54 Co 123/2025

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudkyň JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Jany Homolové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce B b) Jméno žalobce C , narozený Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B oba bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vyklizení nemovité věci, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroků I. a II. o uložení povinnosti žalované 1. a žalovanému 2. vyklidit pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , a pozemek p. č. , Anonymizováno, , zapsané v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, , mění jen tak, že lhůta k vyklizení se stanoví v trváníjednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v těchto částech rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I. o uložení povinnosti žalované 1. provést odhlášení adresy trvalého bydliště a odhlášení sídla podnikání z adresy , adresa, , a v části výroku II. o uložení povinnosti žalovanému 2. provést odhlášení adresy trvalého bydliště z adresy , adresa, , mění tak, že se žaloba v těchto částech zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud ve , adresa, jako soud prvního stupně (dále jen „prvostupňový soud“) svým v záhlaví uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., uložil 1. žalované povinnost vyklidit pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , a pozemek p. č. , Anonymizováno, , zapsané v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, (dále jen „předmětné nemovité věci“), a dále povinnost provést odhlášení adresy trvalého bydliště a odhlášení sídla podnikání z adresy , adresa, . Výrokem II. rozhodl o uložení povinnosti 2. žalovanému vyklidit předmětné nemovité věci a dále povinnosti provést odhlášení adresy trvalého bydliště z adresy , adresa, . O nákladech řízení rozhodl výrokem III. tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům k rukám právního zástupce žalobců náklady řízení ve výši , Anonymizováno, Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaní užívají předmětné nemovité věci, jež mají žalobci ve společném jmění manželů, bez právního důvodu, neboť žalobci ústně udělený souhlas s jejich užíváním žalovanými odvolali. Podle prvostupňového soudu žalovaní neprokázali, že by měli k užívání předmětných nemovitých věcí jakýkoliv právní titul. Důvodnou neshledal obranu žalovaných, kteří tvrdili, že podle domluvy s žalobci jim předmětné nemovité věci patří. Dále učinil zjištění, že výzvě žalobců, aby žalovaní předmětné nemovité věci vyklidili, tito nevyhověli a nadále zde i se svou nezletilou dcerou bydlí. Kromě toho 1. žalovaná má na adrese , adresa, evidované sídlo podnikání.

3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalovaní. Namítli, že s ohledem na exekuce, které jsou proti nim vedeny, se s žalobci dohodli na tom, že předmětné nemovité věci budou ve vlastnictví žalobců. Žalovaní do nich však investovali minimálně půl milionu a ze svého platili provozní náklady. Dále uvedli, že příjmy z podnikatelské činnosti 1. žalované a mzda 2. žalovaného byly zasílány na účet žalobkyně a), která oběma žalovaným zrušila a zablokovala mobilní telefonní čísla.

4. Žalobci se k podanému odvolání vyjádřili tak, že odvolání nepochybně postrádá konkrétní relevantní odvolací důvod ve smyslu ust. § 205 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Uvedli, že podání, které žalovaní označili jako odvolání, zcela nepochybně postrádá konkrétní relevantní odvolací důvod ve smyslu § 205 o. s. ř. Podle žalobců odvolání žalovaných sice obsahuje odkaz na příslušné ustanovení občanského soudního řádu obsahující odvolací důvody, tyto však materiálně v předmětném odvolání absentují. Pokud jde o věc samou, tak žalobci akcentovali, že žalované zcela legitimně vyzvali k vyklizení předmětných nemovitých věcí z důvodu, že k jejich užívání nemají jakýkoli právní titul. Žalovaní v řízení relevantní právní titul užívání předmětných nemovitých věcí netvrdili a k nařízenému jednání se nedostavili. Za této situace musí nést následky svojí pasivity a strpět tento stav řízení, který byl v rámci již koncentrovaného soudního řízení nastolen. V daném řízení „není nepodstatné“ (pozn. odvolacího soudu: podle kontextu má být správněuvedeno „není podstatné“) to, proč byla žalovaným směřována výzva k vyklizení, nýbrž skutečnost, že souhlas či nesouhlas s užíváním této nemovité věci byl zcela v dispozici žalobců jakožto vlastníků a za situace, kdy žalovaným bylo prokazatelně odvolání souhlasu doručeno, tento právní titul k užívání bez dalšího zanikl. Nad rámec uvedených skutečností žalobci doplnili, že žalovaní i nadále odmítají předmětnou nemovitou věc vyklidit, dle jim dostupných informací navíc dochází k odvozu majetku žalobců a soustavnému devastování jimi vlastněné nemovité věci. Popsané počínání žalovaných podle žalobců svědčí o (absenci) respektu žalovaných k principům fungování vlastnického práva.

