44 CO 43/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: žalobce: žalobce: žalobkyně: a) žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa b) příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa c) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa d) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa e) Mgr. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: pojišťovna , IČO , sídlem adresa o zaplacení 1 535 935 Kč s příslušenstvím – náhrady škody a nemajetkové újmy, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. října 2021, č.j. 116 C 220/2019-123,

I. Odvolací řízení se v rozsahu odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného podaného proti výroku II. v části přiznané náhrady za nemajetkovou újmu ve výši 35 300 Kč a proti výrokům IV., VI., VIII. a X. rozsudku soudu prvního stupně zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. v části přiznané náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 410 134 Kč a v závislém výroku XII. potvrzuje.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným a vedlejším účastníkem na straně žalovaného jsou žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného povinni zaplatit žalobkyni a) společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 20 560 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

IV. Ve vztahu mezi žalobci b), c), d) a e) a žalovaným a vedlejším účastníkem na straně žalovaného se žádnému z účastníků náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. Žalobci se v řízení domáhali každý samostatně odškodnění nemajetkové újmy za zásah do rodinného života, k němuž došlo v důsledku dopravní nehody, již dne 7.12.2016 zavinil podnapilý řidič žalovaného nárazem jím řízeného linkového autobusu do vozidla, které řídila žalobkyně a). Při této nehodě utrpěla žalobkyně a) těžká zranění a na zadním sedadle v autosedačce sedící žalobce c) středně těžká zranění, která si vyžádala následnou hospitalizaci obou těchto žalobců. Žalobkyně a) si dále uplatnila nárok na náhradu ušlého zisku v podobě ušlého výdělku, neboť v důsledku utrpěných zranění s potřebou následné léčby nemohla nastoupit do zaměstnání, které měla v té době zajištěno.

2. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně řízení v části, v níž se žalobkyně a) domáhala po žalovaném zaplacení částky 96 436 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku, zastavil (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 410 134 Kč a náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 26 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu v části, v níž se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky 59 365 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku a nemajetkové újmy ve výši 273 700 Kč, zamítl (výrok III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci b) náhradu nemajetkové újmy ve výši 72 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalobu v části, v níž se žalobce b) domáhal zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 327 400 Kč zamítl (výrok V.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci c) náhradu nemajetkové újmy ve výši 73 600 Kč zamítl (výrok VII.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni d) náhradu nemajetkové újmy ve výši 26 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII.), žalobu v části, v níž se žalobkyně d) domáhala zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 73 600 Kč zamítl (výrok IX.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni e) náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok X.), žalobu v části, v níž se žalobkyně e) domáhala zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč zamítl (výrok XI.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XII.).

3. Z citovaného výroku rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně po provedeném řízení shledal nároky žalobců na náhradu nemajetkové újmy za zásah do rodinného života částečně nedůvodnými, a proto výroky III. V., VII., IX. a XI. ve zde uvedeném rozsahu nároky žalobců zamítl a ve zbývajícím rozsahu, který odpovídal závěrům znaleckého posudku, shledal tyto nároky důvodnými, a proto rozhodl o jejich přiznání v rozsahu vymezeném ve výrocích II., IV., VI., VIII., IX. Pokud jde o nárok žalobkyně a) na náhradu za ztrátu na výdělku s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby v částce 96 436 Kč řízení v uvedené části výrokem pod bodem I. zastavil a ve zbývající částce 410 134 Kč žalobkyni a) přiznal náhradu za jeden rok trvání zaměstnaneckého poměru, který měla žalobkyně sjednán ve [právnická osoba] – [právnická osoba] a kam měla dle zjištění soudu prvního stupně nastoupit krátce po předmětné dopravní nehodě dne 12.12.2016. Při obvyklém běhu věcí a s přihlédnutím k jejím zkušenostem a schopnostem z předchozí pracovní činnosti vycházel z předpokladu, že žalobkyně a) by zde pracovala minimálně po sjednanou dobu určitou jednoho roku s hrubým měsíčním příjmem 34 000 Kč. Dle výpočtu soudu prvního stupně by žalobkyně a) dosahovala měsíčního příjmu v částce 34 000 Kč měsíčně za měsíce leden – listopad 2017 a v částce 23 182 Kč za období 12.12.2016 do 31.21 2016 a v částce 12 952 Kč za období 1.12.2017 do 15.12.2017. Přiznání náhrady za další období po uplynutí sjednané doby pracovní smlouvy jednoho roku již soud označil za spekulativní s ohledem na zjištěnou restrukturalizaci zaměstnavatele a zrušení projektu, k němuž posléze došlo.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadli žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného odvoláním.

