49 CO 36/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců Mgr. Pavly Kohoutkové a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený JUDr. jméno příjmení, příjmení advokátkou sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa, anonymizováno příjmení příjmení zastoupený Mgr. jméno příjmení advokátkou sídlem adresa o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru a o nařízení předběžného opatření, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. prosince 2020, č. j. 14 C 303/2019-127,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé I. potvrzuje.

II. Ve výroku o nákladech řízení II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 78.913 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 17.658 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru dvěma výpověďmi žalovaného datovanými dnem 15. 7. 2019 (výrok I.) a žalobce byl zavázán k povinnosti zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalovanému k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 58.584 Kč (výrok II.) a na účet Okresního soudu Brno-venkov doplatek soudního poplatku ve výši 2.000 Kč (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce (zaměstnanec) domáhal určení neplatnosti dvou výpovědí z pracovního poměru, které od žalovaného převzal dne 15. 7. 2019. Důvod neplatnosti obou výpovědí spatřoval v neurčitém vymezení výpovědního důvodu a v nesplnění hmotněprávního předpokladu platnosti výpovědi z pracovního poměru dle § 52 písm. f/ zákoníku práce věty za středníkem, spočívajícím v písemné výzvě k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků s tím, že některé důvody výpovědi lze podřadit i pod porušení pracovní kázně, které předpokládá zavinění a předchozí upozornění na možnost výpovědi (§ 52 písm. g/ zákoníku práce), na které žalobce žalovaným upozorněn nebyl. Navíc nebyl dle žalobce dán ani důvod výpovědi pro nesplňování požadavků pro řádný výkon práce, neboť pokud by žalobce tyto požadavky žalovaného nesplňoval, nebyl by mu pracovní poměr prodloužen na dubu neurčitou.

3. Žalovaný se žalobě bránil tvrzením, že k oběma výpovědím z pracovního poměru přistoupil z důvodu dle § 52 písm. f/ věty před středníkem zákoníku práce, tj. proto, že nesplňoval bez zavinění zaměstnavatele požadavků pro řádný výkon práce žalobce. Ač žalobce v životopise uvedl, že má 20 let praxe v oboru centrální nákupčí, scházela mu schopnost komunikace s ostatními zaměstnanci, ochota podřídit se procesům ve společnosti a absence smyslu pro týmovou práci. Upozornil rovněž na skutečnost, že pozice, na které pracoval žalobce, byla u žalovaného vytvořena nově. Před jejím vytvořením, tj. před nástupcem žalobce, si každé oddělení žalovaného zajišťovalo příslušné nákupy samo, což vedlo k nekoordinovanosti a netransparentnosti celého procesu a zdržovalo od vlastní práce. Centrální nákupčí (žalobce) měl proto jako hlavní úkol nastavit strategii a proces nepřímého nákupu jako takový a starat se o vlastní realizaci takových nákupů (měl odpovědnost za postup a řízení celého procesu od začátku do konce.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 11. 2017 jako„ central buyer“ (centrální nákupčí), že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 29. 11. 2018 a dodatkem ze dne 28. 11. 2018 se změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou, že dne 15. 7. 2019 žalobce od žalovaného převzal dvě výpovědi z pracovního poměru, a že dopisem ze dne 27. 9. 2019 žalobce žalovanému oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání a skončení pracovního poměru považuje za neplatné. Dále vyšel ze zjištění, že obě předmětné výpovědi byly na samostatných listinách, které byly předány žalobci v odlišný časový moment (byť stejného dne), že obě výpovědi obsahují totožný text, avšak v pořadí druhá výpověď je doplněna o odkazy na konkrétní emailovou korespondenci, která měla dle žalovaného jednání žalobce, které se stalo předmětem výpovědi, dokreslovat. Na základě zjištění, která dále soud I. stupně učinil z provedených důkazů, dospěl k závěru, že obě výpovědi z pracovního poměru byly žalobci dány z důvodů dle § 52 písm. g/ a též z důvodů dle § 52 písm. f/ věta před i za středníkem zákoníku práce, přičemž pro platnost výpovědi dle § 52 písm. g/ a § 52 písm. f/ věty za středníkem zákoníku práce nebyly splněny zákonné hmotněprávní předpoklady, neboť žalobce nebyl ve lhůtách v zákoně uvedených písemně vyzván k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků (§ 52 písm. f/ věta za středníkem zákoníku práce), ani nebyl písemně upozorněn na možnost výpovědi (§ 52 písm. f/ zákoníku práce). Jde-li o důvod výpovědi spočívající v tom, že žalobce bez zavinění zaměstnavatele nesplňoval jeho požadavky pro řádný výkon práce, zde soud I. stupně uzavřel, že mezi požadavky žalovaného pro řádný výkon práce centrálního nákupčího, kterou žalobce zastával, patřila především schopnost spolupráce, komunikace, loajalita, schopnost kooperace a smysl pro týmovou práci, že žalobce tyto požadavky žalovaného nesplňoval, neboť se často choval a s ostatními zaměstnanci jednal arogantně a negativisticky, že jednání a chování žalobce roztmelovalo pracovní kolektiv do takové míry, že někteří zaměstnanci žalovaného s žalobcem dokonce odmítali spolupracovat, že žalobce byl hádavý a řešil nepodstatné věci na úkor pracovních povinností, že spolupráce se žalovaným byla velice obtížná, že pro výkon pozice, kterou žalovaný zastával, byla nutná komunikace se všemi odděleními žalovaného, že s žalovaným měli potíže manažeři dalších oddělení, že v důsledku problematického přístupu žalovaného došlo na oddělení lidských zdrojů a finančním oddělení žalovaného téměř k „ válečnému stavu“, a že žalobce obvinil jednatele žalovaného z korupce. Na základě uvedených zjištění potom uzavřel, že hlavním jádrem výpovědi byly povahové vlastnosti žalobce, které zaměstnavatel charakterizoval jako neschopnost komunikace, neschopnost spolupráce, napadání, urážení a pomlouvání kolegů, neochota přijmout odpovědnost za svoji práci. Dle soudu I. stupně požadavky, které žalovaný na výkon práce žalobce kladl, byly zcela jistě oprávněné pro řádný výkon práce ústředního nákupčího, žalobce je však bez zavinění zaměstnavatele nesplňoval, a to v takové intenzitě, která žalovaného opravňovala k postupu dle § 52 písm. f/ věta za středníkem zákoníku práce. Bylo by proto dle soudu I. stupně proti smyslu zákoníku práce i pracovněprávních vztahů, aby zaměstnavatel musel za každou cenu strpět ve svém kolektivu pracovníka, který i když třeba splňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce (vzdělání, kvalifikace, praxe, věk apod.), nesplňuje požadavky další, neméně důležité, dokonce možno tvrdit, že ve většině případů ještě důležitější než vzdělání či kvalifikace. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud I. stupně žalobu na určení neplatnosti obou výpovědí z pracovního poměru ze dne 15. 7. 2015, doručených žalovaným žalobci téhož dne, jako nedůvodnou zamítl a o nákladech řízení rozhodl v ohledem na jeho výsledek dle § 142 odst. 1 o.s.ř.

5. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který se závěry soudu I. stupně nesouhlasil; odvoláním žalobce byla dotčena právní moc výroku o věci samé I. a výroku o nákladech řízení II., výrok o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek III. odvoláním napaden nebyl, a proto nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta právní o.s.ř.). Žalobce soudu I. stupně vytkl, že: - výpovědi ze dne 15. 7. 2019 chybně posuzoval jako samostatná právní jednání, a to v rozporu se svědeckou výpovědí Mgr. jméno příjmení, ze které bylo zjištěno, že v pořadí druhá výpověď byla pouze konkretizací výpovědi první a žalovaný neměl nikdy v úmyslu žalobci dát výpovědi dvě; soud I. stupně tak správně neměl k druhé výpovědi vůbec přihlížet, neboť právní účinky spojené s rozvázáním pracovního poměru nastávají okamžikem předání výpovědi (první) a následná„ konkretizace“ první výpovědi dalším jednáním je v rozporu se zákonem, neboť nelze konkretizovat již nastalé účinky rozvázání pracovního poměru, - výpovědní důvod uvedený ve výpovědi ze dne 15. 7. 2019 nesplňuje zákonnou úpravou požadované náležitosti na určitost a nezaměnitelnost výpovědního důvodu, což dokládá nemožnost soudu I. stupně podřadit skutkové vymezení výpovědi pod jeden konkrétní výpovědní důvod podle § 52 zákoníku práce, což vyplývá mimo jiné i ze skutečnosti, že ani sám soud I. stupně si nebyl jistý, o jaký výpovědní důvod se jedná (viz odstavce 20 a 22 odůvodnění napadeného rozsudku), navíc z výpovědí ze dne 15. 7. 2019 nevyplývá ani to, jaké konkrétní požadavky žalovaného žalobce nesplňoval, resp. to bylo tak široce vymezeno, že pod toto vymezení šlo podřadit jakékoliv jednání – ztráta loajálnost, nespolupráce s ostatními kolegy aj. a dokazování soudu I. stupně přesahovalo výklad projevu vůle žalovaného a ve své podstatě zcela nahrazovalo skutková vymezení výpovědního důvodu o nové skutečnosti, - žalobci byla ve výpovědi vytýkána neschopnost komunikace, nespolupráce, neochota pracovat na zadaném úkolu, neochota přijmout odpovědnost za svou práci, ztráta loajálnosti ke společnosti, napadání, urážení a pomlouvání kolegů, všechny důvody výpovědi byly uvedeny obecně bez nějaké bližší specifikace, která je pro podřazení skutkového vymezení ve výpovědi rozhodná pro určení výpovědního důvodu podle § 52 zákoníku práce (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1968, sp. zn. 6 Cz 229/67). - nebyly naplněny předpoklady pro„ dání výpovědi“ podle § 52 písm. f/ zákoníku práce pro neuspokojivé pracovní výsledky, neboť nebyl naplněn hmotněprávní předpoklad pro dání výpovědi v podobě doručení výzvy k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků a poskytnutí přiměřené lhůty k odstranění nedostatků s tím, že výzva žalovaného ze dne 21. 3. 2019 i podle soudu I. stupně požadavky na takovou výzvu nesplňuje, - nebyly naplněny předpoklady pro„ dání výpovědi“ podle § 52 písm. g/ zákoníku práce pro soustavné méně závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, neboť nebyl naplněn hmotněprávní předpoklad pro dání výpovědi v podobě doručení písemného upozornění na možnost výpovědi (výzva ze dne 21. 3. 2019 požadavky na upozornění na možnost výpovědi nesplňuje), - nebyly naplněny předpoklady pro„ dání výpovědi“ podle § 52 písm. f/ zákoníku práci pro nesplněn požadavků pro řádný výkon práce bez zavinění zaměstnavatele, neboť nebylo dostatečně prokázáno, že by tento výpovědní důvod byl naplněn, a to zejména s ohledem na skutečnost, že pro naplnění tohoto výpovědního důvodu je zapotřebí určitá míra intenzity a dlouhodobosti, která však s ohledem na skutečnost, že žalobci byla prodloužena pracovní smlouva na dobu neurčitou, nelze pokládat za prokázanou. Dále žalobce soudu I. stupně vytkl nedostatečně zjištěný skutkový stav, resp. hodnocení provedených důkazů (zejména výpovědi jednatele žalovaného, audionahrávky, kterou soudu předložil a emailové komunikace předložené žalovaným, která mohla být vytržená z kontextu, a on neměl možnost se vůči ní bránit, neboť do emailové domény žalovaného neměl přístup). Žalobce v odvolání zopakoval svůj názor, že výpověď z pracovního poměru mu byla žalovaným dána pro neuspokojivé pracovní výsledky a nikoli pro nesplňování požadavků zaměstnavatele na řádný výkon práce, což bylo v řízení prokázáno, a to zejména audionahrávkou, samotným textem výpovědi a žádostí o neplacené volno. Navíc pokud by jednání, které mu žalovaný vytýkal a které vymezil ve výpovědi, probíhalo s takovou intenzitou dlouhodobě, žalovaný by mu zcela jistě dodatkem ze dne 28. 11. 2018 neprodloužil pracovní poměr na dobu neurčitou, protože by s ním do budoucna již nepočítal. Upozornil i na to, že nesplňování požadavků pro řádný výkon práce může být jako důvod výpovědi použito pouze v případě, kdy zaměstnavatel situaci sám nezavinil. V daném případě se však dle žalobce žalovaný opakovaně dopouštěl pochybení v oblasti organizace práce, která byla žalobci přidělována, a nezajistil kooperaci svých zaměstnanců se žalobcem. S ohledem na uvedené skutečnosti a na to, že jednání žalovaného lze dle žalobce označit za zjevné obcházení zákoníku práce a jeho výpovědních důvodů, jakož i zásady zvláštní ochrany zaměstnance (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5302/2016), žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a žalovaného zaváže k povinnosti zaplatit žalobci náklady řízení.

6. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně a navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zdůraznil zejména skutečnost, že s ohledem na vymezení„ obou výpovědí ze dne 15. 7. 2019“ si žalobce v době jejich doručení musel být vědom toho, co je mu vytýkáno, z jakého důvodu a proč je s ním pracovní poměr rozvazován, a že k rozvázání pracovního poměru žalovaný přistoupil až poté, co se chování, jednání a způsob komunikace a práce žalobce nezlepšily, byly skutečně neúnosné a celý pracovní kolektiv byl chováním žalobce otráven; v tomto ohledu tedy dle žalovaného nemohlo být rozvázání pracovního poměru pro žalobce žádným překvapením. Dále žalovaný ve vyjádření uvedl, že jak žalobce v žalobě, tak žalovaný ve svých vyjádřeních v řízení uváděli, že žalobci byly dne 15. 7. 2019 předány dva samostatné dokumenty, tj. dvě výpovědi z pracovního poměru, přičemž každá z nich má trochu jiný obsah, každou žalobce podepsal a převzal. Soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí (odstavec 20 odůvodnění) také jasně popsal a zdůvodnil, proč dospěl k závěru, že se jedná o dva samostatné rozvazovací právní úkony (právní jednání). Pokud Mgr. jméno příjmení, HR manažerka a tudíž osoba bez právního vzdělání ve své svědecké výpovědi uvedla, že druhá výpověď byla konkretizací- výpovědi první, nemusí to nutně znamenat, že existuje jen jedna výpověď. Bylo proto věcí soudu, aby uvedenou otázku posoudil, zvláště za situace, kdy zde jsou dva samostatné dokumenty a obě strany se obou právních jednání (obou výpovědí) dovolávají, tj. obě výpovědi považují za existující. Jde-li o skutkové vymezení výpovědního důvodu, žalovaný má za to, že důvody, pro které k rozvázání pracovního poměru s žalobcem přistoupil, v obou výpovědích podrobně popsal, tyto důvody nebyly dostatečně měněny a žalobce dobře věděl, jaké jednání mu bylo vytýkáno, jakých nedostatků se dopustil, kdy mu byly vytknuty a v čem spočívají, ve druhé výpovědi byly popsány další incidenty, kterých se žalobce dopustil s dalším skutkovým popisem, jaké nedostatky byly v jeho chování a jednání spatřovány. Namítá-li žalobce v odvolání to, že o nedostatečném skutkovém vymezení výpovědního důvodu svědčí to, že ani sám soud I. stupně si nebyl jistý tím, jaký výpovědní důvod byl žalovaným použit, vytrhuje dle žalovaného z kontextu některé části odůvodnění napadeného rozsudku. V této souvislosti zdůraznil, že neměl v úmyslu dát žalobci výpověď pro neuspokojivé pracovní výsledky ani pro soustavné méně závažné porušování pracovních povinností, nýbrž pro nesplňování požadavků pro řádný výkon práce mající původ v morálních nebo povahových kvalitách zaměstnance, což nelze považovat za obcházení zákona. Dále se žalovaný ve vyjádření k odvolání ohradil proti tvrzení žalobce o tom, že by měl být fakticky odpovědný za nesplňování požadavků na řádný výkon práce žalobce, za nepřiléhavé označil odkazy žalobce na judikaturu Nejvyššího soudu a za nedůvodné námitky žalovaného týkající se hodnocení důkazů soudem I. stupně. Zdůraznil pak zejména to, že audionahrávka, kterou žalobce soudu I. stupně předložila a ten ji provedl k důkazu, byla pořízena pokoutně a byla žalobcem upravena, neboť rozhovor, při kterém byla pořízena, trval cca 40 minut, nahrávka však obsahuje pouze 7 minut tohoto rozhovoru, kde je navíc podezřele zachycena pouze část, kdy Mgr. příjmení, HR manažer žalovaného, hovoří k žalobci a dalších 33 minut hovoru chybí.

7. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a ze způsobilých odvolacích důvodů (§ 205 odst. 2 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích podaného odvolání a v tomto rozsahu i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 2 věta první, § 212, § 212a o.s.ř.) a dokazování zopakoval listinami obsaženými v zelené složce a označenými čísly 2-5, 7-11, 13, 14h – q, listinami obsaženými v černé složce a označenými čísly 6, 14a – 14i (a to pouze tou částí listin obsahující česky psaný text, nikoli částí listin s anglickým textem, který není úředně přeložen), úředním překladem emailu žalobce ze dne 15. 4. 2019 adresovaným adresátů příjmení jméno a anonymizována dvě slova, emailové korespondence žalobce s jméno příjmení ze dne 3. 6. 2019, adresovanou v přílohách adresátům jméno příjmení a jméno příjmení, emailem jméno příjmení ze dne 20. 3. 2019 adresovaným jméno příjmení a v příloze jméno příjmení, emailovou korespondencí jméno příjmení ze dne datum s jméno příjmení a v příloze adresované žalobci včetně emailu jméno příjmení z téhož dne adresované jméno příjmení, jméno příjmení, příjmení příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, příjmení příjmení, příjmení příjmení, jméno příjmení, oběma výpověďmi z pracovního poměru, které žalobce od žalovaného převzal dne 15. 7. 2019 a etickým kodexem žalovaného. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že k rozvázání pracovního poměru s žalobcem žalovaný přistoupil výpovědí ze dne 15. 7. 2019, doručenou žalobci téhož dne – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2020, tj. před nabytím účinnosti zákona č. 366/2019 Sb. (dále jen„ zákoník práce“), a podle zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o.z.“).

9. Podle § 52 písm. f/ zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil.

10. Podle § 52 písm. g/ zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

11. Vzhledem k tomu, že výpovědní důvod použitý ve výpovědi z pracovního poměru je charakterizován jeho skutkovým vymezením, je třeba při posouzení, o jaký výpovědní důvod jde, vyjít ze skutkového vylíčení tohoto důvodu; okolnost, zda, popřípadě jak, zaměstnavatel tento důvod právně kvalifikoval, není sama o sobě významná. Je totiž věcí soudu, aby posoudil, který v ustanovení § 52 zákoníku práce uvedený výpovědní důvod byl skutkovým vylíčením důvodu výpovědi opravdu naplněn (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 1524/98, uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 1999). Není přitom vyloučeno, aby zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru použil několik výpovědních důvodů spadající pod více skutkových podstat § 52 zákoníku práce. V takovém případě je třeba zkoumat jejich naplnění samostatně, přičemž pro platnost výpovědi postačí, došli-li k naplnění alespoň jedné z nich.

12. Ustanovení 52 písm. g/ zákoníku práce je charakterizováno (obdobně jako § 55 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce) tím, že zaměstnanec poruší povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Povinnost dodržovat povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru (srov. § 38 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce) a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy, (zejména § 301 až 304 zák. práce), pracovním řádem (§ 306 zák. práce), pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci soustavným méně závažným, závažným a zvlášť hrubým způsobem. Přitom může mít zaměstnanec dobré pracovní výsledky, ale přestože dobrých pracovních výsledků dosahuje, porušuje některé své povinnosti, jež z pracovního poměru vyplývají.

13. Aby byl dán výpovědní důvod ve smyslu § 52 písm. g/ věty za středníkem zákoníku práce, nepostačuje samotná skutečnost, že zaměstnanec soustavně méně závažně porušuje povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Pro platnost takové výpovědi zákon stanoví podmínku, že zaměstnanec byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi. Toto písemné upozornění na možnost výpovědi je hmotněprávním předpokladem platnosti výpovědi dané zaměstnanci podle § 52 písm. g/ zákoníku práce.

14. Oproti tomu uplatnění výpovědního důvodu podle § 52 písm. f/ věty za středníkem zákoníku práce spočívajícího v neuspokojivých pracovních výsledcích zaměstnance především vůbec nevyžaduje porušení pracovních povinností (i když není vyloučeno, že neuspokojivých pracovních výsledků může zaměstnanec dosahovat také proto, že některé své povinnosti porušuje). Ustanovení § 52 písm. f/ věty za středníkem zákoníku práce vychází totiž z objektivního zjištění, že zaměstnanec neuspokojivé pracovní výsledky dosahuje, a to bez ohledu na to, zda tomu tak je v důsledku zaviněného jednání zaměstnance (alespoň ve formě nedbalosti). Je zcela nepodstatné, zda neuspokojivé pracovní výsledky jsou důsledkem zaměstnancovy neschopnosti, nezpůsobilosti, neodpovědného přístupu k plnění pracovních povinností apod. Podstatné je, že zde objektivně neuspokojivé pracovní výsledky existují. Přitom, oproti výpovědnímu důvodu podle § 52 písm. g/ zák. práce (jak již výše uvedeno), je zcela nepodstatné, zda zaměstnanec všechny své povinnosti plní a pracovní kázeň dodržuje (chodí do práce, dodržuje pracovní dobu, respektuje pokyny nadřízených atd.). Rozhodující pro posouzení, zda vytýkané jednání představuje neuspokojivé pracovní výsledky ve smyslu § 52 písm. f/ věty za středníkem zákoníku práce nebo zda jde o porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ve smyslu § 52 písm. g/ zákoníku práce, tedy je, zda vytýkané a prokázané jednání zaměstnance vykazuje znaky porušení pracovních povinností, které ale musí být zaviněno alespoň z nedbalosti. Není-li zde byť jen nedbalostního porušení pracovních povinností, nemůže se jednat o výpovědní důvod podle § 52 písm. g/ zákoníku práce, ale případně, při splnění dalších zákonných požadavků, pouze o výpovědní důvod podle § 52 písm. f/ věty za středníkem zákoníku práce (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 758/2006, uveřejněný pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2894/2009).

