44 CO 113/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o částku 53 615,85 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 31. března 2021, č. j. 220 EC 160/2012-250,

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku ve výši 53 615 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 45 226 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Ve výroku III. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalované se povinnost zaplatit žalobci náklady v částce 1 500 Kč neukládá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně na nákladech řízení – tlumočném částku ve výši 7 948 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 53 615 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 13.8.2010 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 46 167 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), povinnost zaplatit žalobci na nákladech za znalečné 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), a povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně na znalečném 7 948 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé podruhé, kdy jeho předchozí vyhovující rozsudek ze dne 20.12.2016, č.j. 220 EC 160/2021-121, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13.12.2017, č.j. 44 Co 170/2017-157, pro nesprávné rozvržení důkazního břemena mezi účastníky a pro neaplikaci německé hmotněprávní úpravy na posuzovaný případ.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení a doplnění dokazování podle pokynů odvolacího soudu opětovně dovodil, že žalovaná odpovídá za škodu v žalované částce, odpovídající v českých korunách ekvivalentu částek [částka] z titulu věcné škody a částky [částka] z titulu poplatku za zpracování škodné události, kterou právní předchůdkyně žalobce – Česká kancelář pojistitelů – zaplatila rakouské pojišťovně [anonymizováno] der [anonymizováno] za věcnou škodu na vozidle pojištěnce a rakouského státního příslušníka [jméno] [příjmení], tov. zn. Toyota Yaris, [registrační značka], již žalobkyně způsobila svým vozidlem Toyota Carina [registrační značka] při střetu uvedených vozidel na kruhovém objezdu u [územní celek] ve Spolkové republice Německo, k níž došlo dne 28.3.2010. Skutková verze nehodového děje prezentovaná žalovanou, že k nehodě došlo při přejíždění vozidla Toyota Yaris z vnějšího pruhu objezdu do vnitřního pruhu, jímž projížděla žalovaná, přičemž mezi dvěma pruhy kruhového objezdu, po nichž jela předmětná vozidla, byla v místě nehody plná vodorovná dělící čára, která neumožňovala řidiči poškozeného vozidla Toyota Yaris přejetí do vnitřního pruhu kruhového objezdu, nebyla podle názoru soudu prvního stupně v řízení prokázána. Z fotografií zachycujících stav značení na předmětném objezdu (č. l. 223, 224, 225), jimiž doplnil po zrušení svého předchozího rozsudku dokazování ke stavu vodorovného a svislého značení na kruhovém objezdu v době nehody s ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu, soud prvního stupně naopak dovodil, že značení bylo v inkriminovaném místě v době nehody přerušovanou čárou. Stejné závěry učinil i z fotografie na č.l. 146, zachycující letecký pohled na kruhový objezd. Naproti tomu fotografie předložené žalovanou soud prvního stupně označil za nezřetelné, z nichž není zřejmé, z jakého místa pocházejí. Za rozhodující důkaz označil listinu sepsanou na místě nehody jejími účastníky (č. l. 12), kterou žalovaná podepsala. Na této listině je zachyceno značení na silnici přerušované. Tvrzení žalované, že v okamžiku nehody byla rozrušená a že listině nerozuměla, označil za nevěrohodné, když žalovaná sama vypověděla, že cestu zná, uvedeným místem jezdila řadu let z pracovních důvodů, a tedy zřejmě musela být znalá německého jazyka. Formulář o nehodě odpovídá listině, která se sepisuje při nehodě při nehodě v tuzemsku. Svědek a majitel poškozeného vozidla Toyota [příjmení] [jméno] [příjmení], který byl spolujezdcem řidiče vozidla [jméno] [příjmení], vypověděl, že účastníci nehody neměli zájem volat policii. Na základě dohody odjeli do servisu, kde nechali vozidla prohlédnout. Tedy i na tomto řešení byli schopni se dohodnout, vyjma dohody o zaplacení škody, když svědek byl upozorněn na možné další poškození vozu. Řidičskou způsobilost žalované snižovala i skutečnost, že řídila s rukou v sádře. Popis nehody žalovanou považuje soud prvního stupně za nevěrohodný též proto, že vypověděla, že svědek [příjmení] jel se svým vozidlem za ní. Pokud by měl nehodu zavinit svědek, musel by odbočovat do pruhu žalované a jet před ní, aby došlo k poškození pravé části vozidla žalované. Chtěl-li„ svědek [příjmení]“ (správně zřejmě řidič vozidla svědka [příjmení]) odbočovat, pak na kruhovém objezdu jsou odbočující pruhy vpravo. Z uvedených důvodů má soud prvního stupně za prokázáno, že předmětnou nehodu zavinila žalovaná a že je tudíž odpovědná za vzniklou škodu. Jelikož škodu hradil„ poškozenému řidiči“ (správně majiteli vozidla) [anonymizováno], resp. rakouské pojišťovně,„ žalobce“ (správně právní předchůdce žalobce), má podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. nárok na plnění toho, co„ žalobce“ (správně právní předchůdce žalobce) plnil poškozenému.