44 CO 135/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobkyně: ; pojišťovna , IČO , se sídlem v  obec a číslo , ulice a číslo , zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení , se sídlem v  obec a číslo , ulice a číslo proti žalované: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalované se sídlem v  obec , ulice a číslo , zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M., se sídlem v  obec a číslo , U anonymizováno číslo o 7 585 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. února 2022, č. j. 263 C 22/2020-70

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 715 718,30 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 120 332 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 7 585 000 Kč, představující odškodnění újmy na zdraví [jméno] [příjmení], kterou vyplatila jako pojistné plnění za svého pojištěnce [právnická osoba] z titulu pracovního úrazu na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 1. 2020, č. j. 18 C 58/2017-144 s tím, že dle ust. § 2917 o. z. zaměstnavatel poškozeného má postih proti provozovateli škodícího vozidla, toto právo postihu pak výplatou pojistného plnění dle ust. § 2820 o. z. a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. přešlo ze zaměstnavatele na žalobkyni a škodící vozidlo mělo v rozhodné době sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla u žalované, žalobkyně tak své postižní právo uplatnila dle ust. § 9 zákona č. 168/1999 Sb. u žalované předžalobní výzvou ze dne 25. 5. 2020, na kterou žalovaná reagovala dopisem ze dne 29. 5. 2020, kterým nárok žalobkyně zcela odmítla.

2. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně žalobě vyhověl. Po provedeném dokazování vzal za prokázané, že dne 8. 1. 2014 utrpěl zaměstnanec pojištěnce žalobkyně v důsledku dopravní nehody škodu na zdraví a z titulu pojištění odpovědnosti za škodu z pracovního úrazu, sjednaného mezi žalobkyní a zaměstnavatelem poškozeného, bylo na účet poškozeného žalobkyní na základě soudního rozhodnutí – rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 1. 2020, č. j. 18 C 58/2017-144 vyplaceno pojistné plnění ve výši 7 585 000 Kč s úroky z prodlení. Poté žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě vyplaceného plnění, neboť dopravní nehoda, při níž byl poškozený zraněn, byla způsobena řidičem vozidla, jehož provozovatel měl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu, způsobenou provozem vozidla u žalované.

3. K uplatněné námitce promlčení ze strany žalované soud I. stupně zaujal stanovisko, že za situace, kdy pojistné plnění bylo vyplaceno dne 5. 3. 2020, mohla se žalobkyně obrátit na žalovanou se svým nárokem na náhradu vyplaceného plnění poprvé následující den po úhradě, tj. 6. 3. 2020 a od tohoto dne jí začala běžet tříletá promlčecí lhůta dle ust. § 629 odst. 1 o. z., žaloba byla podána dne 10. 6. 2020 a uplatněnou námitku promlčení tak shledal nedůvodnou.

4. Proti tomuto rozhodnutí podaly odvolání obě procesní strany, když odvolání žalované směřuje do rozhodnutí ve věci samé, odvolání žalobkyně do výroku nákladového.

5. Žalobkyně v odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení vytýkala soudu I. stupně, že při určení mimosmluvní odměny za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem bylo nesprávně použito ust. § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), namísto ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, jako by se jednalo o výzvu jednoduchou. Žalobkyně se domnívá, že jí zaslaná výzva splňuje kritéria ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT a navrhla změnu nákladového výroku tak, že žalované bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 715 718,33 Kč.

6. Žalovaná vytýkala soudu I. stupně, že věc nesprávně právně posoudil, a to co do právního základu a eventuelně i výše nároku, když nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a jim označeným důkazům, věc nesprávně právně kvalifikoval a v důsledku toho nesprávně aplikoval ustanovení týkající se promlčení.

7. Právní posouzení uplatněného nároku žalovaná považuje za zmatečné a vzájemně rozporuplné, když soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu poskytnutého pojistného plnění až po zaplacení žalované částky přímému poškozenému z dopravní nehody, panu [jméno] [příjmení]. Jediné zákonné ustanovení, které k podpoře svých právních úvah soud uvádí, je ust. § 2820 odst. 1 o. z., které však obsahuje ustanovení o přechodu práv na pojistitele po vyplacení pojistného plnění a nezakládá žádný nový nárok na náhradu poskytnutého pojistného plnění a v důsledku tohoto pak dospěl k nesprávným závěrům stran aplikace příslušných ustanovení, týkajících se promlčení.