15. Aby byl dán výpovědní důvod ve smyslu § 52 písm. f/ věty za středníkem zákoníku práce, nepostačuje bez dalšího samotná skutečnost, že zaměstnanec bez zavinění zaměstnavatele neuspokojivé pracovní výsledky skutečně má. Zákon stanoví jako podmínku, která musí být ještě předtím splněna, aby zaměstnavatel v době posledních 12 měsíců zaměstnance písemně vyzval k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků, a aby zaměstnanec neupokojivé pracovní výsledky neodstranil, ačkoliv mu k tomu byla poskytnuta přiměřená lhůta. Písemná výzva k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků je hmotněprávním předpokladem platnosti výpovědi dané zaměstnanci podle § 52 písm. f/ zákoníku práce, přičemž náležitostí tohoto faktického úkonu je stanovení lhůty, ve které má zaměstnanec neuspokojivé pracovní výsledky odstranit. Délka této lhůty musí být přiměřená vytýkaným nedostatkům v práci zaměstnance; je-li lhůta pro odstranění vytýkaných nedostatků nepřiměřená, nebo není-li stanovena vůbec, je výpověď z pracovního poměru již z tohoto důvodu neplatná (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2894/2009).

16. Z hlediska skutkového stavu bylo zjištěno, že dne 15. 7. 2019 žalovaný žalobci předal v rozdílných okamžicích (a žalobce převzal) dvě samostatné listiny, obě označené jako„ Výpověď z pracovního poměru pro nesplňování požadavků pro řádný výkon práce (§ 52 písm. f/ zákoníku práce)“. Dále bylo soudem I. stupně z hlediska skutkového stavu zjištěno, že od centrálního nákupčího se vyžaduje schopnost mluvit s prodejci, být komunikativní, být dobrý týmový hráč a mít etický postoj, že uvedené požadavky žalovaný uvedl v pohovoru s žalobcem před přijetím do zaměstnání a byly mu zopakovány i po nástupu do zaměstnání, že vzhledem k praxi, kterou uvedl v životopise, žalovaný věřil, že žalobce ve své práci obstojí, časem se však ukázalo, že spolupráce s žalobcem je celkově velmi obtížná, že v podstatě každý z manažerů měl s žalobcem nějaké potíže, že žalobce byl zejména v emailové komunikaci agresivní, že přístup žalobce byl problematický, že na oddělení lidských zdrojů a na finančním oddělení došlo kvůli žalobci skoro k „ válečnému stavu“, a že situace se stala neúnosnou (viz výpověď jednatele žalovaného). Spolupráce s žalobcem byla obtížná i pro manažera zásobování a jeho tým (viz svědecká výpověď manažera zásobování příjmení jméno jméno), že žalobce nechápal důležitost některých úkolů, vytvářel kolem sebe negativní atmosféru, v důsledku chování žalobce jeho okolí některé úkoly vnímalo jako obtížné, s žalobcem byla obtížná komunikace a spolupráce, nechápal o čem jeho pozice je, což se projevilo například tím, že odmítl nakoupit pro firmu důležitý materiál s tím, že to nespadá do jeho kompetence, že v době působení žalobce byla ve firmě až jedovatá atmosféra, ze strany žalobce padaly samé komentáře a poznámky, někteří kolegové se žalobci snažili vyhýbat a věci raději řešili samostatně, a že po odchodu žalobce je situace ve firmě lepší. Skutečnost, že se žalobcem byla špatná spolupráce, byla zjištěna též ze svědecké výpovědi Mgr. jméno příjmení, HR manažerky. Z její svědecké výpovědi bylo dále soudem I. stupně zjištěno, že od začátku docházelo ze strany žalobce k urážkám a odvádění od práce, že žalobce primárně namísto své práce řešil„ blbosti“, jako například hrubku ve firemním časopise, tvrdé hrušky a kantýně aj., které řešil v několika emailech, kterými odváděl ostatní od práce, lidé s ním nechtěli jednat a chování žalobce roztmelovalo kolektiv, že po odchodu žalobci je spolupráce lepší, lidé si vydechli, a že na jednání dne 21. 3. 2019 byla žalobci předána výzva k odstranění jeho nedostatků v práci a v komunikaci (ručně psaná v angličtině označená jako příloha 11), která patřila spolu s loajalitou vůči zaměstnavateli, kooperací a aktivitou k požadavkům na výkon práce centrálního nákupčího. To, že s žalobcem nebyla jednoduchá komunikace bylo zjištěno i ze svědecké výpovědi manažera logistiky jméno jméno, který současně popsal nedostatky v práci žalobce. Asistentka manažera finančního oddělení Ing. jméno příjmení ve svědecké výpovědi potvrdila, že žalobce měl tendenci vše měnit, nechtěl přistoupit na nastavené procesy, měl časté připomínky, nebyl však dostatečně aktivní, kolegové nebyli se spoluprací s žalobcem nadšeni, pokud žalobci nevyhověli, dostávalo se jim z jeho strany negativních výtek, a to i v případě, kdy požadavek žalobce byl neoprávněný (např. požadavek na přístup do finančního modelu kompletní agendy pohledávek a závazků). Žalobce ve své výpovědi mimo jiné popsal, co konkrétně měl jako centrální nákupčí na starost, popsal projekty, na kterých pracoval i výsledky své práce s tím, že firmě zachránil finanční prostředky ve výši 1.100.000 Kč, které měla platit za údajně neoprávněný odběr elektřiny, poukázal na chyby ve fakturaci úklidové firmy aj. Uvedl, že v průběhu trvání pracovního poměru mu byl zvýšen plat a na konci roku 2018 byl hodnocen na 79 nebo 80 %, že se snažil chránit majetek firmy, ze strany manažerů se však setkával s nespoluprací, že při analýze různých dokumentů odhalil pochybení manažerů, měl snahu některé zkostnatělé a netransparentní věci ve firmě změnit, a že proto se na něj všichni domluvili a chtěli se jej zbavit. Do doby, dokud měl pracovní smlouvu pouze na dobu neurčitou, se obával o její neprodloužení, a proto svou kritiku dokládal fakty, po prodloužení pracovního poměru na dobu neurčitou se už bál méně, a proto začal poukazovat na mnohá pochybení manažerů, stěžoval si u jednatele i na to, že nemá vytvořeny podmínky pro řádný výkon práce Před tím, než mu byly předány předmětné výpovědi z pracovního poměru, na něj Mgr. příjmení tlačila, aby dal výpověď sám a jednatel jméno příjmení mu řekl, že když odmítne uzavřít dohodu o skončení pracovního poměru, dostane výpověď podle § 52 písm. f/ zákoníku práce. Jednatel ho křivě obvinil z toho, že v emailu ze dne 15. 4. 2019 vydíral zahraniční centrálu firmy tím, že pokud nebudou hrát jeho hru, pomluví firmu u konkurence, což v předmětném emailu uvedeno není. Uvedl i to, že na jednání dne 21. 3. 2019, mu bylo řečeno, že neplní povinnosti nákupčího (špatný pokrok v přípravě nové procedury nákupu) a byla mu vytknuta špatná spolupráci a komunikace (bez bližšího rozvedení), jednání chápal jako nátlak, aby podal výpověď, poznámku aby jednal opatrně s dodavateli a nedělal problémy, bral dokonce jako urážku, a to s ohledem na svou praxi v oboru nákupu. Z emailové komunikace žalobce se spolupracovníky soud I. stupně zjistil, že ze stylu komunikace žalobce se spolupracovníky lze vycítit jakousi nadřazenost, někdy se zase jedná o nepodstatné věci, jako například stížnost personálnímu oddělení na tvrdé hrušky k obědu, stížnost na připálené kuře k obědu nebo stížnost HR manažerce na gramatickou chybu ve firemních novinách. V jednom emailu napsal řediteli, poté co on vyjádřil nespokojenost s žalobcovou prací:„ ….Co ode mě chceš? Proč jsi tak negativní? Sedíš přede mnou v kanceláři, ale jen produkuješ negativní e-maily, místo produktivní a pozitivní diskuse tváří v tvář … Považuji tvoje negativní a neproduktivní chování za odplatu …Považuj toto za můj poslední vlídný požadavek, aby se mnou bylo zacházeno s respektem a zdvořile a před tím, než zahrnu do komunikace a budu informovat příjmení jméno, anonymizováno a jméno, co se děje v českém anonymizováno. Doufám, že moje sdělení je dostatečně jasné …“ 17. Z důkazů, které byly zopakovány v odvolacím řízení bylo zjištěno následující: Ze zápisu z jednání ze dne 21. 3. 2019, na který obě výpovědi odkazovaly, a kterého se kromě žalobce účastnil i jednatel žalovaného a jméno příjmení, bylo zjištěno, byť zápis z jednání obsahuje pouze heslovité označení bodů, které byly projednávány, že na jednání byla řešena kompetence, odpovědnost a cíle ústředního nákupčího žalovaný s tím, že chybí kompetence pro dosažení cíle, takže chybí schopnost, předpoklad zvládnou určitou funkci, bylo zde konstatováno, že žalobce neplní povinnosti ústředního nákupčího, není s ním dobrá spolupráce a komunikace, chybí z jeho strany spolupráce a ochota, zneužívá své postavení, byla projednáno jak zlepšit přístup žalobce a týmovou spolupráci s tím, že potvrdil, že je schopen změnit svůj přístup a komunikaci, a žalobce byl též upozorněn na to, že nesplnil obchodní případ z roku 2019 a na to, aby při jednání s dodavateli nedělal problémy. Z emailové korespondence žalobce s jméno příjmení ze dne 3. 6. 2019, adresovanou v přílohách adresátům jméno příjmení a jméno příjmení, bylo zjištěno, že žalobce se dotazoval s jakým dodavatelem a o čem uvedeného dne jednala, odpověď urgoval a požadoval vysvětlení, proč nebyl pozván a zapojen centrální nákupčí. Z emailu jméno příjmení ze dne 20. 3. 2019 adresovanému jméno příjmení a v příloze jméno příjmení, jméno příjmení charakterizoval žalobce jako otevřeného a velmi zkušeného člověka, s nímž měl určité pracovní konflikty, vždy se však dříve či později dohodli a problémy vyřešili. Dále žalobce označil za proaktivního a vzdělaného člověka se snahou zlepšovat špatně nastavené procesy, jméno příjmení byl vždy užitečný a poskytoval mu maximální a rychlou podporu, což možná pramení i z toho, že spolu spolupracovali již předtím, než se pracovně potkali u žalovaného. Problém na straně žalobce viděl pouze v tom, že místo stručné a účinné akce píše příliš mnoho emailů (místo řešení za pár minut velký povyk pro nic). Žalobce dle jeho názoru není špatný člověk a obecně lze říci, že souhlasí s jeho názorem, že systém není správně nastaven a jeho připomínky v dlouhých emailech označil za správné. Z emailové korespondence jméno příjmení ze dne 11. 10. 2018 s jméno příjmení a v příloze adresované žalobci včetně emailu jméno příjmení z téhož dne adresovaném jméno příjmení, jméno příjmení, příjmení příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, příjmení příjmení, příjmení příjmení, jméno příjmení, bylo zjištěno, že byl diskutován upgrade postupu nepřímého nákupu materiálu, k návrhu vznesla připomínky jméno příjmení, jméno příjmení vyjádřil svůj názor na stávající postup, který nebyl od roku 2014 dodržován, většina současných postupů nemá hodnotu, postup je třeba posunout vpřed s tím, že současně se na požádal o spolupráci k tématu i žalobce. Z Etického kodexu žalovaného bylo zjištěno, že upravoval základní pravidla, vztahy a předpisy chování ve společnosti, byl obecným vodítkem pro každého zaměstnance a stanovil, že povinností každého manažera a ředitele společnosti je dodržovat a prosazovat etický kodex a jít příkladem všem pracovníkům při každodenních činnostech. V tomto dokumentu bylo mimo jiné uvedeno, že u žalovaného se jedná se vzájemným respektem, všichni si jsou rovni, není tolerováno žádné verbální a neverbální napadání.

