47 CO 34/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; právnická osoba "v likvidaci", IČO ; sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částek 11 601, 307 USD, 19 810,95 EUR a 1 003 246,13 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. května 2020, č. j. 39 C 9/2019-208,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 42 747,30 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11 601,30 USD s 8,5% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, částku 19 810,95 EUR s 9% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a částku 1 003 246,13 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 404 317,87 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 598 928,26 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 233 356,50 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Uvedl, že nárok žalobce nebyl od počátku řádně právně kvalifikován, právní titul uplatněné pohledávky absentoval v podané žalobě i v na ni navazujících podáních. Žalobce nejprve v návrhu na zahájení řízení tvrdil, že se jedná o pohledávku představující škodu vzniklou porušením povinnosti žalovaného stanovené v § 2476 o. z., poskytnout zasílateli správné údaje o obsahu zásilky a o všech skutečnostech potřebných k uzavření smlouvy o přepravě. Následně (při jednání konaném dne [datum]) prezentoval právní důvod uplatněné pohledávky tak, že se jedná o náhradu nákladů účelně vynaložených při plnění smlouvy (§ 2480 o. z.). Poté se žalobce zmínil o existenci zasilatelských podmínek, které se staly součástí zasilatelské smlouvy ve smyslu § 1751 odst. 3 o. z. s tím, že žalovaný nárok se opírá právě o tento dokument. Právní kvalifikace nebyla jednoznačně uvedena ani v meritorním rozhodnutí, a tak není možné identifikovat, proč bylo podané žalobě vyhověno, což má za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Nalézacím soudem byla odmítnuta právní konstrukce žalobce opřená o § 2476 o. z., když nebylo tvrzeno ani prokázáno poskytnutí nesprávných údajů o obsahu zásilky či o jejím příjemci. Okresní soud má za to, že nárok je důvodný jak z pohledu uzavřené smlouvy (všeobecných obchodních podmínek), tak s ohledem na ustanovení § 2480 o. z. V tomto„ schizofrenním“ postoji soudu lze spatřovat vadu napadeného rozsudku. Pokud jde o závaznost Všeobecných zasilatelských podmínek vydaných Svazem spedice a logistiky České republiky při realizaci sporných přeprav, žalovaný má za to, že odkaz na obchodní podmínky musí být jednoznačný. Takto nelze vyhodnotit formulaci v objednávce:„ [právnická osoba] pracuje na základě Všeobecných zasilatelských podmínek Svazu spedice a logistiky ČR …“ I když žalovaný si je vědom § 1751 odst. 3 o. z., nebylo tvrzeno ani prokázáno, jakým způsobem byla mezi účastníky smlouva uzavřena, zda byl žalovaný seznámen s textem objednávky a příslušného odkazu. Právní důvod uplatněného nároku spočívající v odkazu na § 2480 o. z. nemůže obstát, neboť v tomto případě nelze hovořit o nákladech vynaložených při plnění smlouvy, když jejím předmětem nebyla zpětná přeprava zásilky. Navíc se okresní soud podrobně nezabýval problematikou„ účelnosti“ výdajů a tuto přesvědčivě neodůvodnil ani v 27. odstavci rozsudku. Výdaje žalobce vzniklé ve spojitosti se zpětným dovozem zboží a jeho likvidací nejsou obdobné, jsou tu zásadní rozdíly při porovnání první a druhé přepravy s přepravou třetí. Pokud žalobce byl schopen vynaložit tvrzené náklady za 3. zpětnou přepravu ve výši dosahující asi poloviny předchozích výdajů (1. a 2. zpětná přeprava), lze jen těžko hovořit o přiměřenosti, resp. účelovosti vynaložených investic. Značná část položek konstatovaných zejména ve vyjádření žalobce ze dne [datum] není řádně specifikována a je neurčitá. Na první pohled neadekvátní se jeví asi pětinásobně vyšší náklady, které žalobce musel údajně vynaložit za zpětnou přepravu kontejnerů, oproti nákladům, za které realizoval dopravu na stejné trase na místo určení. Konečně okresní soud nikterak neodůvodnil skutečnost, že žalobci přiznal uplatněný nárok v cizí měně podle § 155 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce k odvolání uvedl, že žalovaný přehlédl 24. odstavec rozsudku, kde soud napsal, že žalobci v důsledku opakovaných nevyzvednutí přepravených zásilek vznikly při plnění zasilatelské smlouvy další náklady, k jejichž úhradě je povinen žalovaný jako příkazce přepravy podle § 2480 o. z. Žalobce všechny tyto náklady dostatečně specifikoval a doložil. Z provedených důkazů je zřejmé, že šlo o náklady nezbytně a účelně vynaložené v přímé souvislosti s plněním zasilatelské smlouvy. Soud pouze dodal, že z Všeobecných zasílatelských podmínek Svazu spedice a logistiky České republiky (čl. 3, [číslo] a [číslo]), které je na smluvní vztah účastníků nutné rovněž aplikovat, vyplývá totéž, co z ustanovení § 2480 o. z. Zpochybňování závaznosti obchodních podmínek tak zjevně nemůže přivodit žalovanému úspěch ve věci. Projednávaný případ není typický, příjemce si zásilku nepřevzal, odesílatel odmítl věc řešit a na žalobci jako zasílateli bylo, aby se na druhém konci světa v Číně bez jakékoliv součinnosti vlastníka legální cestou zbavil zásilky odpadu, která byla navíc pod celním dohledem. Bez odstranění zásilky nebylo možné vrátit prázdný kontejner rejdaři a tím ukončit neustálé narůstání skladného v přístavu určení a poplatků za nevrácení kontejneru. Je evidentní, že náklady přeúčtované žalovanému, které musel žalobce zaplatit, představují účelně vynaložené náklady při plnění zasílatelské smlouvy. Žalovaný se ani nenamáhal soudu sdělit, který z vynaložených nákladů považuje za zbytný, zda je to snad námořní dopravné, poplatek za celní odbavení, poplatek za manipulaci s kontejnerem v přístavu, skladné za dobu uložení kontejneru v přístavu, poplatek za nevrácení kontejneru, poplatek za likvidaci zásilky nebo nějaký jiný náklad. Je nepochybné, že část těchto nákladů mohla být snížena, pokud by žalovaný poskytl žalobci alespoň elementární požadovanou součinnost. Co se týče žalovaným tvrzené nesrovnalosti ve výpočtech soudu, pouze u prvního případu soud skutečně v 27. odstavci chybně uvedl výši nákladů 11 601,30 USD a 290 424,36 Kč, po přepočtu celkem 575 921 Kč. Správná výše nákladů měla činit 11 601,30 USD a 334 147 Kč, respektive 404 317,87 Kč včetně DPH. [příjmení] 290 424,36 Kč náleží k třetímu, nikoliv k prvnímu případu. Tato chyba však neměla vliv na správnost rozsudku, protože soud v 18. odstavci rekapituluje prokázaný skutkový stav prvního případu v odpovídající výši v návaznosti na správný výrok rozsudku. Naproti tomu žalovaným tvrzené nesprávnosti u druhého a třetího případu žádnými nesprávnostmi nejsou. Mezi částkami je rozdíl ve výši DPH, kterou zahraniční subdodavatelé žalobci logicky neúčtovali, zatímco žalobce ji u některých nákladů účtovat musel. Žalovaný přehlédl, že zpětná přeprava do ČR byla realizována pouze v prvním případě. Ve druhém a třetím byly zásilky zlikvidovány v Asii. Výši nákladů vynaložených v prvním případě tedy nelze srovnávat s náklady ve druhém a třetím případě. Při porovnání výše nákladů ve druhém a třetím případě pak žalovaný nezohlednil, že ve druhém případě byly likvidovány dva kontejnery, zatímco ve třetím případě pouze kontejner jeden. Dvojnásobná výše nákladů ve druhém případě je tedy očekávatelná. Rovněž porovnání výše nákladů na přepravu z Hamburku do Číny s výší nákladů na zpětnou přepravu z Číny do Hamburku je nesprávné. Z celkové částky nákladů spojených se zpětnou přepravou 11 601,30 USD činí holé přepravné pouhých 1 500 EUR, tj. asi 1 800 USD. [příjmení] jsou další náklady, zejména poplatek za opožděné vrácení kontejneru ve výši 6 944 EUR, tj. asi 8 400 USD, který se při cestě do Číny neplatil. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11 601,30 USD s 8,5% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, částku 19 810,95 EUR s 9% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a částku 1 003 246,13 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 404 317,87 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 598 928,26 Kč od [datum] do zaplacení.

