44 CO 124/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: ; GARÁŽE PRUŠÁNECKÁ, družstvo, IČO sídlem adresa zastoupený Mgr. jméno příjmení, advokátem sídlem adresa proti žalovanému: ; Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa Územní pracoviště obec, ulice a číslo, PSČ obec o zadostiučinění za majetkovou a nemajetkovou újmu, o odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2021, č. j. 55 C 240/2017-234

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I., III. a napadené části zamítavého výroku II. ohledně částky 11 545 326 Kč s příslušenstvím potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2021, č. j. 55 C 240/2017-234 bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 492 799 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 492 799 Kč od datum do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 88 537 822 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 88 537 822 Kč od datum do zaplacení, zamítá (výrok II.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal včasné a přípustné odvolání žalobce, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil ve výrocích II. a III. tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 846,83 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení, žalovanému bude uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalobce má za to, že soud ve vztahu k výroku o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za morální újmu na přirozených právech způsobenou nepřiměřenou délkou řízení před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 51 C 194/94, které trvalo ke dni vynesení rozsudku 26 let a 8 měsíců, měl vycházet při dalším kalkulu hodnoty přiměřeného zadostiučinění z částky 25 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že vzhledem k délce trvání řízení celkem přes 26 let a 8 měsíců se měl jednoznačně přiklonit k horní hranici této sazby (tj. 25 000 Kč za jeden rok řízení), tuto základní sazbu dále navýšit o 10 % za účelovou procesní obranu žalovaného působící žalobci další újmu, navýšit o 15 % za postup soudu v řízení (prodlevy atd.), a navýšit tuto částku o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobce. Současně má žalobce za to, že soud ve vztahu k výroku o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za morální újmu na přirozených právech způsobenou nepřiměřenou délkou řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/ 26 Cm 31/99, které trvalo 17 let a 2 měsíce, měl vycházet při dalším kalkulu hodnoty přiměřeného zadostiučinění z částky 25 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že vzhledem k délce trvání řízení celkem přes 17 let a 2 měsíce se měl jednoznačně přiklonit k horní hranici této sazby (tj. 25 000 Kč za jeden rok řízení), tuto základní sazbu dále navýšit o 10 % za jednání žalovaného působící žalobci další újmu, navýšit o 40 % za postup soudu v řízení (prodlevy atd.) a navýšit tuto částku o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobce. U obou těchto nároků má žalobce za to, že soud neměl přistupovat k žádnému z provedených snížení základní částky. Po tomto přepočtu by tak soud měl přiznat zadostiučinění ve vztahu k věci MSBR 51 C 194/94 v celkové výši 151 041,67 Kč, a ve vztahu k věci KSBR 55/ 26 Cm 31/99 v celkové výši 687 083,33 Kč. Pokud jde o škodu ve výši 11 200 000 Kč, žalobce má za to, že byl v důsledku nesprávného úředního postupu soudu ve věci KSBR 55/ 26 Cm 31/99 krácen na svém vlastnictví garáží, nebo alternativně byl krácen na svém právu nárokovat po třetí osobě náhradu způsobené škody, když soudy žalobci neposkytly právní ochranu v přiměřené době. Z titulu nepřiměřeně dlouhého řízení tak žalobci krom morální újmu nárokované výše, vznikla právě škoda ve výši nejméně 11 200 000 Kč. Žalobce považuje za nesprávné též rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení.