18. Z emailové komunikace, na kterou odkazovala v pořadí druhá výpověď z pracovního poměru ze dne 15. 7. 2019, bylo zjištěno, že: Dne datum zaslal žalobce řediteli žalovaného (jméno anonymizováno) a současně též jméno příjmení a osobám v anonymizováno vedení firmy (příjmení anonymizováno, příjmení jméno) přepis emailové komunikace z období 10. – 13. 4. 2019 mezi ním a ředitelem žalovaného, k níž uvedl, že email ředitele ze dne 13. 3. 2019 považuje za další represi a žádá právnická osoba anonymizováno, aby ho před dalšími represemi chránila. Současně uvedl, že by rád celou záležitost vyřešil interně, než osloví svého právníka, že jméno a jméno o něm šíří lži, a že doklady může předložit personálnímu oddělení příjmení a anonymizováno. Emailová korespondence, která emailu ze dne 14. 4. 2019 předcházela a byla jeho součástí se týkala grafu procesu nepřímého zásobování, který žalobce řediteli dne 10. 4. 2019 zaslal a k němuž ředitel dne 11. 4. 2019 vznesl řadu výhrad s tím, že výsledky práce jsou neadekvátní tomu, že tomuto vysoce profilovému úkolu žalobce věnoval 2 týdny (výtky se týkali obsahu výsledků práce žalobce - velmi stručný, obecný výstup, neobsahující pravidla, definice odpovědností a úkol), ale též její prezentace - psáno rukou s tím, že výsledek práce neodpovídá žalobcem v životopise deklarovaným zkušenostem ani tomu, na čem se spolu domluvili na osobní schůzce. Současně ředitel vyjádřil obavu, že při předložení předmětného grafu vedení společnosti by mohlo dojít ke zkomplikování situace, neboť graf nedává odpověď na otázky, které budou ze strany vedení vzneseny. V neposlední řadě ředitel poukázal na to, že žalobce neustále tvrdí, že hlavním problémem je, že nejsou pravidla, neexistuje graf stávajících procesů a procesy jsou nejasné, od ostatních očekává jasná pravidla a postupy, které by bylo možno následovat, avšak stejné zásady neuplatnil na graf, který je výsledkem jeho 2 týdenní práce. Na výtky ředitele reagoval žalobce téhož dne emailem, v němž vysvětluje, že se jedná pouze o návrh nového procesu a předpokládal, že o něm budou ještě diskutovat. Vysvětlil rovněž, že v posledních 2 týdnech své návrhy prodiskutoval s několika koledy (příjmení příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení) a zeptal se jich na jejich názor a dne 12. 4. 2019 řediteli zaslal emailem seznam práce, kterou v uplynulých 2 týdnech při práci na grafu vykonal. Na zaslané informace reagoval ředitel emailem ze dne 12. 4. 2019, v němž opět vyjadřuje otázku, proč je předložený graf tak jednoduchý a dále vznesl řadu dotazů, zda a jak se konkrétní práce, kterou při práci na grafu vykonal, promítla do grafu a zda a jaký na jeho podobu měla vliv. V reakci na další výtky ředitele žalobce v emailu ze dne 13. 4. 2019 označil jednání ředitele za negativní a neproduktivní, označil ho za represi vůči své osobě a mstu za něco, vyjádřil domněnku, že se ředitel s jméno (příjmení) dohodli na tom, že ho„ vyštípou“ a vyzval oba, aby tento email považovali za poslední žádost o tom, s ním jednali zdvořile a s úctou k jeho osobě, než bude informovat personální oddělení příjmení a jméno, o tom, co se u žalovaného děje a přidal ujištění o tom, že se snad vyjádřil dost jasně. Ředitel reagoval na sdělení žalobce emailem ze dne 13. 4. 2019, v němž se nejprve zeptal, zda se ze strany žalobce jedná o nějakou formu vydírání nebo pokus ředitele ohrozit a dále vysvětlil, že jako nadřízený žalobci poslal svou zpětnou vazbu na jeho práci, upozornil ho, že jako zaměstnanec má popis práce o odpovědnost, a své role by se měl držet, připomněl, že na schůzce na personálním oddělení 21. 3. 2019 mu bylo řečeno, že ředitel chce viděl jeho zkušenosti a profesionalitu, kterou deklaroval v životopise. Uvedl rovněž, že pro transparentnost tento email v kopii posílá personálnímu oddělení a svému nadřízenému (příjmení anonymizována dvě slova, příjmení příjmení příjmení a příjmení jméno příjmení) – viz emailová komunikace, příloha 14p zelená složka. Z listiny označené jako„ ulice anonymizována tři slova, ulice a anonymizována dvě slova a anonymizována tři slova anonymizována dvě slova z rok číslo“ bylo zjištěno, že žalobce měl jako centrální nákupčí spolupracovat s ostatními odděleními žalovaného při procesu nepřímých nákupů od výběru dodavatele po nákup samotný (příloha č. 6 černá složka). Dne 7. 2. 2019 (čtvrtek) jméno příjmení žádala žalobce v návaznosti na jejich dohodu z minulého týdne o připomínky a rozeslání výzvy k předložení nabídky agenturám s tím, že je to důležitá věc. Žalobce na žádost reagoval tak, že„ to je moc rychle….“ a pokud na to spěchá, ať navrhne postupovat podle původního postupu pro nepřímé zásobování. jméno příjmení žalobci sdělila své nesouhlasné stanovisko k návrhu žalobce na používání staré metody, protože ta již byla aktualizována, aby vyhovovala současnému stavu, poukázala na to, že výzva k předložení nabídky a zapojení žalobce do podpory služeb je novinka a proto ji nelze jen tak odmítnut a říct používejte starou metodu, a znovu se zeptala, kolik času žalobce na zaslání požadovaných údajů potřebuje a kdy budou k dispozici. Žalobce reagoval tak, že úkol dokončí zítra s tím, že zdůraznil, že byl zapojen do schůzek s agenturami bez možnosti prostudovat si komunitu, protože na to nebyl čas, což není dobrý přístup. V reakci na tento email reagoval jméno příjmení, který vyjádřil svůj obecný názor, že se nejedná o termíny, které by nebylo možno dodržet, raději by si měli vzít více času a udělat to správně, než věci uspěchat, selhat a pak se vymlouvat, že nebylo moc čas. jméno příjmení korespondenci na dané téma uzavřela tím, že žalobci i jméno příjmení oznámila, že se na schůzce as agenturami dohodli, že je budou informovat během tohoto týdne, žalobce potvrdil, že to bude hotovo a rozesláno; v případě dotazů nebo nejasností si to mohou vyjasnit a informovat agentury o odkladu, ale dosud nemají nic v ruce (viz emailová korespondence mezi jméno příjmení a žalobcem a následně též s jméno příjmení ze dne 7. 2. 2019, včetně navazující komunikace ze dne 8. 2. 2019 – příloha 14h zelená složka) Dne 15. 4. 2019 žalobce kontaktoval osoby v thajwanském vedení firmy a oznámil jim, že„ přijal výzvu k vytvoření funkčního systému centrálního kupujícího“, od 12/2017 se snažil zapojit do rozhodovacího procesu, ale jeho žádosti o přístup k informacím byly zamítnuty a byl mu omezen přístup k základním informacím (finanční výkazy dodavatelů. v příjmení a platební podmínky), že od„ svého manažera“ nedostal na toto téma žádnou odpověď, že v letech 2018 2019 nebyl nikdy zapojen do významných investičních/coursingových aktivit, že když splnil úkol navrhnout proces nepřímého zadávání zakázek, tvrdě narazil u svého nadřízeného, který s ním přestal přímo komunikovat a on musel čelit jeho vytýkacím emailům, které byly zasílány s cílem, aby se ho organizace mohla zbavit. Dále žalobce v předmětném emailu upozornil na„ potenciálně vysoce korupční prostředí“, které může společnosti způsobit velkou ztrátu příjmů, a které se právě on snaží změnit, že nákupy probíhají bez řádného nabídkového řízení o on jako centrální nákupčí nebyl do těchto nákupů zahrnut. Dále žalobce poukázal na svou 20 letou praxi v oblasti zajišťování/zadávání veřejných zakázek, na to, že nikdy nezažil takovou úroveň neprofesionality a nedodržování standardních způsobů podnikání a na to, že ICZ plánuje nové projekty se zákazníky, jejichž kodex chování nepovoluje potenciálně korupční prostřední, které v ICZ v současnosti je. Apeloval na adresáty emailu, aby jeho výzvu brali vážně, neboť„ až se ho zbaví, nebude už existovat žádná kontrola nad investicemi v ICZ“. Závěrem poukázal na to, že na to, aby bránil svůj případ, má omezené možnosti, že v příštích dnech ho může jeho nadřízený odstranit, a proto si najal právníka a nemá jinou možnost, než celou věc zveřejnit, aby chránil potenciální klienty právnická osoba a další potenciální zaměstnance anonymizováno v ČR (viz email ze dne 15. 4. 2019 adresovaný žalobcem adresátům příjmení jméno a anonymizována dvě slova – příloha 14q zelená složka). Dne 7. 8. 2019 byl žalobce a jméno příjmení upozorněn jméno příjmení na nedodržení postupu v souvislosti s pracovní cestou ze dne 3. 7. 2019, v důsledku čehož nebyla„ vidět“ jejich přítomnost v práci v uvedený den. Oba jmenovaní byli upozorněni, že v rozporu s postupem stanoveným u žalovaného nevytvořili objednávku pracovní cesty a nevyplnili prohlášení„ anonymizována tři slova“, aby jim mohlo být připraveno cestovní pojištění a současně byli požádání, aby uvedené dokumenty vyplnili zpětně. příjmení jméno příjmení reagoval tak konstruktivně (poděkoval za vysvětlení s tím, že„ příště si na to dá pozor“), žalobce sice také poděkoval za upozornění a také uvedl, že příště si o pracovní cestu požádá předem, kromě toho však doplnil, že neznal správný postup, začal polemizovat s požadavkem vyplnit příslušné doklady zpětně, což z jeho pohledu nedává smysl, když cesta již proběhla, neměl žádný výdaje a stravné za pracovní cestu nežádá; polemiku zakončil sdělením, že jméno příjmení míchá dohromady dvě úplně odlišné věci a jeho překvapuje, že jako finanční expertka toto nedokáže odlišit (viz emailová komunikace mezi žalobcem a jméno příjmení ze dne 7. 8. 2019 – příloha 14o zelená složka).

