49 CO 4/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Pavly Kohoutkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , část obce zastoupený JUDr. jméno příjmení advokátem sídlem obec , anonymizováno číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem obec , ulice a číslo zastoupený JUDr. jméno příjmení advokátkou se sídlem obec ulice a číslo o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 29. června 2020, č.j. 5 C 355/2018-97, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 17. června 2021, č.j. 5 C 355/2018-139,

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti skončení pracovního poměru okamžitým zrušením, k němuž žalovaný přistoupil dopisem ze dne 23. 10. 2018, doručeným žalobci téhož dne.

II. Žalovanému se vůči žalobci přiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši, která bude určena samostatným usnesením, kterou je žalobce povinen zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení o určení výše nákladů řízení České republice – Okresnímu soudu v Prostějově.

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že: Žaloba se zamítá (výrok I.), žalobce je povinen zaplatit České republice, zastoupené Okresním soudem v Prostějově, náklady řízení vzniklé na straně žalované, z důvodu ustanovení zástupkyně z řad advokátů JUDr. [jméno] [příjmení] žalovanému, ve výši, která bude určena v samostatném rozhodnutí, a to do tří dnů ode dne, kdy rozhodnutí tuto výši určující nabude právní moci (výrok II.) a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení.

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením, k němuž žalovaný přistoupil pro nevyplacení mzdy za měsíc 8/2018 dopisem ze dne 3. 10. 2018, doručeným žalobci téhož dne. Důvod neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru spatřoval žalobce ve skutečnosti, že mzda za 8/2018 žalobci nebyla vyplacena proto, že ze mzdy žalobci provedl srážku na základě dohody o srážkách ze mzdy, kterou účastníci uzavřeli ústně a v níž se dohodli, že žalobce k uspokojení svého nároku na náhradu škody, kterou mu žalovaný způsobil v celkové výši 60.750 Kč, budu ze mzdy žalovaného provádět srážky ve výši„ celého vyúčtování jeho mzdy“. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobce o existenci a výši škody, popíral však uzavření dohody o srážkách ze mzdy s tím, že vzniklá škoda měla být hrazena z jeho pojištění odpovědnosti, pojišťovna však nesouhlasí s úhradou nákladů za zapůjčení náhradního vozidla, které žalobce uplatňuje.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která mezi účastníky nebyla sporná, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 11. 2017, že žalobce žalovanému za 8/2018 nevyplatil mzdu, na kterou žalovanému za vykonanou práci vznikl nárok, že žalovaný dopisem ze dne 23. 10. 2018, který žalobci doručil téhož dne, rozvázal s žalobcem pracovní poměr okamžitým zrušením pro nevyplacení mzdy za měsíc 8/2018, a že žalovaný žalobci způsobil škodu v celkové výši 60.750 Kč, která nebyla v době okamžitého zrušení pracovního poměru zcela uhrazena. Na základě uvedených zjištění soud I. stupně uzavřel, že za situace, kdy žalobce tvrdil, že„ dohodu o způsobu náhrady škody“ uzavřeli v ústní formě, ač zákoník práce pro tuto dohodu stanoví písemnou formu, byla taková dohoda, byla-li uzavřena, pro rozpor ze zákonem neplatná (§ 588 o.z.). Proto pokud žalobce žalovanému nevyplatil mzdu za 8/2018 do 15 dnů od uplynutí doby její splatnosti, měl žalobce právo ve smyslu § 56 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce s žalobcem okamžitě zrušit pracovní poměr, což učinil dopisem ze dne 23. 10. 2018, doručeným žalobci téhož dne (tj. po uplynutí 15 dnů od splatnosti mzdy za 8/2018).

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž soudu I. stupně vytkl, neprovedl navržené důkazy a z provedeného dokazování, které bylo kusé, vyvodil nesprávné právní závěry. V odvolání zopakoval, že v řízení bylo nesporné, že žalovanému za práci vykonanou pro žalobce v 8/2018 vzniklo právo na mzdu, a že žalovaný způsobil žalobci škodu ve výši 60.750 Kč (která je předmětem řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]). Zdůraznil, že pokud žalobci nebyla vyplacena mzda za 8//2018, stalo se tak proto, že účastníci se„ dohodli na vzájemném zápočtu, který nemůže být hodnocen jako srážka ze mzdy“. Došlo tak fakticky ke vzájemnému započítání pohledávek na základě ústní dohody účastníků, kdy žalovaný měl vůči žalobci pohledávku z titulu výplaty mzdy a žalobce měl vůči žalovanému pohledávku z titulu náhrady škody, pohledávky se střetly a byly započteny. K tomuto tvrzení žalobce přípisem ze dne 17. 6. 2020 navrhl důkazy, a to účastnický výslech statutárního zástupce žalobce a výslech svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně uvedené důkazy neprovedl, ani nezamítl, aniž by svůj postup jakkoli odůvodnil. Vzhledem k tomu, že dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek nemusí mít písemnou formu a zcela tedy postačí její ústní uzavření tak, jak k tomu došlo v projednávaném případě, žalobce neporušil žádnou svou právní povinnosti, když žalovanému mzdu za 8/2018 nevyplatil, a žalovaný proto neměl právo okamžitě zrušit pracovní poměr. S ohledem na uvedené skutečnosti proto žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a ze způsobilých odvolacích důvodů (§ 205 odst. 2 písm. b/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že k okamžitému zrušení pracovního poměru přistoupil žalovaný dopisem ze dne 23. 10. 2018, který byl žalobci doručen téhož dne - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2019, tj. v době před nabytím účinnosti zákona č. 32/2019 Sb. (dále jen„ zákoník práce“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 11. 2018, tj. v době před nabytím účinnosti zákona č. 171/2018 Sb. (dále jen„ o.z.“).

