54 CO 180/2022

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobců: a) jméno příjmení , datum narození bytem adresa b) jméno příjmení , datum narození bytem adresa c) jméno příjmení , datum narození bytem adresa d) jméno příjmení , datum narození bytem adresa všichni zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovaným:

1. PharmDr. jméno příjmení , Ph.D., datum narození bytem adresa 2. Ing. jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o návrhu žalovaných na odklad zrušení spoluvlastnictví o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. června 2022, č. j. 8 C 130/2021 – 70, Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Soud prvního stupně rozsudkem zamítl návrh, aby zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou na [list vlastnictví] pro obec Žďár nad Sázavou, k. ú. Město Žďár, bylo odloženo na dobu dvou let. Rozhodl tak o návrhu žalovaných, který uplatnili v průběhu řízení zahájeného k návrhu žalobců, jímž se domáhají zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k označeným nemovitým věcem a který odůvodnili tím, že v domě bydlí jejich otec [jméno] [příjmení], jenž ho spolu se svým bratrem vlastníma rukama postavil, bydlí zde celý život, o dům se staral a udržoval jej. Trpí zdravotními problémy a i vzhledem ke svému věku je současnou situací velmi zatížen; bylo by pro něj likvidační, pokud by byl nucen dům opustit. Soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 1155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které vyložil za použití judikatury Nejvyššího soudu (rozsudků sp. zn. 22 Cdo 4604/2016 a sp. zn. 22 Cdo 4755/2015 a usnesení sp. zn. 22 Cdo 880/2020), podle které (mimo jiné) vážné ohrožení oprávněného zájmu spoluvlastníka odůvodňující odklad zrušení spoluvlastnictví rozhodnutím soudu podle § 1155 o. z. může být výjimečně založeno i vážným ohrožením zájmů osoby blízké spoluvlastníku a spočívat v požadavku na realizaci práva na respektování rodinného života, že však důvody trvalého charakteru zpravidla nebudou samy o sobě dostačující, nýbrž by k nim měla přistoupit určitá další okolnost, která ospravedlní zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se kdykoliv zrušení spoluvlastnictví, a že závěry soudů o tom, zda jsou či nejsou splněny podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví, musí přísně odrážet individuální okolnosti každého případu. V návaznosti na zjištění, že otec žalovaných, který žije v předmětných nemovitostech a má k nim vztah, je sice vysokého věku a jeho zdravotní stav je tomu přiměřený, avšak je mobilní a soběstačný, nicméně dospěl soud prvního stupně k závěru, že v dané věci zde není žádný specifický důvod, proč by musel žít právě v těchto nemovitostech, a že tak důvody pro požadovaný odklad zrušení spoluvlastnictví nejsou dány – byť je si vědom toho, že„ z lidského hlediska je situace otce žalovaných nepochybně velmi smutná a citlivá“. Současně však vyslovil i přesvědčení, že důsledkem vypořádání spoluvlastnictví nemusí nutně odstěhování otce žalovaných být, když se bude nejprve zabývat návrhem žalovaných na rozdělení věci (vytvoření bytových jednotek), a také žalovaní mohou případně v průběhu řízení změnit své stanovisko a přijmout nemovitosti do svého vlastnictví a žalobcům vyplatit náhradu za jejich podíl.

2. Proti tomuto rozsudku se žalovaní odvolali. V odvolání připomněli důvody, pro které podali návrh na odklad zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ve smyslu ustanovení § 1155 odst. 1 o. z., tj., že předmětným zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví je ohrožen vážný zájem osoby blízké, a to jejich otce [jméno] [příjmení], který dům společně se svým bratrem„ vlastníma rukama“ postavil, bydlí tam v podstatě celý život, o dům se staral a udržoval jej. V současné době je mu více než 83 let, jeho zdravotní stav odpovídá tomuto vysokému věku a je současnou situací velmi zatížen. Dále poukázali na to, že pokud nemohou podíly žalobcům vyplatit, netají se žalobci svým požadavkem na prodej předmětných nemovitých věcí a rozdělení výtěžku, čehož nevyhnutelným důsledkem je vyklizení domu ze strany jejich otce a vzhledem k tomu, že tento dům je pro něj„ srdeční záležitostí“, mají žalovaní oprávněnou obavu, že by pro něj opuštění domova mělo fatální důsledky. Dle mínění žalovaných soud prvního stupně na základě správně a dostatečně zjištěného skutkového stavu dospěl k nesprávným právním závěrům, pokud v evidentně likvidačních důsledcích zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví pro jejich otce neshledal vážné ohrožení zájmu umožňující zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dle ustanovení § 1155 odst. 1 o. z. odložit. Navrhli proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že jejich návrhu na odklad zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků vyhoví.