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně žalovaná podala odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Namítla, že nezavinila předmětnou dopravní nehodu a neodpovídá tudíž za vzniklou škodu. Na svoji obranu uvedla okolnosti vylučující její odpovědnost za dopravní nehodu, zejména doložila fotografie z místa nehody a dále fotografie pořízené z programu google live, čímž zpochybnila zápis o dopravní nehodě, zejména okolnosti, zda mohl řidič druhého poškozeného vozidla pokračovat v jízdě ve svém pruhu nebo zda byl povinen opustit kruhový objezd. Trvá na své skutkové verzi, podle níž mezi oběma pruhy v místě nehody byla plná vodorovná dělící čára a že nebylo možné z vnějšího pravého vnějšího pruhu kruhového objezdu, jímž projíždělo poškozené vozidlo svědka [příjmení] v místě střetu, přejet doleva do vnitřního levého pruhu, v místě v němž projížděla žalovaná, ale pouze vyjet z pruhu opuštěním kruhového objezdu směrem doprava. Žalovaná naproti tomu měla v plánu opustit vnitřní pruh objezdu odbočením vpravo přes přerušovanou čáru, která v místě střetu umožňovala opustit kruhový objezd samostatným výjezdovým pruhem. Jestliže se vozidlo svědka [příjmení] nacházelo v pravém jízdním pruhu bezprostředně před výjezdem z kruhového objezdu, žalovaná oprávněně očekávala, že kruhový objezd tímto nejbližším výjezdem opustí a byla tak oprávněna taktéž využít k výjezdu z kruhového objezdu levý jízdní pruh. Pokud řidič vozidla svědka [příjmení] z pravého pruhu pokračoval v jízdě po kruhovém objezdu, mohl tak učinit jedině tak, že při zařazení přejel plnou čáru vodorovného značení, čímž se dopustil přestupku a je tudíž viníkem dopravní nehody. Také z charakteru poškození obou vozidel (u žalované pravý blatník a levé světlo, u poškozeného [příjmení] levý blatník, nikoliv však dveře) lze usuzovat, že k jejich střetu došlo v oblasti jejich levého a pravého blatníku. Pokud by měla být brána v potaz skutková verze poškozeného, podle níž jeho vozidlo jelo před vozidlem žalované a chtělo rovněž opustit kruhový objezd nejbližším výjezdem vpravo, musela by žalovaná narazit do jeho vozidla zákonitě v oblasti dveří, nikoliv v oblasti blatníku. Také náčrtek dopravní nehody svědčí ve prospěch tvrzení žalované. Dle náčrtku bylo postavení vozidla poškozeného [příjmení] před vozidlem žalované, nicméně v pozici, z níž lze dovodit, že řidič tohoto vozidla chce pokračovat po kruhovém objezdu i nadále a nikoliv jej opustit výjezdem vpravo. Dále je zřejmé, že pokud by došlo ke střetu vozidel způsobem popsaným svědkem [příjmení], muselo by být jeho vozidlo minimálně odsunuto směrem doprava, k čemuž dle náčrtku nedošlo. Nelze též pominout, že vozidlo jedoucí vpravo opisuje větší kružnici, takže pokud se nacházelo dle vyjádření žalované za ní, když začala odbočovat, mohlo dojít právě z tohoto důvodu k tomu, že vozidlo svědka [příjmení] bylo již lehce před vozidlem žalované. Uvedenými úvahami se soud prvního stupně nezabýval i přesto, že sám označil a rozhodující důkaz listinu sepsanou na místě nehody. Ačkoliv považoval za významné, že na této listině je středová čára zaznamenána jako přerušovaná, tato skutečnost nemá oporu v provedeném dokazování fotografiemi na č. l. 223, 224, 225, které jednoznačně vypovídají o tom, že středová čára byla plná. Odpovídají tomu i snímky doložené žalovanou. Soud prvního stupně tedy zcela pominul důkazy svědčící ve prospěch žalované a jednoznačně bez hlubšího zdůvodnění se přiklonil k důkazům svědčícím ve prospěch žalobkyně. Důkazní břemeno přitom stíhá žalobkyni a tato musí prokázat, že žalovaná porušila právní povinnost a v důsledku porušení vznikla škoda. Je na žalobkyni, aby též prokázala, jak byla řešena křižovatka kruhového objezdu v době nehodového děje. Bez těchto důkazů neunesla žalobkyně důkazní břemeno a žaloba měla být zamítnuta. S ohledem na uvedené navrhla žalovaná změnu napadeného rozsudku odvolacím soudem tak, že žalobu zamítne a zaváže žalující stranu k náhradě nákladů řízení, případně nechť zruší rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátí tomuto soudu k dalšímu řízení.

5. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. V rámci omluvy z odvolacího jednání souhlasil s projednáním odvolání v jeho nepřítomnosti.

6. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalované bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 a contr. o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející v mezích uplatněných odvolacích důvodů a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

7. Předmětem řízení je regresní nárok žalobce, jako právního nástupce [obec] kanceláře pojistitelů, na náhradu škody uhrazené právním předchůdcem rakouské pojišťovně za opravu vozidla Toyota Yaris poškozeného rakouského státního příslušníka [jméno] [příjmení], k jehož poškození došlo dne 28.3.2010 při střetu s vozidlem žalované [příjmení] [jméno] na kruhovém objezdu v obci [anonymizováno] v okrese Berchtesgaden ve [příjmení] republice Německo při vyjíždění z objezdu žalovanou.

8. Předně nutno konstatovat, že v posuzované věci je dána mezinárodní příslušnost českých soudů, konkrétně Městského soudu v Brně jako soudu prvního stupně a odvolacího Krajského soudu v Brně, a to s ohledem na obvyklé bydliště žalované v obvodu působnosti soudu prvního stupně. Vzhledem k místu vzniku škodního následku na území Spolkové republiky Německo a k datu jeho vzniku před 1.1.2014, je třeba postupovat ve smyslu § 15 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění účinném do 31.12.2013. Speciální úpravu pro dopravní nehody dále upravuje článek 3 Úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody ze dne 23.8.1976 uveřejněné ve vyhlášce Ministerstva zahraničních věcí č. 130/1976 Sb. Podle uvedených ustanovení je třeba na posouzení primárního odpovědnostního vztahu žalované za vzniklou škodu aplikovat vnitřní předpisy státu, na jehož území došlo k nehodě, což je v daném případě německá hmotněprávní úprava, konkrétně německý zákon o silničním provozu (Strassenverkehrsgesetz, dále jen„ StVG“) a německý občanský zákoník (Bürgerlichesgesetzbuch, dále jen„ BGB“).

