47 CO 119/2020

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň JUDr. Evy Gregorové a Mgr. Jitky Múčkové ve věci žalobce; právnická osoba , IČO ; sídlem adresa ; zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ; sídlem adresa proti; žalovanému: ; příjmení , spol. s r.o., IČO ; sídlem adresa o zaplacení částky 85 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. února 2020, č. j. 14 C 281/2015-496

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a III. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 112 589 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 7 650 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 85 000 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (I. výrok). Rozhodl, že žalobce je povinen nahradit náklady řízení: žalovanému ve výši 123 495 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok) a České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov ve výši 5 621 Kč taktéž do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Uvedl, že k zadání vypracování znaleckého posudku soudem prvního stupně nedošlo, přestože odvolací soud k tomu dal pokyn ve svém zrušovacím usnesení a soud prvního stupně byl jeho právním názorem vázán ve smyslu § 221 odst. 1 o. s. ř. Zásadní otázkou v řízení tak zůstává, jaké konkrétní skutečnosti vedly k tomu, že žalovaný nebyl schopen dodat své dílo řádně a včas. Není jasné, jak soud dospěl k tomu, že výsledná doba plnění díla byla naprosto nepřiměřená, a současně tvrdit, že vzhledem ke konkrétním okolnostem vznikla mezi smluvními stranami obchodní zvyklost formou dodatků opakovaně prodlužovat dobu plnění zhotovitele. Žalobce má za to, že jednak mezi smluvními stranami žádná taková obchodní zvyklost neexistovala, a i kdyby existovala, měla být soudem náležitě identifikována a popsána a následně přesně aplikována na daný případ. Pokud by se tak stalo, musel by soud dojít ke zcela opačnému závěru. [příjmení] otázkou řízení zůstává, zda se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu smlouvy o dílo ze dne [datum], resp. ve smyslu článku 6 obchodních podmínek, respektive zda žalovanému vznikl nárok, aby s ním žalobce uzavřel další dodatek smlouvy o prodloužení termínu dodání díla v důsledku změny předmětu dokumentace z důvodů nepředvídatelných překážek neležících na straně zhotovitele. Žalovaný velmi dobře věděl, jaké překážky a komplikace mohou při plnění smlouvy nastat, zejména majetkoprávní komplikace, nesouhlasy vlastníků dotčených nemovitostí, nesouhlasy obce či zdlouhavé procesy stavebně-územních řízení, a tak je lze jen stěží považovat za„ nepředvídatelné okolnosti“ při provádění díla, neboť se s nimi při podobných projektech žalovaný setkává soustavně. Ani případné porušení povinnosti žalobce uzavřít další dodatek nemohlo být objektivní překážkou bránící žalovanému v plnění díla. V řízení nebyla prokázána žádost žalovaného o další prodloužení lhůty k dodání díla, neboť ani jedna z emailových komunikací účastníků ze dne [datum] a [datum] neobsahuje text, z něhož by se dalo usoudit, že zhotovitel z konkrétních důvodů žádá objednatele o uzavření dalšího dodatku s konkrétním termínem prodloužení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

3. Žalovaný k odvolání uvedl, že odvolací soud nestanovil soudu prvního stupně povinnost vyhotovit znalecký posudek, ale ve svém usnesení pouze uvedl, že soud zváží zpracování znaleckého posudku. Soud prvního stupně se pak v 7. odstavci napadeného rozsudku dostatečně vypořádal s tím, proč nebylo nutné posudek vyhotovit. Ve velké většině projektů, které žalovaný pro žalobce dříve zpracovával, bylo třeba uzavřít asi tři až pět dodatků ke smlouvám, které posunovaly termíny zhotovení díla a způsob řešení zadaného úkolu v dokumentaci. Dobu zhotovení projektu čtyři až šest let z důvodu dořešení majetkoprávních vztahů k dotčeným pozemkům, zdlouhavému veřejnoprávnímu projednávání stavby nebo z podobných důvodů, je třeba považovat za naprosto běžnou. Žalovaný proto legitimně očekával, že i v tomto případě, kdy prodlení nezpůsobil, bude jako v ostatních případech uzavřen termínový dodatek smlouvy. K tomu odkazuje na ujednání článku 4.3 obchodních podmínek. Žalovaný jako odborník skutečně předpokládal překážky v provádění díla a z toho důvodu odsouhlasil smlouvu a obchodní podmínky, které zpracoval žalobce, vědom si, že zohledňují případné nejčastější obtíže s realizací díla (článek 4.3, 4.7 a 6 obchodních podmínek). Žalovaný v souladu s metodikou informoval žalobce o neprůchodnosti navrženého řešení kvůli majitelům některých pozemků a požádal ho o rozhodnutí, jak bude vzniklou situaci řešit. O tom probíhala mezi účastníky i ústní komunikace, žádost o 3. dodatek smlouvy byla vyhotovena již [datum]. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

