47 CO 48/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , o 11 240 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 5. 1. 2021, č. j. 11 C 259/2020-22,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadeného II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 932,35 Kč a úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 8 963,97 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části odvoláním napadeného II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 891,06 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 126 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 10 348,94 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 779,30 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 963,97 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 891,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 932,35 Kč a úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 8 963,97 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení (II. výrok) a žalované současně uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 900,80 Kč (III. výrok). Soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne 28. 11. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v padesáti osmi týdenních splátkách po 570 Kč spolu s úrokem ve výši 2 660 Kč, poplatkem ve výši 3 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 600 Kč. Žalovaná se tak zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem 33 060 Kč. Žalovaná na dluh uhradila pouze 21 820 Kč. Vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobce se stal věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, o této skutečnosti byla žalovaná informována oznámením původního věřitele ze stejného dne. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně smlouvu jako smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem ([příjmení] [anonymizováno] 4) zjistil, že v listopadu 2017 byla obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů 8,37 %. Ujednání o úroku v žalobcem požadované výši 23,66 % hodnotil pro nepřiměřenost jako absolutně neplatné podle ustanovení § 588 o. z. Za užití obvyklé sazby úroků přepočítal žalobou uplatněný úrok a dospěl k závěru, že žalobce má nárok na úrok za trvání smlouvy nikoli 2 660 Kč, ale pouze 1 768,94 Kč Částku 891,06 Kč představující rozdíl mezi právě citovanými částkami započítal v souladu se smlouvou na požadovaný inkasní poplatek ve výši 2 276,03 Kč. Žalobu shledal jako důvodnou v rozsahu požadované částky 10 348,94 Kč (rozdíl mezi smluvenou částkou 33 060 Kč, realizovanou úhradou ve výši 21 820 Kč a částkou 891,06 Kč). Přiznaná částka 10 348,94 Kč představuje jistinu 8 963,97 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 384,97 Kč. Smluvený inkasní poplatek shledal jako platně sjednaný, kdy se jednalo o přiměřený poplatek za skutečně vynaložené náklady věřitele v souvislosti s prováděním hotovostních splátek vyžádaných žalovanou. Jako důvodný současně shledal nárok žalobce na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny. Žalobu zamítl co do části inkasního poplatku ve výši 891,06 Kč (v návaznosti na započtení uhrazeného úroku přesahujícího obvyklou výši úroků) a co do smluvního úroku ve výši 23,66 % za dobu od data původní splatnosti půjčky (9. 1. 2019) do jejího úplného zaplacení, pro jehož uplatnění soud prvního stupně nenalezl podklad ve smlouvě. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti II. a III. nákladovému výroku rozsudku podal žalobce dne 5. 2. 2021 odvolání. Zásadně nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti ujednání o úroku za dobu trvání smlouvy v požadované výši 23,66 %. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005 a ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterých Nejvyšší soud připouští, že úrok nemusí být nepřiměřený ani při trojnásobku úrokové míry peněžních ústavů, a to zejména s ohledem na větší míru rizikovosti a absenci zajištění. Nesouhlasil ani se zamítnutím požadovaných úroků za dobu po splatnosti poslední splátky. Trval na tom, že ve smlouvě byly sjednány úroky ve výši 23,72 % ročně (viz čl. 1 smlouvy), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Úroková sazba byla stanovena v závislosti na sjednané době trvání splátkového kalendáře, v daném případě 58 týdnů. Doba trvání smluv pak byla vymezena v článku 6.1 smluv tak, že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Dodal, že úroky byly sjednány na základě § 2392 odst. 1 o. z. a vyčísleny v čl. 1 smlouvy na dobu trvání smluvního vztahu (od uzavření smlouvy dne 28. 11. 2017 do data poslední řádné splátky dle sjednaného splátkového kalendáře 8. 1. 2019) za předpokladu, že splátkový kalendář bude ze strany žalované splácen řádně ve sjednané výši a včas (článek 1.7 druhé smlouvy). Jelikož však žalovaná sjednané splátky řádně a včas nezaplatila, úročí se neuhrazená jistina i po ukončení splátkového kalendáře, tj. až do doby úplného zaplacení jistiny. Zdůraznil, že úroky představují cenu peněz (odměnu za užívání peněžních prostředků), s nimiž nemá věřitel možnost až do jejich vrácení disponovat, je tedy logické, že tato úplata věřiteli náleží až do úplného zaplacení jistiny. Z ustálené judikatury navíc dle žalobce vyplývá, že úroky i úroky z prodlení mohou být věřitelem požadovány vedle sebe. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.

3. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

4. Žalobce se z jednání odvolacího soudu nařízeného na 22. 6. 2022 omluvil. Souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila, a to bez jakékoli omluvy. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobu doručenou soudu dne 25. 9. 2020 žalobce odůvodnil tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 28. 11. 2017 původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalované v den podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy úroky ve výši 2 660 Kč (s úrokovou sazbou 23,66 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 600 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 570 Kč (poslední splátka 8. 1. 2019). Žalovaná zaplatila celkem pouze 21 420 Kč. Dlužná částka 11 240 Kč sestává z jistiny ve výši 8 963,97 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 276,03 Kč. Dále žalobce vyčíslil 23,66 % úroky z dlužné jistiny od 9. 1. 2019, tj. od data po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 29. 11. 2019 (1 932,35 Kč) a úroky z prodlení počítané z dlužné jistiny od 16. 1. 2019 do data postoupení 29. 11. 2019 (779,30 Kč). S ohledem na prodlení žalované s úhradou se dlužná jistina od 3. 12. 2019 nadále úročí sjednanými úroky ve výši 23,66 % (čl. 1 smlouvy) a (zákonnými) úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně. Žalobce popsal podrobným způsobem, jak zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná se k uplatněným nárokům nevyjádřila. Odvoláním napadený rozsudek soud prvního stupně vyhlásil dne 5. 1. 2021.

7. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 28. 11. 2017 nadepsané jako„ [anonymizováno]“, ze které odvolací soud zjistil, že byla uzavřena mezi původním věřitelem - společností [právnická osoba], sídlem [adresa], jako věřitelem a žalovanou jako zákazníkem. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti (článek 1.1 smlouvy) ve výši 19 000 Kč, kdy sjednané peněžní prostředky byly žalované předány při podpisu smlouvy (článek 1.2 smlouvy). V článku 1.3 smlouvy je stanovena doba trvání spotřebitelského úvěru slovy:„ Smlouva se uzavírá na dobu určitou v délce 58 týdnů“. Článek 1.4 smlouvy se věnuje zápůjční úrokové sazbě a zní:„ Zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy. Zápůjční úroková sazba činí v případě smlouvy na 58 týdnů (58 splátek) 23,72 % p. a. V článku 1.5 smlouvy je sjednán závazek žalované zaplatit věřiteli administrativní poplatek za celou dobu trvání smlouvy ve výši 20 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.6 smlouvy se týká doplňkových služeb. Žalovaná v jeho rámci požádala o hotovostní inkaso splátek a za to se zavázala zaplatit odměnu ve výši 40 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.7 smlouvy sumarizuje částku, kterou měla žalovaná zaplatit věřiteli za předpokladu řádného a přesného splacení spotřebitelského úvěru (celková částka 33 060 Kč sestávající z jistiny 19 000 Kč, úroků 2 660 Kč, administrativního poplatku 3 800 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek 7 600 Kč RPSN byla ve smlouvě uvedena ve výši 195 % (článek 1.8 smlouvy). V článku 1.9 smlouvy je stanovena výše týdenní splátky 570 Kč. Oddíl 2 smlouvy obsahuje„ Doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru“ a zabývá se podmínkami čerpání (článek 2.1), otázkou evidence splátek (článek 2.2), způsobem splácení (článek 2.3), způsobem umoření jistiny (článek 2.4), započítáváním jednotlivých úhrad zákazníka (článek 2.5), podrobnostmi ohledně výpočtu RPSN (článek 2.7). Článek 2.6 je nazván„ Doba trvání spotřebitelského úvěru“ a zní:„ Tato smlouva je uzavíraná na dobu určitou, určenou počtem týdnů podle článku 1. smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru dle této smlouvy (přijetí peněžních prostředků zákazníkem) až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy smlouva zanikla doručením odstoupení druhé smluvní straně“. Oddíl 3 smlouvy upravuje„ Právo zákazníka na předčasné splacení“. Oddíl 4 smlouvy upravuje„ Právo zákazníka na odstoupení smlouvy“. V oddílu 5 jsou upraveny„ Následky nesplácení spotřebitelského úvěru“. V článku 5.1 se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky celkové částky vzniká [příjmení] [jméno] právo požadovat následující platby: a) úhradu celé doposud nesplacené jistiny, b) zákonné úroky z prodlení c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, d) náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením, e) náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Zániku smlouvy se věnuje oddíl 6, dle jehož článku 6.1„ Smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran“. Otázkou odstoupení od smlouvy se zabývá článek 6.2 a otázkou ukončení smlouvy dohodou účastníků článek 6.