9. V ustanovení § 7 odst. 1 StVG je upravena objektivní odpovědnost držitele vozidla za škodu bez ohledu na zavinění. K vyloučení odpovědnosti může dojít jen, byla-li nehoda způsobena vyšší mocí. Ust. § 18 odst. 1 vět první StVG upravuje souběžně s objektivní odpovědností držitele subjektivní odpovědnost řidiče vozidla, která je vyloučena tehdy, kdy škoda nebyla způsobena jeho vinou. Podle § 823 odst. 1 německého občanského zákoníku osoba, která svým protiprávním úmyslným nebo nedbalostním právním jednáním poškodila život, tělesnou integritu, zdraví, omezila svobodu, poškodila majetek nebo jiné právo druhé osoby odpovídá za škodu. Podle § 17 StVG se při střetu vozidel odpovědnost účastníků odvíjí od provozních rizik vycházejících ze zúčastněných motorových vozidel, tj. záleží zejména na skutečnosti, zda byla škoda způsobena převážně jedním nebo druhým motorovým vozidlem. V uvedeném právním rámci by se mělo pohybovat právní posouzení odpovědnostního vztahu žalované za žalovanou škodu, kdy tato byla držitelkou vozidla, takže v jejím případě by měla nastupovat objektivní odpovědnost ve smyslu § 7 StVG, avšak současně nelze pominout, že k nehodě a vzniku škody došlo při střetu s vozidlem poškozeného [jméno] [příjmení]. S ohledem na uvedené je tedy třeba v řízení též zkoumat kauzální přispění každého z účastníků nehody ve smyslu cit. § 17 StVG. V případě, že se nepodaří míru kauzálního přispění zjistit, odpovědnostní podíl činí dle ustáleného výkladu k německé úpravě silničního zákona 50 %. Jsou však možné i míry kauzálního přispění 0% nebo 100 %. Ustanovení § 17 StVG tudíž podle ustáleného výkladu nevylučuje možnost kompletní odpovědnosti nebo kompletního zproštění odpovědnosti.

10. S přihlédnutím ke skutečnosti, že ke vzniku škody došlo v souvislosti se střetem provozů, podle názoru odvolacího soudu bylo v daném případě pro posouzení odpovědnosti žalované za vzniklou škodu též podstatné vyjasnění otázky, zda žalovaná ve smyslu § 823 odst. 1 BGB porušila v souvislosti se vznikem škody na vozidle poškozeného [jméno] [příjmení] nějakou právní povinnost, resp. zda s ohledem na tvrzení žalobkyně ke vzniku škody nedošlo v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti ze strany řidiče vozidla poškozeného [příjmení]. Tento závěr pak bylo možné učinit po náležitém zjištění stavu vodorovného značení předmětného kruhového objezdu v místě střetu obou vozidel.

11. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně neučinil pro rozhodnutí ve věci správné skutkové závěry ohledně stavu vodorovného dopravního značení v místě nehody, jakož i ohledně průběhu nehodového děje, na základě čehož učinil nesprávné právní závěry ohledně odpovědnosti žalované za vzniklou škodu.

12. Odvolací soud v rámci odvolacího jednání dne 26.5.2021 postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování fotografiemi předmětného kruhového objezdu na č. l. 143, 145 a 146 předloženými žalovanou a fotografiemi na č.l. 223 – 225, které si vyžádal soud prvního stupně od místně příslušného úřadu Landratsamt Berchtesgadenerland, jakož i náčrtkem z místa nehody na č. l. 12 pořízeným poškozeným, zachycujícím pozice vozidel v době nehody. Z fotografie založené na č. l. 223 nad rámec zjištění učiněných soudem prvního stupně odvolací soud zjistil, že u zde uvedených fotografií zachycujících stav kruhového objezdu na silnici B20, [anonymizováno], je v němčině uvedeno, že jde o snímky BAYSIS z roku 2011 a že zde nedošlo k žádným změnám od roku 2007. Z uvedeného je tedy zřejmé, že stav zachycený uvedený fotografiemi odpovídá stavu značení v době nehody, k níž došlo v roce 2010.