8. Podle § 38 odst. 1 písm. a/ zákoníku práce od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem.

9. Podle § 56 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

10. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

11. Podle § 146 zákoníku práce srážky ze mzdy smějí být provedeny jen v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním zákonem (písm. a/), na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance (písm. b/), k úhradě členských příspěvků zaměstnance, který je členem odborové organizace, bylo-li to sjednáno v kolektivní smlouvě nebo na základě písemné dohody mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací a souhlasí-li s tím zaměstnanec, který je členem odborové organizace (písm. c/).

12. Podle § 147 odst. 3 věta druhá zákoníku práce srážky ze mzdy k náhradě škody jsou možné jen na základě dohody o srážkách ze mzdy (§ 146 písm. b/).

13. Podle § 148 odst. 2 věta před středníkem zákoníku práce srážky ze mzdy smějí být provedeny jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 605 odst. 1 o.z. lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.

16. Podle § 608 o.z. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

17. Podle § 2045 odst. 1 o.z. dluh lze zajistit dohodou věřitele a dlužníka o srážkách ze mzdy nebo platu, z odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek nebo z náhrady mzdy nebo platu. Nejde-li o srážky podle věty první k uspokojení práva zaměstnavatele, je třeba k uzavření dohody předchozího souhlasu zaměstnavatele.

18. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalobci dopisem žalovaného ze dne 23. 10. 2018 podle § 56 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce a dospěl k závěru, že ke dni okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalobce nebyly splněny oprávněné mzdové nároky žalovaného, jejichž nesplnění s ohledem na lhůty uvedené v § 56 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce zakládalo důvod okamžitého zrušení pracovního poměru. Zde odvolací soud dodává, že mzda žalovaného za měsíc 8/2018 byla splatná nejpozději do pondělí 1. 10. 2018 (poslední den měsíce 9/2018 připadl na neděli, posledním dnem lhůty splatnosti tak byl nejblíže následující den pracovní – srov. § 608 o.z.), od úterý 2. 10. 2018 začala plynout 15 denní lhůta, v průběhu které mohl žalobce mzdu žalovanému bez sankce podle § 56 odst. písm. b/ zákoníku práce vyplatit a poslední den této lhůty připadl na úterý 16. 10. 2018. Závěr soudu I. stupně o tom, že žalovaný rozvázal pracovní poměr se žalobcem dopisem ze dne 23. 10. 2018, doručeným mu téhož dne, včas, tj. ve lhůtách vyplývajících z § 56 odst. 1 písm. b/ a § 59 zákoníku práce, je proto správný.

19. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle nichž institut okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce není (a nemůže být) právním prostředkem pro řešení sporu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o to, zda zaměstnanci náleží mzda nebo plat (náhrada mzdy nebo platu) anebo jejich části. Vznikne-li v pracovním poměru spor o to, zda zaměstnanec má právo na mzdu (plat) nebo jejich části (jednotlivé složky), popřípadě právo na náhradu mzdy (platu), musí být řešen k tomu určenými právními prostředky, včetně podání žaloby u soudu o zaplacení mzdy (platu) nebo jejich části anebo náhradu mzdy (platu). Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce jako uplatnění sankce za porušení povinnosti zaměstnavatele podle § 38 odst. 1 písm. a/ zákoníku práce vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat (nebo mu poskytnout v zákonem stanovených případech náhradu mzdy nebo platu) je na místě teprve tehdy, není-li tu spor o právo a není-li zaměstnavatel schopen nebo ochoten uspokojit právo zaměstnance na mzdu (plat) nebo jakoukoliv část mzdy (platu) anebo právo zaměstnance na náhradu mzdy (platu) - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2011, sp. zn. 21 Cdo 45042/2010.

