49 Co 187/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců Mgr. Pavly Kohoutkové a JUDr. Jiřího Handlara ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10 496 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2023, č. j. 38 C 189/2022-29,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 496 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 18 129 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo zastaveno řízení ohledně zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 496 Kč od , datum, do , datum, (výrok I.), žaloba, podle které se žalobce domáhal zaplacení částky 10 496 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení, byla zamítnuta (výrok II.), a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Bylo tak rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal žalované částky z titulu dvou dohod o narovnání, a to jednak dohody o narovnání ze dne , datum, , jejímž předmětem byl závazek žalovaného uhradit žalobci částku 4 310 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný jednu splátku uhradil, požadoval žalobce z tohoto titulu částku 4 060 Kč spolu s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Další nárok žalobce plyne z dohody o narovnání ze dne , datum, , jejímž předmětem byl závazek žalovaného uhradit žalobci částku 6 436 Kč spolu s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Žalobce tedy žádal částku 10 496 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti neuhrazené splátky a zesplatnění dluhu. Dohodami o narovnání byla narovnána práva původně vzniklá mezi žalovaným a společností , právnická osoba, na základě smlouvy o dodávce služeb číslo 201380298 a dále na základě smlouvy o dodávce služeb číslo 201379296, v obou případech se jednalo o závazky žalovaného hradit poplatky za poskytované služby ve sjednané výši. Původní věřitel tyto pohledávky postoupil na žalobce. Dohody o narovnání byly uzavřeny dálkově a žalovaným podepsány elektronickým podpisem pomocí služby pro elektronické podpisy , právnická osoba, v souladu s evropskou směrnicí číslo 910/2014/EC o elektronické identitě a podpisech, dále zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a zákonem č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci. Dle tzv. auditní stopy předložené žalobcem byly předmětné dohody žalovanému zaslány k podpisu na emailovou adresu: , e-mail, a jeho identita byla před podpisem ověřena přes SMS odeslanou na číslo , tel. číslo, . K identifikaci osoby žalovaného přitom sloužily údaje uvedené záhlaví dohod, ve kterých byl žalovaný jasně identifikován jménem, příjmením a rodným číslem. Co se týče nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 10 496 Kč od , datum, do , datum, , soud I. stupně k částečnému zpětvzetí žaloby učiněné ze strany žalobce v podání ze dne , datum, řízení v této části zastavil (dle § 96 odst. 1 o. s. ř.).

3. Soud I. stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že v každé z dohod o narovnání je pouze v článku I. zmínka o smlouvě o dodávce služeb bez bližší konkretizace s tím, že v článku II. je v jedné dohodě uvedena pohledávka žalobce za žalovaným v částce 4 310 Kč a v druhé dohodě ve výši 6 436 Kč, a to včetně způsobu úhrady dluhu ve splátkách. Podle soudu I. stupně bylo zřejmé, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě dohody o narovnání, a to ze dne , datum, a ze dne , datum, , ale dle soudu I. stupně závazky mezi účastníky nebyly náležitě určitým způsobem konkretizovány tak, aby kterákoliv nezúčastněná osoba dovodila (za použití výkladových pravidel), o které závazky mezi účastníky se mělo jednat. I přes výzvu soudu I. stupně danou žalobci k doplnění tvrzení o tom, jakým způsobem z předmětných dohod vyplývá, které konkrétní pohledávky vzniklé z popsaných smluv byly předmětem jednotlivých dohod o narovnání, žalobce tyto skutečnosti dostatečně nedoplnil. Soudu I. stupně tak nadále nebylo zřejmé, jakých konkrétních závazků se jednotlivé dohody o narovnání týkaly. Soudu I. stupně se ani při použití výkladových pravidel tohoto docílit nepodařilo. Soud I. stupně uvedl, že na jednání konaném dne , datum, poučil žalobce v tomto smyslu dle § 118a o. s. ř. ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní, ale vzhledem k tomu, že se žalobce tohoto jednání neúčastnil, nemohl být poučen. Soud I. stupně tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to pro neurčitost závazků, které měly být předmětem dohod o narovnání.

4. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II. a navazujícímu výroku III. o nákladech řízení podal žalobce odvolání. Namítal, že dohodami o narovnání ze dne , datum, a ze dne , datum, byla narovnána práva, která původně vznikla mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, na základě smluv o dodávce služeb č. , číslo, a č. , číslo, , z nichž žalovanému vznikl dluh za neplacení poplatku, případně za nevrácení zařízení původnímu věřiteli. Původní věřitel tyto pohledávky postoupil na žalobce a mezi žalobcem a žalovaným byly spornými výše pohledávek a jejich postoupení na žalobce. Tyto otázky byly dohodami narovnány. Pokud soud I. stupně žalobci vytkl, že v textu nejsou závazky mezi účastníky náležitým způsobem konkretizovány, žalobce namítal, že rozsah původních dluhů je zcela zjevně spornou otázkou narovnáním narovnávanou. Samotný text dohod o narovnání může ohledně původních závazků dosáhnout určitosti pouze v takové míře, v jaké panuje shoda mezi stranami dohody. Deklarace spornosti či pochybností k dohodě o narovnání není nezbytná, pokud strany projevily vůli, že jimi narovnaný právní vztah platí namísto právního stavu dosavadního, ať již byl jakýkoliv. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 1720/2019, je platná i taková dohoda o narovnání, v níž byl narovnán závazek neexistující. Tím spíše je tedy platná taková dohoda, v níž je původní závazek vymezen, byť jen rámcově. Není povinností stran dohody o narovnání rozvádět původní dluh do podrobností, postačuje pouze informace, že k němu došlo nehrazením sjednaných poplatků za poskytované služby, případně za nevrácení zařízení věřitelem poskytnutých z konkrétní smlouvy. Žalobce též odkázal na Ústavním soudem opakovaně zdůrazňovanou prioritu použití takového výkladu právního jednání, který nezakládá jeho neplatnost. Navrhl tedy, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu jednání, eventuálně aby byl změněn tak, že bude žalobě vyhověno.

5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a po zopakování dokazování odvolání žalobce shledal důvodným.

7. Podle § 1903 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o. z.“) dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu (odst. 1). Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran (odst. 2).

8. Podle § 1904 o. z. platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla.

9. Z důkazů provedených v odvolacím řízení bylo zjištěno, a to z průvodních dopisů k dohodám o narovnání zaslaných ze strany žalobce žalovanému, že žalovaný byl pokaždé informován o postoupení pohledávky, tj. o tom, že žalobce odkoupil od společnosti , Anonymizováno, dluh a z tohoto důvodu byla současně žalovanému zaslána dohoda o narovnání s nabídkou uzavření této dohody. Rovněž byl žalovaný uvědomen, že pokud dohodu bude podepisovat fyzicky, je nutné zaslat originál s ověřeným podpisem na uvedenou adresu, přičemž bez ověřeného podpisu nebude možno splátkový kalendář akceptovat. V případě, že byla dohoda zaslána k elektronickému podpisu prostřednictvím služby , Anonymizováno, , byl žalovaný informován, že je nutno dokument podepsat elektronicky v několika krocích, kdy bude ověřována totožnost SMS kódem či bankovní identitou. V dohodě o narovnání uzavřené dne , datum, mezi , právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, bylo v článku I. uvedeno, že dlužník a společnost , Anonymizováno, uzavřeli smlouvu o dodávce služeb č. , Anonymizováno, jíž se původní věřitel zavázal poskytnout v ní specifikované služby, za níž se dlužník zavázal hradit poplatky ve sjednané výši. Dlužníkovi vznikl z tohoto titulu dluh z důvodu nehrazení sjednaných poplatků za poskytované služby, případně za nevrácení zařízení věřitelem poskytnutých. Následně došlo k postoupení výše uvedené pohledávky z původního věřitele na věřitele (tj. na žalovaného). Dle článku II. této dohody smluvní strany souhlasně prohlásily a učinily nesporným, že věřitel má za dlužníkem pohledávku, jejíž výše činí 4 310 Kč a dále, že se strany dohodly na způsobu úhrady této částky tak, že se dlužník zavazuje ji uhradit celkem v 17měsíčních splátkách na označený bankovní účet věřitele s variabilním symbolem s tím, že 1. a 16. splátka měla činit 250 Kč a poslední 17. splátka měla činit 310 Kč se splatností dne , datum, . První splátka ve výši 250 Kč byla splatná dne , datum, , druhá splátka ve výši 250 Kč byla splatná dne , datum, . Dohoda obsahovala též ujednání, že pokud se dlužník dostane do prodlení, byť s jedinou splátkou, stává se celá dosud neuhrazená část dluhu okamžitě splatnou. Dlužník rovněž ve smyslu § 2053 o. z. uznal dluh co do důvodu i výše, a to se všemi z toho plynoucími důsledky a zavázal se jej zaplatit dle rozpisu splátek. Dle článku III. této dohody mezi smluvními stranami nebylo sporné, že došlo k uzavření smlouvy mezi dlužníkem a původním věřitelem a rovněž mezi nimi nebylo sporné, v jaké výši dluh dlužníka vůči původnímu věřiteli vznikl, a tedy v jaké výši byla pohledávka původního věřitele postoupena věřiteli, a zda vůbec byla postoupena. Strany se dle článku IV. dohodly, že veškerá sporná práva vyplývající z postoupené pohledávky v plném rozsahu zanikají a jsou nahrazeny nespornými závazky specifikovanými bodě II. této dohody. Tato dohoda byla ze strany žalovaného elektronicky prostřednictvím služby DigiSign.org podepsána dne , datum, v čase 16:22:

