49 CO 7/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Pavly Kohoutkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený Mgr. jméno příjmení advokátkou sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného IČO sídlem adresa. Curieových 734 zastoupený Mgr. jméno příjmení advokátem sídlem adresa o určení, že nebyly splněny podmínky uvedené v § 23 a/ odst. 2 až 4 zákona č. 563/2004 Sb. pro sjednání pracovního poměru na dobu určitou, eventuálně o určení, že pracovní poměr žalobce u žalovaného trvá, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 2. prosince 2021, č.j. 5 C 237/2021-27,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že pracovní poměr žalobce u žalovaného založený pracovní smlouvou ze dne datum trvá.

II. V zamítavém výroku II. a ve výroku o nákladech řízení III. se rozsudek soudu I. stupně ruší a v tomto rozsahu se věc vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo určeno, že pracovní poměr žalobce u žalovaného založený pracovní smlouvou ze dne datum trvá (výrok I.) a v části, ve které se žalobce domáhal určení, že nebyly splněny podmínky uvedené v § 23a/ odst. 2 a 4 zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a změně některých zákonů pro sjednání prodloužení pracovního poměru na dobu určitou mezi žalobcem a žalovaným dle dohody o změně obsahu pracovní smlouvy z datum, byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení, že nebyly splněny podmínky uvedené v § 23a/ odst. 2 a 4 zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a změně některých zákonů pro sjednání prodloužení pracovního poměru na dobu určitou mezi žalobcem a žalovaným dle dohody o změně obsahu pracovní smlouvy z datum (primární petit) a pro případ, že nebude žalobě vyhověno se domáhal určení, že pracovní poměr žalobce u žalovaného založený pracovní smlouvou ze dne datum trvá (eventuální petit). Žalobu založil na tvrzení, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena pracovní smlouva na výkon práce učitele na dobu určitou po dobu překážek v práci paní příjmení jméno příjmení, nejdéle do datum s tím, že žalobce vyučoval v rámci tohoto pracovního poměru informatiku, že dohodou o změně obsahu pracovní smlouvy z datum došlo s účinností od datum ke změně rozsahu pracovního úvazku žalobce, který nově činil 0,52, s tím, že se pracovní poměr sjednává na dobu určitou do datum, že dohodou o změně obsahu pracovní smlouvy z datum došlo s účinností od datum k prodloužení trvání pracovního poměru na dobu určitou do datum, a že další dohodou o změně obsahu pracovní smlouvy z datum došlo s účinností od datum k prodloužení trvání pracovního poměru na dobu určitou do datum. K dalšímu prodloužení pracovního poměru již nedošlo a pracovní poměr žalobce u žalovaného proto měl skončit k datum. Dle názoru žalobce již nebyly při uzavření dohody o změně obsahu pracovní smlouvy z datum splněny podmínky uvedené v § 23a/ odst. 2 a 4 zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících v platném znění, neboť se jednalo o již třetí opakování sjednání pracovního poměru na dobu určitou, a proto žalovanému (řediteli) dne datum oznámil, že v souvislosti s dosavadním řetězením„ pracovních smluv“ trvá na dalším zaměstnávání. Dle žalobce tak došlo ze zákona ke vzniku pracovního poměru na dobu neurčitou. Současně v žalobě upozornil i na to, že si od nástupu do zaměstnání doplňoval své vzdělání na magisterský obor v oboru učitelství, přičemž dne datum oznámil žalovanému úspěšné dokončení studia a získání magisterského titulu (při uzavření pracovního poměru měl dokončené bakalářské studium). Žalovaný s názorem žalobce, že nebyly podmínky pro prodloužení trvání pracovního poměru na dobu určitou dodatkem k pracovní smlouvě datum, nesouhlasil s odůvodněním, že k prodloužení pracovního poměru žalobce, sjednanému na dobu určitou došlo pouze dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne datum a další dohodou ze dne datum, a byla-li uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy dne datum, pak jejím obsahem nebylo prodloužení trvání pracovního poměru na dobu určitou, nýbrž pouze změna rozsahu pracovního úvazku.