44 Co 164/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 b ) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupeni advokátem jméno zástupce zainteresované osoby Adresa zainteresované osoby 1/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 zastoupen advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o určení vlastnického práva, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 3. 2023, č. j. 11 C 235/2019-246

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje ve znění, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 34 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0, advokátky.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 13 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0, advokátky.

1. Podanou žalobou se žalobci domáhali původně vůči žalovanému , jméno FO, (dále též jen jako původní žalovaný), po připuštění záměny na straně původního žalovaného soudem prvního stupně pak proti nynějšímu žalovanému , Jméno zainteresované osoby 2/0, (dále též jen jako žalovaný či nynější žalovaný), určení vlastnického práva žalobců k nemovitosti – bytové jednotce, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, č. p. , číslo popisné, , v budově č. p. , číslo popisné, , bytový dům zapsaný na listu vlastnictví č. , číslo, , který stojí na pozemku p.č. , číslo, zapsaném na LV č. , číslo, včetně odpovídajícího ideálního podílu na společných částech citované budovy a pozemku, vše v k. ú. a obci , adresa, .

2. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. 11 C 235/2019-246, byla výrokem I. žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalobcům byla výrokem II. uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 34 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně po provedeném řízení a rozsáhlém dokazování dospěl k závěru, že ačkoli žalobci mají na požadovaném určení vlastnictví naléhavý právní zájem, jejich žaloba je v celém rozsahu nedůvodná, jelikož v řízení neprokázali, že by žalovaný , Jméno zainteresované osoby 2/0, nebyl při uzavření kupní smlouvy o prodeji předmětného bytu s prodávajícím , jméno FO, v dobré víře ohledně výlučného vlastnictví bytu ze strany prodávajícího , jméno FO, . Pouze bylo prokázáno, že žalovaný věděl od prodávajícího, že kupuje byt s právní vadou, což se odráželo v kupní ceně, ale tato vada spočívala v tom, že v bytě v době koupě bydleli žalobci a bylo vedeno řízení o jejich vyklizení. Žalobcům se nepodařilo prokázat, že by žalovaný věděl o žádné jiné vadě v době koupě předmětného bytu. Přestože soud prvního stupně v řízení zjistil, že mezi žalobci a právním předchůdcem prodávajícího , jméno FO, , společností , právnická osoba, byla v minulosti uzavřena lichevní kupní smlouva o prodeji předmětné nemovitosti a že prodávající nemohl být při převodu z uvedené společnosti na svoji osobu na základě následně uzavřené kupní smlouvy v dobré víře, dovodil, že žalovaný , Jméno zainteresované osoby 2/0, byl v době uzavření kupní smlouvy s , jméno FO, v dobré víře, když nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistil, že vlastnictví k bytu je zapsáno ve prospěch , jméno FO, a nezjistil, že by bylo vedeno řízení o určení vlastnictví k bytu. Poznámka spornosti byla v katastru nemovitostí iniciována soudem až po zaplacení soudního poplatku dne , datum, a žalobci sami v té době nepožádali o zápis poznámky spornosti. Žalovaný učinil před uzavřením kupní smlouvy vše pro to, aby si ověřil právní stav předmětné nemovitosti a musel být u prodávajícího , jméno FO, přesvědčen o tom, že se jedná o vlastníka nemovitosti.

