49 Co 131/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Zuzany Břízové ve věci manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti manželovi: Jméno manžela , narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o rozvod manželství, o odvolání manžela proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 10. 4. 2025, č. j. 6 C 20/2024-44,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Manžel je povinen zaplatit manželce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.392 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky 1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto tom, že se manželství , Jméno manželky, , rozené , rodné přijmení, a , jméno FO, , uzavřené dne , datum, v , adresa, , se rozvádí (výrok I.) a že žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, , zpočátku bylo spokojené, narodily se v něm dvě děti, dcera , jméno FO, , nar. , datum, , a dcera , jméno FO, , narozena , datum, . O úpravě poměrů k nezletilé , jméno FO, pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. 0 Nc 8/2024-64. V manželství postupně začaly vznikat neshody ohledně rozdílných názorů manželů na rodinný život, problémy v soužití se prohlubovaly a došlo ke vzájemnému odcizení účastníků. Manželka proto v dubnu 2024 opustila společnou domácnost a odstěhovala se i s dcerami do nájemního bydlení. Manželé netvoří rodinné společenství po dobu jednoho roku, manželka v žádném případě nemá zájem manželské společenství obnovit. Z výpovědi manželky soud zjistil, že první velkou krizi v manželství v manželství pociťovala již před osmi lety, tehdy byly děti ještě malé a fixované na své bydliště, proto se rozhodla v manželství setrvat. Před třemi roky se však rozhodla, že takto žít v manželství nemůže. Manžel pil nadměrně alkohol, nebylo na něj spolehnutí, měli finanční problémy, protože manžel často měnil práci. Její vztah k manželovi dospěl do takového stadia, že manžela přímo nenávidí a v žádném případě nemá zájem společné soužití obnovit. V průběhu posledního roku manžel nic pro obnovení manželství neudělal. Manžel s rozvodem manželství nesouhlasil. Ve své výpovědi potvrdil, že v manželství nastávaly krize, které se i opakovaly, přesto se s nimi dokázali vyrovnat a překonat, manželku i děti má pořád rád. Alkohol požívá jen příležitostně, vždy se staral o údržbu domu, zahradu, podporoval manželku ve studiu. Podle jeho názoru lze problémy ve vztahu vyřešil a obnovit manželské soužití účastníků.

3. Soud dospěl k závěru, že výpovědí manželky, zčásti shodnými tvrzeními účastníků a rozsudkem opatrovnického soudu bylo prokázán, že manželství je dlouhodobě nefunkční. Zcela formálním svazkem je již po dobu nejméně jednoho roku, kdy účastníci spolu nežijí ve společné domácnosti, nestýkají se, ani spolu nekomunikují. Sám manžel uvedl, že komunikace mezi manžely v posledním roce není možná, protože je omezena pouze na hádky a urážky. Vztah manželky k manželovi je v současné době přímo nenávistný. Manžel sice na jednu stranu uvádí přání manželství zachovat, ale na druhou stranu sám po dobu jednoho roku nic pro zachování manželství neučinil, ani se o to nepokusil. Manželství je manželkou kvůli citovému odcizení vnímáno jako velmi stresující a neuspokojující její citové potřeby. Tato skutečnost postupně vedla k tomu, že manželství účastníků se stalo pouze formálním svazkem, po manželce nelze spravedlivě požadovat, aby v pro ni neuspokojivém manželství nadále setrvávala. O poměrech nezletilé , jméno FO, bylo pravomocně rozhodnuto, na straně nezletilé soud neshledal žádné zvláštní důvody, pro které by rozvod manželství byl v rozporu s jejími zájmy, ukončení nefunkčního manželství, může vést naopak k uklidnění napjatých vztahů mezi nezletilou a otcem. Soud uzavřel, že účastníci spolu po dobu jednoho roku nežijí, jejich manželství po tuto dobu neplní žádnou ze svých funkcí, společnou domácnost ukončili z důvodu déletrvajících rozporů. S ohledem na hloubku rozporů mezi účastníky, délku odloučení a postoji manželky k dalšímu trvání manželského soužití nelze předpokládat, že manželství mohlo v budoucnu své společenské funkce opět plnit, soud proto dospěl k závěru, že manželské soužití účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Hlavní příčinu rozvratu manželství spatřuje soud v tom, že manželé nedokázali překonat neshody ohledně rozdílných názorů manželů na rodinný život, které se naopak staly důvodem prohlubujících se problémů a následného vzájemného odcizení.

