44 CO 65/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: ; Společenství vlastníků jednotek ulice a číslo , obec , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa proti žalovanému: ; MÍR, stavební bytové družstvo, IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 99 346,74 Kč s úroky z prodlení a o vydání věci, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. listopadu 2021, č.j. 49 C 203/2020-58,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích I., IV. a v závislém výroku V. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 6 340,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se v řízení domáhal po žalovaném jako bývalém správci a vlastníku bytového domu v [obec], [ulice a číslo] a jako po současném vlastníku bytové jednotky [číslo] v uvedeném bytovém domě zaplacení částky 85 900 Kč s příslušenstvím jako náhrady za vypracování nového pasportu k budově předmětného domu jako způsobilého podkladu pro vyúčtování dodávek tepla a teplé užitkové vody do jednotlivých jednotek. Dále se domáhal zaplacení nedoplatku na dodávce tepla ve výši 11 147,74 Kč za zúčtovací období kalendářního roku 2018, náhrady za opravné vyúčtování od [právnická osoba] v částce 2 299 Kč a vydání veškerých faktur vystavených [právnická osoba] či jiným dodavatelem tepla a TUV, kterými byly žalovanému vyúčtovány dodávky tepla a TUV do jednotky [číslo] v budově [ulice a číslo], [obec] za zúčtovací období 2009 2017.

2. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu výroky I. až IV. zamítl. V případě náhrady za cenu pasportu dovodil, že povinnost žalovaného k zaplacení této částky nelze dovodit ze smluvního ujednání ani ze zákona. Neshledal podmínky pro povinnost žalovaného k zaplacení náhrady škody či vydání bezdůvodného obohacení. I kdyby byly (dříve) splněny, nelze nyní právo přiznat s ohledem na úspěšně vznesenou námitku promlčení. Navíc dospěl k závěru, že žalovaný pasport stavby nepotřebuje ke své činnosti správce. Při vyúčtování tepla a teplé vody v domě správce vychází z prohlášení vlastníka budovy a z údajů na měřících zařízeních v jednotkách. Jestliže neodpovídá obsah prohlášení skutečnosti, je věcí žalobce, aby tento nesoulad odstranil změnou prohlášení vlastníka (výrok I.). V případě doplatku za období 2018 a ceny za opravné vyúčtování byly tyto částky zaplaceny žalobci žalovaným po podání žaloby (výroky II. a III.). V případě nároku na vydání faktur zjistil, že v předmětném domě jsou ve smyslu § 2 písm. a) vyhlášky č. 269/2015 Sb. dvě odběrní místa, tedy dvě samostatné zúčtovací jednotky, tj. jednotka žalovaného [číslo] jednotky [číslo]. K provedení vyúčtování pro jednotky [číslo] jsou zcela irelevantní údaje o spotřebě a vyúčtování jednotky [číslo] náležející žalovanému. Jelikož dodávka a platba za teplo a teplou vodu pro jednotku [číslo] je zcela soukromou záležitostí vlastníka této jednotky, vlastníků ostatních jednotek se vzhledem k absenci technologického propojení netýká (výrok IV.). Výrokem V. soud prvního stupně uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 35 090 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

