44 CO 103/2020

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa za něhož jedná: anonymizováno 7 slov , IČO , sídlem adresa s adresou pro doručování: anonymizováno 9 slov obec , ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2020, č. j. 2119 C 27/2018-194

I. Odvolací řízení se v rozsahu odvolání žalovaného proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I.: a) potvrzuje ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s 9 % úrokem z prodlení z uvedené částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, b) mění ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s 9 % úrokem z prodlení z uvedené částky od [datum] do zaplacení tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Nadepsaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s 9 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s 9 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok III.) a zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok IV.), a žalobci uložil povinnost uhradit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). Žalobce se v řízení domáhal náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem, a to nedůvodným [anonymizováno] stíháním žalobce pro trestný čin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1 t. z. v [anonymizováno] věci vedené u [anonymizována dvě slova] v [obec] pod sp. zn. [spisová značka], v níž byl žalobce obžaloby po proběhlém řízení před uvedeným soudem zproštěn (dále jen„ posuzované řízení“). Konkrétně žalobci v souvislosti s vedením [anonymizováno] řízení vznikly náklady za obhajobu, jejichž náhrady se v nynějším kompenzačním řízení domáhá v rozsahu částky ve výši [částka], a dále požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Soud prvního stupně po částečném zastavení řízení ohledně zaplacení částky [částka] spolu s 9 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a ohledně 9 % úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (usnesení ze dne 5.6.2019, [číslo jednací] [spisová značka]) k částečnému zpětvzetí žaloby v uvedeném rozsahu dospěl k závěru, že žaloba je i ve zbývajícím rozsahu částečně důvodná. Co se týče náhrady spočívající v nákladech obhajoby, zjistil, že žalovaný přiznal žalobci dne [datum] náhradu ve výši [částka] za sedm úkonů právní služby, stejný počet režijních paušálů a daň z přidané hodnoty. Odmítl však žalobci uhradit náhradu za odměnu za studium podkladů ze dne [datum] a dne [datum], studium soudního spisu z [datum], přípravu na hlavní líčení z [datum], neboť se nejedná o úkony právní služby. Dále neuhradil porady s klientem z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], když tyto neshledal s ohledem na celkový počet porad v délce trestního stíhání za účelně vynaložené. Soud prvního stupně naproti tomu dovodil účelnost šesti z uvedených nepřiznaných nákladů řízení, a to za sepsání právního rozboru ze [datum], poradu s klientem dne [datum], studium spisu z [datum], poradu s klientem dne [datum], studium soudního spisu před hlavním líčením z [datum] a poradu s klientem dne [datum]. Podle názoru soudu prvního stupně je třeba uvedené úkony považovat za účelné s ohledem na povahu trestního stíhání, neboť v daném typu řízení vedenému pro nedbalostní [anonymizováno] čin člena bezpečnostního sboru bylo třeba věnovat náležitou pozornost všem rozhodným skutečnostem, přičemž se jednalo o [anonymizováno] činnost poměrně složitou a sofistikovanou, čemuž musela odpovídat obrana žalobce. Soud prvního stupně tudíž nad rámec žalovaného přiznal náhradu odměny za uvedených šest úkonů právní služby a k tomu šest režijních paušálů hotových výloh á [částka], a k tomu daň z přidané hodnoty. Celkem tedy šlo o částku [částka]. Pokud jde o náhradu za částku [částka] za hotové výdaje, tuto soud prvního stupně žalobci nepřiznal, neboť žalobce nedotvrdil, jak mu tyto náklady vznikly. Ohledně náhrady nemajetkové újmy soud prvního stupně po porovnání posuzovaného případu s jinými obdobnými případy řešenými v předchozí judikatuře dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění odpovídá částce [částka]. Jelikož žalovaný již žalobci poskytl na náhradu nemajetkové újmy po podání žaloby částku [částka], má žalobce nárok na rozdíl ve výši [částka]. Ohledně náhrady nákladů řízení soud prvního stupně vycházel z § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě něhož dospěl k závěru, že žalovaný byl po započtení procesního úspěchu žalobce úspěšný v rozsahu 30 %, a proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v uvedeném rozsahu, což z celkové vynaložené částky [částka] odpovídá částce [částka].

