47 CO 81/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. ledna 2021, č. j. 22 C 213/2018-153, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 4. 2021, č. j. 22 C 213/2018-169,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném I., III. a IV. výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 9 668,40 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 200 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 200 Kč od 16. 12. 2017 do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 8 200 Kč od 16. 1. 2018 do zaplacení, z částky 8 200 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení, z částky 8 200 Kč od 16. 5. 2018 do zaplacení, z částky 8 200 Kč od 16. 5. 2018 do zaplacení a z částky 8 200 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 10 800 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 800 Kč od 16. 12. 2017 do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 1 800 Kč od 16. 1. 2018 do zaplacení, z částky 1 800 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení, z částky 1 800 Kč od 16. 5. 2018 do zaplacení, z částky 1 800 Kč od 16. 5. 2018 do zaplacení a z částky 1 800 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení (II. výrok), uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 42 886 Kč (III. výrok) a České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši, která bude určena v písemném vyhotovení rozsudku (IV. výrok).

2. Soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků, podle kterých se blíže neurčeného dne v první polovině roku 2017 ústně dohodli, že žalobkyně bude pro žalobce zpracovávat účetnictví a poskytovat mu související ekonomické poradenství a že žalobkyně tuto činnost pro žalovaného prováděla nejpozději od srpna 2017 do května 2018. Skutečnost, že žalobkyně pro žalovaného v letech 2017 a 2018 skutečně zpracovávala účetnictví a mzdovou agendu vzal soud za prokázanou také svědeckými výpověďmi zaměstnankyň žalovaného [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ze kterých zjistil, že se žalobkyní úzce spolupracovaly, každý den jí e-mailem zasílaly informace o tržbě a nákupech zboží, předávaly jí faktury za zboží, společně konzultovaly zejména to, z jakého objemu tržeb mohou nakoupit zboží a řešily všechny věci týkající se účetnictví žalovaného. Rovněž svědkyně [jméno] [příjmení] potvrdila, že žalobkyni předávala podklady k zakomponování příjmů žalovaného ze slovenské živnosti do jeho daňového přiznání. Účastnickou výpovědí žalobkyně vzal soud za prokázané, že se účastníci ústně dohodli na výši její odměny, jež měla činit 10 000 Kč měsíčně. Tato výpověď byla podpořena také dalšími důkazními prostředky, konkrétně zjištěním, že odměnu vyúčtovanou v této výši žalovaný žalobkyni za některé měsíce uhradil (fakturu [číslo] 2017, č. VF1 [číslo] 2018 za leden 2018, č. VF1 [číslo] 2018 za únor 2018 a č. VF1 [číslo] 2018 za březen 2018) a na opakované žádosti žalobkyně o úhradu splatných faktur proti výši odměn nevznesl žádné námitky; svědeckou výpovědí bývalé účetní žalovaného [jméno] [příjmení], které žalovaný za účetní práce do první poloviny roku 2017 hradil dohodnutou odměnu 9 000 Kč (zvýšení odměny o 1 000 Kč v následujícím období považoval soud za odůvodněné nárůstem cen) a dále měsíční odměnu ve výši 5 000 Kč (posléze 3 950 Kč) za účetní práce pro společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“), jíž byl žalovaný jednatelem; a znaleckým posudkem [číslo] vypracovaným dne 31. 10. 2019 soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], DiS, [příjmení], LL. M. (dále jen„ znalecký posudek“), podle kterého obvyklá odměna za zpracování účetnictví v rozsahu prováděném žalobkyní v daném místě a čase činila 8 200 – 8 410 Kč měsíčně. Stejnými důkazy považoval soud za vyvrácené tvrzení žalovaného, že dohodnutá měsíční odměna činila 6 000 Kč a za částku 4 000 Kč měla žalobkyně provádět účetnictví pro [právnická osoba]. Ze svědecké výpovědi družky žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], která vypověděla, že podle její vědomosti měla odměna činit 4 000 Kč, později 6 000 Kč, měsíčně, soud nevycházel, neboť svědkyně nebyla kontraktačnímu procesu účastníků přítomna a tuto informaci získala od žalovaného. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za účetní práce a ekonomické poradenství předmětnými fakturami částku 60 000 Kč, a to tak, že částky 3 x 10 000 Kč vyúčtovala fakturou [číslo] 2017 splatnou 15. 12. 2017, fakturou [číslo] 2017 splatnou 15. 1. 2018 a fakturou [číslo] 2017 splatnou dne 31. 1. 2018; fakturou č. VF1 [číslo] 2018 vyúčtovala částku 10 000 Kč za„ Uzávěrka roku 2017, kontrola, komunikace s úřady…“ splatnou 15. 5. 2018, fakturou č. VF1 [číslo] 2018 částku 10 000 Kč za ekonomické poradenství (duben 2018) splatnou rovněž 15. 5. 2018 a fakturou č. VF1 [číslo] 2018 částku 10 000 Kč za ekonomické poradenství (květen 2018) splatnou 30. 5. 2018. V době od 10. 5. 2018 do 16. 5. 2018 žalobkyně urgovala žalovaného [příjmení] zprávami o zaplacení dluhu v celkové výši 75 000 Kč, na což žalovaný reagoval žádostmi o strpení s tím, že„ řeší peníze“ a odmítal„ vydírání“, neboť„ tak se posledně dohodli“. Dne 22. 5. 2018 žalovaný uhradil fakturu č. VF1 [číslo] 2018 splatnou 15. 3. 2018 a dne 24. 5. 2018 fakturu č. VF1 [číslo] 2018 splatnou 15. 4. 2018. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 6. 2018 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 78 000 Kč. V podání ze dne 25. 6. 2018 žalovaný požádal žalobkyni o podrobnější specifikaci provedených úkonů a vyzval ji k protokolárnímu předání všech účetních dokladů. Provedeným dokazováním vzal soud za vyvrácenou námitku žalovaného, že mu žalobkyně po ukončení spolupráce nevrátila některé účetní doklady, neboť z„ Protokolu o předání a převzetí“ zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 24. 