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že za situace, kdy je z textu pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky datum zřejmé, že pracovní poměr žalobce byl sjednán na dobu určitou po dobu překážek v práci Ing. jméno příjmení, a kdy sám žalobce připouští, že v době uzavření této pracovní smlouvy měl vysokoškolské vzdělání pouze na bakalářském stupni a studium na magisterském stupni ukončil až v roce 2021, jsou dány obě výluky z § 23a odst. 2 zákona č. 563/2004 Sb., neboť pracovní poměr se žalobcem byl původně sjednán jako náhrada za dočasně nepřítomného pedagogického pracovníka na dobu překážek v práci na straně tohoto pracovníka a žalobce ke dni datum nesplňoval předpoklad odborné kvalifikace. Uzavřel proto, že v projednávané věci byly splněny podmínky § 24a odst. 2 a 4 zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících, pro prodloužení pracovního poměru žalobce dohodou o změně pracovní smlouvy datum s tím, že na tomto závěru dle soudu I. stupně nic nemění ani skutečnost, že pracovní poměr žalobce u žalovaného byl po návratu do práce Ing. jméno příjmení znovu prodloužen, ani skutečnost, že žalovaný na příslušném úřadu práce poptával pracovní místo odpovídající pracovnímu zařazení žalobce s požadavkem na vzdělání v bakalářském stupni. Primární petit žaloby proto jako nedůvodný zamítl. Jde-li o určení, že pracovní poměr žalobce u žalovaného založený pracovní smlouvou ze dne datum trvá, zde soud I. stupně poté, co dovodil existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu § 80 o.s.ř., věc posoudil podle § 39 zákoníku práce. Stejně jako v předchozím případě vyšel ze zjištění, že pracovní poměr mezi účastníky byl založen pracovní smlouvou ze dne datum uzavřenou na dobu určitou po dobu překážek v práci paní příjmení jméno příjmení, nejdéle do datum, že k prvnímu opakovanému sjednání pracovního poměru na dobu určitou došlo na základě dohody o změně obsahu pracovní smlouvy ze dne datum, kterým byl pracovní poměr sjednán na dobu určitou do datum, tedy dobu odlišnou od předchozí pracovní smlouvy, že k dalšímu opakovanému sjednání pracovního poměru na dobu určitou došlo na základě dohody o změně obsahu pracovní smlouvy ze dne datum, kterou byl pracovní poměr prodloužen na dobu určitou do datum, a že naposledy byl pracovní poměr žalobce na dobu určitou prodloužen dohodou o změně obsahu pracovní smlouvy z datum, kterou byl pracovní poměr prodloužen na dobu určitou do datum. Na základě těchto zjištění uzavřel, že pracovní poměr žalobce u žalovaného byl prodloužen celkem třikrát a vzhledem k tomu, že žalobce žalovanému řádně oznámil, že trvá na tom, aby jej žalovaný dále zaměstnával, a žalobu na určení trvání pracovního poměru podal ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr žalobce skončit uplynutím sjednané doby, nastala v souladu s § 39 odst. 5 zákoníku práce fikce, že se pracovní poměr žalobce u žalovaného od datum změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalobě na určení trvání pracovního poměru proto soud I. stupně vyhověl a o nákladech řízení rozhodl s ohledem na jeho výsledek dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

4. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba účastníci. Odvolání žalobce směřovalo do výroku II. o zamítnutí žaloby na určení, že nebyly splněny podmínky uvedené v § 23a/ odst. 2 a 4 zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a změně některých zákonů pro sjednání prodloužení pracovního poměru na dobu určitou mezi žalobcem a žalovaným dle dohody o změně obsahu pracovní smlouvy z datum. V odvolání zejména uvedl, že i když v písemném znění pracovní smlouvy ze dne datum je ohledně doby trvání uvedeno, že se pracovní poměr sjednává na dobu určitou – po dobu překážek v práci Ing. příjmení, fakticky však žalobce nastoupil do práce zejména jako náhrada za zemřelého učitele Ing. příjmení, po němž převzal i kabinet (uvedenému dle žalobce odpovídá nejen časová souvislost nástupu a první prodloužení pracovního poměru dle dohody z datum). Za takové situace, kterou žalovaný nezpochybnil, se proto nemůže uplatnit na celý sjednaný pracovní poměr výluka dle § 23a odst. 1 a 4 písm. a/ zákona o pedagogických pracovnících a stejně tak nelze na projednávaný případ aplikovat výluku dle § 23a odst. 4 písm. b/ téhož zákona. Kromě toho, že nesplnění předpokladu odborné kvalifikace žalobce začal žalovaný uplatňovat až v rámci soudního řízení, není nikde, a to ani v pracovní smlouvě, zmínka o tom, že by žalobce nesplňoval předpoklady odborné kvalifikace pro sjednaný druh práce„ učitel“. Navíc v řízení bylo prokázáno (viz nabídka míst na úřadu práce), že na uvedené místo žalovaný výslovně požadoval bakalářský stupeň vysokoškolského vzdělání. Je tedy dle žalobce zřejmé, že u jeho osoby nebylo vyžadováno ukončené magisterské studium, nehledě na to, že ani z § 9 odst. 2 ve spojení s § 22 odst. 7 zákona o pedagogických pracovnících nevyplývá, že by učitel střední školy„ pouze“ s bakalářských stupněm vysokoškolského vzdělání nesplňoval předpoklad odborné kvalifikace. S ohledem na uvedené skutečnosti a na to, že i soud I. stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci došlo k celkem trojímu prodloužení pracovního poměru žalobce na dobu určitou, a pracovní poměr se tak změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou (s čímž se žalobce ztotožňuje), žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. změnil a žalobce vyhověl.

