49 Co 85/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Hany Slané ve věci žalobce: právnická osoba sídlem Jméno žalobce adresa Pavlov zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o odstranění neoprávněné stavby, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 6. 1. 2025, č. j. 6 C 248/2024-72,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 880 Kč, k rukám advokáta , Jméno advokáta A, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 222 Kč, k rukám advokáta , Jméno advokáta A, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla žalovanému uložena povinnost odstranit z pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, u , adresa, , obci , adresa, stavbu kovového přístřešku umístěného na tomto pozemku, konkrétně na , adresa, na zpevněné ploše v uliční části před stavbou rodinného domu č. p. , číslo, (výrok I.) a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20 680 Kč do tři dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce jako výlučný vlastník pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, u , adresa, domáhal odstranění stavby kovového přístřešku, který na pozemek bez souhlasu a vědomí žalobce umístil žalovaný. Žalovaný popíral tvrzení o umístění stavby na pozemku žalobce i tvrzení, že stavbu zřídil právě žalovaný. Považoval nárok žalobce za šikanózní, neboť v lokalitě obce , adresa, se nachází celá řada přístřešků a parkovacích stání na pozemcích žalobce a žalobce tyto stavby neřeší s jedinou výjimkou, a to žalobou v této věci.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemku, na kterém žalovaný v měsíci srpnu 2022 bez ohlášení, stavebního povolení, popř. rozhodnutí stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem a bez souhlasu žalobce jako vlastníka pozemku umístil stavbu kovového přístřešku. Zjištěný skutkový stav posoudil podle § 1084 a § 1085 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy žalobce prokázal, že stavbu zřídil na jeho pozemku žalovaný, který nedisponoval žádným titulem k jejímu zřízení, je dle soudu I. stupně třeba poskytnout ochranu vlastnickému právu žalobce. Současně žalovaný v řízení netvrdil, že by měl nějaký titul, který by ho opravňoval k realizaci stavby na pozemku žalobce. Dále soud I. stupně uvedl, že je věcí žalobce jako vlastníka, zda, komu, jakým způsobem a v jakém rozsahu dovolí předmět v jeho vlastnictví užívat.

4. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný, který namítal, že je rozsudek soudu I. stupně založen na nesprávném skutkovém i právním posouzení věci. Soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl důkazy k prokázání skutečnosti, že stavba kovového přístřešku skutečně stojí na pozemku žalobce. Soud I. stupně pouze převzal tvrzení , právnická osoba, , adresa, z odůvodnění rozhodnutí o odstranění nepovolené stavby a neprovedl dokazování obsahem celého správního spisu, jak navrhoval žalovaný. Dále vytkl soudu I. stupně, že se nezabýval tvrzením žalovaného, že stavebníkem byl předchozí vlastník přiléhající nemovitosti, od kterého žalovaný přilehlou nemovitost koupil dne , datum, . Soud I. stupně se nevypořádal se skutečností, zda se žalovaný jako stavebník nacházel v dobré víře či nikoliv, což je v rozporu s § 1085 o. z. , právnická osoba, se nesprávně vypořádal s námitkou o zjevném šikanózním výkonu práva žalobce, který toleruje běžně přístřešky na svých pozemcích a pouze vůči žalovanému podal žalobu. Rozhodnutí soudu I. stupně považuje žalovaný z části též za nepřezkoumatelné, neboť soud v odůvodnění rozhodnutí neuvádí, jaká učinil na základě provedeného dokazování ve věci skutková zjištění, jaké důkazy ve věci provedl a jaká zjištění z nich učinil. Za nesprávný považuje žalovaný též výrok o nákladech řízení, když soud I. stupně přiznal žalobci náklady ve výši zcela neúčelně vynaložené. Poukázal na závěry uvedené v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 25/12, usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2428/10, které jsou použitelné i na situace zastupování obcí advokátem. V tomto případě žalobce navíc navýšil náklady řízení tím, že se nechal zastupovat advokátem se sídlem v Praze. S ohledem na výše uvedenou argumentaci tak žalovaný navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního I. stupně, ztotožnil se se skutkovým i právním posouzením věci. Uvedl, že v řízení před soud I. stupně bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, u , adresa, , obci , adresa, , na kterém žalovaný zřídil kovový přístřešek, žalovaný nemá žádný užívací titul k pozemku ani žádný takový titul netvrdil a neměl tedy právo zřídit na pozemku kovový přístřešek, žalovaný nebyl v dobré víře a ani ji nijak neprokázal. Uvedené závěry dovodil z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, č. 563/2023 o nařízení odstranění stavby, které je veřejnou listinou a potvrzuje v ní uváděné skutečnosti, není-li prokázán opak. Dále poukázal na listinu žádost o projednání ze dne , datum, , ve které žalovaný potvrdil, že realizoval stavbu na pozemku žalobce před svým domem a následně žádal o kladné stanovisko žalobce při povolení stavby. Pokud žalovaný argumentuje dobrou vírou, měl by tvrdit a prokazovat důvody, na základě, kterých došel k přesvědčení, že disponuje právním titulem pro umístění stavby, to však žalovaný neučinil. Žalobce jako územní samosprávný celek a současně vlastník pozemku je povinen konat všechny kroky k ochraně svého majetku i veřejného prostranství, včetně požadavku na odstranění nepovolené a neoprávněné stavby na pozemku žalobce. Namítá-li odvolatel nesprávnost výroku rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení, je třeba si uvědomit, že žalobce je obcí, jejíž počet obyvatel nepřesahuje 800, a nedisponuje žádným právním oddělením či úsekem. Žalobce vede pouze tento soudní spor, pro který zvolil advokáta, se kterým obvykle spolupracuje. Z těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovanému uložil povinnost nahradit náklady odvolacího řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalovaného (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