8. Žalovaná má za to, že nárok žalobkyně je potřeba kvalifikovat jako přímý nárok poškozeného na výplatu pojistného plnění podle § 9 zákona č. 168/1999 Sb. vůči žalované, který na žalobkyni přešel dle § 2820 odst. 1 o. z. výplatou plnění, ale který se svým obsahem ani kvalitou nijak nezměnil, žalobkyně výplatou pouze subrogovala do práv přímého poškozeného pana [příjmení], které však byly v době platby, a především podání žaloby proti žalované již promlčené. Poukázala na ust. § 635 odst. 2 o. z. a skutečnost, že k promlčení práva na odškodnění ztížení společenského uplatnění pana [příjmení] došlo nejpozději 4 roky po ustálení jeho zdravotního stavu, tj. nejpozději 16. 12. 2019, tedy před uplatněním žalobního nároku vůči žalované. Žalobkyně tím, že poskytla panu [příjmení] pojistné plnění, pouze vstoupila do práv pana [příjmení] v daném rozsahu, jejichž kvalita se tím nijak nezměnila a vstoupila tak do práv promlčených.

9. Pokud by bylo namítáno, že žalobkyně nemohla své právo vůči žalované uplatnit dříve, než poskytnutím plnění panu [příjmení], žalovaná odkazuje na běžnou praxi v rámci pojišťovnictví, kdy se pojišťovny o obdobných nárocích navzájem informují a soudům navrhují, aby všechny, které mají na výsledku zájem, vstoupily do řízení.

10. Argumentaci žalobkyně ohledně toho, že by její právo snad mělo mít povahu„ postihu“ dle § 2917 o. z., pak nepřevzal ani soud I. stupně a stejně by výsledkem této právní kvalifikace bylo, že žalobkyně subrogovala do již promlčených práv.

11. Dle žalované tak nárok žalobkyně je třeba posoudit jako právo přímého poškozeného pana [příjmení], které na žalobkyni výplatou plnění dle § 2820 o. z. přešlo, přičemž toto právo bylo již od konce roku 2018 promlčeno.

12. Dále žalovaná vyjádřila výhrady k výši uplatněného nároku s tím, že stanovení výše její povinnosti pojistného plnění musí být zcela nezávislé na skutečnosti, jakou částku žalobkyně poskytla poškozenému, neboť žalovaná kryje odpovědnost svého pojištěného vůči panu [příjmení], nikoli odpovědnost jeho zaměstnavatele podle zákoníku práce. Výše platební povinnosti žalované se proto nemůže odvíjet od pracovněprávních předpisů, ale podle předpisů občanského práva – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 254/2004.

13. Z tohoto pohledu žalovaná nepovažuje za oprávněný nárok co do částky, představující navýšení základního hodnocení zdravotního stavu poškozeného na základě znaleckého posudku, kdy Obvodní soud pro Prahu 9 v odůvodnění svého rozhodnutí sám uvádí, že nad rámec bodového hodnocení přistoupil k navýšení nároku podle § 271s zákoníku práce. Za adekvátní odškodnění ztížení společenského uplatnění by tak měl být přejat závěr revizního znalce, který stanovil, že výše hodnocení by měla činit [číslo] bodů a odškodnění by mělo činit nanejvýš 4 475 000 Kč, po zohlednění již v minulosti poskytnutého plnění v částce 1 875 000 Kč by maximální možné plnění mělo činit 2 600 000 Kč. V této souvislosti žalovaná odkazuje na své vyjádření ze dne 26. 1. 2022, s nímž se soud I. stupně nijak nevypořádal a nepřihlédl k němu.

14. Dále má výhrady i co se týká výpočtu nákladů řízení, kdy má za to, že při stanovení výše úkonu právní služby mělo být vycházeno z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT a navrhla, aby odvolací soud rozhodl tak, že se žaloba zamítá a žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů.

15. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalované naopak označila právní posouzení uplatněného nároku ze strany žalované za nesprávné. V genezi uplatněného nároku uvádí, že na počátku stálo právo poškozeného pana [příjmení] vůči jeho zaměstnavateli na náhradu škody, která mu vznikla při pracovním úrazu a o tomto právu se vedlo řízení před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 58/2017. Tento nárok pak zaměstnavatel uhradil z peněz žalobkyně, na kterého tak dle ust. § 2820 o. z. přešlo právo zaměstnavatele vůči provozovateli škodícího vozidla, nikoli právo poškozeného na náhradu škody.

