41 Az 17/2026

Rubrum

41 Az 17/2026-20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci žalobce: T. H. D. státní příslušnost: X X zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2026, čj. OAM-581/ZA-ZA11- D07-2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Žalobce požádal v Česku o mezinárodní ochranu. Žalovaný ji ale posoudil jako nepřípustnou a řízení o ní zastavil. Rozhodnout o ní má totiž Finsko. Rozhodnutí žalovaného je správné.

II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti

2. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu v Česku dne 11. 5. 2026. Žalovaný ovšem rozhodnutím ze dne 1. 6. 2026, čj. OAM-581/ZA-ZA11-D07-2026 (rozhodnutí žalovaného), řízení o žádosti zastavil [§ 25 písm. i) zákona o azylu]. Žádost posoudil jako nepřípustnou [§ 2 41 Az 17/2026 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu]. Státem příslušným k jejímu projednání je totiž podle nařízení Dublin III Finská republika.

3. Žalobce při pohovoru uvedl, že dne 29. 8. 2025 přiletěl z Hanoje do Helsinek. Cestu i finské pobytové oprávnění mu zařídila zprostředkovatelská agentura, které za to zaplatil 5 000 eur. Ve Finsku přibližně týden pracoval na sběru ovoce, poté byl propuštěn. Další práci ani zázemí už nenašel, finsky neumí a nemá se tam na koho obrátit. Proto se obrátil na známého, který mu opatřil letenku do Česka. Je svobodný, bezdětný a zdravý. Důvodem jeho žádosti je dluh — půjčil si na nákup bitcoinů, o peníze přišel, dostal se do potíží s věřiteli a obává se trestu ve Vietnamu, kde se měl podílet i na prodeji marihuany. V Česku ani jinde v Evropské unii nemá žádné příbuzné. Policie ho v Česku kontrolovala a uložila mu, aby do 20 dnů vycestoval. Obdržel i správní vyhoštění.

4. Z rozhodnutí žalovaného vyplývá, že žalobce byl v den, kdy v Česku učinil prohlášení o mezinárodní ochraně (11. 5. 2026), držitelem pobytového oprávnění Finské republiky, vydaného dne 7. 8. 2025 a platného do 30. 9. 2025. Žalovaný proto určil jako stát příslušný k posouzení žádosti Finsko (čl. 12 nařízení Dublin III). Dne 19. 5. 2026 požádal Finsko o převzetí příslušnosti a dne 20. 5. 2026 obdržel informaci, že Finsko svou příslušnost uznalo.

5. Žalovaný se zabýval i tím, zda ve Finsku neexistují systémové nedostatky ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Dospěl k závěru, že tomu tak není. Finsko považuje za bezpečnou zemi, v níž žalobci nehrozí nelidské či ponižující zacházení. Systém azylového řízení popisuje zpráva o Finsku ze dne 22. 12 2023. Žalobce ani kvalitu finského azylového řízení nijak nezpochybnil.

6. K možnosti posoudit žádost i přes nepříslušnost (čl. 17 nařízení Dublin III) žalovaný uvedl, že žalobce je zletilý a soběstačný, v Česku nemá rodinné ani jiné blízké vazby a ve Finsku mu bude poskytnuto ubytování a přijímací pomoc. Důvody pro použití tohoto oprávnění proto neshledal.

III. Žaloba a vyjádření žalovaného

7. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasí. Rozhodnutí podle něj nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a není náležitě odůvodněné. To podle něj činí rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Žalobce také namítá nesprávné použití čl. 12 nařízení Dublin III. Tvrdí, že jeho pobytové oprávnění bylo platné do 30. 9. 2025, přičemž do Evropy přicestoval už 29. 8. 2025. Nedává prý smysl, aby měl dlouhodobý pobyt vydaný jen na jeden měsíc. Pokud by šlo o vízum, uplynulo by od skončení jeho platnosti do podání žádosti více než šest měsíců, a příslušná by proto byla Česká republika (žalobce v tomto bodě omylem hovoří o povolení k pobytu v Maďarsku, z obsahu rozhodnutí i zbytku žaloby je však zřejmé, že míní Finsko.)

8. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Setrvává na správnosti svého rozhodnutí a odkazuje na obsah správního spisu. K Finsku uvádí, že jeho azylový systém netrpí systémovými nedostatky, a odkazuje na zprávu o Finsku ve spise.

