44 CO 198/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa , anonymizováno zastoupená JUDr. jméno příjmení , BA, advokátem sídlem adresa proti žalované: ; JUDr. jméno příjmení , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa vedlejší účastník: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená JUDr. jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o zaplacení 48 920,50 Kč s příslušenstvím - náhrada škody, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. září 2021, č. j. 54 C 228/2020-107

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 16 254 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], BA, advokáta.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně z titulu náhrady škody ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii zaplacení částky 48 920,50 Kč s příslušenstvím. Žalované vytýkala, že v rámci jejího právního zastoupení podala neúspěšnou žalobu proti SBD MÁJ ohledně prohlášení neplatnosti rozhodnutí představenstva o vyloučení žalobkyně z družstva ze dne 5. ledna 2015, ačkoli žaloba, pokud by vůbec měla být podána, měla se domáhat neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů jako rozhodnutí odvolacího orgánu, resp. žaloba neměla být podána vůbec, protože rozhodnutí shromáždění delegátů nebylo žalobkyni, ani žalované jako její právní zástupkyni řádně doručeno a nezačala tak běžet prekluzivní lhůta pro podání žaloby. V důsledku neúspěšné žaloby byla žalobkyni uložena povinnost nahradit SBD MÁJ náklady soudního řízení v celkové výši 48 920,50 Kč.

2. Shora označeným rozsudkem soud žalobě vyhověl, když na základě objasněného skutkového stavu shledal pochybení žalované, spočívající v tom, že jako advokátka podala žalobu vůči nesprávnému rozhodnutí orgánu družstva, tedy vůči rozhodnutí představenstva družstva a nikoli proti rozhodnutí shromáždění delegátů a tím zapříčinila řízení zjevně bezúspěšné a nedůvodné, a to za situace, kdy rozhodnutí shromáždění delegátů o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí představenstva družstva nebylo žalobkyni, ani žalované doručeno a existovala zde pouze vědomost žalované o zamítavém stanovisku z dopisu ze dne 21. 6. 2015.

3. Dovodil, že za situace, kdy rozhodnutí shromáždění delegátů o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí představenstva družstva nebylo žalobkyni, ani žalované řádně doručeno a bylo jim pouze nejasným způsobem oznámeno, že shromáždění delegátů nepřijalo odvolání žalobkyně, nebyly splněny podmínky pro vyloučení žalobkyně z družstva a nemůže tak obstát tvrzení žalované, že ve prospěch žalobkyně činila všechny možné kroky k ochraně jejich práv, aby žalobkyni neuplynula prekluzivní lhůta pro podání žaloby. Tuto skutečnost nepovažoval soud za liberační důvod dle § 24 odst. 4 zákona o advokacii, kdy proces vyloučení žalobkyně jako člena družstva nebyl z důvodu doručování řádně dokončen a žalovaná naopak svým konáním (podáním žaloby) zahájila zjevně bezúspěšné řízení, na jehož základě žalobkyni vznikla škoda v podobě nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná včasné a přípustné odvolání s uplatněním odvolacích důvodů dle ust. § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř., tedy že soud neúplně zjistil skutkový stav a kusá skutková zjištění, která učinil, jsou nesprávná, což vedlo k nesprávnému právnímu posouzení věci.

5. Konkrétně pak ohledně závěru soudu, že proces vyloučení žalobkyně jako člena bytového družstva nebyl z důvodu nedoručení rozhodnutí shromáždění delegátů řádně dokončen, poukázala na skutečnost, že žalobkyně se dozvěděla o konání shromáždění delegátů a počala jí běžet tříměsíční prekluzivní lhůta pro podání žaloby na určení neplatnosti vyloučení z družstva, žaloba byla podána těsně před koncem této lhůty a tvrzení právního zástupce žalobkyně, že žalovaná měla zůstat nečinnou, by bylo ke škodě žalobkyně, neboť by způsobilo zánik jejich práv. Žalovaná z oznámení ze dne 21. 6. 2015 věděla, že shromáždění delegátů jednalo a hlasovalo.

