI 47) a dále s ní nepracuje. Ani to však přesvědčivost posudku nenarušuje. Obezita je stavem dlouhodobým, nikoliv akutní zdravotní poruchou, kvůli které by žalobkyně nemohla plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Posudek přitom u ostatních dlouhodobých onemocnění – bolestivého páteřního syndromu a thyreopatie – vysvětluje, že jejich dlouhodobá léčba podmínku podle § 27 zákona o nemocenském pojištění nenaplňuje. Totéž platí pro obezitu. Doložené zprávy ji uvádějí jako dlouhodobou okolnost, nikoliv jako překážku návratu k pracovní činnosti nebo jako důvod, který by v rozhodné době bránil plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Sama žalobkyně navíc obezitu jako důvod trvání pracovní neschopnosti neuplatnila – ani v odvolání, ani v žalobě a dalších podáních. Tento dílčí nedostatek proto nedosahuje intenzity, která by přesvědčivost posudku narušila.

49. Žalobkyně konečně namítá, že je rozhodnutí žalované vnitřně rozporné. Neuvádí však, v čem rozpor spatřuje. Soud žádný rozpor neshledal. Výrok odpovídá odůvodnění, jednotlivé části rozhodnutí si neodporují. Vnitřní rozpornost je vadou, ke které soud přihlíží i z úřední povinnosti. Ani z tohoto pohledu ji soud neshledal.

50. Z těchto důvodů druhý posudek obstojí. Od toho se pak odvíjí posouzení dalších žalobních námitek. c. Rozhodnutí žalované v potřebné míře reflektuje obsah zdravotnické dokumentace 51. Žalobkyně namítá, že rozhodnutí žalované nereflektuje konkrétní obsah zdravotnické dokumentace. V žalobě však s dostatečnou konkrétností nenamítá případné nesrovnalosti.

52. Pro přehlednost soud jen krátce rekapituluje, že žalobkyně byla v dočasné pracovní neschopnosti od 10. 3. 2025 pro artrózu kolenních kloubů. Dne 28. 8. 2025 podstoupila operační zákrok – artroskopii kolene. Na základě propouštěcí zprávy z ortopedie ze dne 28. 8. 2025 po tomto zákroku vypracovala posudková lékařka první posudek. Pooperační průběh zpráva popisuje bez komplikací. Proto posudková lékařka shledala, že další pokračování pracovní neschopnosti není odůvodněné. Žalobkyně dokáže vykonávat výdělečnou činnost za ulehčených pracovních podmínek – může totiž vykonávat povinnosti uchazeče o zaměstnání. Proto tu nebyl důvod pro vyhovění žádosti o prodloužení výplaty nemocenského.

53. Rozhodnutí žalované se opírá o druhý posudek. Ten vychází z předložených lékařských zpráv za období 28. 8. 2025 až 7. 11. 2025. Jim se poté v posudkovém zhodnocení dále lékařka věnuje. Závěrem potvrzuje první posudek, protože po jeho přezkumu neshledala důvody k jeho změně, pouze jej upřesnila.

54. Žalobkyně konkrétně namítá, že skutkový stav, který žalovaná vzala za základ svého rozhodnutí, nemá oporu ve spise a je v rozporu s obsahem zdravotnické dokumentace. Lékařské zprávy ošetřujících lékařů a další odborné nálezy dokládají, že v době ukončení podpůrčí doby trpěla závažnými obtížemi, které výrazně ovlivňovaly její činnost. Nyní namítá, že se posudková lékařka s jejich závěry nevypořádala. Popis zdravotního stavu je zjednodušený a soustředí se spíše na formální konstatování diagnóz než na skutečný dopad na schopnost vykonávat výdělečnou činnost.

55. Druhý posudek soud výše shledal jako úplný, protože žádná ze stran netvrdí, že by některá z lékařských zpráv při posuzování zdravotního stavu chyběla. Lékařské zprávy doložené k odvolání (z období 28. 8. 2025 až 7. 11. 2025) posudková lékařka výslovně uvádí ve výčtu rozhodujících podkladů o zdravotním stavu posuzované osoby. Samotný text druhého posudku se poté s předloženými lékařskými zprávami vypořádává a shrnuje obsah části z nich. Závěrem druhého posudku se uvádí, že z doložené dokumentace posudková lékařka zjistila, že proběhlé artroskopické ošetření pravého kolenního kloubu proběhlo bez komplikací. Totéž uváděl i první posudek. Při kontrolách během měsíce září 2025 navíc u žalobkyně nejsou uvedeny pozdní komplikace operačního artroskopického řešení, které by odůvodňovaly další trvání dočasné pracovní neschopnosti.

56. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně namítala, že důvodem její pracovní neschopnosti jsou přetrvávající bolesti po operačním zákroku ze dne 28. 8. 2025 a omezená pohyblivost s hůlkami/paličkami. Tyto bolesti a omezená pohyblivost žalobkyni znemožňovaly vykonávat její profesi plnohodnotně a vyžadují další domácí léčbu a odborné rehabilitace. Venku se pohybovala jen s pomocí trekových holí, a to na omezenou vzdálenost. Schody zatím zvládala v bolestech a s pomocí holí. Podle zkušenosti jejích ošetřujících odborníků v oblasti medicíny byl předpoklad jejího úplného uzdravení cca tři měsíce od operace.

57. Další věcné argumenty k samotnému posouzení zdravotního stavu ale žalobkyně nepředkládá. Nepoukazuje na konkrétní nesoulad posudků a lékařských zpráv ani neupozorňuje na jednotlivé rozpory při posouzení zdravotního stavu. Soud nijak nesnižuje závažnost jejího stavu, o relevantní důvody však nejde. Žalobkyně neodkazuje na konkrétní body lékařských zpráv, které by svědčily o jiném závěru. Neoznačila je ani v odvolání. A ačkoliv uvádí, že předpoklad jejího úplného uzdravení jsou zhruba tři měsíce, tuto informaci ničím nepodkládá.

58. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2015, čj. 3 Ads 146/2014- 22, „[p]osuzování zdravotního stavu pro účely stanovení poklesu pracovní schopnosti a zjištění invalidity je založeno na objektivizovaných postupech, v nichž lze subjektivní obtíže zohlednit tehdy, pokud jim odpovídají objektivní výsledky lékařských vyšetření.“ Uváděný rozsudek sice řeší problematiku invalidního důchodu, jeho závěr je však použitelný i na projednávanou věc.

59. Těmto žalobním námitkám proto soud nepřisvědčil. Argumentace žalobkyně reflektuje její subjektivní vnímání zdravotních potíží, ale nepodporují ji objektivní zjištění o jejím zdravotním stavu. Jde navíc o námitky velmi obecné a krátce po artroskopické operaci kolene předvídatelné. Z rozboru jednotlivých lékařských zpráv ve druhém posudku plyne, že je posudková lékařka vzala v potaz. Pokud žalobkyně spatřuje rozpor s některou z lékařských zpráv, měla na ni výslovně poukázat a uvést, v čem nesoulad spočívá. Z doložených zpráv naopak vyplývá, že zákrok proběhl bez komplikací a že se komplikace nezjistily ani později.

60. Kromě toho také žalobkyně namítá nezákonnost rozhodnutí spočívající v tom, že se žalovaná nevypořádala s námitkami žalobkyně týkajícími se jejího zdravotního stavu a konkrétních dopadů jejích zdravotních omezení na možnost vykonávat výdělečnou činnost vzhledem k pracovním zkušenostem žalobkyně a tyto argumenty žádným způsobem nezohlednila.

61. K námitkám týkajícím se zdravotního stavu se již soud výše vyjádřil. Námitky, které žalobkyně uvedla v odvolání, žalovaná v rozhodnutí zohlednila (viz lékařskou zprávu ze dne 7. 11. 2025). Vedle množství invektiv obsahovalo odvolání i několik věcných výtek. Posudková lékařka II. instance je zaznamenala a vypořádala se s nimi. Soud je pro přehlednost shrne.

62. Žalobkyně v odvolání namítala, že ÚSSZ rozhodla jen na základě propouštěcí zprávy z nemocnice a že nikdo neprověřil další zprávy uložené u jejího praktického lékaře. Tuto výtku vypořádal druhý posudek. Vyšel ze všech odborných zpráv, které žalobkyně k odvolání doložila, tedy ze zpráv Centra pohybové medicíny P. K. za období od 28. 8. 2025 do 7. 11. 2025, z operačního protokolu i z rozpisu rehabilitací. Dále žalobkyně namítala, že lékařka označila podklad jako „Prop. zpráva z ortopedie ze dne 28. 8. 2025“, ačkoliv jde o propouštěcí zprávu AHC nemocnice Duchcov s. r. o., oddělení jednodenní péče. Jde ale o tutéž listinu a její zkrácené označení obsah posouzení neovlivnilo. Žalobkyně také popsala své pracovní prostředí a namítla, že v tomto zdravotním stavu nesplňuje bezpečnostní předpisy pro vstup na pracoviště. Zdravotní stav se u ní ale neposuzoval ve vztahu k dosavadní profesi, ale ke schopnosti plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání (soud to vysvětluje níže). Výtku, že lékařka vyhotovila první posudek z domova bez jejího písemného souhlasu, soud vypořádává v částech f. a g. níže. Zde postačí, že posouzení proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně na základě doložené zdravotnické dokumentace, jak druhý posudek výslovně uvádí. Zákon osobní přítomnost posuzované osoby nevyžaduje a souhlas posuzované osoby s formou výkonu práce lékařky se nevyžaduje vůbec. Předpokladem úplného uzdravení do zhruba tří měsíců od operace se soud zabýval výše.

