44 CO 79/2021

Plný text

Krajský soud v  obec rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem část obce a číslo , PSČ obec zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: ; země - stát. instituce sídlem adresa o zaplacení 152 745 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. ledna 2021, č. j. 55 C 264/2016-190

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že žaloba se i v té části, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 74 372,50 Kč s příslušenstvím, zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 14 961 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení v částce 6 598 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce náhrady škody v celkové částce 152 745 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Policie ČR dne 13. 1. 2015, spočívajícího ve vydání příkazu k odtažení vozidla, aniž by pro takový postup byly splněny podmínky podle ust. § 118a odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb., tj. existence důvodného podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení. Žalobce požadoval náhradu škody, spočívající: -) v nákladech na pronájem náhradního automobilu v částce 114 600 Kč, -) za parkovné a odtah vozidla v částce 27 816 Kč, -) za opravy závad vozidla a jeho zprovoznění v částce 10 329 Kč.

2. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně shledal uplatněný nárok co do právního základu důvodný, když přisvědčil žalobci, že nebyly splněny zákonné podmínky dle ust. § 118a odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb. k vydání příkazu pro odtah vozidla, neboť nebyl dán jeden z předpokladů takového příkazu, spočívající v existenci důvodného podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení. Důvody, které jsou v příkazu uvedeny, jsou dle soudu I. stupně nedostatečné, podložené jen subjektivními domněnkami policisty a nespočívají na reálně existujících a řádně zdůvodněných skutečnostech.

3. Nebyly tak kumulativně splněny všechny tři podmínky, předpokládané ust. § 118a odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, a to: 1) řidič je podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, 2) existuje důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení, 3) nesložil kauci uloženou dle ust. § 125a zákona o silničním provozu a pokud i přesto policejní orgán dne 13. 1. 2015 vydal Příkaz k odtažení vozidla, nebyl úřední postup správný.

4. Nesprávný úřední postup tak byl vyhodnocen jako splnění jednoho ze tří základních předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu dle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (bod 21. odůvodnění rozsudku), za splněný soud I. stupně pokládal i druhý předpoklad – vznik škody (bod 22. rozsudku) a nakonec byl kladně vyhodnocen i třetí předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu – příčinná souvislost (bod 23. rozsudku) s tím, že bez vydání nezákonného Příkazu ze dne 13. 1. 2015 by ke vzniku škody nedošlo.

5. Soud I. stupně pak při vyhodnocení spoluzavinění poškozeného ve smyslu ust. § 2918 o. z., spočívajícího v tom, že žalobce se zcela zjevně dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu (v rozporu s ust. § 5 odst. 1 písm. f/ a g/ téhož zákona se odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou) a v přestupkovém řízení si počínal účelově, aby dosáhl prekluze uplynutím roční lhůty k projednání přestupku, ačkoli mohl ovlivnit dobu trvání přestupkového řízení, dospěl k závěru, že je na místě, aby účastníci nesli vzniklou škodu poměrně, a to každý z jedné poloviny (po odečtení slevy za pronájem automobilu ve výši 4 000 Kč, kterou nebylo možno považovat za škodu) a ze vzniklé škody v celkové částce 148 745 Kč přiznal žalobci částku 74 372,50 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku (kromě zamítavého výroku II., jak bylo upřesněno u jednání odvolacího soudu) podal žalovaný včasné a přípustné odvolání a namítal nesprávné právní posouzení věci v části, týkající se závěrů soudu I. stupně ohledně existence nesprávného úředního postupu a dále ohledně příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

7. Co se týká existence nesprávného úředního postupu, má žalovaný za to, že zvoleným postupem Policie ČR při silniční kontrole dne 13. 1. 2015 k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, neboť soud I. stupně nesprávně vyhodnotil skutkové okolnosti případu, podrobně popsané v úředních záznamech. Namítá, že příslušníci Policie ČR postupovali v souladu se zákonem s důrazem na to, že chování, jednání a vystupování žalobce jako řidiče bylo shledáno dostatečně důvodným jak pro uložení kauce dle ust. § 125a zákona o silničním provozu, tak pro zvolený postup dle ust. § 118a odst. 1 písm. i) zákona – postup spočívající v zabránění v jízdě odtažením jeho vozidla.

