44 CO 37/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: ; právnická osoba , část názvu právnické osoby , IČO sídlem adresa zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o 678 216 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2020, č. j. 54 C 109/2019-295

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 27 394,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2020, č. j. 54 C 109/2019-295 bylo rozhodnuto o zamítnutí žalobního návrhu, jímž se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 678 216 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 678 216 Kč od 22. 12. 2018 do zaplacení (výrok I.), žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 95 880,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.), žalobci byla dále uložena povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 35 543 Kč (znalečné) do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal včasné a přípustné odvolání žalobce, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že návrhu vyhoví v celém rozsahu, žalobci přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně napadený rozsudek zruší a věc vrátí soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolání žalobce uvedl, že důvodem, pro který požaduje po žalovaném regresní náhradu za vyplacené pojistné plnění v souvislosti s dopravní nehodou, ke které došlo dne 29. 8. 2015 v 23.15 hodin na silnici I. třídy č. 19 ve směru do obce Štěpánov nad Svratkou, je technický stav předmětného automobilu v rozporu s právními předpisy; v době dopravní nehody byl automobil„ obut“ do zimních pneumatik, přičemž na pravém předním kole byla užita pneumatika letní, dle výpovědi žalovaného se jednalo o rezervu, neboť den nebo dva před dopravní nehodou došlo k defektu pravé přední zimní pneumatiky, tuto měl na opravě. Levé přední kolo mělo pneumatiku Continental Contiwinter Contact o rozměru 165/70 R14 a na pravém předním kole byla užita letní pneumatika Contitental Wanco Contact o rozměru 165/70 R14. Dále měl žalovaný v rozporu s právními předpisy, konkrétně s ust. § 31 odst. e) ve spojení s přílohou č. 12 písm. F) bodu 4 vyhlášky č. 341/2014 Sb. nesprávně nahuštěny zadní pneumatiky. Žalobce má za to, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce si před uplatněním svého nároku nechal vypracovat znalecký posudek č. A-65 u nezávislého znaleckého ústavu [právnická osoba]; závěrem tohoto posudku bylo uvedeno, že příčinnou vzniku dopravní nehody byla, kromě rychlosti, i ztráta adheze pneumatik. Naproti tomu znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] čís. [číslo], vypracovaný na podnět soudu I. stupně na žádost žalovaného uvádí, že znalec se ztotožnil s odborným vyjádřením doc. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., tedy dochází k opačnému závěru. Rozporuplnost obou znaleckých posudků spočívá v tom, zda měly rozdílné pneumatiky užité na přední nápravě předmětného automobilu vliv na dopravní nehodu. Soud I. stupně vzal za stěžejní závěr Ing. [příjmení], a to ten, že rozdíl ve vlastnostech předních pneumatik předmětného automobilu byl minimální, špatné obutí nemohlo mít vliv na dopravní nehodu, a i když zadní pneumatiky mohly být podhuštěny, jako příčina dopravní nehody se spíše jeví opotřebení tlumičů, jejich nesouměrnost, nesouměrnost brzdového systému, velká rychlost, případně součinnost těchto faktorů. Žalobci z odůvodnění rozsudku není patrno, z jakého důvodu byl pro soud I. stupně zásadní právě závěr znalce [příjmení] a nikoli znalce [příjmení] (ze znaleckého ústavu [právnická osoba]). Soud na základě přímého rozporu dvou znalců při konfrontaci vybírá tvrzení jednoho jako důležité a staví jej nad tvrzení druhého; tento výběr tvrzení soudem však není nikde racionálně v rozhodnutí odůvodněn či jiným, přezkoumatelným způsobem určen. Pokud byli znalci v přímém rozporu, měl soud podle názoru žalobce zadat znalecký posudek revizní, který by posoudil jednak nehodový děj a dále i oba znalecké posudky ve vzájemné korelaci. Pokud jde o podhuštěnost zadních pneumatik, žalobce předložil důkazy, ze kterých vyplývá jednak to, že po dopravní nehodě tyto podhuštěny byly, dále i z výslechu žalovaného (viz usnesení Policie ČR [číslo jednací] ze dne 23. 2. 2016) plyne, že pneumatiky běžně hustil na 2,0 baru, naposledy asi před 3 měsíci před dopravní nehodou je kontroloval, přičemž předmětný automobil byl v době dopravní nehody plně obsazen, pro zadní pneumatiky při jeho plném zatížení má předepsáno nahuštění na 2,2 baru; žalobce má za to, že zadní pneumatiky byly v době dopravní nehody podhuštěny, a to i za situace, kdyby vůbec tlak z pneumatik neunikal, ač dle tvrzení žalovaného skutečně unikal. Likvidátor žalobce zadní pneumatiky měřil (i když 6 dní po dopravní nehodě) a naměřil v nich 1,5 baru. Všechny předložené důkazy, včetně chování automobilu bezprostředně směřujícímu k dopravní nehodě, dle žalobce jednoznačně prokazují, že zadní pneumatiky předmětnému automobily byly v době dopravní nehody podhuštěny pod stanovenou mez výrobcem. Naopak žalovaný kromě návrhu k vypracování revizního znaleckého posudku nepředložil důkazy, které by tvrzení žalobce a jemu odpovídající důkazy vyvracely. Žalobce má za to, že jeho nárok vůči žalovanému je v souladu s ust. § 10 odst. 1 písm. b) ve spojení s odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, když žalovaný provozoval předmětný automobil technicky nezpůsobilý k provozu na pozemních komunikacích, což bylo rovněž v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou; žalobce však po žalovaném požaduje úhradu pouze 50 % z vyplaceného pojistného plnění, tedy částku ve výši 678 216 Kč s příslušenstvím.