3. Výroky I., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně napadl žalobce obsáhlým odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Ohledně výroku I. uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně dostatečně prokázal, že žalovaný měl ve svém držení pro výkon správy nejprve ze zákona na základě platných stanov [anonymizováno] bytového družstva [anonymizováno] nepřetržitě od výstavby domu [ulice a číslo] projektovou dokumentaci k domu a kontinuálně bez přerušení v držbě pokračoval jako správce i po vzniku právní jednotky žalobce - [anonymizováno] vlastníků jednotek v roce 2003 doprovázené uzavřením smlouvy o zajišťování správy se žalobcem až do současné doby. Podle žalobce tuto skutečnost dokládá notářský zápis z 31.3.2003, v němž je protokolárně zaznamenána ustavující schůze žalobce. Je tím též vyvráceno tvrzení žalovaného, že převzal správu tři roky od vzniku žalobce a jeho námitka, že žalobci nic nebránilo, aby při svém vzniku převzal dokumentaci od žalovaného. Žalobce dne 6.4.2019 zjistil, že žalovaný nemá projektovou dokumentaci zachycující skutečný stav budovy, nýbrž disponuje pouze nepoužitelnou dokumentací z roku 1972. Žalobce byl tedy nucen nechat si pořídit novou zjednodušenou projektovou dokumentaci, čímž mu vznikla škoda ve výši 85 900 Kč, za niž žalovaný odpovídá ze zákona, tak i ze smluvního ujednání z čl. 6 správcovské smlouvy určující vymezení odpovědnosti žalovaného. Žalobci tato škoda vznikla až zaplacením ceny za dokumentaci, a proto považuje závěr soudu prvního stupně o promlčení nároku žalobce na náhradu této škody za nesprávný. Pokud jde o výrok IV., žalobce namítl, že topná tělesa instalovaná v prostoru jednotky žalovaného [číslo] využívaná k provozu místní pošty byla a stále jsou nedílnou součástí společných rozvodů v zúčtovatelné jednotce domu [ulice a číslo] a žalovaný je pouze jedním z vlastníků jednotek. Nesouhlasí se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že by došlo k odpojení topných těles v prostorách pošty od jednotného technologicky propojeného odběrného tepelného zařízení zúčtovací jednotky domu, který učinil z listin od společnosti [právnická osoba] z roku 1999, v nichž je účtována částka 5 000 Kč, která nemůže odpovídat odpojení od otopné soustavy. Měřidlo osazené na jednotce žalovaného je pouze podružným měřidlem, jehož naměřená hodnota měla být započtena do celkové spotřeby a rozúčtována v souladu s platnou právní úpravou. Žalobce také nesouhlasí se závěrem, že dne 19.1.1999 bylo odsouhlaseno odpojení jednotky žalovaného od společných rozvodů ústředního vytápění a teplé užitkové vody. Již v žalobě uvedl, že předpokladem zřízení samostatného fakturačního měření v jednotce žalovaného byla instalace vlastní technologie žalovaného, kterou by umístil do jemu náležejících prostor, nikoli využití společné technologie. Žalovaný i po odpojení měl platit základní složku 30 % nákladů vynaložených na přípravu teplé vody. To, že tak nečinil, bylo od počátku, kdy došlo k odpojení, ze strany žalovaného úmyslné za účelem navýšení zisku z pronájmu své jednotky poště. Na základě toho pak žalobce platil, jak prokázalo vyúčtování roku 2019 a 2020 jen 50,05 % své spotřeby. Jelikož stejným způsobem bylo prováděno vyúčtování i v období 2009 – 2017, žalobci tímto byla způsobena škoda i v uvedeném období, na jejíž náhradu má nárok, a proto je oprávněn po žalovaném požadovat předložení faktur za uvedené období. Pro úmyslné chování žalovaného při nesprávném rozúčtování úhrad za spotřebu tepla mezi žalovaným a členy žalobce nesouhlasí s tím, že by jeho nárok byl pro dobu 10 let promlčen podle § 619 o.z. S ohledem na uvedené navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobci bude v napadených výrocích I. a IV. zcela vyhověno a přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. V rámci odvolacího jednání dále doplnil, že jeho zástupce v návaznosti na závěry soudu prvního stupně o odpojení žalovaného od otopné soustavy uzavřel v technologické místnosti v předmětném bytovém domě, kde je prováděna úprava snížením tlaku vody přicházející z teplárny šoupě na potrubí zásobujícího teplem jednotku žalovaného, načež byl kontaktován orgány Policie ČR, že se dopustil protiprávního jednání, neboť uzavřením šoupěte došlo ke ztrátě přívodu teplé vody do jednotky žalovaného.

4. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a navrhl potvrzení jeho rozsudku jako věcně správného s přiznáním náhrady nákladů odvolacího řízení. Námitka žalovaného, že za provedení údajného oddělení otopné soustavy žalovaného byla uhrazena v roce 1999 pouze částka 5 000 Kč, je nepravdivá, neboť za práce byla dle faktury uhrazena částka 27 405 Kč, schválená zástupkyní samosprávy domu paní [příjmení]. K oddělení došlo na žádost tehdejší samosprávy bytového domu, což byl jakýsi předchůdce žalobce. Tvrdí-li žalobce, že byl nucen nechat zpracovat pasport stavby, protože mu nebyla předložena žalovaným projektová dokumentace, avšak současně tvrdí, že prohlášení vlastníka budovy z roku 1996 bylo zpracováno podle změněné projektové dokumentace, jež reflektuje skutečné stavební provedení domu, není zřejmé, proč bylo nutné pasport zpracovávat, když může žalobce při vyúčtování vycházet z prohlášení vlastníka budovy. Pokud jde o doplatek za vyúčtování tepla uhrazený žalovaným ve výši 11 147,74 Kč, tento byl uhrazen ve snaze najít smírné vyřešení věci.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 a contr. o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody vyplývající z obsahu odvolání (§ 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející, a shledal odvolání žalobce nedůvodným.

