49 Co 202/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Hany Slané ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČ: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 88.511,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. září 2023, č. j. 23 C 16/2023-107,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 44.673 Kč s 15% úrokem z prodlení od datum do zaplacení potvrzuje.

II. Ve výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 56.229 Kč s 15% úrokem z prodlení od datum do zaplacení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na poměrné náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 5.760 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B.

1. Rozsudkem soudu I. stupně byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 88.511,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88.511,60 Kč od datum do zaplacení (výrok I.) a žaloba byla zamítnuta v části, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky 12.390,40 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení od datum do zaplacení (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci náklady řízení ve výši 42.428,40 Kč k rukám zástupce žalobce Jméno advokáta A (výrok III.) a České republice – Okresnímu soudu ve adresa soudní poplatek z podané žaloby ve výši 4.426 Kč na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol (výrok IV.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného projednat a následně odškodnit škody, která žalobci vznikla v důsledku úrazu, který utrpěl dne datum při plnění pracovních povinností pro žalovaného, který byl jeho zaměstnavatelem (§ 271m odst. 2 a § 271r zákoníku práce). Žalobu skutkově odůvodnil tak, že pro následky předmětného pracovního úrazu byl žalobce v pracovní neschopnosti od datum do datum a dne datum a následně datum vyzval prostřednictvím svého advokáta žalovaného k úhradě utrpěného bolestného, k úhradě nákladů za znalecký posudek na bolestné a k placení náhrady za ztrátu na výdělku. Žalovaný ve vyjádření ze dne datum nejprve nárok žalobce na náhradu škody zpochybnil, a to s ohledem na jeho možné spoluzavinění na vzniku škody, dne datum po další komunikaci však nárok žalobce na náhradu škody uznal, nicméně k vyplacení požadovaných částek přistoupil teprve po dalších urgencích advokáta žalobce dne datum. V souvislosti s předmětným pracovním úrazem advokát žalobce dále dne datum vyzval žalovaného k úhradě náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši dle posudku, který si žalobce nechal zpracovat, žalovaný zde opět nejprve dne datum zpochybňoval závěry znaleckého posudku, a k zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění přistoupil až po další komunikaci s advokátem žalobce dne datum. Škoda, jejíž odškodnění žalobce učinil předmětem řízení tak představuje náklady, které vynaložil na zastoupení advokátem, na kterého se žalobce obrátil vzhledem k právní složitosti problematiky odškodňování pracovních úrazů. Konkrétně škoda, jejíž náhradu žalobce učinil předmětem řízení představovala odměnu advokát žalobce za 5 úkonů právní služby při mimosoudním vymáhání zaplacení bolestného a náhrady za ztrátu za výdělku (tarifní hodnota 214.221 Kč) a 5 „režijních paušálů“ a dále odměnu advokáta za 4 úkony právní služby při mimosoudním vymáhání odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobce (tarifní hodnota 410.000 Kč) a 4 „režijní paušály“. Žalovaný tyto náklady v celkové výši 100.902 Kč k výzvě žalobce dosud neuhradil.

3. Žalovaný se uplatněnému nároku bránil tvrzením, že zastoupení žalobce při mimosoudním jednání o odškodnění následků pracovního úrazu ze dne datum nebylo potřebné, neboť již dne datum žalovaný žalobci sdělil, že je připraven hradit jeho důvodné nároky na náhradu škody a s vyplacením konkrétních částek vyčkával na to, až žalobce tyto nároky řádně vyčíslí a doloží. Pokud žalobce k vyčíslení vzniklého nároku využil služeb advokáta ještě před tím, než nárok uplatnil u žalovaného, měl by si takové náklady hradit sám. Věřitel by měl nejprve samostatně činit kroky k vymáhaní své pohledávky u dlužníka, pokud je jeho snaha bezvýsledná, bylo by možno akceptovat názor, že je účelné, aby se věřitel nechal následně zastoupit advokátem. Žalovaný měl rovněž pochybnosti o tom, zda byly úkony prováděny advokátem, neboť veškerá komunikace se žalovaným byla vedena prostřednictvím tituly před jménem jméno FO, který však dle informací dostupných ze seznamu advokátů České advokátní komory není zapsán ani jako samostatný advokát ani jako zaměstnanec Jméno advokáta A. Dle § 26 zákona o advokacii se však advokát může dát zastoupit jen dalším advokátem, nebo svým zaměstnancem či koncipientem. O tom, že by byl tituly před jménem jméno FO zaměstnancem tituly před jménem adresa žalovaný pochybuje i proto, že tituly před jménem jméno FO dle veřejně dostupných údajů podniká na základě živnostenského oprávnění a je dále v pracovním poměru u společnosti právnická osoba 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která mezi účastníky nebyla sporná a týkala se skutečnosti, že žalobce jako zaměstnanec žalovaného dne datum při plnění pracovních povinností pro žalovaného utrpěl úraz, za který odpovídal žalovaný, které žalobci jeho následky (bolest, ztížení společenského uplatnění a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti) mimosoudně odškodnil a zaplatil mu také náklady na znalecké posudky týkající se výše bodového ohodnocení za bolest a ztížení společenského uplatnění. Jde-li o zjištění týkající se existence škody vzniklé žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem při mimosoudním jednáním s žalovaným a porušení povinností ze strany zaměstnavatele škodu projednat se zaměstnancem a odškodnit ji, zde soud I. stupně vyšel ze zjištění, která podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku, na která na tomto místě odvolací soud pro stručnost odkazuje, uvedená zjištění mají oporu v provedeném dokazování.

