44 Co 127/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 480 000 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. dubna 2023, č.j. 14 C 86/2021-311,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 98 213,72 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované , Jméno advokáta, , advokáta.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce 25 458,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 480 000 Kč představující zbývající část celkové smluvní pokuty ve výši 905 000 Kč za prodlení žalované s dokončením díla v rámci realizace veřejné zakázky malého rozsahu na stavební práce spočívající v rekonstrukci střechy a fasády budovy , Anonymizováno, ve , adresa, za dobu od 28.11.2018 do 15.7. 2019, kdy fyzicky došlo k předání a dokončení díla, když původní dohodnutý termín dokončení díla měl být již 24.11.2018. Druhá část smluvní pokuty ve výši 425 000 Kč, vyčíslená za dobu od 28.3.2019 do 15.7.2019 již byla žalobci uhrazena dne 2.10.2019 započtením vzájemných pohledávek a závazků vůči poslední splátce ceny díla.

2. Soud prvního stupně ve věci rozhodl shora označeným rozsudkem, v němž žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 480 000 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 123 672,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Zjistil, že nárok na smluvní pokutu žalobce dovozoval z čl. 6.1 smlouvy o dílo z 27.7.2018 uzavřené mezi stranami, v němž si sjednali, že zhotovitel je povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč denně za prvních 15 dní prodlení a následně ve výši 4 000 Kč při prodlení žalované jako zhotovitele proti sjednanému termínu dokončení stavebních prací. Dodatkem č. 1 z 8.10.2018 byla z důvodu nutnosti provedení víceprací sjednána změna ceny díla na částku 3 176 080,06 Kč bez daně z přidané hodnoty. Dodatkem č. 2 ze dne 23.9.2019 byla opětovně sjednána změna ceny díla na částku 2 848 803 Kč bez daně z přidané hodnoty a původní termín pro ukončení a předání díla 24.11.2018 byl změněn tak, že byl nově stanoven termín ukončení a předání díla 27.3.2019. Ačkoliv se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku k námitkám stran zmiňuje o judikatuře k přiměřenosti výše smluvní pokuty, v posuzované věci se případnou moderací smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. s. ř. nezabýval, jelikož dospěl k závěru, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vznik nároku žalobce na zaplacení sjednané smluvní pokuty. Předně dovodil, že zpětné účinky žalobcem zpochybňovaného dodatku č. 2 o posunutí termínu dokončení díla do 27.3.2019 nemají s ohledem na občanskoprávní charakter tohoto ujednání, řídící se principem smluvní volnosti, za následek neplatnost dodatku s ohledem na jeho pozdější datum uzavření. Na základě zkoumání skutečné vůle jednajících stran při uzavírání dodatků smlouvy o dílo ve smyslu § 556 o. z. pak soud prvního stupně neshledal v posuzované věci právně významnou ani skutečnost, že o schválení dodatku v daném případě předtím, jak vyžaduje obecní zřízení, nerozhodlo zastupitelstvo žalobce. Žalobce totiž přehlíží, že k posunutí termínu dokončení díla a vzdání se nároku žalobce na smluvní pokutu došlo v návaznosti na snížení ceny díla o 376 368 Kč. Podle názoru soudu prvního stupně z jednání žalobce učiněného na základě předchozího schválení radou města vyplynulo, že změny smlouvy o dílo dohodnuté dodatkem č. 2 dne 23.9.2019 sám považoval za závazné, jelikož snížení ceny díla bylo v jeho zájmu. Při vycházení z ceny díla sjednané ve smlouvě o dílo ve výši 2 681 587,06 Kč, změněné v návaznosti na vícepráce dodatkem č. 1 smlouvy o dílo na částku výši 3 176 080 K (zvýšení o 494 493 Kč) není zřejmé, jaké jiné důvody, než reflektování možnosti uplatnění smluvní sankce za prodlení s dokončením díla by vedly zhotovitele k uzavření tohoto dodatku smlouvy o dílo, kterým došlo současně ke snížení sjednané ceny díla o 327 277 Kč (proti ceně sjednané dodatkem č. 1) v návaznosti na posunutí termínu dokončení díla ke dni 27.3.2019. Tato skutečnost musela být žalobci při sjednávaní dodatku známa, jak vyplynulo z jednání stran, jehož průběh soud prvního stupně provedeným dokazováním zjistil. Nelze též odhlédnout ani od návrhu žalované na uzavření dodatku č. 2 z 19.7.2019, kdy byla cena díla stanovená podle položkového rozpočtu skutečně provedených prací navržena v celkové výši 3 558 980 Kč při současném stanovení termínu dokončení prací 15.7.2019. Soud prvního stupně dovodil, že na straně žalobce lze s přihlédnutím k uvedenému dovodit nepoctivé jednání, když se dovolává důvodu neplatnosti, který do návrhu sám záměrně vnesl, stal-li se pro něj závazek tíživým. Jednání žalobce, který se dovolává neplatnosti dodatku č. 2 smlouvy o dílo pouze v jeho části, týkající se změny sjednaného termínu dokončení díla, a v návaznosti na to požaduje smluvní pokutu z prodlení žalované s dokončením díla, nemůže za této situace požívat právní ochrany ve smyslu § 6 a § 8 o. z., a proto soud prvního stupně žalobu podanou z důvodu tohoto právního nároku v celém rozsahu zamítl. Jakožto navazující dále soud prvního stupně zamítl i nárok žalobce na zaplacení souvisejících nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč.