6. Předmětem odvolacího řízení je a) nárok žalobce na úhradu ceny ve výši 85 900 Kč s příslušenstvím za pořízení náhradní projektové dokumentace skutečného stavebního stavu, tzv. pasport, bytového domu na adrese [ulice a číslo] v [obec] (dále jen předmětný dům), kterou si nechal žalobce zpracovat jako podklad pro potřeby rozúčtování plateb za odběr teplé vody vlastníky jednotlivých bytových jednotek, když žalovaný touto dokumentací, ačkoliv byl předchozím vlastníkem domu, nedisponuje. O tomto nároku rozhodl soud prvního stupně výrokem pod bodem I. Dalším napadeným výrokem IV. soud prvního stupně rozhodl o zamítnutí b) nároku žalobce na vydání veškerých faktur vystavených [právnická osoba] či jiným dodavatelem tepla a teplé užitkové vody do bytové jednotky žalovaného [číslo] v předmětném domě, která má samostatnou smlouvu o dodávkách se teplárnami a vlastní napojení.

7. Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného rozsudku v odvoláním vymezeném rozsahu k závěru, že soud prvního stupně učinil ve věci správná skutková zjištění a tato i správně právně posoudil.

8. Pokud jde o nárok ad a) na zaplacení náhrady za vypracovanou náhradní stavební dokumentaci, v prvé řadě je otázkou, zda vlastníci bytových jednotek mají právní nárok na vydání této dokumentace po žalovaném. Soud prvního stupně zamítl nárok žalobce na náhradu z důvodu, že povinnost k zaplacení žalované částky nelze dovodit ze smluvního ujednání ani ze zákona, a i kdyby tomu tak bylo, takový nárok je třeba považovat za dávno promlčený.

9. Odvolací soud se předně ztotožnil se soudem prvního stupně, že nárok jednotlivých vlastníků na poskytnutí věcného plnění odevzdáním stavební dokumentace je promlčen s ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovaným. Podle názoru odvolacího soudu je tomu tak s ohledem na dobu vzniku nároku před účinností stávajícího občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., účinný od 1.1.2014) podle obecné promlčecí doby podle § 101 dřívějšího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen:„ obč. zák.“) ve spojení s § 103 odst. 1 zák. č. 50/1976 Sb., kdy vlastník stavby je povinen při změně vlastnictví stavby odevzdat novému nabyvateli dokumentaci skutečného provedení stavby. V daném případě je nesporné, že žalovaný touto dokumentací nedisponuje a že disponuje pouze dokumentací zachycující stav před dodatečným rozšířením budovy ve druhé polovině 70. let minulého století.

10. K převodu bytových jednotek do vlastnictví družstevníků došlo postupně po prohlášení vlastníka z 8.7. 1996, jímž byly vymezeny jednotky v domě, což vzal soud prvního stupně za nesporné zjištění. Společenství vlastníků jednotek žalobce vzniklo v roce 2003, tedy nejpozději v tomto roce došlo k završení realizace převodu bytových jednotek do osobního vlastnictví bývalých družstevníků. Pokud žalobce uplatnil tento nárok jako osoba sdružující vlastníky jednotek vůči žalovanému jako jejich bývalému vlastníkovi (byť výslovně jej k tomu opravňuje až úprava § 125 odst. 5 pozdějšího stavebního zákona č. 183/2006 Sb. účinná od 1.7.2006), měl tak učinit bezprostředně po okamžiku svého vzniku při završení převodu bytových jednotek, resp. do tří let od završení tohoto procesu dle § 101 obč. zák. Ve smyslu § 517 odst. 3 obč. zák. se pak mohl případně domáhat náhrady za neexistující dokumentaci, když žalovaný byl v prodlení s plněním této povinnosti stanovené stavebním zákonem, která mu vznikla v souvislosti s převodem vlastnictví k nemovitosti na jednotlivé vlastníky bytových jednotek. Jde-li o prodlení s plněním věci (v daném případě povinností k vydání dokumentace), odpovídá dlužník dle citovaného ustanovení za její ztrátu, poškození nebo zničení, ledaže k této škodě došlo i jinak.