5. Na základě uvedených zjištění soud I. stupně dospěl k závěru, že pokud zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost otázku náhrady škody bez zbytečného odkladu projednat s poškozeným zaměstnancem (jakkoli jde jinak o povinnost pořádkovou) a pokud zákoník práce zároveň ukládá zaměstnavateli povinnost hradit nárok na náhradu za ztrátu na výdělku pravidelně každý měsíc z vlastní iniciativy, a odškodnit ostatní nároky jakmile jsou zaměstnancem prokázány včetně jejich výše, může být porušení povinnosti zaměstnavatelem (zaměstnanci jednajícími jeho jménem) neprojednat škodu se zaměstnancem a neodškodnit ji skutečností, zakládající odpovědnost zaměstnavatele za případnou škodu vzniklou v důsledku porušení těchto zákonných povinností. Dále uzavřel, že pokud žalovaný porušil výše uvedené povinnosti a žalobce pro jednání s žalovaným o odškodnění následků pracovního úrazu využil služeb advokáta, je částka vynaložená žalobcem za právní služby škodou, která žalobci vznikla v příčinné souvislosti s porušením výše uvedených povinností žalovaným (zaměstnanci jednajícími jeho jménem). S ohledem na výše uvedené skutečnosti a s přihlédnutím k tomu, že škodou se sice obecně v právní teorii i soudní praxi rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná v penězích, avšak v souladu s § 4 zákoníku práce a § 2952 občanského zákoníku je v současné době nutné za škodu považovat nejen újmu, jež vznikla tím, že ke snížení majetku poškozeného již došlo, ale též újmu, která spočívá v tom, že v důsledku jednání škůdce vznikl poškozenému dluh, jež je povinen uhradit, je třeba vyjít z toho, že škoda nevzniká až okamžikem úhrady dluhu, ale již okamžikem vzniku dluhu. Jestliže tak žalobci v důsledku uzavřené smlouvy s advokátem vznikla povinnost zaplatit advokátovi odměnu za poskytnuté právní služby, vznikla mu tím zároveň škoda spočívající ve vzniku shora uvedené platební povinnosti. Soud I. stupně proto učinil zjištění o počtu účelně vynaložených úkonů právní služby, které advokát žalobce při jednání s žalovaném o jednotlivých škodních nárocích uskutečnil, s ohledem na výši žalobcem požadovaných částek odškodnění určil jejich výši (viz odstavce 23 až 26 odůvodnění napadeného rozsudku) a uzavřel, že zaplacení částky 85.511,60 Kč s příslušenstvím se žalobce po žalovaném domáhal důvodně a co do částky 12.390,40 Kč s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný, jehož odvolání směřovalo proti přisuzujícímu výroku I. a proti výrokům o nákladech řízení III. a IV. Zamítavý výrok II. tak nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.).

7. Žalovaný soudu I. stupně vytýkal, že v řízení o náhradě škody nemůže vycházet z fikce uplatňované při stanovení náhrady nákladů řízení, ale musí vycházet z § 2952 občanského zákoníku. Bez dalšího proto nemůže soud předpokládat uzavření smlouvy o poskytování právních služeb a nemůže předpokládat, jaká byla dohodnutá odměna, kdy advokátní tarif poskytuje v podstatě jen strop účelně vynaložených nákladů. Nelze tedy bez dalšího předpokládat, že došlo ke vzniku dluhu. Žalobce v řízení neprokázal vznik škody, neboť vznik škody z provedeného dokazování neplyne. V této souvislosti žalovaný zdůraznil, že platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Žalobce však v řízení neprokázal, že by žalobce za poskytnuté předmětné právní služby uhradil svému advokátovi jakoukoliv částku, zároveň ani žalobce neprokázal, že by advokát za provedené právní služby žalobci vystavil jakoukoliv fakturu či vyúčtování. Dle žalobce tedy nebylo prokázáno, že žalobci vznikla škoda, a to ani ve formě žalobcem neuhrazeného dluhu. Vzhledem k výše uvedenému má žalovaný za to, že žalobci dosud žádná škoda nevznikla a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním dotčených výrocích I., III. a IV. změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl. Následně v odvolacím řízení žalovaný doplnil své odvolání tak, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně podstatných předpokladů odpovědnosti podle § 265 odst. 2 zákoníku práce; namítl zejména, že soud I. stupně předčasně uzavřel, že úkony v mimosoudním jednání činěné tituly před jménem jméno FO byly úkony advokáta, ač podle § 26 zákona o advokacii může zaměstnanec advokáta zastoupit advokáta jen při jednotlivých úkonech právní pomoci, zatímco ze skutkových zjištění podle žalovaného plyne spíše generální pověření k právním jednáním ve všech záležitostech souvisejících s mimosoudním vymáháním. Žalovaný tak vyslovil pochybnost, zda šlo o řádně poskytované právní služby advokátem, a tedy i o vznik určitého a vymahatelného dluhu žalobce na mimosmluvní odměně, přičemž zdůraznil, že vznik takového dluhu nelze dovozovat pouhým výpočtem podle advokátního tarifu bez prokázání konkrétního závazku žalobce vůči advokátovi co do jeho důvodu a rozsahu, a uzavřel, že tvrzené náklady proto nelze považovat za škodu přenositelnou na žalovaného.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Pokud žalovaný v odvolání namítá, že žalobce neprokázal vznik škody, tj. skutečnost, že by za poskytnuté právní služby uhradil advokátovi odměnu, odkázal žalobce na judikaturu zabývající se otázkou vzniku takové škody, konkrétně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 2678/2020, z něhož cituje, že „… náklady řízení, které byly poškozeným (žalobcem) vynaloženy je třeba za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. vykládat způsobem, který bude zahrnovat nejen skutečné -již proběhlé- uhrazení nákladů řízení, ale i platný závazek např. k uhrazení nákladů právního zastoupení advokátem. Na povahu nákladů řízení (výši a účelnost) vynaložených (jsoucích) toho času ve formě poctivého závazku k jejich zaplacení je třeba hledět obdobně, jako na náklady řízení již uhrazené. Pozdější splnění či nesplnění závazku dlužníkem (poškozeným; v tomto případě žalobcem) je však pro uznání závazku jako škody (…) zásadně nerozhodné.“ a na rozsudek Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne datum, č. j. 15 Co 9/2023-74, který vznik takového platného a poctivého závazku na základě žalobcem udělené plné moci právnímu zástupci potvrzuje, když sděluje, že „Odvolací soud zastává názor, že účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků (…) je třeba vykládat způsobem, který bude zahrnovat nejen skutečné (již proběhlé) uhrazení nákladů ale i platný a poctivý závazek k uhrazení nákladů právního zastoupení advokátem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2678/2020). O existenci takového závazku vzniklého na základě žalobcem udělené plné moci právnímu zástupci pro uplatňování nároků (…) není ani mezi účastníky sporu.“ S ohledem na shora uvedené má žalobce za to, že mezi ním a advokátem je založen platný závazek k uhrazení nákladů právního zastoupení advokátem, a to na základě plné moci udělené žalobcem advokátovi pro uplatňování nároků v nadepsané věci. Plná moc je součástí soudního spisu vedeného v této věci. V advokátní praxi není neobvyklé, že pro klienta, kterému poškození zdraví způsobilo zásah do majetkové sféry, je financování právních služeb velmi zatěžující, a proto hradí náklady právního zastoupení advokátem právě až po pravomocném skončení soudního řízení, kde je očekáván přísudek náhrady nákladů řízení.