7. 2018 předala 4 kusy šanonů s účetnictvím, jejichž obsah byl podrobně uveden v seznamu dokladů a písemností. Ze svědecké výpovědi zaměstnankyně žalovaného [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že naopak žalobkyně se neúspěšně snažila chybějící podklady z účetnictví získat od [jméno] [příjmení]; že informaci, že je problém od [jméno] [příjmení] získat podklady, potvrdil svědkyni sám žalovaný; že svědkyně po ukončení spolupráce účastníků spolu s Mgr. [jméno] [příjmení] zkontrolovala žalobkyní předložené šanony s účetnictvím, které za žalovaného převzala a že žalovaný neměl problém převzetí dokladů podepsat. Tvrzení, že žalobkyně žalovanému některé účetní doklady zadržuje, žalovaný navíc ani po poučení soudu podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nedoplnil, neboť neuvedl, o jaké konkrétní doklady se mělo jednat. Soud posoudil jako důvodnou obranou žalovaného, že žalobkyně nevykonávala dohodnuté práce řádně, když v tomto směru žalobkyně uznala své pochybení potud, že v průběhu spolupráce zaslala dvě platby po 1 920 Kč na nesprávný účet správce daně a znaleckým posudkem bylo prokázáno, že žalobkyně neprováděla účetnictví způsobem souladným se zásadami provádění účetnictví zakotvenými v příslušných právních předpisech, což mělo dílem podobu nesystematičnosti, nepřehlednosti a nesrozumitelnosti (nikoliv vadného provádění), kterou bylo možné překlenout, dílem spočívalo v problémech závažnějších, především v absenci sestav záznamních povinností a účetních knih (přehledu o příjmech a výdajích, záznamní povinnost k DPH, kompletních prvotních dokladů, výdajových pokladních dokladů, pokladní knihy, inventur a inventarizačních rozdílů, skladové evidence, karty/knihy majetku a knihy vydaných a přijatých faktur). Znalecký posudek korespondoval se svědeckou výpovědí Ing. [jméno] [příjmení], který od žalobkyně přebíral účetnictví, ze které soud zjistil, že v předaných šanonech nedohledal podklady, které potřeboval jako„ odrazový můstek“ (počáteční stavy účtů, knihy pohledávek a závazků, obratové knihy, registry majetku a předvahy) z roku 2017 a začátku roku 2018, pročež nebyl schopen účetnictví ukončit; se svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], který odmítl spolupráci s žalovaným na zpracování účetnictví za rok 2017 proto, že zjistil, že nemá k dispozici počáteční a koncové stavy účtů a nemá se tedy od čeho odrazit a obával se o renomé a sankcí profesní komory; se svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], ze které zjistil, že ani žalobkyně neměla při započetí práce pro žalovaného v účetnictví na co navázat, neboť měla problém se spojit s předchozí účetní [jméno] [příjmení] a získat od ní doklady pro účetnictví; se svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], ze které vzal za prokázané, že ani jí předchozí účetní žalovaného nepředala žádné podklady, proto počáteční stavy účtů, knihu majetku, evidenci pohledávek a závazků a inventurní soupisy žalobkyni nepředala a žalobkyně na její činnost nemohla navázat. Na tomto základě soud uzavřel, že vedení účetnictví žalovaného dlouhodobě vykazovalo komplexní problémy, a žalobkyně neměla ve své činnosti na co navázat, protože jí žalovaný (jeho předchozí účetní) nepředal potřebné doklady. Ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že se žalovaný potýkal s finančními problémy, které se negativně odrážely v jeho schopnosti dostát závazkům vůči osobám provádějícím mu účetnictví. Soud tak při posuzování námitky žalovaného týkající se nedostatku kvality žalobkyní vykonaných prací uzavřel, že kvalita zpracování účetnictví byla značně ovlivněna tím, že žalovaný žalobkyni neodevzdal potřebné podklady. V řízení bylo prokázáno, že se nepořádnost ve vedení účetnictví žalovaného štafetově přenášela se všemi důsledky na další subjekty, které účetnictví prováděly, a dospěl k závěru, že odpovědnost za řádné vedení účetnictví nese primárně žalovaný a neexistence podkladů jde tedy k jeho tíži. Tato obrana žalovaného nemohla uspět také proto, že žalovaný nepostupoval podle § 1914 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a žalobkyni vadné plnění v příslušné lhůtě nevytkl, aby jeho práva z vadného plnění byla vymahatelná. Lhůty k vytknutí vad stanoví § 1921 o. z., a jelikož v projednávané věci nejde o vady kryté zárukou (§ 1921 odst. 2 o. z.), měl žalovaný žalobkyni ve smyslu § 1921 odst. 1 o. z. vady vytknout bez zbytečného odkladu poté, co vadné plnění obdržel, což ani v podání ze dne 24. 6. 2018 neučinil. Proto se soud nezabýval právy, která by žalovanému jako příjemci plnění z titulu odpovědnosti náležela dle § 1923 o. z., a to s ohledem na časový odstup a momentální angažovanost jiného subjektu, který eho účetnictví zpracovává, kdy by do úvahy přicházela pouze možnost domáhat se po žalobkyni přiměřené slevy z ceny. Tuto úvahu soud promítl do stanovení přiznané odměny za vedení účetnictví, kdy v rámci znalcem definovaného rozmezí obvyklé odměny zvolil nejnižší částku. Na závěr soud konstatoval, že rovněž vzhledem k absenci písemné formy dohody o výši dohodnuté odměny a objemu prací označených jako„ poskytování ekonomického poradenství“ vyšel při stanovení výše odměny žalobkyně za skutečně vykonané práce (jež byly zjištěny znaleckým posudkem) z odměny obvyklé (stanovené rovněž znaleckým posudkem), a vzhledem k tomu, že činnost žalobkyně nebyla prováděna řádně (byť především z důvodů na straně žalovaného) přiznal žalobkyni měsíční odměnu ve znalcem uvedené nejnižší výši 8 200 Kč měsíčně. Proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 49 200 Kč se zákonnými úroky z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.

3. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal převážně úspěšné žalobkyni (v rozsahu 82 %) proti žalovanému (úspěšnému v rozsahu 18 %) náhradu nákladů řízení ve výši 64 %. Účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a odměně advokáta za 13 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, žaloby a vyjádření ze dne 3. 4. 2019, 3. 6. 2019, 20. 11. 2019, 2. 7. 2020 a 26. 1. 2021, účast na jednáních soudu konaných dne 7. 3. 2019, 4. 6. 2019, 13. 8. 2019, 24. 6. 2020 a 27. 10. 2020) po 3 500 Kč (49 000 Kč), paušální náhradě hotových výdajů za tyto úkony dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč (3 900 Kč) a náhradě daně z přidané hodnoty (DPH) v sazbě 21 % z odměny a náhrad ve výši 11 109 Kč. Z částky 67 009 Kč přiznal soud žalobkyni 64 % - tedy částku 42 886 Kč.

4. Čtvrtý výrok soud odůvodnil ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., a tím, že v řízení neúspěšný žalovaný je povinen nahradit státu náklady vynaložené v souvislosti s vyhotovením znaleckého posudku a výslechem znalce.

5. Proti rozsudku (vyjma jeho II. výroku) podal žalovaný odvolání. Namítal, že žalobkyně neprokázala rozsah provedených prací, že předmětné faktury neodpovídají fakturám založeným v jeho účetnictví, a že fakturu za měsíc říjen 2017 zaplatil. Tvrzení, že vyúčtované práce nebyly provedeny, podle žalovaného potvrdil i soudní znalec, který uvedl, že v soudním spise jsou několikrát založeny jednotlivé faktury, které od roku 2018 nemají uvedenou číselnou řadu tak, jak je tvrzeno v žalobě, když u faktur za rok 2017 chybí lomítko. Předmětem fakturace je účetní a ekonomické poradenství, uzávěrka roku 2017, komunikace s úřady a ekonomické poradenství, aniž faktury obsahují bližší určení, co je jejich předmětem. Dle znalce formulace„ ekonomické poradenství“ je nic neříkající pojem, a pokud není jeho obsah dohodnut, je obtížné ho stanovit. Žalobkyně se pokusila obsah poskytnutých prací rozvést a doložit prostřednictvím šanonu, který předložila soudu, ve kterém se nachází originály účetních dokladů, které měla po ukončení účetnictví předat žalovanému. Tvrzení žalovaného, že mu žalobkyně nepředala doklady, tak potvrdila žalobkyně tím, že předala soudu originály účetních dokladů. Přestože se žalobkyně pokusila obsah poskytnutých prací rozvést, znalec konstatoval, že chybí základní věci, které musí být vedeny v daňové evidenci pro účely daně z příjmů a DPH. Žalobkyně však neuváděla a netvrdila, že je vyhotovovala a tiskla. Soudní znalec poukazoval např. na uplatněný nárok žalobkyně, týkající se faktury č. VF1 [číslo] 2018 za uzávěrku roku 2017, kdy v předložené složce je založeno přiznání k dani z příjmu za rok 2017, z něhož je patrno, že žalovaný vede daňovou evidenci. Dle znalce se má v tomto případě vyplnit i tabulka d), která je také vyplněna. Žalobkyně však nárok opírá o to, že sestavila výkaz zisku a ztráty rozvahy, přehled o peněžních tocích, přehled o změnách vlastního kapitálu, což jsou výkazy, které se sestavují výhradně pro potřeby podvojného účetnictví, nikoliv pro účetnictví žalovaného. Závěr soudu, že žalobkyně provedla pro žalovaného předmětné práce je v rozporu s provedenými důkazy, znaleckým posudkem i výpovědí soudního znalce. Soudní znalec ve znaleckém posudku uvedl, že v případě, že by daňová evidence byla vedena řádně při splnění všech zákonných podmínek na ni kladených, bylo by ji možno v regionu [anonymizováno] pořídit v průměru v rozmezí za 8 200 – 8 410 Kč za měsíc + DPH. Znalec jednoznačně uvedl, že daňová evidence a účetnictví nebyly vedeny řádně, podle pravidel a zásad provádění účetnictví. Závěr soudu, že nebylo prokázáno, že žalobkyně nějaké doklady zadržovala, je v rozporu s předloženými důkazy. Znalec uvedl, že žalobkyně založila v příloze k soudnímu spisu fialový šanon, jednotlivé eurosložky, které obsahovaly originály daňových dokladů. Pokud tedy žalobkyně veškeré podklady žalovanému předala, je otázkou, jak je mohla mít v držení a