4. Proti rozsudku, pouze proto II. výroku o náhradě nákladů řízení, podal odvolání i žalovaný. Uvedl, že soud prvního stupně nezohlednil jeden úkon právní služby jeho zástupce podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně náhrady hotových výdajů s ním souvisejících a DPH, jízdné předešlého advokáta žalovaného na jednání a jím promeškaný čas strávený cestou podle § 14 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (k tomu doložil technický průkaz použitého vozidla) a jízdné, stravné, nocležné a ušlý zisk jednatele žalované společnosti v souvislosti s jeho účastí u jednání soudu. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok změnil a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení o 155 614 Kč více, než mu přiznal soud prvního stupně.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 85 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. V žalobě uvedl, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o dílo, podle níž měl žalovaný zpracovat pro žalobce projektovou dokumentaci na stavbu [obec], [ulice] Chřibský, vNN, žalobce se zavázal zaplatit žalovanému dohodnutou cenu. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal provést dílo do [datum]. Přestože dodatky [číslo] [číslo] byla lhůta prodloužena do [datum], žalovaný dílo řádně předal až [datum], tedy s prodlením 386 dní. Žalobce vyúčtoval penalizační fakturou [číslo] splatnou dne [datum], žalovanému smluvní pokutu sjednanou v článku 9.1 obchodních podmínek ve výši 85 000 Kč (0,5 % z fakturované ceny dokumentace za každý den prodlení, nejvíce 50 % za fakturované ceny dokumentace). Žalovaný přes upomínky dosud dluh neuhradil. Žalovaný k žalobě uvedl, že dílo spočívalo nejen ve vypracování dokumentace ale i ve získání územního rozhodnutí pro stavbu. Podle článku 6 obchodních podmínek, dojde-li ke změně předmětu dokumentace nebo ke změně rozsahu dokumentace byly strany povinny písemně se dohodnout na odpovídající změně předmětu dokumentace, doby a ceny plnění formou dodatku smlouvy. Podle článku 4.3 obchodních podmínek, pokud rozšíření nebo změna dokumentace vyvolá prodloužení termínu plnění, nebude prodlení bráno jako porušení smlouvy. Po uzavření dodatku [číslo] žalovaný zjistil, že dílo nebude možné dokončit do [datum] z důvodu, že vlastníci objektů [adresa] a [adresa] odmítli původně dohodnutý způsob napojení a chtěli připojení podzemními kabely. Řízení u stavebního úřadu se pak protáhlo z důvodu odvolání jednoho z účastníků řízení, což žalovaný nemohl ovlivnit. Ve smyslu článku 6 a 4.3 smlouvy se žalovaný nedostal do prodlení se zhotovením díla a žalobci nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Soud prvního stupně nejprve ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 8. 11. 2016, č. j. 14 C 281/2015-240, jímž žalobě zcela vyhověl a žalovaného zavázal nahradit žalobci náklady řízení. V odůvodnění uvedl, že mezi účastníky, podnikateli při jejich podnikatelské činnosti byla uzavřena smlouva o dílo podle obchodního zákoníku (§ 261 odst. 1 obchodního zákoníku). Žalobce prokázal, že žalovaný se ocitl 386 dní v prodlení se zhotovením díla, že účastníci si pro tento případ sjednali smluvní pokutu. Žalobce vyúčtoval žalovanému pokutu v souladu se smlouvou ve výši 85 000 Kč (limitovaná výše pokuty) a žalovaný se ocitl s jejím zaplacením v prodlení následující den po splatnosti vystavené faktury ([datum]). [ulice] zákoník v § 300 uvádí, že ani okolnosti vylučující odpovědnost (§ 374) nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu. Vzhledem k tomu, že vymezení okolností vylučující odpovědnost podle § 374 obchodního zákoníku se blíží charakteristice tzv. vyšší moci (událost zcela nepředvídatelná a nezávislá na vůli dlužníka a objektivně nepřekonatelná), je obrana žalované společnosti nedůvodná. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 11. 2018, č. j. 47 Co 177/2017, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ustanovení § 300 obchodního zákoníku není kogentní povahy, účastníci se od něj ve smlouvě odchýlili a upravili si, za jakých okolností není žalovaný v prodlení s dokončením díla. Žalovaný pak v průběhu řízení před soudem prvního stupně v souladu s ujednáními smlouvy tvrdil, že došlo ke změně dokumentace, kterou nevyvolal a která znamenala prodloužení termínu jejího dokončení. Jeho tvrzeními se soud zabýval pouze z pohledu úpravy ustanovení § 370 obchodního zákoníku a vycházel jen z důkazů, výslechů svědků, pracovníků žalobce, přestože k posouzení toho, zda nastaly žalovaným tvrzené skutečnosti předvídané ve smlouvě, případně po jakou dobu trvaly, je třeba odborných znalostí ustanoveného znalce (§ 127 o. s. ř.). Tvrzeními žalovaného o komplikovaném územním řízení a jeho vlivu na změny dokumentace se soud nezabýval vůbec. V dalším řízení měl soud prvního stupně znovu posoudit, zda se žalovaný ocitl v prodlení se zhotovením díla, případně po jakou dobu. K tomu provést účastníky navržené důkazy, zvážit zpracování znaleckého posudku, a poté rozhodnout, zda je žalovaný povinen zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím.

