54 Co 13/2024

Plný text

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudkyň JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Ludmily Hronové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno, Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. prosince 2023, č. j. 11 C 104/2023-35, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. prosince 2023, č. j. 11 C 104/2023-42,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá žaloba na uložení povinnosti žalovanému uzavřít s žalobcem kupní smlouvu, kterou žalovaný na žalobce převede spoluvlastnický podíl o velikosti 2/3 na pozemku parc. č. Anonymizováno ostatní plocha o výměře Anonymizováno m², pozemku parc. č. Anonymizováno/1 orná půda o výměře Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno m², pozemku parc. č. Anonymizováno trvalý travní porost o výměře Anonymizováno Anonymizováno m² a pozemku parc. č. Anonymizováno/1 orná půda o výměře Anonymizováno Anonymizováno m², vše zapsáno na listu vlastnictví č. Anonymizováno pro obec a katastrální území adresa vedeném Anonymizováno adresa, a to za kupní cenu Anonymizováno Anonymizováno Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 92 689,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky tituly před jménem jméno FO.

1. Soud prvního stupně rozsudkem uložil žalovanému povinnost uzavřít se žalobcem kupní smlouvu, kterou žalovaný na žalobce převede spoluvlastnický podíl o velikosti 2/3 na pozemku parc. č. Anonymizováno ostatní plocha o výměře Anonymizováno m², pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno orná půda o výměře Anonymizováno Anonymizováno m², pozemku parc. č. Anonymizováno trvalý travní porost o výměře Anonymizováno Anonymizováno m² a pozemku parc. č. Anonymizováno orná půda o Anonymizováno Anonymizováno m², vše zapsáno na listu vlastnictví č. Anonymizováno pro obec a katastrální území adresa vedeném Katastrálním úřadem Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa, a to za kupní cenu Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Kč. Výrokem II. téhož rozsudku ve znění opravného usnesení žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení Anonymizováno Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 1124 ve znění účinném od datum, § 1479, § 1491 a § 2144 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), v případě ustanovení § 1491 o. z. pak i s ohledem na právní závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. 28 Cdo 4148/2019, tím, že změnu ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. přijatou zákonem č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony je nezbytné aplikovat na všechny případy naplňující jeho hypotézu, ke kterým došlo od datum, od kteréžto doby zaniklo obecné zákonné předkupní právo spoluvlastníků k podílům ostatních spoluvlastníků a dále zůstalo zachováno pouze v případě, že spoluvlastnictví vzniklo pořízením pro případ smrti nebo vzniklo jinou právní skutečností, kdy spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit. Smyslem tohoto zákonného ustanovení je podle soudu prvního stupně dát na omezenou dobu předkupní právo spoluvlastníkům, jejichž vlastnická práva k podílům vznikla za okolnosti, kdy bylo vyloučeno předkupní právo sjednat. Na rozdíl od spoluvlastnictví vznikajícího smluvně, kde smluvní strany mohou o obsahu práv a povinností včetně předkupního práva jednat a v návaznosti na to pak smlouvu uzavřít či nikoli, je v případě spoluvlastnictví vzniklého právní skutečností z povahy právní skutečnosti ujednání o předkupním právu objektivně vyloučeno. Subjekty ani nemohou o předkupním právu vyjednávat a předkupní právo vzniká na omezenou dobu ze zákona. V posuzovaném případě soud prvního stupně dovodil, že spoluvlastnictví nevzniklo pořízením pro případ smrti, neboť takovými právními akty jsou podle § 1491 o. z. pouze závěť, dědická smlouva a dovětek. Spoluvlastnictví v tomto případě vzniklo dohodou o rozdělení pozůstalosti, na základě které bylo soudem potvrzeno nabytí podílů žalobci, jméno FO a tituly před jménem jméno FO. Tento způsob rozdělení pozůstalosti měl soud prvního stupně za dohodu o přidělení hodnot z pozůstalosti jednotlivým dědicům, tedy ujednání pouze o tom, které složky pozůstalosti nabývá který z dědiců a s jakým podílem. Při tomto způsobu rozdělení shledal vyloučeným uzavírání závazných vedlejších ujednání, a tedy nemožným pro spoluvlastníky vzájemná práva a povinnosti ovlivnit. Předkupní právo měl proto za vzniklé ze zákona, neboť ani při společné vůli dědiců nemohlo rozdělením pozůstalosti vzniknout společně se vznikem spoluvlastnictví. Vlastnictví konkrétního dědice, jakož i vznik spoluvlastnictví neuvažoval soud prvního stupně již k okamžiku smrti zůstavitelky, ale až od právní moci usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví žalobci, jméno FO a tituly před jménem jméno FO. S právní mocí tohoto usnesení také spojil počátek běhu šestiměsíční doby (§ 1124 o. z.), po kterou mají ostatní spoluvlastníci předkupní právo pro případ převodu podílu některého ze spoluvlastníků. Jestliže tedy předkupní právo trvalo od datum, dovodil porušení žalobcova existujícího předkupního práva prodejem podílů na pozemcích o celkové velikosti 2/3 žalované s právními účinky k datum; žalobě proto vyhověl a žalovanému podle § 2144 odst. 1 o. z. uložil, aby žalobci podíl na pozemcích převedl za cenu, za kterou jej koupil. právnická osoba ohledem na plný úspěch v řízení pak soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) přiznal žalobci náhradu nákladů řízení sestávající z odměny advokáta, a to za 5 úkonů právní služby po 13 300 Kč podle § 8 odst. 1 a § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „advokátní tarif“, náhrady hotových výdajů rovněž za 5 úkonů právní služby v paušální výši po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 14 280 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. V případě sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby uvažoval soud prvního stupně s tarifní hodnotou Anonymizováno Kč. K vyčíslení konkrétní výše náhrady nákladů tj. 84 280 Kč pak došlo až s vydáním opravného usnesení.

4. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení zrušil v obou jeho výrocích.

5. V důvodech odvolání namítal, že soud prvního stupně neprovedl všechny jím navrhované důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a neúplně tak zjistil skutkový stav věci. Dále pak i to, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, že vycházel z nesprávného právního názoru a v důsledku toho pak věc nesprávně právně posoudil a přijal chybné rozhodnutí. Podle žalovaného soud prvního stupně nedostál ani požadavku na řádné odůvodnění rozhodnutí, čímž založil jeho nepřezkoumatelnost. Absence uvedení důvodů rozhodnutí svědčí o libovůli soudního rozhodování a jeho neakceptovatelnosti založené v ústavní rovině (čl. 1 odst. 1 Ústavy).

6. Soudu prvního stupně žalovaný vytkl, že neprovedl jím navržené důkazy výslechem sester žalobce (tj. jméno FO a tituly před jménem jméno FO) a neakceptoval návrh na připojení dědického spisu (tj. spisu Okresního soudu v adresa sp. zn. Anonymizováno) a na připojení spisu o určení neplatnosti darovací smlouvy (tj. spisu Okresního soudu v adresa sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno), a že důvody, pro které tyto navržené důkazy neprovedl, nejsou z odůvodnění jeho rozhodnutí patrné. Podle žalovaného soud prvního stupně nedostál ani povinnosti vypořádat se s námitkami uplatněnými účastníky řízení. Měl za to, že v situaci, kdy obě sestry žalobce (stejně jako žalobce) nabyly dědictví po své matce na základě uzavřené a soudem schválené dohody, nebyly tyto omezeny v nakládání se svým v dědictví nabytým majetkem žádným předkupním právem, ustanovení § 1124 o. z. na ně nedopadalo, neboť žalobce měl v rámci pozůstalostního řízení při uzavírání dohody o rozdělení pozůstalosti možnost svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit včetně postupu podle ustanovení § 1695 odst. 2 věty druhé o. z., které vedlejší ujednání v dohodě o rozdělení pozůstalosti dovoluje. Žalobce mohl ovlivnit a také ovlivnil, co z pozůstalosti chce nabýt výlučně, nebo do spoluvlastnictví, nebo nechce, konkrétní části pozůstalosti se pro sebe v průběhu řízení také dožadoval. Výklad ustanovení § 1124 o. z. nastavující dědicům různá postavení a právní jistotu, tedy odlišný režim nemovitých věcí nabytých do spoluvlastnictví a odlišný režim nemovitých věcí, které si žalobce z pozůstalosti vyžádal do svého výlučného vlastnictví, považuje žalovaný za nesprávný, zcela v rozporu s dobrými mravy, postrádající logiku a zdravý rozum. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce předkupní právo uplatňuje v rozporu s platnou právní úpravou a způsob jeho uplatnění shledává šikanózním. Za významnou shledává žalovaný i tu skutečnost, že v rámci dědického řízení, které probíhalo přibližně 2,5 roku, všichni tři pozůstalí opakovaně jednali, a kromě dohody o rozdělení pozůstalosti se dohodli i na prohlášení neplatnosti darovací smlouvy (řízení o určení neplatnosti darovací smlouvy vedené Okresním soudem v adresa pod sp. zn. Anonymizováno) a na zahrnutí v ní uvedených nemovitostí do pozůstalosti.

