54 CO 118/2020

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobců: a) právnická osoba , IČO sídlem adresa b) jméno příjmení , datum narození bytem adresa c) Ing. jméno příjmení , datum narození bytem adresa d) Mgr. jméno příjmení , datum narození bytem adresa e) MUDr. jméno příjmení , datum narození bytem adresa f) jméno příjmení , datum narození bytem adresa g) Ing. jméno příjmení , datum narození bytem adresa h) RNDr. jméno příjmení , datum narození bytem adresa i) Ing. jméno příjmení , datum narození bytem adresa j) jméno příjmení , datum narození bytem adresa k ) MUDr. jméno příjmení , datum narození bytem adresa l) jméno příjmení , datum narození bytem adresa m) jméno příjmení , datum narození bytem adresa n) jméno příjmení , datum narození bytem adresa všichni zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 107 920 Kč s příslušenstvím o odvoláních žalované a žalobců b) až n) proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. srpna 2019, č.j. 21 C 200/2014 – 223,

I. Odvolání žalobců b) až n) proti výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se výroku I. o věci samé mění tak, že se schvaluje smír mezi žalobci b) až n) a žalovanou následujícího znění: „ 1. Žalovaná se zavazuje zaplatit žalobcům b) až n) společně a nerozdílně částku 47 920 Kč, a to nejpozději do [datum] bezhotovostním převodem na číslo účtu [bankovní účet].

2. Žalovaná se zavazuje zaplatit žalobcům b) až n) společně a nerozdílně úrok z prodlení z částky 47 920 Kč za období od [datum] do [datum] zaokrouhlený na celé koruny nahoru, tj. ve výši 32 298 Kč, a to nejpozději do [datum] bezhotovostním převodem na číslo účtu [bankovní účet].

3. Veškeré nároky žalobců a žalované, které uplatňují nebo by mohli uplatňovat z titulu nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum] nebo v jakékoliv souvislosti s užíváním nebytových prostor v domě [adresa] na [anonymizováno] náměstí v [obec] žalovanou, jsou uzavřením této dohody a splněním závazků dle odst. 1 a 2 tohoto smíru zcela vyrovnány. Žalobci i žalovaná se zavazují, že nad rámec plnění sjednaného v odst. 1 a 2 tohoto smíru po sobě nebudou v souvislosti s užíváním nebytových prostor v domě [adresa] na [anonymizováno] náměstí v [obec] žalovanou ničeho dalšího požadovat.

4. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.“ 1. Soud prvního stupně rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům b), c), d), e), f), g), h), i), j), k ), l), m), n) společně a nerozdílně částku ve výši 107 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 107 920 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) domáhala, aby jí společně a nerozdílně se žalobci b) až n) žalovaná zaplatila částku ve výši 107 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 107 920 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.). V návaznosti na rozhodnutí o věci samé pak rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalované uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům b), c), d), e), f), g), h), i), j), k ), l), m), n) k rukám jejich zástupkyně náklady řízení ve výši 81 567,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), a žalobkyni a) uložil povinnost zaplatit žalované k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 43 331,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě na zaplacení dlužného nájemného, které žalovaná byla povinna platit za užívání nebytových prostor situovaných v domě v [obec], [příjmení] nám. [číslo] [adresa], jehož jsou žalobci spoluvlastníky, na základě nájemní smlouvy uzavřené [datum]. V této nájemní smlouvě bylo pro rok 2012 sjednáno měsíční nájemné ve výši 20 000 Kč a záloha na služby ve výši 6 000 Kč měsíčně, splatné předem, vždy nejpozději do posledního dne předešlého měsíce, které však žalovaná řádně neplatila. Následně ([datum]) uzavřeli účastníci nájemního vztahu dohodu o narovnání, v níž došlo k vypořádání nároků pronajímatelů na úhradu dlužného nájemného a služeb za rok 2012 vyjma částky 107 920 Kč z titulu nájemného, kterou žalovaná uplatňovala jako slevu na nájemném – dílem (v částce 67 920 Kč) z důvodu toho, že nemohla užívat skladové prostory, dílem (v částce 40 000 Kč) z důvodu omezení v užívání pronajatých prostor v období květen až září 2012 provozem zahrádky kavárny provozované ve stejném domě, která zůstala mezi účastníky sporná. Soud prvního stupně poté, co posoudil nájemní smlouvu jako platnou a uzavřenou všemi v ní uvedenými pronajímateli – spoluvlastníky nemovitosti, zabýval se aktivní legitimací žalobců ve sporu, kterou dovodil na straně žalobců b) až n) jako účastníků této nájemní smlouvy, případně (to v případě žalobců g), i) a n)) jako právních nástupců na smlouvě zúčastněných pronajímatelů; za účastníka k uplatnění nároku na zaplacení dlužného nájemného nikoliv legitimovaného měl naopak žalobkyni a), která byla oprávněna pouze k hospodaření s výnosy domu a k zastupování spoluvlastníků, výnosy domu, a tedy ani nájemné jí však nenáleží. Nárok žalované na slevu z nájemného, který posuzoval za použití ustanovení § 673, § 674 a § 675 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), pak soud prvního stupně neshledal důvodným ani z jednoho z uplatněných důvodů. Pokud žalovaná namítala, že sklad (místnost 111) nemohla užívat z důvodu toho, že zde měl umístěné svoje věci bývalý nájemce [jméno] [příjmení], vzal prvostupňový soud za prokázáno, že tomu tak sice bylo, avšak se souhlasem žalované (na základě jejich dohody); pronajímatel tak nebyl na tomto vztahu účasten a bylo na žalované, aby se případně domáhala náhrady škody či bezdůvodného obohacení po panu [příjmení] (pokud podle jejich dohody vyklizení svých věcí nezajistil). Ohledně provozu zahrádky kavárny pak uzavřel, že zde byla provozována dlouhodobě, v době uzavírání nájemní smlouvy žalovaná o její existenci věděla. Nadto tuto slevu na nájemném za období květen až září 2012 uplatnila žalovaná až [datum], tedy po uplynutí prekluzivní lhůty dle ustanovení § 675 obč. zák. Ve sporu aktivně legitimovaným žalobcům proto bylo dlužné nájemné přiznáno, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013). To, že žalovanou částku žalobcům přiznal společně a nerozdílně, soud prvního stupně odůvodnil poukazem na ustanovení § 139 odst. 1 obč. zák. O náhradě nákladů řízení rozhodl za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v návaznosti na úspěch žalované ve sporu se žalobkyní a) žalované přiznal náhradu nákladů řízení s tím, že částka 43 331,70 Kč představuje náklady jí vynaložené na zastupování advokátem. Ve vztahu mezi žalobci b) až n) a žalovanou byla naopak náhradu nákladů řízení přiznána uvedeným žalobcům, kdy také jim přiznaná částka (81 567,81 Kč) představuje náklady jejich právního zastoupení.

3. Proti výrokům I. a III. rozsudku soudu prvního stupně se odvolala žalovaná, která mu vytýkala nesprávné rozhodnutí o přistoupení účastníků na stranu žalobce, nesprávný závěr o platnosti nájemní smlouvy, nesprávný závěr o okruhu účastníků nájemní smlouvy, nesprávný závěr o aktivní legitimaci žalobců b), c), d), e), j), l) a m), jakož i žalobců g), n) a i), a v neposlední řad pak i nesprávný závěr o neoprávněnosti jejího nároku na slevu z nájemného. V návaznosti na uplatněné odvolací námitky, které předtím podrobně odůvodnila, žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. změnil tak, že se žaloba v celém rozsahu a vůči všem žalobcům zamítá, a žalobci jsou povinni jí uhradit náklady řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobci – pokud jde o odvoláním žalované napadenou část rozsudku soudu prvního stupně o věci samé, navrhli jeho potvrzení s tím, že žalovaná toliko opakuje argumenty, se kterými se soud prvního stupně, stejně jako s argumenty jejich, náležitě vypořádal. Rozhořčení vyjádřili z toho, že žalovaná nyní všechno zpochybňuje, přestože v roce 2013 uzavřela s nimi dohodu o narovnání, kterou prakticky všechny okolnosti s nájemním vztahem související učinila nespornými, nájemní vztah potvrdila a za sporný považovala pouze nárok žalobců, o kterém je veden tento spor. Zdůraznili, že žalovaná do nájemního vztahu vstoupila dobrovolně, vědoma si podmínek a výše nájmu prostory užívala a ač mohla smluvní vztah ukončit, neudělala to. Poukázali na zásadu„ pacta sund servanda“.

5. Žalobci b) až n) se také proti rozsudku soudu prvního stupně odvolali, přičemž svým odvoláním napadli nákladové výroky III. a IV. Pokud jde o jim přiznané náklady právního zastoupení, měli za nesprávné stanovení odměny advokáta, konkrétně to, že nebylo použito ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy nebyla zohledněna skutečnost, že advokátka zastupovala v řízení celkem 14 žalobců (kdy proti jednomu z nich byla žaloba zamítnuta); za nepřiléhavé měli v této souvislosti použití judikatury Nejvyššího soudu v podobě usnesení sp. zn. 26 Cdo 3946/2015. V čem je spatřována nesprávnost výroku IV., v odvolání nebylo uvedeno vyjma toho, že také tento výrok spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je nespravedlivý.

6. Žalovaná měla za to, že proti výroku IV. se žalobci b) až n) vůbec nemohou odvolat, neboť se jich netýká; navrhli proto, aby v této části bylo odvolání žalobců b) až n) odmítnuto dle § 218b o.s.ř., neboť odvolání bylo podáno někým, kdo k tomu není oprávněn. K odvolání žalobců b) až n) proti nákladovému výroku III. se žalovaná blíže nevyjádřila, když v době vyjádření měla k dispozici pouze blanketní odvolání (toto odvolání bylo až následně odůvodněno).

7. Pokud se žalobci b) až n) odvolali proti výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně, jímž rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou, není vskutku takové odvolání (subjektivně) přípustné.

8. Podle ustanovení § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

9. Z citovaného zákonného ustanovení plyne, že přípustnost odvolání je třeba uvažovat z dvojího hlediska, a to jako přípustnost objektivní, která se neváže na konkrétního účastníka řízení (jde tedy o to, zda odvolání je či není přípustné jako takové), a dále jako přípustnost subjektivní; je-li odvoláním napadeno rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné, je dále vždy třeba posoudit, zda je přípustné také subjektivně, tedy zda jej podala osoba k tomu oprávněná. Subjektivní přípustnost odvolání přitom reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud svým rozhodnutím pro účastníka mohl založit, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy odvolání, jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění jej podat svědčí pouze tomu účastníku v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená (procesní) újma na základě odvolání odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší, popřípadě změní (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 10. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1554/99, publikované v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, [číslo] str. 265, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, [číslo] str. 61).

10. Bylo-li v návaznosti na rozhodnutí o věci samé rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, je obecně odvolání proti takovému rozhodnutí přípustné (s výjimkou tzv. bagatelních věcí, v nichž není odvolání přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., kdy pak v těchto věcech není odvolání přípustné ani proti výroku o náhradě nákladů řízení). Podat však takové odvolání může jen ten z účastníků řízení, jehož práv a povinností se nákladový výrok týká, tj. ten, kdo je z něho oprávněn k přijetí plnění (náhrady nákladů řízení), kdo je z něho povinen plnit (platit náhradu nákladů řízení), jakož i ten, komu jím nebyla náhrada nákladů řízení (byť částečně) přiznána. Bylo-li tedy v posuzované věci výrokem IV. rozhodnuto náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou, byly to výhradně tyto dvě účastnice řízení, kdo se proti tomuto rozhodnutí byly oprávněny odvolat, zbývajících žalobců (jejich práv či povinností) se toto rozhodnutí netýká. Pokud se tedy (právě a pouze) žalobci b) až n) proti výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně odvolali, nemohl odvolací soud než toto odvolání jako odvolání podané někým, kdo k odvolání není oprávněn, odmítnout (§ 218 písm. b/ o. s. ř.).

11. Pokud naopak žalobci b) až n) odvoláním brojili proti nákladovému výroku III. rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi nimi na straně jedné a žalovanou na straně druhé, šlo o odvolání objektivně i subjektivně přípustné a žalobci jej podali také včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Tento nákladový výrok pak byl přezkumu odvolacím soudem otevřen i na základě odvolání žalované směřujícího do výroku I., kterým bylo ve vztahu mezi uvedenými účastníky rozhodnuto o věci samé, a to jako výrok na výroku I. závislý (a nadto odvoláním žalované rovněž i výslovně napadený). Pokud jde o odvolání žalované, konstatuje odvolací soud, že toto odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti němuž je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201, § 202 á contrario o. s. ř.), že ho žalovaná jako účastnice řízení podala jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinila včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že její odvolání splňovalo též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o. s. ř.), s ohledem na jejich vymezení podřaditelných pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), písm. d), písm. e) a písm. g) o. s. ř.

12. Pro úplnost zbývá na tomto místě shrnout, že na podkladě podaných odvolání byl předmětem přezkumu odvolacím soudem meritorní přisuzující výrok I. a nákladový výrok III., v návaznosti na výrok I. přiznávající žalobcům b) až n) proti žalované náhradu nákladů řízení. Naopak předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu nebyl odvoláním nenapadený meritorní výrok II., a také na něm závislý nákladový výrok IV., proti němuž sice bylo podáno odvolání, avšak šlo, jak bylo výše vysvětleno, o odvolání nepřípustné, které jako takové odvolací soud odmítl. Ve výrocích II. a IV. je tudíž rozsudek soudu prvního stupně již pravomocný (§ 159, § 159a o. s. ř.).

13. Podle ustanovení § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle ustanovení § 99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

14. Podle ustanovení § 220 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, také tehdy, jestliže schválí smír.

15. Odvolací soud v dané věci k projednání odvolání do rozhodnutí o věci samé nařídil jednání, před jehož zahájením účastníci stran předmětu sporu (úhrady dlužného nájemného s příslušenstvím) dospěli k dohodě, kterou posléze vtělili do smíru, který odvolacímu soudu předložili spolu se žádostí o jeho schválení (bez nařízení dalšího jednání). V tomto smíru se žalovaná zavazuje zaplatit žalobcům b) až n) (aktuálně na řízení zúčastněným) společně a nerozdílně částku 47 920 Kč, a to nejpozději do [datum], a dále úrok z prodlení z uvedené částky za období od [datum] do [datum] kapitalizovaný do částky 32 298 Kč, a to nejpozději do [datum] s tím, že veškeré jejich vzájemné nároky, které uplatňují nebo by mohli uplatňovat z titulu nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum] nebo v jakékoliv souvislosti s užíváním nebytových prostor v domě [adresa] na [anonymizováno] náměstí v [obec] žalovanou, jsou uzavřením této jejich dohody a splněním závazků v ní ujednaných zcela vyrovnány, a zavazují se nad rámec ve smíru sjednaných plnění po sobě v souvislosti s užíváním označených nebytových prostor žalovanou ničeho dalšího nepožadovat. Vedle toho se účastníci dohodli na tom, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

16. Vzhledem k tomu, že povaha projednávané věci (jejímž předmětem, jak opakovaně bylo již řečeno, bylo zaplacení dlužného nájemného s příslušenstvím – úrokem z prodlení) možnost uzavření smíru jakkoli nevylučuje a vzhledem k tomu, že odvolací soud nezjistil, že by účastníky uzavřený smír byl v rozporu s jakýmkoli (kogentním) ustanovením hmotného práva, postupoval v souladu s ustanovením § 220 odst. 2 o. s. ř. a § 99 o. s. ř., tedy rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé I. změnil tak, že smír účastníků schválil.

17. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé pozbyl své opodstatnění (a tudíž všech účinků) na tomto výroku závislý nákladový výrok III. Tento logický důsledek změny rozsudku soudu prvního stupně přitom vyplývá z ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř., které odvolacímu soudu ukládá povinnost v takovém případě rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně znovu a nově („ originálně“), při respektování toho výsledku řízení, který právě ze změny přezkoumávaného rozhodnutí vyplývá. Nákladový výrok rozhodnutí odvolacího soudu tudíž není rozhodnutím měnícím, nýbrž novým; odvolací soud v něm rozhoduje jednak o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, jednak potom také o náhradě nákladů řízení odvolacího. Protože pak účastníci otázku náhrady nákladů řízení mohou učinit předmětem svého smíru a protože tak v tomto případě také učinili, byl odvolacím soudem jejich smír schválen včetně tohoto ujednání, aniž by se však (z důvodů shora uvedených) jednalo v této části o součást změny rozsudku soudu prvního stupně. Protože účastníci otázku náhrady nákladů tohoto soudního řízení (tj. řízení před soudy obou stupňů) v rámci smíru dohodli, nerozhodoval již o ní odvolací soud autoritativním rozhodnutím.