6. Uvedl, že žalobce jako zasílatel obstaral podle objednávky žalovaného přepravu kontejneru TEMU702982-4 se zbožím (recyklovaná guma) z Púchova do přístavu Hamburk a z přístavu Hamburk do čínského přístavu Ningbo (§ 2471 a násl. o. z.). Žalobce potvrdil dne [datum] objednávku žalovaného a žalovaný poskytl žalobci údaje pro vystavení konosamentu. Zásilka byla v Hamburku dne [datum] naloděna na loď Thalassa Patris. Během námořní přepravy žalovaný e-mailem ze dne [datum] požádal o změnu příjemce uvedeného na konosamentu a žalobce provedení této změny u agenta rejdaře zajistil. Žalobce poskytnutou službu žalovanému vyúčtoval fakturami [číslo] z [datum] na 2 421 USD (obstarání přepravy) a [číslo] z [datum] na 90 EUR (změna konosamentu po odplutí lodi). Žalovaný faktury žalobce zaplatil. E-maily ze dne [datum], [datum] a [datum] žalobce informoval žalovaného, že příjemce si kontejner v přístavu určení nevyzvedl a že rejdař žádá, aby tak neprodleně učinil. Žalovaný na tyto zprávy nereagoval a neposkytl žalobci žádnou součinnost. Žalobce e-maily ze dne [datum] a [datum] informoval žalovaného, že se zásilka vrací zpět a požádal jej o instrukce k zpětnému vývozu zásilky do Púchova. Žalovaný reagoval emailem dne [datum], ve kterém odmítl uhradit náklady spojené s vrácením kontejneru a převzít vrácenou zásilku. Agent rejdaře ([právnická osoba], [IČO]) vyúčtoval žalobci vzniklé náklady fakturou [číslo] z [datum] na 11 582,89 USD, zahrnující zpětnou přepravu kontejneru a výlohy v přístavu Ningbo. Z nákladů za stojné kontejneru v přístavu Ningbo se žalobci podařilo vyjednat s rejdařem 70% slevu. Žalobce neměl po doplutí zásilky do přístavu Hamburk k dispozici doklady k celnímu projednání zásilky do režimu zpětný dovoz. [příjmení] tedy zajistit, aby příslušný celní úřad v České republice povolil propuštění zásilky do zvláštního režimu aktivní zušlechťovací styk, a následně zajistit její likvidaci v souladu s podmínkami stanovenými Celním úřadem pro Středočeský kraj v rozhodnutí sp. zn. [číslo] z [datum]. Přitom žalobce v e-mailu ze dne [datum] informoval žalovaného o datu předpokládaného příjezdu zásilky do Hamburku a bezvýsledně požádal o udělení instrukcí pro vrácení zásilky zpět do Púchova. Žalovaný neposkytl žalobci žádné pokyny ani součinnost a v e-mailu z [datum] se od zásilky a jejího dalšího osudu distancoval. Žalobce v e-mailu z [datum] žalovanému sdělil, že nemá jinou možnost než zásilku nechat na náklady žalovaného zlikvidovat. Žalovaný však v e-mailu z [datum] znovu potvrdil, že nemá v úmyslu poskytnout žalobci jakoukoliv součinnost. Žalobce vyúčtoval žalovanému náklady spojené se skladováním zásilky v přístavu Hamburk a s přepravou zásilky do České republiky a s její likvidací fakturou [číslo] z [datum] na 404 317,87 Kč zahrnující: 50 000 Kč bez DPH za asistenci a komunikaci s celními orgány v přístavu Ningbo (podle faktury MIASCON Limited [číslo] z [datum]), 200 EUR bez DPH (5 142 Kč) za zdržné kontejneru (podle faktury agenta rejdaře [číslo] z [datum]), 100 EUR bez DPH (2 571 Kč) za vyzvednutí kontejneru v [obec] (faktura agenta rejdaře [číslo] z [datum]), 6 055 EUR bez DPH (155 674 Kč) za stojné kontejneru (faktura agenta rejdaře [číslo] z [datum]), 1 438 EUR bez DPH (36 971 Kč) za přepravu z Hamburku do [obec] (faktura [příjmení] [jméno] [příjmení] [právnická osoba] [číslo] z [datum]), 18 500 Kč bez DPH za překládku kontejneru (faktura [jméno] [příjmení] [číslo] 2018 z [datum]), 62 725 Kč bez DPH za likvidaci odpadu (faktura [právnická osoba] [číslo] z [datum]), 3 500 Kč bez DPH za celní projednání zásilky (faktura [právnická osoba] FV1800905 z [datum]). Žalovaný dopisem ze dne [datum] odmítl vyúčtované náklady žalobci zaplatit.

