41 Az 6/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci žalobce: G. Z. státní příslušnost: X X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2026, č. j. OAM-1448/ZA-ZA11- ZA01-2025, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2026, č. j. OAM-1448/ZA-ZA11-ZA01-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu. Klíčové závěry jeho rozhodnutí ale nemají oporu v podkladech, které si žalovaný sám obstaral. Některé jsou s nimi dokonce v přímém rozporu. Žalovaný navíc pominul podstatnou část výpovědi žalobce, přestože ji označil za věrohodnou. A jeho rozhodnutí si na důležitých místech protiřečí. Soud proto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti

2. Žalobce v druhé polovině loňského roku požádal o mezinárodní ochranu. Při poskytnutí údajů a pohovoru uvedl, že je od roku 1989 politicky aktivní. Po parlamentních volbách na podzim 2024 se v Tbilisi denně účastnil protestů proti vládě, která podle něj zmanipulovala volby a zastavila cestu Gruzie do Evropské unie. Většinou šlo o účast v davu. Jednou ale měl spontánní proslov o tom, že ve volbách se nepřihlíželo k hlasům voličů a vládne vláda, kterou lidé nechtěli.

3. Kvůli účasti na protestech policie žalobce zadržela asi dvacetkrát až třicetkrát, možná i víckrát. Zadržení obvykle trvala přes noc, nejdéle 24 hodin. Policisté ho vyslechli, varovali a propustili. Řekli mu, že příště už tak shovívaví nebudou. Za účast na protestech dostal třikrát pokutu. Dvě zaplatil, třetí ne. Trestní stíhání proti němu nikdy nevedli a z ničeho ho neobvinili.

4. Žalobce také popsal, že dvakrát přišel o obživu. Nejprve ho v roce 2023 propustili z práce trenéra poté, co se na Facebooku objevila fotografie, na které je s přítelem z dětství, bývalým gruzínským ministrem vnitra. Oficiálním důvodem propuštění bylo snižování stavů. Žalobce si ho ale spojuje s fotografií. Začal proto taxikařit. V květnu 2025 jeho vůz zastavila policie, když vezl klienty v maskách vracející se z protestu. Policisté ve voze našli nůž, který žalobci nepatřil, a odvezli ho na stanici. Po sejmutí otisků prstů, které se s otisky na noži neshodovaly, ho propustili. Předtím mu ale řekli, ať se neúčastní protestů a pracuje pouze jako taxikář. Krátce poté žalobci úřad odebral taxikářskou licenci, protože nezaplatil pokutu spojenou s odtahem jeho vozu. Ten mu podle jeho slov odtáhli „omylem“, přesto musel zaplatit 250 lari za jeho vyzvednutí a k tomu pokutu, což odmítl.

5. Gruzii žalobce opustil ke konci září 2025. Krátce předtím si v Tbilisi bez potíží vyřídil nový cestovní doklad a naposledy se účastnil protestu. Přes Turecko a Bulharsko přicestoval na konci listopadu 2025 do České republiky. Pokud by se musel vrátit, chodil by podle svých slov na mítinky dál. Obává se, že by ho mohli poslat do vězení. Na otázku, proč by se tak mělo stát, odpověděl, že „policie by si ten důvod našla“.

6. Žalovaný vyhodnotil výpověď žalobce jako celkově věrohodnou. Je podle něj vnitřně konzistentní, dostatečně podrobná a není v rozporu s informacemi o zemi původu. Účast žalobce na protestech a jeho proslov žalovaný hodnotil jako uplatňování politických práv a svobod. Zadržení žalobce vnímá jako „významný zásah do jeho základních lidských práv“. Přesto uzavřel, že popsané potíže nenaplňují znaky intenzity a systematičnosti pronásledování. Žalobce totiž poté nečelil žádnému dalšímu řízení, nebyl z ničeho obviněn a bez problémů vycestoval. Azyl podle § 12 písm. a) zákona o azylu proto žalovaný žalobci neudělil.