3. Proti rozsudku soudu I. stupně podal včasné a přípustné odvolání též žalovaný, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítne, žalovanému přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Pokud jde o řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 194/94, žalovaný souhlasí s tím, že soud I. stupně z tohoto řízení posuzoval pouze dobu 5 let a 2 měsíce, na rozdíl od prvostupňového soudu se však žalovaný domnívá, že doba 5 let a 2 měsíců pro obdobné řízení není dobou nepřiměřenou. Žalovaný také nesouhlasí se závěrem, že nepřiměřenost délky tohoto řízení je dána nepřiměřeností délky samotného konkurzního řízení, pro které bylo toto řízení přerušeno. Žalovaný dále nesouhlasí s výpočtem odškodnění, resp. s modifikací základní částky, jak ho provedl soud I. stupně. Pokud jde o kritérium složitosti řízení, žalovaný se domnívá, že snížení základní částky o 10 % plně nevystihuje složitost věci; za odpovídající by žalovaný považoval snížení základní částky o 30 %. Pokud jde o kritérium postupu soudu v řízení, pak žalovaný má za to, že není žádný důvod zvyšovat základní částku z pohledu kritéria postupu soudu. Shodně pak není důvod pro navýšení o 20 % z hlediska kritéria významu věci pro žalobce, když dle názoru žalovaného šlo ze strany žalobce o zcela marné bránění práva. Jak je z rozhodnutí soudů v obou věcech zřejmé, žalobce se nikdy vlastníkem sporných nemovitostí nestal, resp. neměl ani žádný putativní důvod pro tvrzení svého vlastnického práva k nim. Odvolací soud dle názoru žalovaného by proto neměl akceptovat navýšení o 25 %, jak učinil soud I. stupně, nýbrž naopak by měl přistoupit k ponížení o 30 % z hlediska složitosti řízení (a z hlediska postupu soudu a významu věci pro účastníka základní částku nenavyšovat). Pokud jde o řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/ 26 Cm 31/99, i zde žalovaný vzhledem k vysoké složitosti řízení má za to, že nedošlo k zásahu do práva na přiměřenou délku řízení. Pro případ jiného názoru odvolacího soudu pak žalovaný namítl nesprávnost výpočtu odškodnění, když snížení základní částky vzhledem ke kritériu složitosti řízení dostatečně nevystihuje složitost věci, za odpovídající by žalovaný považoval snížení o 40 %, též z hlediska kritéria chování poškozeného by měl odvolací soud přistoupit k vyššímu snížení, za vhodné by žalovaný považoval snížení o 11 %. Žalovaný dále neshledává důvod pro zvýšení základní částky z pohledu kritéria postupu soudu v řízení, zde soud I. stupně postupoval v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu vyjádřenou např. v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1240/2013 či 30 Cdo 3411/2011. Pokud jde o kritérium významu věci pro žalobce, žalovaný má za to, že řízení mělo standardní, nikoliv zvýšený význam, tudíž nelze odškodnění z tohoto důvodu navyšovat. Za nesprávný žalovaný považuje též výrok o náhradě nákladů řízení, když žalobce byl částečně úspěšný v otázce nemajetkové újmy, jejíž tarifní hodnota činí 50 000 Kč, žalovaný byl zcela úspěšný v otázce náhrady škody, jejíž tarifní hodnota činí 11 328 381 Kč, poměr úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného dle tarifních hodnot jednotlivých nároků je tak nepatrný, že žalovanému by mělo být přiznáno právo na úplnou náhradu nákladů řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 68/2018, dále též 30 Cdo 1198/2018 ze dne 10. 9. 2019 či 30 Cdo 4401/2016 ze dne 16. 5. 2017).

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce i žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání účastníků nejsou důvodná.

5. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též„ Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

6. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

7. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. – dále též jen„ OdpŠk“).

8. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci během řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.).

9. Ve věci byl uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 194/94 a Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/ 26 Cm 31/99; dále žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 11 200 000 Kč (nárok na zaplacení náhrady škody ve výši 128 381 Kč není předmětem tohoto odvolacího řízení, neboť zamítavý výrok II. nebyl v tomto rozsahu žalobcem napaden).

10. Pokud jde o žalobcem uplatněný nárok na náhradu škody ve výši 11 200 000 Kč, odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce v konkrétním případě neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně základního předpokladu pro vznik odpovědnosti státu, tedy že právě jemu (v jeho majetkové sféře) vznikla škoda a že mu vznikla v požadované výši (viz rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Cmo 24/2012-499, str. 11, 12, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2015, č. j. 29 Cdo 3803/2013-531, usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 802/16). Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně k této otázce (vznik škody) uvedené pod bodem 39. a 40. je náležité, a proto odvolací soud na toto odůvodnění v celém rozsahu odkazuje.