7. Žalobce jako zasílatel obstaral podle objednávky žalovaného přepravu dvou kontejnerů EMCU9492974 a HMCU9025099 se zbožím (recyklovaná guma) z Púchova do přístavu Hamburk a z přístavu Hamburk do čínského přístavu Ningbo (§ 2471 a násl. o. z.). Žalobce [datum] potvrdil objednávku žalovaného a žalovaný poskytl žalobci údaje pro vystavení konosamentu. Zásilka byla v Hamburku dne [datum] naloděna na loď Thalassa Pistis. Žalobce poskytnutou službu žalovanému vyúčtoval fakturou [číslo] z [datum] na 4 844 USD. Žalovaný fakturu žalobce zaplatil. Zásilka byla vyložena v přístavu určení dne [datum] a uvolněna k vyzvednutí příjemci uvedenému v konosamentu. Žalobce dne [datum] informoval žalovaného, že příjemce se o zásilku nepřihlásil a zásilku si nevyzvedl. Současně sdělil žalovanému výši vícenákladů, které váznou na zásilce a jejich denní sazbu a vyzval žalovaného k součinnosti. Žalovaný žalobci neposkytl požadovanou součinnost a zásilku se v přístavu určení nepodařilo předat příjemci. Protože zásilka nemohla být v Číně zlikvidována, rejdař v součinnosti se žalobcem zajistil její převoz a likvidaci v thajské přístavu Laem Chabang. Agent rejdaře EUROMAR Transportagentur Gesellschaft m.b.H. vyúčtoval žalobci veškeré náklady na pobyt kontejnerů v přístavu Ningbo, jejich převoz do přístavu Laem Chabang a likvidaci zboží fakturami č. 2018 [číslo] z [datum] na 12 218,76 EUR, č. 2018 [číslo] z [datum] na 150 EUR, č. 2018 [číslo] z [datum] na 1 969,08 EUR, č. 2018 [číslo] z [datum] na 11 852,22 EUR. Agent rejdaře vzhledem k obchodním vztahům se žalobcem poskytl slevu ze zdržného kontejnerů ve výši 70 %. Žalobce přeúčtoval žalovanému vícenáklady za nevyzvednuté kontejnery v přístavu fakturami: [číslo] z [datum] na 12 962,92 EUR, [číslo] z [datum] na 3 373,74 EUR, [číslo] z [datum] na 308 503,90 Kč. Žalovaný tyto faktury žalobci dodnes neuhradil.