8. Navíc z celého průběhu přestupkového řízení je seznatelné, že úsudek příslušníků Policie ČR byl správný, když jednání žalobce v rámci přestupkového řízení nelze hodnotit jinak, než že se vyhýbal přestupkovému řízení a opakovanými omluvami dosáhl zjevně zamýšleného účelu – uplynutí roční prekluzivní lhůty, což mělo za následek zastavení řízení ve věci přestupku.

9. Žalovaný své závěry o splnění podmínek podle ust. § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu opíral o závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Aps 9/2013 a má za to, že je třeba přihlédnout k tomu, že policisté na místě, kdy se rozhodují v časově omezené době a mnohdy ve vypjatých situacích, musí jednat bez prodlení na základě okamžitého posouzení skutkových okolností a nemají v tomto ohledu„ komfort“ správního orgánu (viz dále rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 10 As 236/2015, 1 As 63/2011).

10. Ohledně příčinné souvislosti pak žalovaný namítá, že je zapotřebí identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody a podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je třeba z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti sledovat pouze ty příčiny, bez nichž by škoda nenastala.

11. V daném případě má za to, že prvotní příčinu vzniku újmy je třeba spatřovat na straně žalobce, v jeho protiprávním chování, když se nepodrobil zákonným výzvám a odmítl se podrobit dechové zkoušce i odběru krve ke zjištění míry ovlivnění alkoholem. Pokud by se výzvám podrobil, nebyl by vydán Příkaz a nedošlo by ke vzniku škody.

12. Žalobce se na vzniku škody sám podílel a postupoval v rozporu s obecnou prevenční povinností a za tohoto stavu nelze dojít k závěru o vzniku škody v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem Policie ČR. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

13. Odvolací soud poté, co přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně (v napadených částech) z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, dospěl k následujícím závěrům:

14. Soud I. stupně učinil správný závěr stran toho, že pokud v rámci vydání Příkazu k zabránění v jízdě odtažením vozidla ze dne 13. 1. 2015 byla dle ust. § 125a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. uložena peněžitá kauce ve výši 50 000 Kč, tak že se jednalo o nesprávný úřední postup, neboť pro takové opatření nebyly dány relevantní důvody – nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení kauce pro absenci důvodů zakládajících důvodné podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení.

15. Jak totiž vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, a to zejména z rozhodnutí 4 As 6/2014 a dalších (7 As 273/2014, 4 Aps 9/2013, 7 As 97/2016) vydaných v rámci řízení ohledně nezákonného zásahu Policie ČR v podobě vydání příkazu k zabránění v jízdě odtažením vozidla ve smyslu ust. § 118a odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb. z důvodu nesložení kauce, relevantními důvody pro složení kauce nemůže být libovolná skutečnost nebo pouhé spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ale důvody pro složení kauce z obavy, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, je třeba spatřovat v jiných skutečnostech, tj. mohou spočívat v tom, že řidič nemá na území ČR trvalé bydliště, popřípadě má hlášený pobyt na obecním úřadě, v minulosti se přestupkovému řízení vyhýbal, hrozí mu pozbytí řidičského oprávnění, nebo řidič sám avizuje, že přestupkové řízení bude mařit.

16. V daném případě jako důvodné podezření, že se bude žalobce vyhýbat přestupkovému řízení, bylo uvedeno, že za přestupek, spočívající v odmítnutí podrobit se dechové zkoušce a lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve ke zjištění míry ovlivnění alkoholem, hrozí sankce zákazu řízení od jednoho roku do dvou let, pokuta od 25 000 Kč do 50 000 Kč, řidič měl odmítavé až arogantní chování a odmítl se podrobit dechové zkoušce i lékařskému vyšetření a odběru krve ke zjištění ovlivnění alkoholem. Tyto důvody ve svém souhrnu nedosahují takového charakteru a intenzity, aby zasahující policisté mohli nabýt důvodného podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení.