3. Proti tomuto rozsudku si žalobci podali odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c) e) a g) o. s .ř. Namítli, že nebyli soudem prvního stupně ve smyslu § 118 odst. 2 o. s. ř. (správně zřejmě dle § 118a odst. 2 o. s. ř.) poučeni o tom, že věc je možné právně posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru. Jelikož to soud neučinil, je jeho rozsudek pro účastníky překvapivý, kdy v rámci řízení jim byla upřena možnost reagovat na úvahy soudu, s nimiž se tak žalobci seznámili až z odůvodnění rozsudku. V této souvislosti odkazují na judikaturu Ústavního soudu, kterou konkrétně označili. Podle žalobců dále z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že převod na žalovaného , Jméno zainteresované osoby 2/0, byl jen dalším krokem ve snaze o účelovou legalizaci předchozích převodů, k nimž přistoupil , jméno FO, ve chvíli, kdy se žalobci začali bránit jeho snahám o vyklizení předmětného bytu a že rozporují jeho vlastnické právo. Z dokazování vyplynulo, že , jméno FO, a žalovaný se spolu znají, obchodují spolu, a navíc , jméno FO, žalovanému dluží. Oba přitom spekulativně obchodují s nemovitostmi, kdy tyto kupují od osob ve špatné životní situaci a ty následně se ziskem prodávají. Z dokazování též vyplynulo (z advokátního záznamu), že žalovaný o nesrovnalostech ohledně vlastnického práva k bytu věděl, a proto nemohl být v dobré víře. Není rozhodné, že žaloba o určení vlastnického práva byla podána až poté, kdy došlo k převodu vlastnického práva na žalovaného. Pokud při jednání se žalobkyní b) žalovaný sdělil, že věděl o sporech ohledně vlastnictví bytu, jak je uvedeno v záznamu, nemusely tyto spory mít ještě podobu soudního řízení. Ostatně i ze sporu o vyklizení v rámci exekučního řízení, o němž žalovaný před podpisem kupní smlouvy prokazatelně věděl, jak se uvádí v bodě 21. odůvodnění rozsudku, jsou zřejmé skutečnosti, které dobrou víru kupujícího narušují, když mohl zjistit, že dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum, nebyl žalobce a) schopen posoudit důsledky svého jednání, jelikož trpí závažnou formou roztroušené sklerózy a nemohl tudíž byt platně převést. Žalovaný jako profesionál obchodující s nemovitostmi mohl jednoduše z katastru zjistit, že jednotka byla prodána původně za , částka, . Mělo mu být zřejmé, že cena byla v hrubém nepoměru s její skutečnou hodnotou a jednalo se o lichvu. Také cena, za niž nabyl nemovitost , Anonymizováno, , napovídá spekulativnímu charakteru koupě. Soud prvního stupně konečně nesprávně dovodil, že žalovaný byl při převodu v dobré víře. Odkazují na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že v obvyklých situacích postačí míra běžné opatrnosti. To však neplatí, pokud tu jsou objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným a skutečným, kdy v takovém případě je na nabývající osobě, aby si ověřila soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečností. Žalovaný jako profesionál v oboru tak neučinil, když věděl, že žalobci se úspěšně brání vyklizení bytu, nekontaktoval je ani nezjišťoval z katastru nemovitostí cenový údaj o předchozích prodejích. Pouze neadekvátně okolnostem případu spoléhal na absenci poznámky spornosti. Žalovaný tedy nejednal s nutnou opatrností, s níž jednat měl, a proto nemohl být v dobré víře. V opačném případě by soud aproboval, že žalovaný těžil z nepoctivého jednání. Žalobci proto navrhli po zopakování dokazování výslechem žalobkyně b) změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že odvolací soud žalobě zcela vyhoví případně zruší rozsudek soudu prvního stupně a vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání projevil nesouhlas s námitkou nepředvídatelnosti. Namítají-li žalobci, že žalovaný se s prodávajícím , jméno FO, znal, a že spolu s ním obchoduje, žalovanému není zřejmé, z jakého provedeného důkazu tyto skutečnosti vyplývají, když svědek , jméno FO, uvedl, že se znal se žalovaným až v souvislosti s podpisem smlouvy. Provázanost uvedených osob neexistuje, jedná se o pouhou domněnku žalobců. Tvrzení o nedostatku dobré víry žalovaného se nezakládá na pravdě. Žalovaný byl při koupi informován, že v minulosti byl problém ohledně vlastnického práva a výše kupní ceny, načež mu byla předložena uzavřená dohoda o narovnání a usnesení o zastavení řízení. Dále byl informován o tom, že žalobci dosud nemovitost neopustili a že probíhá exekuční řízení na její vyklizení. O existenci soudního řízení o určení vlastnického práva žalovaný nebyl informován, když samotný , jméno FO, se o existenci řízení dozvěděl až doručením žaloby do jeho datové schránky dne , datum, , tj. 3 měsíce po převodu vlastnického práva na žalovaného. Žalovaný se nepovažuje za profesionála obchodujícího s nemovitostmi. Za posledních 10 let zakoupil asi pět nemovitostí, z nichž dvě prodal a zbývající rekonstruuje. Podané odvolání považuje za účelové s cílem oddálit skončení řízení a prodloužit datum opuštění bytu. Navrhl proto potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobců bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací soud po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění a tato i správně právně posoudil, přestože nevyhodnotil některé z jím provedených důkazů, které žalobci v odvolání označili.

7. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci neprokázali, že by žalovaný , Jméno zainteresované osoby 2/0, nebyl při uzavření kupní smlouvy o prodeji předmětného bytu s prodávajícím , jméno FO, v dobré víře ohledně výlučného vlastnictví bytu ze strany prodávajícího , jméno FO, . V řízení bylo pouze prokázáno, že žalovaný věděl od prodávajícího, že kupuje byt s právní vadou spočívající v tom, že v bytě v době koupě bydleli žalobci a bylo vedeno řízení o jejich vyklizení a že v minulosti byl veden spor o určení vlastnictví, který skončil narovnáním. Ačkoliv soud prvního stupně v řízení správně dovodil, že mezi žalobci a právním předchůdcem prodávajícího , jméno FO, , společností Čtyřlístek bydlení s. r. o., byla v minulosti uzavřena lichevní kupní smlouva o prodeji předmětné nemovitosti a že prodávající nemohl být při převodu z uvedené společnosti na svoji osobu na základě následně uzavřené kupní smlouvy v dobré víře, současně dovodil, že žalovaný , Jméno zainteresované osoby 2/0, byl v době uzavření kupní smlouvy s , jméno FO, v dobré víře, když nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistil, že vlastnictví k bytu je zapsáno ve prospěch , jméno FO, a nezjistil, že by bylo vedeno řízení o určení vlastnictví k bytu. Poznámka spornosti byla v katastru nemovitostí iniciována soudem až po zaplacení soudního poplatku dne , datum, a žalobci sami, ač mohli v době podání žaloby požádat o zápis poznámky spornosti do katastru nemovitostí, která by mohla původnímu žalovanému , jméno FO, zabránit s předmětným bytem nakládat. Žalobcům se též nepodařilo v odvolacím řízení zpochybnit závěr soudu prvního stupně, že žalovaný učinil před uzavřením kupní smlouvy vše pro to, aby si ověřil právní stav předmětné nemovitosti a že musel být u prodávajícího , jméno FO, přesvědčen o tom, že se jedná o vlastníka nemovitosti.

8. S přihlédnutím k odvolacím námitkám žalobců a po jejich poučení ohledně povinnosti tvrzení a důkazní ve vztahu k tvrzením, jimiž zpochybňovali dobrou víru žalovaného při nabytí předmětné nemovitosti od předchozího vlastníka , jméno FO, , odvolací soud zopakoval dokazování záznamem zástupce žalobců ze dne , datum, ohledně schůzky žalobkyně b) a žalovaného za přítomnosti zástupce žalobkyně b) a dále doplnil dokazování rozsudkem Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. 7 To 56/2024-1173, v němž bylo rozhodováno v trestním řízení vedeném proti pracovnicím společnosti , právnická osoba, a uvedené společnosti, a kdy potřeba vyžádání a provedení tohoto důkazu vyplynula v průběhu odvolacího řízení. I přes uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně i z pohledu uplatněných odvolacích námitek žalobců plně obstojí.