8. Žalobce jako zasílatel obstaral podle objednávky žalovaného přepravu kontejneru TEMU6178187 se zbožím (recyklovaná guma) z Púchova do přístavu Hamburk a z přístavu Hamburk do čínského přístavu Ningbo. Žalobce [datum] potvrdil objednávku žalovaného a žalovaný poskytl žalobci údaje pro vystavení konosamentu. Zásilka byla v Hamburku dne [datum] naloděna na loď [příjmení] [jméno]. Žalobce poskytnutou službu žalovanému vyúčtoval fakturou [číslo] z [datum] na 3 621 USD. Žalovaný fakturu žalobce zaplatil. Zásilka byla vyložena v přístavu určení dne [datum] a uvolněna k vyzvednutí dne [datum] příjemci uvedenému v konosamentu. Žalobce dne [datum] informoval žalovaného, že příjemce se o zásilku nepřihlásil a zásilku si nevyzvedl. Současně sdělil žalovanému výši vícenákladů, které váznou na zásilce a jejich denní sazbu a vyzval žalovaného k součinnosti. Žalovaný žalobci neposkytl požadovanou součinnost a zásilku se v přístavu určení nepodařilo předat příjemci. Protože zásilka nemohla být v Číně zlikvidována, rejdař v součinnosti s žalobcem zajistil její převoz a likvidaci v thajském přístavu Laem Chabang. Agent rejdaře EUROMAR Transportagentur Gesellschaft m.b.H. vyúčtoval žalobci veškeré náklady na pobyt kontejnerů v přístavu Ningbo, jejich převoz do přístavu Laem Chabang a likvidaci zboží fakturami: č. 2018 [číslo] z [datum] na 5 418,34 EUR, č. 2018 [číslo] z [datum] na 150 EUR, č. 2018 [číslo] z [datum] na 1 226,82 EUR, č. 2018 [číslo] z [datum] na 5 955,27 EUR. Agent rejdaře vzhledem k obchodním vztahům k žalobci poskytl slevu ze zdržného kontejnerů ve výši 70 %. Žalobce přeúčtoval žalovanému vícenáklady za nevyzvednuté kontejnery v přístavu fakturami: [číslo] z [datum] na 1 787,42 EUR, [číslo] z [datum] na 1 686,87 EUR, [číslo] z [datum] na 290 424,36 Kč. Žalovaný tyto faktury žalobci dodnes neuhradil.

9. Protože žalovaný porušil svoji povinnost podle § 2476 o. z. poskytnout zasílateli správné údaje o všech skutečnostech potřebných k uzavření smlouvy o přepravě a v okamžiku, kdy mu zasílatel podal zprávu o nepřevzetí zásilky příjemcem v přístavu určení, neposkytoval žalobci potřebnou součinnost, přestože jej žalobce o vzniklé situaci informoval, je odpovědný za vzniklé náklady. vyčíslené v žalobě.

