47 CO 25/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , se sídlem adresa , o 794 533,55 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku vydanému Okresním soudem v Jihlavě ze dne 17. února 2020, č. j. 121 C 18/2019-556,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném I. a III. výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 30 096,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozhodnutím okresní soud uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil částku 685 461,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 104 193,55 Kč od 16. 1. 2019 do 31. 1. 2019, z částky 88 193,55 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, z částky 190 000 Kč od 16. 2. 2019 do zaplacení, z částky 190 000 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení a z částky 190 000 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 109 072,01 Kč (II. výrok) a uložil žalovanému, aby žalobci nahradil náklady řízení ve výši 90 974 Kč k rukám zástupce (III. výrok). Skutkově soud shrnul, že žalobce pronajal žalovanému pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům a pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek]. Nemovitosti byly pronajaty za měsíční nájemné ve výši 190 000 Kč. Účelem nájmu bylo zajistit ubytování zaměstnanců žalovaného. Nájemní smlouva byla uzavřena dne 14. 1. 2019 a nájem byl sjednán do 31. 1. 2020. Splatnost nájemného byla dohodnuta k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Byla také sjednána smluvní pokuta sankcionující pozdní úhradu nájemného ve výši 0,5 % za každý den prodlení z dlužné částky. Žalovaný převzal předmět nájmu dne 15. 1. 2019 a podepsal protokol o převzetí, v němž neuvedl žádné námitky. Potvrdil také převzetí klíčů od nemovitosti. Po necelém měsíci trvání nájmu oslovil žalovaný žalobce se žádostí o dřívější ukončení nájmu z důvodu, že mu nevyšel podnikatelský záměr a nemá zaměstnance, které by ubytoval. K uzavření písemné dohody o ukončení nájmu, ani k písemné výpovědi do doby podání žaloby nedošlo. Žalovaný zaplatil pouze částku 16 000 Kč dne 1. 2. 2019, zbytek dluhu nedoplatil ani po předžalobní upomínce. Právně soud uzavřel, že mezi žalobcem a žalovaným došlo v rámci jejich podnikatelské činnosti k uzavření nájemní smlouvy podle § 2201 občanského zákoníku. Předmětem byly dva objekty k bydlení, nejednalo se však o nájem bytů ve smyslu ustanovení § 2235 občanského zákoníku, neboť nešlo o zajištění bytových potřeb nájemce či členů jeho domácnosti. Nešlo také o dlouhodobý pronájem, protože nájemní smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku. Strany se dohodly, že nájem může skončit písemnou dohodou nebo výpovědí jednoho z účastníků s měsíční výpovědní dobou. Výpověď měla mít formu doporučeného dopisu. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by doporučený dopis s výpovědí z nájmu žalobci odeslal. Ohledně dohody o ukončení nájmu tvrdil, že byla ústní, netvrdil však písemný dodatek k nájemní smlouvě. Nájemní smlouva tedy nebyla vypovězena, ani jiným způsobem stanoveným ve smlouvě ukončena, či změněna doba trvání nájmu. Obranu žalovaného, že předmět nájmu nemohl řádně užívat, považoval soud za účelovou. Žalovaný nemovitosti převzal a dostal klíče od pronajatých prostor a v protokole neuvedl žádné závady, které by užívání bránily. Netvrdil, že by žádal o odstranění vady nebo uplatnil slevu z nájmu. Žalovanému tedy vznikla povinnost platit sjednané nájemné, a to poměrnou část za měsíc leden ve výši 104 193,55 Kč a za měsíce únor, březen, duben 2019 částku 190 000 Kč měsíčně. Žalovaný však uhradil pouze částku 16 000 Kč a nadále dluží částku 658 193,55 Kč. Žalobci přísluší i úrok z prodlení, počítaný od sjednané splatnosti nájemného patnáctého dne v měsíci. Soud však dospěl také k závěru, že výše sjednané smluvní pokuty je nepřiměřená, a to na základě návrhu žalovaného na její moderaci. Žalobce na výzvu soudu uvedl, že funkce smluvní pokuty byla zejména motivační a její výše odpovídala tomu, že se jednalo o první spolupráci účastníků. Soud přihlédl k hodnotě a významu zajišťované povinnosti (zaplacení nájemného ve výši 190 000 Kč měsíčně) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro snížení smluvní pokuty. S ohledem na skutečnost, v jaké výši se pohybují úrokové sazby u běžných úvěrů pro podnikatele, měl soud za přiměřené pro naplnění funkcí smluvní pokuty hodnotu 0,1 % denně, tedy 36,5 % ročně. Přiznal tedy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jednotlivých dlužných nájemných, celkem 27 267,99 Kč a ve zbývající části, tedy ohledně 109 072,01 Kč žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Shledal, že žalobce byl úspěšný v rozsahu 86,27 %, žalovaný v rozsahu 13,72 %. Přiznal proto žalobci právo na náhradu nákladů řízení v míře 72,55 %. Žalobci byla přiznána náhrada odměny advokáta za šest úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby, vyjádření ze dne 19. 