5. Žalovaný nesouhlasil s rozhodnutím soudu I. stupně, kterým bylo vyhověno žalobě na určení dle § 80 o.s.ř. Zdůraznil, že od počátku namítal, že z jeho strany nedošlo k porušení zákonných povinnosti vůči žalobci a byly splněny zákonné podmínky jak ohledně počtu obnovení pracovněprávního vztahu na dobu určitou, tak celkové doby trvání tohoto pracovního poměru, která nesmí přesáhnout 3 roky. Dle žalovaného k prodloužení pracovního poměru, založeného pracovní smlouvou ze dne datum, došlo pouze dohodou o změně obsahu pracovní smlouvy ze dne datum (doba trvání pracovního poměru prodloužena do datum) a poté dohodou o změně obsahu pracovní smlouvy ze dne datum (doba trvání pracovního poměru prodloužena do datum) s tím, že další dohody o změně obsahu pracovní smlouvy ze dne datum, ze dne datum a datum neobsahují ujednání o prodloužení pracovního poměru na dobu určitou, ale pouze se v nich sjednává změna rozsahu pracovního úvazku. Soud I. stupně tak dospěl k nesprávnému závěru, že pracovní poměr žalobce u žalovaného byl prodloužen celkem třikrát, neboť nesprávně právně posoudil dohodu o změně obsahu pracovní smlouvy ze dne datum - soud I. stupně nesprávně vyšel z toho, že touto dohodou byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou do datum, tedy na dobu odlišnou od původní pracovní smlouvy, a to aniž by vzal v úvahu právní úpravu obsaženou v § 23a odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících, konkrétně podmínku, že délka pracovního poměru musí být minimálně 12 měsíců. Pokud by tedy byla dohoda posuzována jako samostatná pracovní smlouva a bez důsledků uvedených výluk, byla by neplatná pro rozpor s kogentním ustanovením zákona a nemohla by vyvolat žádné právní účinky včetně změny pracovního poměru na dobu určitou v budoucnu. Právní úprava obsažená v § 23a zákona o pedagogických pracovnících má přitom dle žalovaného ve vztahu k zákoníku práce povahu lex specialis a nelze tedy použít obecné úpravy § 39 zákoníku práce za situace, kdy v zákoně o pedagogických pracovnících existuje zvláštní právní úprava ohledně uzavírání pracovního poměru na dobu určitou, která má přednost. Soud I. stupně proto pochybil, pokud věc posuzoval podle obecné právní úpravy zákoníku práce, namísto speciální úpravy obsažené v zákoně o pedagogických pracovnících a též tím, že pokud speciální právní úpravu aplikoval, neaplikoval ji jako celkem, ale pouze selektivně tj. pouze při posouzení jednoho ze dvou uplatněných nároků. S ohledem na uvedené skutečnosti, na to, že po dobu trvání zákonných výluk je vyloučena aplikace § 23 a odst. 2 v celém rozsahu (což se týká i počtu prodloužení pracovních poměrů), že jedna z uvedených výluk, tedy nedostatek vzdělání, trvala v době všech posuzovaných právních jednání (a dokonce i v době, kdy dle názoru soudu prvního stupně mělo dojít ke změně povahy pracovního poměru) a odpadla až v následujícím roce, a že ukončení druhé z výluk pak soud I. stupně ani nezjišťoval (právní skutečnost v podobě pozdějšího odpadnutí zákonné výluky nemůže mít zpětné právní účinky a vyvolat přehodnocení jejich obsahu a právních důsledků, nota bene za situace, kdy uplynula doba pracovního poměru v nich sjednaná), žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I. změnil a žalobu na určení dle § 80 o.s.ř. zamítl.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustná odvolání (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) byla podána včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného proti rozhodnutí o určení trvání pracovního poměru žalobce u žalovaného je, byť na základě jiných než jím uváděných skutečností, důvodné, ve vztahu k rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí žaloby na určení, že nebyly splněny podmínky pro sjednání prodloužení pracovního poměru na dobu určitou dohodou účastníků ze dne datum o změně obsahu pracovní smlouvy, však jsou dány podmínky § 219 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. pro zrušení napadeného rozhodnutí.

7. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že dohoda o změně obsahu pracovní smlouvy byla účastníky uzavřena dne datum - podle speciálního právního předpisu, kterým je zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících v platném znění účinném od 12. 1. 2016 (dále jen„ zákon o pedagogických pracovnících) a otázky jím neupravené podle obecného právního předpisu, kterým je zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění účinném ke dni datum (dále jen„ zákoník práce“) a té podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o.z.“).

8. Podle § 23a odst. 1 zákona o pedagogických pracovnících na pracovní poměr na dobu určitou pedagogického pracovníka se vztahuje zákoník práce, nestanoví-li tento zákon jinak.

9. Podle § 23a odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících doba trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka mezi týmiž smluvními stranami činí nejméně 12 měsíců a může být ode dne vzniku prvního pracovního poměru opakována nejvýše dvakrát.

10. Podle § 23a odst. 3 zákona o pedagogických pracovnících celková doba trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout ode dne vzniku prvního pracovního poměru 3 roky.

11. Podle § 23a odst. 4 zákona o pedagogických pracovnících ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na případy, kdy byla doba trvání pracovního poměru na dobu určitou sjednána s pedagogickým pracovníkem a/ jako náhrada za dočasně nepřítomného pedagogického pracovníka na dobu překážek v práci na straně tohoto pracovníka nebo b/ který nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace podle § 22 odst. 7.

12. Podle § 23a odst. 5 zákona o pedagogických pracovnících sjedná-li zaměstnavatel s pedagogickým pracovníkem dobu trvání pracovního poměru na dobu určitou v rozporu s odstavci 2 až 4, a oznámil-li pedagogický pracovník před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Návrh na určení, zda byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 2 až 4, mohou zaměstnavatel i pedagogický pracovník uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby.