IV. Posouzení věci

9. Žaloba není důvodná.

10. Žalovaný rozhodoval podle nařízení Dublin III. Účelem tohoto nařízení je určit jediný členský stát, který je příslušný posoudit žádost o mezinárodní ochranu podanou cizincem 3 41 Az 17/2026 ze třetí země. Který stát to je, se určí podle kritérií vyjmenovaných v kapitole III nařízení v pořadí, v jakém jsou tam uvedena (čl. 3 odst. 1).

11. Pro projednávanou věc je rozhodný čl. 12 nařízení. Podle jeho odstavce 1 platí, že je-li žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti příslušný stát, který toto povolení vydal. Žalobce byl držitelem finského pobytového oprávnění platného do 30. 9. 2025. Žádost o mezinárodní ochranu ale podal až 11. 5. 2026, tedy v době, kdy už platnost tohoto oprávnění skončila.

12. Právě na takovou situaci pamatuje čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III. Podle něj se odstavec 1 použije i tehdy, skončila-li platnost povolení k pobytu před méně než dvěma roky, pokud žadatel neopustil území členských států. Od skončení platnosti oprávnění (30. 9. 2025) do podání žádosti (11. 5. 2026) uplynulo přibližně sedm měsíců, tedy výrazně méně než dva roky. Území členských států přitom žalobce mezitím neopustil — přesunul se pouze z Finska do Česka. Příslušné je proto Finsko. Tomu ostatně odpovídá i to, že Finsko svou příslušnost samo výslovně uznalo.

13. Neobstojí ani žalobcův argument o šestiměsíční lhůtě. Ta se totiž vztahuje pouze na víza, nikoli na povolení k pobytu. Žalobce ale nebyl držitelem víza, nýbrž pobytového oprávnění (tedy povolení k pobytu) — tak jej shodně označuje jak samotný finský doklad, tak vyjádření Finska i napadené rozhodnutí. Pro povolení k pobytu platí lhůta dvou let, kterou žalobce s velkou rezervou splnil. Nic na tom nemění ani krátká doba platnosti oprávnění. Nařízení Dublin III žádnou nejkratší délku pobytového oprávnění nevyžaduje. Ke stejnému závěru ve skutkově srovnatelné věci (finské pobytové oprávnění, jehož platnost již skončila) dospěl i zdejší soud v rozsudku ze dne 4. 4. 2025, čj. 22 Az 5/2025-23. Důvodná není ani výtka, že prý není zřejmé, odkud žalovaný datum 30. 9. 2025 zjistil — vyplývá z elektronické kopie finského pobytového dokladu ve spise a z vyjádření Finska, jak žalovaný v rozhodnutí výslovně uvedl.

14. Rozhodnutí žalovaného je také řádně a srozumitelně odůvodněné. Žalovaný postupně probral kritéria kapitoly III nařízení, vysvětlil, proč je příslušné Finsko podle čl. 12, a zabýval se také otázkou systémových nedostatků i možností posoudit žádost podle čl.

17. Z rozhodnutí je zřejmé, jakými úvahami se řídil. Není proto nepřezkoumatelné.

15. Otázku systémových nedostatků finského azylového systému žalobce v žalobě nenamítal. Soud proto pro úplnost dodává jen tolik, že nic nenasvědčuje tomu, že by ve Finsku k takovým nedostatkům docházelo. Finsko je členským státem Evropské unie, který dodržuje mezinárodní závazky v oblasti lidských práv, a uplatní se u něj zásada vzájemné důvěry. Že finský azylový systém netrpí systémovými nedostatky bránícími přemístění, potvrzuje i aktuální rozhodovací praxe správních soudů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2025, čj. 22 Az 5/2025-23). Přemístění žalobce do Finska tak nic nebrání.

16. Rozhodnutí žalovaného je tedy správné. Žalovaný postupoval v souladu s nařízením Dublin III, když jako stát příslušný k posouzení žádosti žalobce určil Finsko. Vlastními důvody žádosti (dluhy a obavami z návratu do Vietnamu) se v tomto řízení nikdo nezabývá — to bude úkolem Finska, které o žádosti věcně rozhodne. 4 41 Az 17/2026 V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 17. Soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné. Proto žalobu zamítl. Soud již nerozhodoval o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žaloby, protože o ní bezodkladně rozhodl věcně.

18. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. Brno 17. července 2026 Martin Kopa, v. r. samosoudce