4. Proti rozsudku soudu I. stupně podal manžel odvolání. Namítl, že soud převzal zcela nekriticky výpověď manželky a vyšel z ní jako z jediného důkazu o existenci rozvratu manželství a jeho důvodech, ačkoliv bylo možno tvrzené skutečnosti prokazovat i jinými důkazy. S ohledem na rovnost účastníků řízení a skutečnost, že manžel tvrzení manželky o důvodech rozvratu manželství odmítl a nepotvrdil, bylo třeba dokazování doplnit, což soud neučinil. Z výpovědi manželky poměrně jasně vyplývá, že manželka naprosto odmítá respektovat názory či povahu manžela, se kterým před uzavřením manželství žila sedm let. Hojně nadužívaná paušální formulace o povahových rozdílech manželů či o rozdílném pohledu na společné soužití tak v tomto případě skutečně není na místě. Naopak, manželka tvrzení o rozvratu manželství odůvodnila toliko jejími dojmy, které však pouze svědčí o nerespektování povinností manželů podle § 687 a násl. o. z. Na tuto skutečnost manžel upozorňoval, soud se s tímto však v rozsudku nijak nevypořádal. Naopak, nerespektování povinností manželky vyložil způsobem, který umožnil vyhovět návrhu na rozvod manželství. Z porušování zákonných povinností účastníka řízení tedy soud prvního stupně vyvodil pro tohoto účastníka příznivý následek. Stranění manželce je zjevné také ze způsobu, jakým soud naložil s výpovědí manžela. Tento uvedl, že s manželkou spolu aktuálně nekomunikují, neboť manželka je v této komunikaci poněkud nepříjemná a rozhodl se tedy dát ji prostor a o další komunikaci se nyní nepokoušet. Soud však tento přístup manželovi přičetl k tíži s tím, že se vlastně o obnovení soužití nesnaží. Rozsudek je založen na nesprávném právním posouzení věci. Manželka ve své výpovědi neuvedla nic, co by nebyla povinna v rámci plnění povinností manželů ze strany manžela respektovat. Do manželství vstupovala po zralé úvaze, po sedmi letech známosti. Jediné, co by mohlo svědčit ve prospěch závěru o rozvratu manželství je skutečnost, že se manželka odstěhovala, to je objektivní a nesporná skutečnost. Tak ovšem manželka učinila přes povinnost uloženou jí § 687 odst. 2 o. z. To by mohlo být akceptováno ve chvíli, kdy jsou prokázány skutečnosti, pro které nelze po manželce spravedlivě plnění jejích povinností požadovat. Ovšem, v tomto případě žádné takové skutečnosti prokázány nebyly, zůstaly pouze v rovině tvrzení manželky a podpůrného důkazu její účastnickou výpovědí. Takto však k prokázání rozvratu manželství přistupovat nelze. Legitimizoval by se tak nezákonný postup, kdy některý z manželů svévolně opustí druhého manžela, aniž by byly dány potřebné okolnosti, a sama okolnost opuštění se bude následně vydávána za důkaz rozvratu manželství. Ve skutečnosti se však nejedná o příčinu rozvratu manželství, ale o důsledek porušování povinností manželky vyplývajících jí z § 687 a násl. o. z. Manžel má nadále zájem na trvání manželského soužití a s rozvodem manželství nesouhlasí. Navrhuje, aby byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu k dalšímu řízení.

5. Manželka ve vyjádření k odvolání uvedla, že situace stále graduje v důsledku přístupu manžela k rozvodu – manžel nemá faktický zájem o obnovení manželského soužití, přesto rozvod blokuje, čímž ubližuje manželce i oběma dcerám. Vztah manželky k manželovi se v důsledku toho dále zhoršuje a přerůstá do nenávisti. Pro obnovení manželského soužití manžel nic nečiní, setkáním s manželskou se vyhýbá, odmítl i setkání na půdě rodinné poradny. S manželem se nevidí, nekomunikujeme, nejsou schopni se na ničem domluvit, již vice, než rok bydlí odděleně. Již toto samo o sobě jasně svědčí o rozvratu manželství. Pokud manžel namítá, že manželka legitimizuje svůj nezákonný postoj spočívající v tom, že opustila rodinnou domácnost, je třeba uvést, že šlo o vyústění dlouhodobých vážných problémů, v žádném případě to nebyl unáhlený, ale naopak pečlivě uvážený krok. Manžel nemůže manželku nutit, aby se k němu vrátila. Obnovení soužití je zcela vyloučeno, odchod manželky je definitivní, lituje pouze, že tak neučinila dříve. O trvalosti rozvratu nelze pochybovat, manželka bydlí více než rok jinde a nehodlá na tom ničeho měnit. Manželka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání manžela (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