17. Závěry soudu I. stupně ohledně nesprávného úředního postupu tak odvolací soud shledal správnými.

18. Jiná situace ale nastala ohledně posouzení otázky příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy na straně žalobce.

19. Žalovaný spatřuje nedostatek příčinné souvislosti v chování žalobce, v jeho protiprávním chování, kterým se odmítl podrobit zákonným výzvám k dechové zkoušce a odběru krve na zjištění ovlivnění míry alkoholem s tím, že pokud by se výzvám podrobil, nebyl by vydán Příkaz a nedošlo by ke vzniku škody. Žalovaný tedy spatřuje nedostatek příčinné souvislosti již v samotném spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) a § 5 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 361/2000 Sb.

20. Odvolací soud však zaujal odlišné stanovisko, spočívající v tom, že samotné spáchání přestupku ke škodě na straně žalobce nedošlo a že ke vzniku újmy na jeho straně došlo až v souvislosti s jeho rozhodnutím nesložit kauci a místo odtaženého vozidla užívat vozidlo pronajaté za úplatu. Pokud by totiž žalobce kauci složil, pak by mu jeho vozidlo bylo vydáno a žalobce by nemusel hradit finanční prostředky za pronájem vozidla a další výdaje s tím spojené. Přitom složení kauce ve výši 50 000 Kč by představovalo menší zásah do finanční situace žalobce, než v konečném důsledku úhrada pronájmu v částce 114 600 Kč a další peněžité výdaje.

21. Po složení kauce by žalobce mohl uplatnit na ochranu svých práv správní žalobu proti nezákonnému zásahu, která s ohledem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu a okolnosti daného případu by měla s velkou pravděpodobností naději na úspěch a složená kauce by musela být žalobci vydána.

22. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že nesprávný úřední postup nebyl příčinou vzniku škody na straně žalobce, příčinou vzniku škody byla jiná skutečnost – rozhodnutí žalobce nesložit kauci a místo toho vynaložit peněžní prostředky za pronájem jiného vozidla, a to v mnohem vyšší částce a nejsou tak splněny obecné předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 225/2011).

23. Z těchto důvodů bylo rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném výroku I. dle ust. § 220 o. s. ř. změněno tak, že žaloba se i ve zbývající části zamítá a v řízení úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, jež představují: -) před soudem I. stupně 12 paušálních náhrada po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za vyjádření k žalobě ze dne 25. 1. 2017, odvolání ze dne 13. 11. 2017, doplnění vyjádření MV ze dne 9. 10. 2018, vyjádření MV k replice žalobce ze dne 27. 12. 2018, příprava na soudní jednání dne 23. 10. 2019, účast na soudním jednání dne 23. 10. 2019, příprava na soudní jednání dne 15. 1. 2020, účast na soudním jednání dne 15. 1. 2020, příprava na soudní jednání dne 8. 6. 2020, účast na soudním jednání dne 8. 6. 2020, příprava na soudní jednání dne 27. 1. 2021, účast na soudním jednání dne 27. 1. 2021 a dále náklady na cestu k soudnímu jednání dne 23. 10. 2019 ve výši 2 558 Kč, dne 15. 1. 2020 ve výši 2 562 Kč, dne 8. 6. 2020 ve výši 2 408 Kč a dne 27. 1. 2021 ve výši 2 415 Kč, a to za použití vlastního motorového vozidla s předchozím souhlasem soudu, celkem 13 543 Kč, -) před soudem odvolacím 3 paušální náhrady po 300 Kč za úkony odvolání, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu a cestovné za použití vlaku ve výši 518 Kč k jednání dne 25. 5. 2022, celkem 1 418 Kč, náklady řízení celkem 14 961 Kč.