41 Az 7/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce V. L. N., nar. ... státní příslušnost Vietnam, t.č. bytem S. 32, B., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky, pošt. schr. 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.5.2016, č.j. MV-76675-3/OAM-2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků se n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že na základě žádosti žalobce ze dne 12.5.2016 o udělení mezinárodní ochrany v České republice rozhodl žalovaný usnesením ze dne 20.5.2016, č.j. MV-76675-3/OAM-2016 tak, že správní řízení se dle ust. § 11a odst. 3 zák. č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zastavuje. S tímto rozhodnutím žalobce nesouhlasí a podává proto proti němu žalobu. Žalovaný klasifikoval totiž žádost žalobce jako další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou proto posuzoval z hlediska ust. § 11a odst. 3 zák. č. 325/1999 Sb. Podle tohoto ustanovení podal-li cizinec další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a nelze-li se s ohledem na předchozí řízení nebo podstatnou změnu okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodu uvedených v § 12 nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a důvodně domnívat, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování nebo že mu hrozí vážná újma, ministerstvo řízení usnesením zastaví. Žalobce má zato, že zcela v souladu s požadavkem tohoto ustanovení uvedl ve své žádosti podstatnou změnu okolností, na základě kterých se lze důvodně domnívat, že mu hrozí vážná újma. Usnesení je proto nezákonné. Podstatnou změnu okolností, kterou odůvodňuje hrozbu vážné újmy, popsal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce ve svém doplnění žádosti o mezinárodní ochranu. Jedná se o následující skutečnosti: 1. žalobce dne 30.4.2016 uzavřel sňatek s paní T. T. T. T., nar. ..., státní příslušnost VNM, která je žadatelkou o mezinárodní ochranu v ČR. Manželka žalobce má syna T. M. T., nar. ..., který je občanem ČR. Žalobce s manželkou i s jejím synem žijí v ČR ve společné domácnosti a žalobce má u Městského soudu v Brně podanou žádost o osvojení manželčina syna. Žalobce tedy nyní nově, společně s manželkou a jejím synem, jako rodina, naplňují definici zranitelné osoby podle § 2/1 písm. i zák. č. 326/1999 Sb. Vzhledem k manželčinu neukončenému řízení o žádosti o mezinárodní ochranu proto nyní, po sňatku, v případě žalobce není možno vyloučit udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 14b zák. č. 325/1999 Sb. nebo dokonce azylu za účelem sloučení rodiny podle § 13 zák. č. 325/1999 Sb. 2. jako vážnou újmu, která nyní žalobci hrozí a která by případně odůvodňovala i důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu uvádí žalobce, že pokud by vycestoval zpět do Vietnamu, neměl by reálnou možnost dosáhnout sloučení rodiny na území ČR. Jako občan Vietnamu je povinen podat svoji žádost o pobytu na Zastupitelském úřadu ČR v Hanoi, kde je však vstup na ambasádu a možnost podání žádosti o pobyt či vízum podmíněno registrací v tzv. systému visapoint, kterým je omezeno množství žádostí o pobyt, které můžou občané Vietnamu podat. Vzhledem k tomu, že počet volných termínů ani zdaleka neodpovídá počtu žadatelů, musejí si žadatelé termíny kupovat od osob, které ví dopředu, kdy systém bude umožňovat registraci. Za provedení registrace se v současné době platí kolem 7000 dolarů za osobu, což je částka, kterou žalobce a jeho manželka nemají. Pokud by tedy žalobce vycestoval z území ČR, bylo by to v rozporu s mezinárodními závazky ČR vyplývajícími ze Směrnice Evropského parlamentu a rady 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny (dále jen Směrnice). Členské státy, tedy i ČR, mají touto směrnicí uloženou povinnost chránit rodinu cizinců a umožnit jejich soužití. Pokud by ČR vynutila vycestování žalobce za situace, kdyby poté pro něj z důvodů, za které je ČR odpovědná, nebylo možno realizovat právo na sloučení rodiny, bylo by to porušení jejich závazků vyplývajících ze směrnice. Žalovaný se s těmito skutečnostmi vypořádal tak, že ke sňatku uvedl, že žadatel soužití se svojí současnou manželkou uváděl již v minulosti, a proto uzavření sňatku není novou skutečností ve smyslu zákona o azylu. S tím však žalobce nesouhlasí, protože teprve sňatkem jeho rodiny život se současnou manželkou začal spadat pod ochranu Směrnice. Teprve nyní se žalobce může dovolávat ochrany Směrnice a svých práv, která mu