3. Žalobci navrhli rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Ve vyjádření k odvolání uvedli, že odvolání žalovaných i samotný jejich návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví považují od samého počátku za účelový, uplatněný s cílem co nejvíce zrušení a vypořádání spoluvlastnictví oddálit nebo dokonce zmařit, neboť jim stávající stav zcela vyhovuje, a to na rozdíl od nich, kteří se se žalovanými dlouhodobě snaží jednat a na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se dohodnout. Tuto snahu měli už v době, kdy cenové relace pro toto vypořádání byly přijatelnější, než jsou v současné době (na což také žalovaní poukazují s tím, že se žalobci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví domáhají v nevhodnou dobu). To, že v předmětné nemovitosti bydlí otec žalovaných, je sice pravda, ale tato skutečnost nemá podle žalobců na probíhající řízení, jehož otec žalovaných není ani účastníkem, žádný vliv. [příjmení] toho oni jej ani o toto bydlení nijak nehodlají připravit, když navrhují předmětné nemovitosti přikázat oproti finančnímu vypořádání do spoluvlastnictví žalovaných.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalovaných směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201, § 202 à contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ o. s. ř.“), že ho žalovaní podali jako osoby k tomu oprávněné – účastníci řízení (§ 90 a § 201 o. s. ř.), že tak učinili včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jejich odvolání splňovalo též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacího důvodu (§ 212a odst. 2 o. s. ř.), podřaditelného pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal; vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovili souhlas, učinil tak bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).

5. Odvolání není důvodné.

6. Jak plyne z obsahu spisu, domáhají se žalobci žalobou, kterou podali u Okresního soudu ve [obec] dne [datum], zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, v katastru nemovitostí zapsaným na [list vlastnictví] pro obec Žďár nad Sázavou a k. ú. Město Žďár jako pozemek [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 119 m2, jehož součástí je stavba: [část obce], [adresa] – rodinný dům; stavba stojí na tomto pozemku [parcelní číslo] a dále na pozemku [parcelní číslo] ([list vlastnictví]), a pozemek [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 131 m2 (dále jen„ předmětné nemovitosti“) a jeho vypořádání, kdy navrhují, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do rovnodílného podílového spoluvlastnictví žalovaných oproti uhrazení vypořádacího podílu určeného z jejich ceny, která bude zjištěna znaleckým posudkem. Žalovaní ve vyjádření k žalobě (č. l. 26 – 27 spisu) namítají, že se žalobci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví domáhají v nevhodnou dobu (s ohledem na bydlení jejich otce v domě) a že s ohledem na extrémně vysoké cenové relace nemovitých věcí nemají odpovídající objem finančních prostředků k vyrovnání podílů žalobců. [příjmení] toho však mají za to, že v nemovitosti je možné vymezit dvě bytové jednotky, z nichž jedna by mohla připadnout žalovaným a druhá žalobcům, kteří by ji mohli i prodat a získat tak odpovídající finanční výnos, v jednotce, která by připadla žalovaným, by měl nadále zajištěné bydlení jejich otec. Dne [datum] pak žalovaní podávají návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví ve smyslu ustanovení § 1155 odst. 1 o. z., o kterém soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem.

7. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud o tomto návrhu žalovaných rozhodoval za použití ustanovení § 1155 odst. 1 o. z., podle kterého na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky. Zcela správně pak také reflektoval výklad k tomuto zákonnému ustanovení přijatý Nejvyšším soudem, který v rozsudku ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, publikovaném v Souboru soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 98/2017 (toto a také další rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto rozhodnutí dále odkazovaná jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa]), vyložil, že„ odklad zrušení spoluvlastnictví může být podle § 1155 odst. 1 o. z. odůvodněn a) požadavkem na zabránění majetkové ztráty některého spoluvlastníka, nebo b) požadavkem na předejití vážného ohrožení oprávněného zájmu některého ze spoluvlastníků, k jehož ohrožení by došlo likvidací spoluvlastnického vztahu. Oprávněným zájmem některého ze spoluvlastníků je s ohledem na znění prvního důvodu pro odklad zrušení spoluvlastnictví třeba rozumět jiný než majetkový zájem spoluvlastníka, který bude objektivně schopen ospravedlnit zásah do práva ostatních spoluvlastníků na zrušení spoluvlastnictví. Vzhledem k tomu se nejedná o jakýkoliv zájem, nýbrž o zájem podstatný, přičemž zrušením spoluvlastnictví by došlo k jeho vážnému ohrožení. Do úvahy přicházejí, obdobně jako je tomu u důvodů vedoucích k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, publikovaný v Souboru soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 101/2016), důvody dočasného charakteru (v poměrech konkrétního případu například závažné přechodné zdravotní problémy). Oproti důvodům vedoucím k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze nicméně v obecné rovině připustit, že se může jednat i o důvody charakteru trvalého, například dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav bez reálné možnosti jeho zlepšení, vysoký věk spojený s potřebou obživy a bydlení apod. Jelikož se však tyto dlouhodobé okolnosti mohou vyskytovat v řadě případů zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (například bude-li zrušeno spoluvlastnictví k předmětu, který někteří nebo všichni spoluvlastníci užívají za účelem bydlení), je nutno zdůraznit, že důvody trvalého charakteru zpravidla nebudou samy o sobě dostačující, nýbrž by k nim měla přistoupit určitá další okolnost, která ospravedlní zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se kdykoliv zrušení spoluvlastnictví. Může jít zejména o naplnění předpokladu, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví může objektivně dojít k vyřešení ochrany oprávněného zájmu spoluvlastníka. Odklad vypořádání spoluvlastnictví by totiž neměl sloužit k zachování a pokračování stavu trvajícího spoluvlastnictví bez dalšího, nýbrž by měl především chránit oprávněné zájmy dotčeného spoluvlastníka, které převáží nad právem spoluvlastníka domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Je ovšem zřejmé, že závěry soudu o tom, zda jsou, či nejsou naplněny podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví, musí přísně odrážet individuální okolnosti každého případu“. S těmito závěry se Nejvyšší soud ztotožnil rovněž v usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 22 Cdo 661/2016; Ústavní soud usnesením ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 793/18, odmítl ústavní stížnost směřující proti tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněnou. Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, přijal a odůvodnil závěr, že vážné ohrožení oprávněného zájmu spoluvlastníka odůvodňující odklad zrušení spoluvlastnictví rozhodnutím soudu podle § 1155 o. z. může být výjimečně založeno i vážným ohrožením zájmu osoby blízké spoluvlastníku a spočívat v požadavku na realizaci práva na respektování rodinného života.