16. Žalobkyně má za to, že se jedná o postih dle § 2917 o. z., protože zaměstnavatel nahradil panu [příjmení] škodu, za kterou však odpovídá někdo jiný (provozovatel škodícího vozidla) a z ust. § 2917 o. z. pak vyplývá, že v takovém případě vzniká zaměstnavateli proti skutečnému škůdci postih. Charakter postižního práva je přitom setrvale vykládán tak, že jde o originární právo, které vzniká teprve v okamžiku, kdy je škoda reálně uhrazena, tedy okamžikem, kdy první subjekt nahradí škodu poškozenému, vzniká mu právo postihu proti skutečnému škůdci. Na žalobkyni tak přešlo právo zaměstnavatele vůči provozovateli škodícího vozidla, a to v okamžiku, kdy poškozenému byla nahrazena škoda přiznaná rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 a teprve od tohoto okamžiku mohla začít běžet promlčecí lhůta. Žalobkyně trvá na tom, že na ni přešlo právo postihu ze zaměstnavatele poškozeného, které vzniklo teprve výplatou pojistného plnění. Toto právo pak uplatnila vůči žalované jako pojistiteli škodícího vozidla v souladu s ust. § 9 zákona č. 168/1999 Sb.

17. Pokud jde o výši nároku, žalobkyně sice nesporuje názor žalované, že odpovídá za škodu jen do výše vypočtené podle předpisů občanského práva, ale domnívá se, že škoda takto vypočtená by nebyla nižší než vypočtená podle pracovněprávních předpisů.

18. Co se týká odvolacích námitek proti výpočtu náhrady nákladů řízení, je žalobkyně toho názoru, že projednávaná věc není sporem ve věci osobnostních práv, ale originárním nárokem, který vznikl nahrazením škody prvotnímu poškozenému a za této situace soud postupoval při určení výše nákladů řízení správně.

19. Navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení změněn dle podaného odvolání žalobkyně.

20. Odvolací soud poté, co přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, dospěl k následujícím závěrům:

21. Co se týká uplatněného nároku, tento vychází ze skutečnosti, že dne 8. 1. 2014 utrpěl [jméno] [příjmení] při plnění pracovních úkolů těžká zranění při dopravní nehodě, kterou způsobil [jméno] [příjmení], řidič kamionové soupravy, jejíž provozovatel měl sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu, způsobenou provozem vozidla u žalované. Poškozený se odškodnění pracovního úrazu (§ 365 ve spojení s § 366 odst. 1, 4 zákoníku práce) domáhal vůči svému zaměstnavateli, firmě [právnická osoba] v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 58/2017, kde jako vedlejší účastník vystupovala [právnická osoba], u které měl zaměstnavatel poškozeného uzavřeno pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu. Domáhal se zaplacení částky 7 585 000 Kč jako náhrady za ztížení společenského uplatnění, když vedlejší účastník na tento nárok dosud plnil dne 12. 5. 2016 částku ve výši 1 875 000 Kč. Rozsudkem ze dne 17. 1. 2020, č. j. 18 C 58/2017-144 bylo žalobě vyhověno (právní moc dne 11. 3. 2020).

22. Co se týká výše přiznané částky, soud vycházel ze závěrů znaleckého posudku a okolností daného případu, kdy poškozený utrpěl pracovní úraz ve svých 25 letech na počátku produktivního života, předtím žil aktivně, měl přítelkyni, což se vše v důsledku úrazu změnilo – stal se závislým na pomoci jiné osoby, komunikuje pouze omezeně, přítelkyně se s ním rozešla, přátelé přerušili kontakt, prognóza je nepříznivá. Poškozený na odškodnění ztížení společenského uplatnění požadoval v základu částku 4 730 000 Kč, bylo vyplaceno 1 875 000 Kč, zbývalo doplatit 2 855 000 Kč a zbylá částka do výše soudem přiznané částky představuje navýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění v souladu s ust. § 271s zákoníku práce, takže celková výše odškodnění činila 9 460 000 Kč. Žalobkyně dne 5. 3. 2020 vyplatila pojistné plnění.

23. Dle ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. pokud pojišťovna nahradila za zaměstnavatele škodu, přechází na ni právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá. Postižní právo (regresní právo zaměstnavatele) rovněž vyplývá z ust. § 2917 o. z., dle kterého:„ kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih“. Účelem tohoto ustanovení je založit právo osoby, která je povinna poškozenému hradit škodu proti osobě, která škodu fakticky způsobila. S tím koresponduje i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Rc 51:„ organizace, která nahradila škodu z pracovního úrazu, má vůči tomu, kdo poškozenému pracovníkovi odpovídá za škodu podle občanského zákoníku, nárok na náhradu toho, co vyplývá z ustanovení občanského zákoníku o obsahu a rozsahu náhrady škody“. Podobně též vyznívá rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 254/2004.