11. Také vlastníci jednotek se mohli domáhat v souvislosti s převodem jednotek do jejich vlastnictví vydání stavební dokumentace po žalovaném, který byl od tohoto okamžiku v prodlení se svojí povinností ve smyslu § 517 odst. 3 obč. zák. s věcným plněním (vydáním dokumentace). Tehdy mohli uplatnit právo poprvé a dozvědět se, že dokumentace ke skutečnému stavebnímu stavu neexistuje a v návaznosti na to požadovat po žalovaném náhradu, kterou upravuje cit. § 517 odst.

3. Právo vyplývající z cit. zákonného ustanovení se podle názoru odvolacího soudu promlčuje v obecné tříleté promlčecí době podle § 101 obč. zák., která běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (Srov.: Spáčil, J.: Ochrana vlastnictví a držby v občanském zákoníku, 2. vydání, 2005, s. 85-88).

12. Odvolací soud tudíž přisvědčil soudu prvního stupně, že nárok žalobce na náhradu za pořizovací cenu náhradní stavební dokumentace není dán z důvodu promlčení nároku žalobce na náhradu za nevydanou dokumentaci (resp. vlastníků bytů), k němuž došlo před podáním žaloby u soudu 3.12.2020. Pokud si žalobce nechal vypracovat novou stavební dokumentaci, povinnost žalovaného k zaplacení takové částky nelze dovodit ze smluvního ujednání ani ze zákona a jedná se o vlastní náklad žalobce. Lze tedy souhlasit s názorem soudu prvního stupně, podle něhož si žalobce tímto postupem plnil svoji vlastní povinnost vést stavební dokumentaci, která mu vyplývá ze stavebního zákona, ať už ze zákona č. 50/1976 Sb. účinného do 30.6.2006 nebo z dosud účinného zákona č. 183/2006 Sb., tato skutečnost však již nemá nic společného se shora vymezeným nárokem na předání dokumentace žalovaným v souvislosti s převodem jednotek.

13. Námitka žalobce, že žalovaný měl mít stavební dokumentaci s ohledem na plynulé převzetí správcovství k předmětnému domu v době vzniku žalobce v kontinuální držbě až do doby, kdy byl k jejímu předání žalobcem vyzván ať už v roce 2019 či v roce 2018 (jak uváděl zástupce žalobce při odvolacím jednání dne 9.11.2022), je bez právního významu, neboť to by byli sami vlastníci bytových jednotek, resp. žalobce, který je sdružuje a jejich zájmy zaštiťuje, aby se nejpozději k okamžiku završení převodu vlastnictví k jednotkám (v roce 2003) ve smyslu zásady ovládající civilní právo – vigilantibus iura scripta sunt - zajímali o to, zda k předmětnému domu existuje dokumentace zachycující jeho skutečný stavební stav. Na straně žalovaného pak nedošlo ani k žalobcem tvrzenému porušení právní povinnosti vést pro žalobce dokumentaci k domu po převodu jednotek, neboť žalovaný tuto povinnost po převodu nemovitosti již neměl. Smlouva o správě uzavřená mezi žalobcem a žalovaným dne 25.1.2006 takovou povinnost neupravovala. Jak již bylo řečeno, žalovaný měl povinnost odevzdat dokumentaci skutečného stavu jen v souvislosti se změnou vlastnictví stavby.

14. Odvolací soud pro úplnost dodává, že zákon a vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb. (účinný do 31.12.2013) v § 6 řeší náležitosti smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky. V odst. 2 upravuje, že ke smlouvě se přikládá půdorys všech podlaží, popřípadě jejich schémata, určující polohu jednotek s údaji o podlahových plochách jednotek, jakož i písemný souhlas k převodu bytu. Dokumentace ke skutečnému provedení stavby však není uvedena jako náležitost smlouvy.