7. Podle § 655 odst. 1 o. z. manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.

8. Podle § 755 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (odst. 1). Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů (odst. 3).

9. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

10. Soud se při dokazování omezuje na zjištění skutečností rozhodných dle § 755 odst. 1 a 3 o. z. Ve vztahu k zjišťování rozvratu manželství jsou primární sama tvrzení účastníků a jejich účastnická výpověď. Přitom je třeba zvážit, že pohled účastníků na jejich manželství a jeho průběh, je do značné míry subjektivní. Proto i výpovědi manželů ve vztahu k průběhu jejich manželství a příčinám jeho rozvratu se mohou lišit. Je pak otázkou hodnocení soudu, zda z provedených výpovědí účastníků (v kontextu jejich účastnických tvrzení) dospěje k závěru o rozvratu manželství a nemožnosti jeho obnovení, či zda bude provádět další dokazování. Smyslem řízení není zjistit „objektivní pravdu“, stejně jako je nemožné určit přesnou příčinu rozvratu manželství. Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud učinil závěr o rozvratu manželství především na základě (byť do určité míry rozporných) výpovědí manželů. Lze přitom dodat, že soud žádné účastníky navržené důkazy neopomenul, nejde o situaci, kdy by soud vycházel pouze z výpovědí účastníků a odmítl provést důkazy navržené manželem k potvrzení jeho skutkové verze a bez nich učinil závěr o rozvratu manželství. S námitkou manžela, že soud neprovedl dostatečné dokazování, se proto nelze ztotožnit. Skutečnosti, které plynou z účastnických výpovědí manželů a které mezi účastníky v zásadě nejsou sporné, jsou – ve spojení s výsledky dokazování v odvolacím řízení – zcela dostatečné pro závěr o rozvratu manželství účastníků řízení.

11. V odvolacím řízení manželka v rámci své výpovědi uvedla, že od vydání rozsudku soudu I. stupně nedošlo k žádné změně, s manželem nebydlí, nevede rodinnou domácnost, mezi manželi neprobíhá prakticky žádná komunikace, nedošlo ani k žádnému pokusu o obnovení manželského soužití, žádné pozitivní citové vazby k manželovi už nechová, naopak má k němu vztah spíše negativní. Dále manželka uvedla, že v mezidobí navázala nový partnerský vztah, který v současné době trvá již téměř rok, i z tohoto důvodu pro ni nepřichází obnovení manželského soužití v úvahu. Manžel ve své výpovědi potvrdil, že nedošlo k žádnému pokusu o obnovení manželského soužití ani z jeho strany, ani ze strany manželky, s manželkou nebydlí a téměř nekomunikují. O novém partnerovi manželky neví, ani tuto informaci nemůže popřít.

12. Podle odvolacího soudu ze skutečností, na kterých se manželé v rámci svých účastnických výpovědí shodli, plyne, že manželství účastníků neplní své funkce a je trvale rozvráceno. Manželé spolu nežijí více než rok a půl (nejpozději od dubna 2024, kdy se manželka s dětmi od manžela odstěhovala), na straně manželky došlo k postupnému odcizení a vymizení citového vztahu k manželovi. Manželé po tuto dobu netvoří manželské společenství, netráví společný čas, vzájemně se nepodporují ve svých plánech, činnostech, ve své práci, nevedou intimní život, ani nemají společné plány do budoucnosti, v současné době vede každý z nich již zcela samostatný život. Za této situace nelze manželku nutit, aby proti své vůli v manželství setrvávala. Vzhledem k době, po kterou manželé netvoří manželské společenství, i k odmítavému stanovisku manželky, která navíc v mezidobí navázala nový partnerský vztah, nelze očekávat, že by k obnovení manželského soužití mohlo dojít. Závěr soudu I. stupně o tom, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, přičemž nelze očekávat obnovení manželského soužití, je správný.

