49 Co 84/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Hany Slané ve věci žalobce: právnická osoba sídlem adresa adresa pro doručování adresa proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o určení výše nájemného, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. září 2024, č. j. 116 C 235/2023-39,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo určeno, že výše nájemného z bytu č. , číslo, o velikosti 2 + 1 nacházející se v , číslo, . nadzemním podlaží v domě na , adresa, , č. or. , číslo, v Brně v katastrálním území , adresa, , kterou je žalovaná žalobci povinna hradit od , datum, činí 132 Kč/m2/měsíc, celkem 7.233 Kč měsíčně (výrok I.) a žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2.600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení výše nájemného z bytu v jeho vlastnictví, jehož nájemcem je na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, žalovaná. Žalobu skutkově odůvodnil tím, že nájemné předmětného bytu bylo naposledy určeno částkou 110 Kč/m2 podlahové plochy, a to jednostranným zvýšením ze strany pronajímatele (žalovaného) ze dne , datum, , že na základě usnesení 9/12 chůze Rady městské části , adresa, -sever ze dne , datum, schválila rada městské části zvýšení sazby nájemného na 132 Kč/m2 podlahové plochy za měsíc a pro žalovanou byla současně ponechána sleva z nájmu ve výši 18 %. Žalobce proto žalované jako nájemkyni bytu zaslal , datum, písemný návrh na zvýšení nájemného na částku 132 Kč/m2/měsíc, avšak žalobkyně, která návrh osobně převzala , datum, , na tento žádným způsobem nereagovala, a proto se po uplynutí dvouměsíční lhůty k zaslání písemného souhlasu žalobkyně s navýšením nájemného, žalobce obrátil s určovací žalobou na soud.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem bytu č. , číslo, o velikosti 2 + 1 nacházející se v , číslo, . nadzemním podlaží v domě na , adresa, , č. or. , číslo, v Brně v katastrálním území , adresa, , že nájemkyní předmětného bytu je na dobu neurčitou na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, žalovaná, že nájemní smlouva neobsahovala výslovné ujednání o zvyšování nájemného nebo o vyloučení takového zvyšování nájemného, že nájemné za nájem předmětného bytu bylo zvýšeno naposledy ke dni , datum, na částku 110 Kč/m2/měsíc, že usnesením Rady městské části , adresa, -sever ze dne , datum, bylo rozhodnuto o zvýšení nájemného mimo jiné i za byt, jehož nájemkyní je žalovaná, od , datum, na částku 132 Kč/m2/měsíc. Dále vyšel ze zjištění, že žalobce zaslal žalované návrh na zvýšení nájemného na částku 132 Kč/m2/měsíc s tím, že žalovaná byla současně poučena, jakým způsobem a v jaké lhůtě může projevit svůj souhlas se zvýšením nájemného i o tom, jaké následky jsou spojeny s neudělením písemného souhlasu se zvýšením nájemného v uvedené lhůtě, že návrh žalobce na zvýšení nájemného byl žalované do vlastních rukou doručen , datum, a žalovaná svůj souhlas se zvýšením nájemného písemně v určené lhůtě neudělila. V neposlední řadě vyšel soud I. stupně se zjištění, že v rozhodném období bylo nájemné v bytech ve vlastnictví žalobce v lokalitě, v níž se nacházel i předmětný byt obývaný žalovanou, zvýšeno z částky 126,77 Kč/m2/měsíc na částku 145,91 Kč/m2/rok. Na základě výše uvedených zjištění potom soud I. stupně uzavřel, že v projednávané věci byly splněny veškeré podmínky vyplývající z § 2249 o. z. pro to, aby nájemné za nájem bytu č. , číslo, o velikosti 2 + 1 nacházející se v , číslo, . nadzemním podlaží v domě na , adresa, , č. or. , číslo, v Brně v katastrálním území , adresa, , bylo od , datum, určeno částkou 132 Kč/m2/měsíc, celkem tedy 7.233 Kč měsíčně. Žalobě proto vyhověl a o nákladech řízení rozhodl s ohledem na výsledek řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná. V odvolání zdůraznila zejména skutečnost, že od 1/2023 hradí žalobci nájemné ve výši 7.288 Kč měsíčně, tedy ještě o 55 Kč měsíčně výše, než kolik žalobce žalobou požadoval. Dle žalobkyně proto nebyl důvod pro podání žaloby v projednávané věci, neboť tím, že na nájemném hradí od 1/2023 více, než kolik od , datum, požadoval žalobce, udělila s placením vyššího nájemného tzv. tichý souhlas. Nesouhlasí proto ani s povinností hradit žalobci náklady.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku. K odvolací argumentaci žalované uvedl, že je pravdou, že žalovaná od 1/2023 žalobci platí „za bydlení“ dle evidenčního listu částku 7.288 Kč měsíčně tak, jak uvádí v odvolání, uvedená částka však nepředstavuje pouze nájemné dle podlahové plochy, ale jsou v ní zahrnuty rovněž zálohy na poskytované služby spojené s užíváním bytu a nájemné za vybavení bytu. Tzv. čisté nájemné tak stále činí 110 Kč/m2/měsíc, celkem tedy 6.028 Kč (z nájemného je stále poskytována sleva ve výši 1.085 Kč měsíčně) a další žalovanou hrazené částky představují nájemné za vybavení bytu ve výši 15 Kč měsíčně a dále zálohové platby za poskytované služby (vodné, stočné, teplo, teplá voda, úklid, výtah, společná elektřina a společná televizní anténa). Nájemné v původní výši 110 Kč/m2/měsíc bylo žalované k úhradě předepsáno i evidenčním listem od , datum, , a to pouze s tou změnou, že došlo ke snížení slevy z nájmu na částku 24 Kč/měsíc. Žalobkyně tak stále platí za m2 plochy bytu pouze částku 110 Kč/měsíc, což je o 20 % méně, než by dle rozhodnutí Rady městské části , adresa, sever z 3/2023 platit měla.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.) a po doplnění dokazování evidenčním listem pro výpočet nájemného za dobu od , datum, a o , datum, v předmětném bytě, jehož nájemcem je žalovaná, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že písemný návrh žalobce na zvýšení nájemného byl žalované doručen dne , datum, - podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“) a podle nařízení vlády č. 453/2013 Sb. o stanovení podrobností a postupu pro zjištění srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě.