7. Soud prvního stupně rozhodl znovu ve věci napadeným rozsudkem. V jeho odůvodnění uvedl, že se nezabýval žalobcem tvrzenou nečinností projektanta v letech 2011 až 2013, neboť toto období bylo upraveno dodatky [číslo] [číslo] smlouvy, v nichž účastníci naznali, že nastaly podmínky pro prodloužení termínu dokončení díla podle všeobecných obchodních podmínek do konce roku 2013. Soud proto řešil období od [datum] do [datum], kdy došlo k předání díla. V srpnu 2013 majitelé domů [adresa] a [adresa] a nově i majitel domu [adresa] odmítli realizaci přípojek k jejich nemovitostem z hlavního vedení prostřednictvím podzemního vedení, přestože s tímto řešením předtím souhlasili a uzavřeli k tomu se žalovaným smlouvu o smlouvě budoucí. Nadále požadovali provedení přípojek nadzemním závěsným vedením. To znamenalo změnu zadání, protože projektová dokumentace byla v srpnu roku 2013 již vypracována se všemi vyjádřeními dotčených stran, s průvodní technickou zprávou, s předběžným rozpočtem a dalšími dokumenty. [příjmení] [jméno] [příjmení] po zjištění těchto skutečností emailem dne [datum] kontaktoval žalobce a požadoval po něm uzavření dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, kterým by došlo ke změně předmětu dokumentace a k prodloužení lhůty jejího dokončení. Tuto skutečnost potvrdil ve své výpovědi [jméno] [příjmení] s tím, že ho následně [jméno] [příjmení] osobně kontaktoval a k prodloužení termínu pro dokončení díla mělo dojít do [datum]. V té době docházelo u žalobce k personálním změnám, neboť [jméno] [příjmení] měl přejít od listopadu 2013 na novou pozici. Žalovaný zaslal žalobci dne [datum] další emailovou žádost o uzavření dodatku [číslo] avšak k jeho sjednání nedošlo. Až v návaznosti na schůzku dne [datum] žalobce změnil dne [datum] písemně předmět dokumentace tak, že přípojky k domům [adresa] a [adresa] měly být provedeny podzemním kabelovým vedením a přípojka k domu [adresa] nebyla zmíněna, protože vlastník nesouhlasil s jakoukoliv změnou přípojky. Tato skutečnost vyplývala z emailu [jméno] [jméno] (zaměstnance žalobce) ze dne [datum]. V návaznosti na tyto skutečnosti požadoval žalovaný od žalobce písemné potvrzení změny předmětu projektové dokumentace a uzavření dodatku [číslo] kterým by došlo k prodloužení lhůty k dokončení díla. K písemnému potvrzení změny předmětu dokumentace žalobcem došlo až dne [datum] v zápise z kontroly průběhu projektování, kterou podepsal zaměstnanec žalobce pan [jméno] [příjmení]. Žalovaný podle toho vypracoval druhou verzi výkresu a následně podal dne [datum] žádost o vydání územního rozhodnutí stavebnímu úřadu ve [obec]. K další změně, která si podle názoru soudu vyžádala prodloužení termínu dokončení díla, došlo na ústním jednání dne [datum] nařízeném stavebním úřadem, kdy vlastníci domu [adresa] a [adresa] opětovně požadovali připojení jejich domů prostřednictvím závěsného vedení. Územní řízení bylo proto přerušeno usnesením ze dne [datum] a žalovaný byl vyzván k úpravě projektovou dokumentaci nejpozději do [datum]. Žalovaný opětovně bezúspěšně požadoval emaily ze dne [datum] a [datum] uzavření dodatku ke smlouvě, jímž by byla prodloužena lhůty zhotovení díla. Žalovaný pokračoval v územním řízení po úpravě projektové dokumentaci a stavební úřad dne [datum] vydal územní rozhodnutí, podle kterého měla být realizace přípojek k domu [adresa], [adresa] a [adresa] provedena vrchním závěsným kabelem. Po vydání územního rozhodnutí žalovaný dokončil několik dalších dokumentů (plán BOZP a rozpočet, který