6. O žalobě rozhodl Krajský soud v Brně, který dospěl k závěru, že neplacení nájemného je důvodem pro vyloučení žalobkyně z družstva. Vrchní soud v Olomouci převzal jeho skutková zjištění a rozhodnutí potvrdil, přičemž své rozhodnutí doplnil úvahou, že mělo být žalováno rozhodnutí shromáždění delegátů. Z toho lze dovodit, že žaloba byť směřující proti shromáždění delegátů, by byla zamítnuta, neboť vrchní soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními krajského soudu, že neplacení nájemného ve zjištěné výši je důvodem pro vyloučení žalobkyně z družstva a vzhledem k tomu, že dluh na nájemném existoval, vyloučení bylo oprávněné.

7. Soud I. stupně však v rozporu s ustálenou judikaturou neřešil, jaký by byl výsledek sporu, pokud by byla žalována neplatnost rozhodnutí shromáždění delegátů a přisvědčil argumentům žalobkyně, že soudní řízení před krajským soudem bylo zmatečné, nemělo se konat a žalovaná měla být nečinná a nereagovat na sdělení, že shromáždění delegátů„ odmítlo“ odvolání žalobkyně a měla nechat marně uplynout prekluzivní lhůtu. I když soud konstatoval vznik škody a pochybení žalované, nezabýval se příčinnou souvislostí, z rozhodnutí není zřejmé, kterou konkrétní povinnost dle zákona o advokacii měla vědoma nebo z nedbalosti žalovaná porušit a zda byl její postup obhajitelný. Domnívá se, že postupovala jediným možným způsobem a navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že se žaloba zamítá.

8. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání poukázala na skutečnost, že ze strany žalované se jedná o základní nepochopení situace, které vychází z její nesprávné představy o tom, že jí údajně„ měla běžet lhůta“ k podání žaloby proti vyloučení člena z družstva a její nepodání by mělo pro žalobkyni nepříznivé následky. Tento její závěr se opírá o usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3562/2011, které je však použitelné pouze ve vztahu k předchozí právní úpravě dle zákona č. 513/1991 Sb. – obchodnímu zákoníku, nyní projednávaná věc se však již řídí novým zákonem, a to zákonem č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), který počátek lhůty k podání žaloby v ust. § 620 odst. 1 stanoví ve lhůtě tří měsíců od doručení rozhodnutí o zamítnutí námitek, navíc rozhodnutí musí být písemné a doručené doporučeným dopisem – viz ustanovení § 621 téhož zákona.

9. Pokud tedy žalobkyni nebo žalované nebylo doručeným dopisem doručeno písemné rozhodnutí členské schůze, resp. shromáždění delegátů o zamítnutí námitek, nebyla ze strany družstva naplněna podmínka pro vypořádání se s námitkami člena a lhůta pro podání žaloby ani nemohla začít plynout. Žalovaná tak vůbec neměla žalobu podávat, jednalo se o jediný správný postup a náklady by nevznikly. Daný případ je dle žalobkyně příkladem toho, kdy má advokát zůstat nečinný, neboť pro podání žaloby nebyl prostor. Navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

10. Vedlejší účastník v písemném vyjádření k odvolání žalované a vyjádření žalobkyně k odvolání vyjádřil svůj názor, že dopis ze dne 21. 6. 2015, týkající se sdělení ohledně usnesení schůze shromáždění delegátů družstva MÁJ je třeba považovat za rozhodnutí schůze shromáždění delegátů o zamítnutí námitek ve smyslu ust. § 621 zákona č. 90/2012 Sb. s tím, že stejný názor zastával i Vrchní soud v Olomouci, který na straně 6 odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 2. 11. 2017 výslovně uvádí, že„ odkazuje na správná skutková zjištění krajského soudu, týkající se procesu vyloučení člena žalovaného družstva jako tzv. dvoustupňového procesu vyloučení a zjištění, týkající se existence rozhodnutí představenstva žalovaného družstva o vyloučení žalobkyně, jakožto jejího člena ze dne 5. 1. 2015 a existence rozhodnutí shromáždění delegátů, jakožto odvolacího orgánu ze dne 9. 6. 2015 o nepřijetí odvolání žalobkyně proti rozhodnutí představenstva družstva o vyloučení“. Odvolací soud tak při svém rozhodování vycházel z existence rozhodnutí shromáždění delegátů a také s ním při svém rozhodování argumentoval a potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně nikoli proto, že by žaloba byla předčasná, ale proto, že žaloba směřovala proti nesprávnému rozhodnutí družstva (jinému orgánu družstva, než měla).