63. Konkrétní dopad zdravotních omezení žalobkyně na možnost vykonávat výdělečnou činnost však žalovaná každopádně řešila. Pracovní poměr žalobkyně skončil dne 24. 3. 2025. Dočasnou pracovní neschopnost žalobkyně zahájila dne 10. 3. 2025. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění se tak v případě žalobkyně dočasnou pracovní neschopností rozumí stav, který jí pro poruchu zdraví neumožňuje plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. A to i v případě, že pojištěnec není uchazečem o zaměstnání.

64. Posouzení zdravotního stavu žalobkyně proběhlo v souvislosti s § 59 odst. 1 písm. i) zákona o nemocenském pojištění. Právě podle tohoto ustanovení se totiž pojištěnec neposuzuje ve vztahu k vykonávané profesi, resp. pojištěné činnosti. Posuzuje se pouze to, zda jeho zdravotní stav umožňuje plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Podle zákona o zaměstnanosti se jedná například o povinnost dostavit se na úřad práce ve stanoveném termínu [§ 31 písm. c) zákona o zaměstnanosti], oznámit ve lhůtě změny skutečností rozhodných pro zařazení nebo vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání [§ 27 odst. 2 zákona o zaměstnanosti] nebo projednat ve stanovené lhůtě doporučené zaměstnání [§ 31 písm. b) zákona o zaměstnanosti].

65. Povinnosti uchazeče o zaměstnání jsou se stavem, který žalobkyně popisuje, slučitelné. Dostavit se ve stanoveném termínu na úřad práce, oznámit rozhodné změny nebo projednat doporučené zaměstnání zvládne i ten, kdo se venku pohybuje o holích a na omezenou vzdálenost. Zprávy z rozhodného období navíc popisují hybnost pravého kolene bez omezení, kloub stabilní a flexi vysoko nad 120 stupňů. Žádná z nich neuvádí, že by žalobkyni při plnění těchto povinností hrozilo zhoršení zdravotního stavu. Doporučenou rehabilitaci lze absolvovat i v rámci evidence na úřadu práce. Právě takto se do posouzení podle § 27 zákona o nemocenském pojištění promítá reálné omezení v každodenním fungování, kterého se žalobkyně dovolává. Rozhodné není, jak náročná byla její dosavadní práce, ale zda zvládne povinnosti uchazeče o zaměstnání.

66. Tím pádem se zde neuplatní tak vysoké nároky, jaké žalobkyně opakovaně ve svých podáních zdůrazňuje. V souvislosti s tím žalovaná také opakovaně uvádí, že plánovanou probíhající rehabilitaci je možné absolvovat i v rámci evidence na Úřadu práce. Soud tedy uzavírá, že žalovaná nepostupovala formalisticky a situaci žalobkyně, na kterou se nahlíží optikou uchazeče o zaměstnání, posoudila správně.

67. K úplnosti druhého posudku a k jeho práci s doloženou dokumentací se soud podrobně vyjádřil výše v části b. Stručně opakuje, že všechny zprávy doložené k odvolání (za období od 28. 8. 2025 do 7. 11. 2025) posudek uvádí ve výčtu rozhodujících podkladů a v posudkovém zhodnocení se jimi zabývá. Uzavírá, že artroskopické ošetření pravého kolenního kloubu proběhlo bez komplikací a že při zářijových kontrolách nebyly popsány pozdní komplikace, které by další trvání dočasné pracovní neschopnosti odůvodnily.

68. Žalobkyně odkazuje také na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2022, čj. 1 Ads 156/2021-43, a ze dne 15. 4. 2021, čj. 1 Ads 252/2020-25. Obě věci se týkají invalidního důchodu. Plyne z nich, že soud si při pochybnostech o úplnosti a přesvědčivosti posudku může vyžádat jeho doplnění, srovnávací posudek jiné posudkové komise ministerstva nebo uložit vypracování revizního posudku (bod 21 rozsudku čj. 1 Ads 252/2020-25). Jde tedy o možnost soudu, nikoliv o jeho povinnost. Ve věcech nemocenského pojištění se navíc neuplatní § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který zakládá pravomoc ministerstva posuzovat zdravotní stav pro účely soudního řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2022, čj. 8 Ads 292/2019-22, bod 26). Druhý posudek pochybnosti nevzbuzuje, jak soud vyložil výše. Revizní posudek proto namístě není (k tomuto důkaznímu návrhu žalobkyně se soud vrací v části V.). d. K námitce chybného výkladu a použití § 27 zákona o nemocenském pojištění 69. Dále žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení věci spočívající v chybném výkladu a použití § 27 zákona o nemocenské pojištění. Žalobkyně sama nastiňuje, že podle tohoto ustanovení se nemocenské po uplynutí podpůrčí doby vyplácí tehdy, lze-li očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než pojištěné činnosti. Žalovaná podle žalobkyně vychází z nesprávného posudkového závěru, že u žalobkyně tyto podmínky splněny nejsou. Napadené rozhodnutí ani vydané posudky o zdravotním stavu neobsahují srozumitelný výklad pojmu krátká doba ani úvahu o tom, proč právě v případě žalobkyně není namístě pokračovat ve výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby.