Směrnice zaručuje a kterou ČR provozováním tzv. systému visapoint porušuje. Žalobce souhlasí se žalovaným, když cituje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 2 Azs 66/2008 ze dne 8.1.2009, kde se uvádí „… rodinné vazby v ČR nejsou důvodem pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu“. Tento judikát je však třeba vykládat tak, že rodinné vazby samy o sobě nejsou důvodem pro udělení doplňkové ochrany. Žalobce však neargumentuje rodinnými vazbami samotnými, ale argumentuje tím, že z důvodu porušování mezinárodních závazků na ochranu rodinného života ze strany ČR nemůže svůj rodinný život s manželkou v ČR realizovat postupem předvídaným Směrnicí. Nezbývá mu proto než k zachování rodiny využít jediný dostupný prostředek, a to žádost o mezinárodní ochranu. Pokud žalovaný uvádí, že otázku rodinného života je třeba řešit dle zákona 326/1999 Sb., pak zcela zjevně ignoruje podstatu důvodu žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce totiž uvádí, z jakých důvodů nemůže svůj rodinný život realizovat postupem podle zák. č. 326/1999 Sb. a proto žádá o mezinárodní ochranu. Žalovaný dále nepochopil žalobcův argument nedostatkem finančních prostředků. Žalobce nežádá o mezinárodní ochranu z důvodu ekonomické nouze. Pouze argumentuje jako novou skutečnost, že jeho rodina nemá dostatek prostředků, aby pro něj mohla zakoupit termín v tzv. systému Visapoint, jehož cena je v současnosti 7000 dolarů za osobu. Navrhoval proto, aby soud vydaným rozsudkem usnesení Ministerstva vnitra ze dne 20.5.2016 zrušil a věc vrátil tomuto orgánu k dalšímu řízení. V písemném vyjádření v žalobě žalovaný uvedl, že žalovaný s žalobou nesouhlasí, považuje důvody v ní uvedené za nezpůsobilé zpochybnit správnost a zákonnost jeho rozhodnutí. V daném případě se jedná o další opakovanou žádost žalobce o mezinárodní ochranu ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. g/ zákona o azylu. Žalobou bylo napadeno rozhodnutí vydané v řízení o již 7 žádosti žalobce o mezinárodní ochranu podané na zdejším území. Z rozhodnutí lze zjistit, že se žalovaný zabýval obsahem i výslechy předcházejících řízení o žalobcem podaných žádostech a poukázal na absenci nových skutečností i na nepřítomnost podstatných změn okolností, jež by důvodně nasvědčovaly možnosti pronásledování žalobce nebo hrozbě vážné újmy. Z tohoto důvodů bylo správní řízení o další opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu zastaveno v souladu s ust. § 11 odst. 3 zákona o azylu. Samotný postup žalovaného při porovnání důvodů uvedených v nynějším řízení se skutečnostmi uváděnými a posouzenými v předcházejícím řízení ostatně žalobce nezpochybňuje, poukazuje na posun jeho situace v důsledku uzavření manželství. Jeho argumentace o nezbytnosti podání žádosti o mezinárodní ochranu ale následně vede k absurdnímu závěru, kdy se touto cestou v České republice domáhá mezinárodní ochrany před (v jeho případě navíc do budoucna předjímaným) porušováním svých práv právě Českou republikou v oblasti spadající do režimu o pobytu cizinců. Odvíjí-li žalobce svoje úvahy o dalším svém pobytovém statusu v souvislosti s budoucím výsledkem řízení o manželkou podané žádosti o mezinárodní ochrany, je takový postup do doby pravomocného ukončení řízení v této věci včetně soudního přezkumu správního rozhodnutí ryze spekulativní, jak již žalovaný naznačil v napadeném rozhodnutí. Zákonnost postupu žalovaného dokládá i přiložená evidenční verze rozhodnutí o žalobcově v pořadí 6. žádosti o mezinárodní ochranu č.j. OAM-887/ZA-ZA05-HA08-2015, kterou soudu žalovaný současně se svým vyjádřením zasílá. Skutečnosti týkající se snahy o soužití v ČR s družkou a jejím synem uváděl žalobce v minulých žádostech o mezinárodní ochranu. Přiložené správní rozhodnutí obstálo i v soudním přezkumu. V rozsudku č.j. 41 Az 23/2015-41 ze dne 10.2.2016 Krajský soud v Brně přiložené správní rozhodnutí přezkoumal a uvedl: „Žalobce uváděl, že pokud by musel odjet do ….. a požádat o vízum či pobyt za účelem společného soužití rodiny v České republice byl by nucen přistoupit na povinné objednávání v tzv. ….., kdy objednání a podání žádosti o mezinárodní ochranu je omezena na malý počet žadatelů, kteří jsou ve velkém nepoměru k množství rodinných příslušníků, kteří o podání žádosti usilují. Soud zde uvádí, že v případě, že by žalobce chtěl zlegalizovat pobyt na území České republiky, aby zde mohl žít se svou přítelkyní a jejím synem, má tuto možnost v případě, že bude postupovat podle zák. č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců, nikoliv však způsobem, který umožňuje zák. č. 325/1999 Sb. o azylu, který je pro žalobce snazší. Žaloba žalobce je tedy nedůvodná a jako takovou ji soud podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) zamítl.