7. Podle § 1085 o. z. soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře.

8. Ustanovení zakládá vlastníku pozemku, na kterém se nachází neoprávněná stavba, jež je jeho součástí, právo bránit se proti protiprávnímu zásahu vůči osobě, která zřídila na pozemku stavbu bez právního důvodu. Aktivně legitimovanou osobou je vlastník pozemku. Pasivně legitimovaná je osoba, která zřídila stavbu na cizím pozemku, ač na to neměla právo, tj. zřizovatel stavby. Vlastník pozemku může podat žalobu podle § 1085 o. z. bez jakýchkoliv dalších omezení, podstatný je objektivně vzniklý protiprávní stav. Ustanovení § 1085 je založeno na tom, že opravňuje vlastníka pozemku k podání odstraňovacího návrhu a dává soudu zákonné možnosti, byť velmi rámcově formulované, zda této žalobě vyhoví či nikoli. Jediným zákonným hlediskem, ke kterému má soud přihlédnout, je hledisko existence dobré víry při zřízení stavby. Tím se nepochybně nevylučuje, aby soud zohlednil i hlediska jiná. Naznačené kritérium dobré víry zjevně zákonodárce považuje za natolik zásadní, že by mělo rozhraničovat úvahu soudu o tom, jestli žalobě vyhoví či nikoli. Může jít o dobrou víru o tom, že zřizovatel zřizuje stavbu na svém vlastním pozemku, ač tomu tak není, ale také o dobrou víru o tom, že je oprávněn na pozemku stavbu zřídit, ač tomu tak také není, byť tuto kategorizaci již zákon neobsahuje. Z komentářové literatury vyplývá, že půjde-li o zřizovatele stavby, který nebyl v dobré víře, má soud primárně rozhodnout o odstranění stavby, a to právě pro absenci právního titulu k jejímu zřízení. Ponechání neoprávněné stavby na pozemku by znamenalo do jisté míry „zlegalizování“ protiprávního stavu. Při absenci dobré víry má soud primárně uvažovat o odstranění stavby, pokud zde nejsou další výjimečné, mimořádné okolnosti, které by byly natolik významné, že by je bylo nutno předřadit nejenom před absenci dobré víry zřizovatele, ale také před vlastní protiprávní zásah do práva vlastníka pozemku. Vedle okolností jednotlivých případů je nezbytné nárok posoudit též s ohledem na obecné mravnostní korektivy, především zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Při rozhodování o vypořádání neoprávněné stavby je vhodné brát zřetel i na případný stav správního řízení z hlediska možného odstranění stavby pro porušení veřejnoprávních předpisů, respektive stanovisko příslušných správních orgánů k dalšímu umístění stavby na pozemku.