3. K odvolání žalobce se žalovaný vyjádřil písemně dne 9. 12. 2021, navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného, odvolání žalobce zhodnotil jako nedůvodné. Odvolatel ve svém opravném prostředku jako důvod požadovaného regresního postihu uvádí technický stav vozidla v rozporu s právními předpisy. Konkrétně rozdílnosti pneumatik na přední nápravě a dále podhuštění zadních pneumatik. Tyto konkrétní skutečnosti však dle zákona nestačí k tomu, aby pojistiteli vzniklo právo proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho plnil. Žalobce opírá důvodnost svého nároku o ustanovení § 10 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ zákona č. 168/1999 Sb. ve znění platném do 22. 9. 2016. K naplnění dikce těchto ustanovení je však stěžejní, aby pojistitel zároveň prokázal, že tvrzený technický stav vozidla (porušení základní povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích) byl v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit, to se však žalobci (pojistiteli) nepodařilo. Odvolatel si na podporu svých tvrzení nechal zpracovat znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba], který nalézací soud provedl jako důkaz. Ze závěrů tohoto posudku vyplynulo, že z technického hlediska se jako důvod vzniku nehody jeví ztráta adhezní schopnosti vozidla při výjezdu z mírné zatáčky během brzdění vozidla. Na základě technického ohledání vozidla a zjištěného stavu nahuštění zadních pneumatik a také tím, že na přední nápravě byly použity rozdílné pneumatiky, bylo znalcem konstatováno, že toto byl zásadní faktor, který při jízdě vyvolal nehodovou situaci. Žalovaný nalézacímu soudu k důkazu předložil odborné vyjádření, které zpracoval doc. Ing. [jméno] [příjmení], PhD., ze závěrů tohoto vyjádření vyplynulo, že ohledání vozidla proběhlo až 6 dní po dopravní nehodě. Údaje o zjištěném nahuštění pneumatik tak nemusely odpovídat skutečnosti při dopravní nehodě, neboť není znám způsob manipulace s vozidlem po nehodě. Pokud by toto měření mělo být korektně posouzeno, pak mělo být provedeno na místě nehody, přičemž ani tak by výsledek nemusel odpovídat situaci před vznikem nehody. Dále z popisu prohlídky vozidla Ing. [příjmení] není zřejmé opotřebení pneumatik vozidla, nebyla změřena hloubka dezénových drážek jednotlivých pneumatik, což je z technického hlediska stěžejní pro posouzení vlivu pneumatik na průběh nehody. Dále doc. [titul]. [jméno] [příjmení], PhD., vyjádřil zásadní nesouhlas se závěry znaleckého posudku předloženého žalobcem, že zásadním faktorem pro vznik nehody bylo nesprávné nahuštění pneumatik a různý typ dezénů na přední nápravě. Ke ztrátě adheze pneumatik došlo vlivem rychlosti, brzdění a provádění vyhýbacího manévru na suchém asfaltovém povrchu, za takové situace je vliv pneumatik na průběh nehody prakticky zanedbatelný. Závěr znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], že hlavním důvodem vzniku nehody byla ztráta adheze vozidla, je tedy podle doc. Ing. [příjmení], PhD., nutno odmítnout jako technicky nepřijatelný. V předmětné věci je podstatné, že uvedené odborné vyjádření doc. Ing. [jméno] [příjmení], PhD., má stejnou„ procesní váhu“ jako znalecký posudek dodaný