47 CO 138/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa , o zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. září 2021, č. j. 12 C 68/2021-44,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby o zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 1 990,08 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozhodnutím okresní soud uložil žalované, aby žalobci zaplatila částku 10 000 Kč (I. výrok), ve zbytku, tj. pokud se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (II. výrok) a uložil žalované, aby žalobci nahradila náklady řízení ve výši 252 Kč (III. výrok). Uzavřel, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], o poskytnutí úvěru. Její výdělkové a majetkové poměry se přitom pohybovaly v průměrné výši (za prosinec 2016 uvedla příjem 15 000 Kč). Bydlela v nájemním bytě s náklady ve výši 4 300 Kč, zahrnující nájem, inkaso a energie, což však soud považoval za nereálné vzhledem k situaci na trhu s nájmy. Právně soud uzavřel, že se jedná o závazkový vztah, v němž na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelského úvěru, na druhé straně žalovaná v postavení spotřebitelky. Soud citoval ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a podal jeho výklad. Zdůraznil, že z dokazování zjistil, že žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy pobírala mzdu z pracovního poměru ve výši 12 437 Kč, její výdaje tvořily nejméně částku uvedenou v kartě zákazníka, tedy 6 000 Kč, tyto údaje však nebyly právním předchůdcem žalobce nijak ověřeny. V době uzavření smlouvy bylo se žalovanou vedeno pět exekučních řízení, ani tyto údaje právní předchůdce žalobce neověřoval. Soud uzavřel, že spotřebitelský úvěr, který žalovaná sjednala s právním předchůdcem žalobce, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatný pro nedostatek odborného posouzení úvěruschopnosti a žalobci přísluší toliko právo na vrácení jistiny ve výši 10 000 Kč. Ve zbývající části žalobního nároku nad částku 10 000 Kč žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Shledal, že žalobce měl úspěch pouze částečný a přiznal mu náhradu nákladů řízení v rozsahu 11,1 % skutečného nároku.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 7. 10. 2021 odvolání. Výslovně napadl pouze tu část zamítavého výroku, kterou mu nebyl přiznán úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Rozvinul, že žalované bylo již ze smluvních ujednání známo, že veškeré půjčené prostředky musí vrátit nejpozději do 19. 11. 2019, tedy do dne sjednané poslední splátky. Do prodlení se žalovaná dostala již ode dne 20. 11. 2019. K vrácení dlužné částky byla vyzvána dne 22. 2. 2021, následně předžalobní výzvou ze dne 14. 5. 2021 a žalobou ze dne 28. 6. 2021. Od okamžiku čerpání finančních prostředků do vydání napadeného rozsudku uběhly více než tři roky a od konce sjednané doby podle splátkového kalendáře téměř dva roky. Tato doba je více než přiměřená k vrácení jistiny, přičemž i soudní praxe dovozuje, že věřitel má v zájmu spravedlivého uspořádání poměrů právo na zaplacení své pohledávky do dvou, maximálně tří let. Žalovaná navíc v průběhu řízení zůstala zcela pasivní a proti nároku žalobce ničeho nenamítala. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku. Úroky z prodlení plní funkci sankční i kompenzační a zajišťují, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi. Podle odvolatele soud prvního stupně pochybil, pokud zákonný úrok z prodlení žalobci nepřiznal. Odvolatel tedy navrhl, aby byl v napadené části II. výrok změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a nahradit mu náklady odvolacího řízení.

3. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že řízení bylo zahájeno u Okresního soudu ve Vyškově dne 28. 6. 2021. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal proti žalované zaplacení částky 18 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 175 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 279,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 19,4 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení. Vylíčil, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 25. 9. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posuzoval schopnost žalované úvěr splácet. Poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v den uzavření smlouvy, žalovaná se zavázala zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Zavázala se také splácet úvěr v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje dnem 2. 10. 2018 s poslední splátkou dne 19. 11. 2019. Žalovaná však své závazky ze smlouvy řádně a včas nehradila. Protože dlužná částka nebyla ze strany žalované dne 19. 11. 2019 řádně uhrazena, úročí se až do zaplacení úrokem ve výši 19,4 % ročně, sjednaným v čl. 1 smlouvy. Pohledávky ze smlouvy byly postoupeny žalobci smlouvou ze dne 15. 1. 2021. Usnesením ze dne 28. 7. 2021 soud vyzval žalobce, aby rozvedl skutečnosti, týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované a označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobce reagoval podáním ze dne 4. 8. 2021. Žalovaná nereagovala na výzvu ze dne 6. 8. 2021 k vyjádření k žalobě, ani na výzvu ze stejného dne, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalobce svůj souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání vyznačil již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud prvního stupně dne 21. září 2021 vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.