70. Obsah tohoto ustanovení soud rozebral výše v části a. Z jeho znění plyne, že se výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby váže na posouzení lékaře orgánu nemocenského pojištění. Toto posouzení vychází z § 53 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění a jde o otázku odborně medicínskou. Rozhodující správní orgány ani správní soud si o ní nemohou učinit úsudek sami (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2022, čj. 8 Ads 292/2019-22, bod 18; shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2021, čj. 42 Ad 4/2020-25, bod 13).

71. Jak soud uvedl výše, z druhého posudku ve znění opravného posudku plyne, že u žalobkyně bylo možné očekávat, že nabude pracovní schopnost nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby – a nikoliv až v krátké době po jejím uplynutí. Z toho důvodu žalovaná odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Soudu proto není zřejmé, proč by žalovaná měla v rozhodnutí navíc podávat výklad pojmu krátká doba nebo vysvětlovat, proč právě u žalobkyně není namístě ve výplatě nemocenského pokračovat. Ze stejného důvodu nebylo třeba odůvodňovat, v čem spočívá obnovení pracovní schopnosti žalobkyně. Z rozhodnutí žalované tyto skutečnosti plynou.

72. Žalobkyně dovozuje, že rozhodnutí nelze přezkoumat z hlediska správního uvážení. Tady je ale třeba rozlišovat. Slovo „lze“ v § 27 zákona o nemocenském pojištění vyjadřuje, že nemocenské po uplynutí podpůrčí doby není nárokovou dávkou a vyplácí se jen na žádost pojištěnce. Neotevírá žalované prostor pro volnou úvahu, komu dávku přizná. Zákon váže výplatu na jedinou podmínku – na předpoklad, že pojištěnec nabude pracovní schopnost až v krátké době po uplynutí podpůrčí doby. Splnění této podmínky je odbornou medicínskou otázkou a posuzuje ji lékař orgánu nemocenského pojištění. Není-li splněna, nezbývá pro uvážení žádný prostor a žalovaná žádost zamítne. Soud proto nepřezkoumával správní uvážení, ale úplnost a přesvědčivost posudku a soulad rozhodnutí se zákonem. To rozhodnutí žalované umožňuje.

73. Co se týče tvrzeného nesprávného posudkového závěru, žalovaná vyšla ze závěru poskytnutého posudkovou lékařkou. Ta komplexně vychází z předložených lékařských zpráv, které blíže rozebírá. Uvádí i subjektivní obtíže, které žalobkyně namítá v odvolání (bolest kolene a chůze s hůlkami do schodů). V textu posudku se jednotlivými zprávami zabývá. Na závěr nicméně uvádí, že z kontrol během měsíce září 2025 nejsou uvedeny pozdní komplikace operačního (artroskopického) řešení, které by odůvodňovaly další trvání dočasné pracovní neschopnosti. Co se týče komorbidit, žalovaná v rozhodnutí upozorňuje na další postižení zdravotního stavu jako je bolestivý páteřní syndrom a thyreopatie. Uvádí nicméně, že další onemocnění žalobkyně splňují kritérium dlouhodobosti a jejich dlouhodobá léčba tedy neodůvodňuje naplnění zákonné podmínky pro prodloužení podpůrčí doby. Druhý posudek tedy soud považuje za dostatečně určitý, srozumitelný a přesvědčivý.

74. K námitkám týkajícím se zdravotního stavu se soud vyjádřil výše. Námitky uplatněné v odvolání posudková lékařka II. instance zaznamenala a vypořádala se s nimi. Jejich přehled a vypořádání soud podal v části b. Zbytek odvolání tvoří invektivy, dotazy podle zákona o svobodném přístupu k informacím, požadavky na náhradu škody a další úvahy, které se posouzení podle § 27 zákona o nemocenském pojištění netýkají.

