47 Co 67/2003

Plný text

U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě v právní věci žalobkyně Z. Ř. , bytem v obci B. , proti žalovaným 1) Č.R. – C.Ú. , se sídlem v obci B., 2) E., s r.o. , se sídlem v obci P., 3) A., a.s. , se sídlem v obci B., 4) Ú.P. , se sídlem v obci B., o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Brně č.j. 17 C 344/2002-15 ze dne 16.1.2003, t a k t o :

I. Usnesení soudu I. stupně se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Městského soudu v Brně č.j. 17 C 344/2002-15 ze dne 16.1.2003 bylo řízení v této věci mezi žalobkyní a žalovaným č. 4 zastaveno a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud I. stupně odůvodnil zastavení řízení ustanovením § 103, 104 odst. 1, § 19 občanského soudního řádu s tím, že nejsou splněny podmínky řízení, neboť je žalován subjekt, který nemá způsobilost být účastníkem řízení. Proti tomuto usnesení podala v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně. Poukázala na to, že ve věci MS Brno 18 C 99/2001 proběhlo celé řízení s vyhlášením rozsudku dne 17.5.2002, kdy účastníkem řízení byl i žalovaný č. 4 stejně označen. Navrhla, aby bylo usnesení soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Dále uvedla, že z důvodu procesní jistoty upravuje žalobní návrh tak, že žalovaného 4) označuje Č.R. – Ú.P. Ostatní účastníci se k odvolání písemně nevyjádřili. Odvolací soud poté přezkoumal usnesení soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Soud I. stupně správně dospěl k závěru, že v daném případě žalovaný č. 4, tedy Ú.P., nemá způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 19 občanského soudního řádu, neboť není subjektem práva, ani tím, jemuž by zákon přiznával způsobilost být účastníkem řízení. Soud I. stupně správně poukázal na skutečnost, že účinností zákona č. 219/2000 Sb. (1.1.2001) je nutno pohlížet na ú.p. jako na organizační jednotku státu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 tohoto zákona, která nemá způsobilost k právním úkonům (§ 3 odst. 2). Správně je poukázáno na skutečnost, že ú. p. je zákonem č. 9/1991 Sb. ustanoven jakožto orgán státní správy zabezpečující politiku zaměstnanosti v České republice (§ 2 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, § 2 odst. 2). Je tedy možno konstatovat, že ú. p. je jiným správním úřadem tak, jak jej označuje ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., je tedy pouze organizační jednotkou státu bez právní způsobilosti. Správně bylo tedy uzavřeno, že jediným subjektem, jenž může vystupovat v těchto řízeních je Česká republika jednající prostřednictvím organizační složky státu příslušné podle zvláštního předpisu ve smyslu ustanovení § 21a odst. 1 o.s.ř.. Z tohoto důvodu odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako soud I. stupně, že v daném případě je takový nedostatek podmínky řízení, který brání pokračování v řízení a který nelze odstranit ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř., a proto bylo správně řízení zastaveno. Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil. Výrok o náhradě nákladů řízení odvolacího je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1, kdy v odvolacím řízení žalovanému žádné náklady nevznikly, a i s ohledem na důvod zastavení řízení vzniknout nemohly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu České republiky. V Brně dne 27. března 2003 předseda senátu