5. Žalovaní podali odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř., a to z pozice účastníků řízení, tedy jako osoby k tomu subjektivně oprávněné (§ 201 o. s. ř.). Napadli rozsudek, proti němuž je odvolání objektivně přípustné (§ 201 o. s. ř., § 202 o. s. ř. à contr.). V podaném odvolání odkázali na ust. § 205 odst. 2 písm. c/, d/, e/, g/ o. s. ř., tedy namítali, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávných skutkových zjištěních a právních závěrech. Proto odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že podané odvolání je zčásti důvodné.

6. Nejprve je třeba uvést, že v řízení před soudem prvního stupně byly provedeny všechny účastníky navržené, resp. předložené důkazy, z nichž prvostupňový soud učinil správná skutková zjištění ohledně vlastnického práva žalobců k předmětným nemovitým věcem, odvolání souhlasu s jejich užíváním a absence jiného titulu k jejich užívání žalovanými, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Žalovaní tím, že se k nařízenému jednání nedostavili, se zbavili možnosti být poučeni o své důkazní povinnosti, zejména stran případného jejich tvrzení o existenci titulu k užívání předmětných nemovitostí. Již z tohoto důvodu odvolací soud neshledal důvodnou jejich námitku, že soud prvního stupně neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.). Pokud teprve v žádosti ze dne , datum, o odročení jednání před odvolacím soudem navrhovali svoje účastnické výslechy, tak se jedná ve smyslu ust. § 205a písm. d) o. s. ř. à contr. o důkazní návrh, který je v odvolacím řízení nepřípustný.

7. Kromě toho, že provedení důkazu výslechem žalovaných je v odvolacím řízení nepřípustné, takový důkaz k jinému pro žalované příznivějšímu rozhodnutí ve věci ani nemohl vést. S ohledem na obsah vyjádření žalovaných k žalobě a zejména jimi podaného odvolání a přednesu právního zástupce žalovaných u jednání odvolacího soudu jej totiž nepochybně navrhovali k prokázání svého tvrzení o existenci ústní dohody mezi účastníky o tom, že předmětné nemovité věci budou zatímně evidovány ve vlastnictví žalobců, kteří je v budoucnu na žalované převedou. Takové tvrzení by však zamítnutí žaloby o vyklizení nemohlo odůvodnit ani tehdy, pokud by bylo žalovanými prokázáno, neboť jsou to právě žalobci, kdo předmětné nemovité věci nabyl do společného jmění manželů, a je třeba připomenout, že pro převod nemovitých věcí je obligatorně stanovena písemná forma (§ 560 o. z.), takže jakýkoliv ústní příslib je zcela bez významu.

8. Ve vztahu k uplatněnému nároku na vyklizení předmětných nemovitých věcí je podle odvolacího soudu rovněž bezvýznamné, z jakého důvodu žalobci ústní souhlas s jejich užíváním žalovanými udělili (a následně odvolali). Nicméně pokud se týká lhůty k plnění, reflektoval odvolací soud zjištění, že předmětné nemovité věci spolu s žalovanými užívá také jejich nezletilá dcera. Stanovením delší lhůty k plnění v trvání jednoho měsíce bude dán žalovaným dostatečný prostor, aby uspořádali svoje poměry a v mezidobí svou bytovou potřebu vyřešili. Podle odvolacího soudu zde naopak není prostor ke stanovení lhůty k plnění delší než jeden měsíc, neboť žalovaní byli k vyklizení vyzváni již dopisem ze dne , datum, ao podané žalobě na vyklizení věděli přinejmenším od , datum, , kdy jim oběma byla doručena výzva soudu, aby se k připojené žalobě ve znění opravy ze dne , datum, vyjádřili. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroků I. a II. o uložení povinnosti žalované 1. a žalovanému 2. vyklidit předmětné nemovité věci změnil jen tak, že lhůta k vyklizení se stanoví v trvání jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, jinak byl rozsudek soudu prvního stupně v těchto částech podle § 219 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku jako věcně správný potvrzen.