19. Z další emailové korespondence, kterou soud I. stupně provedl a odvolací soud zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o.s.ř.) bylo zjištěno, že: Dle organizačního schématu žalovaného byl přímým nadřízeným žalobce jako centrálního nákupčího ředitele jméno příjmení (viz organizační schéma žalovaného – příloha č. 5 zelená složka). Z mailu ze dne 29. 8. 2018 bylo zjištěno, že jím jméno příjmení (HR manažerka) upozorňovala ředitele jméno příjmení na nevhodný styl komunikace žalobce, zejména na to, že pokud chce některé věci zpochybňovat, bylo by to v pořádku cestou jednoho konstruktivního komentáře nebo žádosti, nikoli však způsobem, jak to činí žalobce, tj. s používáním subjektivních, necitlivých, diskriminačních formulací vzbuzujících dojem, že hádky jsou jeho koníčkem, upozornila rovněž na to, že lidé na jejím oddělení jsou zaneprázdněni na to, aby s žalobcem zbytečně diskutovali, navíc když styl jeho komunikace není konstruktivní a přináší pouze demotivaci (viz příloha č. 7 zelená složka). Z přepisu konverzace jméno jméno s příjmení příjmení (manažer) ze dne 30. 11. 2018 bylo zjištěno, že jméno jméno informoval o tom, že žalobce se nedostavil na předem dohodnutou schůzku s obchodním zástupcem firmy Yale. (příloha č. 8 zelená složka) Dne 25. 1. 2019 zaslal jméno příjmení žalobci žádost o revizi obchodního případu„ Snižování nákladů 2019“ s tím, že si o revizi promluví příští týden (viz email adresovaný jméno příjmení žalobci včetně přílohy obsahující materiál k revizi – příloha č. 9 zelená složka) Z emailové korespondence ze dne 19. 3. 2019 mezi žalobcem, jméno příjmení a jméno příjmení (příloha č. 10 zelená složka) bylo zjištěno, že žalobce žádal o schůzku (ve čtvrtek, tj. 21. 3. 2019) za účelem diskuse o perspektivě jeho kariéry u žalovaného a pokud si někdo přeje jeho pracovní poměr ukončit, tak též o ukončení pracovního poměru, jméno příjmení v reakci na žádost žalobce požádal jméno příjmení o shromáždění veškeré zpětné vazby a korespondence týkající se pracovních vztahů a povinností plněných v souvislosti s prováděnými pracovními úkoly, jméno příjmení potvrdila účast na jednání. Dne 16. 10. 2019 žalobce zaslal členům tchajwanského vedení žalovaného (adresáti příjmení jméno, příjmení příjmení, anonymizována dvě slova, příjmení jméno, příjmení jméno a příjmení jméno) na vědomí předžalobní výzvu adresovanou žalovanému a v emailu adresovaného žalobcem dne datum členům tchajwanského vedení žalovaného, konkrétně subjektům příjmení jméno, příjmení příjmení, anonymizována dvě slova, příjmení jméno, příjmení jméno příjmení jméno (a v kopii zástupkyni žalobce) tchajwanské vedení žalovaného seznámil s oficiální odpovědí jeho advokáta pro advokáta žalovaného„ anonymizováno“, která dle žalobce záměrně žalovanému poskytla nesprávný právní pohled na propuštění žalobce ve snaze ovlivnit názor adresátů emailu na to, zda propuštění žalobce bylo či nebylo po právu. Současně upozornil na to, že adresáti dostali dostatek času k dosažení dohody a vzhledem k tomu, že jeho všechny výzvy byly ignorovány, nemá jinou možnost než příští týden podat žalobu u soudu – v souvislosti s tím upozornil na to, že soudní jednání jsou v České republice ve většině případů veřejná a na jednání proto hodlá zástupce médií, aby se o případu dozvěděli, a že se jedná o jeho poslední komunikaci před zahájením soudní pře (viz příloha č. 13 zelená složka). Z emailové komunikace ze dne 7. 5. 2018 mezi žalobcem, jméno příjmení, příjmení jméno a jméno příjmení (kopie žalobcem zaslány jméno příjmení, příjmení jméno, jméno příjmení) bylo zjištěno, že žalobce vytkl příjmení příjmení, že nesplnila jeho žádost, aby se nezabývala systémem e-HR a následně požádal, aby ho podpořila v požadavku na přístup do příjmení. jméno příjmení v odpovědi uvedla, že žalobce v požadavku na přístup do příjmení nepodpoří a vysvětlila též proč (žalobce není pracovník finančního oddělení a modul financí je pro pracovníky jiných oddělení důvěrný, žalobce jako centrální nákupčí může mít přístup pouze k modulu surovin). Žalobce se tedy obrátil na jméno příjmení a příjmení příjmení s tím, že bez přístupu k příslušným fakturačním údajům v SAP nemůže řádně pracovat, anonymizováno je první společnost, kde nemá přístup k těmto modulům. právnická osoba označil za směšnou nebo spíše smutnou s tím, že„ tomuhle se neříká týmová spolupráce toto je úplná pohroma“ (viz příloha 14j zelená složka) Z emailové komunikace mezi žalobcem, jméno jméno a jméno příjmení ze dne 11. 9. 2019 týkající se zorganizování schůzek s potenciálními dodavateli vysokozdvižných vozíků, kdy jméno jméno žalobce žádal o zajištění těchto schůzek, avšak žalobce požadoval, aby schůzky zařídil jméno jméno, kterému předal jméno a telefonní číslo potenciálních nových dodavatelů s tím, že on (žalobce) není správný člověk, který by jméno jméno organizoval schůzky a dělal mu celou administrativu. Jelikož žalobce konverzaci přeposlal jméno příjmení, ten oba zúčastněné žádal, aby jednali osobně s tím, že od nich očekává týmovou práci a spolupráci (příloha 14k zelená složka). Z emailové komunikace mezi žalobcem a jméno příjmení z období od 23. 9. do 23. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalobce připomínkoval obsah dohod o srážkách ze mzdy, které žalovaný hodlal uzavírat se svými zaměstnanci, polemizoval se sdělením, že obsah dohod byl konzultován se specialistou na pracovní právo dr. příjmení, žalobce jméno příjmení sděluje, že se pouze snažil pomoci jí vyhnout se riziku, že bude porušen zákoník práce a žalovaný sankcionován za neoprávněnou srážku ze mzdy, zatímco ona překrucuje fakta, roznáší fámy a stěžuje si. jméno příjmení vyjádřil nespokojenost s uvedenou komunikací, jejímž obsahem není spolupráce ale vzájemná kritika a oba žádá o zastavení emailové války, nabídl oběma pomoc při spolupráci a dotázal se žalobce proč a za jakým účelem do svých odpovědí přidává další adresáty, požádal o to, aby bylo diskutováno více osobně než emaily (příloha 14l zelená složka). Z emailové komunikace žalobce adresované dne 1. 2. 2019 jméno příjmení, celému personálnímu oddělení žalovaného a dalším 3 jeho zaměstnancům bylo zjištěno, že žalobce se stěžoval na kvalitu jídla (spálené kuře), popsal správný způsob pečení pro zamezení spálení omáčky a přiložil fotografie správně upečeného masa bez připálenin, nebyl spokojen s reakcí jméno příjmení na jeho stížnost a s kroky, které při jejím řešení podnikla (kontrola stavu v kantýně, ochutnávka jídla, okamžité informování dodavatele, schůzka s dodavatelem a předložení stížnosti se žádostí o nápravu) žádal aby se do věci zapojil výbor pro závodní stravování, obvinil jméno příjmení, že nebojuje za zaměstnance žalovaného ale za dodavatele stravy a další argumentaci označil za ztrátu času (příloha 14m zelená složka). Z emailové korespondence žaloba a jméno příjmení ohledně nového procesu schvalování smluv ze dne 4. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalobce se ředitele ptal, jak finanční oddělení tento proces vymyslelo, když jej s nikým nekonzultovalo, na což mu ředitel odpověděl„ neudělali to“, pracují na digitalizaci procesu a do budoucna vědí, že správa smluv nebude pod celkovou kontrolou finančního oddělení (příloha 14n zelená složka). Z emailu jméno příjmení jméno příjmení ze dne 24. 9. 2019, neučinil odvolací soud žádná skutková zjištění, neboť za situace, kdy není připojena související emailová komunikace, je obsah emailu nejasný a ničeho nevypovídající (příloha č. 4 zelená složka).

20. Z další emailové korespondence, která byla zopakována k důkazu v odvolacím řízení (respektive pouze té její části, která byla vedena v češtině, když žádný z účastníků nepředložil úřední předklad části korespondence vedené v angličtině a ani anglickou částí dokumentace doplnění dokazování nepožadoval), bylo zjištěno, že: Z emailu žalobce adresovaného dne 13. 6. 2018 jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a v kopii jméno příjmení bylo zjištěno, že žalobce upozorňuje na své potíže s přidělenou klávesnicí (zašpiněná, ulepená, mnoho let používaná, nad kterou někdo mnoho let pravidelně snídal i svačil, musel si ji sám vyčistit a následně objednat českou, protože přidělená byla anglická a nebyl na ní schopen pracovat v českém jazyce), s přiděleným telefonem (zašpiněný, zaprášený, musel ho sám vyčistit), s notebookem (musel si jej sám z angličtiny nastavit na češtinu), na přidělení již dříve někým používané SIM karty (na číslo chodí nevyžádané e-shopové akční nabídky) a na již půl roku vrzající přidělenou židli, kterou nehodlá rekonstruovat nebo opravovat svépomocí a žádá proto o přidělení jiné (příloha 14a černá složka). Z emailové korespondence ze dne 22. 6. 2018 mezi žalobcem, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení bylo zjištěno, že se vyskytly nejasnosti ohledně přístupu do systému právnická osoba a anonymizováno. V komunikaci ohledně zablokování kódu do příjmení žalobce vytýká příjmení příjmení a jméno příjmení (na vědomí příjmení příjmení a příjmení jméno) negativní přístup namísto normální profesionální spolupráce a podivuje se nad tím, že je baví reagovat stále negativně namísto krátké stručné odpovědi na zadaný dotaz s tím, že ho nebaví namísto efektivní spolupráce se s nimi stále dohadovat o nesmyslech jako v mateřské škole (příloha 14b černá složka). Z emailové komunikace ze dne 20. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalobce řešil s jméno příjmení pravopisnou chybu ve firemních novinách s tím, že by bylo fajn, kdyby články psali lidé ovládající spisovnou češtinu nebo aby někdo, kdo umí česky, udělal před vydáním jazykovou korekturu; jméno příjmení poděkovala za upozornění s tím, že text ve finále kontroluje ona, a že jí to uniklo (příloha 14c černá složka) V emailové komunikaci dne 29. 8. 2018 žalobce řešil nespokojenost se stravováním u žalovaného, konkrétně kvalitu ovoce (tvrdé hnusné nektarinky, kyselá tvrdá hruška drahá i zdarma s dotazem, zda ovoce dodavatel stravy kupuje ve slevě, nebo sbírá u cesty v příkopu či zda je ovoce určeno k odnosu domů na kompot). S odpovědí, že situace byla prověřena (hruška tvrdší ale chuťově dobrá), že bude-li se situace opakovat, může ovoce v kantýně reklamovat a že s majitelem firmy zajišťující stravování proběhlo jednání a o případných změnách bude informován, se nespokojil, opět popisoval nekvalitní ovoce a„ včerejší“ rohlíky a ironicky hodnotil způsob, jakým byla jeho stížnost na nepoživatelné hrušky prověřena – příloha 14d černá složka. Z emailové komunikace z období 17. – 28. 1. 2019 ohledně žádosti jméno příjmení adresované žalobci ohledně prodloužení splatnosti faktur vystavených žalovanému firmou právnická osoba ze 14 dnů na měsíc a dotazu jméno příjmení, zda mají záležitost vyřešit sami nebo zda lze využít možnost„ nového“ centrálního nákupu bylo zjištěno, že žalobce reagoval tak, že jeho rolí není dělat sekretářku pro celou fabriku, ale zabývat se strategií, procesy, úsporami apod., jeho rolí není aby všem sám volal, když někdo něco chce, a že místo psaní emailů mohli zvednout telefon a zeptat se„ jich nejdříve co oni na to“. Dále uvedl, že svůj názor na otázku splatnosti faktur již prezentoval řediteli a tato otázka bude muset být řešena. Zakončil tím, že pokud by právnická osoba s prodloužením splatnosti nesouhlasila, nechť mu to sdělí a předají k vyřešení spolu s potřebnými kontakty (příloha 14e černá složka). Z emailové komunikace žalobce s jméno příjmení a jméno příjmení ze dne 29. 1. 2019 bylo zjištěno pouze to, že jmenovaní si u žalobce ujasňovali otázku, zda kancelářské potřeby mají objednat sami nebo zda jejich nákup jde přes centrálního nákupčího, žalobce na prvotní dotaz reagoval otázkou„ Ahoj, to je co toto?“ (příloha 14f černá složka). Z emailové komunikace mezi jméno příjmení, jméno příjmení a žalobcem z období 1. – 4. 7. 2019 bylo zjištěno, že předmětem komunikace byla ve stanoveném termínu neopravená docházka za 6/ 2019, ve které se žalobce vymezil proti neprofesionálně použitému termínu neomluvená absence a vyjádřil podiv nad požadavkem na opravu docházky s tím, že sám si docházku neschvaluje, od středy má schválenou dovolenou a nemá žádnou neomluvenou absenci - bylo mu vysvětleno, jaká pravidla jsou u žalovaného nastavena ohledně opravy docházky a zadávání dovolené čerpané na konci měsíce a příslušná pracovnice se žalobci omluvila za termín neomluvená absenci s tím, že příště bude používat termín neopravená absence; (příloha 14g černá složka). Z emailové komunikace mezi žalobcem a jméno příjmení ze dne 25. 1. 2019 až 22. 2. 2019 ohledně vyjednávání s agenturami (respektive z komunikace, která k tomuto tématu probíhala v českém jazyce) bylo zjištěno, že jmenovaní se domlouvali a vyjasňovali si nejasnosti ohledně organizování tohoto vyjednávání, kdy podle ředitele se měli na vyjednávání s agenturami podílet oba a žalobce měl následně udělat analýzu s tím, že v případě jeho nesouhlasu to mohou s ředitelem probrat. Na to reagoval žalobce dotazem, zda vše řídí ředitel (manažery i jejich projekty), či zda jednotliví manažeři řídí své projekty samostatně a řediteli jen reportují, co a jak dělají a samostatně rozhodují, že mu není jasné, jestli je jméno příjmení manažerka, zda vyjednávání bude řídit sama nebo ve spolupráci s ním nebo jestli to má vyřídit on sám (příloha 14h černá složka). Z emailové komunikaci z 25. 6. 2019 si žalobce s jméno příjmení vyjasňovali své kompetence, kdy žalobce trval na tom, že do kompetence jméno příjmení jako HR manažerky nespadá komunikace s dodavateli, při které je navíc obcházen centrální nákupčí, jméno příjmení se odvolávala na absenci nastavení procedury v rámci interních procesů, aby bylo jasné, co má kdo dělat – toto nastavení procesů je úkolem žalobce. příjmení jméno příjmení ukončila sdělením, že upřednostňuje přímou komunikaci mezi nimi a ředitelem a toto je poslední email, který ve věci píše, protože žalobce nemá pravomoc určovat, co jej její prací (příloha 14i černá složka).