75. Žalovaná vycházela z posudkového závěru poskytnutého posudkovým lékařem. Žalobkyně nepřibližuje, v čem spatřuje „nesprávné právní posouzení věci spočívající v chybném výkladu a aplikaci § 27 zákona o nemocenském pojištění“. Výše vyvrácené argumenty tomu nicméně nenasvědčují. e. K formalistickému postupu a nepřihlédnutí ke konkrétním námitkám 76. Žalobkyně dále namítá, že žalovaná postupovala formalisticky, protože nepřihlédla k individuálním okolnostem jejího případu a vycházela výlučně z interních standardů délky trvání dočasné pracovní neschopnosti u určitých diagnóz. Dále také namítá, že se žalovaná řádným způsobem nevypořádala s námitkami žalobkyně týkajícími se jejího zdravotního stavu a konkrétních dopadů jejích zdravotních omezení na možnost vykonávat výdělečnou činnost vzhledem k pracovním zkušenostem žalobkyně a tyto argumenty žalobkyně žádným způsobem nezohlednila.

77. Rozhodnutí žalované upřesňuje, že obecně by v případě žalobkyně byla doporučena pracovní neschopnost v trvání 3-4 týdny. Artroskopie kolene žalobkyně proběhla dne 28. 8. 2025. Konec základní podpůrčí doby uplynul dne 26. 9. 2025. Při kontrolách během měsíce září 2025 nebyly u žalobkyně popsány pozdní komplikace operačního artroskopického řešení, které by odůvodňovaly další trvání dočasné pracovní neschopnosti.

78. Soud souhlasí s žalobkyní, že tyto standardy mohou sloužit jako orientační pomůcka, nikoliv jako závazné pravidlo. Jde o metodiku Ministerstva práce a sociálních věcí Standardy délky trvání dočasné pracovní neschopnosti u vybraných diagnóz. Posudková lékařka I. instance ji ve stanovisku ze dne 29. 10. 2025 výslovně označuje. Metodika není právním předpisem. Závěry posudků na ní ale nestojí. Žalovaná individuální posouzení provedla. Z lékařských zpráv plyne, že artroskopie proběhla bez komplikací a že při zářijových kontrolách nebyly popsány pozdní komplikace, které by další trvání dočasné pracovní neschopnosti odůvodnily. K individuálním okolnostem soud přihlédl zejména ve vztahu k posouzení žalobkyně jako uchazečky o zaměstnání, jak vyložil výše.

79. Další komorbidity žalovaná v rozhodnutí uvádí, nicméně se jedná o obtíže dlouhodobého charakteru, které tedy neodůvodňují postup podle § 27. Žalovaná zohlednila konkrétní průběh a ve druhém posudku se věnovala jednotlivým lékařským zprávám, které žalobkyně předložila. Soud připouští, že žalovaná mohla své závěry rozvést podrobněji, avšak má za to, že i v tomto rozsahu jsou dostačující. Revizní posudek soudem ustanoveného znalce z oboru posudkového lékařství proto soud nepovažuje za nutný (k tomuto důkaznímu návrhu se vyjadřuje v části V.).

80. Žalobkyně v této souvislosti namítá porušení zásady materiální pravdy podle § 3 a § 50 správního řádu. Ani v tom jí soud nepřisvědčil. Žalovaná zjistila stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Na odvolání reagovala tím, že si nechala vypracovat nové posouzení zdravotního stavu lékařkou II. instance. Ta vyšla ze všech odborných zpráv, které žalobkyně k odvolání doložila (za období od 28. 8. 2025 do 7. 11. 2025), z operačního protokolu i z rozpisu rehabilitací. Podklady si tedy žalovaná opatřila v rozsahu, který věc vyžadovala (§ 50 odst. 2 a 3 správního řádu). Žalobkyně neoznačila žádný další důkaz, který by žalovaná pominula, a netvrdí ani, že by některá zpráva ve spise chyběla.

81. Žalobkyně dále tvrdí, že žalovaná rezignovala na vlastní hodnocení důkazů a jen převzala závěry posudkových lékařek. I tady je třeba rozlišit dvě věci. Odbornou medicínskou otázku – zda lze očekávat nabytí pracovní schopnosti v krátké době – žalovaná vlastní úvahou nahradit nesmí. V tom je posouzením lékaře orgánu nemocenského pojištění vázána. To ale neznamená, že musí bez dalšího přijmout jakékoliv posouzení. Musí zkoumat, zda je posudek úplný a přesvědčivý, zda reaguje na odvolací námitky a zda má oporu ve spise. Pokud tomu tak není, musí si vyžádat jeho doplnění nebo nové posouzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2022, čj. 8 Ads 292/2019-22, body 18 až 20). Přesně to žalovaná udělala. Na odvolání reagovala tím, že si vyžádala nové posouzení lékařkou II. instance, a jeho závěry v rozhodnutí sama rekapitulovala a hodnotila.

82. Soud na závěr podotýká, že žalobkyně napříč celou žalobou neuvádí konkrétní námitky. Všechny zůstávají v obecné rovině, případně odkazují na odvolání. Posudková lékařka II. instance každopádně věcné jádro odvolacích námitek vytěžila a v posudku se s ním vypořádala.