3. Žalobce obsáhlým odvoláním napadl rozsudek soudu prvního stupně v obou jeho výrocích z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. Nesouhlasí s právním posouzením platnosti dodatku č. 2 smlouvy o dílo učiněným soudem prvního stupně, jelikož nedostatečně a nesprávně v bodě 52 a 53 odůvodnění rozsudku interpretuje judikaturu Nejvyššího soudu - zřejmě rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3033/2005 – jehož pasáže bez označení judikátu ve svém odůvodnění částečně cituje, uvádí-li, že retroaktivita je v občanském právu známá a přípustná, aniž by pracoval i s další částí tohoto rozhodnutí, podle níž retroaktivita je přípustná pouze tehdy, nestanoví-li zákon jako podmínku vzniku a účinnosti další okolnost – typicky souhlas určitého orgánu, který musí nutně přistupovat ke smluvnímu projevu účastníků, což bylo v posuzovaném případě zastupitelstvo žalobce. Podle žalobce nebylo za této situace možné závazek k dokončení díla měnit zpětně, což činí toto rozhodnutí absolutně neplatným. Současně nebylo možné měnit závazek, který již zanikl, když dílo bylo již předáno. Změna termínu dokončení díla za této situace postrádala smysl a jediným právním důsledkem bylo snížení smluvní pokuty. Závěr o platnosti dodatku č. 2 učinil soud prvního stupně poté, kdy na prvním jednání mezi stranami naopak stranám sdělil opačný předběžný názor, že sporný dodatek č. 2 nepovažuje za platně uzavřený. Žalobce veden legitimním očekáváním zvolil odpovídající procesní postup v řízení. Naproti tomu soud prvního stupně změnou původního právního názoru a neučiněním relevantní reakce v souvislosti s tím porušil zásadu předvídatelnosti. Zatížil řízení vadou s následkem nesprávného právního posouzení věci a porušil právo žalobce na spravedlivý proces. Nesprávný je právní závěr soudu prvního stupně vyjádřený v bodě 54 odůvodnění, podle něhož není důvodná námitka žalobce týkající se absolutní neplatnosti dodatku č. 2 smlouvy o dílo v části sjednaného termínu dokončení díla z důvodu absence schválení zastupitelstvem, neboť prodloužení termínu plnění je v podstatě vzdání se práva na zaplacení sjednaných sankcí. Odkaz soudu prvního stupně na závěry obsažené v rozhodnutí Ústavního soudu z 10.7.2021, sp. zn. III. ÚS 721/2000, je překvapivý, neboť nevyvrací závěry učiněné žalobcem s odkazem na tento judikát, naopak jej potvrzuje. Taktéž závěry učiněné v bodě 56 odůvodnění jsou nesprávné, neboť obce jsou veřejnoprávními korporacemi a ve věcech práva soukromého nelze projevy jejich vůle posuzovat stejně jako např. u obchodních společností. Princip schvalování rozhodnutí rady města zastupitelstvem ve věcech, jež jsou ve výhradní rozhodovací pravomoci zastupitelstva podle obecního zřízení, musí být žalované, jež se účastní veřejných zakázek realizovaných obcemi, znám, nelze se odvolávat na nekonzistentní jednání žalobce. Také závěr, že se žalobce nemůže dovolávat důvodu neplatnosti, který do návrhu sama vnesla, je nesprávný, neboť to byla žalovaná, která tvořila obsah dodatku č.

2. K přehodnocení postupu žalobce došlo poté, kdy byl tento podroben revizi kontrolním a finančním výborem s rozborem věci externím právníkem, z něhož vyplynula neplatnost dodatku č.

2. Uvedené skutečnosti vedly žalobce k podání žaloby tak, aby byly dodrženy zásady hospodaření s péčí řádného hospodáře. Úmyslem žalobce nebyl při posuzovaném jednání nepoctivý úmysl, naopak se snažil žalovanému vyjít vstříc v mezích svých možností, přestože žalobcem předloženými listinami bylo prokázáno, že realizace díla ze strany žalované byla po celou dobu problematická. Závěr soudu prvního stupně o jeho nepoctivosti je tak pro žalobce překvapivý a nespravedlivý. Soud prvního stupně též nesprávně propojuje změnu termínu dokončení díla v návaznosti na změnu cenu díla, když tento závěr, učiněný v bodě 55. odůvodnění, je zcela v rozporu s postupem soudu prvního stupně, jestliže požadavek žalobce na doplacení ceny díla předtím vyloučil k samostatnému projednání. Svůj závěr soud prvního stupně učinil za situace, kdy k projevům vůle stran ve vztahu k uzavření dodatku č. 2 neprovedl žádné dokazování. Není tedy zřejmé, na základě jakých skutkových tvrzení a důkazů dospěl k tomuto závěru. Změna ceny díla navazovala na zúžený rozsah díla, jelikož žalovaná neprovedla veškeré práce a činnosti, k nimž se zavázala v dodatku č.

1. Žalobce tudíž nemohl žalované zaplatit za práce, které nebyly provedeny. K modifikaci ceny díla by došlo bez ohledu na prodloužení termínu dokončení, když žalobce nepřistoupil na návrhy žalované týkající se změn smlouvy obsažené v jeho návrzích dodatku č. 2 z důvodu požadavku žalované k zaplacení prací, které neprovedla. Nepřezkoumatelné jsou závěry soudu prvního stupně učiněné v bodě 54. odůvodnění týkající se výkladu projevu vůle, protože soud prvního stupně neprováděl žádné dokazování k projevům vůle smluvních stan ve vztahu k uzavření dodatku č.