13. Dále odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) z uvedených snímků (zejména ze snímku na č. l. 143, 145 – prostřední snímek, předložených žalovanou a ze snímků na č. l. 224 a 225, vyžádaných soudem od místního úřadu a prokazatelně z doby nehody v roce 2010, zjistil, že v místě nehody vozidel je shodně a jednoznačně patrné, že mezi vnitřním a vnějším pruhem kruhového objezdu je vyznačena plná dělící čára mezi pruhy pro opuštění kruhového objezdu z vnitřního i vnějšího pruhu ve směru na Salzburg. Pouze snímek z googlemaps založený na č. l. 146 zachycující dle poznámky v jeho dolní části stav z roku 2017, ukazuje, že na výjezdu z kruhového objezdu ve směru na Salzburg není žádná dělící čára. Tento je však ojedinělý a evidentně z doby několik let po dopravní nehodě. Z náčrtku se zachycením pozice vozidel na č. l. 12 pak bylo zjištěno, že dělící čára mezi vozidly je namalována přerušovaná, ale že vozidlo poškozeného [příjmení] je zachyceno tak, že tuto dělící čáru, na rozdíl od vozidla žalované, které je zachyceno ve„ svém“ pruhu, přesahuje přední částí do pruhu žalované.

14. Z uvedených zjištění je tedy podle názoru odvolacího soudu jednoznačně zřejmé, že skutková verze majitele poškozeného vozidla, že chtěl opustit kruhový objezd, je nevěrohodná ve vztahu k zakreslené pozici jeho vozidla ve výjezdovém pruhu žalované a nevěrohodný je i jeho zákres přerušované dělící čáry v jím pořízeném náčrtku pozice vozidel při nehodě, jelikož dopravní vodorovné značení zachycené na fotografiích tomuto zákresu neodpovídalo (plná dělící čára mezi pruhy) a navíc neumožňovala poškozenému vozidlu v místě, kde došlo ke střetu s vozidlem žalované, po kruhovém objezdu pokračovat, případně vjet do výjezdu z kruhového objezdu, který chtěla ze svého vnitřního pruhu oprávněně využít žalovaná, když tento pruh byl určen pouze pro vyjetí z vnitřního pruhu kruhového objezdu. Pokud by řidič poškozeného vozidla chtěl opustit kruhový objezd, jak tvrdí svědek [příjmení], mohl tak učinit pouze výjezdem vpravo z jeho vnějšího pruhu na kruhovém objezdu. Žalovaná při vyjíždění z kruhového objezdu nemohla předpokládat, že řidič poškozeného vozidla bude chtít přejet do jejího výjezdového pruhu určeného pro opuštění vnitřního pruhu objezdu, který se právě chystala využít pro opuštění kruhového objezdu, a to přes plnou dělící čáru mezi oběma výjezdovými pruhy. Jestliže tak řidič poškozeného vozidla učinil, přičemž došlo ke střetu s vozidlem žalované v jejím pruhu určeném k vyjetí z kruhového objezdu, na straně žalované nelze dovodit, že by ke vzniku tohoto střetu jakýmkoliv způsobem přispěla. Naopak je zřejmé, že předmětnou dopravní nehodu v plném rozsahu způsobil svým chováním řidič vozidla poškozeného [příjmení]. Lze tudíž přisvědčit popisu nehodového děje ze strany žalované, která svůj podíl na vzniklé nehodě po celou dobu vylučovala.

15. Odvolací soud s ohledem na uvedeným úředním způsobem (od místě příslušného správního orgánu) objektivně prokázaný stav vodorovného značení v místě nehody plnou čarou v době a v čase, kdy se odehrála, v této souvislosti nepovažoval za rozhodnou námitku, že věrohodnost náčrtku pořízeného poškozeným na místě nehody ověřila svým podpisem sama žalovaná. Lze akceptovat námitku žalované, že v okamžiku bezprostředně po nehodě byla rozrušená, což by mohlo vysvětlovat její nepozornost při podpisu náčrtku, kdy si tohoto poměrně zásadního detailu nepovšimla. V řízení nebylo sporné, že zápis s náčrtkem pořizoval majitel poškozeného vozidla a žalovaná do této listiny zasahovala pouze svým podpisem.