9. I když žalobce v průběhu odvolacího řízení připustil, že v žalobě požadovanou náhradu škody v podobě nákladů na jednotlivé úkony poskytnuté právní služby neurčil na základě správné výše hodnoty peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby a svůj nárok proto podáním ze dne datum, doručeným odvolacímu soudu téhož dne, nově vypočetl na částku 76.823 Kč, nepovažoval odvolací soud uvedené podání žalobce za částečné zpětvzetí žaloby. Dle odvolacího soudu totiž předmětné podání neobsahovalo výslovný a jednoznačný projev vůle žalobce směřující k částečnému zpětvzetí žaloby. Odvolací soud proto i nadále považoval za předmět odvolacího řízení částku 88.511,60 Kč, o níž bylo rozhodnuto odvoláním žalobce napadeným výrokem I rozsudku soudu I. stupně. Jen na okraj odvolací soud dodává, že jeho výše uvedený závěr se nepromítl do výsledné částky nákladů řízení, k jejímuž zaplacení byl žalobce zavázán, a to vzhledem k dikci § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.

10. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a 202 a contrario o. s. ř.) byla podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích podaného odvolání a v tomto rozsahu i řízení, které mu předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.), a po doplnění skutkových tvrzení žalobce dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

11. Projednávanou věc je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že úkony právní služby ve věci odškodnění pracovního úrazu žalobce byly advokátem učiněny v době od listopadu 2020 do června 2022 – posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, účinném do datum (dále jen „zákoníku práce“), a subsidiárně (srov. § 4 zákoníku práce) též podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinném do datum (dále jen „o. z.“).

12. Podle § 265 odst. 2 zák. práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

13. Podle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

14. Poprvé o odvolání žalovaného odvolací soud rozhodl rozsudkem ze dne datum, č. j. 49 Co 202/2023-155, kterým rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda má žalobce vůči advokátovi existentní závazek k zaplacení odměny za poskytnutou právní službu, tj. závazek, u kterého je zřejmá jeho výše a splatnost, neboť jen existenci takového závazku je možno považovat za škodu, jejíž náhrady se žalobce může domáhat v soudním řízení. Na základě doplněných skutkových tvrzení žalobce dovodil, že tituly před jménem jméno FO se v uzavřené příkazní smlouvě s žalobcem dohodl na tom, že jejich právní vztah bude ukončen až poté, co bude mezi žalobcem a jeho bývalým zaměstnavatelem vyřešena i otázka náhrady škody, která měla žalobci vzniknout vynaložením nákladů na zastoupení advokátem při mimosoudních jednáních o odškodnění pracovního úrazu. Příkaz, který dal v příkazní smlouvě žalobce advokátovi se tedy nesplnil postupně (prováděním jednotlivých úkonů právní služby), ale provedením celé činnosti spočívající v právní službě při uplatňování uvedeného nároku. Právo na odměnu v takovém případě advokátovi vzniká až zánikem právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb, tj. splněním příkazu a nikoli, jak se domnívá žalobce, provedením jednotlivých úkonů právní služby Odvolací soud proto uzavřel, že žalobci v souvislosti s příkazní smlouvou uzavřenou s tituly před jménem jméno FO (o jím v odvolacím řízení tvrzeném obsahu) nevznikla vůči tituly před jménem jméno FO povinnost k zaplacení odměny, nemá dosud vůči advokátovi žádný dospělý dluh, tj. dluh, u kterého by byla známa nejen jeho výše, ale i jeho splatnost, a že pokud ze samotných skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že odměnu advokátovi za právní služby poskytnuté při mimosoudním vymáhání pohledávek na náhradu škody dosud nezaplatil a ani mu advokátem dosud nebyla vyúčtována a požadována, nelze dospět k závěru, že by žalobci vznikla nějaká škoda (ať již v podobě zmenšení majetku nebo existence dluhu).

15. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne datum, č. j. 21 Cdo 3592/2024-181, výše uvedený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ve svém rozhodnutí dovolací soud soudu odvolacímu vytkl nesprávné vyřešení otázky existence vzniku škody v důsledku nesprávného (a nedostatečně odůvodněného) provedení výkladu vůle žalobce a jeho advokáta při uzavření příkazní smlouvy, na jejímž základě advokát za žalobce s žalovaným vedl předžalobní jednání o odškodnění pracovního úrazu (srov. odůvodnění výše uvedeného rozsudku dovolacího soudu). Nejvyšší soud ve výše uvedeném rozhodnutí uzavřel, že pokud odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce a tituly před jménem jméno FO obsahem smlouvy o poskytnutí právních služeb učinili jeden příkaz, jehož předmětem bylo poskytnutí právních služeb jak při mimosoudním vymáhání nároků z pracovního úrazu ze dne datum, tak při uplatňování nároku na náhradu škody spočívající ve vzniklém dluhu na odměně advokáta, znamenalo by to, že již v době uzavření smlouvy o poskytování právních služeb muselo být zřejmé, že takový příkaz (jeho druhou část) nelze úspěšně splnit, neboť odměna za zastupování, na niž ještě vzniklo právo, není vzniklým dluhem, a tedy ani škodou. To by ovšem předpokládalo, že by se účastníci smlouvy nechovali logicky (racionálně), neboť obsah smlouvy by vylučoval její úspěšné naplnění; právní úpravou přitom není vyloučeno, aby advokát s klientem předmětem smlouvy o poskytování právních služeb učinili dva nebo více příkazů. Výklad přijatý odvolacím soudem proto vyžadoval odůvodnění, z něhož by při náležitém zohlednění všech pro výklad právního jednání významných hledisek (shora uvedených) vyplývala vůle jednajících stran, kterou odvolací soud dovodil.