2. Není zřejmé, na základě jakých provedených důkazů k těmto svým skutkovým a právním závěrům dospěl. Nesprávný skutkový závěr obsahuje i bod 38 odůvodnění o dokončení díla 10.6.2019 za situace, kdy ani jeden z účastníků takové datum dokončení netvrdil. Určení tohoto data soudem vyvrací výpovědi svědků , adresa, , jméno FO, . Žalovaná pak neprokázala, že by dílo bylo dokončené ke dni 15.6.2019, kdy žádný ze svědků navržených žalovanou tuto skutečnost nepotvrdil. Pokud jde o termín dokončení prací, soud prvního stupně se spokojil pouze s fotografiemi zachycujícími podobu staveniště, což není relevantní důkaz. Žalovaná nepředložila důkaz prokazující splnění smlouvou o dílo upravený postup k předání dokončeného díla za účelem zahájení přejímacího řízení žalobcem. Naproti tomu ze zápisu z kontrolního dne stavby č. 11 z 28.6.2019 vyplývá, že žalovaná ještě prováděla dokončovací práce. Žalovaná také zaslala žalobci e-mail z 8.7.2019, z něhož vyplývá, že požaduje termín dokončení až 15.7.2019. Závěr soudu prvního stupně o termínu dokončení stavebních prací tak nemůže obstát ani po stránce skutkové či právní. Za zcela zmatečné a nepřezkoumatelné žalobce považuje závěry soudu prvního stupně obsažené v bodě 51 odůvodnění, v němž uvádí, že nebyly splněny podmínky pro vznik nároku žalobce na zaplacení sjednané smluvní pokuty, tedy prodlení žalované s dokončením a předáním díla v době od 28.3.2019 do 17.5.2019, když dodatkem č. 2 smlouvy o dílo byl stranami sjednán termín dokončení díla do 27.3.2019, když termín 17.5.2019 se neobjevuje v žádném z podání ani žalobce ani žalované. Žalovaná ani nárok na zaplacení smluvní pokuty z titulu prodlení s dokončením díla od 28.3.2019 nesporuje a naopak jej výslovně uznala. Žalobce konečně brojí i proti odůvodnění rozsudku ohledně náhrady nákladů řízení, kdy soud prvního stupně přesně nespecifikuje, za jaké konkrétní úkony právní pomoci žalované náhradu nákladů řízení přiznává a ani nezkoumal účelnost jednotlivých úkonů. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně, aby jej změnil tak, že žalobě vyhoví v celém rozsahu a žalovanou zaváže povinností k náhradě nákladů řízení.

4. Taktéž žalovaná se obsáhle vyjádřila k odvolání žalobce. Uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za věcně zcela správné, na čemž nic nemění tvrzení žalobce v odvolání, kdy tato jsou zcela nesprávná či podávaná účelově zavádějícím způsobem v jeho prospěch. , jméno FO, -li žalobce, že město , adresa, nechalo vypracovat právní rozbor, z něhož plyne, že ujednání týkající se termínu předání díla obsažené v dodatku č. 2 je neplatné, jedná se o nepravdivé tvrzení, jelikož podle rozboru je neplatný celý uvedený dodatek, jak ohledně ujednání o ceně díla, tak ohledně termínu jeho dokončení. Žalobce po celou dobu řízení tvrdí absolutní neplatnost celého dodatku a že byl údajně povinen uhradit pouze cenu díla ve výši 2 848 803 Kč bez DPH představující žalovanou skutečně odvedenou práci na díle. Teprve až v části III. repliky z 29.9.2022 začal žalobce nově tvrdit, že pouze ujednání o termínu dokončení díla v dodatku 2. je neplatné a ve zbytku ohledně ceny je platné. Žalobce v odvolání nesprávně uvádí, že dílo bylo dokončeno 15.7.2019. Jak soud prvního stupně podrobně rozebírá v rozsudku v bodě 38., k dokončení prací na věži a střeše budovy došlo nejpozději 29.5.2019 a k datu 7.6.2019 byly dokončeny i práce na fasádě a přední části budovy pod věží. Uvádí-li soud prvního stupně, že nemá důvod pochybovat o tvrzení žalované o dokončení díla 10.6.2019, podle žalované jde v rozsudku o zjevný přepis v datu místo data tvrzeného žalovanou 15.6.2019, což dokládá i znění následující věty v bodu 38. odůvodnění s pasáží: po tomto datu v době od 15.6.2019 do 15.7.2019. Uvedené pochybení v textu pak nemůže být na újmu závěru o zamítnutí žaloby, jakož i odůvodnění rozsudku. Ostatně určení konkrétního dne dokončení díla nebylo vzhledem k důvodům, pro něž soud prvního stupně přikročil k zamítnutí žaloby, a kdy bylo rozhodováno o smluvní pokutě za období od 28.11.2018 do 27.3.2019, rozhodující. Tvrzení žalobce o snížení ceny díla tak, aby odpovídala skutečně odvedenému rozsahu díla na konečnou částku 2 848 803 Kč bez DPH, není pravdivé, neboť žalovaná od počátku tvrdí a prokazuje, že žalobce využil její svízelné situace a donutil ji přistoupit na značně podhodnocenou nabídku změny výše ceny díla za současného posunutí termínu dokončení díla, které bylo žalované přislíbeno s ohledem na všechny dodatečně objednané vícepráce a méněpráce na díle, na něž je vázána smluvní pokuta z prodlení, uzavřením dodatku č.