předložit je soudu jako důkaz. Znalec v posudku uvedl, že i pro něj je otázkou, jakou evidenci žalobkyně skutečně vedla, a že účetnictví, které bylo vedeno před žalobkyní, by byl schopen zkontrolovat, ale účetnictví vedené žalobkyní nikoliv. Rovněž Ing. [jméno] [příjmení], který od května do srpna 2018 zpracovával účetnictví žalovaného, uvedl, že když po žalobkyni přebíral účetnictví, potřeboval sestavy z roku 2017 a začátku roku 2018, které mu žalobkyně nepředala. Svědek [příjmení] [příjmení] ve vyjádření k prováděnému účetnictví za rok 2017 uvedl, že neměl k dispozici počáteční a koncové soustavy účtů a neměl se od čeho odrazit, neboť podklady, které obdržel, byly nekompletní a nedostačující. Z rozsudku nevyplývá, za jaké práce má žalovaný žalobkyni zaplatit a žalobkyně v řízení netvrdila, jaké práce provedla. Ze znaleckého posudku vyplývá, že absentují sestavy záznamní povinnosti k DPH, přehled příjmů a výdajů, u kterých zcela chybí řádně vedená daňová evidence účetnictví. Dle závěru znalce mohla žalobkyně účetnictví vést řádně, protože již v září a říjnu 2017 musela vědět, jaká je situace v účetnictví u žalovaného a měla si vytvořit vlastní systém a provádět účetnictví tak, jak uvedl znalec při svém výslechu. Soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že znalecký posudek potvrdil, že žalobkyně neprováděla účetnictví způsobem, který by byl v souladu se zásadami provádění účetnictví, zakotvenými v příslušných právních předpisech, avšak nespecifikoval, jaké práce žalobkyně pro žalovaného provedla, neboť nebyl schopen potvrdit tvrzení žalobkyně, že vedla pro žalovaného evidenci. Soud ve svém rozhodnutí odkázal na § 1914, § 1921, § 1923 a § 1970 o. z., avšak nespecifikoval, jaké práce žalobkyně z žalovaných faktur pro žalovaného skutečně provedla a z jakých důkazů vyplývá, že je provedla. Pokud tedy nebylo prokázáno, že žalobkyně pro žalovaného práce uvedené ve faktuře provedla, nemá nárok na zaplacení. Dle § 1914 o. z. k jednomu z nejběžnějších způsobů zániku závazku patří splnění. [příjmení] však k zániku závazku mohlo dojít, musí být dluh splněn řádně a včas. Řádným plněním se rozumí plnění bez vad a s určitými vlastnostmi, které mohou být vymíněné nebo obvyklé. Podle judikatury Nejvyššího soudu ze zákonného ustanovení o úhradě ceny díla vyplývá, že nárok vzniká po jeho provedení. Je tedy zřejmé, že rozsah platební povinnosti objednatele se zjišťuje poté, co zhotovitel splnil povinnost provést dílo. Splnění této povinnosti se děje řádným ukončením díla a jeho předáním objednateli. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 894/98 zhotovitel splní povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli. Má-li dílo vady, není řádně ukončeno, a to i v případě, že bylo objednatelem převzato. Povinnost řádně provést dílo trvá, a obsah závazku zhotovitele se změní tak, že odpovídá nárokům objednatele, vzniklým z vadného plnění a závazek zaniká až uspokojením práva z vadného plnění. Objednatel proto není povinen do doby odstranění vad platit část ceny díla, odpovídající jeho nároku na slevu, jestliže vady nebyly odstraněny. Do doby odstranění vad díla proto nemůže být objednatel v prodlení se zaplacením té části ceny díla, která odpovídá jeho případnému nároku na slevu z důvodu těchto vad. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1387/2005 jestliže zhotovitel dodal vědomě vadné dílo, tedy o vadách musel vědět, nebo věděl, je jeho odpovědnost posuzována přísněji a nemůže uplatnit námitku, že kupující neoznámil vady včas. Pokud soud došel k závěru, že žalobkyně vedla řádně účetnictví a žalovaný jí má zaplatit za řádně vedené účetnictví částku, která je za vedení účetnictví obvyklá, nezdůvodnil, proč tak rozhodl, když znalec jednoznačně uvedl, že účetnictví nebylo ze strany žalobkyně řádně vedeno a zůstává otázkou, co vůbec provedla. Soud však přiznal žalobkyni odměnu v plné výši za řádné plnění a tento závěr je opět v rozporu se znaleckým posudkem.

