54 Co 184/2025

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka v adresa rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu tituly před jménem jméno FO a soudců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci zástavní věřitelky: Jméno zástavní věřitelky , nar. Datum narození zástavní věřitelky bytem Adresa zástavní věřitelky proti zástavnímu dlužníkovi: Jméno zástavního dlužníka , nar. Datum narození zástavního dlužníka bytem Adresa zástavního dlužníka o nařízení soudního prodeje zástavy, o odvolání zástavního dlužníka proti usnesení Okresního soudu ve adresa ze dne 23. dubna 2025, č. j. 6 C 27/2025-51, Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

1. Okresní soud ve , adresa, (dále „soud prvního stupně“) usnesením rozhodl o tom, že se nařizuje k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky ve výši 1 000 000 Kč s úrokem ve výši 25 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 2. 8. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 11. 11. 2018 do zaplacení prodej zástavy, a to pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , zapsaného u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, (výrok I.) a dále o tom, že se nařizuje k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky ve výši 1 085 000 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 1 085 000 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 085 000 Kč od 2. 11. 2020 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 1 085 000 Kč od 2. 11. 2020 do zaplacení, do maximální výše smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení 500 000 Kč, prodej zástavy, a to pozemku parc. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsaných u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, (výrok II.). Výrokem III. pak zamítl návrh zástavní věřitelky na nařízení soudního prodeje zástavy ze dne 8. 2. 2025 v té části, pokud se zástavní věřitelka domáhala nařízení prodeje zástavy k uspokojení pohledávky na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 1 085 000 Kč od 2. 11. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 085 000 Kč od 2. 11. 2020 do zaplacení, která převyšuje celkovou částku 500 000 Kč.

2. Poté, co se (negativně) vypořádal s námitkou zástavního dlužníka, že by v dané věci měl rozhodovat rozhodce, rozhodl soud prvního stupně o návrhu zástavní věřitelky na nařízení soudního prodeje zástavy za použití ustanovení § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění předpisů pozdějších (dále jen „z. ř. s.“), a § 1313 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy v odůvodnění usnesení uvedl, že v řízení zástavní věřitelka doložila, že má vůči zástavnímu dlužníkovi pohledávku ze smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 11. 2017 zajištěnou zástavním právem k nemovité věci uvedené ve výroku I. usnesení, doložila existenci zástavního práva k zástavě a doložila též, kdo je zástavním dlužníkem. Zároveň zástavní věřitelka doložila, že má vůči témuž zástavnímu dlužníkovi pohledávku ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 11. 2018 zajištěnou zástavním právem k nemovitým věcem uvedeným ve výroku II. usnesení, rovněž v případě této pohledávky doložila existenci zástavního práva k zástavě a také to, kdo je zástavním dlužníkem. S odkazem na zjištění, že ve smlouvě o zástavním a předkupním právu ze dne 1. 11. 2018 bylo zvlášť ujednáno, že zástavní právo zajišťuje pohledávku na zaplacení smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 11. 2018 do výše 500 000 Kč, soud prvního stupně návrh zástavní věřitelky jdoucí nad uvedený smluvní limit zamítl, jinak mu s ohledem na výše uvedené dle ustanovení § 358 odst. 1 z. ř. s. vyhověl.

3. Usnesení soudu prvního stupně napadl odvoláním zástavní dlužník, který uvedl, že nesouhlasí s vydaným usnesením a trvá na jeho zrušení. Protože vyjádřil nesouhlas s nařízením prodeje zástavy, bylo tak lze dovodit dle obsahu odvolání (§ 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), že směřuje proti výrokům I. a II. usnesení. Podle názoru zástavního dlužníka soud prvního stupně nevzal v úvahu, že pohledávka byla již částečně uhrazena, a to částkou 930 000 Kč (z níž 250 000 Kč bylo zaplaceno hotově k rukám zástavní věřitelky „do 11. měsíce 2020“ a 680 000 Kč na její účet „do 9. měsíce 2024“). Dále namítl, že úrok ve výši 25 % z částky 1 000 000 Kč ročně vedle zajištění pohledávky zástavou považuje za věc, která se neslučuje s dobrými mravy. Navrhuje proto „roční úrok ve výši cca 12 %“. V této souvislosti poukázal na výrok III. usnesení soudu prvního stupně, ve kterém soud zamítl věřitelce smluvní pokutu a úrok z prodlení.