7. Souvislost ztráty obou zaměstnání s politickou aktivitou žalobce považuje žalovaný za jeho subjektivní pocity, které nepodkládá žádný relevantní důkaz. Žalovanému současně „nejsou známy žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že ztráta zaměstnání na základě politických aktivit je v Gruzii častým jevem“. Odkázal na Informaci OAMP – Gruzie: Protivládní protesty v Gruzii ze dne 6. 8. 2025 (informace OAMP o protestech), podle které v soukromém sektoru existuje jediný medializovaný případ propuštění 38 horníků z Tkibuli v souvislosti s protesty. Proti propuštění se lze bránit u soudu podle gruzínského zákoníku práce.

8. K ústavnímu azylu podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o azylu žalovaný uvedl, že žalobce „neuvedl a ani správnímu orgánu nejsou z úřední činnosti známy žádné skutečnosti“, z nichž by vyplývalo, že se v případě návratu obává jednání, které by bylo možné považovat za pronásledování. Obavu z uvěznění žalobce přesvědčivě nezdůvodnil. Pokud by gruzínská policie měla na jeho uvěznění zájem, nepochybně by využila některého z přibližně třiceti zadržení. Vazebně bylo stíháno jen přes 50 účastníků demonstrací, ačkoli protestovaly desetitisíce osob. Podle „aktuálně dostupných veřejných zdrojů např. (Gruzie Novinky a reportáže – RFE/RL – https://www.rferl.org/Georgia)“ už každodenní masové protesty nepokračují a situace je o poznání klidnější. A retrospektivní vyšetřování řadových účastníků protestů po návratu do vlasti nepotvrzují žádné informace.

9. Obdobně podle žalovaného žalobce nepředložil hájitelné tvrzení o hrozícím špatném zacházení, které by odůvodnilo doplňkovou ochranu podle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Pokud by po návratu nabyl přesvědčení o nezákonném postupu bezpečnostních složek, může využít nástrojů, které mu jeho země nabízí. Podle Informace OAMP – Gruzie: Základní přehled o zemi ze dne 26. 6. 2025 (přehledová informace OAMP) se lze obrátit na kontrolní či nadřízené orgány a na Úřad veřejného ochránce práv, který nevládní organizace považují za nejobjektivnější z vládních orgánů pro lidská práva. Trest smrti nelze v Gruzii uložit za žádný trestný čin a neprobíhá tam ozbrojený konflikt. Podmínky azylu a doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny žalobce nesplňuje a národní humanitární azyl nelze podle přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb. v tomto řízení udělit. Žalovaný proto žalobci mezinárodní ochranu neudělil v žádné z jejích forem.

III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

10. Žalobce namítá, že žalovaný nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nepřihlížel pečlivě ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, neobstaral si dostatek relevantních a aktuálních informací o zemi původu a dostatečně nevysvětlil úvahy, kterými se řídil. Z dílků, které žalobce popsal – opakovaná zadržení, varování policie, pokuty, ztráta zaměstnání i licence –, je podle něj sestaven legitimní azylový příběh. Žalovaný ho odmítl na základě obecných závěrů a bez individualizovaného posouzení.

11. Žalobce odkázal na konkrétní zprávy o zemi původu. Podle výroční zprávy organizace Human Rights Watch ze dne 4. 2. 2026, která popisuje události roku 2025, se stav lidských práv v Gruzii prudce zhoršil. Policie opakovaně používala brutální a nepřiměřenou sílu proti převážně pokojným demonstrantům. Mnoho z nich v policejní vazbě mučila a špatně s nimi zacházela. Úřady obvinily stovky protestujících z přestupku neuposlechnutí policie a stíhaly je v povrchních soudních řízeních. Desítky protestujících stíhaly na základě smyšlených trestních obvinění a nejméně 35 z nich soudy odsoudily k dlouhým trestům odnětí svobody. Odpovědné policisty nikdo nezjistil ani nestíhal a v červnu 2025 úřady zrušily Speciální vyšetřovací službu, nezávislou agenturu pro vyšetřování trestných činů příslušníků donucovacích orgánů.