83. Žalobkyně nakonec odmítá jakékoliv zpochybňování své pracovní morálky a zdůrazňuje, že před vznikem zdravotních obtíží pracovala nepřetržitě více než 25 let. Soud její pracovní morálku nezpochybňuje a nic takového neplyne ani z rozhodnutí žalované. Pro posouzení podmínky podle § 27 zákona o nemocenském pojištění je ale dosavadní pracovní historie bez významu. Rozhodný je zdravotní stav v rozhodné době a předpoklad nabytí pracovní schopnosti. f. K nesouhlasu s nakládáním s lékařskými zprávami 84. Mimo výše uvedené žalobkyně také namítá, že nedala souhlas k tomu, aby lékaři, kteří nemají potřebnou odbornost nakládali s jejími lékařskými zprávami.

85. Ze žaloby nevyplývá úplně zřejmě, co žalobkyně oním udělením nesouhlasu přesně zamýšlí. Označení „nakládání s dokumenty“ není zákonným pojmem, proto soud bude vycházet z toho, že žalobkyně míří na zpracování dokumentů (a tedy i osobních údajů) ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů a nařízení GDPR (nařízení). Podle článku 4 písm. odst. 2 nařízení se zpracováním rozumí jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení. Ke zpracování osobních údajů z lékařských zpráv žalobkyně tedy jistě došlo.

86. Údaji o zdravotním stavu se poté ve smyslu článku 4 odst. 15 nařízení rozumí osobní údaje týkající se tělesného nebo duševního zdraví fyzické osoby, včetně údajů o poskytnutí zdravotních služeb, které vypovídají o jejím zdravotním stavu.

87. Ustanovení § 13a zákona o provádění sociálního zabezpečení stanovuje, že orgány sociálního zabezpečení zpracovávají osobní údaje a jiné údaje, jsou-li nezbytné pro výkon jejich působnosti. Tyto údaje orgány sociálního zabezpečení zpřístupňují nebo předávají dalším orgánům veřejné moci nebo osobám v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem.

88. Žalobkyně poskytla žalované své lékařské zprávy. Vzhledem k tomu, že žalovaná jako správní orgán nedisponuje schopností posuzovat zdravotní stav, vykonávaly pro ni tuto činnost lékařky IPZS. Plyne to z § 84b odst. 1 písm. j) zákona o nemocenském pojištění, podle kterého IPZS na žádost územní správy sociálního zabezpečení a žalované posuzuje pracovní schopnost dočasně práce neschopných pojištěnců po uplynutí podpůrčí doby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení může tento úkol plnit pouze lékař. Je tedy logické, že tuto činnost vykonává IPZS prostřednictvím svých zaměstnanců-lékařů.

89. Ke zpracování osobních údajů, které žalobkyně sama žalované poskytla, tedy došlo v souladu se zákonem. Žalovaná postupovala správně a tyto informace byla oprávněna takto zpracovat, protože plnila úkol při výkonu veřejné moci, kterým je pověřena (§ 5 zákona o zpracování osobních údajů). g. K nesprávné dataci prvního posudku 90. Žalobkyně také namítá, že první posudek je nesprávně datován. Datace prvního posudku totiž uvádí 8. 9. 2025. Žalobkyně však IPZS požádala o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu informací. Mimo jiné požádala o informace o rozsahu pracovního úvazku prvostupňové lékařky. Konkrétně od kterého data pro IPZS pracuje, kolik dní a jaké konkrétní dny v týdnu a přesné pracovní hodiny a dále o detaily o výběrovém řízení na pozici „posudkového lékaře pro OSSZ“.

91. Ředitelka IPZS žalobkyni na základě této žádosti poskytla informace, že prvostupňová lékařka je v pracovním poměru na dobu neurčitou od 11. 11. 2024. Byla přijata bez výběrového řízení, neboť výběrová řízení se na pozice posudkových lékařů neprovádí. Pracuje na částečný úvazek ve výši 20 hodin týdně. Směny má rozvržené na dny úterý, středa, čtvrtek a pracuje v režimu pružného rozvržení pracovní doby. Má úplný home office.

92. Žalobkyně tedy namítá, že prvostupňová lékařka má mít směny rozvržené na dny úterý, středa a čtvrtek. Posudek, který vypracovala, je však datován 8. 9. 2025, přičemž tento den připadá na pondělí.

93. K tomu žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že datum vyhotovení písemnosti se vždy liší ode dne předání k vlastní expedici poštovním doručovatelem, neboť vyhotovované písemnosti prochází kontrolou a teprve poté se předávají k zajištění expedice.