10. Žalovaný k žalobě uvedl, že v návrhu není specifikováno, jaká část požadovaných částek připadá na náklady na likvidaci zásilky a jaká část na její přepravu. Není zřejmé, podle jakého ustanovení smlouvy, obchodních podmínek či právního předpisu je nárok uplatňován. Žalovaný poskytl žalobci veškeré potřebné údaje o obsahu a povaze zásilky a všech dalších skutečnostech potřebných k uzavření smlouvy o přepravě. To, že adresát, ať již z jakýchkoli důvodů, zásilku nepřevzal, nemůže být přičítáno k tíži žalovaného. Vyúčtované částky se pak jeví jako úmyslně nadsazené, neodpovídající obvyklým cenám. [ulice] podmínky nebyly součástí smlouvy uzavřené mezi účastníky.

11. Soud prvního stupně žalobě vyhověl odvoláním napadeným rozsudkem. V jeho odůvodnění uvedl, že mezi účastníky řízení, podnikateli, vznikl závazkový vztah, který je třeba posuzovat podle příslušných ustanovení občanského zákoníku (§ 420 odst. 1, § [číslo], § 3028 odst. 1 o. z.). Jednalo se o zasilatelskou smlouvu, v níž se žalobce jako zasilatel zavázal žalovanému jako příkazci obstarat vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného místa a obstarat úkony související s přepravou a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci sjednanou odměnu (§ 2471 odst. 1 o. z.) Smlouva byla uzavřena písemným potvrzením objednávky žalovaného (§ 1745 o. z.). Část obsahu zasilatelské smlouvy byla určena odkazem na obchodní podmínky vypracované odbornými a zájmovými organizacemi (§ 1751 odst. 3 o. z.), které se pro smluvní strany staly závazné a na rozdíl od běžných obchodních podmínek nemusely být předtím smluvním stranám známy či být připojeny k nabídce (§ 1751 odst. 1 o. z.). Žalobce obstaral přepravu ze sjednaného místa do místa určení prostřednictvím dalšího zasilatele (§ 2473 o. z.). Žalovanému obstaráním přepravy vznikla povinnost zaplatit žalobci odměnu ve sjednané výši, což také učinil. Úhradou vyúčtované odměny žalobce nastaly účinky uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 o. z. V průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno poskytnutí nesprávných údajů o obsahu zásilky či o jejím příjemci, nebyla ani tvrzena a ani prokázána neexistence této společnosti, příjemce si pouze jemu určené zásilky nevyzvedl. Nebylo nutné se zabývat uplatněným nárokem z hlediska případné škody, vzniklé porušením povinnosti žalovaného podle § 2476 o. z. Žalobci v důsledku opakovaných nevyzvednutí přepravených zásilek vznikly při plnění zasilatelské smlouvy další náklady, k jejichž úhradě je povinný žalovaný jako příkazce přepravy podle § 2480 o. z. Žalobce všechny tyto náklady dostatečně specifikoval i doložil. Z provedených důkazů je rovněž zřejmé, že se jednalo o náklady nezbytně a účelně vynaložené vzniklé v přímé souvislosti s plněním zasilatelské smlouvy, jejichž bezprostřední příčinou bylo nepřevzetí přepravených zásilek jejich příjemcem. Žalobce se snažil vzniklé náklady maximálně eliminovat, oznámil hrozící riziko včas žalovanému, který zaujal pasivní přístup, přestože žalobci nečinného příjemce zásilky označil. Absencí součinnosti vznikly žalobci náklady, které je mu povinen žalovaný zaplatit. Jelikož splatnost náhrady nákladů účelně vynaložených při plnění zasilatelské smlouvy nebyla mezi smluvními stranami ujednána a není ani stanovena právním předpisem, je nutno aplikovat § 1958 odst. 2, § 1723 odst. 2 o. z., podle nichž je dlužník povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalobce byl vyzván žalovaným k zaplacení vzniklých nákladů čtyřmi fakturami, nárok se stal splatným ve dnech uvedených ve fakturách. Nezaplacením peněžité náhrady ve lhůtě splatnosti faktur se žalovaný následující den dostal do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobci vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto shledal žalobu v celém rozsahu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou pohledávku včetně požadovaného příslušenství. Přiznané peněžité plnění je vyjádřeno v souladu s návrhem žalobce i v amerických dolarech a v eurech, jelikož to nijak neodporuje okolnostem případu; v těchto měnách žalobci vznikly další náklady vyplývající ze smlouvy a devizové předpisy žalovanému umožňují takové plnění poskytnout bez zvláštního povolení (§ 155 odst. 2 o. s. ř). Žalobce měl ve sporu plný úspěch a žalovanému byla v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění (§ 142a o. s. ř.), a proto žalobci náleží plná náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti neúspěšnému žalovanému (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Předmětem řízení bez příslušenství byla částka 11 601,30 USD, která podle kurzu ČNB v době zahájení řízení (22, 605 Kč 1 USD) činí částku 262 247,39 Kč, částka 19 810,95 EUR, která podle kurzu ČNB v době zahájení řízení (25, 695 Kč 1 EUR) činí částku 509 042,36 Kč a částka 1 003 246,13 Kč, celkem 1 774 535,88 Kč (tarifní hodnotu pro sazbu mimosmluvní odměny podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Žalobci vznikly náklady řízení v celkové výši 233 356,50 Kč zaplacením soudního poplatku 88 676 Kč a zastoupením advokátem 144 680,50 Kč (mimosmluvní odměna 107 940 Kč za 7 úkonů právní služby po 15 420 Kč podle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., převzetí a příprava zastoupení, zaslání kvalifikované předžalobní výzvy, podání žaloby, písemná replika žalobce ze dne [datum] a [datum], účast u soudního jednání dne [datum] a [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada hotových výdajů 2 100 Kč v souvislosti se 7 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada cestovních výdajů dvakrát 3 465,33 Kč k soudním jednáním z [obec] do [obec] a zpět dne [datum] a [datum], vždy 592 km jízdy osobním vozidlem [registrační značka] při průměrné spotřebě nafty 5,2 l [číslo] km, její ceně 31,80 Kč/litr, základní sazbě náhrady 4,20 Kč/km podle vyhlášky č. 358/2019 Sb., náhrada za promeškaný čas 2 600 Kč, 26 i započatých půl hodiny cesty k soudním jednáním a zpět podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za daň z přidané hodnoty 25 109,84 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.).