20. V posuzované věci je mezi účastníky spor o to, zda žalobce mzdu za 8/2018, na kterou žalovanému vznikl nárok, srazil oprávněně či nikoli. Nejde tedy o případ, kdy zaměstnavatel nevyplatil zaměstnanci mzdu nebo náhradu mzdy nebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti proto, že není schopen plnit své závazky, ani o případ, kdy zaměstnavatel, který je jinak schopen plnit své závazky, neuspokojí právo zaměstnance na mzdu nebo náhradu mzdy v plné výši, ačkoliv právo zaměstnance je nesporné nebo mu mzda nebo náhrada mzdy zřejmě náleží, nýbrž o typický spor o právo, kdy každý z účastníků na základě legitimní skutkové a právní argumentace zastává jiné stanovisko ohledně určení způsobu odměňování žalovaného.

21. V souladu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 3399/14 proto náleží mezi povinnosti soudů v řízení o platnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance i povinnost zkoumat okolnosti, které jeho podání předcházely, a za situace, kdy zde existuje„ spor o právo“, zabývat se i samotnou podstatou tohoto sporu, a to právě za účelem posouzení důvodnosti a tedy i platnosti okamžitého ukončení pracovního poměru.

22. S přihlédnutím k závěrům vysloveným v nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 3399/14, se proto soud I. stupně správně zabýval i otázkou samotné podstaty sporu o právo mezi účastníky, tj. tím, zda žalobce provedl srážku ze mzdy žalovaného za 8/2018 oprávněně, tj. na základě jím tvrzené ústně uzavřené dohody o srážkách ze mzdy (viz skutková tvrzení žalobce v žalobě a jeho následných podáních adresovaných soudu I. stupně), jejíž uzavření žalovaný popíral, a zda tedy pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného zaměstnance byly splněny podmínky § 56 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce. Namísto otázky uzavření a platnosti dohody o srážkách ze mzdy (na základě níž lze jedině srážku ze mzdy k náhradě škody provést – viz § 147 odst. 3 zákoníku práce) však posuzoval otázku platnosti ústně uzavřené dohody o způsobu náhrady škody dle § 263 odst. 2 zákoníku práce, jejíž uzavření žalobce netvrdil a poprvé se o ní zmínil až v závěrečném návrhu při jednání soudu I. stupně dne 29. 6. 2020, a jejíž uzavření samo o sobě bez platného uzavření dohody o srážkách ze mzdy by žalobce, jakožto zaměstnavatele, neopravňovalo srážku ze mzdy žalobce k náhradě škody provést (srov. § 146 a § 147 odst. 3 věta druhá zákoníku práce)

23. Jak již bylo uvedeno, žalobce se v řízení domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného na základě tvrzení, že mzda za 8/2018, pro jejíž nevyplacení žalovaný k okamžitému zrušení pracovního poměru přistoupil, nebyla žalovanému vyplacena (přesto, že mu na ni vznikl nárok) v souladu s účastníky ústně uzavřenou dohodou o srážkách ze mzdy, v níž se měli dohodnout na tom, že žalobce k uspokojení svého nároku na náhradu škody, kterou mu žalovaný způsobil v celkové výši 60.750 Kč, bude ze mzdy žalovaného provádět srážky ve výši„ celého vyúčtování jeho mzdy“.

24. Dohoda o srážkách ze mzdy se uzavírá podle § 2045 o.z. (srov. § 4 zákoníku práce), který pro takovou dohodu nestanoví písemnou formu, může být tedy uzavřena i ústně. Dohoda o srážkách ze mzdy však musí být respektovat kogentní ustanovení zákoníku práce, konkrétně § 148 odst. 2 zákoníku práce, který stanoví, že srážky ze mzdy smějí být provedeny jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu. To znamená, že srážky se provádějí z čisté mzdy a zaměstnanci nesmí být sražena tzv. nezabavitelná částka (srov. § 277 a 278 o.s.ř.).

25. S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že již ze samotných skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že i kdyby účastníci skutečně uzavřeli ústně dohodu o srážkách ze mzdy s tím, že výše srážek ze mzdy žalovaného se bude rovnat výši„ celého vyúčtování jeho mzdy“, na kterou žalovanému vznikne nárok, byla by taková dohoda pro rozpor se zákonem neplatná (§ 588 o.z.). Obsah takové dohody by totiž byl v rozporu jak s veřejným pořádkem, tak se zákonem, neboť by odporoval smyslu a účelu ustanovení zákoníku práce o právu zaměstnance na mzdu za vykonanou práci, a to v případě srážek ze mzdy alespoň ve výši odpovídající tzv. nezabavitelné částce dle § 277 a 278 o.s.ř.; nelze totiž připustit, aby se zaměstnanec, jakožto slabší strana pracovněprávního vztahu, ocitl v situaci, kdy se ocitne v důsledku srážek ze mzdy bez jakékoli odměny za vykonanou práci.