30. Z obálky připojené k tomuto dokumentu bylo doloženo i potvrzení DigiSign.org, že předmětná dohoda o narovnání byla dle unikátního odkazu k zobrazení a podpisu dokumentů odeslána na adresu , e-mail, a na číslo , tel. číslo, dne , datum, v čase 10:35:59 a tato dohoda o narovnání byla ze strany žalovaného evidována ve stavu „podepsáno“ a stav byl dokončen, tj. certifikován a odeslán podepisujícím osobám dne , datum, v čase 16:22:

46. Z druhé dohody o narovnání ze dne , datum, odvolací soud zjistil, že obsahovala totožná ujednání jako dohoda o narovnání ze dne , datum, , pouze s výjimkou označení původního závazku, který měl vzniknout na základě smlouvy o dodávce služeb č. 201379296 a dále s výjimkou výše dluhu 6 436 Kč, který strany učinily nesporným s tím, že se strany dohodly na způsobu úhrady této částky tak, že se ji dlužník zavázal uhradit v 26 měsíčních splátkách na označený bankovní účet věřitele s označeným variabilním symbolem s tím, že 1. – 25. splátka měla činit 250 Kč a 26. splátka měla činit 186 Kč se splatností dne , datum, . První splátka ve výši 250 Kč byla splatná dne , datum, a druhá splátka ve výši 250 Kč byla splatná dne , datum, . Tato dohoda byla ze strany žalovaného elektronicky podepsána prostřednictvím služby DigiSign.org dne , datum, v čase 15:07:

59. Z obálky certifikátu vystaveném DigiSign.org vyplynulo, že předmětná dohoda o narovnání byla dle unikátního odkazu k zobrazení a podpisu dokumentů odeslána na adresu , e-mail, a na číslo , tel. číslo, dne , datum, v čase 10:37:

50. Ze strany podepisující osoby Imricha Zeleňáka, tj. žalovaného, byl konstatován stav „podepsáno.“ Stav „dokončeno“/certifikováno a odesláno podepisujícím osobám byl evidován dne , datum, v čase 15:08:

16. Jednoduchá předžalobní výzva ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne , datum, byla ze strany žalobce podána na poštu dne , datum, na poslední známou adresu žalovaného, která je i adresou současnou, tj. na adresu , adresa, .

10. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 33 Cdo 1720/2019 je nepochybné, že „narovnání je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Narovnáním mohou být upraveny mezi účastníky jakékoliv sporná práva a povinnosti, jimiž mohou disponovat. Sporností práv a povinností ve smyslu § 1903 o. z. se nemíní soudní spory, nýbrž rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod.). Stačí, že jedné ze stran se určité právo, které je součástí jejich vzájemného právního vztahu, jeví sporným bez ohledu na to, zda spor objektivně existuje. Spornost či pochybnost se vztahuje jak na skutkové, tak na právní otázky, příčinou může být i omyl; není přitom podstatné, zda se některá ze stran při vlastním hodnocení předpokladů narovnání mýlí. Podmínkou platnosti dohody o narovnání není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 13/2000, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 32 Odo 1/2002, ze dne , datum, , sp. zn. 33 Odo 371/2002, ze dne , datum, , sp. zn. 32 Odo 976/2003)“.

11. Dohoda o narovnání je vždy samostatným zavazovacím důvodem (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 21/2011, ze dne , datum, , sp zn. 23 Cdo 3957/2013, ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 4413/2007).

12. K institutu narovnání se vyjádřil i Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 13/2000, tak, že slouží především k tomu, aby se předešlo dalším sporům, jeho účelem není zjištění, jak se věci mají, ale odstranění pochybností tím, že se původní závazek, ve kterém se sporné právo vyskytlo, ruší a nahrazuje se závazkem novým.