12. Odvolací soud podle ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: potvrzení objednávek žalovaného, která vystavil žalobce dne [datum], [datum] a [datum], Všeobecných zasilatelských podmínek Svazu spedice a logistiky České republiky, vydání 2014. Poté se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně s výhradami či doplněními dále uvedenými. V podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

13. Podle § 2471 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje příkazci obstarat mu vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa, případně i obstarat nebo provést úkony s přepravou související, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu.

14. Mezi účastníky, podnikateli, byly uzavřeny tři zasilatelské smlouvy, podle nichž žalobce jako zasílatel obstarával pro žalovaného následující přepravy: a/ kontejneru TEMU702982-4 se zbožím (recyklovaná guma) z Púchova do přístavu Hamburk a z přístavu Hamburk do čínského přístavu Ningbo s tím, že žalobce potvrdil dne [datum] objednávku žalovaného a žalovaný poskytl žalobci údaje pro vystavení konosamentu; b/ přepravu dvou kontejnerů EMCU9492974 a HMCU9025099 se zbožím (recyklovaná guma) z Púchova do přístavu Hamburk a z přístavu Hamburk do čínského přístavu Ningbo (§ 2471 a násl. o. z.) s tím, že žalobce [datum] potvrdil objednávku žalovaného a žalovaný poskytl žalobci údaje pro vystavení konosamentu; c/ kontejneru TEMU6178187 se zbožím (recyklovaná guma) z Púchova do přístavu Hamburk a z přístavu Hamburk do čínského přístavu Ningbo s tím, že žalobce [datum] potvrdil objednávku žalovaného a žalovaný poskytl žalobci údaje pro vystavení konosamentu. Příkazce žalobci zaplatil dohodnutou odměnu (§ 2480 o. z.). Zasilatel obstaral přepravy zásilek do určeného místa, avšak zde si příkazcem označený příjemce zásilky nepřevzal.

15. Podle § 2476 o. z., neposkytne-li příkazce zasílateli správné údaje o obsahu zásilky a o všech skutečnostech potřebných k uzavření smlouvy o přepravě, nahradí škodu, která zasílateli vznikne porušením této povinnosti.

16. Bez součinnosti příkazce podle citovaného ustanovení by zasílatel neměl vytvořeny potřebné podmínky pro splnění svých povinností. Mezi skutečnosti potřebné k uzavření smlouvy o přepravě patří zejména správné údaje o místě odeslání a určení, o osobě oprávněné k přijetí přepravené zásilky, o požadovaném způsobu přepravy a termínu dodání, o speciálních požadavcích na vystavení přepravních dokladů, správné údaje pro případné celní, tranzitní, sanitární odbavení apod. Neposkytnutí správných údajů příkazcem je porušením zákonem uložené povinnosti a zakládá povinnost příkazce nahradit zasílateli škodu porušením této povinnosti vzniklou ([příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část § 2055 [číslo]. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2072 s ).