6. Ve vyjádření k odvolání považovala žalobkyně rozsudek za správný. Soudní znalec vypracoval znalecký posudek na základě důkazů předložených žalovaným, přičemž žalobkyně namítala, že mnoho dokladů a sestav chybí. K tvrzení žalovaného, že mu žalobkyně nepředala kontrolní hlášení a přiznání k DPH, žalobkyně uvedla, že tato podání učinila se souhlasem žalovaného z jeho datových schránek. Doklady, které předložila ve fialovém šanonu, nejsou originály (které má k dispozici žalovaný), ale kopie pořízené z disku, které sloužily pro případnou kontrolu finančního úřadu. Mezi účastníky nebylo sporné uzavření dohod o provedení účetnictví a mezd pro žalovaného v období, které je předmětem žaloby, ale spor byl o výši dohodnuté odměny a o to, zda žalobkyně provedla práce řádně. Provedeným dokazováním byla prokázána tvrzení žalobkyně, že neměla k dispozici počáteční stavy účtů k 1. 1. 2017 a prováděla práce bez těchto podstatných položek, což dle výpovědi soudního znalce je vždy problém, pokud předchozí účetnictví nemá podklady a přechází se v polovině roku. Rovněž výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že i předchozí účetní zpracovávala účetnictví pro žalovaného bez předání počátečních stavů účtů, soupisů knih majetku, inventur, závazků a pohledávek, stejně jako žalobkyně. Provedeným dokazováním tak bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že jí předchozí účetní žalovaného nepředala počáteční stavy účtů, soupisy, knihy a inventury a že žalobkyně nemohla na činnost [jméno] [příjmení] navázat a následně tyto stavy předat svým nástupcům. [příjmení] [jméno] [příjmení] byla prokázána tvrzení žalobkyně, že se neúspěšně snažila získat od [jméno] [příjmení] podklady pro zpracování účetnictví, a že jí žalovaný sdělil, že nezaplatil žalobkyni za všechnu práci. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že vykonávala služby pro žalovaného jako pro fyzickou osobu, ale i pro právnickou osobu, a že za práce pro právnickou osobou byla dohodnuta měsíční odměna ve výši 5 000 Kč (v roce 2016) a poté ve výši 3 950 Kč a pro žalovaného ve výši 9 000 Kč měsíčně. [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že neměla počáteční stavy účtů a že tedy sám žalovaný nesplnil povinnost předat je žalobkyni. Provedeným dokazováním byla prokázána tvrzení žalobkyně, že v předmětném období prováděla pro žalovaného daňovou evidenci, že jí nebyly předány počáteční stavy účtů k 1. 1. 2017, soupisy a knihy majetku, inventury, knihy závazků a pohledávek atd., čímž byla její práce ovlivněna. Z toho však nelze dovodit závěr, že neprováděla pro žalovaného práce a služby řádně a profesionálně, neboť i soudní znalec uvedl, že pokud by tyto výstupy žalobkyně neměla k dispozici, je to problém. Sám žalovaný potvrdil, že účastníci uzavřeli ústní dohodu, jejímž předmětem bylo provádění účetnictví žalobkyní pro žalovaného a poskytování dalších souvisejících služeb souhrnně nazvaných jako„ ekonomické poradenství“. V průběhu spolupráce vystavila žalobkyně žalovanému za svou činnost celkem 12 faktur, z nichž žalovaný uhradil pouze 6, a to většinu po termínu splatnosti. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že žalobkyně neměla ve své činnosti na co navázat, protože jí žalovaný (jeho předchozí účetní) nepředal potřebné doklady. Svědecké výpovědi potvrdily, že způsob vedení účetnictví žalovaného dlouhodobě vykazoval komplexní problémy, že žalobkyně nebyla první účetní, které se nedostalo komplexních podkladů a že žalovaný nechal svými zaměstnanci zkontrolovat žalobkyní předložené šanony s účetnictvím a protokolárně je převzal; současně vyvrátily tvrzení žalovaného, že žalobkyně jakékoliv podklady zadržuje. Pokud jde o odměnu žalobkyně v místě a čase obvyklou za provádění účetnictví pro žalovaného, soud rozhodl o odměně v souladu s provedeným dokazováním, včetně znaleckého posudku. Stěžejní námitku žalovaného, že platbu za část účtovaných úkonů odmítl proto, že žalobkyně neplnila řádně, by tedy mohla mít bez přistoupení dalších skutečností svou oporu, avšak soud dospěl k závěru, že žalovaný případné nedostatky měl žalobkyni vytknout v přiměřené lhůtě po poskytnutí vadné služby. Žalovaný to však neučinil a odůvodnil své prodlení s platbami finančními problémy, jejichž existenci potvrdily i výpovědi svědků. Soud dospěl ke správným skutkovým zjištěním, že schopnost žalobkyně vykonávat účetnictví řádně, byla limitována, že jí žalovaný neodevzdal všechny podklady k tomu potřebné a nezbytné.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 18. 7. 2018 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela ústní smlouvu, na jejímž základě pro žalovaného zpracovávala v roce 2017 a 2018 účetnictví a mzdy zaměstnanců a poskytovala mu ekonomické poradenství. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturami [číslo] 2017, 5 2017, 6 2017 částky 3 x 10 000 Kč jako odměnu za účetní práce prováděné od října do prosince 2017, fakturou [číslo] 2018 odměnu za provedení závěrky ve výši 10 000 Kč, a fakturami [číslo] 2018 a 6/ 2018 odměnu za účetní práce za duben a květen 2018 ve výši 2 x 10 000 Kč. Žalovaný vyúčtované částky žalobkyni nezaplatil. Na jednání konaném dne 7. 3. 2019 žalovaný namítal, že z faktur není jasné, co žalobkyně pro žalovaného vykonala. Soud shrnul, že mezi účastníky není sporné uzavření ústní dohody o provádění účetnictví v měsících říjen až prosinec 2017 a duben a květen 2018, a že předmětem sporu zůstává, jaké práce měla žalobkyně pro žalovaného provádět, zda dohodnuté práce prováděla řádně, v jaké výši byla dohodnuta odměna a zda žalobkyně nepředala žalovanému některé účetní doklady. Soud na jednání provedl dokazování listinami založenými v soudním spise a poučil žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit skutková tvrzení tak, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní činnosti pro žalovaného vykonala na základě předmětných faktur. Žalovaného soud poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení tak, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní doklady mu žalobkyně zadržuje a v čem spatřuje vady provedených prací. V podání ze dne 3. 4. 2019 žalobkyně doplnila, že od července 2017 do června 2018 pro žalovaného vykonávala zpětné zpracování dokladů pro kontrolu jeho hospodaření, kontrolu docházky zaměstnanců, výpočet a zpracování mezd za září 2017 (zaměstnanci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), vygenerování výplatních pásek, následná kontrola, výpočet a objednávání stravenek, zpracování a kontrola přehledů pro zdravotní pojišťovny, vyhotovení přehledů o výši pojistného pro OSSZ, založení mzdové agendy za září 2017, vyhotovení kontrolního hlášení a přiznání k DPH a souhrnného hlášení, ekonomické poradenství 63 hodin, konzultace se zaměstnanci, vyhotovení faktur pro žalovaného s místem podnikání [země], [anonymizováno], vyhotovení příkazů k úhradě a zasílání stavu bank. Žalovaný trval na tom, že není zřejmé, jaké služby byly provedeny, že žalobkyně nepracovala na dohodnutém a zakoupeném programu, neprováděla žádné platby, neprováděla řádně účetnictví, proto současná účetní firma nemůže v účetnictví pokračovat. Na jednání konaném dne 25. 4. 2019 soud provedl dokazování listinami založenými v soudním spise, na jednání konaném dne 4. 6.2019 vyslechl žalobkyni a svědky [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Na jednání konaném dne 13. 8. 2019 soud provedl dokazování listinami založenými v soudním spise a vyslechl svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 29. 8. 2019, č. j. 22 C 213/2018-71, soud ustanovil znalce z oboru účetní evidence, Ing. [jméno] [příjmení], DiS., [příjmení], LL.M., a uložil mu podat znalecký posudek, jehož úkolem bylo určit, zda žalobkyně prováděla a zda vůbec reálně mohla provádět účetnictví pro žalovaného řádně a profesionálně podle pravidel a zásad provádění účetnictví zakotvených v příslušných právních předpisech a jaká byla obvyklá cena v daném místě a čase za provádění účetnictví pro fyzickou osobu jednak v tom rozsahu, v jakém měla žalobkyně účetnictví pro žalovaného provádět a jednak v tom rozsahu, v jakém tuto činnost skutečně pro žalovaného provedla. Na jednání konaném dne 24. 6. 2020 soud provedl dokazování výslechem soudního znalce, dne 27. 10. 2020 vyslechl svědkyni [jméno] [příjmení] a na jednání konaném dne 28. 1. 2021 vyhlásil odvoláním napadený rozsudek. Usnesením ze dne 13. 4. 2021, č. j. 22 C 213/2018-169, soud opravil IV. výrok rozsudku tak, že namísto„ v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci rozsudku“ správně mělo být uvedeno„ v samostatném usnesení“.

9. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z listin, znaleckého posudku, výslechu svědků, soudního znalce a žalobkyně, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto odůvodnění), a pro stručnost na ně odkazuje.

10. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně pro žalovaného na základě ústně uzavřené smlouvy prováděla účetní práce nejpozději od srpna 2017 do května 2018, že z tohoto titulu účtovala žalovanému měsíčně odměnu po 10 000 Kč a že žalovaný některé z vystavených faktur ([číslo] 2017, 3 2017, VF1 [číslo] 2018, VF1 [číslo] 2018 a VF1 [číslo] 2018) žalobkyni uhradil.

11. Odvolací soud dále vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že se účastníci ústně dohodli, že žalovaný bude žalobkyni za dohodnuté účetní práce platit odměnu ve výši 10 000 Kč měsíčně, že žalovaný v průběhu smluvního vztahu na urgence žalobkyně o zaplacení dlužných faktur žalobkyni nevytkl žádné vady poskytnutého plnění a to ani v reakci na předžalobní upomínku v přípisu ze dne 25. 6. 2018, že žalobkyně po ukončení spolupráce předala žalovanému veškeré účetní doklady a žalovaný v řízení (ani na výzvu soudu) nekonkretizoval, jaké doklady má zadržovat.

12. Soud prvního stupně postupoval správně, když při právním posouzení věci ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posuzoval práva a povinnosti vzniklé ode dne 1. 1. 2014 podle právních předpisů účinných od tohoto data, tj. zejména podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.).

13. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva na provádění účetních prací ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z., neboť smluvní strany se dostatečně určitě dohodly na předmětu smlouvy a ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplynulo, že se dohodli také na odměně ve výši 10 000 Kč měsíčně.

14. Na jednání konaném dne 4. 5. 2022 v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. odvolací soud zopakoval dokazování fakturou [číslo] 2017, opisem tuzemských příkazů k úhradě a výzvou žalobkyně k zaplacení a po zopakování dokazování zjistil, že žalovaný fakturu [číslo] 2017, vystavenou dne 30. 11. 2017 za„ účetní a ekonomické poradenství“, zaplatil dne 12. 2. 2018, což žalobkyně potvrdila ve výzvě k zaplacení ze dne 18. 6. 2018. Vzhledem k tomu, že faktura [číslo] 2017 není předmětem tohoto řízení, není důvodná odvolací námitka, že faktura [číslo] 2017 již byla zaplacena.

15. Podle § 1914 odst. 2 o. z. účinky splnění dluhu, tj. jeho zánik, má i vadné plnění, které věřitel neodmítne, resp. které přijal; věřiteli však vznikají práva z vadného plnění.