24. Dle ust. § 2820 odst. 1 o. z. vzniklo-li v souvislosti s nastalou pojistnou události osobě, která má proti jinému obdobné právo jako právo na náhradu škody, přechází tato pohledávka okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele. Toto postižní právo zaměstnavatele výplatou pojistného plnění dle ust. § 2820 odst. 1 o. z. přešlo na pojistitele – žalobkyni, a to dnem výplaty pojistného plnění 5. 3. 2020, žaloba byla podána dne 12. 6. 2020 a k promlčení tak nedošlo.

25. Výhrada, že pojistné plnění bylo vyplaceno ve výši stanovené dle zákoníku práce, když škůdce by odpovídal jen občanského zákoníku, neobstojí, neboť i občanský zákoník v ust. § [číslo] upravuje odškodnění nemajetkové újmy v podobě odškodnění ztížení společenského uplatnění a v daném případě výše odškodnění se nejeví nepřiměřená následkům, které poškozený vlivem dopravní nehody utrpěl a které adekvátně vyhodnotil ve svém rozhodnutí i Obvodní soud pro Prahu 9.

26. Poškozenému by za škodu dle občanského zákoníku odpovídal provozovatel škodícího vozidla – viz ust. § 2927 o. z. a žalobkyně svůj nárok správně uplatnila dle ust. § 9 odst. 1 vyhlášky č. 168/1999 Sb. u pojistitele škůdce.

27. Po vyhodnocení všech těchto okolností odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně učinil dostatečná a správná skutková zjištění a vyvodil z nich i správné právní závěry a z těchto důvodů byl výrok I. rozsudku soudu I. stupně ve věci samé jako věcně správný potvrzen dle ust. § 219 o. s. ř.

28. Ke změně došlo jen ve výroku o náhradě nákladů řízení, kdy odvolací soud neakceptoval odvolací námitku žalované, že pro stanovení výše odměny za právní pomoc advokáta mělo být vycházeno z ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT, neboť předmětem řízení není odškodnění nemajetkové újmy, ale speciální, regresní nárok a jako základ pro stanovení odměny za úkon právní služby tak je třeba vycházet z požadované výše peněžitého plnění dle ust. § 8 odst. 1 AT, kdy odměna za úkon právní služby dle § 7 bodu 6 činí 38 660 Kč. Odvolací soud naopak shledal důvodným odvolání žalobkyně ohledně nesprávného podřazení předžalobní výzvy jako úkonu právní služby s poloviční výší odměny dle ust. § 11 odst. 2 písm. h) AT, ačkoli dle obsahu této výzvy, jež byla čtena k důkazu při jednání soudu I. stupně dne 14. 10. 2021 se jedná o tzv.„ kvalifikovanou výzvu“, tedy podání se skutkovým a právním rozborem věci, kterému soudní praxe přiřadila povahu úkonu dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) AT, což v daném případě představuje plnou odměnu advokáta za úkon v částce 38 660 Kč. Částka nákladů řízení žalobkyně před soudem I. stupně tak představuje odměnu advokáta za 7 úkonů právní služby po 38 660 Kč, 7 režijních paušálů hotových výdajů po 300 Kč, náhrada za ztrátu času za 42 půlhodin po 100 Kč a cestovné v částce 1 153 Kč, 21 % DPH v částce 58 395,30 Kč, což je celkem na nákladech právního zastoupení 336 468,30 Kč a k tomu soudní poplatek ve výši 379 250 Kč, celkem 715 718,30 Kč a v tomto smyslu pak byl změněn dle ust. § 220 o. s. ř. výrok II. o náhradě nákladů řízení.

29. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni byla dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, představující odměnu advokáta za 2,5 úkonu právní služby po 38 660 Kč (odvolání proti nákladovému výroku, vyjádření k odvolání žalované, účast na soudním jednání dne 30. 11. 2022), náhrada hotových výdajů v podobě 3 paušálů po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas za 14 půlhodin po 100 Kč, cestovné vlakovou dopravou 508 Kč, 21 % DPH v částce 20 874 Kč, celkem 120 332 Kč.