2. Podle žalované se skutečně odvedená práce rovná částce 3 558 980 Kč bez DPH, zahrnující i práce na opravě a nátěru fasády dle ústní objednávky žalobce, kterou žalobkyně zapracovala do dodatku č.

2. Podle žalované jednal žalobce v rozporu s dobrými mravy a nepoctivě. Žalobce si vzhledem ke všem okolnostem musel být vědom, že by žalovaná na podhodnocenou nabídku změny ceny díla nikdy nepřistoupila bez současného posunutí termínu dokončení prací, tím spíš, byla-li v dodatku č. 1 sjednána cena díla ve výši 3 176 080,06 Kč bez DPH a výše smluvní pokuty již vzhledem k dokončení díla 15.6.2019 dále nenabíhala. Původní cena díla byla stanovena částkou 2 681 587,06 Kč bez DPH a v dodatku č. 2 pouze o 167 215,94 Kč bez DPH vyšší navzdory všem žalobcem dodatečně objednaným a žalovanou zhotoveným vícepracím a méněpracím. Argumentace žalobce týkající se nesprávné aplikace judikátu senátu 28 Cdo Nejvyššího soudu také není přiléhavá, neboť dodatek č. 2 byl schválen na , Anonymizováno, . schůzi rady města , adresa, dne 23.9.2019 s obsahem výlučně určeným žalobcem – jak ohledně ceny díla, již žalovaná vyúčtovala návrhem z 21.7.2019 mnohem vyšší, tak termínem dokončení díla na 27.3.2019, jež žalovaná navrhovala až ke dni 15.7.2019. Teprve následně účastníci uzavřeli řádně dodatek zveřejněný v registru smluv dne 30.9.2019. Posloupnost kontraktačního procesu tak byla dle zákona zachována, kdy příslušný orgán ve smyslu předestřeného judikátu svým souhlasem přistoupil ke smluvnímu projevu účastníků a souhlasil s ním v jeho celistvosti. Žalovaná byla v dobré víře ohledně platnosti dodatku č. 2, který byl předložen žalobcem. , jméno FO, -li žalobce, že uzavření dodatku bylo schváleno usnesením rady žalobce z 12.8.2019, nutno doplnit, že toto usnesení bylo následně zrušeno a nahrazeno usnesením z 23.9.2019, v němž došlo ke změně pasáže textu „návrhu předloženého ze strany města“ za text „předloženého návrhu“. Dovolává-li se žalobce předběžného právního názoru soudu na platnost dodatku č. 2, tento jednak nelze označit za závazný právní názor, jak tvrdí, jednak z protokolu z jednání před soudem prvního stupně z 6.10.2022 se takový předběžný právní názor ani nepodává. Nadto soud není svým předběžným závěrem učiněným před provedením dokazování vázán. Změna předběžného názoru sama o sobě zásadně nezakládá překvapivost rozhodnutí. Žalobce se tudíž mýlí, tvrdí-li, že tím soud prvního stupně zatížil řízení vadou. Také námitka, že žalovaná byla v průběhu řízení opakovaně upozorňována soudem, že neprokázala svá tvrzení, není zcela správná, jelikož žalovaná byla k tomuto vyzvána v řízení pouze jednou na jednání 24.1.2023, a to k předložení důkazů k prokázání sporného tvrzení o dokončení díla k 15.6.2019, na což reagovala svým podáním z 13.2.2023, kdy zejména dle bodu 38. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně unesla své důkazní břemeno. Žalobce též nesprávně namítá, že dodatek č. 2 vyžadoval schválení zastupitelstvem obce podle § 85 písm. g) zákona o obcích. Tuto námitku soud prvního stupně správně odmítl jako nedůvodnou s odůvodněním, že k posunu termínu dokončení, a tím hypotetickému vzdání se nároku žalobce na smluvní pokutu, došlo v návaznosti na současné snížení ceny díla a že z jednání žalobce, učiněného na základě předchozího schválení radou města vyplynulo, že změny smlouvy o dílo dohodnuté dodatkem č. 2 z 23.9.2019 sám považuje za závazné, jelikož snížení ceny díla bylo v jeho zájmu. Žalovaná odkazuje na svoji argumentaci uplatněnou v řízení před soudem prvního stupně, podle níž rozhodnutí o uzavření smlouvy o dílo (např. na základě procesu zadávání veřejných zakázek) není zákonem o obcích svěřeno do vyhrazené pravomoci zastupitelstva obce a není ani uvedené v § 102 odst. 2 cit. zákona jako vyhrazená pravomoc rady obce, proto platí, že takové rozhodnutí náleží do zbytkové pravomoci rady obce podle § 102 odst. 3 zákona, a to bez ohledu na výši plnění. Orgán oprávněný rozhodnout o uzavření určité smlouvy je oprávněn rozhodovat i o jejích dodatcích. Navíc smlouva o dílo byla uzavřena na základě veřejné zakázky malého rozsahu po schválení na 135. schůzi rady žalobce, což dokládá, že schvalování smlouvy o dílo i dodatku spadá do pravomoci rady. Tvrzení, že se žalovaná běžně účastní veřejných zakázek realizovaných obcemi a nemůže se dovolávat nekonzistentnosti jednání žalobce a své dobré víry, žalobce nijak nedokládá a navíc je uplatňuje nově po koncentraci řízení. Námitka, že závěr soudu prvního stupně o nepoctivosti jednání žalobce je překvapivý, neobstojí, když žalovaná nepoctivost jednání žalobce tvrdí opakovaně od podání odporu. Také námitka, že soud prvního stupně propojuje změnu termínu dokončení díla v návaznosti na změnu ceny díla v rozporu s postupem, kdy vzájemný návrh žalované na doplacení ceny díla vyloučil k samostatnému projednání, je nesprávná, jelikož soud byl povinen vzhledem k tvrzení žalobce v návrhu na vydání platebního rozkazu posoudit