16. Podle § 1923 o. z. je-li vada odstranitelná, může se nabyvatel domáhat buď opravy nebo doplnění toho, co chybí, anebo přiměřené slevy z ceny. Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni předmět řádně užívat, může nabyvatel buď odstoupit od smlouvy, anebo se domáhat přiměřené slevy z ceny.

17. Citované ustanovení poskytuje nabyvateli právo na přiměřenou slevu z ceny. Nestanoví kritéria pro určení výše slevy, což je pochopitelné, neboť jde o faktickou otázku, kterou je nutno řešit podle konkrétních okolností každého případu.

18. Ze zjištěného skutkového stavu se podává, že žalovaný převzal (neodmítl) plnění žalobkyně z titulu dohodnutých účetních prací a žalobkyni až do zahájení tohoto řízení nevytkl žádné vady.

19. Žalovaná má proto právo na zaplacení dohodnuté odměny za vykonané účetní práce ve smyslu § 1914 odst. 2 o. z.

20. Důvodná není odvolací námitka, že není zřejmé, v jakých konkrétních činnostech vyúčtované práce spočívaly, neboť v odůvodnění rozhodnutí soud vysvětlil, že rozsah činnosti žalobkyně zjistil ze znaleckého posudku.

21. Pokud by však žalobkyně pro žalovaného provedla některé činnosti nad rámec dohody (což v řízení nikdo netvrdil), náležela by jí za tyto práce náhrada obvyklé odměny v daném místě a čase, neboť tímto plněním by žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a na úkor žalobkyně by se bez spravedlivého důvodu obohatil ve smyslu § 2991 o. z. I v takovém případě by tedy rozhodnutí soudu prvního stupně obstálo, neboť výši obvyklé odměny za skutečně vykonané práce zjistil a v nejnižší hranici (z důvodu vad plnění) přiznal žalobkyni.

22. Při hodnocení odvolací námitky týkající se kvality provedených účetních prací vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterých žalobkyně neprováděla účetnictví způsobem souladným se zásadami provádění účetnictví zakotvenými v příslušných právních předpisech, což však bylo do značné míry způsobeno absencí požadovaných účetních dokladů, které žalovaný žalobkyni nepředal. Soud prvního stupně při svém rozhodování tuto skutečnost zohlednil, když z tohoto důvodu nepřiznal žalobkyni celou dohodnutou odměnu ve výši 10 000 Kč, ale snížil ji na částku 8 200 Kč měsíčně. Soud vycházel z konkrétních okolností tohoto případu a odvolací soud nemá proti jeho postupu žádné námitky.

23. Rovněž odvolací námitka, že žalobkyně nepředala žalovanému některé účetní doklady, není důvodná, neboť soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, že po provedeném dokazování má tuto námitku za vyvrácenou, a že žalovaný navíc ani na výzvu soudu nekonkretizoval, které doklady mu nebyly předány. Odvolací soud se závěry soudu prvního stupně souhlasí a v tomto směru plně odkazuje na odvodnění odvoláním napadeného rozsudku.

24. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení dohodnuté odměny za provedené účetní práce, vyúčtovanou předmětnými fakturami, a že vzhledem k prodlení s placením dohodnuté odměny vznikla žalovanému také povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od data splatnosti jednotlivých faktur.

25. Žalovanému se prostřednictvím podaného odvolání nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně a ze spisu se nepodávají ani vady uvedené v § 212 odst. 5 o. s. ř., k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti. Proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek, včetně správných výroků o nákladech řízení, jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po 3 100 Kč (vycházeje z tarifní hodnoty 49 200 Kč, jež byla předmětem odvolacího řízení) dle § 7 a § 11 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za tyto úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada DPH z odměny a hotových výdajů ve výši 1 428 Kč (21 % z částky 6 800 Kč). Dále odvolací soud považoval za účelně vynaložené náklady cestovní výdaje vynaložené na cestu vykonanou na jednání odvolacího soudu konané dne 4. 5. 2022 z [obec] do [obec] a zpět (110 km) osobním automobilem VOLVO S 90, [registrační značka], o spotřebě 6,7 l na 100 km, při sazbě základní náhrady 4,7 Kč na 1 km a ceně pohonných hmot (benzin 95) stanovené podle vyhlášky č. 511/2021 Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. prosince 2021, o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve výši 37,10 Kč za 1 litr, ve výši 790,42 Kč, navýšené o DPH ve výši 165,98 Kč (celkem 956,40 Kč) a náhradu za promeškaný čas na cestě ve výši 400 Kč za 4 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, navýšenou o 21 % DPH ve výši 84 Kč (celkem 484 Kč). Na nákladech odvolacího řízení tedy odvolací soud žalobkyni přiznal částku 9 668,40 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně (II. výrok).