16. Pro rozhodnutí o žalobce bylo třeba vyřešit otázku splnění předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu, kterou žalobce učinil předmětem tohoto řízení, tedy otázku existence protiprávního jednání žalovaného, vznik škody na straně žalobce a příčinou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a škodou žalobce. Uvedené otázky, s ohledem na níže uvedené, vyřešil soud I. stupně správně (odvolací soud se se soudem I. stupně neztotožnil pouze v otázce výše škody, která žalobci vznikla), a to z dále uvedených důvodů.

17. Soudní praxe dospěla k závěru, že: - Odpovědnost zaměstnavatele za škodu, která zaměstnanci vznikla v souvislosti s protiprávní nečinností zaměstnavatele při odškodňování pracovního úrazu zaměstnance vynaložením nákladů na právní zastoupení advokátem, jehož prostřednictvím zaměstnanec mimosoudní cestou u zaměstnavatele uplatňoval jednotlivé nároky z titulu jeho odpovědnosti za pracovní úraz, může být založena na základě § 265 odst. 2 zákoníku práce. To platí i v případě, kdy se v prodlení ocitne pojišťovna, u níž je zaměstnavatel pojištěn z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, neboť úkony (opomenutí) učiněné pojišťovnou jsou ve vztahu k zaměstnanci přičítány zaměstnavateli, který potom za prodlení ve vztahu k zaměstnanci odpovídá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 630/2016). - Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci podle § 265 odst. 2 zákoníku práce jsou porušení právních povinností v rámci plnění úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednajícími jeho jménem nebo zaměstnavatelem – fyzickou osobou, vznik škody a příčinná souvislost mezi uvedeným porušením právních povinností a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 2023/2004, ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 1743/2009, nebo ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 1678/2010). V řízení o náhradu škody podle § 265 odst. 2 zákoníku práce má žalobce (poškozený zaměstnanec) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b/ a § 120 odst. 1 o. s. ř.) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 4394/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 2146/2021). - Z § 2952 věty druhé o. z. vyplývá, že skutečná škoda může spočívat též v dluhu, tj. v rozmnožení pasiv na straně poškozeného. Ke škodě zde dochází již v okamžiku vzniku dluhu, nikoliv až jeho splněním. Náhrady takto vzniklé škody se tedy poškozený může domáhat bez ohledu na to, zda vzniklý dluh splnil. Poškozenému v případě vzniku skutečné škody, která záleží ve vzniku dluhu, svědčí právo na to, aby ho škůdce dluhu zprostil (splnil za něj dluh věřiteli) nebo mu poskytl náhradu (prostředky na splnění dluhu) – srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 23 Cdo 1594/2021, sp. zn. 30 Cdo 2678/2020, nebo ze dne datum, sp. zn. 23 Cdo 3613/2021. Protože zákoník práce neobsahuje zvláštní pravidlo pro vznik škody spočívající v dluhu (zaměstnavatele), je nutné ve smyslu § 4 zákoníku práce uvedené závěry použít též na pracovněprávní vztahy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 1517/2022). - Dochází-li ke škodě již v okamžiku vzniku dluhu (tj. vznikem povinnosti dlužníka plnit věřiteli), není z tohoto hlediska ani významné, zda a kdy se dluh stal splatným. Opačný výklad by odporoval smyslu a účelu úpravy obsažené v § 2952 větě druhé o. z., jímž je nepochybně umožnění řádného a včasného splnění dluhu poškozeného bez dalšího zatížení jeho jmění (srov. § 495 o. z.). Nejvyšší soud proto také dospěl k závěru (srov. R 87/2023), podle kterého záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu podle § 2952 věty druhé o. z. a zvolí-li poškozený proti škůdci právo, aby mu škůdce poskytl náhradu, je pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty takového práva určující vědomost poškozeného o osobě škůdce a o vzniku dluhu, nikoli případné splnění dluhu, nebo jeho splatnost (dospělost). - Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu pak právo na zaplacení odměny advokátovi vzniká tam, kde nebyla uzavřena smlouva o odměně, provedením úkonu právní služby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 29 Cdo 4594/2009), tj. splněním příkazu, a před splněním příkazu vzniká zánikem právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb v souvislosti s ukončením zastoupení (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 3945/2017, a ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 2874/2007), nikoliv tedy až vyúčtováním odměny; vyúčtování odměny je předpokladem splatnosti odměny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 4319/2011, a již výše uvedený rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2874/2007). K těmto závěrům učiněným za platnosti předchozího občanského zákoníku se Nejvyšší soud přihlásil i v poměrech nového občanského práva, účinného od datum (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 751/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 24 Cdo 185/2023).

