49 Co 88/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem jméno FO a soudců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 2. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 3. Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 3/0 zastoupený obecným zmocněncem tituly před jménem Jméno zainteresované osoby 4/0 Datum narození zainteresované osoby 4/0 Adresa zainteresované osoby 4/0 4. Jméno zainteresované osoby 5/0 Datum narození zainteresované osoby 5/0 Adresa zainteresované osoby 5/0 o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve adresa ze dne datum , č. j. 5 C 68/2021-219, I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku IV. o nákladech řízení potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 3. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1., 2. a 4. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to pozemkům parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , to vše v k. ú. , adresa, (výrok I.), uvedené nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného č. 3 (výrok II.), žalovanému 3 uložil povinnost vyplatit dalším účastníkům každému 360 000 Kč na vypořádacím podílu do 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a zavázal každého z účastníků zaplatit poměrnou část nákladů státu (výroky V.-IX.). Výrok IV. o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a uvedl, že řízení má povahu iudicum duplex, soud není vázán žalobním návrhem a každý z účastníků by mohl vystupovat v roli žalobce i žalovaného. Soud I. stupně nepřisvědčil argumentaci žalobkyně s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn.

IV. ÚS 404/22, že podání žaloby zavinil svým chováním žalovaný

3. Dle soudu I. stupně byla mezi účastníky sporná jen výše vypořádacího podílu a před podáním žaloby vedla žalobkyně se žalovaným 3 komunikaci, kterou nelze ze strany 3. žalovaného hodnotit jako šikanózní výkon práva nebo zneužití procesních práv.

2. Proti uvedenému rozsudku, a to jen do výroku IV. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně odvolání, ve kterém uvedla, že nutnost vedení řízení zapříčinil výhradně žalovaný 3. Tento sice se žalobkyní a dalšími účastníky před podáním žaloby jednal, avšak jen se značnými průtahy a až na výzvu zástupce žalobkyně, neboť zdarma užíval předmětné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu a neměl v úmyslu na tomto ničeho měnit. Žalovaný 3 taktéž sliboval, že ve věci vypořádání spoluvlastnictví podá žalobu, ale nikdy tak neučinil, protože měl na setrvání předchozího stavu zájem. Řešení nabízené žalovaným 3, spočívající v uzavření 2 darovacích smluv, bylo z pohledu žalobkyně nereálné a jednalo by se dle jejího názoru též o obcházení zákona. Žalobkyně dále odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22 a uvedla, že jednání žalovaného 3 před podáním žaloby lze považovat za hrubé a obstrukční. O postoji žalovaného 3 by měla svědčit též skutečnost, že se žádného jednání soudu nezúčastnil, neměl zájem se setkat s dalšími účastníky (svými sourozenci) a nechal se zastoupit vždy obecným zmocněncem. Žalobkyně ve svém dovolání zdůraznila též invektivu zástupce žalovaného 3 vůči zástupci žalobkyně a uvedla, že soud I. stupně zcela vyhověl jejímu žalobnímu návrhu. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žalovanému 3 uloží povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím.

3. Žalovaný 3 se k odvolání vyjádřil tak, že předmětné nemovitosti neužíval nad rámec podílu sám, ale spoluužíval je s maminkou všech účastníků , jméno FO, , které poskytoval nezbytnou péči a pomoc. Jím navržené řešení původně v podobě dvou darovacích smluv nemělo obcházet zákon, ale šetřit náklady účastníků s ohledem na daň z nabytí nemovitosti a částku odpovídající vypořádacímu podílu jim chtěl vyplatit přímo při podpisu darovacích smluv. Ke své účasti u soudních jednání uvedl, že se dlouhodobě léčí na kardiologii a soudní jednání by mohlo mít negativní vliv na jeho zdraví, proto se nechal zastoupit obecným zmocněncem. Dále zdůraznil, že úvěrový rámec pro úhradu vypořádacích podílů má přislíben do , datum, a po tomto datu by nemuseli být pro banku nadále bonitní, a taktéž, že by případně náklady řízení měli žalobkyni nahradit též žalovaní 1 a 2.

4. Žalovaní 1, 2, a 4 se k odvolání žalobkyně nevyjádřili.

5. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v mezích podaného odvolání a v tomto rozsahu i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Z obsahu spisu v posuzované věci pro účely odvolacího řízení vyplývá, že návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. V návrhu žalobkyně popsala dosavadní komunikaci zejména se žalovaným 3, dle které žalovaný 3 vyzval mj. žalobkyni v dopisech ze dne , datum, a ze dne , datum, (druhý dopis zaslán prostřednictvím , Jméno zainteresované osoby 4/0, , podnikatele dle živnostenského zákona, nikoliv advokáta), aby mu darovala svůj spoluvlastnický podíl a on jí (a dalším spoluvlastníkům) daruje jím určenou částku 115 838 Kč, údajně stanovenou dle znaleckého posudku. Tuto částku nabízel uhradit hotově při podpisu darovacích smluv. Žalobkyně s tímto postupem a navrženou částkou nesouhlasila, nechala si vypracovat znalecký posudek na ocenění nemovitosti, který byl vyhotoven dne , datum, , avšak až dne , datum, sdělila prostřednictvím svého zástupce žalovanému 3, že má výhrady k navrhovanému postupu a nabídla prodej svého podílu za částku 155 000 Kč. Na toto sdělení reagoval žalovaný 3 dopisem ze dne , datum, , který však byl doručen elektronicky prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, až dne , datum, , kde žalovaný 3 souhlasil se způsobem vypořádání prodejem podílu, nabídl ovšem cenu toliko 120 000 Kč. Žalovaný 3 taktéž uvedl, že v případě odmítnutí nabídky je připraven podat žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalobkyně požádala cestou svého zástupce obratem o předložení plné moci pro zastupování žalovaného 3 , tituly před jménem, , jméno FO, . Na tento požadavek , tituly před jménem, , jméno FO, nijak nereagoval. Další série jednání proběhla mezi žalobkyní a žalovaným 3 v říjnu 2020, a to konkrétně dne , datum, žalobkyně vyzvala mj. žalovaného 3 k odkupu jejího spoluvlastnického podílu za cenu 155 000 Kč. V reakci obdržel zástupce žalobkyně dne , datum, elektronickou cestou nepodepsaný dopis od žalovaného 3, kde tento opětovně navrhoval prodej podílu za částku 120 000 Kč s tím, že v opačném případě je připraven podat žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Zástupce žalobkyně zaslal následně dne , datum, žalovanému 3 znalecký posudek, ze kterého žalobkyně dovozovala výši kupní ceny za spoluvlastnický podíl. Tato zpráva zůstala bez další reakce. Po podání žaloby uvedl žalovaný 3 již ve svém vyjádření ze dne , datum, (doručeném soudu I. stupně dne , datum, ), že je připraven vyplatit žalobkyni a žalovaným 1 a 2 vypořádací podíl ve výši 150 000 Kč každému z nich. Dále následovala série replik ze strany žalobkyně i žalovaného 3, kdy žalobkyně zejména odmítla navrhovanou částku 150 000 Kč z důvodu růstu ceny nemovitosti, žalovaný 3 souhlasil s vypracováním znaleckého posudku v rámci soudního řízení a vyplacením vypořádacích podílů dle takového posudku, naopak se však domáhal při stanovení vypořádacích podílů zohlednění investic do nemovitostí z jeho strany. V této fázi reagovali účastníci vždy v přiměřených a obvyklých lhůtách, které odpovídají běžnému vedení soudního řízení. V průběhu řízení se taktéž uskutečnila 3 soudní jednání ve dnech , datum, , , datum, a , datum, . Žalovaný 3 se těchto jednání nezúčastnil, byl však vždy řádně omluven a zastoupen obecným zmocněncem, který adekvátním způsobem hájil jeho zájmy a reagoval též na procesní aktivitu soudu. S ohledem na důvody odročení ani nelze předpokládat, že by osobní přítomnost žalovaného 3 na uvedených jednáních přispěla k rychlejšímu vyřízení věci. Poté již soud I. prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem.

7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

8. Otázkou náhrady nákladů řízení se v nedávné době zabýval rozsáhlým způsobem Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 262/20-3, dle kterého v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chráněno stejnou měrou. Ustanovení § 142 o. s. ř. je proto třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Ústavní soud dále zejména v bodě 40 odmítl postup aprobovaný Nejvyšším soudem např. v usnesení sp. zn. 22 Cdo 935/2017, dle kterého „kdyby strany byly v naprosté shodě, nebylo by důvodu vést soudní spor; proto je třeba úspěch ve sporu posuzovat podle jeho výsledku v těch částech uplatněného nároku, ve kterých mezi nimi nebyla shoda. Uvedené platí i pro případ, kdy spor je veden pouze pro stanovení výše vypořádacího podílu; v takovém případě je faktickým předmětem sporu jen tato výše a úspěšnost účastníků je třeba posoudit podle srovnání rozsudku a toho, jaký vypořádací podíl požadovali, resp. považovali za správný." Současně podle Ústavního soudu lze v odůvodněných případech některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznat např. pro obstrukční chování spoluvlastníka, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Dále lze přihlédnout např. k tomu, že se účastníci ohledně předmětu řízení alespoň částečně shodli, jaké bylo procesní chování a stanoviska jednotlivých účastníků v průběhu řízení či jaké bylo jejich jednání před zahájením řízení při snaze o zrušení spoluvlastnictví dohodou. Mezi individuální okolnosti konkrétní věci, které by měl soud zvažovat, patří i procesní aktivita účastníků v průběhu řízení, jakož i jejich postoje a snaha, popřípadě její absence, o konstruktivní přístup k rychlému a hospodárnému projednání a rozhodnutí věci, tedy i ochota či neochota o smírné vyřešení věci v průběhu řízení.

9. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 404/22, taktéž platí, že je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním ztěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze i v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodnout podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého spoluvlastníka. Soud musí podrobně vyložit důvody pro použití uvedeného ustanovení, neboť v opačném případě takové rozhodnutí soudu porušuje ústavně zaručené právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

10. Při hodnocení odvolacích námitek žalobkyně zdejší soud s odkazem na citovanou judikaturu Ústavního soudu především zdůrazňuje, že přiznání náhrady nákladů řízení v případě řízení o vypořádání spoluvlastnictví představuje výjimku z pravidla. Důvodem pro takový postup rozhodně nemůže být skutečnost, že žalovaný 3 nabízel v rámci vypořádacího podílu částku, s jejíž výší žalobkyně nesouhlasila. Posuzování úspěchu účastníků dle výše soudem stanoveného vypořádacího podílu navíc Ústavní soud jasně odmítl. Relevantním důvodem pro přiznání náhrady nákladů řízení nemůže být ani skutečnost, že žalovaný 3 sliboval podání žaloby, neboť žalobkyně neměla v žádném okamžiku povinnost vyčkat takového podání žaloby. Pokud tato měla zájem na rychlém vyřízení věci, pak mohla kdykoliv podat žalobu sama, jak nakonec také učinila. Jestliže žalovaný 3 užíval spoluvlastněné nemovitosti ve větším rozsahu, než odpovídalo jeho spoluvlastnickému podílu, aniž by dalším spoluvlastníkům uhradil odpovídající náhradu za nadužívání podílu, pak měla žalobkyně (nebo kterýkoliv jiný ze spoluvlastníků) možnost domáhat se zaplacení takové náhrady. Tato okolnost taktéž není z pohledu přiznání náhrady nákladů řízení rozhodná. Konečně nelze ani klást k tíži žalovaného 3, že se nezúčastnil osobně soudních jednání. Žalovaný 3 byl ve všech případech řádně omluven, byl taktéž zastoupen obecným zmocněncem, který adekvátním způsobem hájil jeho zájmy a absence žalovaného 3 při soudních jednáních neměla na průběh sporu zásadní vliv. Jiná situace by pochopitelně nastala, pokud by žalovaný 3 opakovaně žádal o odročení jednání nebo pokud by jeho nepřítomnost bránila soudu v postupu v řízení. O takový případ se však v předmětné věci nejedná. Pokud žalobkyně popisovala průtahy řízení, jež měly vzniknout v důsledku jednání žalovaného 3, před podáním žaloby, pak se nejedná o námitku, který by pro posouzení věci mohla mít jakoukoliv relevanci. Žalobkyni samotné nic nebránilo se soudní cestou kdykoliv domáhat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že v dané věci shodě se soudem I. stupně neshledal důvody pro mimořádné přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Posuzovaná věc se v zásadě nijak nevymyká běžnému soudnímu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a soud I. stupně tudíž rozhodl správně, pokud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. Tento postup je v souladu nejen s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., ale též se soudní judikaturou (srov. zejména již citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20-3). Odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22, není v dané věci případný, neboť žalovaný 3 se žádného šikanózního výkonu práva, obstrukčního chování anebo zneužití procesních práv nedopustil.

12. S ohledem na uvedené odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným 3 odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému 3 přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto sestávají dle § 151 odst. 3 o.s.ř z paušální náhrady nákladů účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého zástupce. Žalovanému 3 náleží náhrada ve výši 1 x 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k odvolání (§ 1 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Lhůtu a místo plnění soud určil dle § 160 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř., § 149 odst. 3 o. s. ř.

14. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanými 1, 2, a 4 bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaným 1, 2, a 4 v tomto stadiu řízení náklady nevznikly.