musel být schválen pracovníkem ČEZ), aby projektová dokumentace byla kompletní. Projektovou dokumentaci předal žalovaný žalobci až [datum]. Soud dospěl k závěru, že žádost o uzavření dodatku ze strany žalovaného byla opodstatněná v roce 2013 i 2014 v souladu s obchodními zvyklostmi mezi účastníky. Proto pokud žalobce odmítl další dodatek ke smlouvě o dílo uzavřít, dostal se do prodlení, a proto mu nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Soud nedůvodnou žalobu zamítl, neboť žalobce nezachoval mezi účastníky zavedenou obchodní zvyklost § 264 obchodního zákoníku) o tom, že nastanou-li skutečnosti zhotovitelem nezaviněné, které odůvodňují prodloužení termínu dokončení díla, má žalovaný nárok na uzavření dodatku smlouvy.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; v řízení úspěšnému žalovanému přiznal účelně vynaložené náklady ve výši 123 495 Kč, které mu vznikly zaplacením soudního poplatku z odvolání ve výši 4 250 Kč a zastoupením advokátem ve výši 119 245 Kč - za řízení před soudem prvního stupně do prvního rozsudku: 8 úkonů právní služby po 4 500 Kč podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání odporu proti platebnímu rozkazu, písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum] a [datum], účasti na jednáních soudu dne [datum], [datum] (2 úkony) a dne [datum], 8 paušálních částek po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; za odvolací řízení před Krajským soudem v Brně: 4 úkony právní služby po 4 500 Kč podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., spočívající v podání odvolání, účasti na jednáních odvolacího soudu dne [datum] a [datum], písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], 4 paušální částky po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; za řízení před soudem prvního stupně po zrušení prvního rozsudku, 8 úkonů právní služby po 4 500 Kč, spočívající v účasti na jednáních soudu dne [datum], [datum], [datum] (2 úkony), dne [datum] (2 úkony), dne [datum] (poloviční úkon), písemná vyjádření ve věci samé ze dne [datum] a [datum], 9 paušálních částek po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za DPH 20 695 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. Soud zkoumal ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. účelnost vynaložených nákladů a žalovanému nepřiznal požadovanou náhradu: odměnu advokáta za písemné vyjádření ze dne [datum], neboť nebylo soudem žádáno, žádné nové podstatné skutečnosti neobsahovalo a šlo pouze o doplnění podání ze dne [datum]; jízdné zástupce žalovaného za tři cesty z [obec] do [obec] a zpět k jednání soudu, neboť žalovaný tyto náklady nevyčíslil a nedoložil; jízdné, stravné, náklady za ubytování a ušlý zisk jednatele žalované [právnická osoba]. [jméno] [příjmení] v souvislosti s jeho cestami na soudní jednání v požadované výši 38 512 Kč, neboť žalovaný byl v průběhu řízení zastoupen advokátem a účast jednatele na jednáních nebyla nezbytně nutná (výslech účastníka řízení nebyl navrhován ani proveden) a žalovaný zaslal soudu šest podání o 64 stranách textu na formátu A4, ve kterých se zcela vyčerpávajícím způsobem vyjádřil ke všem sporným otázkám; sídlo společnosti i trvalý pobyt obou jejích jednatelů se nacházel v obvodu soudu, který o věci rozhodoval, a tak nelze přiznat náklady za cesty z [příjmení] [jméno]. Soud rozhodl podle § 148 odst.1 o. s. ř. o povinnosti v řízení neúspěšného žalobce nahradit státu náklady ve výši 5 621 Kč vzniklé vyplacením svědečného [jméno] [příjmení].