94. Ani tuto námitku soud nepovažuje za důvodnou. Jde o formální údaj, který na věcnou správnost posudku nemá vliv. Rozvržení směn navíc práci mimo uvedené dny nevylučuje – podle informací, které IPZS žalobkyni sám poskytl, pracuje prvostupňová lékařka v režimu pružného rozvržení pracovní doby a plně z domova. Rozhodnutí žalované se navíc opírá o druhý posudek, který je pro posouzení věci při soudním přezkumu stěžejní (viz bod 103 níže). h. K překročení lhůty pro vydání rozhodnutí 95. Žalobkyně namítá též to, že žalovaná překročila lhůtu pro vydání rozhodnutí, což dokresluje její nesprávný a nezákonný postup. Blíže však neuvedla jakékoliv skutečnosti.

96. Žalovaná k tomu ve svém vyjádření odkázala na § 90 odst. 6 správního řádu, které odkazuje na to, že odvolací orgán vydá své rozhodnutí ve lhůtách stanovených v § 71 správního řádu. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88). Ze spisu vyplývá, že odvolání bylo žalované postoupeno dne 27. 10. 2025. Druhý posudek lékařka vypracovala dne 19. 11. 2025 (doručen žalované dne 20. 11. 2025). Ta poté vydala rozhodnutí bezodkladně dne 25. 11. 2025, tedy ve třicetidenní zákonem stanovené lhůtě.

97. Žalovaná v tomto případě postupovala správně. Respektovala lhůty dané § 71 odst. 1 a 3 správního řádu, podle kterých je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, případně nejpozději do 30 dní od zahájení řízení. V případě odvolacího řízení počíná tato lhůta běžet dnem předání spisu. Postup žalované byl správný.

98. Navíc soud poukazuje například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2017, čj. 7 Ads 74/2017-31, bod 66, který přibližuje, že „[s]kutečnost, že správní orgán nevydá rozhodnutí ve lhůtě předvídané v § 71 správního řádu, bez dalšího nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Lhůty pro vydání rozhodnutí podle § 71 správního řádu jsou totiž pouze pořádkové. Jejich překročení představuje vadu správního řízení, nikoliv však natolik vážnou, že by vedla ke zrušení rozhodnutí z důvodu nezákonnosti (…)“ i. K odbornosti posudkových lékařek 99. Žalobkyně tvrdí, že první i druhý posudek vypracovaly lékařky, které nemají ve vztahu k jejím zdravotním obtížím potřebnou odbornost. Spolu se žalobou zaslala soudu snímek obrazovky ze seznamu lékařů České lékařské komory. První posudek vypracovala MUDr. L. H., MBA (prvostupňová lékařka), druhý posudek MUDr. J. V. (druhostupňová lékařka). Podle seznamu má prvostupňová lékařka odbornost ve všeobecném praktickém lékařství a druhostupňová lékařka v pediatrii.

100. Soud vyzval žalovanou, aby k této námitce blíže odpověděla. Žalovaná uvedla, že posudková činnost se neváže na konkrétní lékařský specializační obor. Žalobkyně na to reagovala tím, že posudkové lékařství je samostatným atestačním oborem a že žalovaná odpovídající způsobilost posuzujících lékařek nedoložila. Soud se proto obrátil na IPZS a požádal ho mimo jiné o informaci, jakou odbornost a specializaci obě lékařky mají. K odpovědi IPZS se oba účastníci řízení vyjádřili.

101. Žalovaná následně soudu předložila průkaz odbornosti druhostupňové lékařky. Z něj plyne, že tato lékařka vykonala dne 26. 11. 2014 před komisí Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, katedry posudkového lékařství, atestační zkoušku z oboru posudkové lékařství s výsledkem „prospěla“. Druhostupňová lékařka tedy odborností v posudkovém lékařství disponuje.

102. Za této situace se soud nemusel zabývat tím, zda a jakou specializaci zákon pro posuzování pracovní schopnosti podle § 27 zákona o nemocenském pojištění vyžaduje. Atestace z posudkového lékařství je v této oblasti nejvyšší dosažitelnou odborností. Druhostupňová lékařka by proto obstála i při tom nejpřísnějším možném výkladu zákonných požadavků, tedy i při výkladu, který prosazuje sama žalobkyně. Otázka, který z možných výkladů je správný, je tak pro rozhodnutí této věci bez významu. Atestace sama o sobě ovšem neznamená, že je posudek správný, úplný a přesvědčivý. To je jiná otázka a soud ji posoudil v části b.

103. Odbornost prvostupňové lékařky přitom není podstatná. Podkladem napadeného rozhodnutí byl druhý posudek ve znění opravného posudku z téhož dne. Druhostupňová lékařka neprováděla pouhý přezkum prvního posudku, ale nové posouzení z kompletní spisové dokumentace, tedy včetně všech odborných zpráv, které žalobkyně doložila teprve k odvolání. Posouzení, o které se napadené rozhodnutí žalované opírá, tak provedla lékařka s atestací z posudkového lékařství.