11. Vedlejší účastník se proto domnívá, že žalované jako právní zástupkyni žalobkyně bylo doručeno písemné rozhodnutí shromáždění delegátů družstva o vyloučení žalobkyně. Kromě toho s odkazem na rozhodnutí 27 Cdo 237/2020 se domnívá, že soudy v posuzovaném řízení postupovaly formalisticky, když z textu žaloby bylo dostatečně zřejmé, že žalobkyně zastoupená žalovanou se domáhá prohlášení rozhodnutí o svém vyloučení z družstva za neplatné, přičemž brojí proti rozhodnutí jak představenstva z 5. 1. 2015, tak rozhodnutí schůze delegátů z 9. 6. 2015 a v souladu s citovaným judikátem neměl odvolací soud vycházet pouze z textu petitu, ale přijmout upřesnění petitu, navržené žalovanou a odvolání věcně projednat.

12. Nesporné je, že krajský soud se zabýval otázkou existence důvodu pro vyloučení žalobkyně z družstva, na straně 7 rozsudku uvedl, že neplacení alespoň tří měsíčních nájmů lze považovat za hrubé porušení povinností člena družstva, navíc žalobkyně dle provedeného dokazování neuhradila nájemné za pět měsíců a byla tak vyloučena z družstva oprávněně a žaloba by stejně byla zamítnuta.

13. Navrhl změnu napadeného rozhodnutí tak, že se žaloba zamítá a vedlejšímu účastníkovi se přiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. Odvolací soud poté, co přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, učinil následující závěry:

15. Odvolací soud se nejdříve přiklonil k závěru, že byly splněny formální podmínky pro podání žaloby o určení neplatnosti vyloučení žalobkyně z družstva, spočívající v doručení rozhodnutí shromáždění delegátů o zamítnutí námitek žalobkyně proti rozhodnutí představenstva družstva o jejím vyloučení. Podmínku doručení rozhodnutí shromáždění delegátů ve smyslu ust. § 621 zákona č. 90/2012 Sb. měl za splněnou doručením dopisu ze dne 21. 6. 2015 právní zástupkyni žalobkyně s tím, že okamžikem doručení tohoto dopisu počala běžet tříměsíční prekluzivní lhůta k podání žaloby dle ust. § 620 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb.

16. Za této situace pak považoval za potřebné, aby v případě, že žaloba by byla podána proti rozhodnutí správného orgánu, tj. rozhodnutí shromáždění delegátů a nikoli proti rozhodnutí členské schůze, zabývat se tím, zda byly skutečně dány důvody pro vyloučení z družstva, tedy zda došlo k porušení povinností žalobkyně takovým způsobem, aby byl dán důvod pro vyloučení.

17. Protože se soud I. stupně těmito důvody nezabýval, bylo by zapotřebí doplnění dokazování v tomto směru, které by musel provést soud I. stupně. Odvolací soud tak poté, co tyto své úvahy dal účastníkům řízení najevo při jednání dne 30. 3. 2022, umožnil jim v zájmu hospodárnosti řízení ukončit věc smírnou cestou, k čemuž však nedošlo.

18. V mezidobí předložil právní zástupce žalobkyně odvolacímu soudu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Cmo 433/2016-60, řešící typově stejný případ žaloby na prohlášení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů družstva o vyloučení členky družstva, které bylo zamítnuto pro předčasnost za situace, kdy žaloba byla podána předčasně, a to proto, že rozhodnutí shromáždění delegátů o zamítnutí námitek proti rozhodnutí o vyloučení z družstva nebylo, resp. nebylo prokázáno, že by bylo doručeno doporučeným dopisem do vlastních rukou ve smyslu ust. § 621 zákona č. 90/2012 Sb., v citovaném řízení bylo pouze prokázáno, že družstvo dopisem doručilo toliko sdělení o tom, že shromáždění delegátů na svém zasedání projednalo odvolání členky družstva o vyloučení a vyloučení potvrdilo.

19. Vrchní soud v Praze učinil závěr, že jedině doručení rozhodnutí shromáždění delegátů o potvrzení rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelky z družstva způsobem upraveným v ust. § 621 zákona o obchodních korporacích, mohlo vyvolat základní účinek vyloučení, a to zánik členství.