8. Podle § 2249 odst. 1 o. z. neujednají-li si strany zvyšování nájemného nebo nevyloučí-li zvyšování nájemného výslovně, může pronajímatel v písemné formě navrhnout nájemci zvýšení nájemného až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než dvacet procent. K návrhu učiněnému dříve než po uplynutí dvanácti měsíců, v nichž nájemné nebylo zvýšeno, nebo který neobsahuje výši nájemného a nedokládá splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se nepřihlíží.

9. Podle § 2249 odst. 3 o. z. souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýšení nájemného, zaplatí počínaje třetím kalendářním měsícem po dojití návrhu zvýšené nájemné, jak bylo navrženo. Nesdělí-li nájemce v písemné formě pronajímateli do dvou měsíců od dojití návrhu, že se zvýšením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalších tří měsíců, aby výši nájemného určil soud; návrhu podanému po uplynutí této lhůty soud nevyhoví, namítne-li nájemce, že návrh byl podán opožděně. Soud na návrh pronajímatele rozhodne o nájemném do výše, která je v místě a čase obvyklá s účinky ode dne podání návrhu soudu.

10. Citovaná zákonná úprava vymezuje způsob, jakým lze v průběhu nájmu měnit výši nájemného. Nedohodnou-li se smluvní strany na úpravě nájemného jinak, musí pronajímatel postupovat podle § 2249 odst. 1 o. z. a může navrhnout zvýšení nájemného na částku, která spolu se zvýšením, k němuž došlo za poslední tři roky, nebude vyšší než 20 %.

11. Proces zvyšování nájemného z bytu zákon upravuje jako dvoufázový – nejprve musí účastníci nájemního vztahu jednat o zvýšení nájemného podle písemného návrhu pronajímatele doručeného nájemci (§ 2249 odst. 1 o. z.) a teprve v případě jeho neúspěchu rozhodne na návrh pronajímatele o zvýšení nájemného soud (§ 2249 odst. 3 o. z.).