3. Oddíl 7 smlouvy stanoví další povinnosti zákazníka (např. informovat věřitele o změně adresy apod.) a dále obsahuje jeho prohlášení vyžadovaná právními předpisy. Oddíl 8 zahrnuje nutná poučení a prohlášení v souvislosti s ochranou osobních údajů. Oddíl 10 smlouvy obsahuje„ Závěrečná ustanovení.“, následují data a podpisy jak žalované, tak osoby jednající jménem původního věřitele.

8. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Odvolací soud souhlasí s posouzením smluvního vztahu mezi účastníky jako smlouvy o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.). Obecná právní teorie smlouvu o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.) řadí mezi tzv. reálné kontrakty (smlouva vznikla přenecháním předmětů zápůjčky vydlužiteli), zatímco smlouvu o úvěru řadí tzv. konsensuální kontrakty (vzniká souhlasným projevem vůle účastníků smlouvu uzavřít). Účastníci smlouvy si jednoznačně smluvili, že je poskytován bezúčelný spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky, tomu odpovídal i název smlouvy„ Fajnpůjčka“, jakož i samotný obsah smlouvy. Současně se jedná o tzv. spotřebitelský úvěr (§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), neboť žalovaná tuto smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.).

13. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobou uplatněné úroky ve výši 23,66 % jsou v daném případě absolutně neplatné pro nepřiměřenou výši. Předně účastníci si ve smlouvě dohodli úroky ve výši 23,72 % ročně. Úroková sazba v tomto konkrétním případě nedosahuje ani trojnásobku soudem prvního stupně zjištěné obvyklé výše úroků poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy. Je třeba přitakat žalobci, že vzhledem k vyšší míře rizikovosti předmětné půjčky a absenci dalšího zajištění půjčky se jeví sjednaná úroková sazba jako akceptovatelná (srov. závěry odvolacího soudu uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020). Závěr soudu prvního stupně, že žalovaná„ přeplatila“ na úroku za dobu trvání smlouvy (který nebyl předmětem řízení) částku 891,06 Kč, v jehož důsledku soud prvního stupně zamítl poplatek za hotovostní inkaso v rozsahu částky 891,06 Kč tak odvolací soud hodnotí jako nesprávný.