12. Parlament v únoru 2025 zvýšil maximální dobu správního zadržení z 15 na 60 dnů, zavedl pokuty a tresty odnětí svobody za „verbální urážky“ veřejných činitelů a kriminalizoval kladení odporu a veřejné výzvy k občanské neposlušnosti. Později zavedl zadržení jako trest za nezaplacení pokut uložených za správní delikty urážky veřejného činitele, drobného chuligánství, neuposlechnutí policejních příkazů a porušení pravidel protestů. Od prosince 2024 navíc platí, že policie může „preventivně“ na 48 hodin zadržet osobu, kterou dříve obvinili ze správního deliktu, pokud je pravděpodobné, že se ho dopustí znovu. V říjnu 2025 pak za opakovaná porušení pravidel protestů přibyla správní vazba až na 60 dnů a trestní odpovědnost s hrozbou až čtyř let vězení.

13. Podle výroční zprávy organizace Amnesty International ze dne 29. 4. 2025, popisující události roku 2024, policie opakovaně používala nezákonnou sílu k rozehnání pokojných protestujících, stovky lidí zbila, zranila a zadržela. Většina z více než 300 zadržených uváděla špatné zacházení a více než 80 lidí skončilo v nemocnici s vážnými zraněními. Legislativa z prosince 2024 umožnila vládě restrukturalizovat veřejné instituce a propouštět veřejné zaměstnance z libovolných i politických motivů. Do konce roku úřady svévolně propustily přes 100 veřejných zaměstnanců, kteří veřejně vyjádřili solidaritu s protesty.

14. Zpráva Ministerstva zahraničí USA ze dne 12. 8. 2025 o stavu lidských práv v Gruzii za rok 2024 dodává, že vedle trestního soudnictví se v Gruzii nadále uplatňuje systém správního zadržení podle řádu správních deliktů sovětského typu. Poskytuje mnohem méně procesních záruk. Podle nevládních organizací se během protestů využíval jako snadné řešení k umlčení opozičních názorů. Na jeho základě úřady zadržely až 450 protestujících. Z 260 zadržených, které navštívil veřejný ochránce práv, jich 188 tvrdilo, že je policie před zadržením nebo během něj vystavila násilí a nelidskému zacházení. Ochránce uvedl, že místo, povaha a kvalita zranění svědčí o tom, že policie používá proti občanům násilné metody k potrestání, a že úmyslné a závažné násilí k potrestání je aktem mučení. Do konce roku nebyl žádný odpovědný policista obviněn.

15. Protesty přitom podle žalobce neutichly. Dokládá to reportáží České televize ze dne 28. 11. 2025 s názvem Protesty v Gruzii proti vládě ani po roce nepolevují a článkem Českého rozhlasu ze dne 5. 10. 2025, podle kterého gruzínský premiér po říjnových událostech, které označil za pokus o státní převrat zahraničními agenty, hodlá trestat opoziční demonstranty.

16. Posuzování odůvodněnosti strachu z pronásledování je podle žalobcem citované judikatury prospektivní. Stojí na potencialitě pronásledování v budoucnu po případném návratu. To, že žalobce v minulosti neměl výraznější problémy, odůvodněnost jeho obav do budoucna nevylučuje. Napadené rozhodnutí ale nic neříká o tom, jak gruzínské úřady postupují vůči účastníkům protestů, kteří sice nebyli trestně stíháni, ale byli zadrženi a sankcionováni ve správním řízení, ani vůči těm, kdo pokuty nezaplatí nebo se protestů účastní opakovaně. Právě to je situace žalobce. Jeho obavy proto nejsou liché. Po návratu by mohl být přinejmenším zadržen – ať už pro neplacení pokut za správní delikty, nebo pro opakovanou účast na protestech – a v rámci zadržení čelit mučení a krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, které vládní úředníci podle citovaných zpráv používali. Nedůvodný je i závěr, že ztráta zaměstnání nebyla politicky motivovaná. Přinejmenším odebrání taxikářské licence kvůli pokutám uloženým mimo jiné za účast na protestech je součástí postihu za ni.