5. Žalovaný napadl původně rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., IV., VI., VIII., X. a XII., z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Vyjma výroku II. v části přiznané náhrady ušlého výdělku a vyjma výroku XII. vzal následně podané odvolání zpět podáním ze 20.12.2021. Pokud jde o zbylou část výroku II. přiznávající žalobkyni částečně náhradu ušlého výdělku, v níž odvolání nebylo vzato zpět, namítl, že žalobkyně a) nesplnila podmínku vzniku pracovního poměru, když nedoložila přesunutí data nástupu na 12.12.2016. Zranění žalobkyně a) nevylučovalo možnost uzavřít pracovní smlouvu a nastoupit do zaměstnání později, jestliže tvrzený budoucí zaměstnavatel již jednou přistoupil na posun termínu nástupu do zaměstnání. V řízení bylo prokázáno, že v době úrazu ještě nebyla uzavřena pracovní smlouva a že pracovní pozice, na niž měla žalobkyně a) nastoupit zůstala neobsazena, protože projekt, v jehož rámci měla být tato pozice vytvořena, se dle sdělení [právnická osoba] a.s. neuskutečnil, bylo od něj upuštěno. Žalovaný namítá rozpory mezi účastnickou výpovědí žalobkyně a) a svědkyně [jméno] [příjmení] týkající se předchozího zaměstnavatele žalobkyně a), u něhož měla svědkyně působit jako personalistka, přičemž každá z těchto osob uvedla jiný název společnosti ([právnická osoba] a společnost [právnická osoba]), kdy není zřejmé, která z těchto společností měla údajně přejít pod [právnická osoba] a.s. (dále jen: [právnická osoba]). Pokud by k přechodu dřívějšího zaměstnavatele žalobkyně a) pod [právnická osoba] a.s. došlo, žalobkyně b) by nemusela absolvovat výběrové řízení. Z výslechu svědkyně nevyplynulo a nebylo také nijak prokázáno, že by tato osoba byla personalistkou [právnická osoba], či v jiném vztahu k této společnosti, ač to žalobci tvrdí. Svědkyně uvedla, že na jaře roku 2017 ze [právnická osoba] a.s. odešla, přičemž v této době by u této společnosti žalobkyni a) končila zkušební doba. Také tvrzení svědkyně, že sjednávání zkušební doby a pracovního poměru na dobu určitou u nich bylo běžné, ale nepředpokládali, že by pracovní poměr trval pouze na dobu určitou, když vždycky přijímali zaměstnance na dobu neurčitou, je vnitřně rozporné. Výpověď této svědkyně lze tedy s ohledem na uvedené rozpory celkově shledat nevěrohodnou. Soud prvního stupně také učinil nesprávné skutkové zjištění, že u žalobkyně a) byl dán předpoklad nástupu do zaměstnání, když [právnická osoba] a.s. upustila od projektu, v jehož rámci bylo pracovní místo, k jehož obsazení bylo vypsáno výběrové řízení, jehož se žalobkyně a) zúčastnila. Dopravní nehoda tedy nebyla jediným důvodem, proč nebyla pracovní smlouva uzavřena, nýbrž jím bylo neuskutečnění projektu. Z rozsudku soudu prvního stupně ani z provedeného dokazování také nevyplývá, proč by měla mít žalobkyně a) nárok na celou měsíční mzdu v částce 34 000 Kč měsíčně, zahrnující fixní složku 70 % a variabilní složku 30 % a proč by měl poměr žalobkyně trvat i po tříměsíční zkušební době po dobu celého jednoho roku. Jelikož soud prvního stupně se se shora uvedenými námitkami žalovaného, které shrnul ve svém závěrečném návrhu, nijak nevypořádává a nikterak se nevyjadřuje k námitce nevěrohodnosti svědkyně, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. S ohledem na uvedené navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobkyni a) nebude náhrada ušlé mzdy přiznána ani ve výši určené soudem prvního stupně.