platnost dodatku č. 2 ke smlouvě o dílo v návaznosti na jeho obsah a na to, co předcházelo jeho uzavření a dále posoudit související tvrzený nárok žalobce na smluvní pokutu za údajné prodlení žalované ve dnech 28.11.208 do 27.3.2019 ve výši 480 000 Kč. Soud prvního stupně nikterak neposuzoval výši ceny díla, rozsah skutečně odvedených víceprací a méněprací a tedy vznesený nárok žalované na doplacení ceny díla, který byl vyloučen k samostatnému projednání. Projevy vůle účastníků řízení ve vztahu k dodatku č. 2 vyplývají z písemných podání účastníků řízení, jimi předložené e-mailové komunikace a odpovídají tomu, co uzavření předcházelo a co vypověděli vyslýchaní svědci a , právnická osoba, , jak to to soud prvního stupně zjistil z dokazování shrnutého v odstavci 55 odůvodnění rozsudku. Žalovaná též nesouhlasí s námitkou, že k modifikaci ceny díla by došlo bez ohledu na prodloužení termínu dokončení díla, když k modifikaci ceny bylo přistoupeno dvoustranným jednáním obou účastníků, přičemž žalobce odmítl návrh žalované na posunutí termínu dokončení díla ke dni 15.7.2019 a tento stanovil na 27.3.2019, tudíž nepochybně tímto nepřistoupil na návrh žalované. Žalobce též v odvolání chybně tvrdí, že soud prvního stupně vycházel při posuzovaní pravdivosti tvrzení jednatele o termínu dokončení díla 15.6.2019 pouze z fotografií a rezignoval na hodnocení dalších provedených důkazů, když dle bodu 38. odůvodnění soud vycházel i ze zápisů ve stavebním deníku, výpovědi pronajímatele lešení , jméno FO, , technického dozoru žalobce i jednatele žalované , jméno FO, a rovněž uvedl, proč nepřisvědčil výpovědi technického dozoru žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, o pozdějším termínu dokončení díla. Argumentuje-li žalobce, že odstranění lešení nepředstavuje dokončení stavebních prací dle smlouvy o dílo, tak uvedené není soudem prvního stupně ani žalovanou tvrzeno, pouze z logiky věci je očividné, že vzhledem k povaze díla (oprava střechy) toto nelze provádět bez postaveného lešení a muselo být tedy odstraněním lešení dokončeno. Tvrzení žalobce, že žalovaná dne 8.7.2019 zaslala zprávu k realizaci díla a dodatku č. 2 a požadovala změnu termínu dokončení díla na 15.7.2019 a tudíž nemohlo být dílo dokončeno ke dni 8.7.2019, je zcela pomýlené, jelikož žalovaná navrhovala změnu termínu dokončení toliko za účelem ponížení od 27.11.2018 nabíhající smluvní pokuty z prodlení, pročež z opatrnosti tuto změnu navrhovala až ke dni žalobcem vyžádaného předání díla 15.7.2019. Svědek , jméno FO, na jednání 24.1.2023 vypověděl, že pan , jméno FO, předložil návrh dodatku někdy v půli června, kdy žalobce nechtěl přistoupit k předání díla, tudíž bez součinnosti žalobce dokončené dílo nemohlo být předáno. K realizaci předání žalobce svolil až ke dni, který si sám určil, přičemž v listině „e-mailová komunikace ze dne 15.7.2019“ označuje žalobce dílo za již dokončenou stavbu. Datum dokončení díla 15.7.2019 žalovaná navrhovala i v návrhu dodatku č. 2 ke smlouvě, zaslaného žalobci e-mailem z 21.7.2019. Námitka nesprávného procesního postupu soudu prvního stupně při výslechu jednatele žalované je též nedůvodná, jelikož z protokolu o jednání před soudem se podává, že , právnická osoba, byl vyslýchán jako jednatel žalované s poučením dle § 131 o. s. ř. Výslech této osoby byl navržen žalovanou k prokázání jejích tvrzení. Taktéž je lživá námitka žalobce, že žalovaná nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty z titulu prodlení s dokončením díla zčásti – ve výši 217 000 Kč (nad rámec již uhrazené smluvní pokuty 425 000 Kč) výslovně uznává ve svém odporu a ve vyjádření k replice žalobce z 8.10.2021. Žalovaná v odporu uznala, že se dostala do prodlení proti smlouvou o dílo a jeho dodatky stanovenému termínu dokončení stavebních prací v období od 28.3.2019 do 18.5.2019 a od dne 1.6.2019 do 15.6.2019, tj. celkově 58 dní, což se rovná smluvní pokutě 217 000 Kč. Těchto uznaných 58 dní prodlení je přitom v rámci dní prodlení, které žalobce tvrdí, že již byly uhrazeny neplatným započtením žalobce z 2.10.2019, tj. smluvní pokuta 425 000 Kč za období 28.3.2019 do 15.7.2019. Žalobce svůj nárok charakterizoval jako smluvní pokutu za prodlení žalované od 28.11.2018 do 27.3.2019 ve výši 480 000 Kč, přičemž tento nárok žalovaná odmítá jako nedůvodný od samého počátku. Shodně tento nárok žalovaná neuznává i ve vyjádření k replice žalovaného z 8.10.2021. Pokud jde konečně o námitku nedostatečného odůvodnění výpočtu náhrady nákladů řízení, i tato je nedůvodná, jelikož odůvodnění rozsudku za osm úkonů a dva půlúkony vychází z písemné specifikace předložené soudu žalovanou a založenou do spisu. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 a contr. o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody [§ 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř.], přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jemu předcházející, a shledal odvolání žalobce nedůvodným.