17. Žalovaný se žalobou nesouhlasí. Trvá na tom, že vzal v úvahu vše, co žalobce uvedl, shromáždil k tomu adekvátní a aktuální informace o situaci v Gruzii a vyšel z dostatečně zjištěného stavu věci. Ve vyjádření k žalobě uvádí, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné učinit závěr, že v Gruzii vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Jinak opakuje argumentaci napadeného rozhodnutí. Zadržení žalobce vnímá jako významný zásah do jeho základních práv, žalobce ale nečelil dalšímu řízení a bez problémů vycestoval. Souvislost ztrát zaměstnání s jeho politickou aktivitou zůstává subjektivním pocitem.

IV. Posouzení věci

18. Žaloba je důvodná. a. Závěr žalovaného o ztrátách zaměstnání nemá oporu ve spisu 19. Žalovaný uzavřel, že mu „nejsou známy žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že ztráta zaměstnání na základě politických aktivit je v Gruzii častým jevem“. Tyto skutečnosti mu ale známy být musely. Sám si je totiž založil do správního spisu. Informace OAMP o protestech uvádí, že od prosince 2024 byli ve státním sektoru systematicky propouštěni ti, kteří se účastnili protivládních protestů. Jen v rámci státní správy šlo přibližně o 700 zaměstnanců, včetně úředníků ministerstva obrany a tbiliského magistrátu. Propouštění umožnila změna zákona o státní službě, která snížila právní ochranu zaměstnanců. K identifikaci protestujících sloužily mimo jiné stovky nově instalovaných kamer s rozpoznáváním obličejů a zákaz zakrývání tváře na demonstracích. A gruzínský premiér toto propouštění označil za „očistný proces“.

20. Žalovaný z téže zprávy ocitoval jen pasáž o soukromém sektoru, tedy jediný medializovaný případ propuštění 38 horníků z Tkibuli. Nevysvětlil ovšem, proč by měl být pro žalobce směrodatný právě soukromý sektor. Při pohovoru se žalobce vůbec nezeptal, kde jako trenér pracoval. A taxikářskou licenci žalobci neodebral soukromý zaměstnavatel, ale orgán veřejné moci.

21. Skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, je tak v této části v rozporu s obsahem spisu. Selektivní práce s vlastními podklady navíc odporuje požadavku, aby správní orgán pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (§ 50 odst. 4 správního řádu), i požadavku na vyváženost informací o zemi původu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS). b. Žalovaný pominul podstatnou část výpovědi žalobce, které sám uvěřil, a ve vztahu k obavám žalobce z uvěznění si pak protiřečil.

22. Žalovaný označil výpověď žalobce jako celek za věrohodnou. Její součástí přitom bylo i to, že policisté žalobci v květnu 2025 – při propuštění ze zadržení po incidentu s nožem – řekli, ať se neúčastní protestů a pracuje pouze jako taxikář. Krátce nato žalobce o taxikářskou licenci přišel.

23. Pokud žalovaný současně věří, že tato slova žalobci řekla policie, nemůže bez dalšího uzavřít, že spojitost mezi ztrátou licence a politickou aktivitou žalobce je jen jeho ničím nepodložený subjektivní pocit. Musel by vysvětlit, proč adresné varování policie spojující obživu žalobce s jeho účastí na protestech nic neznamená. Napadené rozhodnutí ale o incidentu s nožem zcela mlčí. Žalovaný tak pominul rozhodnou okolnost, která vyšla v řízení najevo (§ 50 odst. 4 správního řádu), a jeho závěr o čistě subjektivních pocitech žalobce je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

24. Tentýž incident je významný i pro hodnocení hrozeb po návratu. Ukazuje totiž, že policie žalobce nevnímala jen jako anonymní tvář v davu. Adresně ho varovala, aby s protesty přestal, a navázala tím na opakované výhrůžky ze zadržení, že „příště už tak shovívaví nebudou“. I z tohoto pohledu se s ním měl žalovaný vypořádat.