13. Ze shora uvedeného vztaženo na danou věc vyplývá, že je zcela lhostejno, jakým způsobem byl původní závazek v dohodách o narovnání označen, a závěry, které k této věci učinil soud I. stupně, tak nejsou správné. Původní závazek byl totiž zrušen a nahrazen novým, a je tedy nutno se zabývat pouze obsahem předmětných dohod o narovnání, které jsou samostatným zavazovacím důvodem. Podmínkou platnosti dohody o narovnání přitom není ani existence původního, tj. z narovnávaného právního vztahu mezi účastníky dané dohody a účelem narovnání není zjistit, jak se věci ve skutečnosti mají, ale předejít dalším nesrovnalostem nebo sporům. V projednávaném případě bylo prokázáno, že strany mezi sebou platně uzavřely dohodu o narovnání ze dne , datum, , jejímž předmětem byl závazek žalovaného uhradit žalobci částku 6 436 Kč a dále dohodu o narovnání ze dne , datum, , jejímž předmětem byl závazek žalovaného uhradit žalobci částku 4 310 Kč (vzhledem k tomu, že žalovaný první splátku na tento dluh ve výši 250 Kč uhradil, požadoval žalobce z tohoto titulu pouze částku 4 060 Kč). Za situace, kdy žalovaný jako dlužník svůj dluh, který v dohodách učinil nesporným, řádně dle sjednaného splátkového kalendáře nehradil, neboť jak již bylo uvedeno, na dluh ve výši 6 436 Kč neuhradil ničeho a na dluh ve výši 4 310 Kč uhradil pouze jedinou splátku ve výši 250 Kč, a další splátka byla splatná dne , datum, , dostal se dlužník do prodlení a dosud neuhrazená část dluhu se stala okamžitě splatnou. Podle splátkového kalendáře je zřejmé, že celý žalobcem požadovaný dluh (z obou smluv o narovnání) se stal nejpozději splatný dnem , datum, , když v obou případech 1. splátka ve výši 250 Kč byla splatná dne , datum, a 2. splátka ve výši 250 Kč byla splatná dne , datum, . Ve vztahu k dluhu ve výši 6 436 dle smlouvy o narovnání ze dne , datum, se žalovaný dostal do prodlení dnem , datum, a ve vztahu k dluhu ve výši 4 060 Kč dle smlouvy o narovnání ze dne , datum, se žalovaný dostal do prodlení dnem , datum, . Nárok žalobce na zaplacení částky 10 496 Kč je tedy důvodným, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z., který žalobce požadoval od , datum, do zaplacení.

14. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalovanému soud uložil povinnost zaplatit žalobci plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jelikož neúspěch žalobce byl jen v nepatrné části (týkající se zpětvzetí co do zákonných úroků z prodlení z částky 10 496 Kč od , datum, do , datum, ). Žalobci vznikly náklady zaplacením soudních poplatků za řízení před soudem I. stupně a v řízení odvolacím v celkové částce 2 000 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátem v částce 16 129 Kč včetně DPH (viz dále uvedeno konkrétně pro jednotlivé fáze řízení), dohromady tedy dosáhly výše 18 129 Kč.Náklady žalobce v řízení před soudem I. stupně sestávají z odměny advokáta za 4 úkony právní služby á 1 540 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 10 496 Kč) za přípravu a převzetí zastoupení, za návrh na vydání EPR, a za písemná podání k výzvě soudu ze dne , datum, a ze dne 21 11. 2022 dle § 7 bodu 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 6 160 Kč, za jednoduchou výzvu k plnění ze dne , datum, náleží odměna ve výši ½ sazby, tj. ve výši 770 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. a sestávají též z celkem 5 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. ve výši 1 500 Kč. Odvolací soud nepřiznal žalobci požadovanou náhradu za další 1 úkon právní služby, a to za písemné podání – vyjádření ze dne , datum, , neboť doplněná skutková tvrzení mohla a měla být již obsahem návrhu na EPR, a proto nelze tento úkon považovat za účelný. V navazující fázi řízení před odvolacím soudem sestávají náklady žalobce z odměny advokáta za 2 úkony právní služby á 1 540 Kč, a to za odvolání a za účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, a za sdělení ze dne , datum, (nejednalo se o vyjádření ve věci samé) náleží odměna ve výši ½ sazby, tj. ve výši 770 Kč dle § 11 odst. 2, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a ze tří částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta, a to 2x ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do , datum, ) a 1x ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od , datum, – za účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, ), to vše zvýšeno o částku 2 799 Kč, představující 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalobce plátcem (§ 137 odst. 1, § 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).