“ Tento rozsudek nebyla způsobilá zvrátit ani následná kasační stížnost žalobce, jež byla usnesením Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Azs 36/2016-45 dne 11.4.2016 pravomocně odmítnuta pro nesplnění podmínek řízení. Neuvedl-li žalobce ve své v celkovém pořadí již 7. žádosti o mezinárodní ochranu takové skutečnosti, které by mohly být hodnoceny jako nové, pak za současné absence podstatné změny okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a zákona o azylu žalovaný důvodně a v souladu se zákonem dospěl k závěru, že je třeba předmětné správní řízení zastavit. Žalobce neuvedl v další opakované žádosti žádné nové skutečnosti, jež by vyvolaly nutnost meritorního posouzení. V průběhu správního řízení postupoval žalovaný v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o azylu i správního řádu. Jeho postup ani napadené rozhodnutí netrpí vadami, jež v žalobě uvádí žalobce. Žalovaný trvá na správnosti vydaného rozhodnutí, žalobní námitky považuje za neopodstatněné. Navrhoval proto, aby soud žalobu jak nedůvodnou zamítl. Pokud jde o rozhodnutí, bylo vydáno žalovaným 5.11.2015, č.j. OAM-887/ZA-ZA05- HA08-2015, kdy žádost žalobce ze dne 16.10.2015 o udělení mezinárodní ochrany posoudil žalovaný tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. e/ zák. č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Řízení o udělení mezinárodní ochrany, jak ve výroku uvedeno, se podle § 25 písm. i/ zákona o azylu zastavuje. V odůvodnění žalovaný mimo jiné uvedl, že při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce z hlediska důvodů pro udělení azylu vycházel především z jeho výpovědi a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Kromě aktuální žádosti o mezinárodní ochranu a protokolu o pohovoru vycházel správní orgán z materiálů k jeho předchozím správním řízením ve věci udělení mezinárodní ochrany, z informačního systému Policie ČR (CIS), a dále využil informace Ministerstva zahraničních věcí č.j. 98851/2015- LPTP, ze dne 26.5.2015, Zprávu Human Rights Watch 2015, ze dne 29.1.2015, Zprávu Freedom House ze dne 28.1.2015, Svoboda ve světě 2015, výroční zprávu Amnesty International 2014/2015, ze dne 25.2.2015, Zprávu mezinárodní organizace pro migraci IOM z října 2012 ze dne 2.4.2013 a aktuální informace databanky ČTK „Země světa, Vietnam“. Veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu k žádosti jmenovaného o udělení mezinárodní ochrany. Dle ust. § 10a písm. e/ zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodu pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. V průběhu správního řízení bylo zjištěno, že aktuální žádost výše jmenovaného o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky je již 6 v pořadí. Dne 4.3.2013 podal žalobce v ČR 1. žádost o udělení mezinárodní ochrany o níž bylo vedeno správní řízení. V průběhu tohoto řízení žadatel uvedl, že o udělení mezinárodní ochrany požádal z důvodu legalizace svého pobytu na území ČR, neboť má zde družku a syna, s nimiž hodlá i nadále zůstat a vést rodinný život. Správní orgán vydal následně 22.3.2013 rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné dle § 16 odst. 1 písm. f/, které nabylo právní moci 26.3.2013. Proti rozhodnutí správního orgánu žadatel podal žalobu ke krajskému soudu, kterou dne 3.7.2013 soud svým rozhodnutím č.j. 41 Az 9/2013-18 zamítl. Dále jmenovaný podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, která byla dne 16.4.2014 odmítnuta rozhodnutím č.j. 3 Azs 22/2013-19. Podruhé podal jmenovaný v ČR žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 30.9.2014. V průběhu správního řízení žadatel uvedl, že o udělení mezinárodní ochrany požádal z důvodu legalizace svého pobytu na území ČR, neboť zde má družku a jejího syna, s nimiž hodlá i nadále zůstat a vést rodinný život. Správní orgán vydal následně 26.1.2015 rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nepřípustnosti žádosti dle § 25 písm. i/ zákona o azylu. Proti tomuto rozhodnutí žadatel podal žalobu ke krajskému soudu. Potřetí podal jmenovaný žádost o udělení mezinárodní ochrany 6.3.2015. V průběhu tohoto správního řízení žadatel uvedl, že o udělení