25. U azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu i u vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu žalovaný shodně uvádí, že žalobce „neuvedl“ žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývala jeho obava z azylově relevantního jednání po návratu. O několik odstavců dál ale pokaždé rozebírá žalobcovu obavu z uvěznění a jeho slova, že „policie by si ten důvod našla“. Obojí nemůže platit současně. Buď žalobce žádnou obavu neuvedl, nebo ji uvedl a žalovaný ji musí věcně posoudit. Žalovaný si tedy v tomto aspektu protiřečí. c. Žalovaný si neopatřil náležité podklady k otázce budoucí hrozby pronásledování či vážné újmy.

26. Posuzování odůvodněnosti strachu z pronásledování i skutečného nebezpečí vážné újmy je prospektivní. Rozhoduje, co žadateli s přiměřenou pravděpodobností hrozí po návratu, nikoli jen to, co se mu už stalo (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, čj. 2 Azs 71/2006-82). To platí i pro ústavní azyl podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o azylu (rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2023, čj. 41 Az 6/2022-54, body 38 až 41, a ze dne 28. 8. 2025, čj. 41 Az 30/2024-27, bod 67). Žalovaný ovšem své úvahy o ústavním azylu uzavřel jen pohledem do minulosti – tím, že žalobce dosud nečelil trestnímu stíhání a bez problémů vycestoval. Prospektivní úvaha v této části rozhodnutí chybí úplně. Přitom žalobce výslovně uvedl, že by se po návratu protestů účastnil dál.

27. Klíčová otázka tedy zní: co hrozí řadovému, ale opakovaně zadrženému a pokutovanému účastníkovi protestů, který část pokut nezaplatil a hodlá v protestech pokračovat? Na ni napadené rozhodnutí neodpovídá. Žalovaný vyzdvihl, že vazebně bylo stíháno „pouze“ přes 50 účastníků demonstrací. Jeho vlastní podklady v podobě informace OAMP o protestech ale popisují celé spektrum postihů, které dopadají právě na řadové demonstranty: pokuty v likvidační výši dosahující v souhrnu 2 milionů lari, tresty odnětí svobody ve výši 2,5 roku za poškození policejních zátarasů, zákaz zakrývání obličeje a kamerové systémy k identifikaci protestujících.

28. Podle přehledové informace OAMP pak protesty s různou mírou intenzity stále pokračují a „dochází k represím/odsouzení zadržených demonstrantů“. Soud poslal proevropského demonstranta na 4,5 roku do vězení a do vězení míří i opoziční politici. Se zadržením se navíc i podle vlastních podkladů žalovaného pojí reálné riziko špatného zacházení. Podle přehledové informace OAMP navštívil veřejný ochránce práv a jeho zástupci 624 osob zadržených a zraněných během protestů a 360 z nich (57,7 %) uvádělo špatné zacházení. K praxi správního zadržení, k následkům nezaplacení pokut a k postavení opakovaných účastníků protestů – tedy přesně k profilu žalobce – si žalovaný neobstaral žádné podklady. Skutkový stav proto vyžaduje zásadní doplnění.

29. Neobstojí ani způsob, kterým žalovaný doložil zklidnění situace v Gruzii. Opřel ho o „aktuálně dostupné veřejné zdroje“ s obecným odkazem na web RFE/RL. Takový podklad není součástí správního spisu, není uvedený v seznamu podkladů rozhodnutí a žalobce se k němu při seznámení s podklady nemohl vyjádřit. Informace o zemi původu přitom musí být v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů a transparentní a dohledatelné. Obecný odkaz na zpravodajský web, bez bližší konkretizace – alespoň v podobě přesného hypertextového odkazu, aby se zdroj informace dal dohledat – tato kritéria nesplňuje. d. Neobstojí ani hodnocení žalovaného o dostupnosti ochrany v zemi původu.

