47 CO 55/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň JUDr. Evy Gregorové a Mgr. Jitky Múčkové ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; Lékárna Na ulice s.r.o., IČO ; sídlem adresa , PSČ obec zastoupenému advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 170 506,42 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. září 2020, č. j. 2108 C 17/2018-129

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 16 480 Kč k rukám jeho zástupkyně, advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soudu prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 170 506,42 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 68 206 Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok) a že žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení státu ve výši 11 260 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Uvedl, že jádrem sporu je výklad článku 5.2 kupní smlouvy, v němž bylo mezi účastníky ujednáno:„ Společně s předmětem koupě a jeho příslušenstvím se kupující zavazuje převzít zbylé kadeřnické zboží, které bude vyspecifikováno na základě inventury k [datum]. Na toto zboží bude vystavena prodávajícím samostatná faktura.“ Žalovaný má za to, že s ohledem na uvedenou formulaci měly strany zájem uzavřít smlouvu bez určení kupní ceny, která bude určena dodatečně, po zjištění jaké zboží se na skladě nachází. Nebyla-li v kupní smlouvě uvedena výše kupní ceny a ani způsob jejího určení, je nutné stanovit cenu obvyklou. Soud prvního stupně této argumentaci zprvu přisvědčil a za účelem určení ceny obvyklé nechal vyhotovit [jméno] [příjmení] znalecký posudek [číslo] ze dne [datum], se kterým ale žalovaný nesouhlasil (podání ze dne [datum]). Znalec se v posudku náležitě nevypořádal s problematikou určení obvyklé ceny posuzovaného kadeřnického zboží a soud prvního stupně se námitkami žalovaného k vypracovanému posudku nezabýval, pouze se v rozsudku vrátil k výkladu článku 5.2 kupní smlouvy s poukazem na § 30 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve spojení s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 270/2010 Sb., o inventarizaci majetku závazků, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný však trvá na tom, že účastníci si ve smlouvě ujednaly pouze způsob, jak bude specifikován předmět koupě a jak bude účtována jeho kupní cena, nikoli však způsob určení kupní ceny, k tomu jejich vůle nesměřovala. V řízení se pak nepodařilo určit obvyklou cenu kadeřnického zboží ani podle závěrů znaleckého posudku (i znalec to pokládá za nemožné), a proto je nutné považovat ustanovení článku 5.2 kupní smlouvy za ustanovení neurčité, a tudíž neplatné. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce k odvolání uvedl, že mezi účastníky byl opravdu sporný výklad článku 5.2 kupní smlouvy. Soud prvního stupně shledal, že kupní smlouva byla uzavřena bez určení kupní ceny, a proto ji stanovil znaleckým posudkem jako cenu obvyklou. Zjistil, že cena obvyklá stanovená znalcem odpovídá žalobcem fakturované částce, jejíhož zaplacení se domáhá v tomto řízení. Rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo vyhověno žalobě, je tedy věcně správné. Jestliže podle žalovaného je článek 5.2. smlouvy neurčitý a tedy neplatný, žalobce upozorňuje na § 574 o. z., podle nějž je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné, než jako na neplatné. Obě smluvní strany podle tohoto článku plnily (provedení inventury, převzetí zboží žalovaným a jeho faktické používání). Pouze pro následnou nevůli žalovaného zaplatit stanovenou kupní cenu nemůže být ujednání smlouvy považováno za neurčité a neplatné. Navíc žalobce již před soudem prvního stupně uváděl, že kupní cena měla být stanovena na základě inventury. Tomuto výkladu odpovídá i následné faktické jednání nejen žalobce, ale i žalovaného. Jednatelka žalobce a zástupkyně žalovaného provedly inventuru, jejímž předmětem bylo faktické odsouhlasení a skutečné převzetí každé jednotlivé položky seznamu, jehož součástí byla i diskuse o ceně produktů (inventurní seznam s odsouhlasením jednotlivých položek a opravami některých cen či počtu kusů zboží). Žalovaný si zboží nejen převzal, ale i ponechal a fakticky použil. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 170 506,42 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení. Uvedl, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, jíž převedl do vlastnictví žalovaného movité zařízení kadeřnického a kosmetického salonu za kupní cenu 300 000 Kč. V článku 5.2 smlouvy bylo ujednáno, že kupující se zavazuje převzít i zbylé kadeřnické zboží, které bude vyfakturováno na základě inventury ke dni [datum]. Inventura byla provedena za přítomnosti žalovaným pověřené osoby, která množství a cenu zboží schválila svým podpisem na soupisu. Přestože žalobce potom dne [datum] vystavil fakturu č. VF [číslo] na částku 170 506,42 Kč, která byla splatná dne [datum], žalovaný dodnes dluh neuhradil. Žalovaný k žalobě uvedl, že kupní cena ani způsob jejího určení nebyly ve smlouvě dohodnuty, a tak je třeba určit cenu obvyklou. To i s ohledem nato, že zboží bylo ve většině případů nepoužitelné pro prošlou dobu spotřeby a pro nedostatek aktuální poptávky na trhu. Skutečnost, že inventarizace obsahovala informaci o účetní hodnotě zboží, nelze považovat za dohodu o ceně pro účel prodeje. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že článek 5.2 kupní smlouvy ze dne [datum] neobsahuje ujednání o výši kupní ceny ani o způsobu jejího určení. Bylo v něm pouze ujednáno, že bude předáno zboží specifikované v inventuře. Jak bude podle inventury určena kupní cena nebylo ve smlouvě stanoveno. Soud má tedy za to, že kupní cenou je cena obvyklá, za kterou se tytéž nebo srovnatelné předměty v době uzavření smlouvy za obdobných podmínek obvykle prodávají. Soudem zjištěná obvyklá cena ze znaleckého posudku je plně v souladu s cenu zboží stanovenou na základě inventury k datu [datum], provedenou podle § 30 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a tak je žaloba zcela důvodná. Splatnost kupní ceny nastala podle faktury dne [datum], od následujícího dne je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžitého závazku. Žalobci vzniklo i právo na úhradu úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Mezi účastníky jde o závazek dvou podnikatelů, jehož předmětem je povinnost dodat zboží, a proto má žalobce též právo na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal v řízení úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, které mu vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 8 526 Kč, zaplacením zálohy na znalečné ve výši 2 000 Kč a zastoupením advokátem ve výši 57 680 Kč (7 úkonů právní služby po 7 940 Kč podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v souvislosti s převzetím a přípravou zastoupení, zasláním výzvy k plnění, podáním návrhu na vydání platebního rozkazu, vyjádřením ve věci samé ze dne [datum] a účastí na jednáních soudu dne [datum], [datum], [datum], paušální náhrada hotových výdajů 2 100 Kč podle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). V řízení byla neúspěšný žalovaný je podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinen nahradit státu náklady řízení vzniklé vyplacením znalečného ve výši 11 260 Kč podle usnesení ze dne 13. 2. 2020, č. j. 2108 C 17/2018-105 a usnesení ze dne 24. 7. 2020, č. j. 2108 C 17/2018-117, když částka 2 000 Kč byla uhrazena ze žalobcem složené zálohy.