13. Podle § 39 odst. 1 zákoníku práce pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání.

14. Podle § 39 odst. 2 věta druhá a třetí zákoníku práce za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.

15. Právní úprava pracovního poměru pedagogického pracovníka na dobu určitou, zejména délky doby jeho trvání a tzv. řetězení více po sobě následujících pracovních poměrů na dobu určitou mezi stejnými účastníky, je pro projednávaný případ obsažena v § 23a zákona o pedagogických pracovnících a pro otázky v něm neupravené též v § 39 zákoníku práce (viz jejich citace shora). Právní úprava obsažená v § 23a zákona o pedagogických pracovnících stanoví minimální a maximální dobu trvání pracovního poměru pedagogického pracovníka na dobu určitou a zakazuje tzv. řetězení (opakování) uzavírání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky (viz § 23a odst. 2 a 3 zákona o pedagogických pracovnících a § 39 odst. 2 věta druhá a třetí zákoníku práce). Pro případ porušení zákonem stanovených podmínek při sjednávání pracovního poměru na dobu určitou je zákonem konstruována právní fikce, podle níž byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou, pokud zaměstnanec kvalifikovaným způsobem projeví vůli pracovat u zaměstnavatele na dobu neurčitou. Tyto účinky však nenastávají automaticky. Má-li zaměstnanec za to, že pracovní poměr na dobu určitou byl sjednán nebo dohodou účastníků prodloužen na v rozporu se zákonem, musí zaměstnavateli před uplynutím sjednané doby písemně oznámit, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával. Oznámení musí být zaměstnavateli prokazatelně doručeno ještě před uplynutím sjednané doby; v takovém případě nastává zákonná fikce, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou (srov. § 23a odst. 5 zákona o pedagogických pracovnících). Neoznámil-li zaměstnanec, že trvá na dalším zaměstnávání, nebo doručil-li toto oznámení zaměstnavateli opožděně po uplynutí (byť objektivně neplatně) sjednané doby, platí, že pracovní poměr skončil uplynutím sjednané doby, i když podmínky uvedené v § 23a odst. 5 zákona o pedagogických pracovnících nebyly splněny, a zaměstnanec nesplnění těchto podmínek již dodatečně nemůže uplatňovat.

16. Vzhledem k tomu, že právní úprava pracovního poměru na dobu určitou pedagogických pracovníků je upravena v § 23a zákona o pedagogických pracovnících, který má ve vztahu k § 39 zákoníku práce povahu lex specialis, nelze v případě pedagogických pracovníků aplikovat právní úpravu pracovního poměru na dobu neurčitou obsaženou v § 39 zákoníku práce. Ostatně to vyplývá i ze shora citovaného § 23a odst.1 zákona o pedagogických pracovnících, v němž je výslovně stanoveno, že na pracovní poměr na dobu určitou pedagogického pracovníka se vztahuje zákoník práce pouze tehdy, nestanoví-li zákon o pedagogických pracovnících jinak. Judikaturu Nejvyššího soudu, vztahující se k § 39 odst. 5 zákoníku práce však lze dle odvolacího soudu vztáhnout i na případy, kdy se na sjednání pracovního poměru vztahuje speciální právní předpis, tj. v poměrech projednávané věci zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících, kde je taková právní úprava obsažena v § 23a.

17. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu vztahující se k § 39 odst. 5 zákoníku práce vychází z názoru, že stane-li se v důsledku oznámení zaměstnance doba trvání pracovního poměru spornou, může jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec podat u soudu návrh na určení, zda (ne) byly splněny podmínky uvedené v § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce. Chce-li zaměstnavatel zabránit tomu, aby nenastaly právní účinky zákonné domněnky, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, nebo naopak, chce-li zaměstnanec nabýt jistotu o svém právním postavení, může být taková žaloba jako zvláštní prostředek obrany podána ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení, zda (ne) byly splněny podmínky uvedené v § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce zanikne a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky existence podmínek stanovených v § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce, a to ani formou předběžné otázky. I když zaměstnanec oznámil zaměstnavateli ještě před uplynutím sjednané doby trvání pracovního poměru, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, skončil pracovní poměr účastníků uplynutím sjednané doby vždy, nebylo-li pravomocným rozhodnutím soudu určeno, že nebyly splněny podmínky pro sjednání doby trvání pracovního poměru na dobu určitou uvedené v § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce (vydaným na základě žaloby zaměstnance), popř. nebyla-li zamítnuta žaloba zaměstnavatele požadující určení, že takové podmínky byly splněny (vydaným na základě žaloby zaměstnavatele). Chce-li proto zaměstnanec dosáhnout změny pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou na základě fikce podle § 39 odst. 5 věty druhé zákoníku práce, nestačí pouze, aby zaměstnavateli písemně oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, ale musí též ve dvouměsíční prekluzívní lhůtě podle § 39 odst. 5 věty druhé zákoníku práce podat u soudu žalobu o určení, zda byly splněny podmínky uvedené v § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce. Nebyla-li taková žaloba podána (nebo byla podána po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty), skončí pracovní poměr účastníků uplynutím sjednané doby, i kdyby trvání pracovního poměru na dobu určitou bylo skutečně sjednáno v rozporu s § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce. – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1211/2017.

18. Ze závěrů judikatury Nejvyššího soudu (například i z již zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1211/2017) dále vyplývá, že žalobu podle § 39 odst. 5 zákoníku práce nelze zaměňovat s určovací žalobou podle § 80 o.s.ř. (např. na určení, že pracovní poměr trvá). Předmětem žaloby podle § 39 odst. 5 zákoníku práce, zda byly splněny podmínky stanovené v § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce, je existence právní skutečnosti, nikoli přímo určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Žaloba podle § 39 odst. 5 zákoníku práce je vůči žalobě podle § 80 o.s.ř. ve vztahu speciality. V rámci řízení o určení, že pracovní poměr trvá, se proto nelze zabývat zkoumáním splnění podmínek stanovených v § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce, a to ani jako předběžnou (prejudiciální) otázkou. Z toho vyplývá, že na rozdíl od žaloby podle § 39 odst. 5 zákoníku práce, kde právní zájem na požadovaném určení vyplývá přímo z tohoto ustanovení a není potřebné jej za řízení výslovně tvrdit ani prokazovat, je v případě žaloby na určení, že pracovní poměr trvá, v každém jednotlivém případě zapotřebí, aby byl dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. na tomto určení. I tyto závěry lze dle odvolacího soudu aplikovat na projednávaný případ, kdy se sjednání pracovního poměru na dobu určitou mezi účastníky řídilo právní úpravou § 23a zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících.

19. Ze shora uvedeného je tedy nepochybné, že za situace, kdy bylo soudem I. stupně zjištěno, že žalobce u žalovaného pracoval jako učitel, podléhalo sjednání jeho pracovního poměru na dobu určitou pravidlům stanoveným v § 23a zákona o pedagogických pracovnících. Zvláštním prostředkem ochrany žalobce k potvrzení, že nastala zákonná domněnka sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou, nelze nahradit žalobou na určení, že pracovní poměr trvá. Nebyla-li otázka splnění podmínek § 23a odst. 2 a 4 zákona o pedagogických pracovnících určena pravomocným rozhodnutím soudu o žalobě podle § 23a odst. 5 zákona o pedagogických pracovnících, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků skončil platně uplynutím sjednané doby, ledaže by pracovní poměr na dobu určitou nebyl sjednán platně z jiného důvodu než v rozporu s § 23a zákona o pedagogických pracovnících.