20. V bodě 16. rozsudku uvedl:„ Je zřejmé, že pouze doručení rozhodnutí shromáždění delegátů o potvrzení rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelky z družstva způsobem upraveným v ust. § 621 zákona o obchodních korporacích mohlo vyvolat základní účinek vyloučení, a to zánik členství. Protože družstvo navrhovatelce v souladu s ust. § 621 zákona o obchodních korporacích rozhodnutí shromáždění delegátů o potvrzení rozhodnutí o jejím vyloučení z družstva nezaslalo, její členství v družstvu dosud nezaniklo a nadále trvá. Navrhovatelce nepočala běžet zákonná tříměsíční prekluzivní lhůta pro podání návrhu soudu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné podle ust. § 620 odst. 1 písm. a) zákona o obchodních korporacích a podání tohoto návrhu je tak předčasné“.

21. Podle § 13 občanského zákoníku každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

22. Ve smyslu tohoto citovaného zákonného ustanovení v kontextu s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze (viz výše) odvolací soud změnil své dosavadní (nezávazné) závěry ohledně charakteru žaloby ze dne 1. 9. 2015, podané žalovanou na určení neplatnosti rozhodnutí představenstva družstva MÁJ o vyloučení žalobkyně z družstva a ztotožnil se v tomto směru se závěry soudu I. stupně ohledně její nedůvodnosti a předčasnosti za situace, byť by byla podaná proti správnému rozhodnutí orgánu družstva, tak nezačala plynout zákonná tříměsíční lhůta k podání takové žaloby dle ust. § 620 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., neboť žalobkyni ani její právní zástupkyni nebylo takové rozhodnutí družstva doručeno zákonem upraveným způsobem, tj. doporučeným dopisem do vlastních rukou dle ust. § 621 téhož zákona a náklady s podáním žaloby spojené je tak třeba považovat za neúčelně, zbytečně vynaložené, představující škodu žalobkyně vzniklou v příčinné souvislosti s nesprávným právním postupem žalované.

23. Pokud žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované v replice na žalobkyní předložené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze argumentují předchozí právní úpravou v obchodním zákoníku (§ 231 odst. 4 obchodního zákoníku) s tím, že žalovaná při svém postupu zachovávala dosavadní praxi a judikaturu a nemohla předjímat budoucí řešení sporné otázky, pak je třeba tyto argumenty odmítnout za situace, kdy v době podání žaloby obchodní zákoník již neplatil, právní úprava ust. § 231 odst. 1 obchodního zákoníku a § 620 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. je značně odlišná a advokátu by měl být zjevný rozdíl mezi„ písemným oznámením“ a„ doručením doporučeným dopisem do vlastních rukou“.

24. I kdyby tak žaloba ze dne 1. 9. 2015 měla správně formulovaný petit a brojila proti rozhodnutí shromáždění delegátů družstva, pak soudy, pokud by se zabývaly formálními náležitostmi takové žaloby, musely by dospět k závěru o její předčasnosti a jako takovou ji zamítnout, neboť nebyly splněny zákonné náležitosti, týkající se doručení rozhodnutí shromáždění delegátů a právní účinky vyloučení z družstva tak ani nemohly nastat. Z tohoto pohledu pak ani nelze vycházet z vedlejším účastníkem zmiňovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 237/2020 a posuzovat vydaná rozhodnutí jak Krajského soudu v Brně, tak Vrchního soudu v Olomouci, vydaná v dané věci, optikou přepjatého formalismu, když z obsahu žaloby ze dne 1. 9. 2015 by bylo možno usuzovat, že žaloba brojila jak proti rozhodnutí představenstva družstva MÁJ, tak proti rozhodnutí shromáždění delegátů, avšak pochybení žalované spočívalo v tom, že žaloba byla podána předčasně, neměla být podána vůbec ze shora uvedených důvodů.

25. Za této situace potvrdil odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné dle ust. § 219 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přiznal dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, představující náklady právního zastoupení, a to za 4 úkony právní služby po 3 060 Kč, 4 režijní paušály hotových výdajů po 300 Kč a 21 % DPH v částce 2 814 Kč, celkem 16 254 Kč.