18. Soudem I. stupně bylo zjištěno, a žádný z účastníků nezpochybňuje, že žalobce jako zaměstnanec žalované utrpěl dne datum pracovní úraz, v důsledku kterého byl od téhož dne až do datum v pracovní neschopnosti, že pracovní úraz žalobce řádně žalovanému nahlásil (což vyplývá ze záznamu o předmětném úrazu sepsaném dne datum stejně jako to, že žalobce byl v pracovní neschopnosti a byl po úrazu hospitalizován), že žalobce zmocnil advokáta Jméno advokáta A ke všem právním jednáním ve všech záležitostech jakkoli souvisejících s mimosoudním vymáháním nároku plynoucích z pracovního úrazu ze dne datum (viz plná moc ze dne datum) a následně též ke všem právním jednáním ve všech záležitostech jakkoli souvisejících se soudním vymáháním nároku plynoucích z pracovního úrazu ze dne datum (viz plná moci ze dne datum), že advokát prostřednictvím pověřeného zaměstnance tituly před jménem jméno FO postupně u žalované uplatnil náhradu za ztrátu na výdělku, bolestné a ztížení společenského uplatnění a že žalovaná následně tyto nároky žalobce uspokojila. Sporné mezi účastníky nebylo ani to, jde-li o smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a Jméno advokáta A, advokátem společnosti právnická osoba, že žalobce a tituly před jménem jméno FO spolu uzavřeli smlouvu o poskytování právních služeb (příkazní smlouvu), na jejímž základě měl tituly před jménem jméno FO za žalobce činit všechna právní jednání ve všech záležitostech jakkoli souvisejících s mimosoudním vymáháním nároků zmocnitele plynoucích z pracovního úrazu ze dne datum – takto byla činnost, kterou měl advokát pro žalobce vykonat vymezena v plné moci ze dne datum, v níž žalobce vzal současně na vědomí, že advokát je oprávněn ustanovit si za sebe zástupce, že společnost právnická osoba dne datum pověřila svého zaměstnance tituly před jménem jméno FO „k právním jednáním ve všech záležitostech jakkoli souvisejících s mimosoudním vymáháním nároků klientů zaměstnavatele plynoucích z pojistných či škodních událostí, dopravních nehod nebo pracovních úrazů“ s tím, že pověření bylo platné do datum, že ke stejným právním jednáním byl tituly před jménem jméno FO pověřen dále pověřením ze dne datum, které se vztahovalo na období roku 2021, a též pověřením ze dne datum vztahujícím se na rok 2022; skutečnost, že tituly před jménem jméno FO byl zaměstnancem společnosti právnická osoba, u které pracoval na základě dohody o provedení práce, byla mezi účastníky v odvolacím řízení již nesporná stejně jako skutečnost, že tituly před jménem jméno FO má právní vzdělání.

19. Z výše uvedených skutkových zjištění, stejně jako ze zjištění, která soud I. stupně učinil z komunikace zástupce žalobce s žalovaným (viz zjištění v odstavcích 5 a 6 napadeného rozsudku) vyplývá, že žalobce prostřednictvím svého zástupce od 12/2020 komunikoval s žalovaným ohledně odškodnění následků pracovního úrazu s tím, že žalovaný vznášel výhrady vůči jednotlivým uplatněným nárokům, které nakonec prostřednictvím pojišťovny uspokojil v plné žalobcem uplatněné výši, a to nároky na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a bolestné (včetně jeho příslušenství v podobě nákladů za posudek) dne datum a následně též nárok na ztížení společenského uplatnění (včetně jeho příslušenství v podobě nákladů za znalecký posudek) jak bylo zjištěno z vyrozumívacího dopisu pojišťovny ze dne datum.

20. Z obsahu spisu navíc vyplývá, že pokud žalobce v řízení tvrdil, že žalovaný s ním náhradu škody neprojednal a nejednal s ním v této záležitosti, což bylo důvodem proč využil služeb advokáta, žalovaný v řízení skutečnost, že s žalobcem nebyla náhrada škody projednána nezpochybnil, naopak z jeho tvrzení vyplývá, že až dne datum měl žalobci sdělit, že je připraven hradit jeho důvodné nároky na náhradu škody a z komunikace mezi zástupcem žalobce a žalovaným tak, jak byl její obsah zjištěn soudem I. stupně vyplývá, že žalovaný aktivní kroky ve vztahu k případnému odškodnění nároků žalobce začal činil až poté, co byl kontaktován advokátem žalobce (teprve tehdy žalovaný sdělil svůj názor o spoluzavinění žalobce v důsledku kterého hodlá odškodnit následky úrazu pouze v rozsahu 70 %).

21. Z výše uvedeného tedy zcela jednoznačně vyplývá, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající pro něj jakožto pro zaměstnavatele z § 271r zákoníku práce, a to povinnost bez zbytečného odkladu projednat způsob a výši náhrady škody s poškozeným zaměstnancem. Neučinil tak přesto, že minimálně ode dne datum, kdy byl sepsán záznam o úrazu žalobce z datum, věděl, že žalobce utrpěl pracovní úraz (konkrétně luxační zlomeninu pravého kotníku), je v důsledku úrazu hospitalizován a je v pracovní neschopnosti. Současně žalovaný porušil i svou povinnost odškodňovat žalobci škodu, která mu po dobu pracovní neschopnosti vznikala v podobě ztráty na výdělku, kterou měl povinnost vyplácet žalobci pravidelně jednou měsíčně (srov. § 271m odst. 2 zákoníku práce), to vše za situace, kdy věděl, že žalobce je v pracovní neschopnosti a že minimálně tato škoda mu vzniká.

22. Pokud žalovaný s žalobcem o odškodění následků úrazu ze dne datum nejednal, ač tuto povinnost měl a ani mu nevyplácel náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, lze souhlasit se soudem I. stupně v tom, že žalobce se zcela oprávněně dne datum jakožto osoba práva neznalá obrátil na advokáta, se kterým uzavřel příkazní smlouvu, na jejímž základě pro něj měl advokát zajistit odškodnění následků předmětného úrazu žalovaným. Náklady, které tak žalobci zaplatil, resp. bude musel na základě smluvního vztahu s advokátem zaplatit za zastupování advokátem při jednáních se žalovaným ve věci odškodnění následků pracovního úrazu žalobce ze dne datum proto představují škodu, která žalobci vznikla v příčinné souvislosti s poručením výše uvedených povinností žalovaného zaměstnavatele.