21. Jde-li o vymezení výpovědního důvodu, bylo z výpovědí z pracovního poměru ze dne 15. 7. 2019 zjištěno, že důvod výpovědi byl slovně vymezen následujícím způsobem (pro vysvětlení text psaný tučně kurzívou je společný pro obě výpovědi z pracovního poměru ze dne 15. 7. 2019, ostatní text byl obsažen pouze v pořadí druhé výpovědi): „ Od 21. 3. 2019, kdy vám byla předána výzva k odstranění nedostatků vaší práce a výzva ke zlepšení vaší komunikace a spolupráce s ostatními členy Manažerského týmu a ředitelem společnosti, stále nesplňujete bez našeho zavinění požadavky pro řádný výkon vaší práce, stanovení vnitřními předpisy společnosti viz Nákup nepřímého materiálu a Pracovní řád společnosti. Tyto požadavky s Vámi byly několikrát projednávány, vzhledem k délce vašeho pracovního poměru jste dostal dostatečný čas na jejich zlepšení, ale stále nesplňujete požadavky na výkon práce pozice Central Buyera. Vašimi nedostatky jsou zejména neschopnost komunikace s nadřízeným (viz emailová komunikace ze dne 14. 4. 2019 mezi vámi a ředitelem společnosti, ve které se vyjadřujete o řediteli společnosti, že lže, když vás nabádá k nastavení procesu o nepřímém nákupu) a s některými kolegy z manažerského týmu (viz emailová komunikace ze dne 7. 8. 2018 mezi Vámi a jméno příjmení, Finance Assistant Manager o dodržování pravidel služebních cest), nespolupráce s ostatními zaměstnanci (viz emailová komunikace mezi Vámi a jméno příjmení, HR Manager, dne 6. 3. 2019, o vaší komunikace s dodavatelem stravy bez jejího vědomi), neochota pracovat na zadaném úkolu, neochota přijmout odpovědnost za svoji práci, ztráta loajálnosti ke společnosti, nevěnování se plně pracovní činnosti, napadání, urážení a pomlouvání kolegů a ředitele společnosti zejména v emailové komunikaci (viz emailová komunikace mezi Vámi a HR manažerem jméno příjmení ze dne 7. 2. 2019 o schůzkách a vyjednávání s agenturami, viz emailová komunikace ze dne 14. 4. 2019 mezi vámi a ředitelem společnosti, ve které se vyjadřujete o řediteli společnosti, že lze, kdy Vás nabádá k nastavení procesu o nepřímém nákupu, emailová komunikace ve které popisujete lživě korupční jednání ze stany ředitele a HR manažera, ze dne 15. 4. 2019, adresována příjmení jméno a anonymizována dvě slova). Tyto nedostatky Vám byly několikrát komunikovány, naposledy dne 21. 3. 2019 za účasti HR manažera a vašeho nadřízeného, ředitele společnosti, bohužel ale nadále přetrvávají a nedošlo k jejich odstranění. Několikrát také po tomto termínu Vás ředitel společnosti ústně upozorňoval na splnění a zlepšení těchto požadavků. I před několik upozornění tyto požadavky nesplňujete.“ 22. Z hlediska skutkového stavu bylo zjištěno, že dne 15. 7. 2019 žalovaný žalobci předal v rozdílných okamžicích (a žalobce převzal) dvě samostatné listiny, obě označené jako„ Výpověď z pracovního poměru pro nesplňování požadavků pro řádný výkon práce (§ 52 písm. f/ zákoníku práce)“. Z textu obsaženého v uvedených listinách není zřejmé, že by spolu souvisely, navazovaly na sebe nebo že by později předaná listina s podrobněji rozvedenými důvody výpovědi na předešlou listinu navazovala nebo ji jakkoli doplňovala. Sám žalobce považoval obě listiny, které dne 15. 7. 2019 od žalovaného převzal, za dvě samostatné výpovědi z pracovního poměru, a stejně tak je za samostatná právní jednání považoval i žalovaný, což ostatně prezentoval i ve svých vyjádřeních v průběhu řízení. Skutečnost, že by žalovaný v pořadí druhou výpovědí mínil pouze konkretizaci výpovědi první, nevyplývá ani z výpovědi Mgr. jméno příjmení, která obě výpovědi z pracovního poměru vypracovala a žalobci předala. Ta sice ve své svědecké výpovědi uvedla, že v pořadí druhá výpověď byla„ pouze konkretizací výpovědi první“, současně však uvedla i to, že žalobci navrhla, že první výpověď skartují a„ bude pouze druhá, delší výpověď“. Z jednání žalovaného při předávání v pořadí druhé výpovědi z pracovního poměru je tedy zjevné, že se jednalo o dvě samostatné výpovědi z pracovního poměru, a že při předávání druhé výpovědi byla ve hře i možnost odvolání první výpovědi, byť ne postupem, který by byl v souladu s § 50 odst. 4 zákoníku práce. Soud I. stupně proto nepochybil, posuzoval-li platnost obou výpovědí z pracovního poměru, doručených žalobci dne 15. 7. 2019 jako dvě samostatná právní jednání žalovaného, a platnost každé z výpovědí posuzoval samostatně.

23. Nezbytnou formální náležitostí výpovědi z pracovního poměru je dle § 50 odst. 4 zákoníku práce skutkové vymezení jeho důvodu. Důvod výpovědi z pracovního poměru musí být v jeho písemném vyhotovení vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným (tj. musí být uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit). Skutečnosti, které byly důvodem výpovědi z pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, postačí, lze-li výkladem právního jednání zjistit úmysl jednajícího, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen.

24. Při výkladu právního jednání vyjádřeného ve výpovědi z pracovního poměru se především vychází z použitého slovního vyjádření. Jestliže ze slovního vyjádření dostatečně úmysl jednajícího nevyplývá, tj. nevyplývá z něj důvod výpovědi z pracovního poměru, je třeba se pokusit pochybnosti o jeho obsahu odstranit výkladem podle § 18 zákoníku práce ve spojení s § 555 a § 556 o.z. s přihlédnutím k okolnostem, za kterých bylo právní jednání učiněno a též k praxi stran. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistil úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016). Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze "nahrazovat" nebo "doplňovat" vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. 21 Cdo 379/2000 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 198/96, uveřejněný pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, z novějších rozhodnutí potom rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3480/2016).

25. Platnost výpovědi z pracovního poměru je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy bylo právní jednání učiněno (srov. § 18 zákoníku práce ve spojení s § 555 a § 556 o.z.). Tato zásada se uplatňuje rovněž při posuzování platnosti právního jednání směřujícího k rozvázání pracovního poměru. Zkoumání podmínek stanovených pracovněprávními předpisy pro podání platné výpovědi z pracovního poměru se proto děje podle stavu existujícího v době výpovědi. Vzhledem k tomu, že právní účinky výpovědi z pracovního poměru nastávají dnem, v němž byla výpověď ve smyslu § 334 zákoníku práce doručena druhému účastníku (popřípadě se považuje za doručenou), posuzuje soud platnost výpovědi z pracovního poměru k tomuto dni. Za situace, kdy dne 15. 7. 2019 byly žalobci žalovaným doručeny obě výpovědi z pracovního poměru (tj. jak výpověď se stručnějším skutkovým vymezení výpovědního důvodu, tak výpověď se skutkovým vymezením výpovědního důvodu obsahujícím odkazy na konkrétní emailovou komunikaci a její obsah), bylo třeba se při posouzení otázky určitosti skutkového vymezení výpovědního důvodu zabývat tím, zda dne 15. 7. 2019 bylo žalobci zřejmé, s ohledem na obsah obou výpovědí i s přihlédnutím k okolnostem, za kterých žalovaný ke skončení pracovního poměru s žalobcem přistoupil, jaké jeho konkrétní jednání se důvodem výpovědí stalo.