6. Vedlejší účastník shodně se žalovaným podal blanketní odvolání v témže rozsahu a z týchž odvolacích důvodů, které obecně vymezil odkazem na příslušná zákonná ustanovení a navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V doplňujícím podání z 19.10.2022 se zcela připojil k procesnímu stanovisku žalovaného.

7. Žalobci se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnili se závěry soudu prvního stupně a navrhli potvrzení jeho rozsudku jako věcně správného s přiznáním náhrady nákladů odvolacího řízení. Namítá-li žalovaný, že žalobkyně a) nesplnila podmínku vzniku pracovního poměru a její splnění nedoložila, z obsahu sdělení [právnická osoba] a.s., v němž žalobkyni a) oznamuje, že byla vybrána jako nejvhodnější kandidátka ve výběrovém řízení a činí přímou nabídku na zaměstnaneckou pozici, zcela určitě nelze dovozovat, že zaměstnavatelem navrhovaný den nástupu 1.12.2016 je jakousi rozvazovací podmínkou, kterou když žalobkyně a) nesplní, nebude moci do zaměstnání nastoupit a že zaměstnavatel měl zájem na obsazení pozice pouze k uvedenému dni. Namítá-li žalovaný, že žalobkyně a) nedoložila odložení data nástupu do zaměstnání, tak žalobkyně a) naopak splnila veškeré požadavky zaměstnavatele na předmětnou pozici, nabídku včetně mzdových podmínek ústně přijala a pouze byl ústně domluven nástup 12.12.2016. Dokládá to výpověď žalobkyně a), svědectví [jméno] [příjmení] a interní e-mailová komunikace mezi zaměstnanci zaměstnavatele, kde je konkrétně rozplánováno zaškolování nové žalobkyně a) jako nové zaměstnankyně. K prokázání skutečnosti, že pracovní poměr žalobkyně a) by trval po celý rok a hrubá mzda dosahovala výše 34 000 Kč měsíčně, nutno uvést, že nebýt popsané dopravní nehody, bezpochyby by žalobkyně do zaměstnání nastoupila a je více než pravděpodobné, že by byla zaměstnána u [právnická osoba] a.s. po celý rok, a to na základě pracovních výsledků u předchozích zaměstnavatelů a faktu, že žalobkyně prošla náročným výběrovým řízením s velkým počtem uchazečů. Žalobkyně a) znala klientelu, obchodní prostředí a produkty, jež měla nabízet. Dokládá to výpověď svědkyně [příjmení], podle níž předpoklad pro výkon zaměstnání žalobkyní a) po dobu po zkušební době i po dobu celého roku byl s poukazem na její kvalifikaci a osobnostní předpoklady prakticky postaven na jisto. Totéž platí pro výši mzdy, kdy byl dán vysoký předpoklad inkasování měsíční mzdy ve výši 34 000 Kč a dle svědkyně by v závislosti na pracovních výsledcích mohla být i vyšší. V případě vzniku pracovního poměru bez existence dopravní nehody by bylo čirou spekulací konstruovat trvání pracovního poměru v závislosti na možném ukončení poměru ve zkušební době nebo s následnými organizačními rozhodnutím zaměstnavatele. Skutková tvrzení ke vzniku škody v podobě ušlého zisku byla tedy v řízení dostatečně prokázána. Tvrzený rozpor v označení předchozích zaměstnavatelů žalobkyně a), není dán. Lze jej vysvětlit informacemi z webových stránek [právnická osoba], z nichž vyplývá, že tato společnost je v České republice součástí [právnická osoba], takže v konečném důsledku jde o jednoho zaměstnavatele. Odkazovala-li tedy žalobkyně a) a svědkyně [příjmení] na jiný název zaměstnavatele, nelze v tom spatřovat důvody pro nevěrohodnost svědkyně [příjmení]. Ohledně pozice svědkyně [příjmení] ve [právnická osoba] a.s. došlo k nedorozumění při komunikaci mezi žalobkyní a) a jejím zástupcem, na základě něhož byla pozice této svědkyně v žalobě označena jako personalistka, avšak ve skutečnosti ve společnosti vystupovala jako vedoucí jednoho z týmů obchodních zástupců, do něhož měla žalobkyně a) nastoupit, což bylo vyjasněno v řízení před soudem prvního stupně.

8. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 a contr. o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody vyplývající z obsahu odvolání (§ 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející, a shledal odvolání žalovaného i v rozsahu zbývajícím po částečném zpětvzetí odvolání nedůvodným.