23. Jde-li o existenci škody na straně žalobce a v souvislosti s tím o obsah příkazní smlouvy, kterou žalobce uzavřel ústně s advokátem tituly před jménem jméno FO, žalobce v odvolacím řízení na základě poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kterého se mu dostalo ze strany odvolacího soudu, doplnil svá skutková tvrzení tak, že uzavřel s advokátem Jméno advokáta A smlouvu o právním zastoupení a vybavil advokáta plnou mocí. Účastníci smlouvy se nedohodli na výši odměny za zastupování, zastupování však bylo sjednáno jako úplatné, a proto se výše odměny advokáta za úkony právní služby řídila vyhláškou o mimosmluvní odměně, advokátním tarifem. Výše odměny advokáta za zastoupení žalobce tak byla dána počtem úkonů právní služby a výší odměny za jednotlivé úkony právní služby. Závazek žalobce zaplatit advokátu tituly před jménem jméno FO za poskytnuté právní služby vznikl již samotným jejím poskytnutím, advokát žalobci dosud žádnou, a to ani zálohovou, fakturu nevystavil. Důvodem jeho jednání je domluva mezi ním a žalobcem o tom, že bude fakturováno až po skončení právní služby, která zahrnuje i toto řízení a dohoda zohledňovala, že žalobce byl rok v pracovní neschopnosti bez příjmu. Výše škody, kterou tedy žalobce po žalovaném v řízení uplatňuje je shodná se závazkem žalobce zaplatit tituly před jménem jméno FO odměnu za poskytnuté právní služby, tj. rovná se dluhu žalobce vůči tituly před jménem jméno FO. Následně žalobce svá skutková tvrzení ještě upřesnil tak, že obsahem příkazní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a tituly před jménem jméno FO, bylo vymožení nároků, které žalobci vznikly vůči žalovanému z titulu předmětného pracovního úrazu a poté, co bylo mimosoudně odškodnění těchto nároků vymoženo, ale ukázalo se, že žalovaný žalobci nehodlá dobrovolně nahradit škodu, která žalobci vznikla v důsledku nutnosti využití služeb advokáta, udělil žalobce tituly před jménem jméno FO dalším příkaz, jehož obsahem bylo vymožení náhrady takto vzniklé škody žalobce po žalovaném soudní cestou.

24. Je tedy zřejmé, že obsahem ústně uzavřené příkazní smlouvy mezi žalobcem a advokátem Jméno advokáta A byly celkem dva příkazy žalobce, které advokát pro žalobce plnil postupně. Nejprve plnil a splnil příkaz k mimosoudnímu vymožení odškodnění následků pracovního úrazu žalobce ze dne datum (čemuž odpovídá i obsah plné moci ze dne datum) a až následně dostal a začal plnit další příkaz spočívající ve vymožení náhrady škody dle § 265 odst. 2 zákoníku práce soudní cestou (čemuž odpovídá rovněž obsah plné moci, tentokrát ze dne datum).

25. Splněním příkazu k mimosoudnímu vymožení odškodnění pracovního úrazu žalobci vznikla povinnost zaplatit advokátovi odměnu za splnění příkazu, má tedy vůči advokátovi dluh, který je škodou (§ 2952 věta druhá o. z.), vzniklou v příčinné souvislosti s porušením právních povinností žalovaného zaměstnavatele tak, jak je uvedeno výše s odkazem na judikatorní závěry. Žalobce tedy má vůči Jméno advokáta A existentní závazek (dluh) a to, že se tento dluh dosud nestal splatným (nebyl fakturován) je z pohledu nároku žalobce na náhradu škody v projednávané věci nevýznamné (viz výše závěry dovolacího soudu; bez významu je i to, že právní vztah mezi žalobcem a tituly před jménem jméno FO stále trvá, když advokát pro žalobce plní poslední z jemu udělených příkazů. Potud jsou tedy závěry, k nimž v napadeném rozsudku dospěl soud I. stupně správné.

26. Jde-li o výši škody, kterou žalobce učinil předmětem řízení v projednávané věci, vyšel odvolací soud z tvrzení žalobce o tom, že výše odměny advokáta za úkony právní služby se v příkazní smlouvě uzavřené mezi ním a tituly před jménem jméno FO řídila vyhláškou o mimosmluvní odměně, advokátním tarifem a byla dána počtem úkonů právní služby a výší odměnou za jednotlivé úkony právní služby. Jedná se o tvrzení žalobce (zastoupeného druhou smluvní stranou předmětné příkazní smlouvy, advokátem Jméno advokáta A), které zcela vychází z právní úpravy obsažené v § 1 vyhlášky č. 177/1996Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) s tím, že tvrzení žalobce o sjednaném způsobu určení výše odměny tituly před jménem adresa dle advokátního tarifu žalovaný v řízení nezpochybňoval.