mezinárodní ochrany požádal z důvodu legalizace svého pobytu na území ČR, neboť zde má družku a jejího syna, s nimiž hodlá i nadále zůstat a vést rodinný život. Správní orgán vydal následně 1.6.2015 rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nepřípustnosti žádosti dle § 25 písm. i/ zákona o azylu, které nabylo právní moci dne 5.6.2015. Počtvrté podal jmenovaný v ČR žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 9.7.2015. V průběhu správního řízení žadatel uvedl, že o udělení mezinárodní ochrany požádal z důvodu legalizace svého pobytu na území ČR, neboť zde má družku a jejího syna, s nimiž hodlá i nadále zůstat a vést rodinný život. Správní orgán vydal následně 4.8.2015 rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nepřípustnosti žádosti dle § 25 písm. i/ zákona o azylu, které nabylo právní moci dne 10.8.2015. Popáté podal jmenovaný v ČR žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 1.9.2015. V průběhu správního řízení žadatel uvedl, že o udělení mezinárodní ochrany požádal z důvodu legalizace svého pobytu na území ČR, neboť zde má družku a jejího syna, s nimiž hodlá i nadále zůstat a vést rodinný život. Správní orgán vydal následně 11.9.2015 rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nepřípustnosti žádosti dle § 25 písm. i/ zákona o azylu, které nabylo právní moci dne 22.9.2015. Správní orgán posoudil důvody současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce a následně provedl srovnání s jeho tvrzeními, která učinil v rámci předchozích správních řízení ve věci mezinárodní ochrany. Žalobci již v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 4.3.2013 označil za důvod podání žádosti legalizaci svého pobytu na území ČR, neboť zde žijí jeho rodinní příslušníci. Správní orgán ve svém rozhodnutí vydaném v rámci tohoto správního řízení o první žádosti jmenovaného o mezinárodní ochranu konstatoval na základě tvrzení jmenovaného a dalších podkladů rozhodnutí, že jmenovaný o udělení azylu požádal výhradně proto, aby legalizoval svůj další pobyt na území ČR poté, co na jejím území pobýval nelegálně bez dokladů. Takové motivy podání však nelze podřadit zákonným důvodům pro udělení azylu. Správní orgán proto považoval žádost jmenovaného za ryze účelovou. Právní úpravu pobytu cizinců na území ČR obsahuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 140/2000 Sb., jejichž institutů měl žadatel možnost využít. Správní orgán připomíná, že svou argumentaci v rámci správního řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany jmenovaného zároveň náležitě podložil dostupnými informacemi o situaci v zemi původu žadatele, ať už co do obecné bezpečnostní situace ve Vietnamu, tak zejména v rámci nezbytného individuálního posouzení případu výše jmenovaného žadatele. Následně správní orgán rozhodl o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné dle § 16 odst. 1 písm. f/ zákona o azylu. Rozhodnutí správního orgánu bylo následně potvrzeno i rozsudku Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu. Po posouzení důvodů uvedených výše jmenovaným při opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR dne 16.10.2015 správní orgán konstatuje, že jmenovaný uvádí naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do Vietnamu vrátit, jak uváděl již v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tj. snahu legalizovat svůj pobyt na území ČR, kde hodlá zůstat s osobami jemu blízkými. Správní orgán tak neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti výše jmenovaného o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k jím uváděným důvodům, neboť neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů odchodu žadatele o udělení mezinárodní ochrany z vlasti a obav z návratu do vlasti. Správnímu orgánu je rovněž z výše dostupných informací o situaci ve Vietnamu známo, že v zemi původu jmenovaného nedošlo k takové zásadní změně politické a bezpečností situace, která by mohla nyní založit opodstatněnost jeho nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správní orgán dále uvedl, že z aktuálních informací databanky ČTK „Země světa, Vietnam“ je mu rovněž známa bezpečností situace v zemi původu žadatele, která je stabilní. Dle názoru správního orgánu tak ve Vietnamu nedošlo k závažným změnám stran obecné bezpečnostní situace v zemi, které by si vyžadovaly opětovně posouzení žádosti výše jmenovaného ohledně možnosti jeho návratu do vlasti. Správní orgán tak uzavřel, že žadatel