9. Podstatným zjištěním pro dovození případné důvodnosti žalobního nároku bylo zjištění, zda žalovaný , Jméno zainteresované osoby 2/0, byl v době uzavření předmětné kupní smlouvy ze dne , datum, , resp. v době podání návrhu na vklad vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí, v dobré víře či nikoliv, že převáděná sporná nemovitost je skutečně ve vlastnictví prodávajícího , jméno FO, . Bylo na žalobcích, aby toto své tvrzení v řízení náležitě prokázali. Ačkoliv soud prvního stupně správně dovodil, že , jméno FO, nebyl v době, kdy nabýval nemovitost kupní smlouvu z , datum, uzavřenou , Anonymizováno, společností , právnická osoba, . v dobré víře, a tudíž nemohl platně nabýt vlastnictví k předmětné nemovitosti, uvedené nemohlo s ohledem na platnou právní úpravu § 984 odst. 1 o. z. vyloučit možnost , Anonymizováno, vlastnictví žalovaným od neoprávněného převodce za situace, kdy nebylo prokázáno, že tento nabyvatel nebyl v době převodu v dobré víře.

10. Pokud žalobci v souvislosti se snahou zpochybnit dobrou víru žalovaného namítali, že nynější žalovaný a předchozí žalovaní se znali již v době převodu nemovitosti na nynějšího žalovaného, protože byli v obchodních stycích a žalovaný měl vůči , jméno FO, , Anonymizováno, , což mohlo dobrou víru nynějšího žalovaného při převodu nemovitosti zpochybňovat, toto tvrzení se žalobcům nepodařilo v řízení prokázat, jak v řízení před soudem prvního stupně, tak ani v řízení odvolacím po poskytnutí poučení ze strany odvolacího soudu o potřebě doplnění důkazních návrhů.

11. Žalobci i přes poučení ze strany odvolacího soudu poskytnuté při prvním odvolacím jednání , datum, navrhli k prokázání uvedených tvrzení provedení důkazů, které již byly v řízení provedeny soudem prvního stupně, a to opakování účastnického výslechu žalobkyně b) a provedení listinného důkazu – záznamu o schůzce u advokáta žalobců ze dne , datum, , při níž spolu jednali žalobkyně b) a nynější žalovaný za přítomnosti zástupce žalobců. Na základě těchto důkazů však tvrzení žalobců o vztahu mezi žalovaným a jeho právním předchůdcem v době převodu nelze mít za spolehlivě prokázané.

12. Pokud jde o účastnický výslech žalobkyně b), tento byl podrobně proveden soudem prvního stupně a v rámci něj tato žalobkyně uvedla pouze zprostředkovaně získanou informaci od jejího manžela – žalobce a) - ze setkání proběhlého mezi ním a žalovaným v předmětném bytě po převodu na žalovaného, kde měl žalovaný uvést, že měl mít vůči , jméno FO, pohledávku, kterou si započetli do kupní ceny za předmětný byt. Sám žalobce a) však žádnou takovou informaci ve své účastnické výpovědi neuvedl. Z advokátského záznamu z , datum, se sice podává, že žalovaný měl při schůzce se žalobkyní b) sdělit, že klienty (rozuměj žalobce) „z bytu vystěhuje, že to umí a že to nedělá poprvé“ a že byty „kupují“ po celé republice a hovořil o tom jako o „jejich“ byznysu, současně se zde uvádí, že „žádné zainteresované osoby konkrétně neuvedl“. Dále žalovaný uvedl, že při jednání předcházejícím koupi bytu, se od předchozího vlastníka dozvěděl o sporech, které ohledně tohoto bytu jsou, tj. zejména o sporu o určení vlastnického práva a o sporu o vyklizení. Uvedené nekonkrétní informace podávající se ze záznamu však jednak jednoznačně nedokládají, zda žalovaný onen „byznys“ provozuje s , jméno FO, a také to, že by jej z doby před uzavřením smlouvy znal. , jméno FO, a stejně i žalovaný shodně tvrdili, že spolu při realizaci prodeje bytu komunikovali přes realitní kancelář, tj. zprostředkovaně. Za této situace nelze jejich tvrzení, že , jméno FO, sdělil žalovanému před uzavřením smlouvy informace o sporech se žalobci, interpretovat tak, že tyto informace si uvedení při převodu sdělili osobně mezi sebou a že se tudíž znali. Nelze tedy za této situace dovozovat skutečnosti, které by mohly prokazovat, že žalovaný v době převodu předmětného bytu z uvedeného pohledu nebyl v dobré víře, že nabývá nemovitost od skutečného oprávněného vlastníka. Taktéž nelze z uvedeného advokátského záznamu z obecné formulace, že žalovaný byty kupuje po celé republice a vystěhování neprovádí poprvé, spolehlivě dovozovat, že by žalovaný ve spekulativním nákupu podobných nemovitostí podnikal a provozoval nějakou soustavnou činnost, která by mohla vést k závěru, že by žalovaný měl k prověřování stavu vlastnictví nemovitosti přistupovat jako profesionál s vyšší než běžnou mírou opatrnosti a že by chtěl těžit ze svého nepoctivého nikoli dobrověrného jednání.