žalobcem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 2 Cdon 1619/96 či 22 Cdo 2711/2018). Nalézací soud na základě naprosto rozporných závěru obou výše uvedených znalců nechal za účelem objektivního posouzení a zjištění technické příčiny nehody vypracovat revizní znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení]. Soudem ustanovený revizní znalec Ing. [příjmení] uvedl, že námitky doc. [příjmení] ohledně nahuštění pneumatik jsou oprávněné a lze se s nimi ztotožnit. Dále uvedl, že i další námitka proti závěru, který učinil znalecký ústav [právnická osoba], že„ zásadním faktorem pro vznik nehodového děje bylo nesprávné nahuštění pneumatik a různý typ dezénů přední nápravy, není z technického hlediska vzhledem k uvedeným skutečnostem správný“ je oprávněná a lze se s ní ztotožnit. Znalec dále zkoumal otázku rozdílu mezi letní a zimní pneumatikou, kdy uvedl, že jejich charakteristika i vlastnosti s ohledem na složení směsi jsou rozdílné, musí však být bráno v potaz, na jakém povrchu se pneumatika odvaluje, jaká je venkovní teplota a jakou mají pneumatiky hloubku dezénu. Po aplikování těchto měřítek na skutkový stav revizní znalec učinil závěr, že na suchém živičném povrchu byl rozdíl mezi adhezí letní a zimní pneumatiky s ohledem na jejich stav a skutečné opotřebení velmi malý a prakticky zcela zanedbatelný. Co se týká tlaku pneumatik na zadní nápravě, konkrétně jejich podhuštění o 0.7 baru, tato skutečnost má podstatný vliv na chování vozu. Ze spisového materiálu však nelze zjistit, zda tento stav byl stejný i bezprostředně před dopravní nehodou. Tlak byl změřen až několik dní po nehodě. Kdyby nedošlo k pochybení při ohledání vozidla bezprostředně po nehodě, mohly by být podobné úvahy zamítnuty. Revizní znalec Ing. [příjmení] uzavřel, že z technického hlediska se jeví jako příčina dopravní nehody nezvládnutí vozidla řidičem při dokončování předjížděcího manévru a následné přejetí do protisměru. Závěr původního znaleckého posudku (ústav [právnická osoba]), že stav pneumatik na přední nápravě má příčinnou souvislost s dopravní nehodou, lze z technického hlediska zcela vyloučit. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně tedy jasně vyplývá, že posudek nechal jako revizní zpracovat soud na základě své iniciativy právě z důvodu, že žalobce i žalovaný soudu předložili jako důkaz závěry znalců, které byly naprosto odlišné, proto bylo pro objektivní posouzení věci potřeba zadat posudek revizní, stalo se tak usnesením soudu ze dne 18. 12. 2019. Z části 14. odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že revizní znalec Ing. [příjmení] se ve svém zkoumání zabýval jak posudkem ústavu [právnická osoba], tak odborným vyjádřením doc. [příjmení]. V daném případě žalovaný považuje za zásadní, že rozdílné obutí kol přední nápravy v žádném případě není vážnou závadou na vozidle a navíc v předmětné věci byl znalecky vyloučen kauzální nexus této lehké závady s nastalým škodním dějem, viz rozsudek Nejvyššího soudu 31 Cdo 475/2020.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b/ zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném k datu pojistné události (29. 8. 2015), pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit.

6. Porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí provozování vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí.

7. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 678 216 Kč s příslušenstvím; žalobu odůvodnil tím, že podle pojistné smlouvy [číslo] ze dne 26. 11. 2011 uzavřené mezi žalobcem, jako pojistitelem, a žalovaným, jako pojistníkem, bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [příjmení] [jméno], přičemž toto vozidlo řízené řidičem [jméno] [příjmení] bylo dne 29. 8. 2015 v 23.15 hodin účastno dopravní nehody, kdy došlo ke vzniku škody a žalobce následně vyplatil pojistné plnění v celkové výši 1 356 431 Kč (žalobce proti žalovanému z této částky uplatnil 50 %). Důvodem, pro který žalobce po žalovaném požaduje regresní náhradu za vyplacené pojistné plnění v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 29. 8. 2015, je technický stav předmětného automobilu v rozporu s právními předpisy; v době dopravní nehody byl automobil„ obut“ do zimních pneumatik, přičemž na pravém předním kole byla užita pneumatika letní, levé přední kolo mělo pneumatiku Continental Contiwinter Contact o rozměru 165/70 R14 a na pravém předním kole byla užita pneumatika Contitental Wanco Contact o rozměru 165/70 R14, dále měl žalovaný v rozporu s právními předpisy nesprávně nahuštěny zadní pneumatiky.

8. Základním předpokladem pro uplatnění regresního nároku ze strany pojistitele je porušení zákonné povinnosti pojištěným, které bylo příčinou vzniku způsobené škody.

9. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně učinil pro rozhodnutí ve věci dostatečné skutkové závěry, v rámci aplikace zásady volného hodnocení důkazů a při provádění důkazů, nijak nepochybil, své skutkové závěry správně právně posoudil.

10. Odvolací námitka žalobce, že soud I. stupně vzal za stěžejní závěr znalce Ing. [příjmení], a to ten, že rozdíl ve vlastnostech předních pneumatik předmětného automobil byl minimální, špatné obutí nemohlo mít vliv na dopravní nehodu, a i když zadní pneumatiky mohly být podhuštěny, jako příčina dopravní nehody se spíše jeví opotřebení tlumičů, jejich nesouměrnost, nesouměrnost brzdového systému, velká rychlost, případně součinnost těchto faktorů, přičemž z odůvodnění rozsudku není patrno, z jakého důvodu byl pro soud I. stupně zásadní právě závěr znalce [příjmení] a nikoli znalce [příjmení] (ze znaleckého ústavu [právnická osoba]); soud na základě přímého rozporu dvou znalců při konfrontaci vybral tvrzení jednoho jako důležité a postavil ho nad tvrzení druhého; tento výběr tvrzení soudem však není nikde racionálně v rozhodnutí odůvodněn či jiným, přezkoumatelným způsobem určen, pokud byli znalci v přímém rozporu, měl soud zadat znalecký posudek revizní, který by posoudil jednak nehodový děj a dále i oba znalecké posudky ve vzájemné korelaci, nebyla shledána opodstatněnou.

11. V projednávané věci žalobce k důkazu předložil znalecký posudek č. [anonymizováno] – [anonymizováno] znaleckého ústavu [právnická osoba], sídlem [adresa], vypracovaný Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] (soukromá odborná expertiza - § 127a o. s. ř.), žalovaný předložil odborné vyjádření doc. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., ze dne 5. 10. 2019. Odborné vyjádření není znaleckým, ale listinným důkazem, svou povahou se však znaleckému posudku blíží, přičemž proti odbornému vyjádření mohou účastníci vznést v podstatě všechny námitky, které by příslušely proti znaleckému posudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 2711/2018 ze dne 4. 9. 2018).