20. Vztaženo na posuzovaný případ, pokud soud I. stupě poté, co zamítl primární žalobní petit na určení, že nebyly splněny podmínky § 23a odst. 2 až 4 zákona o pedagogických pracovnících pro sjednání prodloužení pracovního poměru žalobce u žalovaného na dobu určitou dle jejich dohody ze dne datum, a rozhodoval o petitu eventuálním na určení trvání pracovního poměru dle § 80 o.s.ř., nejenže věc posuzoval zcela nelogicky a nesprávně podle jiné právní úpravy než v případě rozhodování o petitu primárním, zejména však pominul skutečnost uvedenou výše, a to že podmínkou nastoupení právní fikce sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou dle § 23a odst. 5 věty první zákona o pedagogických pracovnících je pravomocné rozhodnutí soudu o žalobě podle § 23a odst. 5 zákona o pedagogických pracovnících (v opačném případě musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků skončil platně uplynutím sjednané doby, ledaže by pracovní poměr na dobu určitou nebyl sjednán platně z jiného důvodu než v rozporu s § 23a zákona o pedagogických pracovnících). Za situace, kdy dosud nebylo pravomocně soudem rozhodnuto o žalobě podle § 23a odst. 5 zákona o pedagogických pracovnících, byla žaloba na určení trvání pracovního poměru podaná podle § 80 o.s.ř. nejen předčasná, ale žalobce na ní neměl ani naléhavý právní zájem. Rozhodnutí o takové žalobě by totiž za situace, kdy dosud nebylo rozhodnuto pravomocně o žalobě podle § 23a odst. 5 zákona o pedagogických pracovních, sporné vztahy účastníků nevyřešilo, naopak by mohlo způsobit další nejasnosti a nejistotu. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud za použití § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. změnil tak, že žalobu na určení trvání pracovního poměru pro nedostatek naléhavého právního zájmu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítl.

21. Jiná situace nastala v případě žaloby na určení, že nebyly splněny podmínky uvedené v § 23a/ odst. 2 a 4 zákona o pedagogických pracovnících pro sjednání prodloužení pracovního poměru na dobu určitou mezi žalobcem a žalovaným dle dohody o změně obsahu pracovní smlouvy z datum.

22. Jak vyplývá ze shora citovaného § 23a zákona o pedagogických pracovnících doba trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka mezi týmiž smluvními stranami činí nejméně 12 měsíců a může být ode dne vzniku prvního pracovního poměru opakována nejvýše dvakrát (odst. 2) s tím, že celková doba trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout ode dne vzniku prvního pracovního poměru 3 roky (odst. 3) a ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na případy, kdy byla doba trvání pracovního poměru na dobu určitou sjednána s pedagogickým pracovníkem a/ jako náhrada za dočasně nepřítomného pedagogického pracovníka na dobu překážek v práci na straně tohoto pracovníka nebo b/ který nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace podle § 22 odst. 7 (odst. 4).

23. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že soud I. stupně svůj závěr o tom, že k prodloužení pracovního poměru žalobce u žalovaného dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne datum nedošlo v rozporu s § 23a odst. 2 až 4 zákona o pedagogických pracovnících založil na zjištění, že pracovní smlouva uzavřená mezi účastníky datum byla sjednána na dobu určitou po dobu překážek v práci Ing. jméno příjmení, že žalobce měl v době uzavření této pracovní smlouvy vysokoškolské vzdělání pouze na bakalářském stupni a studium na magisterském stupni ukončil až v roce 2021. Na základě těchto zjištění uzavřel, že„ jsou dány obě výluky z § 23a/ odst. 2 zákona č. 563/2004 Sb., neboť pracovní poměr se žalobcem byl původně sjednán jako náhrada za dočasně nepřítomného pedagogického pracovníka na dobu překážek v práci na straně tohoto pracovníka a žalobce ke dni datum nesplňoval předpoklad odborné kvalifikace. Z odůvodnění napadeného rozsudku tak není zřejmé, na základě jakých skutečností a důkazů k výše uvedeným závěrům dospěl. Soud I. stupně totiž neučil žádná skutková zjištění o tom, jaký (é) konkrétní předmět (y) žalobce u žalovaného učil, jaké byly odborné kvalifikační předpoklady pro jejich výuku, a kdy se po odpadnutí překážek v práci do práce vrátila Ing. příjmení, po dobu jejíž nepřítomnosti měl žalobce u žalovaného dle pracovní smlouvy ze dne datum pracovat. Bez výše uvedených zjištění, pouze. na základě konstatování, že žalobce měl v době sjednání pracovního poměru„ jen“ bakalářské vzdělání, totiž nelze pro nedostatek důvodů přezkoumat závěr soudu I. stupně o tom, že k prodloužení pracovního poměru žalobce na dobu určitou dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne datum nedošlo v rozporu s § 23a odst. 2 a 4 zákona o pedagogických pracovnících, jelikož se jednalo o případy uvedené v § 23a odst. 4 uvedeného zákona, na které nevztahovala právní úprava obsažená v § 23a odst. 2 téhož zákona.

24. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud za použití § 219a odst. 1 písm. b/ o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. a v akcesorickém výroku o nákladech řízení III. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

25. V dalším řízení na soudu I. stupně bude, aby se žalobou podanou dle § 23a odst. 5 zákona o pedagogických pracovnících znovu zabýval. příjmení mít přitom na zřeteli, že existenci podmínek uvedených v § 23a odst. 4 zákona o pedagogických pracovnících, vylučujících aplikace jeho § 23a odst. 2 je třeba posuzovat vždy k datu prodloužení (či sjednání nového) pracovního poměru na dobu určitou dohodou o změně pracovní smlouvy. Pro posouzení, zda byly splněny podmínky pro prodloužení pracovního poměru žalobce u žalovaného dohodou o změně pracovní smlouvy dohodou ze dne datum se proto bude muset zabývat celkovou genezí pracovního poměru žalobce u žalovaného. Pro odpověď na otázku, zda byly či nebyly splněny podmínky uvedené v § 23a/ odst. 2 a 4 zákona o pedagogických pracovnících pro sjednání prodloužení pracovního poměru na dobu určitou mezi žalobcem a žalovaným dle dohody o změně obsahu pracovní smlouvy z datum, je stěžejní zejména zjištění o tom, zda byla v době sjednávání jednotlivých dohod o změně pracovní smlouvy splněna některá z podmínek stanovených v § 23a odst. 4 zákona o pedagogických pracovnících, vylučující aplikaci jeho § 23a odst. 2, tedy zejména zjištění, zda žalobce po dobu svého působení u žalovaného až do datum splňoval předpoklad odborné kvalifikace pro sjednaný druh práci či nikoli. Pokud soud I. stupně dospěje k závěru, že žalovaný, jehož v posuzovaném případě tíží břemeno tvrzení i břemeno důkazní, dosud do řízení nevnesl dostatečná skutková tvrzení, bude postupovat podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. s tím, že další postup v řízení zvolí v závislosti na reakci žalovaného na poskytnuté poučení. příjmení rozhodnutí soud I. stupně odůvodní v souladu s požadavky § 157 odst. 2 o.s.ř. tak, aby bylo způsobilé podrobit se případnému dalšímu přezkumu odvolacího soudu.

26. V novém konečném rozhodnutí rozhodne soud I. stupně znovu též o nákladech řízení včetně nákladů, které účastníkům vznikly v souvislosti s odvolacím řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.).

27. Právním názorem odvolacího soudu je soud I. stupně vázán (§ 226 odst. 1 o.s.ř.). Proti výroku I. tohoto rozsudku lze podat dovolání za podmínek § 237 o.s.ř. do dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Proti výroku II. tohoto rozsudku není dovolání přípustné.