6. Odvolací soud podle ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] včetně její přílohy [číslo] obsahující soupis zařízení kadeřnického a kosmetického salonu, inventurního seznamu skladu ze dne [datum], faktury žalobce č. VF [číslo] ze dne [datum], dopisu zástupce žalovaného adresovaného žalobci ze dne [datum]. Poté se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění jeho rozsudku rekapitulované shora.

7. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (odst. 1). Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně (odst. 2).

8. Podle § 2080 o. z., kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení.

9. Odvolací soud z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] zjistil, že předmětem koupě bylo zařízení kadeřnického a kosmetického salonu včetně příslušenství, jehož soupis byl proveden v příloze [číslo]. Kupní cena byla dohodnuta ve výši 300 000 Kč plus DPH. O tom nebylo mezi účastníky sporu. Sporné bylo ujednání článku 5.2 smlouvy, kde bylo dohodnuto:„ Společně s předmětem koupě a jeho příslušenstvím se kupující zavazuje převzít zbylé kadeřnické zboží, které bude vyspecifikováno na základě inventury k [datum]. Na toto zboží bude vystavena prodávajícím samostatná faktura.“ 10. Odvolací soud postupoval při výkladu tohoto jednání podle pravidel upravených v § 555 odst. 1 o. z. a § 556 odst. 1 o. z. Úmyslem jednajícího prodávajícího, který smlouvu koncipoval, bylo prodat kupujícímu zbylé kadeřnické zboží nacházející se v provozovně kadeřnického a kosmetického salonu. Seznam zboží a jeho cena měly být určeny inventurou provedenou bezprostředně po samotném uzavření smlouvy (do jednoho týdne). Cenu zjištěnou a odsouhlasenou při inventuře se kupující zavázal zaplatit na základě faktury vystavené žalobcem. Žalovaný musel o úmyslu jednajícího vědět. O tom svědčí zápis z inventury, v němž mimo soupisu zboží je osobou jednající za žalovaného potvrzena stanovená cena s tím, že zboží bylo bez výhrad žalovaným převzato. Teprve po doručení faktury žalovaný zjistil, že tímto způsobem určená cena neodpovídá jeho představám, a po měsíci od jejího vystavení ji přípisem ze dne [datum] žalobci s výhradami vrátil. Přitom z obsahu smlouvy a ani z úmyslu jednajícího nevyplývá, že by cena zboží měla být stanovena jiným způsobem, případně že by účastníci měli vůli uzavřít smlouvu bez určení kupní ceny. I tak ale kupní cena požadována žalobcem spadá do intervalu, který určil znalec [příjmení] [příjmení] v posudku [číslo] ze dne [datum] pro cenu, za niž se týž nebo srovnatelný předmět v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek prodává (§ 2085 odst. 2 o. z.).

11. Odvolací soud dospěl k závěru, že v kupní smlouvě byl v článku 5.2 sjednán popsaný způsob určení kupní ceny (citované ustanovení § 2080 o. z.).

12. S ohledem na uvedené vzniklo žalobci právo na zaplacení ceny zboží v žalované výši 170 506,42 Kč podle faktury vystavené žalobcem dne [datum], č. VF [číslo], která byla splatná dne [datum]. Následující den se žalovaný ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku podle § 1968 o. z. a žalobci vznikl vedle jistiny dluhu nárok i na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 8,05 % podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. a na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb.

13. Rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě vyhověno, je z uvedených důvodů věcně správné, a proto odvolací soud I. výrok napadeného rozsudku podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil i věcně správné výroky rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení účastníků (II. výrok) a státu (III. výrok), na jejichž odůvodnění, které bylo opakováno shora (5. odstavec odůvodnění), pro stručnost odkazuje.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.; žalobce byl v řízení plně úspěšný, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů, které mu vznikly zastoupením advokátem ve výši 16 480 Kč (mimosmluvní odměna dvakrát 7 940 Kč podle § 11 odst. 1 bodu d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. v souvislosti s písemným vyjádřením k odvolání a účastí na jednání před soudem, 2 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Náhrada za další požadovaný úkon právní služby v souvislosti s podáním písemného vyjádření k odvolání žalovaného proti usnesení městského soudu v [obec] ze dne 6. 1. 2021, č. j. 2108 C 17/2018-143 nebyla žalobci přiznána, neboť napadeno bylo jen usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a odvolání bylo žalobci zasláno jedině na vědomí, aniž by vyjádření k němu bylo požadováno. Nejedná se tedy o náklad účelně vynaložený v souvislosti s uplatněním práva žalobce (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).