27. Žalobce svá tvrzení o výši škody prokazoval listinami, zahrnujícími, jak plné moci udělené žalobcem tituly před jménem jméno FO, tak komunikaci mezi tituly před jménem jméno FO, advokátem žalobce (resp. jím pověřeným zaměstnancem) a žalovaným, včetně dokladů o vyplacených částkách náhrady za ztrátu na výdělku, bolestného a ztížení společenského uplatnění. Již soudem I. stupně bylo v řízení z listin zahrnujících vzájemnou komunikace mezi žalobcem (zastoupeným advokátem tituly před jménem jméno FO, jednajícím prostřednictvím pověřeného zaměstnance tituly před jménem jméno FO) zjištěno (a správnost těchto zjištění nebyla žalovaným zpochybněna), že dne datum sdělil tituly před jménem jméno FO žalovanému, že za žalobce uplatňuje v souvislosti s pracovním úrazem ze dne datum náhradu za utrpěnou bolest ve výši 63.250 Kč a 1.500 Kč za posudek a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od datum dosud. Stejný dopis byl žalovanému zaslán i dne datum. Dne datum žalovaný sdělil, že je mu známo, jaké nároky žalobci vznikají, ale že má za to, že na vzniku pracovního úrazu hrálo velkou roli spoluzavinění žalobce, proto mu náleží odškodnění jen ve výši 70 %. Dne datum reagoval tituly před jménem jméno FO rozsáhlou argumentací, proč spoluzavinění žalobce nepřichází do úvahy. Dne datum žalovaný sdělil, že nehodlá nic měnit na svém stanovisku o odpovědnosti jen v rozsahu 70 %, v tomto rozsahu je připraven plnit dobrovolně, žádá však o strpení, než obdrží stanovisko své pojišťovny. Dne datum žalovaný sdělil, že změnil své stanovisko a že úhradu provede v plné výši. Dne datum byla ze strany tituly před jménem jméno FO učiněna urgence úhrady nároku žalobce, žalovaný reagoval dne datum zasláním stanoviska Kooperativa Pojišťovny o tom, že žalobce měl porušit předpisy BOZP a že si pojišťovna nechá zpracovat posudek o BOZP. Dne datum zaslal tituly před jménem jméno FO žalovanému předžalobní výzvu a jak vyplývá z výpisu z účtu žalobce, uhradil mu žalovaný dne datum částky 63.250 Kč, 1.500 Kč a 149.471 Kč. Z další komunikace mezi tituly před jménem jméno FO a žalovaným bylo soudem dále zjištěno, že tituly před jménem jméno FO uplatnil za žalobce dne datum nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění vzniklého pracovním úrazem ze dne datum, které bylo dle posudku tituly před jménem jméno FO vyčísleno na částku 400 000 Kč. Na to žalovaný reagoval dne datum tím, že vznesl námitku proti tomu, že posudek nebyl vypracován osobou uvedenou § 8 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Tuto argumentaci tituly před jménem jméno FO dne datum odmítl jako nemístný formalismus, žalovaný však dne datum sdělil, že trvá na tom, aby nárok žalobce byl doložen posudkem majícím náležitosti § 8 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Dne datum byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, na což žalovaný dne datum sdělil, že požadavek žalobce uhradí pojišťovna v plné výši. Konečně ze záznamu o poradě s klientem bylo zjištěno, že mezi žalobcem a jeho právním zástupcem proběhla dne datum od 10:30 – 12:00 hodin a dne datum od 13:30 do 15:00 hodin porada ohledně dalšího postupu ve věci uplatňování jeho nároku na náhradu škody z pracovního úrazu.

28. Jde-li konkrétní částku, kterou která je škodou vzniklou žalobci v příčinné souvislosti s porušením právních povinností žalovaného zaměstnavatele při odškodňování následků úrazu žalobce ze dne datum, o odměnu, zde vyšel odvolací soud z toho, že aby škoda vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, musí představovat pouze odměnu za ty úkony právní služby advokáta žalobce, které byly při mimosoudním jednání s žalovaným vynaloženy účelně a nikoli bezobsažně. Odvolací soud za takové úkony právní služby považuje: 1/ převzetí a přípravu zastoupení na základě příkazní smlouvy dne datum v době provedení tohoto úkonu právní služby lze z navazujícího písemného podání ze dne datum dovodit, že výše peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby byla známo ve vztahu k nároku na bolestné (63.250 Kč) a příslušenství pohledávky požadované jako samostatný nárok (1.500 Kč na znalecký posudek), zatímco výše požadované náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce vyčíslena nebyla. V době započetí výše uvedeného úkonu právní služby proto činila tarifní hodnota pro určení odměny advokáta 74.750 Kč (63.250+1.500+10.000), čemuž odpovídá výše odměny 4.100 Kč (§ 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), 2/ písemné uplatnění nároku na odškodnění bolesti, na zaplacení nákladů za znalecký posudek a na odškodnění ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti tedy výzva k plnění ze dne datum také v tomto případě činila výše tarifní hodnoty v době započetí úkonu právní služby 74.750 Kč a výše odměny advokáta za úkon právní služby spočívajícího v jednoduché výzvě k plnění bez právního rozboru věci proto činila 2.050 Kč (§ 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu), 3/ písemná předžalobní výzva k plnění ze dne datum v tomto případě opět vyšel odvolací soud z výše uvedených důvodů z tarifní hodnoty 74.750 Kč a hodnoty odměny za tuto právní službu 4.100 Kč (§ 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), 4/ předžalobní výzva ze dne datum zde již žalobce z dopisu žalovaného ze dne datum věděl, že jeho nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti činí 149.471 Kč, proto tarifní hodnota v době započetí tohoto úkonu právní služby činila 214.221 Kč (63.250+1.500+149.471), jednalo se však opět pouze o jednoduchou výzvu k plnění bez právního rozboru věci, proto výše odměny za tento úkon právní služby činila 4.590 Kč (§ 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu), 5/ dne datum začal advokát tituly před jménem jméno FO plnit příkaz k vymožení odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobce, ohodnoceného posudkem na 400.000 Kč a dále ve vztahu k příslušenství této pohledávky v podobě nákladů na lékařský posudek ve výši 10.000 Kč uplatňovanému samostatně tarifní hodnota v době započetí tohoto úkonu právní služby činila 410.000 Kč a výše odměny za něj (převzetí a příprava zastoupení) 9.940 Kč (§ 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), 6/ písemná výzva k plnění shora uvedených nároků dopisem ze dne datum tarifní hodnota 410.000 Kč, jednalo se o jednoduchou výzvu k plnění, proto výše odměny za tento úkon právní služby činí 4.970 Kč (§ 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu), 7/ předžalobní výzva ze dne datum jednoduchá výzva k plnění bez právního rozboru věci tarifní hodnota 410.000 Kč jednalo se o jednoduchou výzvu k plnění, proto výše odměny za tento úkon právní služby činí 4.970 Kč (§ 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu). Pokud žalobce po žalovaném požadoval odškodnění dalších nákladů v podobě odměny advokáta za poradu s klientem dne datum a datum, zde dospěl odvolací soud k závěru, že žádnou z těchto porad nelze považovat za samostatný úkon právní služby, za který by advokátu příslušela odměna dle advokátního tarifu. Uvedené porady dle odvolacího soudu byly součástí navazujících úkonů právní služby, a to porada ze dne datum byla součástí po ní navažující písemné předžalobní výzvy k plnění ze dne datum a porada ze dne datum byla součástí navazujícího úkonu právní služby spočívajícího v písemné předžalobní výzvě ze dne datum.