17. Zákonné ustanovení o součinnosti příkazce bylo převzato i do Všeobecných zasilatelských podmínek Svazu spedice a logistiky České republiky, vydání 2014 (článek 3.6), které se staly obsahem smluv uzavřených účastníky podle § 1751 odst. 3 o. z., neboť na ně bylo v rámci kontraktačního procesu odkázáno žalobcem v potvrzeních objednávek žalovaného vystavených dne [datum], [datum] a [datum]. K uzavření smluv mezi účastníky došlo ve smyslu § 1744 o. z. přijetím plnění žalovaným, a to nejpozději v době, kdy poskytl žalobci potřebné údaje pro vystavení konosamentu.

18. Žalovaný nesplnil svou povinnost, která pro něj vyplývala ze smlouvy uzavřené mezi účastníky, neboť žalobci neposkytl správné údaje o příjemci zásilky. Osoba oprávněná k převzetí po dopravení zásilek do místa určení nebyla kontaktní, zásilky si nepřevzala. Přes výzvy žalobce, žalovaný ani v jednom případě potřebné skutečnosti o příjemci zásilky nedoplnil. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval za významné, z jakých důvodů nedošlo k převzetí zásilky, zda z důvodu neexistence příjemce či jen třeba z důvodu, že ztratil o zásilku zájem. Rozhodující je samotný výsledek, nepřevzetí zásilky příjemcem, který je třeba přičíst nesprávným údajům příkazce. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaného vznikla žalobci škoda, neboť přepravované zásilky, aby předešel vzniku dalších, mnohem vyšších škod musel zlikvidovat, v případě přepravy kontejneru TEMU702982-4 v České republice, v dalších dvou případech (kontejnery EMCU9492974, HMCU9025099 a TEMU6178187) v Asii.

19. Podle § 2913 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit (odst. 1). Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

20. Podle citovaného ustanovení občanského zákoníku je žalovaný je povinen nahradit žalobci vzniklou škodu, která se sestává: V souvislosti s obstaráním přepravy kontejneru TEMU702982-4 agentem rejdaře ([právnická osoba], [IČO]) vyúčtované vzniklé náklady (faktura [číslo] z [datum]) ve výši 11 582,89 USD, zahrnující zpětnou přepravu kontejneru z Číny do Německa a výlohy v přístavu Ningbo. Dále náklady spojené se skladováním zásilky v přístavu Hamburk a s přepravou zásilky z Německa do České republiky a její likvidací, vyúčtované fakturou žalobce [číslo] z [datum] na 404 317,87 Kč: 50 000 Kč bez DPH za asistenci a komunikaci s celními orgány v přístavu Ningbo (podle faktury MIASCON Limited [číslo] z [datum]), 200 EUR bez DPH (5 142 Kč) za zdržné kontejneru (podle faktury agenta rejdaře [číslo] z [datum]), 100 EUR bez DPH (2 571 Kč) za vyzvednutí kontejneru v [obec] (faktura agenta rejdaře [číslo] z [datum]), 6 055 EUR bez DPH (155 674 Kč) za stojné kontejneru (faktura agenta rejdaře [číslo] z [datum]), 1 438 EUR bez DPH (36 971 Kč) za přepravu z Hamburku do [obec] (faktura [příjmení] [jméno] [příjmení] [právnická osoba] [číslo] z [datum]), 18 500 Kč bez DPH za překládku kontejneru (faktura [jméno] [příjmení] [číslo] 2018 z [datum]), 62 725 Kč bez DPH za likvidaci odpadu (faktura [právnická osoba] [číslo] z [datum]), 3 500 Kč bez DPH za celní projednání zásilky (faktura [právnická osoba] FV1800905 z [datum]). V souvislosti s obstaráním přepravy kontejnerů EMCU9492974 a HMCU9025099, jejichž obsah nemohl být zlikvidován v Číně, rejdař v součinnosti se žalobcem zajistil jejich převoz a likvidaci v thajské přístavu Laem Chabang. Agent rejdaře EUROMAR Transportagentur Gesellschaft m.b.H. vyúčtoval žalobci veškeré náklady na pobyt kontejnerů v přístavu Ningbo, jejich převoz do přístavu Laem Chabang a likvidaci zboží fakturami č. 2018 [číslo] z [datum] na 12 218,76 EUR, č. 2018 [číslo] z [datum] na 150 EUR, č. 2018 [číslo] z [datum] na 1 969,08 EUR, č. 2018 [číslo] z [datum] na 11 852,22 EUR. Žalobce přeúčtoval žalovanému vícenáklady za nevyzvednuté kontejnery v přístavu fakturami: [číslo] z [datum] na 12 962,92 EUR, [číslo] z [datum] na 3 373,74 EUR, [číslo] z [datum] na 308 503,90 Kč. V souvislosti s obstaráním přepravy kontejnerů TEMU6178187, jehož obsah nemohl být zlikvidován v Číně, rejdař v součinnosti se žalobcem zajistil jeho převoz a likvidaci v thajském přístavu Laem Chabang. Agent rejdaře EUROMAR Transportagentur Gesellschaft m.b.H. vyúčtoval žalobci veškeré náklady na pobyt kontejnerů v přístavu Ningbo, jejich převoz do přístavu Laem Chabang a likvidaci zboží fakturami: č. 2018 [číslo] z [datum] na 5 418,34 EUR, č. 2018 [číslo] z [datum] na 150 EUR, č. 2018 [číslo] z [datum] na 1 226,82 EUR, č. 2018 [číslo] z [datum] na 5 955,27 EUR. Žalobce přeúčtoval žalovanému vícenáklady za nevyzvednuté kontejnery v přístavu fakturami: [číslo] z [datum] na 1 787,42 EUR, [číslo] z [datum] na 1 686,87 EUR, [číslo] z [datum] na 290 424,36 Kč.