11. Vzhledem k výše uvedenému byl rozsudek soudu I. stupně v napadené části zamítavého výroku II. ohledně částky 11 200 000 Kč jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

12. Pokud jde o nároky na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 194/94 a Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/ 26 Cm 31/99, odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně se dostatečně zabýval objasněním průběhu posuzovaných řízení a dospěl ke správným závěrům, že v daném případě, kdy označené řízení vedené u Městského soudu v Brně trvalo k datu rozhodnutí odvolacího soudu 28 roků a 5 měsíců (sám žalobce pak požadoval v řízení před soudem prvního stupně odškodnění za dobu od datum do datum, tj. za 5 roků a 2 měsíce), a řízení vedené u Krajského soudu v Brně trvalo celkem 17 roků a 2 měsíce, došlo k porušení práva žalobce na projednání věcí v přiměřené lhůtě, jemuž odpovídá odškodnění peněžitou formou, neboť samotné konstatování porušení práva v daném případě nelze považovat za dostatečné. Správně též soud prvního stupně vycházel při stanovení výše zadostiučinění ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslo). Stanovisko žalovaného, že řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá, ať již vzhledem k době trvání 5 roků a 2 měsíců, či vzhledem k vysoké složitosti řízení, a žaloba by proto měla být zamítnuta, odvolací soud hodnotí jako extrémní a v konkrétním případě jako zcela neadekvátní.

13. Odvolací soud se ztotožnil i s dalším závěrem soudu prvního stupně, a to ohledně jím určené výše základní částky peněžitého odškodnění nemajetkové újmy: a/ v případě řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. z. 51 C 194/94 ve výši 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení (při zohlednění poloviční částky za první dva roky vedení řízení z doby 5 let a 2 měsíců základní částka zadostiučinění činí 62 500 Kč), b/ v případě řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/ 26 Cm 31/99 ve výši 19 000 Kč za jeden rok trvání řízení (při zohlednění poloviční částky za první dva roky vedení řízení z doby 17 roků a 2 měsíců základní částka zadostiučinění činí 307 166 Kč).

14. Pokud jde o jednotlivá modifikační kritéria ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, ani zde odvolací soud nedospěl k odlišným závěrům oproti soudu prvního stupně.

15. Lze souhlasit s jeho hodnocením kritéria složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) u věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 194/94, jak uvedeno pod bodem 28. odůvodnění rozsudku, kde soud prvního stupně náležitě popsal okolnosti, které ho vedly k závěru o nutnosti snížit základní částku přiměřeného zadostiučinění o 10 % právě z důvodu skutkové i procesní složitosti; za správné odvolací soud považuje i hodnocení téhož kritéria u věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/ 26 Cm 31/99 vyjádřené pod bodem 29. odůvodnění rozsudku, kde soud prvního stupně učinil závěr o potřebě adekvátního snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění o 20 %. Požadavek žalovaného na snížení základní částky o 30 % u věci vedené MS obec a 40 % u věci vedené KS obec nevystihuje náležitě označené kritérium, odvolací námitka proto nebyla shledána důvodnou. Stejně tak nebyla shledána důvodnou odvolací námitka žalobce, že by soud neměl přistupovat k žádnému z provedených snížení základních částek.

16. Odvolacím soudem nebyla akceptována ani odvolací námitka žalovaného na vyšší snížení (- 11 %) základní částky z pohledu kritéria chování poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) u věci vedené u KS obec pod sp. zn. 55/ 26 Cm 31/99, když vyhodnocení okolností, na základě kterých soud prvního stupně přistoupil ke snížení o 5 % lze považovat za odpovídající (viz bod 32. odůvodnění) a nelze mu nic zásadního vytknout.

17. Co se týče kritéria postupu soudu v řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk), i zde se soud prvního stupně dostatečně vypořádal s rozhodnými skutečnostmi (viz odůvodnění rozsudku pod bodem 34. a 35.) jak ve vztahu k řízení vedenému u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 194/94 (zvýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění o 15 %), tak i ve vztahu k řízení vedenému u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/ 26 Cm 31/99 (zvýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění o 40 %), když náležitě přihlédl k jednotlivým opakovaným obdobím nečinnosti soudu (průtahy), taktéž i k prodloužení délky řízení vedeného u KS obec z důvodu zrušení rozsudku krajského soudu usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2008, č.j. 3 Cmo 133/2006-269 pro nepřezkoumatelnost. Odvolací námitka žalovaného, že by neměl být odvolacím soudem shledán důvod pro navýšení základní částky zadostiučinění z důvodu postupu soudu v obou řízeních, nebyla shledána důvodnou. Důvodnou nebyla shledána ani odvolací námitka žalobce, že by základní částka přiměřeného zadostiučinění měla být u obou řízení navýšena o 10 % z důvodu účelové procesní obrany žalovaného působící žalobci další újmu (tvrzení k této újmě žalobce nijak blíže nespecifikoval, újmu či její výši nedoložil, neprokázal).

18. Konečně pokud jde o kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. OdpŠk), zde odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně odpovídajícím způsobem zhodnotil, že obě posuzovaná řízení (předmětem prvního posuzovaného řízení bylo určení neplatnosti kupních smluv a určení podílového spoluvlastnictví, předmětem druhého posuzovaného řízení bylo vyloučení věci z majetkové podstaty úpadce) měla pro žalobce zvýšený význam, neboť se jednalo o zcela zásadní majetkovou hodnotu, bráno z pozice žalobce a jeho samotného smyslu existence; proto zvýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění v obou případech o 20 % lze chápat jako adekvátní. Odvolací námitka žalovaného ke kritériu významu předmětu řízení pro poškozeného nebyla shledána důvodnou.

19. Jestliže soud prvního stupně vyhověl výrokem I. žalobě žalobce ohledně náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku označených řízení v rozsahu 492 799 Kč (základní částka přiměřeného zadostiučinění k posuzovanému řízení vedenému u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 194/94 činí 62 500 Kč, tato dále snížena o 10 %, zvýšena o 15 % a 20 %, po modifikaci odškodnění činí 78 125 Kč; základní částka přiměřeného zadostiučinění k posuzovanému řízení vedenému u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/ 26 Cm 31/99 činí 307 166 Kč, tato dále snížena o 20 % a 5 %, zvýšena o 40 % a 20 %, po modifikaci odškodnění činí 414 674 Kč), postupoval správně a odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil. Stejně tak byl potvrzen napadený zamítavý výrok II. v rozsahu částky ve výši 345 326 Kč s příslušenstvím coby další požadavek žalobce na náhradu nemajetkové újmy za porušení jeho práva na projednání označených věcí v přiměřené lhůtě, když v tomto rozsahu již žaloba nebyla shledána důvodnou. Dále byl potvrzen nákladový výrok III., když žalobce byl úspěšný co do základu nároku na náhradu nemajetkové újmy, přičemž forma a výše satisfakce závisela na úvaze soudu; v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu žalobci náleží plná náhrada nákladů dle § 142 odst. 3 o. s. ř. (viz např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. číslo, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5210/2009; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013); žalovaný pak byl naopak úspěšný ohledně nároku na náhradu majetkové újmy, neboť nárok žalobce byl v celém rozsahu zamítnut. Každý z účastníků měl tak úspěch jen částečný, proto soud prvního stupně žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Odvolací soud se s výrokem III. soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení ztotožnil.

20. Odvolání účastníků nebyla shledána důvodnými, a proto odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání. Dovolání se podává Nejvyššímu soudu ČR ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.