9. Odvolací soud podle ustanovení § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne [datum] č. IE [číslo], všeobecných obchodních podmínek VOP PD v05, dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo č. IE [číslo] uzavřeného dne [datum], dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo č. IE [číslo] uzavřeného dne [datum].

10. Stejně jako soud prvního stupně vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva, podle níž měl žalovaný zpracovat pro žalobce projektovou dokumentaci na projekt [obec], [ulice] Chřibský, vNN, žalobce se zavázal zaplatit žalovanému dohodnutou cenu ve výši 170 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky VOP PD v05. Žalovaný se zavázal provést dílo do [datum]. Přestože dodatky [číslo] [číslo] byla lhůta prodloužena do [datum], žalovaný dílo řádně předal až [datum]. Žalobce vyúčtoval penalizační fakturou [číslo] splatnou dne [datum], žalovanému smluvní pokutu sjednanou v článku 9.1 obchodních podmínek ve výši 85 000 Kč.

11. Odvolací soud práva a povinnosti účastníků vzniklá před účinností zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.) posuzoval ve smyslu jeho přechodného ustanovení § [číslo] odst. 3 podle dosavadních právních předpisů.

12. Podle ustanovení § 536 odst. 1 obchodního zákoníku, smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.

13. Mezi účastníky, podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (§ 261 odst. 1 obchodního zákoníku) byla uzavřena smlouva o dílo podle shora citovaného ustanovení obchodního zákoníku. Část obsahu smlouvy byla v souladu s ustanovením § 273 odst. 1 obchodního zákoníku určena odkazem na obchodní podmínky žalobce.

14. Podle ustanovení § 544 obč. zák., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (odst. 1). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

15. Dílo bylo provedeno až po uplynutí termínu dohodnutého v dodatku [číslo] ([datum]) k datu [datum], jak vyplývá z předávacího protokolu sepsaného mezi účastníky dne [datum]. Splnění povinnosti žalovaného provést dílo včas bylo zajištěno smluvní pokutou sjednanou v článku 9.1 obchodních podmínek:„ Objednatel je oprávněn vyúčtovat smluvní pokutu, je-li zhotovitel v prodlení se splněním termínu dokončení dokumentace nebo se splněním dohodnutého termínu odstranění vad dokumentace. Zhotovitel je povinen na základě vyúčtování objednateli smluvní pokutu uhradit. Nejsou-li její výše nebo způsob jejího určení sjednány ve smlouvě o dílo, činí smluvní pokuta za prodlení se splněním termínu dokončení dokumentace nebo její části 0,5 % z fakturované ceny dokumentace.“ 16. Podle ustanovení § 300 obchodního zákoníku, okolnosti vylučující odpovědnost (§ 374) nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu.

17. Smluvní pokuta ve starém občanském zákoníku si zachovává svoji tradiční povahu paušalizované náhrady škody. Je proto založena na subjektivním principu. To znamená. že obecně je předpokladem vzniku povinnosti platit smluvní pokutu zavinění. [ulice] zákoník výrazně převrací tento princip. Odpovědnost za škodu podle § 373 a násl. obchodního zákoníku je objektivní. Škůdce se může odpovědnosti zprostit jenom, jestliže prokáže, že porušení povinnosti bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Tyto okolnosti jsou vymezeny v ustanovení § 374 obchodního zákoníku. Ustanovení § 300 obchodního zákoníku o smluvní pokutě jde však ještě dále, jestliže stanoví, že ani taková překážka nezbavuje povinného povinnosti platit smluvní pokutu, jestliže jde o vztah podléhající režimu obchodního zákoníku. Smluvní pokuta ve smyslu ustanovení § 300 obchodního zákoníku je absolutní objektivní odpovědností. Ustanovení § 300 obchodního zákoníku je dispozitivní, strany si proto mohou dohodnout něco jiného, mohou si dohodnout třeba i subjektivní odpovědnost (JUDr. [jméno] [příjmení], Komentář k obchodnímu zákoníku, 3. díl, [příjmení] [jméno], 1996, str. 608).