6. Odvolací soud vychází z toho, že rozhodnutí nalézacího soudu o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč, kterou od něj bez platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru převzala, nabylo právní moci.

7. Předmětem odvolacího řízení učinil žalobce toliko otázku, zda mu vedle pravomocně přiznané jistiny ve výši 10 000 Kč přísluší také úrok z prodlení v (zákonné) výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

8. Odvolací soud provedl dokazování oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 (včetně poštovního podacího lístku) a zjistil, že dne 22. 2. 2021 žalobce odeslal žalované dopis svého právního předchůdce, kterým se oznamuje, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 nabyl žalobce pohledávku za žalovanou vyplývající ze smlouvy [číslo]. Výše pohledávky činila 20 750 Kč bez příslušenství a žalovaná byla vyzvána k úhradě do deseti dnů od doručení dopisu.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2021 odvolací soud v důkazním řízení zjistil, že právní zástupce žalobce podrobně popsal historii vzniku pohledávky a vyzval žalovanou k úhradě částky 22 418,17 Kč do 28. 5. 2021. Upozornil ji, že v případě neuhrazení v uvedené lhůtě bude pohledávka navýšena mimo jiné o úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč.

10. Skutkově odvolací soud (v rozsahu potřebném k rozhodnutí o odvolání, kterým se žalobce domáhá přiznání úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení) uzavírá, že žalobce upozornil žalovanou na povinnost zaplatit úrok z prodlení až ve výzvě svého právního zástupce ze dne 13. 5. 2021, v níž pro úhradu jistiny stanovil lhůtu do 28. 5. 2021.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (v účinném znění) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „občanský zákoník“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Odvolací soud konstatuje, že žalovaná měla (byť podle neplatného smluvního ujednání) vrátit částku 10 000 Kč ve splátkách do 19. 11. 2019. Následně byla vyzývána k vrácení dluhu písemností ze dne 19. 2. 2021 do deseti dnů od doručení písemnosti a upomínkou ze dne 13. 5. 2021 do 28. 5. 2021 Lhůtu pro vrácení jistiny do 28. 5. 2021 považuje odvolací soud za přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona č. 89/2012 Sb. Odvolací soud připomíná, že v upomínce ze dne 13. 5. 2021 byla žalovaná upozorněna na zvýšení dluhu o úrok z prodlení.

15. Protože žalovaná svůj závazek vrátit jistinu ve výši 10 000 Kč do 28. 5. 2021 nesplnila, dostala se ode dne 29. 5. 2021 do prodlení a je povinna od tohoto data vedle jistiny zaplatit věřiteli (žalobci) i úrok z prodlení. Z tohoto důvodu odvolací soud v rámci vymezeném odvolacím návrhem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. částečně potvrdil a částečně změnil odvoláním napadené rozhodnutí (I. a II. výrok tohoto rozsudku).

16. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Dospěl k závěru, že úspěšnější procesní stranou (při zohlednění skutečnosti, že žaloba byla zamítnuta i co do kapitalizovaného a běžícího příslušenství – srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalovaná, avšak pro její nečinnost jí prvostupňové náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (III. výrok tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení učinil žalobce úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021. Pro účely náhrady nákladů odvolacího řízení je tento úrok z prodlení počítán do data rozhodnutí odvolacího soudu, tedy do 8. 6. 2022, a vyčíslen částkou 1 391,80 Kč. V odvolacím řízení byl žalobce úspěšný v rozsahu 74 % a neúspěšný v rozsahu 26 %, přísluší mu proto náhrada nákladů v rozsahu 48 % účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají ze soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta za dva úkony právní služby (písemné odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po 1 000 Kč, z náhrady administrativních výdajů spojených s těmito úkony ve výši 600 Kč a z DPH v sazbě 21 %. Účelně vynaložené náklady žalobce dosáhly částky 4 146 Kč, z toho mu přísluší podíl ve výši 48 %, tedy 1 990,08 Kč (IV. výrok tohoto rozsudku).