26. Jde-li o určitost skutkového vymezení výpovědního důvodu v obou výpovědích z pracovního poměru ze dne 15. 7. 2019, které žalobce od žalovaného převzal téhož dne, je ze slovního vyjádření ve výpovědích obsaženém (viz výše odstavec 21 odůvodnění) dle odvolacího soudu zřejmé, že jejich důvodem se stala skutečnost, že žalobce nebyl schopen komunikovat a spolupracovat s ostatními zaměstnanci i s ředitelem a s kolegy s manažerského týmu žalovaného, neochota žalobce pracovat na zadaném úkolu a odmítání přijmou odpovědnost, a též ztráta loajálnosti k žalovanému, nevěnování se plně pracovní činnosti, napadání, urážení a pomlouvání kolegům a ředitele žalovaného, a to zejména v emailové komunikaci. Skutečnost, že žalobci muselo být dne 15. 7. 2019, kdy obě výpovědi z pracovního poměru byly žalobci žalovaným doručeny, zřejmé, jaké jeho jednání se stalo konkrétně důvodem výpovědí, dle odvolacího soudu vyplývá zejména ze zápisu z jednání jednatele žalovaného s žalobcem ze dne 21. 3. 2019, na které obě výpovědi odkazovaly. Bylo totiž prokázáno, že při tomto jednání bylo s žalobcem projednáno (viz zápis z uvedeného jednání, výpověď jednatele žalovaného i žalobce), že mu dle žalovaného chybí schopnost a předpoklad zvládnou funkci, kterou zastává, protože s ním není dobrá spolupráce a komunikace, z jeho strany chybí spolupráce a ochota, zneužívá své postavení, a současně s ním byly projednány možnosti jak zlepšit přístup žalobce a týmovou spolupráci s tím, že žalobce žalovanému potvrdil, že je schopen změnit obojí. Z odkazů na obsah emailové komunikace, na kterou odkazovala v pořadí druhá výpověď z pracovního poměru, i z další emailové komunikace provedené k důkazu, které byl žalobce aktivním účastníkem, pak muselo být žalobci zřejmé i to, co konkrétně žalovaný mínil neochotou pracovat na zadaném úkolu a odmítáním přijmou odpovědnost (tj. že žalobce namísto toho, aby plnil své pracovní úkoly, a to zejména hlavní úkol, spočívající v nastavení procesu nepřímého nákupu u žalovaného, splnění úkolu oddaluje a namísto toho využívá absence jasně nastavených kompetencí k tomu, aby své pracovní povinnosti přenášel na ostatní zaměstnance žalovaného, jejichž práci navíc často podroboval kritice, někdy i nevybíravé – například emailová komunikace, která byla součástí emailu žalobce tchajwanské centrále ze dne 14. 4. 2019). Z odkazu na email ze dne 14. 4. 2019, který žalobce adresoval thajwanské centrále žalovaného, muselo být žalobci zřejmé i to, co konkrétně žalovaný ve výpovědích mínil pod pojmem„ ztráta loajálnosti ke společnosti, napadání a urážení kolegů a ředitele“ a vzhledem k obsahu emailové komunikace, kterou žalobce vedl se spolupracovníky například ohledně svých výtek ke stravě v kantýně nebo ohledně kvality mu přidělených pracovních pomůcek muselo být žalobci zřejmé i to, co měl žalovaný na mysli po pojmem„ nevěnování se pracovní činnosti“. S ohledem na shora uvedené tak je třeba se soudem I. stupně souhlasit v tom, že v obou výpovědích z pracovního poměru ze dne 15. 7. 2019, je důvod výpovědi vymezen dostatečně konkrétně a určitě tak, jak to má na mysli výše citovaný § 50 odst. 4 zákoníku práce.

27. Z výše uvedených skutečností pak vyplývá i to, že důvody obou výpovědí lze podřadit pod skutkovou podstatu obsaženou v § 52 písm. f/ zákoníku práce, a to jak ve větě před středníkem (tj. nesplňování požadavků žalovaného pro řádný výkon práce žalobce bez zavinění žalovaného), tak ve větě za středníkem (tj. neuspokojivé pracovní výsledky žalobce, které byly důsledkem nesplňování požadavků žalovaného na výkon práce žalobce), nikoli pod skutkovou podstatu dle § 52 písm. f/ zákoníku práce, tj. soustavné méně závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci. Z vymezení výpovědních důvodů v obou výpovědích ze dne 15. 7. 2019 totiž nevyplývá, že by žalovaný žalobci vytýkal porušování pracovních povinností a toto porušování nevyplývá ani z provedeného dokazování.

28. Žalobci i soudu I. stupně lze přisvědčit v tom, že jde-li o důvod výpovědí z pracovního poměru, kterým bylo nesplňování požadavků žalovaného pro řádný výkon práce žalobce spočívající v jeho neuspokojivých pracovních výsledcích, nebyla splněna zákonem stanovená podmínka platnosti takové výpovědi z pracovního poměru spočívající v tom, že zaměstnavatel v době posledních 12 měsíců zaměstnance písemně vyzval k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků a zaměstnanec neuspokojivé pracovní výsledky neodstranil, ačkoli mu k tomu byla poskytnuta přiměřená lhůta. Písemná výzva k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků je hmotněprávním předpokladem platnosti výpovědi dané zaměstnanci podle § 52 písm. f/ věty za středníkem zákoníku práce, přičemž náležitostí tohoto faktického úkonu je stanovení lhůty, ve které má zaměstnanec neuspokojivé pracovní výsledky odstranit. Za výzvu k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků, jak konstatoval již soud I. stupně, proto nelze považovat zápis z jednání žalobce, jméno příjmení a jméno příjmení ze dne 21. 3. 2019, neboť i když byl tento zápis žalobci předán (viz výpověď Mgr. jméno příjmení), z jeho obsahu nevyplývá, že pokud byly žalobci vytknuty neuspokojivé pracovní výsledky, byla mu pro jejich odstranění poskytnuta nějaká lhůta.

29. S ohledem na výše uvedené proto zbývalo posoudit, zda žalovaný platně rozvázal pracovní poměr s žalobcem výše uvedenými výpověďmi z důvodu dle § 52 písm. f/ věta před středníkem zákoníku práce, tj. pro nesplňování požadavků žalovaného pro řádný výkon práce žalobce, a to bez zavinění žalovaného. Žalovaný nesplňování požadavků žalobce pro řádný výkon práce žalobce ve výpovědích vymezil jako neschopnost komunikace, nespolupráci, ztrátu loajálnosti ke společnosti, která našla odraz v napadání, urážení a pomlouvání kolegů a ředitele společnosti, a to zejména v emailové komunikaci.

30. Požadavky, které jsou nezbytnou podmínkou pro řádný výkon práce, stanoví zaměstnavatel sám; reflektují především konkrétní podmínky u zaměstnavatele a jeho představy o tom, jaké nároky mají být kladeny na zaměstnance, který konkrétní druh práce (funkci) vykonává. Podle druhu vykonávané práce se mohou dotýkat nejen kupř. zvláštních odborných znalostí, morálních kvalit zaměstnance či jeho řídících a organizačních schopností, ale mohou spočívat také v dosažení určitého vzdělání, stupně kvalifikace nebo určitých dovedností. Mohou vyplývat z pracovní smlouvy, organizačního řádu, vnitropodnikové směrnice, popř. z pracovních příkazů vedoucího zaměstnance, nebo může jít o požadavky, které jsou pro výkon určité práce všeobecně známé. I když požadavky pro řádný výkon sjednané práce stanoví sám zaměstnavatel, nemůže přitom postupovat libovolně. Zaměstnavatelem vytyčené požadavky musí být z hlediska výkonu práce oprávněné a povahou pracovních činností (objektivně vzato) ospravedlnitelné, přičemž právní význam mají jen tehdy, jestliže jejich nesplnění zaměstnavatel nezavinil. Má-li být naplněn výpovědní důvod spočívající v nesplňování požadavků, které považuje zaměstnavatel za nezbytné pro řádný výkon sjednané práce, nesmí jít o požadavky svou podstatou nevýznamné a musí zároveň být dána absence kvality požadovaných skutečností po delší dobu. Zákon výslovně nestanoví, jaké skutečnosti mají být podkladem pro úsudek o tom, zda zaměstnanec, kromě předpokladů stanovených obecně právními předpisy, splňuje (anebo nesplňuje) také požadavky, které jsou nezbytné pro řádný výkon jeho práce.

31. Z hlediska skutkového stavu bylo soudem I. stupně zjištěno, a mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce u žalovaného pracoval na pozici centrální nákupčí. Z popisu pracovního místa centrálního nákupčího bylo zjištěno, že měl mimo jiné koordinovat dodavatele se zpětnou vazbou internímu zákazníkovi, vybírat a schvalovat dodavatele, kontaktovat dodavatele ohledně termínů a nákladů, odpovídat za komunikaci s interním zákazníkem a případně s externími zákazníky, podporovat interní oddělení v oblasti projektu trvalého rozvoje s podporou dodavatelů a nákupu, centrálně řídit dodavatelský proces a potřeby dokumentace a kontroly norem a mezi jehož klíčové povinnosti, odpovědnosti a pravomoci patřila mimo jiné každodenní komunikace s interním zákazníkem, komunikace s nákladovým oddělením podniku, smluvní řízení projektové dokumentace, zapracování požadavků ústředí anonymizováno a dodržování stanovených termínů, reakce na požadavky podpory s citlivým přístupem k včasnosti a časově koordinovaným způsobem (viz příloha č. 3 zelená složka). Dále bylo zjištěno, že když se žalobce o pracovní pozici centrálního nákupčího u žalovaného ucházel, deklaroval (viz„ Žádost o zaměstnán IDL“ – příloha č. 3 zelená složka), že za své silní stránky považuje právě komunikační dovednosti a vyjednávací schopnosti a chce se zlepšit v týmové práci.

32. Žalovaný tak v době, kdy s žalobcem uzavíral pracovní smlouvu, důvodně předpokládal, že žalobce splňuje jeho požadavky na výkon pracovní pozice centrální nákupčí vyplývající z popisu předmětné pracovní pozice, neboť vycházel z žalobcem poskytnutých údajů o tom, že má komunikační a vyjednávací schopnosti, a že má schopnosti a zkušenosti zastávat funkci, o kterou se ucházel (viz údaje uvedené žalobcem v jeho životopise, z nichž bylo zjištěno, že podniká jako externí strategický nákupčí, a že pracoval jako globální zásobovací specialista, nepřímé zdroje u firmy příjmení příjmení, jako globální vedou prodeje, plánování zásob a provozního plánování u firmy anonymizováno, spol. s r.o., jako vedoucí nákupu u firmy anonymizována dvě slova spol. s r.o., jako hlavní nákupčí u firmy právnická osoba, jako obchodník u firmy anonymizováno. Ltd., anonymizováno, a jako nákupčí výrobních surovin u firmy právnická osoba, obec). S ohledem na popis pracovní pozice centrální nákupčí a na to, jak byly kompetence centrálního nákupčího vymezeny v listině označené jako„ ulice systém řízení rizik, ulice a platební cyklus a Nákup nepřímého materiálu verze 5 z 2018 /10/08“ je nepochybné, že požadavky žalovaného na žalobce byly zcela oprávněné, protože centrální nákupčí musel při výkonu práce konstruktivně spolupracovat se všemi odděleními žalovaného včetně ostatních manažerů a dalších zaměstnanců, a že tedy schopnost komunikace a spolupráce je klíčovou schopností, vlastností, kterou musí osoba v postavení centrálního nákupčího ovládat a zvládat, a to zvláště za situace, kdy pozice centrálního nákupčího byla u žalovaného vytvořena nově a schopnost spolupráce a komunikace byla klíčovou pro splnění úkolů, které před sebou žalobce měl (nastavit procesy přímého nákupu, které do té doby u žalovaného nebyly nastaveny nebo byly nedostatečné).