30. Žalovaný odkázal žalobce na kontrolní či nadřízené orgány a na gruzínského veřejného ochránce práv. Veřejného ochránce práv ale podle judikatury nelze považovat za poskytovatele účinné ochrany (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2015, čj. 6 Azs 230/2014-67, bod 45; rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2022, čj. 41 Az 23/2022-120, bod 228). Vlastní podklady žalovaného navíc o účinné ochraně nesvědčí. Podle informace OAMP o protestech veřejný ochránce práv v prosinci 2024 obvinil policii z mučení proevropských demonstrantů. Jak pak plyne z přehledové informace OAMP, ochránce lidských práv popsal bití proevropských demonstrantů a násilí na nich ze strany policie. Žádného policistu však úřady za špatné zacházení nepohnaly k odpovědnosti. Nikdo není stíhán ani za násilí na novinářích a aktivistech. Tvrzeným původcem pronásledování i vážné újmy je v tomto případě stát. Žalovaný by proto musel obzvláště pečlivě vysvětlit, na koho jiného by se žalobce mohl se žádostí o účinnou ochranu obrátit.

31. Žalovaný se konečně nevypořádal ani s potížemi žalobce v jejich souhrnu. Pronásledováním jsou i jednání, která dosahují jeho intenzity teprve ve svém souběhu [čl. 9 odst. 1 písm. b) kvalifikační směrnice, účinné v den vydání rozhodnutí žalovaného, i nového kvalifikačního nařízení 2024/1347, účinného v den rozhodování soudu]. Desítky zadržení doprovázených výhrůžkami, pokuty, adresné varování při incidentu s nožem a dvojí ztráta obživy se proto nedají posuzovat jen izolovaně, jako jednotlivé ústrky. Žalovaný je však odbyl jediným argumentem – že žalobce nebyl obviněn a bez problémů vycestoval. Kumulativní posouzení v napadeném rozhodnutí chybí.

32. Soud závěrem zdůrazňuje, že nepředjímá, zda je žádost žalobce důvodná. K věcnému posouzení se pro popsané vady napadeného rozhodnutí vůbec nedostal. Jak přitom vysvětlil Soudní dvůr v rozsudku ze dne 4. 6. 2026, C-198/25, Quotal (body 21-23), na žádosti o mezinárodní ochranu podané před 12. 6. 2026, kdy nabylo účinnosti nové procedurální nařízení 2024/1348, se stále ještě použije dosavadní procedurální směrnice, tj. i tuto směrnici provádějící vnitrostátní právo. Kvůli dřívější chybějící úplné implementaci čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice v příslušných procesních předpisech proto soud ještě nemůže důvodnost žádosti hodnotit namísto žalovaného (blíže viz výše citovaný rozsudek čj. 41 Az 30/2024-27, body 77 až 79). Nelze tu proto použít ani nový § 33e zákona o azylu, ve znění od 12. 6. 2026, který soudu za tam uvedených podmínek ukládá povinnost rozhodnout o žádosti, pokud ruší rozhodnutí žalovaného (viz k tomu nesrozumitelný čl. II bod 5 zákona č. 314/2025 Sb.). Stále tedy bude na žalovaném, aby žádost žalobce posoudil znovu a řádně.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

33. Soud proto z výše uvedených důvodů rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm žalovaného váže právní názor soudu. Žalovaný si obstará aktuální informace o zemi původu k postavení opakovaně zadržených a správně sankcionovaných účastníků protestů, k důsledkům nezaplacení uložených pokut a opakované účasti na protestech. Pokud to žalobce navrhne, tak bude namístě, aby se případně vypořádal i se zprávami, které v žalobě označil žalobce, s nimiž soud ještě nepracoval. Žalovaný se taky bude muset vypořádat s incidentem s nožem i s informacemi o propouštění protestujících ve státním sektoru. Potíže žalobce posoudí v jejich souhrnu a prospektivně, s ohledem na jeho deklarovaný úmysl v protestech pokračovat. Své závěry pak vyloží srozumitelně a bez vnitřních rozporů.

34. Žalobce byl úspěšný, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Žádné si však nevyčíslil a ze spisu ani neplynou, proto mu je soud nepřiznal. Žalovanému jako neúspěšnému účastníkovi řízení právo na náhradu nákladů řízení vůbec nevzniklo.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Pokud kasační stížnost proti tomuto rozsudku nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno 23. června 2026 Martin Kopa, v. r. samosoudce