49 Co 14/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Zuzany Břízové ve věci manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti manželovi: Jméno manžela , narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o rozvod manželství, o odvolání manžela proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 3. prosince 2024, č. j. 7 C 219/2023-44,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto tom, že se manželství účastníků uzavřené dne , datum, v Bučovicích rozvádí (výrok I.) a že žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud I. stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, v Bučovicích. Před uzavřením manželství se účastníkům narodila dcera, po uzavření manželství se účastníkům narodil syn. Poměry účastníků k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu byly upraveny rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne , datum, , č. j. 0 Nc 2129/2023-131, jenž nabyl právní moci dne , datum, . Nezletilé děti byly svěřeny do péče matky a otci byla stanovena povinnost přispívat na výživném částkou v celkové výši 8 000 Kč. Manželka vypověděla, že se po uzavření mezi manžely začaly projevovat rozpory ohledně pohledu na výchovu dětí, trávení společného času. V červnu 2022 se manžel přestěhoval do Anglie, tvrdil, že v České republice žít nemůže. Chtěl, aby se přestěhovala celá rodina. Manželka však v Anglii žít nechtěla, má v České republice adekvátní zaměstnání. Od té doby spolu manželé nežijí. V průběhu společného soužití nevedli typický rodinný život, neboť manžel s nimi nechtěl podnikat výlety, jezdit k rodičům, na grilování. Manžel naproti tomu nesouhlasil s rozvodem s odůvodněním, že plánuje vrátit se do České republiky, v Anglii studuje, pracuje jako ochranka. Za rodinou jezdí po celou dobu alespoň jednou měsíčně. Manželství za rozvrácené nepovažoval. Měl za to, že se na stěhování do Anglie dohodli. S rodinou trávil čas i výlety, společným vařením, nákupy. Soud v odůvodnění dále uvedl, že manžel sice tvrdí, že syn pláče a chce mít společný rodinný život, sám však tomu brání tím, že „stále studuje“.

3. Při právním hodnocení věci vyšel soud I. stupně z § 47 odst. 1, § 50 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, § 755 odst. 1, § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, neplní své funkce. Manželka nemá zájem v manželství setrvávat, nelze tedy očekávat jeho obnovení. Příčiny rozvratu spatřoval soud I. stupně v národnostních rozdílech, v nedostatečném se věnování rodině ze strany manžela, který svou neúčast u rodiny odůvodňuje tím, že ve svých 52 letech stále studuje, aniž by vykonával odpovídající zaměstnání. To vedlo k citovému odcizení ze strany manželky.

4. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

5. Proti rozsudku soudu I. stupně podal manžel odvolání. V odvolání manžel napadal především nedostatek skutkových zjištění soudu ve vztahu k rozvratu manželství účastníků a jeho příčinám. Rozporoval skutečnosti uváděné ve výpovědi manželkou. Namítal, že se soud nezabýval pravdivostí jejích tvrzení, tato převzal a de facto parafrázoval do odůvodnění rozsudku, přičemž skutkový stav byl zcela jiný. Pokud manželka uváděla, že se nějakou dobu rozcházeli a zase dávali dohromady, chtěla, aby se odstěhoval, pak to bylo z důvodu mimomanželského poměru manželky s jiným mužem. Manžel přitom zajišťoval splácení hypotečního úvěru a hrazení výdajů na rodinný dům na adrese bydliště účastníků. Za nepravdivé označil tvrzení manželky o tom, že nechodil s rodinou na společné výlety. Chodili společně na nákupy, do obchodních center, bral je na výlety po okolí, vesnicích i městech apod. Rovněž je nepravdivé tvrzení manželky, že manžel nechce žít v České republice. Manžel se chce po ukončení studia do České republiky vrátit. Nesprávné je podle manžela rovněž skutkové zjištění ohledně toho, ve kterém patře domu každý z účastníků žije, či důvod, pro který syn pláče. Syn špatně nese rodinnou situaci, rozvodové řízení rodičů, které zavinila manželka a proti němuž je manžel zcela zásadně proti, neboť je v rozporu s jeho křesťanskou morálkou, přičemž manželka omezuje styk manžela s nezletilými, přes předchozí dohodu zakázala manželovi vidět děti v Anglii. Manžel odešel studovat do Anglie, ale manželé byli předtím dohodnuti, že se do Anglie přestěhují. Manželka však své chystání přerušila z důvodu mimomanželského poměru, soud tuto skutečnost při svém rozhodování nezohlednil, neprovedl jediný důkaz, který by potvrdil či vyvrátil tvrzení manželky. S rozpory v tvrzeních účastníků se soud I. stupně nevypořádal. Důkazy navržené účastníky, a to výslech svědků , jméno FO, a , jméno FO, Jangbadi, soud neprovedl a s neprovedením těchto důkazů se nevypořádal ani v odůvodnění rozhodnutí. Soud I. stupně se de facto omezil na to, že manželka nemá zájem v manželství setrvat, což byl prakticky jediný bod, ze kterého soud vycházel při svém rozhodování. Ve vztahu k příčinám rozvratu manželství, tak jak je shledal soud I. stupně, namítl, že neví, jaké odpovídající zaměstnání by měl vykonávat jako otec od rodiny, pokud být učitelem na Mendelově univerzitě v Brně není odpovídajícím zaměstnáním pro muže, otce od rodiny. Rovněž neví, v čem by měly spočívat národnostní rozdíly, když oba manželé žijí trvale v České republice, mají české občanství a jejich manželství fungovalo řadu let. Navíc žádný z manželů o národnostních rozdílech jako příčině rozvratu nehovořil. Závěrem manžel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně, popř. rozsudek změní tak, že návrh na rozvod manželství účastníků zamítne.

6. Manželka ve vyjádření k odvolání považovala rozsudek soudu I. stupně za správný.

7. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání manžela (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

8. Námitku nesprávného zjištění skutkového stavu soudem I. stupně a parafrázování výpovědi manželky do odůvodnění napadeného rozhodnutí shledal odvolací soud nedůvodným.

9. Dle § 655 odst. 1 o. z. manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Z hlediska věřících je manželství chápáno také jako svátost s důrazem na nerozlučitelnost.

10. Dle § 755 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (odst. 1). Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů (odst. 3).

11. Dle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

12. Soud se při dokazování omezuje na zjištění skutečností rozhodných dle § 755 odst. 1 a 3 o. z. V daném případě bylo zjištěno, že poměry účastníků k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu byly upraveny a rozhodnutí nabylo právní moci. Ve vztahu ke zjišťování rozvratu manželství jsou primární sama tvrzení účastníků a jejich účastnická výpověď. V daném případě soud I. stupně postupoval správně, když oba účastníky vyslechl. Je třeba si však uvědomit, že pohled účastníků na jejich manželství, jeho průběh, stejně tak jako naplnění toho, co od tohoto institutu očekávají, je výrazně subjektivní. Proto i výpovědi manželů ve vztahu k průběhu jejich manželství, důvodům krize se často výrazně liší. Každý danou situaci vnímal jinak. Je pak otázkou hodnocení soudu, zda z provedených výpovědí účastníků (v kontrastu jejich účastnických tvrzení) dospěje k závěru o rozvratu manželství a nemožnosti jeho obnovení, či zda bude provádět dokazování další. Smyslem řízení není zjistit „objektivní pravdu“, stejně jako je nemožné určit přesnou příčinu rozvratu manželství. Soud I. stupně v napadeném rozhodnutí popsal pohled obou účastníků, tak jak jej popsali ve svých výpovědích. Na základě těchto (byť do určité míry rozporných) výpovědí, pak učinil závěr o rozvratu manželství.

13. Odvolací soud nicméně shledal důvodnou námitku manžela týkající se tzv. opomenutých důkazů, tedy důkazů, které účastníci navrhli, soud je však neprovedl a ani v odůvodnění rozhodnutí nevysvětlit, z jakých důvodů tak učinil.