neuvedl a ani správní orgán nezjistil ve vztahu k obecné bezpečnostní situaci ve Vietnamu žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné hodnocení žádosti o udělení mezinárodní ochrany výše jmenovaného a která by si vyžadovala nutnost vydání nového meritorního rozhodnutí v jeho věci. Pokud jde o přezkoumávané rozhodnutí, které je napadeno žalobou žalobce, bylo vydáno dne 20.5.2016 pod č.j. MV-76675-3/OAM-2016 a žalovaným bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že správní řízení se dle ust. § 11a odst. 3 zák. č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů zastavuje. V odůvodnění usnesení mimo jiné uvedeno, že 12.5.2016 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR, ve které uvedl, že tuto žádost o azyl podává z důvodu, že v ČR žije se svou manželkou T. T. T. T., adresa S. 32, B., a zplnomocnil svého advokáta k podání žádosti o adopci dítěte, o které se 5 let stará, jmenuje se T. M. T., nar. ..., který má českou státní příslušnost. Proto podává žádost o azyl, protože kdyby se vrátil do Vietnamu, neměl by peníze, aby se vrátil do ČR s vízem. V pohovoru provedeném s žalobcem 13.5.2016 pak žalobce uvedl v podstatě tytéž skutečnosti, které uváděl později v podané žalobě. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného pak vyplývá, že se v tomto případě jedná již o 7 žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Citováno, že dle ust. § 11a odst. 3 zákona o azylu, podal-li cizinec další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a nejde-li se s ohledem na předchozí řízení nebo podstatnou změnu okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a důvodně domnívat, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování nebo že mu hrozí vážná újma, ministerstvo řízení usnesením zastaví. Žalovaný uvedl, že posoudil důvody další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce a provedl srovnání s jeho tvrzeními, které učinil v rámci předchozích správních řízení ve věci mezinárodní ochrany. Správní orgán následně dospěl k závěru, že výše jmenovaný neuvedl ve své další opakované žádosti o mezinárodní ochranu v ČR žádné nové skutečnosti, nepoukázal na žádnou podstatnou změnu okolností jeho případu a ani správní orgán neshledal takové nové skutečnosti či okolnosti, na jejichž základě by bylo možné se důvodně domnívat, že by jmenovaný byl vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. Ke sňatku žadatele s výše uvedenou občankou Vietnamské socialistické republiky musí státní orgán konstatovat, že žadatel skutečnost vzájemného soužití s paní T. T. T. T. a jejím dítětem uváděl již v předchozích žádostech o mezinárodní ochranu, tato skutečssot byla v těchto řízeních řádně posuzována a tudíž informace o formálním uzavřením sňatku s jeho bývalou družkou není možné považovat za novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žadatelova manželka je v současné době rovněž žadatelkou o udělení mezinárodní ochrany, přičemž správní orgán na rozdíl od právního zástupce nespekuluje o konečném výsledku tohoto řízení. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Azs 66/2008 ze dne 8.1.2009 a dále uvádí, že je třeba konstatovat v souladu s právním názorem vyjádřeným např. v rozsudku NSS ze dne 28.11.2008, sp. zn. 5 Azs 46/2008, že „rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu či rozhodnutí o neudělení azylu ani doplňkové ochrany v situaci, kdy žadatel nesplňuje zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, samo o sobě nevylučuje pobyt takového cizince na území České republiky, jsou-li k tomu dány rodinné důvody, tuto otázku je však třeba řešit dle zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR ve znění pozdějších předpisů“. K dalšímu uvedenému, tudíž možnému žadatelovu nedostatku finančních prostředků, musí správní orgán konstatovat, že ani tento důvod není možné považovat za novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu. Posouzení věci krajským soudem Žaloba není důvodná. Krajský soud v Brně se zcela ztotožnil se stanoviskem žalovaného, prezentovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí a také ve vyjádření k žalobě. Je patrno, že žalobce podává již 7 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice a důvody jsou stále stejné jako v první žádosti, jak krajský soud mimo jiné zjistil i ze svých spisů např. sp. zn. 41 Az 2/2015 či 41 Az 23/2015, které má k dispozici. Jedinou skutečností, pro kterou žalobce od počátku, v každé