12. První fáze, která je obligatorní, začíná písemným návrhem pronajímatele, v němž nájemci navrhne zvýšení nájemného (§ 2249 odst. 1 o. z.) a končí (§ 2249 odst. 3 o. z.) tím, že nájemce do dvou měsíců od dojití návrhu sdělí pronajímateli, že s návrhem souhlasí, popř. počínaje prvním dnem třetího měsíce následujícího po jeho dojití začne zvýšené nájemné platit (srovnej např. , právnická osoba, /2020), nebo dá pronajímateli najevo svůj nesouhlas (ať již výslovně nebo tím, že nechá marně uplynout zákonem stanovenou dvouměsíční lhůtu, aniž by začal zvýšené nájemné hradit). Cílem první fáze procesu zvyšování nájemného je umožnit stranám dohodnout se o úpravě výše nájemného mimosoudně. Druhá fáze začíná podáním žaloby pronajímatele o určení (nové) výše nájemného u soudu, kterou se soud může (věcně) zabývat jen v případě, že žalobě předcházela první fáze; tedy jen v případě, že se pronajímatel neúspěšně pokusil o mimosoudní dohodu o zvýšení nájemného.

13. Návrh pronajímatele na zvýšení nájemného podle § 2249 odst. 1 o. z. (tedy návrh, kterým začíná první fáze procesu zvyšování nájemného) je návrhem na změnu smlouvy o nájmu bytu, pro který stanoví zákon (stejně jako pro nájemní smlouvu v § 2237 o. z.) písemnou formu. Jedná se o jednostranné adresované hmotněprávní jednání; musí proto splňovat obecné náležitosti právního jednání (ve smyslu § 545 a násl. o. z.), musí být adresován a doručen nájemci. Z jeho obsahu musí také být zřejmé, od kdy má být nájemné zvýšeno, a musí být zřejmá i jeho navrhovaná výše. V § 2249 odst. 1 o. z. jsou stanoveny také další podmínky, které musí návrh pronajímatele splňovat. Pronajímatel může navrhnout zvýšení nájemného jen do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, navrhované zvýšení spolu s tím, k němuž došlo v posledních třech letech, nesmí být vyšší než 20 % a zvýšení nájemného může nájemci navrhovat až po uplynutí 12 měsíců od poslední změny výše nájemného. Zákon také v § 2249 odst. 1 o. z. výslovně stanoví, že k návrhu, který bude učiněn dříve, nebo který neobsahuje výši nájemného a nedokládá splnění podmínek stanovených v tomto ustanovení, se nepřihlíží.

14. Úprava dvoufázového procesu zvyšování nájemného, kdy v první fázi jednají strany o dohodě o nové výši nájemného, o níž se pronajímatel musí vždy pokusit (neúspěšné absolvování první fáze je hmotněprávní, obligatorní, podmínkou pro podání žaloby u soudu), klade zvýšený důraz na úpravu výše nájemného dohodou stran, bez ingerence soudu. Současně omezeními, kterými je v první fázi procesu zvyšování nájemného pronajímatel vázán, motivuje nájemce k uzavření takovéto mimosoudní dohody. Nájemce by měl být z návrhu schopen posoudit, zda pronajímatelem navrhované zvýšení odpovídá podmínkám stanoveným v § 2249 odst. 1 o. z., aby mohl zvážit, zda má akceptovat návrh na dohodu o nové výši nájemného. Je-li jednou z podmínek, že pronajímatel může navrhnout zvýšení nájemného až (jen) do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, musí doložit i splnění této podmínky. Z návrhu pronajímatele by tedy mělo vyplývat, že výše nájemného, kterou nově navrhuje, nepřekračuje výši obvyklého nájemného v daném místě a čase.