2. Proti tomuto rozsudku si podali odvolání oba účastníci.

3. Žalovaný odvoláním z [datum] původně napadl výroky I., II. a V. Dalšími podáními ze dne [datum] a z [datum] vzal odvolání částečně zpět proti výroku II. Pokud jde o zbývající výrok I. namítl, že soud prvního stupně se při řešení otázky nezbytnosti úkonů právní služby spočívajících v dalších poradách obhájce se žalobce dostatečně nezabýval všemi kritérii spoluurčujícími účelnost vynaložených nákladů a okolnostmi projednávané věci, kdy účelem porad je sice vzájemná informační povinnost, avšak i při zohlednění této povinnosti nelze mít za účelnou každou poradu advokáta s klientem. V daném případě počet porad neodpovídal složitosti trestní věci, kterou lze hodnotit spíše jako nenáročnou, standardní, a to i včetně počtu úkonů trestního soudu. [příjmení] probíhaly v krátkých časových intervalech de facto ob dva tři dny celý měsíc listopad 2017. Žádné konkrétní výstupy z nich nevzešly a ani trestní soud nekonal žádné úkony ve věci samé. Poslední poradu z [datum] jistě nelze považovat za účelnou na odklizení nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání, bylo-li toto odklizeno již zprošťujícím rozsudkem trestního soudu z [datum]. Pokud jde o nahlížení do spisu, za úkon právní služby se považuje prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování, příp. jako nahrazení porady s klientem při ustanovení advokáta, nebyla-li porada s klientem možná. Ne všechny úkony právní služby podle § 16 odst. 2 zákona o advokacii jsou zároveň úkony, za něž je poskytována mimosmluvní odměna podle § 11 advokátního tarifu. Není tudíž akceptovatelný závěr soudu prvního stupně o účelnosti studia spisu, za nějž by obhájci náležela odměna. Studium bylo zrealizováno dvakrát během deseti dnů [datum] po dobu dvou a půl hodiny a [datum] s dobou 30 minut. Odkazy soudu prvního stupně na judikaturu Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jsou nepřípadné, neboť se týkají uplatnění nákladů obhajoby při zastoupení žalobce vícero advokáty. Navrhl změnu napadeného rozsudku ve výroku I. tak, že i v částce [částka] s příslušenstvím bude žaloba zamítnuta a žalovanému přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaný odvoláním napadl výrok V. s tím, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval toliko § 142 odst. 2 o. s. ř. namísto toho, aby ohledně náhrady nemajetkové újmy vycházel též z § 142 odst. 3 o. s. ř., a to v souladu s platnou judikaturou Ústavního soudu České republiky (např. I. ÚS 804/08). Navrhl změnu napadeného rozsudku v napadeném výroku tak, že žalobci bude právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznáno.

5. V replice k odvolání žalovaného žalobce uvedl, že náklady na obhajobu v trestním řízení, jejichž náhradu si žalobce uplatnil, byly vynaloženy účelně. Žalobce dokonce za právní služby uhradil více, než následně požadoval po žalovaném, protože byl limitován § 31 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. advokátním tarifem. Žalovaný odmítl přiznat žalobci náhradu za šest porad s jeho obhájcem ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]). Těchto rozmluv však bylo třeba k vysvětlení problematiky chodu celního úřadu k řádnému vedené obhajoby. Další dvě rozmluvy ([datum] a [datum]) byly vedeny jako příprava k hlavnímu líčení před výslechem žalobce dne [datum] a před výslechem jediného svědka obžaloby mjr. [příjmení] dne [datum]. Protokoly o hlavních líčeních z těchto dnů prokazují obsáhlost výpovědi žalobce v procesním postavení obžalovaného a uvedeného svědka, stejně jako rozsah dotazů obhájce, kterých by nebyl schopen, nebýt řádných příprav k těmto hlavním líčením při rozmluvách se žalobcem. Byl doložen i právní rozbor z [datum], který byl rovněž účtován jako úkon studium podkladů, avšak ve skutečnosti byl účtován úkon sepis právního rozboru věci, tj. úkon podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu per analogiam, ačkoli tento úkon je soudy běžně při obhajobách ex offo obhájcům přiznáván tehdy, je-li obhajoba převzata až po skončení přípravného řízení, kdy se vychází z toho, že i obhájce který převezme obhajobu po skončení přípravného řízení, má právo se se spisem seznámit ve stejném rozsahu, v jakém by měl toto právo v době, kdy je obviněnému seznámení se spisem podle § 166 trestního řádu umožněno. Žalovaný dále neuznal úkon z [datum] – studium pokladů, ačkoliv tento nebyl vůbec v žalobcově vyčíslení podle advokátního tarifu uveden, protože nejde o úkon právní pomoci (obhajoby) podle tarifu. Konečně žalovaný neuznal ani úkon z [datum], jenž z neznámého důvodu považoval za přípravu k hlavnímu líčení, ačkoliv byl podle advokátního tarifu účtován jako další porada s klientem podle § 11 ods.t 1 písm. c) advokátního tarifu. Vzhledem k rozsahu a specifičnosti problematiky projednávané trestním soudem a k času strávenému výkonem obhajoby je sice požadovaná náhrada škody nepřiměřeně nízká, avšak odpovídající právním předpisům. Vynaložení těchto nákladů bylo také vzhledem k výsledku trestního řízení zcela odůvodněné a účelné. Navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném výroku I. a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Jelikož v průběhu odvolacího řízení vzal žalovaný částečně zpět odvolání v části směřující do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud v této části (viz výrok I. rozsudku odvolacího soudu) odvolací řízení zastavil, a to ohledně úroku z prodlení z částky [částka] v souladu s ust. § 207 odst. 2 o. s. ř.