12. Jestliže odborné závěry vyjádřené ve shora uvedených důkazech byly odlišné, soud I. stupně v souladu s ustanovením § 127 odst. 2 o. s. ř. nechal označený znalecký posudek i odborné vyjádření přezkoumat jiným znalcem – Ing [jméno] [příjmení], [IČO], bytem [adresa] (revizní znalecký posudek musí věc nejen znovu odborně posoudit, ale musí se také vyjádřit ke správnosti původního znaleckého posudku a v daném případě i ke správnosti odborného vyjádření). Soudem ustanovený znalec vypracoval znalecký posudek [číslo] ze dne 19. 2. 2020, kde shora vyjádřený postup dodržel, jasně se vyjádřil k otázce rozdílu předních pneumatik tak, že na suchém živičném povrchu byl rozdíl v adhezi mezi zimní a letní pneumatikou s ohledem na jejich stav a skutečné opotřebení velmi malý a lze ho v daném případě prakticky zanedbat; co se týká tlaku vzduchu v pneumatikách zadní nápravy, resp. jejich podhuštění o cca 0,7 baru, tato skutečnost má podstatný vliv na chování a jízdní stabilitu plně zatíženého vozidla, ze spisového materiálu však nelze zjistit, zda tento stav (podhuštěné zadní pneumatiky) byl stejný i bezprostředně před dopravní nehodou; tlak v pneumatikách byl změřen až několik dní po dopravní nehodě při ohledání vozidla Ing. [jméno] [příjmení], před vypracováním jeho odborného vyjádření, ale jím naměřený tlak mohl být v tu dobu odlišný od skutečnosti při DN. Kdyby nedošlo k pochybení při ohledání vozidla bezprostředně po dopravní nehodě, ale hlavně při prohlídce vozidla Ing. [příjmení], mohly být podobné úvahy odmítnuty. Znalec uzavřel, že z technického hlediska se jako příčina dopravní nehody jeví nezvládnutí vozidla [příjmení] řidičem [jméno] [příjmení] při dokončování předjížděcího manévru a následné přejetí do protisměru, kde se v daný okamžik pohybovalo vozidlo [anonymizována dvě slova]; znalec jasně uvedl, že závěr původního zpracovatele znaleckého posudku, že stav pneumatik na přední nápravě vozidla [příjmení] má příčinnou souvislost s dopravní nehodou, lze z technického hlediska vyloučit; ztotožnil se s námitkami doc. Ing. [příjmení], Ph.D., které považuje ve vztahu k původnímu znaleckému posudku za oprávněné (viz str. 24, 25 revizního znaleckého posudku).

13. Soud prvního stupně správně zhodnotil přesvědčivost revizního posudku co do jeho úplnosti k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy – zde konkrétně s odborným vyjádřením doc. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D.; odvolací námitka žalobce, že pokud byli znalci (pozn.: Ing. [příjmení] a [titul]. [příjmení]) v přímém rozporu, měl soud podle názoru žalobce zadat znalecký posudek revizní, který by posoudil jednak nehodový děj a dále i oba znalecké posudky ve vzájemné korelaci, je bezpředmětná a zcela pomíjí důkazní situaci v projednávané věci (viz usnesení č. j. 54 C 109/2019-212 ze dne 18. 12. 2019 o ustanovení revizního znalce, revizní znalecký posudek [číslo] znalce Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 19. 2. 2020, výslech znalců Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] při jednání soudu dne 22. 9. 2020). Odvolací soud se od hodnocení revizního znaleckého posudku soudem prvního stupně neodchýlil, toto považuje za správné. Jestliže v konkrétním případě porušení zákonné povinnosti pojištěným nebylo příčinou vzniku způsobené škody, žalobní návrh byl správně jako nedůvodný zamítnut.

14. S ohledem na výše uvedené proto byl napadený rozsudek odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzen (včetně nákladových výroků II. a III.).

15. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, proto mu byla podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 27 394,40 Kč (odměna za zastupování advokátem podle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 11 020 Kč za úkon právní služby, zde vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednání dne 25. 5. 2022, 2 x 11 020 Kč, náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT 2 x 300 Kč, 21 % DPH – 4 754,40 Kč).