18. Podle článku 4.3 obchodních podmínek:„ Rozšíření předmětu dokumentace nebo změna dokumentace nevyvolaná zhotovitelem v průběhu jejího zpracování bude moci být iniciována u zhotovitele pouze objednatelem. Pokud změna vyvolala prodloužení termínu dokončení, nebude prodlení bráno jako porušení smlouvy.“ Podle článku 6 obchodních podmínek:„ Dojde-li v předmětu konkrétní smlouvy o dílo ke změně předmětu dokumentace nebo ke změně rozsahu dokumentace, které vyplynou z pozdějších požadavků objednatele nebo změnou jím dříve předaných podkladů, ze změny obecně závazných právních předpisů, z požadavku příslušných orgánů státní veřejné správy, rozhodnutím soudu nebo z důvodu nepředvídatelných překážek neležejících na straně zhotovitele, jsou obě strany povinny písemně se dohodnout na odpovídající změně předmětu dokumentace, změně doby plnění a změně ceny předmětu konkrétní smlouvy o dílo formou dodatku v rozsahu dle článku [číslo] této smlouvy.“ Podle článku [číslo] obchodních podmínek:„ Obě strany jsou oprávněny pozastavit plnění svých povinností ze smlouvy po dobu, po kterou trvají okolnosti vylučující odpovědnost (dále jen vyšší moc). Za vyšší moc se považuje překážka, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinností, jestliže nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, a dále, že by v době uzavření smlouvy tuto překážku předvídala. Za případy vyšší moci se považují zejména: stávka, epidemie, požár, přírodní katastrofa, mobilizace, válka, povstání, embargo, teroristický útok apod.“ 19. Po zrušení rozsudku postupoval soud prvního stupně v souladu s pokyny odvolacího soudu, když doplnil dokazování výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a čtením listin a zjistil skutkový stav podrobně popsaný v napadeném rozsudku ve 23. až 27. odstavci, zkráceně rekapitulovaný v 7. odstavci tohoto rozhodnutí. S těmito závěry soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje. Jestliže žalobce namítal, že soud nerespektoval názor odvolacího soudu a neustanovil v řízení znalce, odvolací soud ve svém usnesení uvedl, že soud prvního stupně zváží zpracování znaleckého posudku. Respektuje pak jeho poznatek, že s ohledem na zjištěné skutečnosti nebylo třeba posudek zadávat.

20. Odvolací soud se zřetelem na uvedená skutková zjištění má za to, že nastaly podmínky předvídané v článku 4.3 obchodních podmínek, které znamenaly změny projektové dokumentace rozvedené a popsané v článku 6 obchodních podmínek (nepředvídatelné překážky neležející na straně zhotovitele). Jednalo se o soudem prvního stupně zjištěné změny v souvislosti s přípojkami elektrického vedení k domům [adresa] a v návaznosti na komplikace územního řízení, pro nějž byla žalovaným zpracovávaná projektová dokumentace stěžejním podkladem s tím, že zajištění veřejnoprávního projednání stavby včetně pravomocného územního rozhodnutí a stavebního povolení bylo povinností žalovaného podle přílohy [číslo] mezi účastníky uzavřené smlouvy. Účastníky měl být uzavřen ve smyslu ujednání smlouvy dodatek, který by zohlednil uvedené překážky v prodloužení termínu zhotovení díla. I když se tak nestala, je třeba vycházet z ujednání článku 4.3 obchodních podmínek, podle něhož prodlení v takovém případě neznamená porušení smlouvy. Nedošlo-li k porušení smluvní povinnosti zajištěné smluvní pokutou, nevznikl ani žalobci nárok na zaplacení žalované smluvní pokuty.

21. Rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba je věcně správné, a proto odvolací soud I. výrok napadeného rozsudku podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Protože nebyly splněny podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani zrušení (§ 219a o. s. ř.) výroku rozsudku prvního stupně o náhradě nákladů řízení, odvolací soud toto rozhodnutí změnil. V řízení plně úspěšný žalovaný má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, jež správně stanovil a spočetl soud prvního stupně ve výši 123 495 Kč, a tak odvolací soud na jeho odůvodnění, které bylo opakováno shora, pro stručnost odkazuje. Současně však odvolací soud vzal v úvahu odvolání žalovaného, v němž některé dříve nepřiznané náklady vysvětlil a doložil, a proto náhradu navýšil o 9 879 Kč: cestovné advokáta žalovaného ve výši 6 885 Kč na jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum], třikrát 412 km jízdy z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem [příjmení] [jméno], [registrační značka], při spotřebě motorové nafty 6 l [číslo] km, její ceně 29,50 Kč/km a sazbě náhrady 3,80 Kč/km podle zákona č. 119/1990 Sb., o cestovních náhradách a vyhlášky č. 385/2015 Sb., ztráta času stráveného uvedenou cestou ve výši 2 400 Kč, 24 i započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Naopak náklady žalobce odvolací soudu snížil o náhradu za daň z přidané hodnoty (20 695,50 Kč), neboť ke dni rozhodování již účastník nebyl zastoupen plátcem daně. Jestliže žalovaný v odvolání namítal, že mu nebyla přiznána náhrada za odměnu advokáta ve spojitosti s písemným vyjádřením ze dne [datum] a za jízdné, stravné, ubytování a ušlý zisk jednatele žalované [právnická osoba]. [jméno] [příjmení] v souvislosti s jeho cestami na jednání, odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné. Žalovanému byla přiznána náhrada před soudem prvního stupně do vyhlášení prvního rozsudku mimo jiné v souvislosti s odporem proti platebnímu rozkazu a s dalšími dvěma písemnými vyjádřeními ve věci samé. Těmito úkony bylo soudem zjištěno stanovisko žalovaného ve věci nezbytné z hlediska přípravy jednání. Jeho další podání nebylo soudem vyžádáno a byla jím jen doplňována jeho předchozí vyjádření, za něž mu náhrada byla poskytnuta. Sepsání repliky ke každému vyjádření protistrany není účelné a vedlo by k nikdy nekončícímu řetězci podání účastníků. Ani jízdné, stravné a ubytování jednatele společnosti v souvislosti s jeho cestami z [příjmení] [jméno] do místa jednání nepovažuje odvolací soud za účelný náklad k bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Je zájmem společnosti, aby její statutární zástupce vykonávat funkci operativně a hospodárně. Pokud na to společnost nedbá, podnikatelskou činnost vykonává v místě jednání soudu, ale její jednatel se trvale zdržuje v zahraničí, pak náklady vzniklé s jeho cestami na jednání nelze považovat za účelně vynaložené a jejich náhradu nelze požadovat po neúspěšné protistraně. Nedůvodné jsou pak uplatněné náklady spojené s ušlým ziskem jednatele doloženým jeho daňovými přiznáními. Statutární zástupce není účastníkem řízení, nahrazovanými náklady by mohly být jedině náklady vynaložené společností. Odvolací soud poukazuje i na zásadu ekonomie řízení s tím, že musí být zachována proporcionalita mezi předmětem řízení a náklady, které si vyžádá. Zbývá dodat, že náhrada hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. nepřipadala v úvahu, protože žalovaný byl zastoupen advokátem.

23. Odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil i III. výrok rozsudku soudu prvního stupně, neboť v řízení neúspěšný žalobce je podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov náklady řízení státu, které vznikly na vyplaceném svědečném ve výši 5 621 Kč.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.; žalovaný byl v řízení plně úspěšný, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů, které mu vznikly zastoupením advokátem ve výši 7 350 Kč (mimosmluvní odměna jedenkrát 4 500 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. v souvislosti s písemným vyjádřením k odvolání, jedenkrát poloviční odměna 2 250 Kč podle § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. v souvislosti s odvoláním nikoli do věci samé, 2 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a na paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. v souvislosti s jednáním soudu, na němž již žalovaný advokátem zastoupen nebyl. Náhrada za daň z přidané hodnoty žalovanému nepřísluší, neboť ke dni rozhodnutí již nebyl zastoupen plátcem daně. Požadovanou náhradu nákladů za jízdné, stravné, ubytování a ušlý zisk jednatele žalované [právnická osoba]. [jméno] [příjmení] v souvislosti s jeho cestou na jednání odvolací soud žalovanému nepřiznal z důvodů, které byly uvedeny v předchozím odstavci.