7. 2019, účast na jednání dne 22. 1. 2020 a 17. 2. 2020). Žalobci byla také přiznána náhrada administrativních výdajů spojených s těmito úkony v paušální výši 1 800 Kč a DPH v sazbě 21 % a výši 14 868 Kč. Soud žalobci rovněž přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 39 727 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 125 395 Kč snížil na míru 72,55 %, tedy na 90 974 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 23. 3. 2020 odvolání. Napadl I. a III. výrok z důvodu, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, potřebné k prokázání rozhodných skutečností a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Připomněl procesní obranu, spočívající v tvrzení, že došlo k uzavření ústní dohody o předčasném skončení nájmu s tím, že žalovaný uhradí nájemné pouze za jeden měsíc. K tomu navrhl žalovaný svůj účastnický výslech a výslech statutárního zástupce žalobce. Přestože byly důkazy způsobilé prokázat tvrzení žalovaného, soud provedení důkazů zamítl. Žalovaný také navrhoval výslechy svědků k prokázání skutečnosti, že žalobce jako pronajímatel nesplnil svoji povinnost předat předmět nájmu ve stavu způsobilém k užívání. Těmito důkazy hodlal žalovaný vyvrátit zjištění vyplývající z předávacího protokolu, resp. jeho pravdivost, protože předávací protokol ke dni vyhotovení neodpovídal skutečnosti. Žalobce neuvedl nikdy předmět nájmu do stavu, aby mohl být užíván v souladu se smlouvou. Předmět nájmu byl užíván třetími osobami, které neměly žádný vztah k žalovanému, a byl tak zatížen právní vadou, která bránila v řádném užívání předmětu nájmu. Nesprávné právní posouzení shledal žalovaný v závěru soudu, že předmět nájmu nebyl přenechán za účelem bydlení. Proto nebylo možné sjednat smluvní pokutu a v této části je nárok žalobce neoprávněný. Žalovaný se navíc ocitá v situaci, kdy není schopen žalobci uhradit jednorázově jakoukoliv částku. Aktuální opatření Vlády České republiky mu znemožňují vykonávat jakoukoliv výdělečnou činnost a získávat příjmy pro úhradu dlužné částky. Proto žalovaný navrhl, aby v případě, že soud dospěje k závěru o oprávněnosti žaloby, mohl dlužnou částku splácet v přiměřených splátkách. Žalovaný také požádal o osvobození od soudního poplatku za odvolání. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v I. a III. výroku zrušen a vrácen okresnímu soudu k dalšímu projednání.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil podáním ze dne 11. 5. 2021. Vyslovil přesvědčení, že se soud prvního stupně řádně vypořádal se všemi námitkami vznesenými během jednání. Zdůraznil, že kategoricky odmítal uzavření jakékoliv ústní dohody o ukončení nájmu a nadále to odmítá. Účastníci si navíc v nájemní smlouvě vymínili písemnou formu, proto nemohly mít účastnické výpovědi význam tvrzený žalovaným. Žalovaný svá tvrzení účelově měnil a dokonce lhal o nedoručení předžalobní upomínky. Účastnická výpověď žalovaného by tak byla bez vypovídací hodnoty. Žalovaný neučinil konkrétní návrh na výslech svědků, kteří by měli potvrdit, že předmět nájmu nebyl způsobilý užívání, pouze na prvním jednání nekonkrétně žádal, aby mohl označit osoby, které se mohou vyjádřit, jak byly nemovitosti k datu 15. 1. 2019 užívány. Následně žádné další konkrétní osoby neoznačil a nenavrhl provedení jejich svědecké výpovědi. O předání nájmu byl navíc sepsán protokol, kde žalovaný potvrdil řádné převzetí předmětu nájmu. Nedůvodná je i námitka nesprávného právního posouzení věci. Žalovaný nezajišťoval nájmem bytové potřeby své, ani členů své domácnosti. Pronajal si předmět nájmu jako podnikatel pro ubytování svých pracovníků, proto se zvláštní ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu a domu neuplatní. Nárok žalobce vznikl již na počátku roku 2019 a žalovaný měl dostatek příležitostí jej uhradit bez ohledu na následnou pandemickou situaci. Navíc jeho živnost Přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, nebyla pandemickou situací zasažena. Návrh na povolení splátek je tedy nedůvodný. Žalobce navrhl, aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno a žalobci přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že řízení bylo zahájeno u Okresního soudu v Jihlavě dne 18. 4. 2019. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 794 533,55 Kč, sestávající z nájemného ve výši 658 193,55 Kč a smluvní pokuty ve výši 136 340 Kč. Žalobce vylíčil, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jeho součástí je stavba, budova [adresa], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba, budova [adresa], rodinný dům v obci a k. ú. [obec], nemovitosti jsou zapsány na [list vlastnictví]. Žalobce jako pronajímatel uzavřel dne 14. 1. 2019 s žalovaným jako nájemcem nájemní smlouvu na dobu určitou od 15. 1. 2019 do 31. 1. 2020, jejímž předmětem byl pronájem uvedených nemovitostí. Žalobce předal nemovitosti žalovanému k užívání, o čemž byl pořízen písemný zápis. Nájem ke dni podání žaloby trval, ani jeden z účastníků jej nevypověděl. Žalovaný se zavázal hradit žalobci nájemné ve výši 190 000 Kč měsíčně a ve stejné výši se zavázal složit kauci, což však neučinil. Nájemné bylo splatné do 15. dne příslušného měsíce a ke dni žaloby nájemce dluží nájemné za leden až duben 2019. Na měsíc leden připadá poměrná část nájemného ve výši 104 193,55 Kč a žalovaný na nájemné uhradil pouze částku 16 000 Kč. Proto se žalobce na nájemném domáhá částky 658 193,55 Kč. Žalobci dále vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, celkem ve výši 136 340 Kč. Žalovanému byla dne 2. 4. 2019 zaslána předžalobní upomínka, na kterou nereagoval. Soud vydal dne 28. 5. 2019 platební rozkaz, který byl zrušen odporem žalovaného ze dne 6. 6. 2019. Ve vyjádření ze dne 26. 6. 2019 žalovaný uvedl, že nárok neuznává, neboť smlouvu vypověděl již v lednu 2019 z důvodu, že žalobce neumožnil předmět nájmu užívat a že se ve smyslu § 2287 občanského zákoníku změnily podstatně okolnosti, z nichž strany při vzniku smlouvy vycházely. Změnu okolností shledával žalovaný v tom, že nezaměstnal osoby, u nichž předpokládal, že budou jako jeho zaměstnanci v nemovitostech ubytováni. Podle názoru žalovaného nájemní smlouva zanikla nejpozději dne 28. 2. 2019. Žalovaný konstatoval, že nemovitosti byly určené k bydlení, účel nájmu byl vyjádřen v článku III odst. 2 smlouvy. Navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta. K podání žalovaného předložil žalobce dne 19. 7. 2019 repliku. Připustil, že k jednání mezi stranami v druhé polovině měsíce února 2019 došlo, žalobce však požadoval uznání závazku, žádná dohoda nebyla uzavřena a žalovaný se stal následně nekontaktním. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, vypovědět by ji bylo možno jen v případě, že si smluvní strany ujednají i důvody výpovědi a výpovědní dobu. Výpovědní doba je podle smlouvy jednoměsíční a výpovědní důvody byly sjednány s odkazem na ustanovení § 2308 a § 2309 občanského zákoníku. Dle žalobce byly výpovědní důvody ujednány řádně a bylo by je nutné pro případ výpovědi výslovně uvést. Za vyloučenou žalobce považuje aplikaci § 2287 občanského zákoníku, neboť smlouva nebyla uzavřena za účelem uspokojení bytových potřeb nájemce. Žalobce připustil, že strany začaly jednat o ukončení nájmu dohodou, žalovaný však tato jednání bez zjevného důvodu ukončil a přestal se žalobcem komunikovat. K žádné dohodě o ukončení nájmu a způsobu vypořádání dluhu nedošlo a ke smlouvě nebyl sjednán žádný písemný dodatek. Tvrzení, že nebylo žalovanému umožněno dům užívat, je v přímém rozporu s předávacím protokolem. Výpověď měla být zasílána formou doporučeného dopisu, žalobce však žádnou takovou písemnost neobdržel, ostatně ani žalovaný netvrdí, že by ji odesílal. Podle žalobce žalovaný smlouvu nevypověděl, když mu k tomu nesvědčil žádný z ujednaných výpovědních důvodů. Neuzavřel také se žalobcem žádnou dohodu, kterou by nájem zanikl. Po úvodních jednáních si počínal laxně a ignoroval podněty ze strany žalobce, včetně předžalobní upomínky. Žalobce tedy na žalobě setrval. První jednání se konalo dne 22. 1. 2020. Strany setrvaly na svých stanoviscích a soud prováděl listinné důkazy. Účastníci byli poučeni podle § 118b a § 119a o. s. ř. Po tomto poučení navrhli doplnit dokazování k tomu, zda byla doručena předžalobní výzva, žalovaný výslovně uvedl, že dále nad rámec této otázky ničeho dalšího nenavrhuje a netvrdí další skutečnosti. K předložení důkazu – poštovního podacího archu si žalobce vyžádal sedmidenní lhůtu a jednání bylo odročeno na den 17. 2. 2020. Listinné důkazy žalobce soudu předložil v příloze podání ze dne 22. 1. 2020. Dokazování jimi bylo provedeno na jednání dne 17. 2. 2020 a po opakovaném poučení podle § 119a o. s. ř. účastníci již netvrdili nové skutečnosti a nenavrhovali další důkazy. Po přednesení závěrečných návrhů byl vyhlášen odvoláním napadený rozsudek.