13. Kromě uvedeného taktéž nelze pominout i samotnou důkazní sílu obou uvedených důkazních prostředků, která je s přihlédnutím k postavení žalobkyně b) jako účastnice řízení a advokáta , tituly před jménem, Martina Machače, který záznam pořizoval, jako zástupce žalobců v řízení, sporná a tudíž nedostatečná. Tvrzení žalobců o nedostatku dobré víry žalovaného při uzavření kupní smlouvy tak z uvedených důvodů při absenci jiných relevantních důkazů nelze mít za přesvědčivě prokázané. Taktéž z uvedených důvodů odvolací soud nepřikročil k opakování důkazu výpovědí žalobkyně b), měla-li touto svojí účastnickou výpovědí dodatečně dosvědčit tvrzení žalobců, že v advokátní kanceláři jejich zástupce měla sama žalobkyně b) slyšet přímo od žalovaného, že měl vůči , jméno FO, před uzavřením smlouvy pohledávku a že s ním předtím obchodoval. Ostatně toto tvrzení vyznívá v kontextu dosud učiněných zjištění z provedených důkazů nevěrohodně.

14. Soud prvního stupně podrobně zmapoval časové souvislosti uzavření kupní smlouvy žalovaného , Jméno zainteresované osoby 2/0, s původním žalovaným , jméno FO, , z nichž za situace, kdy žaloba byla sice podána v nynějším řízení u soudu prvního stupně dne , datum, , byla však doručena původnímu žalovanému až dne , datum, a k uzavření kupní smlouvy došlo již , datum, , nelze dovodit, že původní žalovaný mohl o nynějším řízení, vedeném vůči jeho osobě, vědět objektivně vzato dříve, než mu byla žaloba doručena a že mohl nynějšího žalovaného při převodu předmětného bytu na jeho osobu jako kupujícího s uvedenou právní vadou seznámit. Interpretaci sdělení původního žalovaného , jméno FO, , vyslechnutého v řízení jako svědka, jakož i procesní obranu nynějšího žalovaného tak, že nynější žalovaný byl informován převodcem , jméno FO, i o nyní probíhajícím sporu, uplatňovanou žalobci, považuje odvolací soud ve shora uvedených časových souvislostech za účelovou, neboť ze souhrnu provedených důkazů je zřejmé, že tyto informace se mohly týkat toliko řízení vedeného u Okresního soudu , adresa, – venkov pod sp. zn. 33 C 71/2013 a exekučního řízení vedeného se žalobci jako povinnými ohledně vyklizení předmětné nemovitosti u téhož soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, . K narušení dobré víry nynějšího žalovaného při koupi nemovitosti však nemohlo postačovat to, že žalovaní se v minulosti v uvedeném jiném řízení vedeném pod sp. zn. 33 C 71/, Anonymizováno, domáhali určení vlastnictví k předmětné nemovitosti, jestliže toto řízení skončilo zpětvzetím žaloby z důvodu mimosoudního narovnání mezi účastníky, což bylo žalovanému sděleno. Výši kupní ceny sjednané mezi žalovaným a , jméno FO, pak odpovídala i existence právní vady spočívající v běžícím exekučním řízení o vyklizení nemovitosti. Za této situace nebylo podle názoru odvolacího soudu možné logicky vzato po žalovaném spravedlivě žádat, aby z hlediska běžné obezřetnosti více v době převodu pátral po všech souvislostech nabytí vlastnického práva k nemovitosti ze strany převodce , jméno FO, , jestliže uvedený dřívější spor žalobců byl ukončen smírným způsobem.