16. Další okolnosti, které bral soud prvního stupně v potaz při dovození odpovědnosti žalované za škodu, podle nichž žalovaná měla při řízení vozidla ruku v sádře, že měla již neplatné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a že souhlasila se společnou cestou do servisu za účelem zjištění rozsahu škod, za takto zjištěného skutkového stavu, který jednoznačně svědčí pro výlučné zapříčinění dopravní nehody ze strany řidiče poškozeného vozidla [jméno] [příjmení], již nepovažuje odvolací soud za podstatné.

17. Odpovědnost za vznik nehody tak nelze u žalované dovodit žádnou (0%), žalovaná tedy (na rozdíl od řidiče vozidla poškozeného [příjmení]) v souvislosti se vzniklou nehodou neporušila žádnou právní povinnost (§ 823 odst. 1 BGB) a tato tudíž neodpovídá za škodu na vozidle poškozeného vzniklou střetem s jejím vozidlem ve smyslu § 17 StVG. Navázně na to pak po žalované nelze požadovat regresní náhradu žalobcem, jako právním nástupcem [obec] kanceláře pojistitelů ve smyslu § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., která vyplatila pojišťovně poškozeného [příjmení] plnění za náhradu věcné škody odpovídající ceně opravy jeho poškozeného vozidla a za poplatek za zpracování škodné události pojišťovnou.

18. Z uvedeného tedy vyplývá, že soud prvního stupně rozhodl v posuzovaném případě nesprávně, pokud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.).

19. Závislým výrokem II. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, kdy tento se opírá o ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. a vyšel ze skutečnosti, že s ohledem na změnu napadeného rozsudku v celém rozsahu odvolacím soudem byl žalobce ve sporu procesně neúspěšný, pročež je povinen nahradit náklady řízení úspěšné žalované za zastoupení advokátem. Náhrada žalované spočívá v náhradě odměny advokáta za 10 úkonů právní služby á 3 260 Kč za převzetí a přípravu věci, odpor k platebnímu rozkazu 23.9.2013 a podrobné odůvodnění odporu z 15.10.2013 (obojí za jeden celý úkon, když nic nebránilo tomu, aby byl odpor již odůvodněn), vyjádření k výzvě soudu z 23.11.2017, 5 x účast na jednáních před soudy obou stupňů (19.11.2014, 14.12.2016, 11.10.2017, 24.3.2021 a 26.5.2022), sepis a podání odvolání z 31.1.2017 a z 13.5.2017, tj. celkem 32 600 Kč, k tomu dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen:„ AT“) 10 paušálů hotových výloh á 300 Kč, tj. 3 000 Kč, vše zvýšeno o DPH 21 % ve výši 7 476 Kč a o soudní poplatek za odvolání ve výši 2 150 Kč, tj. celkem náhrada nákladů řízení ve výši 45 226 Kč. Pokud žalovaná ve svém vyčíslení nákladů řízení z 27.5.2022 účtovala k náhradě nákladů řízení cestovné k jednání 18.2.2021, toto nebylo žalované přiznáno, jednak proto, že nebylo nijak vyčísleno, jednak proto, že se dle obsahu spisu žádné takové jednání před soudem prvního stupně nekonalo.

20. Výrokem III. dále odvolací soud s ohledem na věcnou změnu rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů za„ znalečné“ (správně zřejmě tlumočné) ve výši 1 500 Kč, které bylo výrokem III. rozsudku soudu prvního stupně uloženo uhradit žalované tak, že žalované se neukládá povinnost nahradit tyto náklady žalobkyni.

21. Výrokem IV. konečně změnil odvolací soud výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech státu ve výši 7 948 Kč tak, že tuto povinnost spočívající ve skutečnosti v tlumočném (soudní prvního stupně patrně nedopatřením uvedl„ znalečné“) uložil k úhradě namísto žalované ve výsledku procesně neúspěšnému žalobci.