9. Z důkazů provedených v odvolací řízení ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 A 20/2024, konkrétně z připojeného spisu vedeného Městským úřadem , adresa, , odborem stavebního a životního prostředí STZI/, č. účtu, /CIZM, podnětu starosty ze dne , datum, , výzvy k účasti na kontrolní prohlídce s doručenkou, protokolem z ústního šetření ze dne , datum, , fotografií bylo prokázáno, že dne , datum, na základě podnětu starosty žalobce byla provedena kontrolní prohlídka stavebním úřadem na místě samém, k účasti byli vyzvání žalobce i žalovaný, zúčastnil se pouze za žalobce starosta obce. Na místě bylo zjištěno, že na pozemku parc. č. , číslo, před stavbou rodinného domu č. p. , číslo, je umístěn přístřešek z ocelové konstrukce o rozměrech cca 7x7,5 metrů, výšky cca 2,5 metru, který byl vybudován v srpnu 2022. Z přiložené fotodokumentace vyplývá, že kovový přístřešek je upevněn na rodinný dům žalovaného a je umístěn na pozemku před rodinným domem. Ze založených výpisů z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že ke dni , datum, byl jako vlastník pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, u , adresa, zapsán žalobce a jako vlastník pozemku parc. č. , číslo, jehož součástí je stavba rodinný dům č. p. , číslo, v k. ú. , adresa, u , adresa, byl zaspán žalovaný, který pozemek nabyl kupní smlouvou ze dne , datum, . Z připojeného spisu vedeného Městským úřadem , adresa, , odborem stavebního a životního prostředí STZI/, č. účtu, /CIZM, konkrétně žádosti o dodatečné povolení stavby ze dne , datum, , plné moci k zastupování žalovaného , jméno FO, ze dne , datum, , usnesení č. 204/2023 ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný zplnomocnil dne , datum, , jméno FO, k zastupování při jednání se stavebním úřadem ve věci dodatečného povolení stavby. Žalovaný prostřednictvím své zástupkyně žádal o vydání dodatečného povolení stavby, a to kovového přístřešku tvořícího zastřešené parkovací stání. V žádosti uvedl, že stavba je umístěna na pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, u , adresa, . Usnesením č. 204/2023 ze dne , datum, bylo řízení o vydání dodatečného povolení stavby zastaveno, jelikož žalovaný neodstranil v určené lhůtě podstatné vady žádosti, které bránily v pokračování řízení. Z připojeného spisu vedeného Městským úřadem , adresa, , odborem stavebního a životního prostředí STZI/, č. účtu, /CIZM, konkrétně oznámení o zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby ze dne , datum, , usnesení o přerušení řízení ze dne , datum, , rozhodnutí 563/2023 nařízení odstranění stavby ze dne , datum, , rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje o odvolání žalovaného ze dne , datum, , žádosti ze dne , datum, bylo zjištěno, že dne 10. 10 2022 zahájil stavební úřad řízení o odstranění nepovolené stavby kovového přístřešku na pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, u , adresa, jako stavebníka, po přerušení řízení vydal stavební úřad dne , datum, rozhodnutí č. 563/2023, kterým nařídil žalovanému odstranit stavbu ocelového přístřešku na pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, u , adresa, s tím, že přístřešek byl proveden bez územního souhlasu případně územního rozhodnutí a ohlášení případně stavebního povolení vyžadovaného stavebním zákonem. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje a nabylo právní moci dne , datum, . Žalovaný byl povinen dle pravomocného rozhodnutí odstranit přístřešek do 60 dnů od právní moci rozhodnutí. Dne , datum, podal žalovaný žádost o posečkání s odstraněním stavby. Z připojeného spisu vedeného Krajským úřadem Jihomoravského kraje JMK S-JMK , č. účtu, , konkrétně katastrální mapy, koordinačního výkresu soud zjistil, že na pozemku parc. č. , číslo, se nachází rodinný dům žalovaného, tento pozemek je umístěn vedle pozemku , číslo, ve vlastnictví žalobce a jedná se o plochu veřejného prostranství. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 A 20/2024 soud zjistil, že proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje JMK S-JMK , č. účtu, ze dne , datum, byla podána dne , datum, správní žaloba, usnesením ze dne , datum, č. j. 30 A 20/2024-26, bylo rozhodnuto o přiznání odkladného účinku usnesení č. j. JMK , č. účtu, , o správní žalobě nebylo dosud rozhodnuto.

10. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, u , adresa, . Po doplnění dokazování odvolacím soudem, zejména fotografiemi ze spisu vedeného Městským úřadem , adresa, , odborem stavebního a životního prostředí STZI/, č. účtu, /CIZM, žádostí žalovaného ze dne , datum, o dodatečné projednání stavby ze spisu vedeného Městským úřadem , adresa, , odborem stavebního a životního prostředí STZI/, č. účtu, /CIZM, katastrální mapou a koordinačním výkresem ze spisu vedeného Krajským úřadem Jihomoravského kraje JMK S-JMK , č. účtu, bylo na jisto postaveno, že kovový přístřešek sloužící jako zastřešené parkovací stání o rozměrech cca 7x7,5 metrů, výšky cca 2,5 metru je umístěn na pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, u , adresa, ve vlastnictví žalobce nejméně od , datum, , kdy proběhlo místní šetření stavebního úřadu. Žalobce jako vlastník dotčeného pozemku je ve sporu hmotněpravně legitimován. Z přiloženého správního spisu STZI/, č. účtu, /CIZM se podává, že žalovaný vystupoval v řízení před stavebním úřadem jako stavebník přístřešku a usiloval o vydání dodatečného povolení stavby. Jako zřizovatel stavby se sám žalovaný označil též v žádost o projednání ze dne , datum, , o pasivní hmotněprávní legitimaci žalovaného tedy není pochyb. Dále z provedeného řízení vyplývá, že žalovaný v průběhu celého sporu netvrdil žádný právní titul, který by ho opravňoval zřídit přístřešek na pozemku žalobce, netvrdil ani žádné jiné mimořádné okolnosti, které by byly natolik významné, že by je bylo nutno předřadit nejenom před absenci dobré víry zřizovatele, ale také před vlastní protiprávní zásah do práva vlastníka pozemku. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný nebyl v dobré víře, neoprávněně zasáhl do vlastnického práva žalobce a žalobou uplatněný požadavek na odstranění stavby je důvodný. Soud bral při rozhodování též zřetel na stav správního řízení, ve kterém bylo zjištěno, že žalovaný porušil stavbou kovového přístřešku i veřejnoprávní předpisy a bylo mu stavebním úřadem rozhodnutím 563/2023 ze dne , datum, nařízeno odstranění stavby. Za situace, kdy stavebním úřadem i soudem byla žalovanému uložena táž povinnost, a to odstranit stavbu kovového přístřešku, nedochází k rozporu mezi vypořádáním soukromoprávních nároků mezi účastníky a povinností uloženou dle veřejnoprávních předpisů.

11. Nelze přisvědčit námitce žalovaného, že se soud I. stupně nesprávně vypořádal s námitkou o zjevném šikanózním výkonu práva žalobce, který toleruje běžně přístřešky na svých pozemcích a pouze vůči žalovanému podal žalobu. Ustanovení § 8 o. z. patří k normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Zákaz zneužití práva je přitom institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti a slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2135/2016). Posouzení, zda v daném případě je namístě žalobu zamítnout pro zjevné zneužití práva, tedy závisí na hodnocení individuálních okolností každé jednotlivé věci. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, respektive se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany (srovnej např. rozsudek sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, uveřejněný pod č. 101/2016 Sbírky rozhodnutí a stanovisek). V posuzovaném případě žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, které by mohly svou závažností konkurovat ústavně zaručenému právu na ochranu vlastnictví žalobce, a již jen absence těchto tvrzení je důvodem pro závěr, že v tomto případě se o zjevné zneužití práva jednat nemůže.

12. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak odvolací soud rozsudek soudu I. stupně za použití § 219 o. s. ř. ve výroku I. jako věcně správný potvrdil.

13. Pokud se týká napadeného výroku II. o nákladech řízení, správně soud I. stupně rozhodl v souladu s § 142 odstavec 1 o. s. ř. dle úspěchu ve věci tak, že neúspěšného žalovaného zavázal povinností nahradit úspěšnému žalobci náklady řízení. Odvolací soud přezkoumal účelnost úkonů, které byly žalobci přiznány, a dospěl k závěru, že ze strany soudu I. stupně byly žalobci přiznány i náklady, jež nelze hodnotit jako účelně vynaložené. Oproti soudu I. stupně nepřiznal odvolací soud zástupci žalobce odměnu ve výši 1 500 Kč a hotové výdaje ve výši 300 Kč za podání ze dne , datum, , neboť toto podání neobsahovalo žádná tvrzení ve věci samé, pouze jím žalobce reagoval na návrh žalovaného, aby soud ve věci nařídil mediaci, tudíž toto podání nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/196 Sb. advokátního tarifu. Ostatní náklady řízení ve výši 18 880 Kč posoudil soud I. stupně správně, proto odvolací soud s ohledem na výše uvedené za přiměřeného použití § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnil výrok II. rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

14. Jako nedůvodné posoudil odvolací soud námitky žalovaného směřující proti potřebě žalobce jako územně samosprávného celku zvolit si zástupce z řad advokátů, navíc se sídlem v Praze. Poukazoval-li žalovaný na závěry uvedené v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 25/12, usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2428/10 směřují citovaná rozhodnutí typicky na statutární města a městské části a nepřenášejí se automaticky na běžné obce. Žalobce je obcí nepřesahující 800 obyvatel, která nedisponuje žádným právním oddělením ani úsekem. Z článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2, 2a zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii vyplývá právo žalobce zvolit si zástupce z řad advokátů a to „odkudkoliv“ v rámci České republiky Žádný z těchto předpisů neváže volbu zvoleného advokáta na místo soudu ani na sídlo či bydliště účastníka. Z toho plyne právo žalobce svobodně si vybrat pro zastupování v řízení jakéhokoliv advokáta v rámci České republiky.

15. Za situace, kdy žalobce vede pouze tento jediný soudní spor a není dostatečně personálně a materiálně vybaven k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy před soudem, dospěl odvolací soud k závěru, že postup žalobce, který si zvolil pro své zastupování před soudem advokáta, kterému důvěřuje a se kterým již spolupracuje, lze podle názoru odvolacího soudu považovat za adekvátní okolnostem projednávané věci, a proto je třeba náklady žalobce vynaložené v této věci na zastoupení advokátem považovat za účelné.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný, odvolací soud mu proto přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení spočívajících v odměně advokáta za dva úkony právní služby á 2 300 Kč vycházeje z tarifní hodnoty 30 000 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za sepis vyjádření k odvolání ze dne , datum, a účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ advokátního tarifu (celkem 4 600 Kč), a v náhradě hotových výdajů v paušální výši 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále jsou náklady tvořeny cestovným k jednání odvolacího soudu dne , datum, z Prahy do budovy Krajského soudu v Brně, cesta tam i zpět představuje celkem 410 km. Zástupce žalobce využil k cestě osobní automobil TOYOTA COROLA RZ 2 B44178 s kombinovanou spotřebou benzinu dle TP 6,7/100 km, průměrná cena benzinu v daném období byla 34,70 Kč/l a náhrada 5,90 Kč/km podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. Cestovné tak činí částku 3 372 Kč. Dále náklady sestávají z náhrady za promeškaný čas k jednání odvolacího soudu, a to za celkem 9 započatých půlhodin á 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za celkový čas strávený cestou k soudu a zpět. Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení částku 10 222 Kč. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšného žalobce před odvolacím soudem a uložil žalovanému zaplatit je dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.