104. Návrhu žalobkyně, aby soud IPZS znovu vyzval ke sdělení, zda obě lékařky mají specializovanou způsobilost v posudkovém lékařství, soud nevyhověl. U druhostupňové lékařky je odpověď již ve spise – její atestaci doložila žalovaná průkazem odbornosti. U prvostupňové lékařky by odpověď na výsledek řízení nic změnit nemohla, protože napadené rozhodnutí stojí na druhém posudku. Další dokazování by proto bylo nadbytečné. Soud jen dodává, že obě lékařky posuzovaly zdravotní stav žalobkyně jako lékařky IPZS podle § 84b odst. 1 písm. j) a odst. 2 zákona o nemocenském pojištění. Tento úkol může plnit pouze lékař a obě tuto podmínku splňují.

105. Tato námitka proto není důvodná. j. K požadavku na vyžádání stanoviska specialisty 106.Žalobkyně dále namítá, že vzhledem k ortopedicko-rehabilitační povaze jejího onemocnění mělo posudkové hodnocení důsledně vycházet z nálezů ošetřujících specialistů v těchto oborech, případně si měl posudkový orgán vyžádat doplňující odborné posouzení. Doplnění posudku o stanovisko specialisty navrhla už v odvolání.

107. Ani této námitce soud nepřisvědčil. Posouzení pracovní schopnosti podle § 27 zákona o nemocenském pojištění svěřuje zákon lékaři IPZS [§ 84b odst. 1 písm. j) a odst. 2 zákona o nemocenském pojištění], nikoliv ošetřujícím specialistům. Smysl posudkového lékařství je právě v tom, že posudkový lékař hodnotí nálezy z jednotlivých klinických oborů ve vzájemných souvislostech a ve vztahu k pracovní schopnosti. Nejvyšší správní soud k tomu uvedl, že „dopad zdravotního postižení na pracovní schopnost mohou hodnotit pouze posudkoví lékaři“. Lékař specialista popíše zdravotní stav ve svém oboru; vyhodnotit tento stav z hlediska pracovní schopnosti náleží posudkovému lékaři (rozsudek ze dne 30. 9. 2014, čj. 4 Ads 169/2014-27). Kdyby si posudkový lékař musel ke každé skupině diagnóz opatřovat stanovisko příslušného specialisty, jeho role by ztrácela smysl.

108. Druhý posudek přitom z nálezů ošetřujících specialistů vychází, jak soud rozebral výše v části b. Druhostupňová lékařka je nepominula ani je nenahradila vlastním vyšetřením. Podstatné je, že se od nich ani neodchýlila. Žádná ze zpráv Centra pohybové medicíny P. K. nezaujímá stanovisko k pracovní schopnosti žalobkyně a žádná neuvádí, že by nemohla plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Druhostupňová lékařka tedy nepřehodnocovala závěr žádného odborného lékaře. Objektivní nálezy ze zpráv převzala a vyhodnotila je z hlediska § 27 zákona o nemocenském pojištění, což je právě její úloha. Přísnější měřítko přezkumu, kterého se žalobkyně dovolává pro případ odchýlení od závěrů specialistů, se proto neuplatní. Důvod pro opatření dalšího odborného stanoviska nevznikl.

V. Závěr a náklady řízení

109.Žalobkyně navrhla, aby soud nechal vypracovat revizní posudek soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství, případně srovnávací posudek jiného posudkového lékaře. Návrh zopakovala v replice ze dne 27. 4. 2026 i v podání ze dne 22. 7. 2026. Soud mu nevyhověl. Z právních předpisů nevyplývá povinnost správního soudu nechat v řízení o dávce nemocenského pojištění zpracovat nový posudek, pokud je posudek zpracovaný ve správním řízení dostatečným podkladem pro posouzení sporných otázek (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2022, čj. 8 Ads 292/2019-22, body 26 a 28). Rozhodnutí, kterými žalobkyně argumentuje, zakládají možnost soudu takový důkaz provést, nikoliv jeho povinnost. Soud se jimi zabýval v části c. Jak vyložil výše, druhý posudek dostatečným podkladem je. Revizní ani srovnávací znalecký posudek proto soud nezadal.

110. Soud neshledal důvodnou žádnou z žalobních námitek. Proto žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 soudního řádu správního).

111. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 2 soudního řádu správního. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, právo na náhradu nákladů řízení jí proto nenáleží. Žalovaná sice ve věci úspěch měla, ve věcech nemocenského pojištění jí ale právo na náhradu nákladů řízení přiznat nelze (§ 60 odst. 2 soudního řádu správního). Žádný z účastníků tak právo na náhradu nákladů řízení nemá. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno, 11. srpna 2026 Martin Kopa v. r. samosoudce