7. Poté odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající napadené části, tj. ve výrocích I. a V., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a poté, co zjistil, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), jsou dle obsahu odvolání uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 o. s. ř.) a doplnil dokazování částmi trestního spisu [anonymizována dvě slova] v [obec] sp. zn. [spisová značka], dospěl k následujícím závěrům:

8. Předmětem odvolacího řízení po částečném zastavení vymezeném shora zůstal nárok žalobce na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OdpŠk“), představující náklady právního zastoupení za úkony právní služby, které byly dle žalobce způsobilé přivodit pro něj příznivý výsledek trestního řízení.

9. Tento nárok je možno považovat za podřaditelný pod ust. § 31 OdpŠk, přičemž toto zákonné ustanovení umožňuje přiznat poškozenému nikoliv všechny náklady právního zastoupení, které jim byly vynaloženy, ale pouze takové, které účelně směřovaly ke zrušení či změně nezákonného rozhodnutí nebo nápravě nesprávného úředního postupu, navíc za podmínky, že tyto náklady neměl poškozený možnost uplatnit v průběhu řízení na základě procesních předpisů anebo, jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 101/2013, sp. zn. 30 Cdo 594/2013, sp. zn. 30 Cdo 4870/2014, a sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

10. Pokud jde o odvolání žalovaného proti výroku I. odvolací soud toto shledal částečně důvodným, kdy nelze souhlasit s účelností všech ze šesti dalších úkonů právní služby, jejichž náhradu žalobci soud prvního stupně žalovanému uložil.

11. Z těchto úkonů odvolací soud považuje za účelnou náhradu za nahlížení do spisu dne [datum], které bylo učiněno poté, co zástupce žalobce převzal obhajobu žalobce v trestním řízení. Lze tento úkon tedy ve smyslu § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) analogicky hodnotit jako prostudování spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) AT, když tento obhájce převzal obhajobu dle plné moci a oznámení [anonymizováno] soudu dne [datum], tj. po skončení přípravného řízení a podání obžaloby Krajským státním zastupitelstvím v [obec] [anonymizováno] soudu v [obec] dne [datum]. Dále považuje odvolací soud za účelný úkon poradu obhájce se žalobcem jako s klientem dne [datum], k níž došlo den před termínem nařízeného hlavního líčení v předmětné trestní věci, které se konalo dne [datum], a to jako úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) AT.

12. Pokud jde o ostatní čtyři úkony přiznané žalobci soudem prvního stupně, tyto odvolací soud vyhodnotil jako neúčelné. [příjmení] ze dne [datum] byla provedena hned následující den po první poradě z [datum], která již byla žalovaným žalobci nahrazena. V uvedené době neprobíhal v trestním řízení žádný procesní úkon, který by vyžadoval zvláštní poradu obhájce s klientem. Soud prvního stupně si toliko vyžádal od [anonymizováno] státního zastupitelství v souvislosti s nařízením hlavního líčení usnesení o zahájení jiného trestního řízení stíhání proti obviněnému [jméno] [příjmení], které však nemělo pro trestní řízení žádný stěžejní význam, ostatně ani rozsudek trestního soudu ji v odůvodnění nezmiňuje. Obhájce žalobce se s touto listinou seznámil při nahlížení do spisu [datum], toto však rovněž považuje odvolací soud za neúčelné právě z důvodů výše uvedených. Skutečnosti, že nahlížení do spisu nebylo účelné, nasvědčuje i skutečnost, že toto probíhalo dle úředního záznamu pouze v krátkém čase od 11:30 do 12:02 hodin. Pokud jde o poradu ze [datum], také tuto považuje odvolací soud za neúčelnou, neboť proběhla až po vyhlášení rozsudku trestního soudu, jímž byl žalobce zproštěn obvinění. Za neúčelný považuje odvolací soud i právní rozbor obhájce žalobce ze [datum], neboť se jednalo o písemně zpracovaný předběžný názor obhájce na důvodnost podané obžaloby, zpracovaný však jen pro potřeby žalobce. Nešlo tedy o úkon účelně směřující ke zrušení či změně nezákonného rozhodnutí nebo nápravě nesprávného úředního postupu, neboť tento nebyl adresován orgánům činným v trestním řízení.