6. Soud prvního stupně provedeným dokazováním dostatečným způsobem objasnil skutkový stav věci a vyvodil z něj i správné právní závěry, přestože se v některých částech odůvodnění svého rozsudku dopustil nepřesností, zejména v uváděných datech, jakož i v nedostatečné identifikaci vyslechnutých svědků. V kontextu celého odůvodnění rozsudku lze nicméně dovodit, že se jedná o zjevné písařské chyby, které nemají vliv na věcnou správnost rozhodnutí jako celku. Týká se to především bodu 51. odůvodnění, kde soud prvního stupně zřejmě nedopatřením místo žalovaného období, za něž je v tomto řízení žalována smluvní pokuta, tj. 28.11.2018 – 27.3.2019, nesprávně uvádí následující období 28.3.2091 až 17.5.2019, za něž žalobce úhradu smluvní pokuty v tomto řízení již nepožaduje. Taktéž se to týká žalobcem označeného bodu 38. odůvodnění rozsudku, kde soud prvního stupně zjevně nesprávně uvedl jím dovozené datum faktického dokončení díla 10.6.2019 namísto správného data 15.6.2019, tvrzeného žalovanou, které koresponduje i s pasáží odůvodnění v následující větě, kde je hovořeno o následujícím období od 15.6.2019 do 15.7.2019. V bodě 38. odůvodnění též soud jmenovitě neuvádí jména v řízení vyslechnutých svědků a osob, z jejichž výpovědí při svých skutkových závěrech vycházel, když některé z nich označuje toliko jejich funkcí (klempíř), bez toho, že by ani v jiných částech odůvodnění tyto osoby jmenovitě označil, což poněkud znesnadňuje orientaci v jeho skutkových zjištěních. Konečně lze částečně přisvědčit žalobci, že v bodě 53. odůvodnění soud prvního stupně zjevně nepřiléhavě cituje důvody rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.7.2021, sp. zn. III. ÚS 721/2000, k potřebě schválení právních jednání (úkonů) obecním zastupitelstvem, poté co konstatoval nedůvodnost námitky absolutní neplatnosti dodatku pro absenci schválení zastupitelstvem. Uvedená nadbytečná citace uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu nijak nepodporuje a věcně nesouvisí se závěrem soudu prvního stupně v témže bodě odůvodnění, v němž svůj závěr o nedůvodnosti námitky absolutní neplatnosti dodatku odůvodňuje poukazem na skutečnost, že spolu s ujednáním o posunutí termínu dokončení bylo současně sjednáno pro žalobce výhodné snížení ceny díla a že z jednání žalobce učiněného na základě předchozího schválení radou města vyplynulo, že změny smlouvy o dílo dohodnuté dodatkem č. 2 dne 23.9.2019 sám považuje za závazné, jelikož snížení ceny díla bylo v jeho zájmu. Přes uvedené nedostatky odůvodnění napadeného rozsudku se však v kontextu dalších zjištění podstatných pro rozhodnutí soudu prvního stupně nejedná o vady, které by měly za následek věcnou nesprávnost tohoto rozhodnutí.

7. Soud prvního stupně předně správně dovodil, že žalobce není oprávněn se po žalované domáhat smluvní pokuty za prodlení s předáním díla ze smlouvy o dílo uzavřené se žalovanou za období od původně sjednaného termínu dokončení díla 28.11.2018 do 27.3.2019, když dodatek č. 2 ke smlouvě o dílo týkající se opravy střechy a fasády , Anonymizováno, ve , adresa, ve vlastnictví žalobce uzavřené mezi účastníky dne 23.9.2019 nelze z pohledu jeho zpětných účinků ve vztahu k datu jeho schválení považovat za neplatně uzavřený, když se nejedná o legislativní akt obecně nepřipouštějící retroaktivitu, ale o občanskoprávní závazek řídící se principem smluvní volnosti. Tento závěr obecně vzato obstojí, i přesto, že některá z takových právních jednání se zpětnými účinky mohou podléhat dodatečnému schválení příslušným orgánem stanoveným zákonem (schválení zastupitelstvem), jak ostatně dovodil v žalobcem citovaném judikátu sp. zn. 28 Cdo 3033/2005 Nejvyšší soud. Otázku, zda tomu tak bylo i v posuzovaném případě však nebylo třeba v předmětném řízení zkoumat, a to s ohledem na soudem prvního stupně dovozenou nepoctivost jednání žalobce při vymáhání žalovaného nároku (viz dále).