29. S ohledem na výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že v příčinné souvislosti s porušením právních povinností žalovaného žalobci vznikla škoda, která je představována odměnou advokáta za celkem 7 úkonů právní služby v celkové výši 34.720 Kč (viz výše), 7 částkami paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč (celkem tedy 2.100 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu), a částkou 7.732 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty, jíž je advokát plátcem, což v konečném součtu činí 44.552 Kč.

30. Za použití § 219 o. s. ř. proto odvolací soud jako věcně správný potvrdil rozsudek soudu I. stupně v části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 44.552 Kč s příslušenstvím a za použití § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně změnil v části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 43.959,60 Kč s příslušenstvím tak, že v tomto rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. Jde-li o příslušenství pohledávky, žalobce se po žalovaném domáhal v souladu s § 1970 o. z. zaplacení úkorů z prodlení, a to v zákonné výši 15 % (srov. nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) s tím, že žalobce se ocitl v prodlení poté, co škodu žalobci nenahradil již na základě první výzvy k plnění ze dne datum, doručené žalovanému téhož dne, měl žalovaný povinnost plnit bez zbytečného odkladu po doručení výzvy (srov. § 1958 o. z.), což neučinil, a proto pokud žalobce požadoval z žalované částky úroky z prodlení od datum, jednalo se o období, kdy již žalovaný s plněním povinnosti v prodlení prokazatelně byl.

32. Pokud bylo v řízení zjištěno, že jednotlivé úkony právní služby při plnění příkazní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a advokátem Jméno advokáta A za advokáta na základě generálního pověření „k právním jednáním ve všech záležitostech jakkoli souvisejících s mimosoudním vymáháním nároků klientů zaměstnavatele plynoucích z pojistných či škodních událostí, dopravních nehod nebo pracovních úrazů“ konal jeho zaměstnanec tituly před jménem jméno FO, odvolací soud uzavírá, že uvedená skutečnost nemůže mít dopad na povinnost žalobce poskytnou advokátovi Jméno advokáta A odměnu za splnění příkazu na základě uzavřené příkazní smlouvy z datum. Skutečnost, že advokát jednotlivé úkony při plnění příkazu nekonal osobně, ale pověřeným zaměstnancem na základě generálního zmocnění může být relevantní pouze z pohledu dodržování povinností advokáta dle zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii a jeho kárné odpovědnosti v případě, pokud by příslušné profesní orgány dospěly k závěru, že postup advokáta byl v rozporu s § 26 uvedeného zákona který stanoví, že advokát se v rámci svého pověření může dát zastoupit jiným advokátem a zaměstnancem (nebo advokátním koncipientem) se může dát zastoupit pouze při jednotlivých úkonech právní pomoci, nestanoví-li zákon jinak, tj. pouze tedy, byl-li by odůvodněn závěr, že advokát umožnil výkon advokacie osobě, která nebyla k takové činnosti oprávněna (tzv. umožnění tzv. skrytého výkonu advokacie).

33. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto za použití § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. tak, že žalobce byl zavázán k povinnosti zaplatit v řízení převážně úspěšnému žalovanému na poměrné náhradě těchto nákladů částku 5.760 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.) Z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému v řízení vznikly náklady za soudní poplatek z odvolání ve výši 4.426 Kč a dále náklady za zastoupení advokátem, které sestávají za řízení před soudem I. stupně z odměny advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odpor s vyjádřením k žalobě a účast u 2 jednání soudu I. stupně) á 5.140 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. počítáno z tarifní hodnoty 100.902 Kč) a ze 4 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), za řízení odvolací sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (odvolání a 2x účast u jednání odvolacího soudu) á 4.660 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g/ a k/ a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. počítáno z tarifní hodnoty 88.511,60 Kč), ze 2 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do datum), z 1 částky paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), z hotových výdajů advokáta 1.072 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu adresa a zpět o celkové délce 136 km absolvované osobním automobilem Peugeot U registrační značky SPZ s průměrnou spotřebou 5,9 l motorové nafty/100 km, při ceně motorové nafty 38,70 Kč/litr a sazbě základních náhrad 5,60 Kč/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a z náhrady za ztrátu času advokáta stráveného cestou k jednání odvolacího soudu na trase adresa a zpět v rozsahu 6 půlhodin á 100 kč (§ 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.); další náklady žalovanému pak vznikly též v souvislosti s dovoláním žalobce, kdy v dovolacím řízení učinil 1 úkon právní služby – vyjádření se k dovolání – á 4.660 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d/ a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. počítáno z tarifní hodnoty 88.511,60 Kč) k němuž přísluší 1 částka paušální náhrady advokáta á 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Naopak odměna nebyla advokátu žalovaného přiznána za doplnění odvolání podáním ze dne datum, neboť v tomto podání byla pouze opakována argumentace, která již v rámci odvolacího řízení opakovaně zazněla. Celkem tak žalovanému v řízení vznikly náklady ve výši 47.998 Kč, jejich náhrada mu však byla přiznána pouze v poměrné výši, vycházející z poměru jeho úspěchu a neúspěchu v řízení. Předmětem řízení v projednávané věci byla částku 100.902 Kč (100 %), žalobě bylo vyhověno ve vztahu k částce 44.552 Kč (44 % celku) a zamítnuta byla do částky 56.350 Kč (56 % celku), převážně úspěšným účastníkem řízení tedy byl žalovaný, jehož poměr úspěchu a neúspěchu činí 12 %. Odvolací soud proto s ohledem na právní úpravu § 142 odst. 2 o. s. ř. žalovanému vůči žalobci přiznal právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 %, což ve finančním vyjádření představuje částku 5.760 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek § 237 o. s. ř. do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.