41 Az 15/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: V. D. H. státní příslušnost: V. s. r. t. č. pobytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2026, čj. OAM-519/ZA-ZA11-ZA01- 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Předmětem sporu je zákonnost rozhodnutí, kterým žalovaný zastavil řízení o opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Soud se musel vypořádat zejména s otázkou, zda žalobce v opakované žádosti uvedl nové skutečnosti relevantní z hlediska mezinárodní ochrany, a zda v zemi jeho původu nedošlo k takové změně okolností, která měla žalovaného vést k novému věcnému posouzení jeho žádosti.

II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti

2. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu poprvé v květnu 2025. Jako důvod uvedl, že má ve vlasti dluhy a obává se věřitelů. Žalovaný v prvním řízení neshledal, že by žalobce uváděl skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mohl být ve vlasti vystaven pronásledování nebo vážné újmě podle zákona o azylu. Důvody, které žalobce uváděl, byly podle žalovaného pouze ekonomické povahy. Proto žádost rozhodnutím ze dne 24. 6. 2025, čj. OAM-581/BA- BA01-HA06-2025 (právní moc 26. 6. 2025), zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 11. 2025, čj. 62 Az 20/2025-48 (právní moc 9. 12. 2025). Kasační stížnost žalobce odmítl Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost usnesením ze dne 20. 3. 2026, čj. 7 Azs 264/2025-26.

3. Dne 28. 4. 2026 podal žalobce opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. Jako důvod opět uvedl, že má ve vlasti dluhy. Nově upřesnil, že jej v minulosti, když pobýval na Ukrajině, kvůli dluhům vyhledaly neznámé osoby a že byl zraněn. Fyzické napadení ze strany soukromých osob přitom v prvním řízení neuváděl. V případě návratu do V. se obává nebezpečí od věřitelů a existenčních problémů.

4. Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 5. 2026, čj. OAM-519/ZA-ZA11-ZA01-2026 (rozhodnutí žalovaného), shledal opakovanou žádost žalobce nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Neshledal důvody pro opětovné meritorní posouzení žádosti. Obavu z věřitelů kvůli dluhům žalobce uváděl již v prvním řízení. Nově sice upřesnil, že jej v minulosti kvůli dluhům vyhledaly neznámé osoby a že byl zraněn, tuto skutečnost však mohl a měl uvést již v prvním řízení. Mělo k ní dojít ještě před jeho první žádostí. Je tedy jen chybou žalobce, že nebyla předmětem posouzení jeho první žádosti. Nad rámec toho žalovaný uvedl, že V. disponuje dostatečnou právní úpravou k ochraně dlužníků v rovině občanskoprávní i trestní. Žalobce se proto v případě potíží s věřiteli může obrátit na příslušné vietnamské orgány.

5. Žalovaný dále s odkazem na opatřené podklady o zemi původu uzavřel, že ve V. nedošlo od posouzení předchozí žádosti, tedy od června 2025, případně od skončení předchozího soudního řízení v březnu 2026, k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu.

III. Žaloba a vyjádření žalovaného

6. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezákonné. Má za to, že žalovaný nesprávně dovodil, že jeho dluhy nejsou novou skutečností, ačkoliv nyní upřesnil, že byl v minulosti kvůli dluhům napaden a zraněn, což v předchozím řízení žalovaný neposuzoval. Dále namítá, že žalovaný pochybil, jestliže mu neudělil doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu. Má za to, že v případě návratu by mu hrozila vážná újma, neboť by se dostal do existenčních problémů. Vznikly by mu takové dluhy, že by je nebyl schopen splatit ani se ve V. uživit. Navíc by mu hrozilo opakované nebezpečí od věřitelů.

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby ji soud jako nedůvodnou zamítl. Setrval na tom, že žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu a že ve V. nedošlo k žádné relevantní změně.

IV. Hodnocení věci soudem

8. Žaloba není důvodná.

9. Podmínky přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu stanovuje § 11a odst. 1 zákona o azylu. Při hodnocení, zda je opakovaná žádost přípustná, musí žalovaný posoudit, zda (a) cizinec uvedl (nebo se objevily) nové skutečnosti nebo zjištění, které (b) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a (c) svědčí o tom, že by cizinec mohl čelit pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu.

10. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu pak platí, že se v případě nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

11. Unijní základ tohoto ustanovení představuje čl. 40 procedurální směrnice, který upravuje tzv. následné žádosti. V odst. 2 umožňuje členským státům nejprve provést předběžné posouzení, zda se objevily nebo zda žadatel předložil nové skutečnosti nebo zjištění týkající se posouzení, zda lze žadatele uznat za osobu požívající mezinárodní ochrany podle kvalifikační směrnice. Musí se jednat o nové skutečnosti nebo zjištění, které významně zvyšují pravděpodobnost uznání žadatele za osobu požívající mezinárodní ochrany (odst. 3). Zároveň podle odst. 4 tohoto ustanovení mohou členské státy rozhodnout o dalším posuzování žádosti, pouze pokud dotyčný žadatel nemohl v předchozím řízení bez vlastního zavinění uvést skutečnosti uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, zejména při využití svého práva na účinný opravný prostředek podle článku 46.

12. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí obsahovat odůvodnění o tom, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96, bod 19).

13. V projednávané věci skutečně nevyvstaly takové nové skutečnosti, které by měly žalovaného vést k opětovnému meritornímu posouzení opakované žádosti žalobce.

14. Pokud jde o žalobcem nově tvrzené napadení, tedy že jej v minulosti kvůli dluhům vyhledaly neznámé osoby a že byl zraněn, je pravdou, že tuto skutečnost mohl žalobce uplatnit již v řízení o své první žádosti. K tvrzenému napadení totiž mělo dojít v minulosti a ještě předtím, než o mezinárodní ochranu poprvé požádal. Šlo tedy o skutečnost, kterou mohl a měl uvést již tehdy. Jestliže tak neučinil, jde o důsledek jeho vlastního zavinění. Nejde proto o novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, tedy o skutečnost, která nebyla bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení.

15. Podstatou toho, co žalobce označuje za novou skutečnost, je nadto jen rozvedení důvodu, který uplatňoval již v první žádosti, totiž obavy z věřitelů kvůli dluhům. Tento důvod žalovaný i správní soudy vyhodnotily jako azylově nerelevantní již v předchozím řízení. Ohrožení ze strany soukromých osob, jako jsou věřitelé, přitom může být azylově relevantní jen tehdy, není-li stát původu schopen nebo ochoten poskytnout před takovým jednáním ochranu [srov. čl. 6 písm. c) kvalifikační směrnice]. Žalobce však netvrdí, že by se ochrany u vietnamských orgánů nemohl domoci. A žalovaný naopak s oporou v podkladech ve spisu vysvětluje, že V. disponuje dostatečnou právní úpravou k ochraně dlužníků, ať už v rovině občanskoprávní, nebo trestní.

16. Žalobce dále namítá, že mu žalovaný měl udělit doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu. Tato námitka však míří mimo podstatu napadeného rozhodnutí. Zastavil-li žalovaný řízení pro nepřípustnost opakované žádosti, podle § 10a odst. 2 zákona o azylu vůbec neposuzoval, zda žalobce splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. Předmětem přezkumu je jen to, zda žalobce uvedl nové azylově relevantní skutečnosti a zda ve V. nedošlo k zásadní změně poměrů. Otázku samotného udělení doplňkové ochrany proto soud věcně neposuzoval. Ostatně obava, že se žalobce po návratu neuživí a nesplatí dluhy, je obavou ekonomickou navazující na důvody odchodu z vlasti uváděné už v první žádosti. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu přitom ekonomické důvody samy o sobě nezakládají důvod pro udělení azylu ani doplňkové ochrany (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2015, čj. 5 Azs 134/2014-48).

17. Žalobce pak v opakované žádosti ani v žalobě netvrdí, že by ve V. od pravomocného skončení řízení o jeho první žádosti došlo k jakékoliv obecné změně poměrů, která by mohla zakládat přípustnost opakované žádosti. Jestliže žalobce sám žádnou konkrétní změnu v zemi původu netvrdí a podklady, ze kterých žalovaný vycházel, žádnými konkrétními námitkami nezpochybňuje, nelze žalovanému úspěšně vytýkat, že si neopatřil dostatečné podklady (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2021, čj. 5 Azs 360/2020-39).

18. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí dostatečně a přehledně vypořádal s tvrzeními žalobce. Vysvětlil, proč tvrzené napadení věřiteli, obavy z věřitelů, ani ekonomické důvody nepředstavují novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, a opřel se přitom o dostatečné informace o zemi původu. Napadené rozhodnutí proto není nepřezkoumatelné a vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalobce tedy oproti své první žádosti netvrdí nic, co by mělo relevanci z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany. Ve V. ani nedošlo k obecným změnám, které by zakládaly přípustnost opakované žádosti.

19. Žalovaný proto postupoval správně, pokud opakovanou žádost posoudil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení o ní podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

20. Soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné. Proto žalobu zamítl.

21. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Proto mu soud nepřiznal právo na jejich náhradu.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Pokud kasační stížnost proti tomuto rozsudku nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. Brno, 28. července 2026 Martin Kopa, v. r. samosoudce