9. Naproti tomu odvolací soud neshledal podmínky pro potvrzení odvoláním napadeného rozsudku v části výroku I. o uložení povinnosti žalované 1. provést odhlášení adresy trvalého bydliště a odhlášení sídla podnikání z adresy , adresa, , a dále v části výroku II. o uložení povinnosti žalovanému 2. provést odhlášení adresy trvalého bydliště z adresy , adresa, . Pokud se žalobci domáhali vydání soudního rozhodnutí, jímž bude žalovaným uložena povinnost provést odhlášení adresy trvalého bydliště, tak v tomto ohledu lze odkázat na ust. § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana a neužívá-li občan tento objekt nebo vymezenou část. Podle ust. § 12 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místě trvalého pobytu podle odstavce 1 písm. c) jen na návrh vlastníka objektu nebo jeho vymezené části nebo na návrh oprávněné osoby uvedené v § 10 odst. 6 písm. c). Navrhovatel je v takovém případě povinen existenci důvodů uvedených v odstavci 1 písm. c) ohlašovně prokázat. Jinými slovy řečeno, pokud vlastník nemovitosti prokáže, že daná osoba objekt neužívá a že její užívací právo k tomuto objektu zaniklo, správní orgán musí (ve správním řízení) návrhu na zrušení údaje o trvalém pobytu vyhovět (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2009, č. j. 6 As 15/2009-110). Přes uvedené skutečnosti však odvolací soud v obecné rovině nepovažoval za vyloučené, aby v občanském soudním řízení bylo rozhodnuto o petitu, jenž žalobci formulovali tak, že se vůči žalovaným domáhají uložení povinnosti „provést odhlášení adresy trvalého bydliště“. Odvolací soud měl tedy za to, že i v této části je dána pravomoc soudu. K tomuto závěru dospěl s ohledem na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 613/2018, podle nichž smluvní pokutou lze zajistit rovněž splnění povinnosti ke zrušení údaje o místu trvalého pobytu. Pro poměry této projednávané věci z uvedeného nutně plyne, že takovou povinnost lze smluvně převzít, pokud může být její nesplnění sankcionováno smluvní pokutou (též na základě ujednání smluvních stran). V tomto řízení však nebylo žalobci tvrzeno, že by se s žalovanými ať již předem či v návaznosti na odvolání souhlasu s užíváním předmětných nemovitých na povinnosti odhlásit trvalé bydliště z adresy , adresa, dohodli. Za dané situace nebyl návrh žalobců, aby soud uložil žalovaným povinnost provést odhlášení adresy trvalého bydliště důvodným, neboť taková povinnost nevyplývá z právního předpisu a účastníci se na jejím splnění nedohodli. Nicméně žalobci jsou oprávněni k tomu, aby poté, co bude realizována povinnost uložená tímto rozsudkem, tj. poté, co dojde k faktickému vyklizení předmětných nemovitých věcí žalovanými, podali u ohlašovny návrh na zrušení údaje o místě trvalého pobytu (podle výše citovaného § 12 zákona o evidenci obyvatel). Dokladem o zániku užívacího práva k předmětným nemovitým věcem ve smyslu ust. § 12 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel je pak pravomocné rozhodnutí vydané v této věci.

10. Podobně i v případě nároku uplatněného žalobci vůči žalované 1., aby provedla odhlášení sídla podnikání z adresy , adresa, , jde o povinnost, která z žádného právního předpisu nevyplývá a nebyla účastníky sjednána, resp. žalobci v tomto řízení existenci takového ujednání netvrdili. Podle odvolacího soudu lze ohledně zrušení sídla podnikající fyzické osoby postupovat obdobně jako v případě zrušení sídla právnické osoby, přičemž v této souvislosti odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 27 Cdo 2277/2020, kde Nejvyšší soud dovodil, že „(A)čkoli totiž dochází k zásahu do vlastnického práva osob vlastnících prostory, ve kterých zůstává zapsáno sídlo společnosti po zániku právního důvodu užívání těchto prostor, převažuje zájem na ochraně třetích osob, pro které je sídlo společnosti jedním z jejích základních identifikátorů (§ 137 odst. 2 o. z.). Nerozhodne-li společnost (příslušný orgán společnosti) o změně sídla poté, kdy zanikl právní důvodů užívání prostor, ve kterých je sídlo umístěno, může o této skutečnosti vlastník dotčených prostor (ale i jiná třetí osoba) informovat rejstříkový soud a tím dát podnět k výše popsanému postupu podle § 9 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů, který může vést až k výmazu společnosti z obchodního rejstříku, a tedy i k výmazu adresy jejího sídla.“ Též zrušení údaje o sídlu podnikání žalované 1. se tedy lze domáhat u příslušného správního orgánu, tj. živnostenského úřadu.

11. Z uvedených důvodů odvolací soud proto v uvedených částech rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 o. s. ř. výrokem II. tohoto rozsudku změnil tak, že žaloba se zamítá v části výroků I. a II. o uložení povinnosti žalované 1. a žalovanému 2. provést odhlášení adresy trvalého bydliště a dále povinnosti žalované 1. provést odhlášení sídla podnikání z adresy , adresa, .

12. V návaznosti na částečnou změnu rozsudku ve věci samé rozhodl odvolací soud nejen o nákladech odvolacího řízení, nýbrž nově i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). S ohledem na výsledek řízení, kdy žaloba byla částečně zamítnuta, bylo o nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.