49 Co 73/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců Mgr. Zuzany Břízové a JUDr. Jiřího Handlara ve věci žalobce: právnická osoba sídlem adresa adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta a žalovaných: 1/ Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 2/ Jméno advokátky B , narozená dne Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B zastoupená advokátkou Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C o zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2023, č. j. 29 C 300/2016-416,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že:Pozemek p. č. , číslo, o výměře , číslo, m2, v k. ú. , adresa, se podle geometrického plánu , tituly před jménem, , jméno FO, č. 4307-199/2025 ze dne , datum, , který je přílohou a nedílnou součástí tohoto rozsudku, rozděluje na nové pozemky:1/ p. č. , číslo, , o výměře , číslo, m², v k. ú. , adresa, , který připadá do vlastnictví žalobce,2/ p. č. , číslo, , o výměře , číslo, m², v k. ú. , adresa, , který připadá do vlastnictví žalovaného 1/,3/ p. č. , číslo, , o výměře , číslo, m², v k. ú. , adresa, , který připadá do vlastnictví žalované 2/III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Na náhradě nákladů řízení státu před soudy obou stupňů je České republice – Městskému soudu v Brně povinen zaplatit žalobce částku 6.274,30 Kč, žalovaný 1/ částku 7.274,30 Kč a žalovaná 2/ částku 11.274,30 Kč, to vše tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 29 C 300/2016-416, (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce, žalovaného 1/ a žalované 2/ k pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, (dále jen „nemovitost“) (výrok I). Nemovitost byla rozdělena na tři pozemky (p. č. , číslo, všechny v katastrálním území , adresa, ) podle geometrického plánu , tituly před jménem, , jméno FO, č. 4036-10/2022 ze dne , datum, , jež připadli do vlastnictví postupně žalobci (p. č. , číslo, ), žalovanému 1/ (p. č. , číslo, ) a žalované 2/ (p. č. , číslo, ) (výrok II.). Žalobce byl zavázán povinností zaplatit žalovanému 1/ náhradu nákladů řízení ve výši 228 739 Kč (výrok III.) a žalované 2/ náhradu nákladů řízení ve výši 155 667 Kč (výrok IV.). Žalobce byl také zavázán povinností zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 18 149 Kč (výrok V.).

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce vlastní spoluvlastnický podíl id. ½ nemovitosti a žalovaný 1/ a žalovaná 2/ vlastní každý spoluvlastnický podíl id. ¼ nemovitosti. Nemovitost leží na okraji zastavěného území města, je přístupná bez omezení k obecnému užívání, je na ní zeleň a na části chodník v podobě zpevněné plochy. Účastníci řízení se nedohodli na zrušení a způsobu vypořádání spoluvlastnictví nemovitosti. Nebylo možné nutit žalobce, aby setrval ve spoluvlastnictví nemovitosti a ničeho nebránilo tomu, aby byl použit první zákonný způsob vypořádání spoluvlastnictví ve formě rozdělení společné věci (nemovitosti). Soud I. stupně neshledal, že by muselo dojít k přikázání společné věci žalobci za náhradu žalovaným 1/ a 2/, jelikož měl za to, že nemovitost bude i po rozdělení jako celek stále sloužit stejnému účelu (veřejné prostranství) a rozdělením nemovitosti se nesníží podstatně součet hodnot jednotlivých vzniklých pozemků v porovnání s hodnotou nemovitosti v celku. Proto soud I. stupně zrušil spoluvlastnictví k nemovitosti a nemovitost rozdělil na nově vzniklé pozemky podle geometrického plánu , tituly před jménem, , jméno FO, č. 4036-10/2022 ze dne , datum, , tak že každému z účastníků připadl nový pozemek ve výměře podle velikosti spoluvlastnického podílu na nemovitosti. Každý z nově vzniklých pozemků v sobě obsahoval část zeleně a část chodníku v podobě zpevněné plochy.

3. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém nesouhlasí s výběrem způsobu vypořádání spoluvlastnictví nemovitosti. Žalobce trvá na svém stanovisku o nemožnosti rozdělení nemovitosti. Poukazuje na to, že nemovitost má být součástí funkčního celku sídliště a rozdělením nemovitosti by došlo k narušení funkčního celku sídliště. Dále zmiňuje, že nově vzniklé pozemky nebudou dostupné, jelikož nebude splněna podmínka dopravního napojení z veřejně přístupné komunikace. Žalobce zmiňuje i to, že nově vzniklé pozemky připadlé žalovaným nebudou moci žalovaní řádně užívat. Žalobce konečně nesouhlasí s tím, jak byla nemovitost rozdělena na nově vzniklé pozemky, jelikož by si pro zachování alespoň částečné návaznosti na sídliště představoval, aby mu v případě rozdělení nemovitosti na nově vzniklé pozemky připadl do vlastnictví pozemek, který bude co nejblíže k obytným domům a bude zahrnovat celý chodník. Žalobce dále nesouhlasí s tím, že by mu měla být stanovena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ostatním účastníkům a celou náhradu nákladů řízení státu.

4. Žalovaná 2/ se k odvolání vyjádřila tak, že navrhla napadené rozhodnutí potvrdit, jelikož odvolání žalobce považuje zcela za nedůvodné. Žalovaná 2/ se plně ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí.

5. V rámci doplnění skutkových tvrzení žalovaný 1/ a žalovaná 2/ uvedli, že i když je nemovitost nyní veřejným prostranstvím, neznamená to, že by žalovaní nemohli nově vzniklé pozemky alespoň částečně reálně využít. Způsoby využití jsou však omezeny veřejným zájmem a žalobce jako pořizovatel územního plánu může určit způsob užívání jak celé nemovitosti, tak i nově vzniklých pozemků.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalobce (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a ze způsobilých odvolacích důvodů (§ 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i jemu předcházející řízení a po doplnění skutkových tvrzení odvolání shledal pouze částečně důvodným.

7. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

8. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 téhož ustanovení rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

9. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

10. Z citovaných zákonných ustanovení plyne, že občanský zákoník stanoví taxativním způsobem možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví soudem: a) rozdělení věci, b) přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, c) prodej věci ve veřejné dražbě. Význam zákonného výčtu způsobů vypořádání spočívá jednak v tom, že soud v zásadě nemůže provést vypořádání spoluvlastnictví jiným než v zákoně uvedeným způsobem, a to ani tehdy, kdyby byl takový způsob účastníkem řízení navržen nebo se soudu jevil jako vhodné řešení vypořádání v konkrétním případě, jednak v tom, že v zákonem uvedené posloupnosti způsobů vypořádání je soud povinen postupovat a nemůže jednotlivé způsoby libovolně upřednostňovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1618/2015).

11. V projednávané věci soud I. stupně dospěl k závěru, že není možné, aby byl žalobce nucen setrvat ve spoluvlastnictví, současně se účastníci nedohodli na zrušení spoluvlastnictví a dále neshledal žádnou překážku, která by zrušení spoluvlastnictví bránila, a proto podle § 1143 o. z. rozhodl o zrušení spoluvlastnictví ve výroku I. napadeného rozhodnutí. Odvolací soud tento výrok, který odpovídá shodnému stanovisku účastníků řízení a proti kterému žalobce v odvolání neuplatnil žádné námitky, shledal věcně správným, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I.).

12. Po zvážení okolností projednávané věci se odvolací soud ztotožnil i se závěrem soudu I. stupně, že zrušené spoluvlastnictví k nemovitosti je třeba vypořádat rozdělením nemovitosti na nově vzniklé pozemky, které svojí výměrou odpovídají velikosti spoluvlastnického podílu účastníků na nemovitosti, když neshledal žádnou překážku, která by takovému postupu bránila. Rozdělení společné věci je primární způsob vypořádání spoluvlastnictví a k dalším způsobům vypořádání spoluvlastnictví lze přistoupit pouze pokud lze rozdělení společné věci vyloučit.