13. Z uvedeného plyne, že není důvodná odvolací námitka manžela, že závěr o rozvratu manželství legitimizuje nezákonný postup manželky, která svévolně opustila manžela, a nyní se tato skutečnost vydává za důkaz rozvratu manželství. Jak bylo uvedeno, manželku nelze nutit, aby proti své vůli žila v manželském společenství, přestalo-li manželství plnit své funkce a ona se manželovi postupně citově odcizila. V současné době je s ohledem na délku odloučení manželů zřejmé, že rozvrat manželství je nejen hluboký, ale i trvalý a nezvratný. Stejně tak je zřejmé, že odcizení a faktické odloučení manželů, ztráta citových vazeb manželky na manžela a vedení samostatného života každým z manželů jsou těmi důvody (příčinami), které manželství účastníků přivedly k jeho hlubokému rozvratu. Zbývá dodat, že i manžel ve své výpovědi potvrdil, že manželství v minulosti procházelo opakovaně krizemi, a pokud se manželka rozhodla poslední manželskou krizi vyřešit ukončením manželského soužití, odpovídá zjištěnému skutkovému stavu i závěr soudu, že příčinou rozvratu manželství byla neschopnost manželů překonat neshody ohledně rozdílných názorů na společný život.

14. Rozvod manželství není ani v rozporu se zájmem nezletilé Nely, o jejíž výchově pro dobu po rozvodu manželství bylo pravomocně rozhodnuto. Na výchovné poměry nezletilé, která je dlouhodobě v péči matky, nebude mít rozvod manželství účastníků žádný faktický vliv.

15. Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

16. Z hlediska nákladů odvolacího řízen dospěl odvolací soud k závěru, že by žádný z účastníků neměl mít právo na náhradu nákladů řízení, neboť pro odlišné rozhodnutí nebyly shledány důvody (§ 23 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).

17. Výjimkou jsou pouze náklady řízení, které manželce vznikly v souvislosti s odročením jednání dne , datum, .

18. Podle § 147 odst. 1 o. s. ř. účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.

19. Zaviněním z hlediska § 147 o. s. ř. se rozumí porušení procesních povinností účastníkem nebo jeho zástupcem, k němuž došlo alespoň z nedbalosti. Účastníci a jejich zástupci (na rozdíl od osob uvedených v § 147 odst. 2 o. s. ř.) však odpovídají i za náhodu, která se jim přihodila; náhodou je třeba rozumět nezaviněnou objektivní událost, např. nemoc, úraz, neodkladnou služební cestu apod. Pokud v důsledku zavinění účastníka nebo náhody, která se jim přihodila, vzniknou náklady, je třeba je nahradit těm, kdo je vynaložili.

20. V projednávané věci se manžel z jednání nařízeného na den , datum, omluvil ze zdravotních důvodů. Vzhledem k tomu, že manžel trval na své osobní účasti u jednání, muselo být jednání odvolacího soudu pouze z tohoto důvodu odročeno bez projednání věci. Skutečnost, že manžel odročení jednání nezavinil, není pro rozhodnutí o náhradě oddělných nákladů řízení významná, protože manžel odpovídá objektivně i za jakoukoli náhodu, která se mu přihodila.

21. Tím, že jednání dne , datum, muselo být odročeno, vznikly manželce náklady řízení, které by jí jinak nevznikly. Manželka je zastoupena advokátem, kterému podle § 14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží náhrada ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, či za dostavení se k jednání, které se nekonalo, aniž byl o tom advokát včas předem vyrozuměn. Výše mimosmluvní odměny v daném případě vychází z ustanovení § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., podle něhož se za tarifní hodnotu považuje částka 30.000 Kč, protože předmět řízení nelze vyjádřit v penězích. Podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí hodnota úkonu právní služby 2.300 Kč, náhrada za promeškaný čas advokáta podle § 14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí 1.150 Kč a DPH z této náhrady 242 Kč, celkem tedy 1.392 Kč. Tato náhrada nákladů odvolacího řízení byla manželce přiznána.