15. Pokud jde o nárok ad b) na předložení faktur, odvolací soud se i zde ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že tento nárok je nedůvodný. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalovaný má samostatné odběrné místo, samostatnou smlouvu s teplárnami, ze společného napojovacího bodu má vlastní vedení topné vody, což bylo dostatečně doloženo předloženou smlouvou o dílo z 19.1.1999. V ní se zhotovitel společnost [právnická osoba] zavázal provést pro žalovaného mimo jiné odpojení topných těles instalovaných v prostoru pošty od společných rozvodů a jejich samostatné dopojení do napojovacího uzlu. Realizace odpojení byla dále prokázána montážním protokolem od citované obchodní společnosti z 18.2.1999, protokolem o předání a převzetí dokončení díla z 2.3.1999 a fakturou z 1.3.1999. V řízení bylo prokázáno, že odpojení jednotky žalovaného užívané pro provoz pošty od společných rozvodů ústředního topení a teplé užitkové vody bylo schváleno na samosprávy [anonymizováno] bytového družstva dne 25.1.1999. Tvrzení žalobce, že faktura za práce související s odpojením jednotky žalovaného od ostatní otopné soustavy byla vystavena jen na částku 5 000 Kč, což nemohlo odpovídat provedení odpojení, je vyvrácena uvedenou fakturou z 3.3.1999, jakož samotnou smlouvou o dílo, které dokládají cenu díla a provedených prací v hodnotě 27 405 Kč.

16. Námitky žalobce, že společný napojovací bod na přívod z tepláren s úpravnou tlaku vody se nachází ve společných prostorách žalobce, resp. vlastníků bytových jednotek [číslo] v předmětném domě, nepovažuje odvolací soud za irelevantní z pohledu žalobcem uplatněného nároku, když podstatnou je skutečnost, že měření spotřeby jednotky žalovaného [číslo] probíhá samostatným měřidlem a naměřená spotřeba je i samostatně žalovanému teplárnami účtována. S ohledem na uvedené tedy nelze shledat na straně žalobce žádný právní titul k vymáhání vymezených faktur po žalovaném. Předmětné faktury vystavené teplárnami jsou určeny žalovanému, není tedy na jeho straně dána žádná zákonná ani smluvní povinnost k jejich vydání žalobci. Není-li dán právní důvod pro vydání faktur, je nadbytečné se zabývat úvahou žalobce, zda jeho nárok na vydání předmětných faktur je či není promlčen. Pokud dochází k nesprávnému účtování v rozporu se zákonnou právní úpravou týkající se rozúčtování nákladů na vytápění a přípravu teplé vody pro dům, na niž žalobce v řízení odkazoval (vyhláška č. 269/2015 Sb.), je třeba tento nesoulad případně řešit s poskytovatelem dodávané teplé vody - [právnická osoba]

17. Odvolací soud se proto plně ztotožnil s napadeným rozhodnutím soudu prvního, a proto ve smyslu § 219 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a IV. včetně závislého výroku V. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně jako věcně správný potvrdil (výrok I.).

18. Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že pokud žalobce zaslal odvolacímu soudu písemný návrh ze dne 13.11.2022 označený jako„ Shrnutí svých návrhů a vyjádření k dokazování“, k tomuto podání již odvolací soud nemohl přihlédnout, neboť toto bylo zasláno odvolacímu soudu až po odvolacím jednání proběhlém dne 9.11.2022, v rámci něhož již byly oběma stranami předneseny závěrečné odvolací návrhy účastníků a toto jednání bylo odročeno pouze za účelem vyhlášení rozhodnutí ve věci.

19. Výrokem II. dále rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že plně úspěšnému žalovanému přiznal ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů odvolacího řízení. Výpočet náhrady vychází z § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen:„ AT“) z tarifní hodnoty odpovídající součtu požadované náhrady ceny projektové dokumentace ve výši 85 900 Kč a ohledně nároku na vydání faktur částky 10 000 Kč ve smyslu § 9 odst. 1 AT, tj. odměna za jeden úkon účtovaný zástupcem žalovaného za účast na odvolacím jednání dne 9.11.2022 činí ve smyslu § 7 bod 5 částku 4 940 Kč, k tomu náleží jeden režijní paušál hotových výloh á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, vše zvýšené o DPH ve výši 21 %. Žalovaný má tak vůči žalobci nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 6 340,40 Kč.