9. Předmětem odvolacího řízení zůstal po částečném zpětvzetí odvolání nárok žalobkyně na náhradu ušlého výdělku v souvislosti s těžkou újmou na zdraví způsobenou žalobkyni a) zaměstnancem žalovaného při dopravní nehodě vyžadující léčbu, jež znemožnila žalobkyni a) výkon zaměstnání, do něhož měla nastoupit u [právnická osoba] a.s. krátce po nehodě dne 12.12.2016. Uvedený nárok je podřaditelný pod § 2952 o. z. jako ušlý zisk.

10. Podle ustáleného výkladu ušlý zisk představuje újmu spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo s ohledem na pravidelný běh věcí očekávat. Jde v podstatě o ušlý přírůstek na majetku, tj. o ztrátu očekávaného výnosu. Pro zjištění jeho výše není rozhodné toliko plnění, jehož se poškozenému mělo dostat, leč nedostalo, ale též případné výdaje, který by při pravidelném běhu věcí musel poškozený vynaložit, aby takové plnění obdržel (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1233/2006, sp. zn. 32 Cdo 1817/2011 a sp. zn. 25 Cdo 2858/2015). Předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí prokazuje poškozený, který musí prokázat, že měl zajištěny podmínky pro to, aby – nebýt škodní události – zisku dosáhl (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2857/2005).

11. Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí soud prvního stupně dospěl k závěru, že soud prvního stupně učinil ve věci předmětného nároku žalobkyně na náhradu ušlého výdělku správná skutková zjištění a tato i správně právně posoudil.

12. Odvolací soud nepovažuje závěry soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné, jak namítá žalovaný. Předně se soudní praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2731/2013, z 19. září 2018, sp. zn. 29 NSČR 174/2016, z 24. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 3660/2018 či z 29. dubna 2021, sp. zn. 21 Cdo 900/2021) ustálila v názoru, že z ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn.

III. ÚS 989/08, uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne

14. června 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Rozhodnutí soudu prvního stupně přitom uvedeným požadavkům vyhovuje; je pochopitelné, srozumitelné a spolehlivě z něj vyplývá, jakými úvahami se tento soud při budování svého právního názoru řídil. Vyjádřeno jinak, soud prvního stupně přesvědčivě, uceleně a logicky v právu vyložil, z jakých důvodů považoval nárok žalobkyně a) na náhradu za ušlý výdělek za důvodný. Nebylo proto zapotřebí, aby se vypořádal s každou jednotlivou námitkou žalovaného, kterou se snažil znevěrohodnit zejména provedené výslechy žalobkyně a) a svědkyně [jméno] [příjmení].

13. Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu prvního stupně učiněným v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, že nárok žalobkyně a) na náhradu za ušlý zisk z předpokládaného výdělku ze zaměstnanecké pozice u [právnická osoba] a.s., do níž měla žalobkyně na základě úspěšně absolvovaného výběrového řízení nastoupit od 12.12.2016 a nemohla z důvodu utrpěného zranění v následkem protiprávního jednání zaměstnance žalovaného, lze mít za prokázaný za dobu nejméně dvanácti měsíců (12. prosinec 2016 až 12. prosinec 2017) s dílčí redukcí za měsíce prosinec 2016 a 2017, a to i přesto, že nedošlo k uzavření pracovní smlouvy mezi žalobkyní a) a zaměstnavatelem - [právnická osoba] a.s. Příslib pracovní pozice pro žalobkyni a) vyplývá z písemného potvrzení o úspěchu ve výběrovém řízení od uvedeného zaměstnavatele a také z jeho písemného stanoviska ohledně podmínek nástupu ze dne 20.6.2017 (č. l. 17), kde je potvrzena ústní změna původního data nástupu z 1.12.2016 na 12.12.2016, tj. až v době po nehodě (7.12.2016).

14. Náhradu ušlé mzdy ve výši přiznané na základě výpočtu soudu prvního stupně vycházejícího z předpokladu, že pracovní poměr by za pravidelného (soud prvního stupně používá termín„ obvyklého“) běhu věcí trval po dobu minimálně dvanácti měsíců (od 12.12.2016 do 12.12.2017) stanovenou v nabízené pracovní smlouvě a překročil by tedy i dohodnutou zkušební dobu tří měsíců a že by žalobkyně dosahovala po celou dobu 100 % příjmu zahrnujícího fixní složku mzdy 70 %, jakož i variabilní složku 30 %, považuje odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za přiměřenou. Předpoklad pravidelného běhu věcí lze mít v daném případě za prokázaný z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která dříve žalobkyni a) zaměstnávala, znala její pracovní výsledky, a pracovala po počáteční část rozhodné doby (do dubna 2017) ve společnosti zaměstnavatele [právnická osoba] a uvedla, že žalobkyně a) měla veškeré předpoklady stát se úspěšnou obchodní zástupkyní.