14. K nevypořádaným důkazním návrhům odkazuje odvolací soud na ustálenou judikaturou k výkladu § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř., především na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 1009/98, uveřejněný pod číslem 39/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 39/1999“), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 71/2009“). Z judikatury Ústavního soudu např. nález ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 56/95, uveřejněný pod číslem 80/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 236/1998, uveřejněný pod číslem 122/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

15. Z R 39/1999 a R 71/2009 plyne, že soud neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci (ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy), jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově prodlouženo (důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné). Stejně tak neprovede důkazy, které byly pořízeny nebo opatřeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy (důkazy nezákonné).

16. I tam, kde účastníkem navržený důkaz je důkazem nepotřebným (pro věc nerozhodným), je vadou řízení, že soud se v písemném odůvodnění rozsudku s tímto důkazním návrhem nevypořádal; srov. dikci § 157 odst. 2 o. s. ř., který soudu též ukládá, aby v rozsudku uvedl, proč neprovedl i další důkazy (tedy, aby se vypořádal s důkazními návrhy, jimž nevyhověl).

17. Soud I. stupně zatížil řízení vadou, když se nevypořádal s navrženými důkazy výpověďmi svědků. V daném případě však nešlo o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 4938/2014), neboť soud již ze samotných účastnických výpovědí zjistil dostatečně skutkový stav potřebný pro rozhodnutí věci. O tom, že se zjevně jednalo o důkazy nepotřebné svědčí i skutečnost, že účastníci na výslechu navržených svědků v odvolacím řízení netrvali.

18. Ve vztahu k posouzení správnosti závěrů soudu I. stupně odvolací soud vyšel rovněž z doplněných tvrzení účastníků ohledně průběhu jejich manželství od vynesení napadeného rozhodnutí. Z jejich tvrzení bylo zjištěno, že nadále užívají rodinný dům, kde jsou dvě bytové jednotky a každý obývá jednu z nich. Manžel studuje ve Velké Británii, manželka pracuje v České republice, kde pečuje za pomoci rodičů o nezletilé děti.

19. Manžel k současné situaci uvedl, že s manželkou vedou společnou domácnost, do České republiky přijíždí na začátku a na konci měsíce. Popsal, že společně tráví čas tak, že on rád vaří, něco uvaří a pokud má manželka hlad, dá si jeho jídlo. Kupuje věci, o kterých ví, že je má manželka ráda. , právnická osoba, tráví jako přátelé. Od roku 2023, kdy byli s dětmi a manželkou na Slovensku, nikam nejeli. Rodiče manželky si to nepřáli a manželka s ním nikam jet nechce. Studium ve Velké Británii zahájil v roce 2024, první část studia měl dokončit v rámci akademického roku 2026, v důsledku nutnosti přerušení studia za účelem dokončení projektu na Mendelově univerzitě v Brně se však studium prodloužilo o povinnou praxi 170 dní, kterou nestihl. Po ukončení studia ve Velké Británii by se rád vrátil do České republiky, kde chce žít s rodinou, tak jak si to přejí děti, s manželkou chce žít znovu jako manželé, a doufá, že mu manželka bude více naslouchat.

20. Manželka doplnila, že v současné době manžel přilétá z Velké Británie jednou za měsíc či měsíc a půl na 2 dny až týden. Navečer se potkají v rodinném domě, když se vrátí z práce, manžel někdy uvaří nebo jde nakoupit, baví se o jídle, společně čas netráví, nechodí do kina apod. K manželovi již nemá citový vztah. Její představa o manželství byla jiná. Děti si již zvykly na situaci, že táta za nimi vždy po čase přiletí. Vzhledem k tomu, že spousta kamarádů má rodiče, kteří jsou rozvedení, děti po 3 letech od rozchodu rodičů nejsou z nastalé situace tolik ve stresu. Manželka dále uvedla, že po rozvodu manželství si bude moci konečně vyřešit své finanční a majetkové záležitosti. Ráda by ještě někdy zažila vztah, ve kterém by byla spokojená, tedy vztah, ve kterém by si navzájem pomáhali, trávili spolu čas, chodili na procházky, výlety, do kina, divadla apod. Oba manželé pak uvedli, že intimní vztah po celou dobu nevedou.