7. Ve vztahu k nákladům řízení žalovaný soudu prvního stupně opětovně vytkl nedostatečné odůvodnění a dále i užití nesprávných zákonných ustanovení, kdy za případné považoval výpočet odměny advokáta podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy předmětem žaloby není dohodnutá kupní cena uvedená ve smlouvě ze dne datum, ale výslovný požadavek uložit žalovanému povinnost uzavřít konkrétní kupní smlouvu.

8. Žalobce navrhl, aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Ve vyjádření k odvolání připomněl, že žalobce a jeho sestry nabyli předmětné nemovitosti v důsledku smrti zůstavitelky, a to jako následek dědické posloupnosti, tedy jiné právní skutečnosti, když od počátku nemohli vznik spoluvlastnictví, a tedy svá práva a povinnosti samostatně jakkoli ovlivnit. Žalobce byl stejně jako ostatní dědicové v důsledku smrti zůstavitelky postaven do situace, kdy pokud dědictví přijme, vstoupí do spoluvlastnického vztahu, aniž by tomuto předcházelo jakékoli jeho vlastní rozhodnutí o tom, zda se tak stane či nikoli. Žalobce tedy neměl možnost předem vymezit účastníky takového právního vztahu, ani jeho obsah. V rámci dědického řízení pak došlo toliko ke kvantifikaci velikosti dědických podílů, a to v dohodě o vypořádání pozůstalosti, která však má z hlediska dědického řízení toliko deklaratorní účinky. Jinými slovy, nabývajícím titulem konstituujícím vznik spoluvlastnictví nebyla tato dohoda, ale již smrt zůstavitelky. Z těchto důvodů se žalobce domnívá, že bezezbytku byla naplněna hypotéza ustanovení § 1124 o. z., kdy v takovém případě vzniklo žalobci ex lege věcné předkupní právo, které bylo porušeno. Na tom v zásadě nemůže nic změnit ani poukaz žalovaného na řízení týkající se platnosti darovací smlouvy, které bylo vedeno u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. Anonymizováno, když žalobce a jeho sestry bez toho, že by došlo k meritornímu rozhodnutí, prohlásili, a to již v rámci dědického řízení, zjevně ve snaze vyhnout se dlouhému a nákladnému sporu, že považují darovací smlouvu za neplatnou, a to od počátku. To pak zcela koresponduje s unesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, které již s touto skutečností pracuje jako s nespornou. Za této situace nebyl dán jakýkoli důvod k tomu, aby byl připojován spis Okresního soudu v adresa sp. zn. Anonymizováno. Bez významu k projednávané věci je pak dle názoru žalobce i poukaz a popis, jakým způsobem a zda vůbec spolu dědicové o vypořádání pozůstalosti jednali, když výsledek dědického řízení je zcela zřejmý. V důsledku úmrtí zůstavitelky, kdy tuto objektivní skutečnost nebylo možné ovlivnit, se dědicové stali spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to v rozsahu spoluvlastnických podílů, který byl následně deklarován v konečném rozhodnutí, kterým bylo dědické řízení skončeno. Žalobce se proto domnívá, že dědicové v tomto případě byli omezeni v dispozicích se svými spoluvlastnickými podíly zákonným předkupním právem vymezeným v ustanovení § 1124 o. z., které bylo porušeno kupní smlouvou ze dne datum, kterou byly spoluvlastnické podíly sester žalobce převedeny na žalovaného, a to za kupní cenu ve výši Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Kč, aniž by žalobci byla poskytnuta možnost svého předkupního práva vůbec reálně využít. Pokud žalovaným byl namítán nedostatečný rozsah dokazování provedený soudem prvního stupně, pak žalobce měl tento za provedený v potřebné rozsahu ke zjištění skutkového stavu nezbytného pro rozhodnutí.

9. Kromě výše uvedených okolností ve vyjádření k odvolání podpořil žalobce svůj výklad ustanovení § 1124 o. z. také odkazem na důvodovou zprávu vztahující se k tomuto ustanovení.

10. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání objektivně přípustným (§ 201, § 202 â contr. o.s.ř.), že toto odvolání podal žalovaný, tedy účastník řízení jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.), že tak učinil včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a že toto odvolání splňuje podmínku projednatelnosti v podobě uvedených odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o.s.ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

11. Na úvod je nutné předeslat, že soud prvního stupně si opatřil dostatek informací o skutkových okolnostech případu a k jejich prokázání provedl (s ohledem na uplatnění principu civilního sporného procesu tj. projednací zásady v tomto občanském soudním řízení, kdy je soud zásadně vázán důkazními návrhy účastníků – viz § 120 o. s. ř.) dostatečné množství důkazů pro objasnění těch skutečností, které pro rozhodnutí nalézacího soudu byly v řešeném případě podstatné.

12. Přestože soud prvního stupně neprovedl dokazování v rozsahu navrženém žalovaným, aniž by tento svůj postup řádně odůvodnil, nepostrádá jím provedený rozsah dokazování a v návaznosti na to pak i odůvodnění jeho rozhodnutí žádné právně významné skutkové zjištění pro objasnění skutkového stavu věci rozhodného z hlediska hypotéz právních norem na něj dopadajících. Provést další důkazy neshledal proto odůvodněným ani odvolací soud.

13. Za účelem nápravy namítané absence odůvodnění ve vztahu k důkazům soudem prvního stupně neprovedeným pak odvolací soud k již shora vyslovenému závěru o dostatečnosti rozsahu dokazování provedeného soudem prvního stupně doplňuje, že žalovaným navržené a soudem prvního stupně neprovedené důkazy nebyly vzhledem k danému skutkovému základu i důkazní situaci shledány stěžejními a rozhodujícími pro vyvození jiných skutkových a tím i právních závěrů.

14. Ze skutkových zjištění získaných provedeným dokazováním učinil soud prvního stupně ve svém rozhodnutí přiléhavý závěr o skutkovém stavu věci. Odvolací soud na tuto část odůvodnění odkazuje a ve stručnosti jej současně také shrnuje tak, že spoluvlastnictví k pozemku parc. č. Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno a pozemku parc. č. Anonymizováno zapsaných na listu vlastnictví č. Anonymizováno pro obec a katastrální území adresa (dále jen „předmětné nemovité věci“) bylo založeno v rámci pozůstalostního řízení po jméno FO, zemřelé dne datum, v němž byla usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno s právní mocí k datu vydání tohoto rozhodnutí (tj. datum) schválena dohoda dědiců - žalobce, jméno FO a tituly před jménem jméno FO, o rozdělení pozůstalosti, podle které (mimo jiné) nabyl každý z dědiců podíl o velikosti Anonymizováno na předmětných nemovitých věcech. K převodu tohoto spoluvlastnického podílu jméno FO a tituly před jménem jméno FO na žalovaného pak došlo na základě kupní smlouvy a vkladu (spolu)vlastnického práva žalovaného do katastru nemovitostí s účinky k datum. Kupní cena za tento prodej byla sjednána ve výši Anonymizováno Kč.

15. Jednotlivá skutková zjištění ani závěr o skutkovém stavu nebyly významně spornými ani mezi účastníky řízení samotnými. Každá ze stran však odlišně nahlížela na to, na základě které ze zjištěných skutečností lze mít spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem za založené a zda se pak jedná o takovou skutečnost, na jejímž základě žalobci svědčí předkupní právo podle ustanovení § 1124 o. z. a zda tedy následným prodejem dvou spoluvlastnických podílů žalovanému uskutečněným ve lhůtě do 6 měsíců od právní moci usnesení o schválení dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti (srov. § 1695 a násl. o. z.; § 185 odst. 1 písm. d/ zákona č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních – dále jen z. ř. s.) mohlo proto z tohoto důvodu dojít k porušení žalobcova zákonného předkupního práva podle ustanovení § 1124 o. z.

16. Podle ustanovení § 1124 odst. 1. o. z. ve znění účinném od datum bylo-li spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Neujednají-li si spoluvlastníci, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.

17. V posuzovaném případě byl předně správným závěr soudu prvního stupně, že spoluvlastnictví v této věci nebylo ve smyslu § 1124 odst. 1 o. z. založeno pořízením pro případ smrti, neboť tímto jsou podle § 1491 pouze závěť, dědická smlouva a dovětek. V této souvislosti se odvolacímu soudu jeví vhodným pouze připomenout, že dědická smlouva (srov. § 1582 a násl. o. z.) je zcela jiným právním institutem odlišným od zde uzavřené dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti (srov. § 1695 a násl. o. z.).

18. Soud prvního stupně učinil správný závěr i v tom směru, že ustanovení § 1124 o. z. nedopadá na ty situace, kdy spoluvlastnictví mezi spoluvlastníky vzniklo smluvně, neboť v těchto případech mohou dotčené osoby svá práva a povinnosti ovlivnit, a to nejen ve směru ujednání o předkupním právu, ale dokonce i ve směru vzniku spoluvlastnických vztahů samotných. Tento závěr je rovněž v souladu s důvodovou zprávou k ustanovení § 1124 o. z., podle které navrhovaný zákaz zcizení je zvláštním řešením těch situací, kdy spoluvlastnictví vznikne jinak než smlouvou mezi spoluvlastníky a kdy spoluvlastníci neměli možnost z vlastní vůle ovlivnit svá práva a povinnosti.

19. Správným byl i závěr soudu prvního stupně o tom, že spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem bylo v tomto případě založeno právní mocí (tj. datum) usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, kterým byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti a podle ní potvrzeno nabytí dědictví více dědici.

20. S dalšími závěry soudu prvního stupně o tom, že v případě dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti si dědicové nemohou sjednat předkupní právo a nemohou svá práva a povinnosti v tomto směru ovlivnit a svědčí jim proto i v tomto případě zákonné předkupní právo, však již odvolací soud souhlasit nemůže.

21. Zřejmý opak těchto posledně uvedených závěrů soudu prvního stupně lze předně dovodit již jen z ustanovení § 1696 věty druhé o. z., podle kterého lze dohodou zřídit i věcné břemeno nebo zástavní či jiné věcné právo, i když o něm zůstavitel nepořídil. Podle důvodové zprávy k tomuto zákonnému ustanovení se nebrání tomu, aby v rámci vypořádání bylo dohodou dědiců zřízeno věcné břemeno (služebnost nebo reálné břemeno, včetně výměnku), právo zástavní, předkupní nebo jiné věcné právo. Obdobně též Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720), Švestka J., Dvořák J., Fiala J. Šešia M., Wawerka K, Wolters Kluwer, podle něhož ve kterém se uvádí: „Mohou-li si dědici dohodou rozdělit pozůstalost, lze také dohodou zřídit i věcné břemeno (služebnost pozemkovou, služebnost užívacího práva, služebnost požívacího práva, služebnost bytu), nebo zástavní či jiné věcné právo, i když o něm zůstavitel nepořídil (§ 1696 odst. 2 o. z.), např. právo stavby, reálné břemeno (včetně reálného břemene výměnku), předkupní právo (též jako věcné právo), zákaz zcizení a zatížení, zákaz zřídit zástavní právo s účinky vůči třetí osobě (§1309 odst. 2 o. z.).“ Z uvedeného je nepochybné, že v případě nabytí dědictví na základě dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti schválené soudem nejde o takovou právní skutečnost, při níž by dědici svá práva a povinnosti ve směru sjednání předkupního práva mezi spoluvlastníky ovlivnit nemohli.

22. Při uzavření dohody o rozdělení pozůstalosti jsou dědici zákonem omezeni tím, aby v důsledku jejího uzavření byla rozdělena celá známá pozůstalost a aby tato dohoda neodporovala vůli zůstavitele a v jejích mezích ani zájmům osoby pod zvláštní ochranou (§ 1696 odst. 1 a odst. 2 o. z.). Jinak si pozůstalost mohou dohodou rozdělit podle své shodné vůle, a to například i tak, že jednotlivý majetek nabude sám jen některý z dědiců, anebo jej nabude více dědiců do spoluvlastnictví a není ani vyloučeno, že některý z dědiců nenabude z pozůstalosti nic [srov. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 477.] Nelze tedy mít zato, že spoluvlastnictví v případě schválení dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti a potvrzení nabytí dědictví vzniká bez ohledu na vůli spoluvlastníků. Spoluvlastníci nejsou v tomto případě zbaveni možnosti ovlivnit, s kým budou ve spoluvlastnickém poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018). Uzavření dohody o rozdělení pozůstalosti je tedy na rozdíl například od potvrzení nabytí dědictví více dědicům podle dědických podílů ze zákona (§ 185 odst. 1 písm. g) z. ř. s.) takovou právní skutečností vyvolávající právní následek na základě vůle spoludědiců (srov. právní jednání § 545 a násl. o. z.).

23. Na podporu již shora přijatých závěrů pak odvolací soud ještě doplňuje, že významným je v tomto směru i to, že v případě schválení dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti se pro takto mezi nimi založené poměry jedná o rozhodnutí konstitutivní povahy. V tomto případě jsou to tedy samotní dědici, kteří své vzájemné poměry (včetně případného spoluvlastnictví) dohodou zakládají (konstituují) - srov. HAMUĽÁKOVÁ, K., PETROV KŘIVÁČKOVÁ, J. § 185. In: LAVICKÝ, P . a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních: Praktický komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-8-20]. ASPI_ID KO292_2013CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X - Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele (§ 1479 obč. zák.). V tomto ohledu má tedy každé rozhodnutí o dědictví deklaratorní povahu. Konstitutivnost rozhodnutí se projeví pouze v případě, že dojde k dohodě dědiců, a to ve vztahu k úpravě poměrů mezi dědici a jejich odpovědnosti za dluhy; obdobně též JIRSA, J ., CHARVÁT, P ., KOVÁŘOVÁ, D ., TRÁVNÍKOVÁ, B ., HAVLÍČEK, K . a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních: Soudcovský komentář. [Systém ASPI]. Havlíček Brain Team [cit. 2024-8-20]. ASPI_ID KO292h2013CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X. - Každé rozhodnutí soudu dle komentovaného ustanovení tak má deklaratorní povahu. Konstitutivní důsledek bude mít rozhodnutí jen u dohody dědiců ohledně jejich poměrů a odpovědnosti za dluhy.

24. Podpůrně by z jazykového výkladu ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. bylo možné dále ještě dovodit i úmysl zákonodárce popírající zněním tohoto zákonného ustanovení úvahu žalobce o tom, že v souvislosti s pozůstalostním řízením je onou právní skutečností, kterou spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, vždy jen úmrtí zůstavitele, neboť v takovém případě by se ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. užilo paušálně na všechna pozůstalostní řízení a nebylo by pak nezbytné v ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. činit výčet jednotlivých právních jednání dopadajících na vztahy dědiců, konkrétně pak v ustanovení § 1124 odst. 1 uvádět pořízení pro případ smrti.

25. Dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti tak nelze mít za takovou právní skutečnost, kterou by poměry spoluvlastníků, včetně vzniku spoluvlastnictví samotného, nebo překupní právo nemohli spoludědici svojí dohodou od počátku ovlivnit, neboť obojí lze učinit předmětem dohody o rozdělení pozůstalosti. Tato z pohledu ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. podstatná práva a povinnosti mohou tedy dědici v případě, že uzavírají dohodu o rozdělení pozůstalosti, již od počátku svojí (vůlí) dohodou ovlivnit.

26. Vzhledem k tomu, že právní skutečností, která v tomto případě založila spoluvlastnictví ohledně předmětných nemovitých věcí, byla v pozůstalostním řízení schválená dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, byť s účinky ke dni úmrtí zůstavitelky (§ 185 odst. 1 z. ř. s.), která nespadá ani pod v § 1124 odst. 1 o. z. uvedené pořízení pro případ smrti, ani pod právní skutečnost, kterou spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, nepřísluší tedy žalobci jako spoluvlastníkovi předmětných nemovitých věcí předkupní právo podle ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. a v návaznosti na to pak ani právo na to, aby se vůči žalovanému jako nástupci druhé strany, který věc nabyl koupí, mohl podle § 2144 o. z. domáhat toho, aby mu svůj podíl na předmětných nemovitých věcech za příslušnou úplatu převedl.

27. Pokud žalobce poukazoval na založení spoluvlastnictví ke dni úmrtí zůstavitelky, tedy s účinností ke dni vzniku dědického práva (§ 1479 o. z.), pak k datu úmrtí zůstavitelky tj. datum by vztahy spoluvlastníků byly podřízeny zcela jinému znění zákonného ustanovení § 1124 odst. 1 o. z., než které bylo citováno shora (srov. ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném od datum do datum - Převádí-li se spoluvlastnický podíl na nemovité věci, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.). Ani toto obecné předkupní právo podle ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném do datum by však žalobci již v současné době nesvědčilo, a to s ohledem na mezitímní změnu tohoto zákonného ustanovení účinnou od datum a dále i s ohledem na znění přechodných ustanovení jej měnícího předpisu (srov. Článek II. bod 4. zákona č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), podle kterého by předkupní právo žalobci i po datum trvalo pouze v tom případě, že kupní smlouvu by žalovaný s jméno FO a tituly před jménem jméno FO uzavřel před datum, neboť povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi by musela dospět ještě před nabytím účinnosti shora citovaného zákona č. 163/2020 Sb., tedy před datum. Podle ustanovení § 2143 o. z. dospěje povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi až uzavřením smlouvy s koupěchtivým. V tomto případě tedy uzavřením kupní smlouvy dne datum mezi jméno FO a tituly před jménem jméno FO a žalovaným. Předkupní právo podle právní úpravy ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném od datum do datum tak nelze mít v souladu s citovanými přechodnými ustanoveními za zachované po datum, neboť povinnost žalovaného nabídnout spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech ke koupi před datum nedospěla. Předkupní právo nemůže tedy žalobci svědčit ani s ohledem na právní úpravu účinnou ke dni úmrtí zůstavitely, tedy podle ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném od datum do datum.

28. Protože odvolací soud měl ze shora uvedených důvodů návrh žalobce uplatněný z titulu předkupního práva za nedůvodný, za použití ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přisuzující výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil a žalobu na uložení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobcem kupní smlouvu, kterou žalovaný na žalobce převede spoluvlastnický podíl o velikosti Anonymizováno na pozemku parc. č. Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno a pozemku parc. č. Anonymizováno zapsaných na listu vlastnictví č. Anonymizováno pro obec a katastrální území adresa za kupní cenu Anonymizováno Kč zamítl, neboť žalobci předkupní právo podle ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. nesvědčí a žalobce se proto z tohoto titulu nemůže důvodně domáhat postupu podle ustanovení § 2144 o. z.

29. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud dále o nákladech řízení, a to i těch, které účastníkům vznikly v řízení před soudem prvního stupně. S ohledem na výsledek sporu, ve kterém byl plně úspěšný žalovaný, náleží právě jemu proti žalobci náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů v plném rozsahu (§ 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř.).

30. Předmětem řízení před soudem prvního stupně a shodně též i předmětem odvolacího řízení bylo nahrazení projevu vůle směřujícího k uzavření kupní smlouvy na prodej spoluvlastnického podílu na nemovitostech za kupní cenu Anonymizováno Kč. Při určení hodnoty předmětu sporu tak bylo nezbytné vycházet z uvedené kupní ceny, za kterou žalovaný spoluvlastnický podíl do svého vlastnictví (nedlouho) před podáním žaloby nabyl a za kterou jej měl podle žaloby žalobci současně také nabídnout ke koupi.

31. Tuto kupní cenu je pak nutné podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu považovat za tarifní hodnotu pro účely náhrady nákladů řízení spočívající v mimosmluvní odměně [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. 33 Odo 865/2005 – V případě žaloby na projev vůle, jde-li o předmět právního úkonu, k jehož vzniku, změně nebo zániku má projev vůle směřovat, penězi ocenitelný, se při stanovení výše mimosmluvní odměny advokáta nepostupuje podle § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu potud, že by se vycházelo z tarifní hodnoty 10 000 Kč. V takovém případě se odměna stanoví podle § 8 odst. 1 ve spojení s příslušnou položkou § 7 advokátního tarifu v závislosti na ceně předmětu právního úkonu, k jehož vzniku, změně nebo zániku má projev vůle směřovat.; nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 1750/23 – Ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, je „zbytkové“ ustanovení, které se pro výpočet odměny použije ve všech ostatních případech, kdy předmět právní pomoci není možno podřadit pod jiné ustanovení advokátního tarifu. Je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, je třeba pro výpočet odměny použít primárně § 8 odst. 1 téhož předpisu.] Shodně jako soud prvního stupně vzal tedy i odvolací soud za základ pro určení výše mimosmluvní odměny kupní cenu ve výši Anonymizováno Kč. Výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby pak z této tarifní hodnoty v souladu s ustanovením § 7 bodu 5. advokátního tarifu činí 13 300 Kč, a to shodně v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení.

32. Před soudy obou stupňů vznikly žalovanému náklady, které vynaložil na zastupování advokátkou a které odvolací soud vyčíslil částkou 92 689,50 Kč. Tato částka sestává z odměny advokátky za pět úkonů právní služby po 13 300 Kč (převzetí zastoupení dle plné moci ze dne datum - § 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu, sepis písemného vyjádření k žalobě ze dne datum - § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu, zastoupení u jednání prvostupňového soudu dne datum - § 11 odstavec 1 písm. g/ advokátního tarifu, sepis odvolání - § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu, zastoupení u jednání odvolacího soudu dne datum - § 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu), z odměny advokátky za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny tj. 6 650 Kč (účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí - § 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu); ze šesti paušálních náhrad hotových výdajů advokátky po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH, jejíž je zástupkyně žalovaného plátcem, z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. z částky 74 950 Kč [(5 x 13 300) + 6 650 + (6 x 300)] ve výši 15 739,50 Kč. Při zohlednění soudního poplatku z odvolání (2 000 Kč) činí tak náklady žalovaného v řízení před soudy obou stupňů, na jejichž náhradu má proti žalobci právo, 92 689,50 Kč. Tuto částku, coby náklady řízení žalovaného před soudy obou stupňů, bylo žalobci uloženo zaplatit žalovanému ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jeho zástupkyně, advokátky tituly před jménem jméno FO (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. Uvažována naopak nebyla náhrada nákladů za zastoupení žalovaného advokátkou při sepisu podání ze dne Anonymizováno, které předcházelo zahájení řízení v této věci, a jako úkon právní služby, za který by měla náležet odměna, není v advokátním tarifu uveden. Odvolací soud proto mimosmluvní odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za tuto právní službu žalovanému nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání za předpokladu, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.