8. Správně totiž soud prvního stupně uzavřel, že pokud se žalobce v rámci posouzení předběžné otázky domáhal určení neplatnosti části dodatku č. 2 toliko ohledně termínu dokončení díla za situace, kdy se toto ujednání schválené jeho radou pro něj stalo tíživým (žalobce zdůvodňuje podání žaloby především preventivními důvody spočívajícími v obavě z případného postihu za porušení řádného hospodaření v případě, že by smluvní pokutu nevymáhal s ohledem na závěry jím dodatečně zadaného právního rozboru k platnosti předmětného dodatku, pozn. odvolacího soudu), lze v tomto jeho jednání spatřovat nepoctivé jednání ve vztahu k dobré víře a legitimnímu očekávání žalované, když sjednání pozdějšího termínu dokončení 27.3.2019, které nebylo, jak žalobce v odvolání nesprávně namítá, jednostranně zformulováno žalovanou, ale bylo výsledkem dvoustranného ujednání mezi účastníky, z toho za žalobce schváleného městskou radou, která výslednou podobu dodatku č. 2 po zapracování svých připomínek k ceně díla a termínu dokončení dne 23.9.2019 schválila a nechala zveřejnit v registru smluv, z čehož lze dovodit, že se jím cítila být vázána, přestože původní návrh znění dodatku s ještě pozdějším termínem 15.7.2023, než nakonec městskou radou napodruhé schváleným termínem dokončení 27.3.2019, vzešel od žalované. Z uvedeného tedy nelze dovozovat nesprávnost závěru soudu prvního stupně, že dodatek č. 2 byl schválen dle návrhu předloženého ze strany města (žalobce). Podstatné nicméně je, jak zdůraznil soud prvního stupně, že posunutí termínu dokončení díla bylo vázáno též na změnu jeho konečné ceny spočívající v jejím snížení na částku 2 848 803 Kč bez daně z přidané hodnoty, která byla ve výsledku pro žalobce příznivější (o několik set tisíc korun českých), a tedy i v jeho zájmu, než původně sjednaná cena v dodatku č.

1. Tato cena pak vycházela z návrhu žalobce a nikoliv žalované, která požadovala vyšší cenu 3 558 980 Kč bez daně z přidané hodnoty.

9. Odvolací soud se tedy shoduje s názorem soudu prvního stupně, že uvedené jednání žalobce, kdy při požadavku na určení neplatnosti předmětného dodatku vyjímá jen jeho určitou část, z níž ve svůj prospěch odvozuje svůj nárok na úhradu smluvní pokuty, aniž by bral v potaz celý kontext tohoto dodatku, s nímž je ujednání o změně termínu dokončení ve vzájemně provázané spojitosti (snížení ceny díla), by pak nemělo ve smyslu § 6 a 8 o. z. požívat právní ochrany, neboť v jednání žalobce lze za této situace spatřovat jednání zneužívající smluvně upraveného práva na zaplacení smluvní pokuty z důvodu prodlení s předáním díla. Je totiž zřejmé, že se žalobce podanou žalobou na zaplacení smluvní pokuty snaží těžit ze stavu, který sám vyvolal (výsledným zněním jím schváleného dodatku ohledně termínu a ceny díla). Úvaha soudu prvního stupně o nepoctivosti jednání žalobce učiněná v kontextu provedeného dokazování ohledně okolností sjednání předmětného dodatku schváleného radou žalobce, k níž dospěl s ohledem na zjištění učiněná z celého kontextu provedeného dokazování, tak není nepřiměřená a vyznívá logicky správně.

10. V hodnocení uvedené právní otázky je pak třeba spatřovat podstatu právního posouzení nároku žalobce učiněného soudem prvního stupně. Tedy i za situace, kdyby byla zkoumána a shledána důvodnou námitka žalobce, že bylo nutné předmětné rozhodnutí rady o schválení dodatku č. 2 dodatečně schválit zastupitelstvem a že absence tohoto dodatečného schválení předmětného dodatku č. 2 zastupitelstvem žalobce v rámci vyhrazené rozhodovací činnosti zastupitelstva podle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecního zřízení) má za následek jeho absolutní neplatnost, nemohl by při dovozené nepoctivosti jednání žalobce ve smyslu citovaných zákonných ustanovení § 6 a 8 o. z. podle názoru odvolacího soudu jeho nárok na smluvní pokutu požívat právní ochrany. Za této situace je pak nadbytečné se zabývat další námitkou žalobce, že žalovaná musela vědět o zákonném mechanismu schvalování dodatku ze své předchozí praxe s veřejnými zakázkami obcí, kdy ostatně tuto námitku, jak správně namítla žalovaná, žalobce nově uplatnil až v odvolacím řízení po proběhlé koncentraci řízení před soudem prvního stupně.

11. Pokud jde o termín dokončení díla, který dovodil soud prvního stupně v bodě 38., shodně se žalovanou, fakticky ke dni 15.6.2019 (ač zjevně nesprávně, jak vysvětleno výše, uvedl datum 10.6.2019), tento skutkový závěr není podle názoru odvolacího soudu z pohledu posouzení důvodnosti nároku žalobce na žalovanou část smluvní pokuty za období od 28.11.2018 do 27.3.2019 podstatný. Nebylo tedy účelné se v odvolacím řízení zabývat podrobnými námitkami žalobce, které k této otázce v odvolání zformuloval. Námitka žalobce o nesprávném procesním postupu soudu prvního stupně při výslechu jednatele žalované je pak nedůvodná, jelikož v protokole z jednání dne 21.3.2023 je uvedeno správné poučení této osoby ve smyslu § 131 o. s. ř. Nejednalo se tedy o výslech této osoby jako svědka, ale jako osoby v pozici účastníka řízení. Výslech této osoby navrhla žalovaná a bylo na vůli soudu prvního stupně, zda tento důkazní prostředek připustí.