13. Žalobce nemožnost rozdělení nemovitosti opíral o tři důvody:a. Nemovitost je veřejným prostranstvím a spolu s jinými pozemky vytváří funkční celek sídliště a rozdělením nemovitosti by došlo k narušení funkce celku.b. Nově vzniklé pozemky nebudou dostupné, neboť nebude splněna podmínka dopravního napojení z veřejně přístupné komunikace.c. Žalovaní nebudou moci nově vzniklé pozemky řádně užívat, řádným užívání věci je myšleno její řádné užívání jejím vlastníkem, nikoliv třetími osobami.14. ad a) Podle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

15. Odvolací soud dospěl shodně se soudem I. stupně k závěru, že nemovitost je veřejným prostranstvím, jelikož je neoplocená, dostupná každému bez omezení a slouží k veřejně prospěšnému účelu. Část nemovitosti, na které se nachází chodník v podobě zpevněné plochy, slouží k chůzi obyvatel mezi obytnými domy a zastávkou , jméno FO, dálnice a část nemovitosti, na které se nachází veřejná zeleň, slouží lidem k volnému pohybu a rekreaci. Veřejným prostranstvím pak mohou být po rozdělení nemovitosti i jednotlivé pozemky, které rozdělením nově vzniknou. Skutečnost, že část pozemku, který je žalobcem (dle územního plánu) předurčen k plnění účelu veřejného prostranství, změní vlastníka, se nijak nedotkne možného dalšího využití takové části k tomuto veřejně prospěšnému účelu. Veřejné prostranství na takové části pozemku (tj. na nově vzniklých pozemcích žalovaných) může být i nadále, žalovaní dokonce v průběhu řízení opakovaně deklarovali zájem v takovém využití nově vzniklých pozemků pokračovat. V takovém případě rozdělením nemovitosti nedojde k jakémukoli žalobcem tvrzenému narušení funkce nemovitosti jako celku.

16. V této souvislosti je třeba dále uvést, že žalobce netvrdil, že by byla dosavadní funkce nemovitosti by byla narušena či dokonce vyloučena, pokud by došlo k rozdělení nemovitosti a žalovaní oddělené části připadajících na jejich nově vzniklé pozemky – navzdory jejich konstantním prohlášením – vyloučili z užívání formou veřejného prostranství, popř. v rámci stávajícího účelového určení pozemky sami užívali jinak, než zamýšlí žalobce; jinak řečeno, žalobce netvrdil a v řízení nebylo zjištěno, že by přikázání celé nemovitosti žalobci bylo pro zachování a další realizaci jejího aktuální účelu nezbytné. Veřejné využití a funkce veřejného prostranství v daném případě nebude narušena ani tehdy, pokud bude k tomuto účelu nadále využíván pouze pozemek nově připadající na žalobce. Vzhledem k tomu, že odvolací soud (na rozdíl od soudu I. stupně) přistoupil k takovému rozdělení nemovitosti, kdy chodník umístěný na pozemku spojující obytné domy na , adresa, s nedalekými autobusovými zastávkami zůstává zcela umístěn pouze na části pozemku připadající žalobci, ztratil věcné opodstatnění i argument žalobce, že reálným rozdělením pozemku podle napadeného rozsudku by došlo, resp. by mohlo dojít k narušení funkčního propojení sídliště s navazující infrastrukturou.

17. Opačně platí, že žalobce není povinen plnit svou povinnost péče o potřeby občanů s využitím pozemků, které nově připadnou žalovaným. Žalovaný může sám rozhodovat o tom, jakým způsobem a na kterých pozemcích bude svoji povinnost pečovat o potřeby svých občanů realizovat, může tedy rozhodnout i o tom, že určitý pozemek či pozemky nejsou k veřejnému užívání určeny (může tedy změnit i předurčení k tomu, aby určité pozemky byly i nadále veřejným prostranstvím).18. ad b) Nelze souhlasit se žalobcem, že nově vzniklé pozemky nebudou dostupné. Jak bylo uvedeno výše, nemovitost tvoří veřejné prostranství a je ze všech stran volně přístupná komukoliv. Na pozemku žalobce je umístěn veřejný chodník, žalovaným pak nic nebrání, aby se ke svým nově vzniklým pozemkům dostali přes okolní pozemky tvořící veřejné prostranství.