21. Pokud jde o námitky odvolatele, právní hodnocení věci nemusí být v žalobě obsaženo a žalobce k němu nemusí přistoupit ani v průběhu řízení. Pokud nebylo právní posouzení pro odvolatele znatelné ani z rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud tento nedostatek napravil, na zjištěný skutkový stav aplikoval shora uvedené ustanovení občanského zákoníku a nárok žalobci přiznal z titulu náhrady škody, jak vyplývá z odůvodnění podaného shora. Vytýká-li žalovaný, že náklady vzniklé v souvislosti s likvidací zásilek byly v jednotlivých případech značně rozdílné, odvolací soud se ztotožnil s replikou žalobce k odvolání, v níž se uvádí, že žalovaný přehlédl, že zpětná přeprava do České republiky byla realizována pouze v prvním případě. Ve druhém a třetím případě byly zásilky zlikvidovány v Asii, a tak výši nákladů vynaložených nelze srovnávat. Při porovnání výše nákladů ve druhém a třetím případě je třeba zohlednit, že ve druhém případě byly likvidovány dva kontejnery, zatímco ve třetím případě pouze kontejner jeden. Dvojnásobná výše nákladů ve druhém případě je tedy očekávatelná. Rovněž porovnání výše nákladů na přepravu z Hamburku do Číny s výší nákladů na zpětnou přepravu z Číny do Hamburku je zavádějící, protože holé přepravné činí pouhých asi 1 500 EUR, zbytek zahrnuje další náklady, zejména poplatek za opožděné vrácení kontejneru, který se při cestě do Číny neplatil. Žádné další konkrétní námitky zpochybňující výši vyúčtovaných náhrad žalovaný v odvolání ani v proběhu řízení nevznesl. Jestliže měl žalovaný výhrady k vyjádření plnění v cizí měně, odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (33. odstavec) s tím, že pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky ustanovení § 155 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.

22. Rozhodnutí soudu prvního stupně, které žalobci přiznalo nárok na náhradu škody spolu s úroky z prodlení (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) od dat následujících po splatnosti žalobcem vystavených faktur je věcně správné, a proto odvolací soud I. výrok napadeného rozsudku podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. Odvolací soud potvrdil i II. výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora v 11. odstavci, pro stručnost odkazuje.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.; žalobce byl v řízení plně úspěšný, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů, které mu vznikly zastoupením advokátem ve výši 42 747,32 Kč (mimosmluvní odměna dvakrát 15 420 Kč podle § 11 odst. 1 bodu d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. v souvislosti s písemným vyjádřením k odvolání a účastí na jednání před soudem, 2 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovné 2 988,36 Kč za 418 km jízdy z [obec] do [obec] a zpět osobním vozidlem [registrační značka] při průměrné spotřebě nafty 5,2 l [číslo] km, její ceně 47,10 Kč/litr, základní sazbě náhrady 4,70 Kč/km podle vyhlášky č. 116/2022 Sb., náhrada za promeškaný čas 900 Kč, 9 i započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a/ vyhlášky š. 177/1996 Sb., náhrada za daň z přidané hodnoty 7 418,96 Kč podle 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).