žádosti žádá o udělení mezinárodní ochrany je ta skutečnost, že na území České republiky žije se svou přítelkyní, paní T. T. T. T., státní příslušnost VNM, nyní uvádí, že s ní uzavřel dne ... sňatek s tím, že od počátku tvrdil, že s touto ženou chce žít na území České republiky a společně s ní chce vychovávat jejího syna T. M., který je občanem České republiky, nyní doplňuje, že požádal soud o osvojení tohoto dítěte. To, že žalobce s uvedenou ženou, kterou dříve uváděl jako svou přítelkyní, uzavřel ... manželství, není žádná podstatná změna skutečností. Jedná se stále o tutéž skutečnost, tedy že s uvedenou ženou chce žalobce žít a vychovávat s ní společně jejího syna na území ČR. Dříve s touto ženou již několik let žalobce žil jako s družkou, s níž vychovával jejího syna, nyní s ní žije, alespoň jak uvádí, jako s manželkou (žádný doklad v tomto směru nepředložil) a opět společně s ní chce vychovávat i jejího syna. O své manželce (dříve přítelkyni) uváděl, že je žadatelkou o udělení mezinárodní ochrany v České republice že by manželce žalobce byl udělen azyl na území České republiky nebylo zjištěno. Pokud poukazuje na to, že na jeho osobu by se měl vztahovat § 13 zák. č. 325/1999 Sb. o azylu, soud uvádí, že žalobce podmínky uvedené v ust. § 13 nesplňuje, neboť dle tohoto zákonného ustanovení, odst. 1, rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle § 13 odst. 2 písm. a/ zákona o azylu rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odst. 1 rozumí manžel nebo partner azylanta. V případě žalobce se nejedná o situaci, že by byl manželem nebo dříve partnerem (druh, družka) azylanta, takže se nedá uvažovat o tom, že by mu měl být udělen azyl za účelem sloučení rodiny dle § 13. Pokud pak poukazuje na to, že by v jeho případě měla přicházet do úvahy např. doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny dle § 14b zákona o azylu, dle tohoto zákonného ustanovení, odst. 1, rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Podle § 14b odst. 2 písm. a/ zákona o azylu rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odst. 1 rozumí manžel nebo partner osoby požívající doplňkové ochrany. Pokud jde o případ žalobce, nebylo zjištěno, že by jeho manželka, dříve přítelkyně („partnerka“) požívala doplňkovou ochranu, která by jí byla udělena na území ČR. Krajský soud se tedy zcela ztotožnil se stanoviskem žalovaného a to, že na straně žalobce tedy nedošlo k žádné podstatné změně okolností, na základě které se lze důvodně domnívat, že mu hrozí nebezpečí vážné újmy a nebo že Česká republika rozhodovala v rozporu s mezinárodními závazky ČR a proto by mu měla být udělena mezinárodní ochrana. Žalovaný se důkladně zabýval také politickou a bezpečnostní situací ve Vietnamu a vycházel ze zpráv, které jsou založeny v předchozích spisech, kdy se rozhodovalo o dřívějších žádostech žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce ale ani sám neuváděl, že by mu při návratu do Vietnamu nějaké nebezpečí hrozilo. Podle§ 11a odst. 3 zákona o azylu podal-li cizinec další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a nelze-li se s ohledem na předchozí řízení nebo podstatnou změnu okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodu uvedených v § 12 nebo vážné újmy podle §14a důvodně domnívat, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování nebo že mu hrozí vážná újma, ministerstvo řízení usnesením zastaví. Nic takového, co soud zde citoval z ust. § 11a odst. 3 zákona o azylu na straně žalobce není, soud se ztotožňuje se stanoviskem žalovaného, když žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž tuto žalovaný posoudil správně dle § 11a odst. 3 zákona o azylu. Žalobce neuvádí žádné nové skutečnosti oproti předchozím žádostem o udělení mezinárodní ochrany a neuvádí tedy, že na jeho straně by došlo k podstatné změně okolností. Tou rozhodně nemůže být to, že se svou dlouholetou partnerkou uzavřel manželství. Soud tedy uzavírá, že posoudil žalobu žalobce jako nedůvodnou a proto tato byla dle § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) zamítnuta. Pokud pak jde o náklady řízení, rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Pokud jde o žalobce, ten ve věci neměl úspěch, náhrada nákladů řízení mu tedy nebyla přiznána z těchto důvodů a pokud jde o žalovaného, tomu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 12. října 2016 JUDr. Jana Kubenová, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Běla Kotoučková