13. Na základě uvedených úvah odvolací soud uvedené tedy shledal účelnými pouze dva úkony právní služby vymezené v odstavci 12. odůvodnění a proto cestou změny napadeného výroku I. co do částky [částka] s příslušenstvím žalobě v tomto rozsahu zahrnujícím i dva režijní paušály hotových výdajů á [částka] a odpovídající daň z přidané hodnoty vyhověl. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně výrokem II. bod a) rozsudku v uvedeném rozsahu potvrdil (§ 219a o. s. ř.) v rozsahu zbývající částky [částka] s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně výrokem II. bod b) změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.).

14. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, výrokem III. rozsudku odvolací soud přiznal žalobci v tomto výroku náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů kombinovaně podle § 142 odst. 2 a odst. 3 o. s. ř. za použití ustálené judikatury Nejvyššího soudu stanovící pravidla pro výpočet náhrady nákladů v řízeních, v nichž dochází ke kumulaci nároku na náhradu nemajetkové a náhrady majetkové újmy (srov. usnesení ze dne 20.12.2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). V případě nemajetkové újmy je třeba vycházet ze skutečnosti, že žalobce byl co do základu nároku úspěšný, když forma či výše satisfakce závisela na úvaze soudu. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky má žalobce nárok na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne peněžní satisfakce, lze hodnotit jako plný úspěch, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé výši (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.3.2011, sp. zn. 30 Cdo 5210/2009; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.2.2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Taktéž tarifní hodnotu jednoho úkonu právní pomoci pro oba stupně řízení odvolací soud stanovil v souladu s již ustálenou judikaturou částkou [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) AT, tj. ve výši [částka] á úkon (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Naproti tomu v případě nároku na náhradu škody za náklady obhajoby je třeba postupovat podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a poměřovat procesní úspěch a neúspěch ve věci. Postup soudu prvního stupně, který pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. toliko poměřoval procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci v případě obou uplatněných nároků (z titulu majetkové a nemajetkové újmy) byl nesprávný.

15. Na základě uvedených východisek má tak žalobce za řízení před soudem prvního stupně nárok na náhradu ve výši [částka]. Odvolací soud shledal účelnými náhradu odměny za dva úkony právní služby á 3 940 Kč/úkon z tarifu [částka] do částečného zpětvzetí žaloby v rozsahu částky [částka] uhrazené na částečnou úhradu majetkové újmy ([částka]) a nemajetkové újmy ([částka]) po podání žaloby (tarifní hodnota [částka] za náhradu nemajetkové újmy + tarifní hodnota [částka] za náhradu za náklady obhajoby) spočívající v převzetí věci a přípravě zastoupení a sepisu a podání žaloby. Odvolací soud neshledal účelnými úkony spočívající v sepisu návrhu na předběžné projednání věci před žalovaným, když tento nárok ve smyslu speciálního ustanovení § 31 odst. 4 OdpŠk nelze přiznat, další rozmluvu s klientem [datum], která nemá oporu v advokátním tarifu, a náhradu za sepis a doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu z [datum], když tato doplňující tvrzení měla být obsažena již v žalobě. Naproti odvolací soud shledal účelnými čtyři úkony právní služby á 3 500 Kč/úkon za účasti zástupce žalobce u čtyř jednání u soudu prvního stupně ([datum], [datum], [datum] a [datum]) z tarifní hodnoty [částka] (částka [částka] za náhradu nemajetkové újmy + částka [částka] odpovídající zbytku náhrady nákladů obhajoby po částečné úhradě ze strany žalovaného ve výši [částka]). K uvedeným náhradám odměn za šest účelně vynaložených úkonů dále přísluší žalobci šest paušálů režijních výloh á [částka] a DPH 21 %. Při použití pravidel pro výpočet náhrady při kumulovaných nárocích dle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.12.2016 sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, vychází poměrný úspěch žalobce 82 % ze 100 % náhrady ve výši [částka], tj. částka [částka].

16. Pokud jde dále o náhradu nákladů žalobce za řízení před odvolacím soudem má žalobce nárok na náhradu ve výši [částka]. Odvolací soud přiznal žalobci náhradu odměny za dva úkony právní služby jeho zástupce (odvolání, vyjádření k odvolání žalovaného) á 3 460 Kč/úkon při celkové tarifní hodnotě [částka] ([částka] = výše žalobcem v odvolání požadovaných nákladů řízení za 9 úkonů á [částka] / úkon a k tomu 9 paušálních náhrad režijních výloh po [částka] a DPH 21 % + částka [částka] odpovídající náhradě škody přiznané soudem prvního stupně, která zůstala po zpětvzetích předmětem odvolání žalovaného). Při použití pravidel pro výpočet náhrady při kumulovaných nárocích podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.12.2016 sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 vychází poměrný úspěch žalobce 39 % ze 100 % náhrady ve výši [částka], tj. částka [částka].

17. Výsledná výše náhrady nákladů řízení žalobce za řízení před soudy obou stupňů tak činí celkem částku ve výši [částka], která byla žalobci odvolacím soudem přiznána výrokem pod bodem III.