14. Vzhledem k odvolací námitce žalobce řešil odvolací soud dále otázku, zda je žalovaná jako vydlužitel povinna platit žalobci jako právnímu nástupci zapůjčitele úroky z nezaplacené jistiny i za dobu po splatnosti poslední splátky. Odvolací soud v posuzovaném případě souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že taková dohoda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena nebyla. Čl. 1.3 smlouvy jednoznačně stanoví, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, a to v případě obou smluv v délce 58 týdnů. Čl. 1.4 smlouvy pak zcela jasně hovoří o závazku vydlužitele zaplatit zapůjčiteli za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy – 23,72 % p. a. po dobu 58 týdnů. V čl. 1 smlouvy je pak výše úroků konkrétně vyčíslena částkou 2 660 Kč.

15. Je třeba v dané souvislosti zdůraznit, že úročení půjčky není podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce (na rozdíl od smlouvy o úvěru). Pro případ, že se vydlužitel dostane do prodlení s úhradou splátek, si smluvní strany v článku 5. 1 dohodly nárok žalobce na úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úročení splátky či splátek, s nimiž se vydlužitel dostal do prodlení, mezi účastníky objektivně nebylo sjednáno, přičemž dlužno říci, že účastníkům nic nebránilo takové ujednání dohodnout.

16. Právo úročit zápůjčku nemůže samo o sobě založit ujednání čl. 2 ani ujednání čl. 6, které hovoří o tom, že smlouva trvá do vypořádání veškerých závazků, kdy toto ustanovení zjevně pokrývá období, ve kterém má zapůjčitel právo na sjednané nároky - specifikované v článku 5.1.

17. Jelikož tedy ze smluvních ujednání nevyplývá, že by žalovaná byla povinna po uplynutí 58 týdnů platit za poskytnuté peněžní prostředky úroky, je správný závěr soudu prvního stupně, který žalobci úroky nepřiznal, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí o zamítnutí žaloby v příslušné části II. výroku dle § 219 o. s. ř. potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

18. S ohledem na rozsah žalobcova odvolání a vše výše uvedené odvolací soud dále změnil dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. zbývající část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 891,06 Kč (II. výrok tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení zohlednil i příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodování soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Výchozí veličinou pro výpočet (ne) úspěchu žalobce je celková výše předmětu řízení vymezeného žalobou. Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 17 225,45 Kč (žalobou uplatněná částka 11 240 Kč; kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 779,30 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 963,97 Kč kapitalizovaný za období 3. 12. 2019 do 5. 1. 2021 částkou 955,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 932,33 Kč, úrok ve výši 23,66 % ročně z částky 8 963,97 Kč kapitalizovaný za období od 3. 12. 2019 do 5. 1. 2021 částkou 2 318,43 Kč). Úspěch žalobce je pak představován částkou 12 974,69 Kč (žalobou uplatněná částka 10 348,94 Kč; kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 779,30 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 963,97 Kč kapitalizovaný za období 3. 12. 2019 do 5. 1. 2021 částkou 955,39 Kč a částka 891,06 Kč) představující pouze 75 % předmětu řízení, jeho neúspěch tak představuje 25 %. Žalobce tak má právo na náhradu 50 % celkových nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) Náklady žalobce spočívají v : i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 800 Kč, ii) odměně za tři úkony právní služby po 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 11 240 Kč; převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, iii) třech náhradách hotových výdajů v paušální výši po 100 Kč k úkonům ad ii) dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, iv) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 252 Kč počítané z náhrad ad ii) až iii) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Plná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně by představovala částku 2 252 Kč, z toho 50 % činí 1 126 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšnějším žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu, opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů je odvolacímu soudu z jeho činnosti známa. Jedná se například o řízení vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 Co 108/2021, 27 Co 148/2021, 28 Co 62/2021, 74 Co 96/2021 (III. výrok tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěch žalobce je představován částkou 891,06 Kč představující pouze 11 % předmětu odvolacího řízení, jeho neúspěch tak představuje 89 %. V odvolacím řízení tak byla naopak úspěšnější žalovaná, které vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení. Protože však žalované v této fázi řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (IV. výrok tohoto rozsudku).