26. Ať již by byla žalobce tvrzená ústní dohoda o srážkách ze mzdy neplatná jako celek nebo by neplatností byla stižena jen ta její část, týkající se výše srážek ze mzdy ve výši tzv. nezabavitelné částky dle § 278 o.s.ř., v každém případě by žalobce k okamžitému zrušení pracovního poměru se žalovaným dopisem ze dne 23. 10. 2018 přistoupil po právu, neboť žalovaný mu do 15 dnů po splatnosti nevyplatil za měsíc 8/2018 mzdu v plné výši (v případě neplatnosti dohody o srážkách ze mzdy jako celku) nebo její část odpovídající tzv. nezabavitelné částce (v případě částečné neplatnosti dohody o srážkách ze mzdy).

27. Žalobce v odvolání soudu I. stupně vytkl, že věc nesprávně právně posoudil, neboť účastníci se ústně„ dohodli na vzájemném zápočtu, který nemůže být hodnocen jako srážka ze mzdy“ a na základě kterého fakticky došlo ke vzájemnému započítání pohledávek, tj. pohledávky žalobce na náhradu škody a pohledávky žalovaného na mzdu. Uvedená námitka žalobce však není důvodná. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že tvrzení o uzavření ústní dohody o vzájemném započtení pohledávek bylo žalobcem uplatněno poprvé až v odvolání, v řízení před soudem I. stupně žalobce tvrdil pouze to, že obsahem ústně uzavřené dohody účastníků měla být pouze dohoda o srážkách ze mzdy a o výši těchto srážek. Za situace, kdy účastníci byli soudem I. stupně před skončením jednání poučeni podle § 119a odst. 1 o.s.ř., bylo však výše uvedené tvrzení žalobcem uplatněno v rozporu s § 205a o.s.ř. Z výše uvedených důvodů se jím proto odvolací soud nezabýval. K námitce žalobce, že k tvrzení o ústním uzavření dohody o vzájemném započtení pohledávek, navrhl již v řízení před soudem I. přípisem ze dne 17. 6. 2020 důkazy, a to účastnický výslech statutárního zástupce žalobce a výslech svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], lze uvést pouze to, že výše uvedeným přípisem skutečně žalobce navrhl k důkazu výslech jmenovaných osob, uvedené osoby však měly být slyšeny, jak žalobce v podání výslovně uvedl, k prokázání tvrzení„ že došlo k uzavření ústní dohody o srážce ze mzdy k uspokojení závazku zaměstnance, tedy žalovaného, v souladu s § 146 b/“, tedy nikoli k tomu, jak v odvolání žalobce nově tvrdí, že byla uzavřena ústní dohoda o vzájemném započtení pohledávek účastníků. Nedůvodně žalobce soudu I. stupně v odvolání vytýká i to, že důkazy navržené dne 17. 6. 2020 neprovedl, aniž by svůj postup zdůvodnil, neboť důvod, pro který nebyly uvedené důkazy provedeny, vyplývá z odstavce 18 odůvodnění napadeného rozsudku.

28. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je třeba uzavřít, že žalovaný k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobcem dopisem ze dne 23. 10. 2018 přistoupil oprávněně a jeho pracovní poměr byl rozvázán platně k témuž dni, neboť žalobce předmětný dopis dne 23. 10. 2018 převzal. Rozsudek soudu I. stupně je tedy v zamítavém výroku I. věcně správný. Odvolací soud však nemohl přehlédnout neurčitou formulaci zamítavého výroku„ žaloba se zamítá“. Proto za přiměřeného použití § 220 odst. 1 o.s.ř. přistoupit k jeho formulační změně tak, aby bylo zřejmé, že byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti skončení pracovního poměru okamžitým zrušením, k němuž žalovaný přistoupil dopisem ze dne 23. 10. 2018, doručeným žalobci téhož dne.

29. S ohledem na výsledek řízení vzniklo žalovanému vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce byl zastoupen ustanoveným zástupcem, jehož náklady platí stát, a že v době vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu nebyla známa celková výše nákladů, které stát na zastoupení žalovaného ustanovený zástupcem vynaloží (dosud bylo rozhodnuto pouze o výši odměny ustanoveného zástupce za úkony provedené v řízení před soudem I. stupně a bude třeba rozhodnout ještě o výši jeho odměny za úkony, které učinil v řízení odvolacím), odvolací soud rozhodl o tak, že žalovanému se vůči žalobci přiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši, která bude určena samostatným usnesením, kterou je žalobce povinen zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení o určení výše nákladů řízení České republice – Okresnímu soudu v Prostějově O výši náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů tedy bude odvolacím soudem rozhodnuto až po právní moci usnesení, kterým soud I. stupně rozhodne o odměně advokátky JUDr. [jméno] [příjmení] za úkony, které učinila v souvislosti s odvolacím řízení.