19. Současně je třeba uvést, že veškeré argumenty žalobce týkající se řádného užívání nově vzniklých pozemků, jsou podle názoru odvolacího soudu relevantní pouze tehdy, pokud se vztahují na pozemek, který nově připadne žalobci, nikoli na pozemky žalovaných. Každý spoluvlastník se rozdělením věci stává výlučným vlastníkem oddělené části jako samostatné věci, je proto zásadně pouze na něm, jakým způsobem se rozhodne své vlastnické právo k této věci realizovat. Vlastník má právo s věcí nakládat, může ji užívat i neužívat, může ji opustit, zničit či trvale znehodnotit. Pokud se tedy spoluvlastník rozhodne, že oddělenou věc přijímá i např. ve znehodnoceném stavu, jedná se pouze o realizaci jeho vlastnického práva k (nově vytvořené) věci, kterému zásadně nelze bránit (s výjimkou případů, kdy by byl vlastník v realizaci svého vlastnického práva omezen zákonem). Možnost uplatnění námitek týkajících se řádného užívání či faktického stavu nově vznikající věci je určena k tomu, aby vlastník mohl efektivně hájit a uplatňovat své vlastnické právo k věci, kterou rozdělením nově získá, nikoli k tomu, aby prostřednictvím těchto námitek zasahoval do vlastnických práv ostatních spoluvlastníků k jejich nově vznikajícím věcem. Proto i veškeré námitky týkající se řádného užívání či faktického stavu nově vznikající věci může každý spoluvlastník uplatňovat zásadně pouze ve vztahu k té věci, která mu po rozdělení připadne do spoluvlastnictví (k tomu srov. i níže citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1338/2021).

20. Žalovaní souhlasili, aby jim nově vznikající pozemky byly přikázány do vlastnictví v podobě vymezené v geometrickém plánu, rozhodli se tedy pozemky v tomto stavu přijmout a žalobci nepřísluší jejich rozhodnutí zpochybňovat.21. ad c) Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dovodil, že při zvažování, zda nezastavěný pozemek je v konkrétním případě výjimečně nedělitelný, nelze brát do úvahy jen možnost přímého (fyzického) užívání nově vzniklých pozemků účastníky po jeho rozdělení, ale je třeba brát do úvahy i jiné možnosti jeho využití, přinášející účastníkům nebo některému z nich prospěch. Ten může spočívat i v úplatném přenechají užívání další osobě (např. nájem, pacht), i v očekávání zvýšení ceny pozemku v důsledku připravované změny územního plánu apod. S přihlédnutím k specifickým rysům konkrétní věci tak nelze zcela vyloučit rozdělení pozemku ani v případě, že k některému z nově vzniklých pozemků nebude zajištěn přístup; půjde zejména o situaci, kdy pozemek je zatížen věcným břemenem ve prospěch třetí strany, která má přístup zajištěn, a spoluvlastník, kterému má být pozemek přikázán do vlastnictví, sám přístup nepožaduje a s tímto způsobem vypořádání souhlasí. V dané věci žalované požadovaly reálné rozdělení nezastavěného pozemku s tím, že spoluvlastnické podíly pořídily jako investici s ohledem na možné budoucí využití nově vzniklých pozemků. To je zcela legitimní účel, ke kterému mohou sloužit i nově vzniklé pozemky, přesto, že je žalovaní nebudou moci fyzicky užívat buď vůbec, nebo jen omezeně. Není pak věcí soudů zvažovat „kvalitu“ takové investice, ledaže by šlo o zcela nereálné očekávání a jako skutečný motiv by vyšlo najevo např. zjevné zneužití práva žádat reálné rozdělení věci s cílem poškodit ostatní spoluvlastníky (jiného spoluvlastníka) (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1338/2021)