6. Odvolací soud předně uvádí, že vady řízení, k nimž musí přihlédnout z úřední činnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), nejsou odvolatelem namítány a vady uvedené v ust. § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají. Ani jiné vady řízení, jimiž se odvolací soud zabývá, pokud by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.), rovněž z obsahu spisu nevyplývají.

7. Námitku, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl žalovaným navržené důkazy o tvrzeném uzavření ústní dohody o předčasném skončení nájmu s tím, že žalovaný uhradí nájemné pouze za jeden měsíc, shledal odvolací soud významnou.

8. Na jednání odvolacího soudu dne 22. 3. 2022 žalovaný zopakoval a rozvedl, že mezi ním a žalobcem bylo ústně ujednáno, že nájem skončí s tím, že žalovaný uhradí pouze jedno měsíční nájemné. K ukončení nájmu dohodou mělo dojít k datu 15. 2. 2019. Žalovaný k prokázání tvrzení navrhl účastnický výslech svůj a účastnický výslech statutárního zástupce žalobce. Za účelem doplnění dokazování odvolací soud odročil své jednání na den 4. 5. 2022. Dne 3. 5. 2022 žalovaný písemně sdělil, že po opětovném zvážení svého postavení dospěl k závěru, že nemá smysl zvyšovat náklady řízení, setrval sice na podaném odvolání, omluvil se však z účasti na jednání dne 4. 5. 2022 a souhlasil s projednání věci v nepřítomnosti žalovaného.

9. Žalobce na jednání odvolacího soudu na svých žalobních tvrzeních setrval.

10. Za popsaného stavu odvolací soud konstatuje, že žalovaný rezignoval na prokázání svých tvrzení o dosažení ústní dohody o předčasném ukončení nájmu a skutkovou verzi žalobce účinně nezpochybnil.

