47 CO 93/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 11 619 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 18. 5. 2021, čj. 5 C 78/2021-16,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném II. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném III. výroku mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 202,56 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozhodnutím uložil soud prvního stupně žalované, aby žalobci zaplatila částku 11 619 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 701,26 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 698,11 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 425,26 Kč a úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 9 698,11 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč k rukám zástupce (III. výrok). Skutkově uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], a žalovanou byla dne 5. 1. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 12 000 Kč. Žalovaná ji převzala v hotovosti téhož dne a stvrdila to podpisem smlouvy. Zavázala se vrátit částku 12 000 Kč, zaplatit další částku 9 600 Kč sestávající ze smluvního úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 400 Kč při úrokové sazbě 19,31 % ročně, z odměny za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Své závazky měla plnit v pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč s poslední splátkou splatnou 1. 3. 2019. Uhradila však pouze částku 9 631 Kč. Její schopnost splnit závazky ze smlouvy byla ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech, zaznamenaných v [anonymizováno] zákazníka a z výplatních pásek a pracovní smlouvy, soud tento způsob ověření považoval za dostačující vzhledem k výši poskytnutého úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 nabyl pohledávku žalobce, tato skutečnost byla žalované stejného dne písemně oznámena. Soud dovodil, že výše nákladů na hotovostní inkaso splátek nezpůsobuje neplatnost smlouvy, stejně posoudil poplatek za administrativní činnost. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním platební povinnosti a žalobci tedy vzniklo i právo na úrok z prodlení. Proto soud vyhověl žalobě co do částky 11 619 Kč s úrokem z prodlení a uložil splnit platební povinnost v obecné třídenní lhůtě, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách. Nedůvodná je však žaloba co do kapitalizovaných úroků a smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl ve smlouvě sjednán pevnou částkou 2 400 Kč, tato pohledávka byla částečně uhrazena a částečně soudem přiznána. Z žádného ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru, ani ze smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad pevnou sazbu a pro dobu po splatnosti úvěru. Takový nárok nelze dovodit ani ze žádného ustanovení hmotného práva, proto soud v této části žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, protože neúspěch spočíval v poměrně nepatrné části, týkající se příslušenství. Žalovaná je povinna nahradit žalobci zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., protože se jedná o žalobu podanou na ustáleném vzoru, uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Byla přiznána také paušální náhrada ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) téhož předpisu a náhrada DPH v sazbě 21 % a výši 252 Kč.

2. Proti II. zamítavému výroku rozsudku podal žalobce dne 29. 6. 2021 odvolání. Připomněl odůvodnění zamítavé části rozsudku a vyjádřil s ním zásadní nesouhlas. Konstatoval, že požadoval uhrazení úroku ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 698,11 Kč za dobu od skončení sjednaného splátkového kalendáře až do zaplacení. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy nepožadoval, neboť tento byl žalovanou před podáním žaloby uhrazen. Připomněl, že v čl. 1 smlouvy si strany sjednaly úrok ve výši 32,15 % ročně s tím, že jde o fixní úrokovou sazbu platnou po celou dobu trvání smlouvy. Úroková sazba byla stanovena v závislosti na sjednané době trvání splátkového kalendáře, v daném případě tedy u 60 týdenních splátek činila 32,15 % ročně. Žalobce se rozhodl požadovat za dobu od skončení sjednaného trvání splátkového kalendáře úrok v nižší sazbě, a to právě 19,31 % ročně. Doba trvání smlouvy byla vymezena v čl. 6 tak, že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Protože žalovaná nehradila splátky řádně a včas, úročí se neuhrazená jistina i po ukončení splátkového kalendáře až do vypořádání veškerých závazků ze smlouvy. Žalobce poukázal na to, že úroky představují cenu peněz a odměnu za užívání peněžních prostředků, vedle sebe mohou být požadovány jak úroky, tak úroky z prodlení. Poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 27 Co 32/2021 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 23 Co 63/2021, ve kterých v obdobných věcech se soudy zcela ztotožnily s právním názorem žalobce. Zopakoval, že má za to, že mu svědčí právo na zaplacení úroků z nesplacené jistiny až do jejího zaplacení, přičemž takový úrok požaduje v sazbě 19,31 % ročně od 1. 12. 2019 do zaplacení, za období od 2. 3. 2019 do 30. 11. 2019 v kapitalizované výši 1 425,26 Kč. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části II. výroku změněn tak, že žalované bude uloženo zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 1 425,26 Kč a úrok ve výši 19,31 % ročně z částky 9 698,11 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení a bude jí také uloženo, aby žalobci nahradila náklady odvolacího řízení.

3. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila, po celou dobu řízení byla nečinná.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a závislé rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není správné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že řízení bylo zahájeno dne 25. 9. 2020. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobce popsal, že mezi jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 5. 1. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet úvěr na základě informací získaných od spotřebitelky. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,31 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Spolu s jistinou měla tyto položky splácet v 60 týdenních splátkách po 360 Kč s poslední splátkou ke dni 1. 3. 2019. Žalovaná za celou dobu uhradila pouze částku 9 631 Kč, z toho na jistinu 2 301,89 Kč, na úrok 2 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 029,11 Kč Poslední platbu poukázala žalovaná dne 29. 10. 2019. Neuhrazená jistina ve výši 9 698,11 Kč se úročí sazbou 19,31 % ročně od 2. 3. 2019 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 vstoupil do práv svého právního předchůdce žalobce. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dne 29. 11. 2019. Za období od postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 850 Kč, kterou žalobce započet na dlužné úhrady za služby. Žalovaná částka tedy sestává z dlužné jistiny ve výši 9 698,11 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 1 920,89 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 425,26 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 701,26 Kč, úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 9 698,11 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z téže částky od 1. 12. 2019 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok ve výši 1 425,26 Kč je počítán od 2. 3. 2019 (ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení pohledávky v sazbě 19,31 % ročně. Okresní soud vydal dne 2. 12. 2020 elektronický platební rozkaz, který následně zrušil usnesením ze dne 5. 2. 2021, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalobce již v žalobě vyjádřil, že souhlasí s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání, žalovaná se na obdobnou výzvu soudu ze dne 25. 3. 2021 nevyjádřila. Soud ve věci konal dne 18. 5. 2021 v nepřítomnosti účastníků, na tomto soudním roku vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.

6. Ani na výzvu odvolacího soudu ze dne 24. 1. 2022, zda účastníci souhlasí s tím, aby o odvolání žalobce bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, žádný z účastníků nereagoval. Účastníci byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, má se za to, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí.

7. Odvolací soud předně uvádí, že vady řízení, k nimž musí přihlédnout z úřední činnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), nejsou odvolatelem namítány a vady uvedené v ust. § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají. Ani jiné vady řízení, jimiž se odvolací soud zabývá, pokud by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.), rovněž z obsahu spisu nevyplývají.

8. Odvolací soud vychází z toho, že rozhodnutí o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 11 619 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 701,26 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 9 698,11 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, nabylo právní moci.

9. Žalobce podrobil odvolacímu přezkumu pouze zamítavé rozhodnutí o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 425,26 Kč a úroku ve výši 19,31% ročně za částky 9 698,11 Kč od 1. 12. 2019 zaplacené.

10. Odvolací soud shledal správnými skutkové závěry soudu prvního stupně, které ostatně ani nebyly napadeny odvoláním žalobce. Shodně se soudem prvního stupně vychází z toho, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], a žalovanou byla dne 5. 1. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 12 000 Kč. Žalovaná ji převzala v hotovosti téhož dne a stvrdila to podpisem smlouvy. Zavázala se vrátit částku 12 000 Kč, zaplatit další částku 9 600 Kč, představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 400 Kč při úrokové sazbě 19,31 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Své závazky měla plnit v pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč s poslední splátkou splatnou 1. 3. 2019. Uhradila však pouze částku 9 631 Kč. Její schopnost splnit závazky ze smlouvy byla ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech, zaznamenaných v [anonymizováno] zákazníka a z výplatních pásek, pracovní smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 nabyl pohledávku žalobce.

11. Ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, odvolací soud posuzoval práva a povinnosti vzniklé ode dne 1. 1. 2014 podle právních předpisů účinných od tohoto data, tj. zejména podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ občanský zákoník“).

12. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

14. Dle § 2393 odst. 1 o. z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

15. Dle § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

16. Na vztah mezi žalobcem a žalovaným dále dopadají ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou smlouva platně uzavřena, má však za to, že se jedná o zápůjčku (§ 2390 a násl. o. z.), která je současně tzv. spotřebitelským úvěrem (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), neboť žalovaná tyto smlouvy uzavírala v postavení spotřebitelky (§ 419 o. z.). Obecná právní teorie smlouvu o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.) řadí mezi tzv. reálné kontrakty (smlouva vznikla přenecháním předmětu zápůjčky vydlužiteli). Účastníci smlouvy si výslovně smluvili, že je poskytován bezúčelný spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky, tomu odpovídal i název smlouvy„ [anonymizováno]“, jakož i samotný obsah smlouvy.

20. Odvolacímu soudu zbývalo vyřešit, zda je žalovaná jako vydlužitelka povinna platit žalobci jako právnímu nástupci zapůjčitele úroky z nezaplacené jistiny i za dobu po splatnosti poslední splátky. Odvolací soud v posuzovaném případě souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že taková dohoda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena nebyla. Smlouvou byl sjednán určitý přesně stanovený počet šedesáti týdenních splátek a v článku 1. 8 je výše úroků konkrétně vyčíslena částkou 2 400 Kč. Sjednání úroku není podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce (na rozdíl od smlouvy o úvěru). Pro případ, že se vydlužitel dostane do prodlení s úhradou splátek, si smluvní strany v článku 5 taxativně dohodly právo žalobce na úhradu celé dosud nesplacené jistiny, na“ zákonné” úroky z prodlení, na smluvní pokutu, na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč za upomínku a 500 Kč za osobní upozornění, na náhradu účelně vynaložených nákladů souvislosti s vymáháním dluhu ve výši 2 000 Kč a na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhů. Úrok za dobu následující po 60 týdnech splácení ve smlouvě ujednán není.

21. Protože ze smluvních ujednání nevyplývá, že by žalovaná byla povinna po uplynutí 60 týdnů platit za poskytnuté peněžní prostředky úroky, je správný závěr soudu prvního stupně, který žalobci úroky nepřiznal, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí o zamítnutí žaloby v tomto rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

22. Odvolací soud však nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že procesní neúspěch žalobce představoval pouze nepatrnou část řízení. Žalobci byly přisouzeny částky 11 619 Kč, 701,26 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 9 698,11 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, jehož výše vyčíslená pro účely náhrady nákladů řízení do data vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (18. 5. 2021) činí 1 380,77 Kč (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Součet položek činí částku 13 701,03 Kč, a reprezentuje 76,7% předmětu řízení. Neúspěch žalobce představuje částka 1 425,26 Kč a úrok ve výši 19,31% ročně z částky 9 698,11 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, jehož výše vyčíslená pro účely náhrady nákladů řízení do data vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (18. 5. 2021) činí 2 734,65 Kč, celkem tedy 4 159,91 Kč, což je 23,3% předmětu řízení. Podle odvolacího soudu žalobci podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží náhrada nákladů prvostupňového řízení toliko v rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem. Odvolací soud žalobci přisoudil 53, 4% nároku sestávajícího ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady administrativních výdajů spojených s těmito úkony ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) téhož předpisu a z DPH v sazbě 21 % a výši 252 Kč, celkem tedy 1 202, 56 Kč (II. výrok tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto by byl povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované v této fázi řízení jakékoliv náklady vznikly, odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal (II. výrok tohoto rozsudku).