12. Konečně i námitka žalobce ohledně závaznosti předběžného právního názoru soudu prvního stupně o neplatnosti předmětného dodatku a údajné nepředvídatelnosti soudu prvního stupně v souvislosti s jeho dalším postupem v řízení, který vyústil v zamítnutí žaloby, je taktéž nedůvodná, neboť zformuloval-li soud prvního stupně svůj předběžný právní názor při prvním jednání ve věci dne 6.10.2022 před prováděním dokazování ve fázi, kdy bylo jednání odročeno za účelem smírného řešení věci, za této situace nebylo možné tento předběžný názor soudu považovat za závazný z hlediska pro žalobce příznivého výsledku řízení. Pokud jde o námitku nepoctivosti jednání žalobce, tvrzení svědčící o nepoctivosti jednání žalobce při uzavírání dodatku č. 2, kdy měl žalobce údajně zneužít její svízelné situace, žalovaná uplatnila v rámci své procesní obrany již v samém počátku řízení před soudem prvního stupně v souvislosti s podaným odporem k platebnímu rozkazu, pro žalobce tudíž nemohl být překvapivý postup soudu prvního stupně, jestliže se touto námitkou při svých úvahách zabýval, což nakonec po jím provedeném výkladu projevů vůle účastníků po zjištěném průběhu jednání mezi stranami v souvislosti se sjednáváním sporného dodatku ve výsledku vyústilo v jeho závěr o nedůvodnosti žaloby.

13. Také postup soudu prvního stupně při výkladu projevu vůle účastníků nepovažuje odvolací soud za nedostatečný, když tento zjevně vycházel z důkazů tykajících se jednání stran, jak uvádí soud prvního stupně v bodě 55. odůvodnění rozsudku, které je jednotlivě popsáno ve skutkových zjištěních učiněných v pasáži v závěru bodu 38. odůvodnění uvedeného větou: „Již před tímto datem probíhala mezi objednatelem a zhotovitelem jednání o schválení dodatku č. 2 ke smlouvě o dílo…“, v níž průběh jednání a komunikace mezi stranami a okolnosti schvalování dodatku č. 2 na základě provedených důkazů chronologicky popisuje.

14. V daném případě tak odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro vznik nároku žalobce na zaplacení žalované smluvní pokuty za jím vymezené období od 28.11.2018 do 27.3.2019 pro nepoctivost jednání žalobce při uplatnění tohoto nároku před soudem splněny nebyly, a proto odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I jako věcně správný ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil (částka 480 000 Kč), a to i ohledně zamítnutí souvisejícího nároku žalobce na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu).

15. Odvolací soud rovněž k námitkám žalobce přezkoumal závislý nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, přičemž dospěl k závěru, že námitky žalobce k přezkoumatelnosti odůvodnění přiznané výše náhrady nákladů řízení nelze shledat opodstatněnými, jelikož toto vyčíslení, byť neobsahuje podrobné označení jednotlivých úkonů právní služby, koresponduje zcela s podrobným vyčíslením náhrady nákladů řízení za deset úkonů právní služby spolu s dalšími souvisejícími náklady řízení předloženými soudu prvního stupně žalovanou podáním ze dne 24.4.2023. Odvolací soud se nicméně z úřední povinnosti zabýval účelností vynaložených nákladů na straně žalované, přičemž dospěl k závěru, že soudem prvního stupně přiznaná náhrada nákladů řízení žalované za zastupování jejím zástupcem nebyla určena ve správné výši, neboť do ní byla zahrnuta i náhrada za dva úkony – písemné podání žalované ze dne 8.10.2021 a písemné vyjádření k replice žalobce ze dne 21.1.2023 – které nebyly učiněny na základě výslovné výzvy soudu prvního stupně. Ostatně i sám soud prvního stupně o tomto přístupu při posuzování účelnosti nákladů řízení obdobně informoval účastníky řízení v úvodu prvního jednání ve věci dne 6.10.2022, jak je zachyceno v protokolu z tohoto jednání na straně 2. Odvolací soud tudíž za této situace nepovažuje náklady spojené s těmito dvěma úkony právní služby zástupce žalované za účelně vynaložené, když tvrzení uplatněná v uvedených písemných podáních mohla žalovaná uplatnit v rámci později nařízeného ústního jednání ve věci. Z uvedených důvodů proto žalovanou požadovanou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v počtu osmi celých úkonů á 10 220 Kč a dvou půlúkonů á 5 110 Kč a tomu odpovídajících deseti paušálů režijních výloh á 300 Kč odvolací soud snížil o náhradu za uvedené dva celé úkony (tj. o částku 20 440 Kč) a o náhradu dvou režijních paušálů hotových výloh á 300 Kč (600 Kč) a tomu odpovídající DPH 21 %. Pokud jde o vyčíslení náhrad nákladů za cestovné a ztrátu času učiněné soudem prvního stupně v souvislosti s účastí zástupce žalované na jednání před soudem prvního stupně dne 6.10.2022, 21.3.2023, 20.4.2023 a 27.4.2023, spolu s příslušným DPH, toto bylo soudem prvního stupně provedeno správně. Z uvedených důvodů proto odvolací soud výrokem II rozsudku změnil nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně tak, že náhradu nákladů řízení přiznal žalované ve snížené výši, tj. v částce pouze 98 213,72 Kč.

16. Výrokem III rozsudku dále rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v náhradě mimosmluvní odměny za dva úkony právní služby (§ 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, dále AT), za zastoupení žalované advokátem, tj. za sepis vyjádření k odvolání a za účast zástupce žalované u odvolacího jednání, tedy 2 x 10 220 Kč a k tomu dva režijní paušály hotových výloh á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 4 418,40 Kč, tj. celkem částka ve výši 25 458,40 Kč.