15. Pokud žalobci v odvolání poukazovali na znalecký posudek ze dne , datum, zpracovaný v uvedeném exekučním vyklizovacím řízení , tituly před jménem, Švehlákovou a , tituly před jménem, Špíškovou, z něhož měly být zřejmé skutečnosti narušující dobrou víru žalovaného v souvislosti s nedostatečnými rozpoznávacími schopnostmi žalobce a) v době převodu vlastnictví k bytu na společnost Čtyřlístek bydlení s. r. o., tak ani neseznámení žalovaného s tímto posudkem, nelze tomuto klást z hlediska jeho dobré víry při koupi předmětné nemovitosti k tíži, když posudek byl zpracován až několik měsíců po uzavření předmětné kupní smlouvy mezi žalovaným a , jméno FO, , k němuž došlo dne , datum, .

16. V této souvislosti nutno podotknout, že bylo otázkou volby procesní strategie žalobců ve světle zásady ovládající civilní právo, tj. vigilantibus iura scripta sunt, aby v souvislosti s podáním žaloby v nynějším řízení z důvodu zamezení původnímu žalovanému v dispozicích s vlastnickým právem k předmětné nemovitosti do doby, než bude v jimi zahájeném soudním řízení postavena na jisto otázka existence jeho vlastnického práva, buď přímo v žalobě požádali soud prvního stupně o vyznačení poznámky spornosti na katastru nemovitostí na příslušném listu vlastnictví (k čemuž nakonec z iniciativy samotného soudu prvního stupně došlo až dne , datum, po zaplacení soudního poplatku) či navrhli vydání příslušného předběžného opatření, nebo ještě lépe využili možnosti podávající se z ustanovení § 985 o. z., které stanoví: „Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.“ Uplatní-li dotčená osoba své právo podle § 985 o. z. u soudu a zažádá katastrální úřad o vyznačení takové skutečnosti k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí, úřad zapíše do katastru tzv. poznámku rozepře. V daném případě, kdy žalobci v žalobě žádný z takových návrhů neučinili a současně požádali o osvobození od placení soudních poplatků, čímž se řízení ve svém počátku dosti protáhlo do doby, než bylo o této jejich žádosti rozhodnuto, by se shora popsaný postup žalobců podle § 985 o. z. adresovaný přímo vůči příslušnému katastrálním pracovišti jevil jako efektivnější způsob k zamezení původnímu žalovanému v převodu nemovitosti na současného žalovaného. Pokud tento postup žalobci nezvolili, nepříznivé důsledky z toho vyplývající nelze klást k tíži žalovaného.

17. Současně též nelze v tomto řízení pominout okolnosti podávající se z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. 7 To 56/2024-1173, vydaného v rámci souběžně vedeného trestního řízení proti obviněným , jméno FO, , nar. , datum, , , jméno FO, , nar. , datum, a společnosti Čtyřlístek bydlení s. r. o., která byla dřívějším nabyvatelem nemovitosti od žalobců, a v kterémžto trestním řízení byli žalobci jako poškození pravomocně úspěšní s částí svého nároku na náhradu škody, která jim vznikla v souvislosti s machinacemi při převodu bytu, jichž se vůči žalobcům uvedená obchodní společnost a její výše uvedení zaměstnanci dopustili, a to ve výši , částka, . Především vůči uvedeným , Anonymizováno, stíhaným v označeném trestním řízení by pak měly směřovat veškeré nároky žalobců na odškodnění v souvislosti se ztrátou jejich vlastnictví k předmětnému bytu.