8. K uvedeným závěrům se následně Nejvyšší soud přihlásil i v dalších rozhodnutích, ze kterých prvostupňový soud přiléhavě poukazuje na usnesení ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 880/2020. V zásadě obdobně jako ve věci tam posuzované i ve věci nyní posuzované odvolacím soudem žalovaní návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví odůvodňují tím, že v domě, který je součástí nemovitých věcí ve spoluvlastnictví účastníků, bydlí jejich otec, kdy současně poukazuje na jeho vztah k tomuto domu daný tím, že ho spolu se svým bratrem postavil a bydlí v něm v podstatě celý život, a na jeho pokročilý věk a zdravotní stav, kdy však současně ani netvrdí, že by jeho zdravotní obtíže byly dočasného charakteru; jak prvostupňový soud z doložené lékařské zprávy o zdravotním stavu otce žalovaných zjistil, pan [jméno] [příjmení], [datum narození], je mobilní, soběstačný, neužívá trvale léky. Je orientován osobou, místem i časem, jeho zdravotní stav je přiměřený jeho věku; strach má z toho, že přijde ve svém věku o dům, kde bydlel celý život a který postavil. Je schopen samostatného bydlení, změna bydliště by však pro něho byla dle lékaře zbytečnou a stresující. Odvolací soud se však ztotožňuje s tím závěrem soudu prvního stupně, že popsané skutečnosti, které evidentně nejsou pouze dočasnými, samy o sobě důvod pro odklad zrušení spoluvlastnictví nepředstavují a že zde za situace, kdy jde naopak o skutečnosti charakteru trvalého, současně není ani žádná výše popsanou judikaturou uvažovaná další specifická okolnost, která by takový postup (zásah do práva žalobců domáhat se kdykoliv zrušení spoluvlastnictví) ospravedlnila. Z toho, jak žalovaní svůj požadavek prezentují, zřetelně plyne, že ani do budoucna o možném přestěhování jejich otce žádný z nich neuvažuje a odvolací soud se domnívá, že dvouletý odklad zrušení spoluvlastnictví by tak v dané věci k vyřešení ochrany zájmu osoby žalovaným coby spoluvlastníkům blízké nijak nepřispěl. Naopak po uplynutí uvedené doby, kdy bude jejich otec ještě starší, lze předpokládat dopad zrušení spoluvlastnictví na jeho osobu v podobě nezbytnosti jeho odstěhování se z domu ještě horší.

9. Nakonec stejně jako soud prvního stupně nemohl ani odvolací soud pominout, že sami žalovaní jsou toho názoru, že předmětné nemovitosti jsou reálně dělitelnými (pokud jde o dům tak, že by došlo k vytvoření dvou jednotek); budou-li splněny podmínky pro vyhovění návrhu na zrušení spoluvlastnictví, bude se soud primárně právě reálnou dělitelností předmětných nemovitostí zabývat a sezná-li, že je možná, nebude moci (vzhledem k zákonem upravené posloupnosti způsobů vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví – srov. ustanovení § 1144 a § 1147 o. z.) o vypořádání zrušeného spoluvlastnictví rozhodnout jinak. Jinými slovy sami žalovaní tedy ve svém důsledku tvrdí takové skutečnosti, které obavu z ohrožení stávajícího bydlení jejich otce v předmětných nemovitostech vylučují. Pakliže by z vypořádání spoluvlastnictví cestou reálného rozdělení nemovitostí získali jednu z vytvořených bytových jednotek, nepochybně by nebránilo nic tomu, aby zde jejich otec i nadále bydlel.

10. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení (stejně jako prvostupňový soud o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně) odvolací soud nerozhodoval, neboť v řízení bude pokračováno a o náhradě všech nákladů řízení (tedy i nákladů tohoto odvolacího řízení) bude namístě rozhodnout v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).