49 Co 96/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Pavly Kohoutkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 25.556 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. března 2024, č. j. 22 C 353/023-77,

I. Rozsudek soud I. stupně se potvrzuje v části o povinnosti žalovaného zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci částku 4.356 Kč s 15 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení.

II. V části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 21.200 Kč s 15 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že v uvedeném rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 9.589 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Rozsudkem soud I. stupně byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 25.556 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.) a dále k povinnosti zaplatit žalobci v téže lhůtě k rukám jeho zástupce , Jméno advokáta A, na náhradě nákladů řízení 15 447,46 Kč (výrok II.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout v podobě vynaložených nákladů na zastoupení advokátem, které vynaložil v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného seznámit žalobce se záznamem o úrazu, který se žalobci jako zaměstnanci žalovaného stal při plnění pracovních povinností dne , datum, . Žalovaný se uplatněnému nároku bránil tvrzením, že svým jednáním nezavdal žalobci příčinu k zastoupení žalobce advokátem, a tedy k vynaložení nákladů na poskytnutí právní pomoci, nadto zpochybňoval i výši požadované náhrady škody.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která podrobně popsal v odstavcích 3-10 odůvodnění napadeného rozsudku, na která na tomto místě odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na základě vedených zjištění dospěl soud I. stupně k závěru, která podrobně popsal rovněž v odůvodnění napadeného rozsudku, na které rovněž na tomto místě odvolací soud pro stručnost odkazuje. Stručně lze tyto závěry zrekapitulovat tak, že soud I. stupně vzal za prokázáno, že žalovaný jakožto zaměstnavatel žalobce porušil povinnost vydat žalobci bez zbytečného odkladu záznam o jeho pracovním úrazu ze dne , datum, , ač tento vypracoval v pětidenní lhůtě od úrazu a již dne , datum, předal inspektorátu práce. Za dané situace žalobce s ohledem na postoj žalovaného zcela logicky vyhledal pomoc advokáta, kterého zmocnil ke všem krokům směřujícím k odškodnění jeho pracovního úrazu, nikoli tedy jen ke získání záznamu o úrazu, a proto nelze odměnu advokáta po právní služby stanovit z tarifní hodnoty 10.000 Kč, neboť činnost advokáta byla komplexní. Soud I. stupně proto vyhověl žalobě tak, jak byla podána.

4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Stejně jako v řízení před soudem I. stupně nezpochybňoval skutečnost, že se na něj zástupce žalobce obrátil s nárokem na vydání záznamu o úrazu, zdůraznil však, že z žádným dalším nárokem se na něj zástupce žalobce již neobrátil, nepožadoval po něm tedy samotné odškodnění pracovního úrazu žalobce, neboť ohledně samotného odškodnění žalobce prostřednictvím svého zástupce komunikoval výlučně s pojišťovnou, s žalovaným nikoli (ostatně tomu ani na výzvu nepředal lékařské zprávy, nezbytné k tomu, aby žalovaný mohl nároky z pracovního úrazu žalobce uplatnit u příslušné pojišťovny z titulu zákonné odpovědnost). Žalovaný soudu I. stupně vytkl, že se náležitě nezabýval okolnostmi, které v daném případě měly vliv na vznik škody. Samotná existence pracovního úrazu totiž nutnost k vynaložení nákladů na právní služby advokáta nevyvolává. Pokud žalobce tvrdí, že mu škoda vznikla v důsledku jednání žalovaného, který mu nepředložil v zákonné lhůtě záznam o úrazu, mohl by žalovaný být odpovědný pouze za právní zastoupení v souvislosti s uplatněným nárokem žalobce vůči žalovanému na vydání záznamu o pracovním úrazu. V tomto případě podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění by přináležela právnímu zástupci žalobce odměna toliko dle § 9 odst. 1 za 1 úkon právní služby ve výši 1500 Kč. Odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb. v platném znění a výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Sazba mimosmluvní odměny za 1 právní úkon služby se počítá z tarifní hodnoty, za niž se považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká a jde-li o tuto tarifní hodnotu, nemůže jí být žalobcem uváděná částka 497.806 Kč, neboť s nárokem na její vyplacení se žalobce na žalovaného nikdy neobrátil. Současně žalovaný poukázal na to, že pokud by žalobce v řízení prokázal splnění všech zákonných předpokladů žalovaného za vznik škody, jejíž náhrady se v projednávané věci domáhá, mohl by za tuto škodu být žalovaný odpovědný na základě právní úpravy obsažené v § 265 odst. 2 zákoníku práce a nikoli v jeho odstavci 1, jak chybně uvedl soud I. stupně.

5. Žalobce ve vyjádření navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznil, že právní zastoupení žalobce bylo v tomto konkrétním případě naprosto nezbytné vzhledem ke zcela nestandardnímu přístupu žalovaného, který žalobci neposkytl elementární součinnosti v souvislosti s předmětným pracovním úrazem, čímž žalobci zároveň bránil v tom, aby mohla být zjištěna výše odškodnění pracovního úrazu a následně tato finanční kompenzace vyplacena. Zopakoval, že žalovaný namísto toho, aby žalobci záznam o pracovním úrazu poskytl bez zbytečného odkladu, učinil tak až po 16 měsících a tímto protiprávním jednáním se sám diskvalifikoval pro žalobce jako partner pro odpovídající vyřízení předmětné záležitosti, a žalobce se proto s nárokem na odškodnění následků pracovního úrazu obrátil přímo na pojišťovnu. Žalovaný měl dle žalobce projevit určitou míru sebereflexe nad svým přístupem, neboť je velice pravděpodobné, že bez tlaku zástupce žalobce by podklady pro výpočet odškodného velmi pravděpodobně zadržoval podstatně déle. Pro žalobce je tak stěží uvěřitelné, že se žalovaný nyní snaží těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal a svoji nepoctivost užít ke své obraně proti oprávněnému nároku žalobce, který si již v souvislosti s celou záležitostí vytrpěl své.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a ze způsobilých odvolacích důvodů § 205 odst. 2 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že k pracovnímu úrazu žalobce došlo dne , datum, – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákoník práce“), podle nařízen vlády č. 201/2010 Sb. o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu v platném znění (dále jen „nařízení vlády“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

8. Podle § 105 odst. 3 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo a/ ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny, nebo b/ k úmrtí zaměstnance. Jedno vyhotovení záznamu o úrazu je povinen zaměstnavatel předat postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům.

9. Podle § 105 odst. 7 písm. c/ zákoníku práce vláda stanoví nařízením vyhotovování a zasílání záznamu o úrazu a záznamu o úrazu – hlášení změn.

10. Podle § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 201/2010 Sb. záznam o úrazu vyhotovuje zaměstnavatel úrazem postiženého zaměstnance neprodleně, nejpozději však do 5 pracovních dnů ode dne, kdy se o úrazu dozvěděl. Záznam o úrazu předá zaměstnavatel bez zbytečného odkladu oprávněným osobám (poznámka odvolacího soudu – osobám uvedeným v § 105 odst. 2 zákoníku práce).

11. Podle § 265 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

12. Soud I. stupně s ohledem na výše uvedené správně uzavřel, že žalobci, kterému žalovaný jakožto jeho zaměstnavatel v rozporu se shora citovaným § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 201/2010 Sb., nevydal bez zbytečného odkladu záznam o jeho pracovním úrazu ze dne , datum, , ač jej vyhotovil již dne , datum, , nelze odmítat nahradit škodu tím vzniklou, v daném případě tedy škodu vzniklou vynaložením nákladů na zastoupení advokátem, který se za žalobce na žalovaného obrátil s požadavkem na zaslání předmětného záznamu o pracovním úrazu. Jedná se o škodu, za kterou žalovaný žalobci odpovídá ve smyslu § 265 odst. 2 zákoníku práce (nikoli tedy podle § 265 odst. 1 zákoníku práce, jak nesprávně uvedl soud I. stupně).

13. V řízení před soudem I. stupně bylo zjištěno, a mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce jako zaměstnanec žalovaného utrpěl při plnění pracovních povinností pro žalovaného dne , datum, úraz, za který odpovídá žalovaný, že žalobce dne , datum, udělil plnou moci advokátu , tituly před jménem, , jméno FO, , kterého zmocnil k zastupování ve všech věcech souvisejících s pracovním úrazem utrpěným dne 15 10 2021 při výkonu práce pro žalovaného, že zástupce žalobce dopisem ze dne , datum, žalovanému oznámil, že převzal právní zastoupení žalobce s tím, že žádá, aby byl informován o všech krocích týkajících se šetření škodní události zejména ze strany inspektorátu bezpečnosti práce, kterého se hodlá zúčastnit, že dopisem ze dne , datum, žalovaného vyzval k neprodlenému předložení záznamu o úrazu vztahujícímu se k pracovnímu úrazu žalobce ze dne , datum, , že zaslání záznamu o pracovním úrazu žalobce zástupce žalobce po žalovaném urgoval dopisem ze dne , datum, , a že žalovaný žalobci odeslal záznam o předmětném úrazu až dne , datum, . V neposlední řadě bylo prokázáno, a nebylo žalovaným zpochybněno, že zástupce žalobce ohledně odškodnění pracovního úrazu žalobce opakovaně komunikoval se Státním úřadem inspekce práce, Oblastním inspektorátem práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj, který mu dopisem ze dne , datum, , sdělil, že žalovaný vyhotovil záznam o předmětném pracovním úrazu dne , datum, a dne , datum, jej doručil místně příslušnému inspektorátu práce. V neposlední řadě bylo zjištěno, a nebylo v řízení nikým zpochybněno, že ohledně samotného odškodnění předmětného pracovního úrazu žalobce se jeho zástupce obracel výhradně po pojišťovnu – , právnická osoba, , u které nárok na náhradu škody uplatnil a se žalovaným v tomto směru nekomunikoval, a že pojišťovna v odškodňovacím řízení nárok žalobce uspokojila do vše 497.806 Kč, kdy tato částka nezahrnovala náhradu škody vzniklé žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem.

14. Z výše uvedených zjištění zcela jednoznačně vyplývá, a je tedy prokázáno, že žalovaný (resp. zaměstnanci jednající jeho jménem) porušil svou právní povinnost vyplývající ze shora citovaných zákonných ustanovení, předat zaměstnanci záznam o úrazu neprodleně poté, co ho nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy se o úrazu dozvěděl, vyhotoví. Žalovaný totiž záznam o úrazu žalobce ze dne , datum, žalovanému odeslal na základě písemných výzev jeho advokáta až dne , datum, , ač ho vyhotovil již dne , datum, . Lze tedy souhlasit s žalobcem i soudem I. stupně v tom, že pokud žalobci v důsledku porušení výše uvedené povinnosti žalovaného (resp. zaměstnanců jednajících jeho jménem, kteří porušili své pracovní povinnosti) vznikla škoda v podobě vynaložení nákladů na odměnu advokáta, který za žalobce ohledně vydání záznamu o předmětném úrazu s žalovaným jednal, jedná se o škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného, za kterou žalovaný žalobci odpovídá.

15. Skutečnost, že žalobce v souvislosti se zastoupením advokátem škoda v podobě zaplacení vyúčtované odměny advokáta vznikla, byla v řízení prokázána, a to vyúčtováním odměny advokáta ve výši 38.478 Kč (viz faktura č. 2310000198 ze dne , datum, ) a výpisem z účtu advokáta, z něhož bylo zjištěno, že žalobce dne , datum, vyúčtovanou odměnu zaplatil, a žalovaný tuto skutečnosti ani nezpochybňoval. Rozporoval pouze to, že v příčinné souvislosti s jeho protiprávním jednáním vznikla žalobci škoda v žalované výši.

16. Žalobce svůj nárok na náhradu škody založil na tvrzení, že škoda, kterou po žalovaném uplatnil „pouze“ ve výši 25.556 Kč s příslušenstvím, mu vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného seznámit žalobce, a tedy mu vydat záznam o úrazu ze dne , datum, , a že v příčinné souvislosti s tímto porušením pro něj advokát učinil více úkonů právní služby, k náhradě však uplatňuje pouze dva – převzetí zastoupení a písemné podání, tj. 2x 10.260 Kč (počítáno z tarifní hodnoty přiznaného odškodnění 485.742 Kč), včetně 2 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta a náhrady za daň z přidané hodnoty tak žalobce po žalovaném k náhradě uplatnil částku 25.556 Kč. V průběhu odvolacího řízení pak žalobce upřesnil, že pokud uplatňuje k náhradě odměnu za písemné podání advokáta, pak je jedná konkrétně o písemnou výzvu ze dne , datum, .

17. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že žalovaný žalobci odpovídá pouze za takovou škodu, která mu vznikla v příčinné souvislosti s porušením jeho povinnosti vydat žalobci bez zbytečného odkladu záznam o úrazu, tedy pouze za odměnu, kterou žalobce vynaložil za ty úkony právní služby, které směřovaly k získání záznamu od úrazu od žalovaného. Za situace, kdy je mezi účastníky nesporné, že advokát , tituly před jménem, , jméno FO, na základě zmocnění žalobce skutečně učinil výše zmíněné úkony právní služby – převzetí zastoupení a písemné podání ze dne , datum, , a že tak učinil v důsledku porušení zákonné povinnosti žalovaného uvedenou listinu žalobci bez zbytečného odkladu vydat (viz výše), soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že za škodu vzniklou žalobci zaplacením odměny poskytnutí právní pomoci advokátem, spočívající v odměně advokáta za 2 úkony právní služby, ve 2 částkách paušální náhrady hotových výdajů advokáta a v náhradě za daň z přidané hodnoty, již je advokát plátcem, žalovaný odpovídá a je povinen mu ji nahradit.

18. Jde-li o samotnou výši žalobcem požadované a napadeným rozsudkem přiznané náhrady škody, zde se již odvolací soud se závěry soudu I. stupně neztotožňuje. Pokud nebyla mezi žalobcem a jeho advokátem dohodnuta smluvní odměna za poskytnuté úkony právní služby a výše odměny měla být určena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (což žalobce v odvolacím řízení potvrdil), je třeba při určení výše škody, která je v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného, z uvedené vyhlášky, a to ve znění účinném do , datum, (dále jen „vyhlášky“) důsledně vycházet, a to přesto, že se měl žalobce s advokátem dohodnout, že při určení výše odměny advokáta budou vycházet o tarifní hodnoty rovnající se výši vyplaceného odškodnění).

19. Uvedená vyhláška v § 8 odst. 1 stanoví, že není-stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká a podle jejího § 9 odst. 1 nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a ne-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnoty částka 10.000 Kč. Pokud tedy v projednávané věci nebyla mezi žalobcem a jeho advokátem sjednána za zastoupení sjednána smluvní odměna, a v době započetí právní služby nebylo možno hodnotu práva žalobce vůči žalovanému ocenit, bylo třeba za tarifní hodnotu v době započetí úkonu právní služby, resp. obou úkonů právní služby považovat právě částku 10.000 Kč a odměnu za 1 úkon právní služby určit částkou 1.500 Kč.

20. Je tomu tak proto, že v době, kdy k převzetí zastoupení došlo stejně jako v době, kdy bylo učiněno směrem k žalovanému písemné podání ze dne , datum, (tj. v době započetí každého ze 2 úkonů právní služby) nejenže nebyla žalobci známa částka, kterou bude na odškodnění pracovního úrazu požadovat (nebylo ukončeno ani léčení žalobce a nebyl ustálen ani jeho zdravotní stav, nebylo proto možno bodově ohodnotit ani bolestné, ani ztížení společenského uplatnění), ale zejména proto, že žalobci byla poskytnuta právní služba v podobě výzvy k vydání záznamu o pracovním úrazu, tedy listiny, jejíž hodnotu nelze ocenit, nikoli právní služba ve vztahu k již konkretizované částce požadovaného odškodnění – zde není bez významu ani to, že žalobce se, jak vyplývá z obsahu spisu, s výzvou k odškodnění předmětného pracovního úrazu neobrátil na žalovaného (po něm požadoval pouze vydání záznamu o úrazu), ale přímo na pojišťovnu.

21. Žalobci proto dle odvolacího soudu v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného dle § 105 odst. 3 zákoníku práce ve spojení s § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 201/2010 Sb. vznikla škoda v celkové výši 4.356 Kč, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby á 1.500 Kč (§ 8 bod 1. a § 9 odst. 1 vyhlášky), ze dvou částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a z částky 756 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad, jíž byl advokát žalobce plátcem (§ 137 odst. 1, § 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Skutečnost, že advokát v rámci zastoupení žalobce učinil i další úkony právní služby, stejně jako skutečnost, že žalobce svému advokátu zaplatil za poskytnuté právní služby částky vyšší byla pro rozhodnutí o uplatněném nároku irelevantní, neboť žalovaný je žalobci povinen nahradit jen takovou škodu, která je v příčinné souvislosti s porušením jeho povinností, k němuž došlo v projednávané věci včasným nepředáním záznamu o úrazu ze dne , datum, žalobci.

22. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud za použití § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil v části o povinnosti žalovaného zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci částku 4.356 Kč s 15 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (s tím, že o úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném do , datum, , a s přihlédnutím k tomu, že žalobce žalovaného vyzval k zaplacení žalované částky dopisem ze dne , datum, , doručeným žalovanému , datum, , do , datum, a žalovaný se proto ocitl od , datum, v prodlení a vznikla mu povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení). V části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 21.200 Kč s 15 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení byl rozsudek soudu I. stupně změněn za použití § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. tak, že v uvedeném rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

23. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud za použití § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobce byl zavázán k povinnosti zaplatit žalovanému na jejich náhradě 9.589 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.). Při svém rozhodování vyšel odvolací soud ze skutečnosti, že žalobce v řízení uplatnil nárok na zaplacení částky 25.556 Kč (100 %), úspěšný byl pouze co do částky 4.356 Kč (17 %) a neúspěšný byl ve vztahu k částce 21.200 Kč (83 %), Žalovanému proto vzniklo vůči žalobci právo na náhradu nákladů v řízení před soudy obou stupňů v rozsahu jejich 66%.

24. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému v řízení před soudem I. stupně vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem, které sestávají z odměny za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava, odpor s vyjádřením se k žalobě, účast na jednání soudu I. stupně) á 2.140 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do , datum, ), a ze 3 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do , datum, ), celkem ve výši 7.320 Kč. V odvolacím řízení jsou náklady žalovaného představovány zaplaceným soudním poplatkem z odvolání 1.278 Kč, odměnou za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) á 2.140 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ vyhlášky č. 177/1994 Sb.), 1 částkou paušální náhrady hotových výdajů advokáta 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do , datum, ), 1 částkou paušální náhrady hotových výdajů advokáta 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění), náhradou za ztrátu 600 Kč času při cestě na jednání odvolacího soudu z , adresa, a zpět v rozsahu celkem 4 půlhodin á 150 Kč (§ 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění) a z náhrady cestovních výdajů advokáta 901 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu na trase , adresa, a zpět o celkové délce 110 km vozidlem tovární značky AUDI registrační značky , SPZ, s průměrnou spotřebou motorové nafty dle osvědčení o registraci vozidla 6,9 litrů/100 km při ceně 34,70 Kč/1 motorové nafty a sazbě základních náhrad 5,80 Kč/km vše dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Celkem tak žalobci v řízení před soudy obou stupňů vznikly náklady ve výši 14.529 Kč, z nich poměrnou část v rozsahu 66 % představuje částka 9.589 Kč, k jejíž náhradě byl s ohledem na výše uvedené žalobce zavázán.