21. Ze samotných tvrzení obou účastníků je zřejmé, že každý z nich od manželství očekává něco jiného. Zatímco manžel chápe manželství v jeho tradičním katolickém pojetí, manželka v rámci tohoto svazku touží rovněž po naplnění svých potřeb, po pocitu sounáležitosti, vytváření společných prožitků, podpory a pomoci v běžných každodenních činnostech, po sdílení, naplnění svého práva na štěstí. Z uvedeného je zřejmé, že manžel, který je zcela jinak hodnotově nastaven, rodinu vnímá především jako bezpečné místo (zázemí) pro nerušenou výchovu dětí, nebyl schopen tyto její potřeby pochopit. To vedlo k postupném odcizení a vymizení citového vztahu manželky k manželovi. Účastníci spolu fakticky tři roky nežijí (od odchodu manžela do Velké Británie). Za společné soužití nelze v tomto případě považovat několika denní návštěvy manžela v České republice, neboť účastníci mezi sebe rovnoměrně nerozdělují denní péči o děti a domácnost, netráví spolu čas koníčky či jinou činností, která by je oba naplňovala, vzájemně se nepodporují ve svých plánech, činnostech, ve své práci, nevedou intimní život, nemají společné plány do budoucnosti, přičemž se nejedná o situaci, která by vyhovovala oběma a na níž by se (byť mlčky) dohodli. Za takové situace nelze manželku nutit, aby proti své vůli v tomto svazku setrvávala. Vzhledem k délce, po kterou manželé spolu nežijí ve společné domácnosti, a odmítavému stanovisku manželky, nelze očekávat, že by došlo k obnovení manželského soužití. Závěr soudu I. stupně o tom, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, přičemž nelze očekávat obnovení manželského soužití, je tak správný. Jestliže pak nezletilé děti účastníky fakticky již několik let v této situaci vyrůstají, jsou na ni již zvyklé, nebude rozvod manželství ani v rozporu se zájmy nezletilých dětí daných zvláštním zřetelem. Soud I. stupně postupoval správně, když manželství účastníků rozvedl.

22. Jestliže manžel namítal nesprávnost závěrů o příčinách rozvratu manželství, pak odvolací soud opětovně zdůrazňuje, že není v možnostech soudu zjistit objektivní příčiny rozvratu manželství a že tyto jsou zjišťovány pouze okrajově. Pokud dospěl soud I. stupně k závěru o příčinách, spočívajících v „národnostních rozdílech“, odvolací soud má za to, že měl spíše na mysli rozdíly kulturní, vycházející z odlišného chápání funkce manželství a rodiny v prostředí, ve kterém byli účastníci vychováni. Jestliže soud I. stupně jako další příčinu rozvratu manželství označil nedostatečný čas trávený ze strany manžela s rodinou, jeho studium v 52 letech, namísto výkonu adekvátního povolání, je třeba uvést, že není zcela standardní, aby se otec od rodiny, přestože má prestižní zaměstnání, rozhodl pro studium v zahraničí, kde pro přivydělání vykonává práci ochranky. Je to však opět projevem nastavení určitého hodnotového žebříčku. Tato skutečnost však sama o sobě nemusí být příčinou rozvratu manželství, pokud se na ni manželé shodnou a pokud i v dalších oblastech jejich vztah bude fungovat a prospívat. V daném případě však účastníci měli rozdílné představy o fungování manželství, rodiny a trávení společného času. A právě tyto rozdílné hodnotové žebříčky a rozdílné představy o společném životě vedly k odcizení a na straně manželky k postupné ztrátě citového vztahu. Toto však nemá vliv na věcnou správnost závěrů soudu I. stupně.

23. Odvolací soud z výše uvedených důvodů dle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení (I. výrok tohoto rozsudku).

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 23 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť pro odlišné rozhodnutí nebyly shledány důvody.