11. Odvolací soud proto plně odkazuje na správná skutková zjištění okresního soudu a shodně s ním vychází z toho, že žalobce pronajal žalovanému pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům a pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek], za měsíční nájemné ve výši 190 000 Kč. Účelem nájmu bylo zajistit ubytování zaměstnanců žalovaného. Nájemní smlouva byla uzavřena dne 14. 1. 2019 a nájem byl sjednán do 31. 1. 2020. Byla také sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení s platbou nájemného. Žalovaný převzal předmět nájmu dne 15. 1. 2019 a podepsal protokol o převzetí, v němž neuvedl žádné námitky. Potvrdil také převzetí klíčů od nemovitosti. K uzavření dohody o předčasném ukončení nájmu, ani k podání písemné výpovědi nedošlo. Žalovaný zaplatil pouze částku 16 000 Kč dne 1. 2. 2019, zbytek dluhu neuhradil.

12. Ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, odvolací soud posuzoval práva a povinnosti vzniklé ode dne 1. 1. 2014 podle právních předpisů účinných od tohoto data, tj. zejména podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ občanský zákoník“).

13. Rovněž právní posouzení věci okresním soudem je přiléhavé. Mezi žalobcem a žalovaným v rámci jejich podnikatelské činnosti došlo k uzavření nájemní smlouvy podle § 2201 občanského zákoníku. Předmětem nájmu byly dva objekty k bydlení, nejednalo se však o nájem bytů ve smyslu ustanovení § 2235 občanského zákoníku, neboť nešlo o zajištění bytových potřeb nájemce či členů jeho domácnosti, ale o krátkodobě ubytování pracovníků žalovaného. Žalovaný netvrdil, že by žádal o odstranění vady pronajaté věci nebo uplatnil slevu z nájmu., vznikla mu tedy povinnost platit sjednané nájemné ve výši celkem 658 193,55 Kč. Žalobci přísluší i úrok z prodlení, počítaný od sjednané splatnosti nájemného k patnáctému dni v každém kalendářním měsíci. Protože nájem nebyl sjednán za účelem bydlení, bylo možné sjednat smluvní pokutu a její moderovaná výše nebyla odvolacími námitkami zpochybněna.

14. V souvislosti s odvolací námitkou žalovaného konstatuje odvolací soud, že okresní soud formuloval závěr o předání předmětu nájmu ve stavu způsobilém k užívání na nezpochybněném písemném protokolu podepsaném (také) žalovaným. Žalovaný tento závěr v odvolacím řízení nevyvrátil.

15. Žalovaný ani v řízení před soudem prvního stupně, ani v řízení odvolacím a ani v řízení o (nepřiznaném) osvobození od soudního poplatku nedoložil své majetkové poměry, proto nemohla být shledána důvodnou jeho žádost o plnění ve splátkách. Důvodnost žádosti žalovaného nezakládá obecný odkaz na opatření vlády přijatá pro řešení pandemie spojené s onemocněním Covid-19. Navíc tato opatření byla postupně zmírňována natolik, že nelze uvěřit žalovanému v tom, že i v současné době mu tato opatření znemožňují vykonávat jakoukoliv výdělečnou činnost a získávat příjmy pro úhradu dlužné částky.

16. Protože správná skutková zjištění soudu prvního stupně nebyla účinně zpochybněna a právní posouzení bylo přiléhavé, bylo věcně správné rozhodnutí okresního soudu (včetně výroku o náhradě nákladů prvostupňového řízení) podle § 219 o. s. ř. potvrzeno (I. výrok tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, proto mu byla přiznána plná náhrada odměny advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání ve věci samé, účast na jednání odvolacího soudu dne 4. 5. 2022) podle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 11 060 Kč, náhrada administrativních výdajů spojených s těmito úkony podle § 13 téhož předpisu v paušální výši 600 Kč, cestovné za cesta vykonanou k jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět ve výši Kč 1 553,13 (automobil Škoda Superb, [registrační značka], vzdálenost 180 km, spotřeba 9,7 litrů benzínu na 100 km, cena benzinu 40,50 Kč), náhrada za ztrátu času stráveného na cestě v rozsahu šesti zameškaných půlhodin po 100 Kč a DPH v sazbě 21 % a výši 5 223,35 Kč Celkem byla na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci přiznána částka 30 096,50 Kč (II. výrok tohoto rozsudku).