33. Jak však bylo v řízení prokázáno, schopnost žalobce komunikovat, vyjednávat a spolupracovat s ostatními nebyla na takové úrovni, jakou žalobce žalovanému při nástupu do zaměstnání prezentoval, a neodpovídala jeho deklarovaným dlouholetým zkušenostem v oboru. Výpovědí nejen jednatele žalovaného, ale zejména výpovědí všech slyšených svědků (viz odstavec 16) bylo v řízení prokázáno, že žalobcův styl komunikace kazil pracovní atmosféru u žalovaného do té míry, že zaměstnanci, kteří s ním měli spolupracovat, se postupem času začali takové spolupráci vyhýbat, neboť žalobce se v komunikaci s nimi uchyloval ke konfrontačnímu a nekonstruktivnímu tónu, z jeho sdělení nezřídka vyzařovala nadřazenost, ironie a zpochybňování jejich schopností, což bylo zcela logicky spolupracovníkům příjemné a ve finále je to demotivovalo a jednání žalobce tak vytvářelo u žalovaného nezdravou, dusnou pracovní atmosféru. Neschopnost žalobce spolupracovat a komunikovat s ostatními se tak neprojevovala pouze v jeho neuspokojivých pracovních výsledcích, ale zejména v tom, že namísto toho, aby spolupracovníky ke vzájemné spolupráci motivoval a byl jim příkladem, od spolupráce a komunikace se spíše odrazoval, jeho jednání v lidech, s nimiž měl spolupracovat, naopak vytvářelo nechuť k takové spolupráci a komunikaci s žalobcem a bylo zdrojem napjaté pracovní atmosféry u žalovaného.

34. Odvolací soud si je vědom toho, že k důkazu provedená emailová komunikace žalobce s nadřízenými a spolupracovníky představuje jen vzorek komunikace, kterou žalobce za dobu svého působení u žalovaného vedl, a vědom si je i toho, že žalobce je člověk jako každý jiný, a proto se může stát, že občas tzv.„ ujede“. Nicméně i přesto má za to, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce dlouhodobě (emaily pokrývaly období již od roku 2018) nejednal s nadřízenými a se spolupracovníky (snad vyjma jméno příjmení, který se s žalobcem znal z minulosti, i když i on připouštěl komunikační problémy žalobce) v souladu s etickým kodexem žalovaného tak, aby byl pro ostatní příkladem, aby jeho jednání vedlo k vytvoření tvůrčího pracovního prostředí, aby podporoval v ostatních ochotu pracovat na zadaných úkolech a vzájemně spolupracovat. Bez toho, aby se odvolací soud zabýval tím, zda poznámky, podněty a připomínky obsažené v této komunikaci byly či nebyly důvodné, a bez toho, aby je hodnotil, emailová komunikace potvrzuje skutečnosti, které byly zjištěny z výpovědi svědků i z výpovědi jednatele žalovaného (viz odstavec 16 výše). Potvrzuje, že žalobce v komunikaci se spolupracovníky a nejen s nimi, ale i s vedením žalovaného včetně jeho tchajwanské centrály, nezřídka volil namísto konstruktivního přístupu přístup konfrontační, byl-li upozorněn na nějaký nedostatek nebo byla-li vyjádřena nespokojenost s výsledky jeho práce, namísto sebereflexe osočoval z chyb ostatní, stěží se přizpůsoboval nastaveným procesům u žalovaného, které mu nevyhovovaly (např. pravidla pro evidenci docházky, pravidla pro přístup do finančních systémů žalovaného), pokud nebyl spokojen s odpovědí komunikaci zbytečně vyhrocoval ve snaze přesvědčit ostatní za každou cenu o své pravdě a o tom, že ostatní ke své práci nepřistupují správně a odpovědně (např. emaily ohledně přístupu do finančních systémů, kvality stravy, pravopisné chyby ve firemním zpravodaji), odváděl ostatní zaměstnance od práce tím, že je jednak zbytečně zdlouhavě zatěžoval problémy, které zveličoval (viz např. právě stížnosti na stravu, vybavení kanceláře) nebo jimi zatěžoval spolupracovníky, v jejichž kompetenci jejich řešení nebylo (na což byl jednatelem opakovaně upozorněn). I když žalobce v řízení prezentoval, že mu šlo jen a pouze o blaho firmy (což dokumentoval výčtem toho, co čem všem u žalovaného pracoval, jakých dosáhl výsledků a finančních úspor pro žalovaného), nelze se z celkového kontextu případu zbavit dojmu, že žalobci šlo zejména o to, přesvědčit ostatní o své výjimečnosti, nepostradatelnosti a nenahraditelnosti, o čemž svědčí nejen emaily adresované tchajwanské centrále žalovaného (v nichž nejenže znevažoval práci ostatních, osočoval je z korupčního jednání, prezentoval se jako osoba, která jako jediná může korupčnímu prostředí zabránit, ale též se uchýlil k výhrůžkám v tom smyslu, že tzv. nebude-li po jeho, očerní žalovaného u konkurence a bude svůj případ medializovat). Uvedený dojem pak jen dokresluje tvrzení samotného žalobce o tom, že dokud byl jeho pracovní poměr na dobu určitou, bál se o to, aby mu byl prodloužen, a proto svou k ritiku podkládal fakty, po prodloužení pracovního poměru na dobu určitou, se již„ bál méně“ a začal poukazovat i na pochybení manažerů (z obsahu emailové korespondence však již nevyplývá, že by i tuto kritiku dále podkládal fakty).

35. S ohledem na vše výše uvedené proto lze souhlasit se soudem I. stupně, že požadavky žalovaného na výkon práce centrálního nákupčího, spočívající ve schopnosti komunikace a spolupráce, žalobce nesplňoval dlouhodobě a v takové intenzitě, která žalovaného opravňovala k postupu podle § 52 psím. f/ věta před středníkem zákoníku práce. Jak správně konstatoval soud I. stupně, bylo by proti smyslu zákoníku práce i pracovněprávních vztahů, aby zaměstnavatel musel za každou cenu strpět ve svém kolektivu zaměstnance, který i když splňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce (vzdělání, kvalifikace, praxe, věk apod.), nesplňuje požadavky další, neméně důležité, nezbytné pro řádný výkon jeho práce, a jehož povahové vlastnosti a osobnostní nastavení mu ve splňování požadavků zaměstnavatele pro řádný výkon práce de facto brání a ve svém důsledku kazí celkovou pracovní atmosféru, která je pro fungování žalovaného klíčová. Na situaci pak nic nemění skutečnost, že žalobci byl pracovní poměr sjednaný původně na dobu určitou prodloužen na dobu neurčitou a byla mu zvýšena mzda, neboť tento vstřícný krok žalovaného (který jednatel vysvětlil tím, že k žalobci byl shovívavý, a chtěl mu poskytnout dostatečný časový prostor, aby se zapracoval, když jeho pracovní pozice byla pracovní pozicí nově zřízenou) nelze brát s ohledem na celkové okolnosti případu za důkaz toho, že žalobce splňoval představy a požadavky žalovaného na osobu, která by měla vykonávat práci centrálního nákupčího. Naopak to svědčí o tom, že žalovaný se snažil žalobci vytvořit podmínky a prostor pro to, aby mohl své předpoklady a požadavky žalovaného pro výkon práce uplatnit, k čemuž však ani přes podporu žalovaného nedošlo (viz z emailové korespondence vyplývající nabídky jednatele na poskytnutí pomoci a podpory žalobci). Je proto nepochybné, že předpoklady žalovaného pro řádný výkon práce centrálního nákupčího žalobce nesplňoval bez zavinění žalovaného.

36. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé I. jako věcně správný za použití § 219 o.s.ř. potvrdil.

37. Na okraj považuje odvolací soud za vhodné vyjádřit se k tvrzení žalobce o tom, že mu bylo v souvislosti se skončením pracovního poměru žalovaným vyhrožováno. Byť odvolací soud při svém rozhodování nepřihlížel k soudem I. stupně provedené audionahrávce (protože obsahuje jen krátký výsek cca 40 minutového jednání účastníků dne 15. 7. 2019), bylo-li na jednání žalobci jednatelem žalovaného skutečně řečeno, že pokud neuzavře dohodu o skončení pracovního poměru dostane od žalovaného výpověď, nelze takové sdělení žalovaného v žádném případě považovat za výhrůžku nebo za nátlak (jak správně zhodnotil již soud I. stupně), nýbrž za informaci o tom, že žalovaný s žalobcem hodlá ukončit pracovní poměr a předestření možností, které v této souvislosti zvažuje.

38. Jde-li o rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení, zde dospěl odvolací soud k závěru, že výši těchto nákladů soud I. stupně neurčil správně, neboť pominul, že předmětem řízení byla neplatnost dvou samostatných výpovědí z pracovního poměru. Jednalo se tedy o dvě spojená řízení a při při určení tarifní hodnoty proto bylo třeba postupovat podle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/ a § 12 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb., podle kterých činí odměna advokáta za 1 úkon právní služby 3.900 Kč Náklady, které v řízení před soudem I. stupně vznikly v řízení úspěšnému žalovanému, jsou proto představovány odměnou advokátky žalovaného za 12 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 2 × písemné podání ve věci a 4 × účast u soudního jednání, z nichž 3 jednání byla delší než 2 hodiny a 1 jednání delší než 4 hodiny) á 3.900 Kč (§ 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/, § 12 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky 177/1996 Sb.), 12 částkami paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou za promeškaný čas v souvislosti s účastí advokáta na 4 jednáních soudu I. stupně v rozsahu 48 půlhodin á 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou hotových výdajů v celkové výši 10.017 Kč za 4 cesty obec obec a zpět o délce každé zpáteční cesty 2x 205 km (tj. celkem 1.640 km) absolvované značka automobilu, registrační značka se spotřebou dle technického průkazu 6 l motorové nafty /100 km, při ceně 1 litru motorové nafty 31,80 Kč a sazbě základních náhrad 4,20 Kč/km (viz vyhláška č. 358/2019 Sb.), to vše zvýšeno o částku 13.696 Kč představující 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokátka žalovaného plátcem (§ 137 odst. 1, § 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). V řízení před soudem I. stupně žalovanému náklady v celkové výši 78.913 Kč, a nikoli ve výši 58.584 Kč jak ji nesprávně určil soud I. stupně. Odvolací soud proto za použití § 220 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně změnil ve výroku II. o náhradě nákladů řízení tak, že žalobce zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 78.913 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

39. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití b§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že v odvolacím řízení neúspěšný žalobce byl zavázán k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 17.658 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.). Uvedená částka sestává z nákladů, které v odvolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupení advokátkou a sestávají z její odměny za 2 úkon právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) á 3.900 Kč (§ 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/, § 12 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky 177/1996 Sb.), z odměny za 1 úkon právní služby á 1.950n Kč (vyjádření k odvolání žalobci proti rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření (§ 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/, § 12 odst. 3, § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky 177/1996 Sb.), 3 částkami paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou za promeškaný čas v souvislosti s účastí advokáta na jednání odvolacího soudu I. stupně v rozsahu 11 půlhodin á 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou hotových výdajů v celkové výši 2.843 Kč za cestu obec obec a zpět o délce zpáteční cesty 2x 207 km (tj. celkem 414 km) absolvované značka automobilu, registrační značka se spotřebou dle technického průkazu 6 l motorové nafty /100 km, při ceně 1 litru motorové nafty 36,10 Kč a sazbě základních náhrad 4,70 Kč/km (viz vyhláška č. 511/2021 Sb.), to vše zvýšeno o částku 3.065 Kč představující 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokátka žalovaného plátcem (§ 137 odst. 1, § 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek ustanovení § 237 o.s.ř. do dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.