15. Odvolací soud neshledává výpověď této svědkyně nevěrohodnou i přes dílčí rozdíly v označení předchozího zaměstnavatele ([anonymizováno] či [anonymizováno]). Tyto nejasnosti lze snadno rozptýlit nahlédnutím do webových stránek [právnická osoba] ([webová adresa]), kde je historie vztahu těchto dvou společností vysvětlena. Okolnost neobsazení pracovní pozice, na niž měla žalobkyně a) nastoupit a následné reorganizace ve [právnická osoba] a.s., v důsledku níž byla pracovní pozice zrušena, nepovažuje odvolací soud za rozhodnou pro nepřiznání nároku na ušlý zisk žalobkyni a). Taktéž okolnost, že žalobkyně a) ve své výpovědi původně svědkyni [příjmení] přisuzovala ve [právnická osoba] a.s. funkci personalistky namísto funkce vedoucí týmu, nepovažuje odvolací soud za způsobilou znevěrohodnit skutkovou verzi žalobkyně. Úvahy žalovaného ve smyslu, proč žalobkyně a) nebyla přijata do zaměstnání u [právnická osoba] a.s. bez výběrového řízení, již považuje odvolací soud za ryze spekulativní, jakož i námitku, že svědkyně [příjmení] nemůže hodnotit působení žalobkyně u společnosti, ukončila-li zde zaměstnanecký poměr již v dubnu 2017 Odvolací soud ostatně nepovažuje ani za souladné s § 6 odst. 2 o. z., aby s přihlédnutím k povaze nároku žalobkyně vůči žalovanému odvozeného primárně z titulu náhrady těžké újmy na zdraví jí byly uvedené okolnosti spíše formálního charakteru z pohledu prokázání základu jejího nároku kladeny k tíži.

16. Odvolací soud proto plně ztotožnil s napadeným rozhodnutím soudu prvního stupně a po částečném zastavení odvolacího řízení výrokem I. v rozsahu výroků rozsudku soudu prvního stupně týkajících se náhrady nemajetkové újmy (příslušná část výroku II. a výroky IV., VI., VIII. a X.) v části týkající se náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 410 134 Kč ve smyslu § 219 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (výrok II.).

17. Ve výroku II. odvolací soud potvrdil též závislý výrok XII. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, v němž žádnému z účastníků nebyly náklady řízení přiznány, když převážně úspěšná žalobkyně a) a ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. úspěšní žalobci se proti tomuto výroku neodvolali.

18. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, žalobci se ve společném vyjádření svého zástupce k odvolání žalovaného vyjadřovali pouze proti části odvolání směřujícímu proti přiznané náhradě za ušlý výdělek žalobkyně a), nikoliv proti celému odvolání i v části směřujícímu do výroků, které se týkalo jejich nároků. Není tedy spravedlivé přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení všem žalobcům, ale pouze žalobkyni a), jíž se nárok zbylý po částečném zpětvzetí odvolání (ušlý zisk) výlučně týká. Proto ve výroku III. odvolací soud přiznal ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným a vedlejšího účastníka na straně žalovaného procesně zcela úspěšné žalobkyni a). Výpočet náhrady vychází z § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen:„ AT“) z tarifní hodnoty odpovídající přiznané náhradě ušlého výdělku 410 134 Kč, tj. odměna za jeden úkon á 9 980 Kč, kdy zástupce učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby (vyjádření + účast u odv. jednání), k tomu náleží dva režijní paušály hotových výloh á 300 Kč dle § 13 AT. Žalobkyně a) má tak vůči žalovanému a jeho vedlejšímu účastníkovi jako společně a nerozdílně povinným nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 20 560 Kč.

19. Výrokem IV. rozsudku konečně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobci b) až e) a žalovaným a jeho vedlejším účastníkem, kterým s odkazem na argumentaci v předchozím odstavci žádnému z účastníků náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal.