44 CO 129/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; příjmení , IČO: osobní údaje žalované se sídlem adresa o 4 073 520 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2022, č. j. 53 C 6/2020-185

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 4 073 520 Kč s příslušenstvím, jako náhrady škody způsobené tím, že žalovaná porušila povinnosti při registraci smlouvy převádějící členský podíl žalobce v žalovaném bytovém družstvu, týkající se členských práv a povinností k bytu [číslo] v bytovém domě na adrese [adresa], na pana [jméno] [příjmení]. Tím byla žalobci způsobena škoda ve výši současné tržní hodnoty členského podílu (4 milióny Kč) a v částce 73 520 Kč, kterou musel žalobce zaplatit v důsledku plnění exekučních příkazů.

2. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. návrh žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím zamítnul a výrokem II. žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Na základě provedeného dokazování vzal za prokázáno, že žalobce byl členem bytového družstva žalovaného od [datum], snažil se výše uvedený byt, který užíval, získat do osobního vlastnictví, což se mu nepodařilo. Následně členská práva a povinnosti k bytu převedl na [jméno] [příjmení], jenž dohodu o převodu práv s úředně ověřeným podpisem žalobce předložil žalované dne [datum]. Ta ji zaregistrovala a následně jednala s [jméno] [příjmení]. Ten poté převedl práva a povinnosti na manžele [příjmení], kteří pak byt získali do osobního vlastnictví. Podle soudu prvního stupně tvrzení žalobce, že přišel o členství v družstvu, s nímž se pojilo užívání bytu v souvislosti s jednáním žalované, a tímto jednáním mu měla být způsobena škoda odpovídající tržní hodnotě bytu, neobstojí, neboť žalobce převedl platně členská práva a povinnosti v družstvu ohledně předmětného bytu na [jméno] [příjmení], jenž se stal ve vztahu k žalobci a třetím osobám členem družstva již uzavřením smlouvy. Ohledně platnosti převodu členských práv lze poukázat na dřívější pravomocné rozhodnutí [název soudu], č.j. [číslo jednací], které tuto otázku vyřešilo ve prospěch platnosti převodu ze žalobce na [jméno] [příjmení]. Ve vztahu k žalované se [jméno] [příjmení] stal členem družstva okamžikem, kdy žalované předložil předmětnou smlouvu. Žalovaná tak svým postupem při registraci smlouvy touto osobou neporušila žádnou právní povinnost. Mezi jednáním žalované a vznikem údajné škody spočívající v hodnotě bytu není příčinná souvislost, neboť jednáním žalované spočívajícím v registraci dohody nemohlo dojít ke způsobení tvrzené škody, jelikož toto nemá vliv na platnost převodu členských práv mezi smluvními stranami. Závěr o absenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody odpovídající tržní hodnotě bytu lze aplikovat i na nárok žalobce spočívající v náhradě exekučních nákladů, jež si žalobce způsobil svým jednáním a následnými soudními spory. Příčinnou souvislost mezi registrací platného převodu a následnými soudními spory nelze vysledovat. Tvrzený převod členských práva na otce žalobce [jméno] [příjmení] ve vztahu k žalovanému skutku a protiprávnosti žalované je bez významu, když žalobce žalovanou o převodu členských práv na svého otce žádným způsobem ve smyslu § 230 obch. zák. neinformoval. Ve vztahu k družstvu v době převodu na [jméno] [příjmení] byl členem družstva stále žalobce. Žalobce se vůči žalovanému družstvu choval jako člen a aktivně tak vystupoval, když se v roce 2009 domáhal převodu bytu do svého osobního vlastnictví. Odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 11.3.2014, sp. zn. II. ÚS 1457/13, shledal soud prvního stupně nepřípadný. Uvedené rozhodnutí se primárně týkalo manipulačního poplatku za registraci. Družstvu není ze zákona uložen obligatorní přezkum jemu předložené smlouvy o převodu členských práv a povinností. Navíc družstvu byla v daném případě předložena platná převodní smlouva. Namítal-li žalobce, že převodci a nabyvatelé měli podepisovat smlouvu současně, jedná se o doporučení žalované z roku 2019, což nevypovídá ničeho o její praxi na začátku roku 2010, kdy došlo k posuzované registraci a kdy z dokazování vyplynulo, že stačilo předložit podepsané tiskopisy dohody.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce prostřednictvím svého zástupce v celém rozsahu odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem, že převod členských práva na jeho otce [jméno] [příjmení] ve vztahu k žalovanému skutku a protiprávnosti jednání je v daném případě bez významu. Soud prvního stupně sice správně vycházel z úpravy § 230 obch. zák., podle něhož členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství, avšak pochybil, nezkoumal-li podrobněji vztah založený převodní smlouvou na [jméno] [příjmení], na základě níž na tuto osobu (ve vztahu k třetím osobám) přešla členská práva. V převodu na tuto osobu spatřuje žalobce z pohledu uplatněného nároku vůči žalované zásadní důležitost, neboť s ohledem na tuto skutečnost žalobce nemohl disponovat s členskými právy a povinnostmi vůči třetím osobám. Dle žalobce žalovaná má povinnost předcházet škodě, jež mohla vzniknout v důsledku neplatnosti smlouvy o převodu členského podílu. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil žalobcem označený judikát Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 1457/13) uvedl-li, že se toto rozhodnutí primárně týkalo manipulačního poplatku. Jeho význam spočívá i v dovození obecné povinnosti družstva předcházet škodám při registraci smluv, která by mohla vzniknout v důsledku jejich neplatnosti. Družstvo není jen pouhou podatelnou pro příjem smluv a jejich registraci. S ohledem na judikátem zmíněnou prevenční povinnost, neučiní-li z tohoto pohledu družstvo ničeho (v daném případě kontaktováním při registraci nepřítomného žalobce a ověřením skutečného stavu věcí), je za to odpovědné. Soud prvního stupně též pochybil, nevypořádal-li se s tvrzením žalobce, které prokázal, že do smlouvy byly doplňovány po podpisu žalobcem údaje bez toho, aniž by sám žalobce k tomu projevil vůli. Žalobce proto navrhl zrušení rozsudku v napadených výrocích s tím, aby byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobce v jím samostatně učiněném doplňujícím podání k odvolání uvedl, že ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo ze strany odvolacího [název soudu]„ k nezákonnému vyvlastnění členského podílu“ žalobce. V nynějším řízení se podle žalobce projevila tzv.„ dvoudomost důkazů“ představovaná podle žalobce nepřípustnou aplikaci zásady vyšetřovací nezákonným usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], s nímž se soud prvního stupně ztotožnil v bodu 25 odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně, v němž tento„ uznal pravost a existenci důkazu, jenž je platným právním úkonem“, což podle žalobce způsobuje protiústavnost napadeného rozhodnutí. Žalobce žalované vytýká, že„ za jeho zády“ přijala imperfektní smlouvu, do níž byly vpisovány do textu dodatečně podstatné údaje na straně jedné a na straně druhé se do ní až před pracovnicí žalované podepisoval údajný nabyvatel [jméno] [příjmení], čímž zasáhla do projevu vůle žalobce. Nelze směšovat otázku platnosti uzavřené dohody s otázkou účinnosti dohody ve vztahu k žalované, kde Nejvyšší soud zastává názor, že otázka účinnosti je již právně nevýznamná, a tudíž se nelze podivovat, že žalobce následně vystupoval vůči žalované jako její člen. Pokud žalobce odkazoval na judikát Ústavního soudu, když žalované vytýkal porušení prevenční povinnosti při registraci smlouvy, tak uvedený soud v judikátu uvedl, že vybírají-li družstva za tuto agendu poplatky, musí si počínat tak, aby zamezily vzniku škod, za které nesou odpovědnost. Proto je nesprávný názor soudu prvního stupně, který ve vztahu k této námitce učinil. Podle žalobce soudce soudu prvního stupně své rozhodnutí uspěchal, což má za následek vady řízení a nesprávné rozhodnutí ve věci.

5. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila s právním názorem soudu prvního stupně, když z její strany nedošlo k žádnému porušení právní povinnosti. Mezi jejím jednáním a vznikem údajné škody není dána příčinná souvislost. Žalobce údajným převodem členských práv na [jméno] [příjmení] neargumentoval v žádném z předchozích řízení a poprvé tuto skutečnost uvedl až u soudního řízení dne [datum]. Tvrzený převod členských práv na [jméno] [příjmení] je tedy ve vztahu k žalovanému skutku a protiprávnosti žalované zcela bez významu, jelikož žalobce tento převod nikdy neoznámil. Žalovaná proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno včas a že je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, jakož i dle ust. § 212a odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

7. Soud prvního stupně provedl ve věci dokazování v dostatečném rozsahu za účelem náležitého objasnění skutkového stavu a učinil i správné právní závěry, když uzavřel, že na straně žalované nelze shledat odpovědnost za tvrzenou škodu ve ztrátě hodnoty odpovídající obvyklé ceně bytu, o niž žalobce přišel v důsledku provedení registrace smlouvy o převodu členských práv a povinností k bytu ze žalobce na pana [jméno] [příjmení]. Správně bylo zjištěno, že žalovaná při procesu uzavírání a registrace smlouvy o převodu členských práv a povinností žádnou svoji zákonnou povinnost neporušila.

8. Pokud žalobce tvrdí, že porušení právní povinnosti ze strany žalované spočívalo v tom, že při tomto procesu nevzala v potaz žalobcem tvrzený dřívější převod členských práv a povinností na otce žalobce [jméno] [příjmení], tak o tomto převodu ji žalobce, jak ostatně i on sám uvedl, vůbec neinformoval. Povinností žalované naproti tomu nebylo informovat žalobce o tom, že byla uzavřena smlouva o převodu členských práv a povinností s panem [jméno] [příjmení], kdy tento proces probíhal v souladu s platnými zákonnými předpisy a byl shledán platným i v dřívějším pravomocně skončeném řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], v němž bylo v rámci odvolacího řízení vedeného před [název soudu] v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], konstatováno, že došlo k platnému převodu členských práv a povinností ze žalobce na [jméno] [příjmení] a že rovněž i následné převody na další osoby (manželé [anonymizováno]) byly v souladu se zákonnou úpravou týkající se převodů členských práv a povinností. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledává podmínky proto, aby uvedené závěry učiněné v jiném dřívějším soudním řízení byly v nynějším řízení s ohledem na zásadu předvídatelnosti soudního rozhodování podrobeny jakékoli revizi.

9. V uvedeném souvisejícím řízení vyšlo najevo, že o převodu na pana [příjmení] žalobce věděl a že tento byl uskutečněn s jeho souhlasem, když bylo zjištěno, že mezi žalobcem, [jméno] [příjmení] a panem [příjmení] byly uzavřeny určité dohody, na základě nichž byly následné převody činěny. Také z výslechu žalobce na policii dne [datum] v trestním řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobce o všech těchto transakcích věděl a že byly činěny s jeho souhlasem (srov. bod 14 odůvodnění cit. rozsudku [název soudu]). Za takto podrobně a soudně aprobovaného zjištěného skutkového stavu ohledně průběhu dané převodní transakce s vědomím žalobce, který byl zjištěn v dřívějším řízení se souvisejícím předmětem, nelze akceptovat ani námitku žalobce, že převod na pana [příjmení] nemohl být ze strany žalované registrován s ohledem na údajně nepřípustný postup při dodatečném vyplňování údajů v převodní smlouvě, který žalovaná neměla připustit.

10. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce okolnosti týkající se převodu členských práv a povinností k předmětnému bytu uvádí v různých řízeních protichůdně tak, jak se mu to právě jeví být výhodným z pohledu nároků, jež si v každém jednotlivém řízení uplatňuje. Pokud pak žalobce dále v nynějším řízení uplatnil námitku, že nemohl na pana [příjmení] převést členská práva a povinnosti k předmětnému bytu, jelikož tyto již dříve převedl na svého otce [jméno] [příjmení], tuto argumentaci odvolací soud považuje za nevěrohodnou a ryze účelovou ve snaze zvrátit pro žalobce nepříznivý výsledek, podávající se z výše označeného pravomocně skončeného řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka].

11. Z těchto důvodů též odvolací soud ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a contrario nevyhověl návrhu žalobce na přerušení řízení, který učinil v průběhu odvolacího řízení návrhem ze dne [datum] s odkazem na později zahájené související řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobce domáhá určení vlastnického práva svého otce k členskému podílu v družstvu žalované týkajícího se předmětného bytu.

12. Pokud jde o námitku žalobce, že soud prvního stupně se nesprávně vypořádal s jím předloženým nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1457/13, když dovodil, že se primárně týkal manipulačního poplatku, a nikoliv povinnosti k předcházení škod při registraci smluv, tato je také nedůvodná. Soud prvního stupně při interpretaci citovaného nálezu ve vztahu k žalobcem požadované aplikaci na nyní souzenou věc nepochybil. V odstavci 14 odůvodnění nálezu je sice uvedeno, že je povinností družstva předcházet škodě, která by mohla vzniknout v důsledku neplatnosti smlouvy, nicméně tento závěr je třeba hodnotit v kontextu konkrétního projednávaného případu, kde se řešilo oprávnění (jiného) bytového družstva k účtování manipulačního poplatku členu družstva v souvislosti s náklady družstva vynaloženými na posouzení platnosti převodní smlouvy a kdy bylo v úvodu uvedené věty (týž odstavec 14 odůvodnění) řečeno, že družstvu nelze zakazovat přezkum jemu předložené smlouvy o převodu členských práv a povinností. Uvedenou obecnou zmínku o prevenční povinnosti družstva tak nelze vykládat tak, že přezkum platnosti převodní smlouvy družstvem by byl zákonnou obligatorní podmínkou platnosti registrace převodu družstvem a že by družstvo mělo nést odpovědnost za vzniklou škodu např. v případě, že nezkontaktuje při registraci nepřítomného převodce za účelem ověření skutečného stavu věcí. Své tvrzení o praxi družstva vyžadující podepisování převodní smlouvy oběma stranami současně žalobce v řízení před soudem prvního stupně pro dobu registrace sporného převodu z počátku roku 2010 ostatně ani neprokázal, kdy předložil doporučení žalované až z roku 2019. Navíc správně podotkl soud prvního stupně, že družstvu byla předložena dle zjištění učiněných v dřívějším souvisejícím řízení platná převodní smlouva.

13. Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž nebyly shledány předpoklady odpovědnosti za škodu v podobě obvyklé ceny bytu, jejíž náhradu žalobce po žalované uplatnil, spočívající v porušení zákonné povinnosti na straně žalované v souvislosti s jejím postupem při registraci převodní smlouvy, jakož i v nedostatku příčinné souvislosti mezi tímto tvrzeným jednáním žalované a vzniklou škodou, a to včetně dalšího svého druhu akcesorického nároku žalobce na náhradu nákladů exekučních řízení, které musel žalobce následně vynaložit, je zcela správné a v podrobnostech lze na jeho závěry odkázat.

14. S ohledem na uvedené má tedy odvolací soud za to, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, a proto jej výrokem I. rozsudku za použití ust. § 219 o. s. ř. potvrdil v celém rozsahu, tj. jak v zamítavém výroku I., tak i v závislém výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.

15. Ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za situace, kdy v odvolacím řízení úspěšná žalovaná náhradu nákladů tohoto řízení nepožadovala.