15. Z obsahu spisu v projednávané věci vyplývá, a soudem I. stupně bylo zjištěno, že v nájemní smlouvě ze dne , datum, , uzavřené na dobu neurčitou, si smluvní strany neujednaly zvyšování nájemného ani zvyšování nájemného výslovně nevyloučily, že poslední nájemné za m2 podlahové plochy v žalobě specifikovaného bytu ve vlastnictví žalobce, jehož nájemcem je žalovaná, činilo na základě jednostranného oznámení pronajímatele od , datum, měsíčně 6.028 Kč (tj. 110 Kč/m2/měsíc), a že návrh žalobce ze dne , datum, na zvýšení nájemného od , datum, na nové nájemné ve výši 7.288 Kč měsíčně (tj. 132 Kč/m2/měsíc), tak byl učiněn po uplynutí tříleté lhůty a zvýšení nájemného nebylo vyšší než 20 % (resp. představovalo právě 20 %). Žalobcem navržené zvýšení nájemného bylo zároveň nižší, než kolik činilo srovnatelné nájemné obvyklé v daném místě, což žalobce v souladu s požadavky nařízení vlády č. 453/2013 Sb. o stanovení podrobností a postupu pro zjištění srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, v řízení prokázal předložením (více jak nařízením vlády požadovaných tří) evidenčních listů vztahujících se k bytům ve vlastnictví žalobce, nacházejícím se v bytových domech v ulici, v níž se nachází i předmětný byt pronajatý žalované, a to bytů srovnatelných s bytem žalované jak do dispozice 2+1, tak do podlahové plochy cca 55 m2; nájemné v takových bytech jak bylo z předmětných evidenčních listů zjištěno, činilo před zvýšením 126,77 Kč/m2/měsíc a po zvýšení 145,91 Kč/m2/měsíc. Žalobce odeslal žalované návrh na zvýšení nájemného dne , datum, a žalovaná tento návrh (jak vyplývá z připojené doručenky) převzala osobně , datum, . Návrh žalobce na zvýšení nájemného obsahoval ve smyslu § 2249 o. z. vysvětlení problematiky zvyšování nájemného a obsahoval i informace o tom, že o zvýšení nájemného rozhodla dne , datum, Rada městské části , adresa, -sever, od kdy a na jakou měsíční částku má být dle návrhu žalobce nájemné zvýšeno, porovnání stávající i zvýšené výše nájemného předmětného bytu, vysvětlení způsobu, jakým je v městské části , adresa, -sever zvyšováno nájemné u nájemních smluv sjednaných po , datum, (obsahujících ujednání o automatickém každoročním navyšování nájemného), sdělení výše nájemného za srovnatelné byty jako je byt žalované v katastrálním území , adresa, (126,77 Kč/m2/měsíc) a výše, na jakou bude v takových srovnatelných bytech nájemné od 7/2023 zvýšeno (145,91 Kč/m2/měsíc) tak, aby bylo zřejmé, že navrhované zvýšení nájemného nepřekračuje cenovou hranici tvořenou výší srovnatelného nájemného v daném místě. Správnost výše uvedených zjištění soudu I. stupně žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, stejně jako to, že se k návrhu žalobce na zvýšení nájemného nevyjádřila. Namítala pouze to, že zvýšené nájemné platí již od 1/2023, se zvýšením tak vyslovila „tichý souhlas“, a že tedy nebyl dán důvod pro podání žaloby na určení nájemného v projednávané věci. Uvedenou skutečnost žalovaná namítala již v řízení před soudem I. stupně, který se jí však nezabýval a s námitkami žalované se v tomto směru nevypořádal.

16. Svou námitkou žalobkyně míří na právní úpravu obsaženou ve větě první výše citovaného § 2249 odst. 3 o. z. podle níž souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýšení nájemného, zaplatí počínaje třetím kalendářním měsícem po dojití návrhu zvýšené nájemné, jak bylo navrženo. Dle odvolacího soudu však taková situace v projednávané věci nenastala. Jak bylo totiž zjištěno, od , datum, bylo žalované žalobcem předepsáno k úhradě za nájem předmětného bytu o rozloze 54,80 m2 nájemné ve výši 6.028 Kč měsíčně, což je stále 110 Kč/m2/měsíc (viz evidenční list pro výpočet nájemného za dobu od , datum, ), pokud tedy žalovaná platí žalobci měsíčně částku 7.288 Kč, jedná se o součet měsíčních plateb nájemného za podlahovou plochu bytu (6.028 Kč), za vybavení bytu (15 Kč) a zálohových plateb za služby poskytované s užíváním bytu (2.330 Kč) s tím, že výsledná částka je snížena o poskytnutou slevu z nájemného ve výši 1.085 Kč. Jde-li o aktuální situaci, pak z evidenčního listu pro výpočet nájemného za dobu od , datum, bylo zjištěno, že pokud došlo k navýšení celkové platby z částky 7.288 Kč měsíčně na částku 8.132 Kč měsíčně, stalo se tak v důsledku snížení poskytnuté měsíční slevy z nájmu z částky 1.085 Kč na částku 241 Kč s tím, že nájemné za podlahovou plochu předmětného bytu zůstalo v nezměněné výši 6.028 Kč měsíčně, tj. opět stále 110 Kč/m2/měsíc. Žalovaná tak za nájem bytu stále hradí částku, na kterou byl žalobcem nájem zvýšení od , datum, , tedy měsíčně 6.028 Kč (tj. 110 Kč/m2/měsíc), nikoli zvýšenou částku zvýšenou 7.233 Kč (tj. 132 Kč/m2/měsíc). Na základě shora uvedených zjištění je zcela jednoznačné, že žalobkyně nezačala na základě návrhu žalobce ze dne , datum, , který jí byl doručen , datum, do vlastních rukou, hradit zvýšené nájemné, nenastala proto situace, kdy by s návrhem na zvýšení nájemného projevila souhlas faktickým placením nájemného v navržené zvýšené výši. Jen pro úplnost je třeba připomenout, že předmětem řízení je pouze otázka zvýšení nájemného za nájem bytu, a toto nájemné nelze zaměňovat za celkovou částku, kterou žalobkyně za bydlení platí, neboť tato celková částka vedle nájemného za byt sestává i z dalších plateb jako je nájemné za vybavení bytu a dále zálohové platby za plnění poskytovaná s užíváním bytu (za služby) jako je vodné, stočné, teplo, teplá voda, úklid, výtah, společná elektřina výtah). Proto pokud žalobkyně hradí od 1/2023 žalobci měsíčně vyšší částky, je to nikoli v důsledku zvýšení nájemného za byt, ale v důsledku zvýšení zálohových plateb za služby a následně též v důsledku snížení slevy na nájemném.

17. Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že v projednávaném případě došlo ke splnění všech zákonných podmínek pro zvýšení nájemného bytu č. , číslo, o velikosti 2 + 1 nacházející se v 5. nadzemním podlaží v domě na , adresa, , č. or. , číslo, v Brně v katastrálním území , adresa, , na základě rozhodnutí žalobce na částku 132 Kč/m2/měsíc, celkem 7.233 Kč měsíčně. Odvolací soud proto za použití § 219 o. s. ř. věcně správný rozsudek, kterým soud I. stupně včas podané žalobě vyhověl, potvrdil. Potvrzen byl i výrok o nákladech řízení, neboť žaloba byla podána důvodně (žalobce neměl jinou možnost, jak dosáhnout zvýšení nájemného za situace, kdy žalovaná nezačala zvýšené nájemné platit a ani v zákonné lhůtě svůj souhlas se zvýšením nájemného žalobci nesdělila) a bylo jí soudem vyhověno (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

18. Na závěr je třeba uvést i to, že odvolací soud dne , datum, jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, která se k jednání a od bez důvodné a včasné omluvy nedostavila. Pokud bylo odvolacímu soudu dne , datum, e-mailem doručeno podání , jméno FO, v němž omlouval neúčast žalované na jednání dne , datum, pro nemoc a žádal o jeho odročení, odvolací soud k uvedenému podání nepřihlédl, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by , jméno FO, byl oprávněn v řízení za žalovanou jednat, zejména však důvod omluvy a žádosti o odročení jednání, kterým mělo být náhlé onemocnění žalované, nebyl žádným způsobem doložen (prokázán).

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit v odvolacím řízení úspěšnému žalobci na jeho nákladech částku 900 Kč ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Uvedená částka je představována náklady nezastoupeného účastníka řízení (§ 151 odst. 3 o. s. ř.) za 2 úkony á 450 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a/ a c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. I když z § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. vyplývá, že paušální náhrada za úkon pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí 300 Kč, odvolací soud nemohl přehlédnout, že paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka zákonodárce zavedl, aby bylo odstraněno – Ústavním soudem kritizované (srovnej nález pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 39/13) – nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými. Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka byla přitom stanovena ve výši 300 Kč proto, že právě takovou náhradu za hotové výdaje dříve přiznával § 151 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. účastníku zastoupenému advokátem. Jestliže § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od , datum, stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Právní úpravu obsaženou v § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu proto nelze aplikovat pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k postupu obecného soudu při zjištění nesouladu podzákonného právního předpisu s ústavním pořádkem srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 2925/20, bod 55). Odvolací soud proto takto vzniklou mezeru v právu vyplnil analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a nezastoupenému žalobci přiznal srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem, tj. částku 450 Kč na každý z provedených úkonů. Uvedený postup odvolacího soudu je v souladu mimo jiné i s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, příkladmo srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 nebo jeho usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 23 Cdo 2535/2025.