18. Konečně poukazovali-li žalobci v odvolání obecně na překvapivost rozhodnutí soudu prvního , Anonymizováno, , jelikož jim nebylo poskytnuto poučení ve smyslu „§ 118 odst. 2 o. s. ř.“ o jiném právním názoru soudu prvního stupně (žalobci měli zřejmě dle dalšího obsahu odvolání na mysli § 118a odst. 2 o. s. ř.), jak uvádějí v bod III. odůvodnění na straně 2 odvolání, tuto námitku považuje odvolací soud pro její neurčitost za nepřezkoumatelnou, neboť z ní nelze zjistit žádné konkrétní skutečnosti, ohledně nichž by měl mít soud prvního stupně jiný právní názor a kdy tyto skutečnosti v námitce žalobci neuvedli. Postup soudu prvního stupně, který po provedeném dokazování dospěl k jiným skutkovým zjištěním, než které tvrdí žalobci, a na základě toho dospěl k odlišnému právnímu názoru ohledně důvodnosti žalobou uplatněného nároku, a proto žalobu zamítl, nelze považovat za postup, kterým by se soud prvního stupně nepřípustným způsobem dopustil jednání, jímž by účastníci mohli být zaskočeni tak, jak má na mysli žalobci označený nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2014/10. Uvedená procesní situace není důvodem pro poučení účastníků o jiném právním názoru soudu ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř.. Nejde tedy o naplnění žalobci uplatněného odvolacího důvodu vady řízení ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

19. Ze všech uvedených důvodů tedy odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je i přes dílčí pochybení při provádění skutkových zjištění z provedených důkazů, která byla napravena v odvolacím řízení, věcně zcela správný, a proto jej ve výroku I. ve smyslu § 219 o. s. ř. výrokem I. rozsudku potvrdil.

20. Výrokem II. odvolací soud potvrdil ve smyslu § 219 o. s. ř. též závislý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, který považuje odvolací soud za věcně správný, kdy všechny přiznané úkony a náhrady za zastoupení žalobce v této fázi řízení lze považovat za účelně vynaložené. Ohledně vyčíslení tohoto nároku soudu prvního stupně, lze v podrobnostech odkázat na zcela přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodě 22. Odvolací soud toliko změnil formulaci výroku tak, že s přihlédnutím k procesnímu postavení žalobců, kteří jsou manželi a domáhají se určení vlastnictví k nemovitosti, již měli ve společném jmění manželů, doplnil příslušnou formulaci o povinnosti žalobců k úhradě nákladů řízení žalovaného společně a nerozdílně a dále ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. doplnil též údaje zástupkyně žalovaného, k jejímž rukám by měli žalobci náhradu nákladů hradit. V ostatním zůstal výrok II. nezměněn, a proto byl odvolacím soudem potvrzen v upraveném znění.

21. Pokud jde o náklady odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky, odvolací soud rozhodl ve smyslu § 224 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř., § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) tak, že v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada odměny za zastoupení advokátkou za 4 úkony právní služby á 3 100 Kč za vyjádření k odvolání, účast u jednání u odvolacího soudu dne , datum, , písemné vyjádření k návrhu žalobců na doplnění dokazování ze dne , datum, a za účast odvolacího jednání dne , datum, , tj. 12 400 Kč, k tomu 4 paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT á 300 Kč, celkem paušály 1 200 Kč, celkem tedy částka ve výši 13 600 Kč. Odvolací soud oproti vyúčtování zástupkyně žalovaného nepřiznal žalovanému náhradu za úkon spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení v souvislosti s odvolacím řízením, když zástupkyně převzala zastoupení žalovaného již v rámci řízení před soudem prvního stupně a náhrada za tento úkon jí tudíž již byla přiznána v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.