22. V projednávané věci ohledně způsobu využití nově vzniklých pozemků již bylo uvedeno, že v současné době je nemovitost jako celek předurčena žalobcem (územním plánem) k užívání jako veřejné prostranství, žalovaní jsou tedy na základě rozhodnutí žalobce jako pořizovatele územního plánu omezeni ve způsobu užívání nemovitosti a případných nově vzniklých pozemků rozdělením nemovitosti.

23. I kdyby žalobce nijak nezměnil předurčení nemovitosti k užívání jako veřejného prostranství, tak by žalovaným nově vzniklé pozemky přinášely majetkový prospěch (úplata za užívání pozemku jako veřejného prostranství ve formě nájemného či bezdůvodného obohacení na straně obce), což je legitimní způsob užívání pozemků, který může spočívat, jak uvedeno výše, i v úplatném přenechají užívání pozemků další osobě.

24. Nad rámec toho žalovaní v rámci řízení shodně uvedli, že jsou připraveni nové pozemky sami užívat i v rámci stávajícího způsobu využití (v části všeobecná zeleň např. k veřejně přístupné komunitní zahradě, sadovému prostoru, přírodnímu hernímu prvku nebo edukativní stezce, umístění drobného vybavení /např. lavičky, pítko, altán, relaxační prvek/, přírodní učebny nebo zázemí pro správu zeleně, v části všeobecná doprava např. k umístění chodníku, cyklostezky, mobiliáře, veřejného parkoviště č zázemí pro veřejnou dopravu), tím spíše pak v případě změny stávajícího způsobu využití.

25. Lze zopakovat, že žalovaní (a to i na výslovný dotaz odvolacího soudu) vyjádřili souhlas s tím, aby jim nově vznikající pozemky byly přikázány do vlastnictví právě v té podobě, která byla vymezena v geometrickém plánu, rozhodli se tedy pozemky v tomto stavu přijmout a užívat (samostatně či přenecháním do užívání další osobě). Takové rozhodnutí je realizací jejich vlastnického práva k novým pozemkům a soudu nepřísluší posuzovat „kvalitu“ takového způsobu užívání (když skutečnosti ukazující na zneužití práva žádat reálné rozdělení věci s cílem poškodit žalobce nebyly zjištěny).

26. Odvolací soud tedy uzavírá, že žádnou námitku žalobce ohledně volby způsobu vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti neshledal důvodnou a způsob vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti zvolený soudem I. stupně považuje za zcela správný, když žádná okolnost nebrání tomu, aby došlo k rozdělení nemovitosti na tři nově vzniklé pozemky.

27. Pokud jde o způsob rozdělení nemovitosti na nové pozemky podle velikosti spoluvlastnických podílů, odvolací soud v této části souhlasí s námitkou žalobce ohledně toho, že žalobci by měla být přidělena ta část nemovitosti, na které se nachází chodník jako zpevněná plochou, jelikož tato část je nejvíce funkčně propojena s přilehlým sídlištěm jako pěší propojení sídliště a zastávky , jméno FO, .

28. Odvolací soud proto nechal zhotovit dodatek ke znaleckému posudku ze dne , datum, , č. 02/2023, jehož součástí byl geometrický plán č. 4307-199/2025, ve kterém znalec prostřednictvím geometrického plánu rozdělil nemovitost na tři části v poměru 2:1:1, tak aby část připadající na podíl žalobce (1/2 nemovitosti) zahrnovala chodník a byla orientována směrem k domům přiléhajícího sídliště. Odvolací soud tento dodatek znaleckého posudku provedl jako listinný důkaz bez výslechu znalce, jelikož tento dodatek byl účastníky řízení přijat bez námitek.

29. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud za použití 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. změnil výrok II. napadeného rozsudku s přihlédnutím k výše zmíněnému nově zpracovanému dodatku ke znaleckému posudku tak, že žalobci připadl do vlastnictví nově vzniklý pozemek p. č. , číslo, /, číslo, , o výměře , číslo, m², v k. ú. , adresa, , který zahrnuje celý chodník a zeleň k němu přilehlou, a zbývající část nemovitosti charakterizovaná zelení byla rozdělena na dva stejně velké pozemky p. č. , číslo, a tyto byly postupně přiděleny žalovanému 1/ a žalované 2/ s tím, že žádný z žalovaných neměl preferenci k žádnému z těchto pozemků a nechali volbu čistě na soudu, který postupoval po řadě v rámci číselné posloupnosti.

30. Odvolací soud v rámci vyhlášení svého rozhodnutí ve výroku II. chybně uvedl číslo geometrického plánu a datum jeho zpracování, a aby uspořil čas a prostředky spojené s rozhodováním o opravném usnesení, tak se rozhodl opravné usnesení podle § 164 o. s. ř. vtělit do písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, a proto v tomto písemném vyhotovení je již opravený výrok II., kdy zjevně chybné označení geometrického plánu , tituly před jménem, , jméno FO, „č. 02/2023 ze dne , datum, “ bylo nahrazeno tímto: „č. 4307-199/2025 ze dne , datum, “.

31. Odvolací soud, jelikož změnil napadené rozhodnutí ve věci samé, rozhodl ve výroku III. i o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud ve smyslu stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal, jelikož v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch a současně neshledal žádné zvláštní důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení ve smyslu citovaného stanoviska.

32. Žalovanou 2/ namítané chování žalobce při pokusu o smírné vyřešení věci na tomto závěru ničeho nemění. Žalovaná 2/ byla ochotna jednat o směně nemovitostí, avšak žalobce žalované 2/ nabídl pouze pozemky mimo území Statutárního města Brna, které pro žalovanou 2/ nebyly atraktivní a trval na odkupu spoluvlastnického podílu žalované 2/. Jak vyplynulo v rámci řízení, tak žalobce ani neměl v rámci území Statutárního města Brna žádné obdobné pozemky, které by mohl žalované 2/ v rámci směny pozemků nabídnout, jelikož ty, které měl k dispozici, tvořily také veřejné prostranství. Z chování žalobce tedy nelze dovodit jednoznačný nezájem o konstruktivní vyřešení věci či obstrukční chování vůči žalovaným 1/ a 2/.

33. Odvolací soud dodává, že žalobcem zpochybňované reálné rozdělení nemovitosti nelze považovat za bezdůvodné či účelové, o čemž svědčí i skutečnost, že námitka ohledně konkrétního způsobu rozdělení byla v odvolacím řízení shledána důvodnou a v tomto rozsahu bylo rozhodnutí soudu I. stupně změněno.

34. Odvolací soud, jelikož změnil napadené rozhodnutí, rozhodl ve výroku IV. o náhradě nákladů státu podle § 224 odst. 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř., tak, že každému z účastníků (žalobce, žalovaný 1/ a žalovaná 2/) stanovil povinnost zaplatit stejný podíl na nákladech státu, jelikož žádnému z účastníků nevznikla povinnost náhrady nákladů řízení s ohledem na povahu a výsledek řízení. Státu v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady ve formě znalečného přiznaného usnesením Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 29 C 300/2016-347, ve výši 8.866 Kč, usnesením Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 29 C 300/2016-413, ve výši 13.283 Kč, a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 49 Co 73/2024-494, ve výši 11.674 Kč, celkem tedy ve výši 33.823 Kč. Tuto částku je třeba mezi účastníky rozdělit poměrně, na každého z nich tedy připadá částka 11.274,30 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce již uhradil na záloze na znalecký posudek částku 5.000 Kč a žalovaný 1/ částku 4.000 Kč, byla těmto účastníků uložena náhrada nákladů řízení státu snížená o zaplacenou zálohu.