4. Zástavní věřitelka se k podanému odvolání nevyjádřila.

5. Zástavní dlužník podal odvolání včas (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a § 204 odst. 1 o. s. ř.), a to z pozice účastníka řízení (§ 355 z. ř. s.) jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.). Napadl usnesení, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř., § 202 o. s. ř. à contrario). Proto odvolací soud v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, stejně jako (podle obsahu spisu) řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Je třeba na tomto místě pro úplnost vysvětlit, že s ohledem na rozsah, v jakém ovolatel usnesení soudu prvního stupně napadl, dopadly účinky podaného odvolání toliko na výroky I. a II. usnesení soudu prvního stupně o nařízení prodeje zástavy, a že tudíž právě na tyto výroky byla omezena přezkumná činnost odvolacího soudu. Výrok III. odvoláním nenapadený pak jako samostatný již samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 1 a 2, § 167 odst. 2, § 159 a § 159a o. s. ř.) a jako takový přezkumu odvolacím soudem otevřený nebyl.

7. Odvolací soud rozhodl o odvolání bez nařízení jednání (§ 115a ve spojení s § 211 o. s. ř.), neboť ve věci bylo možno rozhodnout toliko na základě listin obsažených ve spise a všichni účastníci s tímto postupem souhlasili (ve formě souhlasu předpokládaného dle § 101 odst. 4 o. s. ř.).

8. Protože zástavní práva, jejichž realizace se zástavní věřitelka v posuzované věci domáhá, mají svůj původ v zástavních smlouvách, které byly uzavřeny dne 10. 11. 2017 a 1. 11. 2018, je třeba je posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění předpisů pozdějších, dále jen „o. z.“ (§ 1309 a násl.); v řízení o soudním prodeji zástavy pak správně soud prvního stupně postupoval podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění předpisů pozdějších, v němž je řízení o soudním prodeji zástavy upraveno v části druhé hlavě IV díle 8 (§ 353a až 358 z. ř. s.).

9. Podle ustanovení § 354 z. ř. s. řízení lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy soudní prodej zástavy.

10. Podle ustanovení § 355 z. ř. s. účastníky jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník.

11. Podle ustanovení § 358 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem (odstavec 1 věta první). Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě (odstavec 2). Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy (odstavec 3).

12. Zástavní právo představuje institut sloužící k zajištění dluhu, který dává věřiteli právo, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se do stanovené výše z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 1309 odstavec 1 o. z.). Jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona (srov. ustanovení § 1359 odstavec 1 věty první o. z.).

13. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v závěru (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 277/2017 nebo ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3090/2021 – obě označená rozhodnutí jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu v odůvodnění tohoto rozhodnutí odkazovaná, na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), že soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu, jímž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy.

14. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou – jak vyplývá z ustanovení § 358 odstavec 1 věty první z. ř. s. – v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Dokazování ke sporným tvrzením účastníků se v řízení o soudním prodeji zástavy neprovádí; platí tak, že nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odstavec 1 věty první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a požadoval o nich dokazování.

15. To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odstavec 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí, případně exekuce zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce [srov. například § 268 odstavec 3 o. s. ř. a § 55 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)] nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř.

16. V posuzované věci soud prvního stupně učinil závěr o tom, že všechny uvedené skutečnosti, kterými zákon podmiňuje nařízení soudního prodeje zástavy, zástavní věřitelka řádně doložila – zajištěné pohledávky smlouvou o zápůjčce ze dne 10. 11. 2017 a smlouvou o zápůjčce ze dne 1. 11. 2018 a existenci zástavního práva a také to, kdo je zástavním dlužníkem, smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 10. 11. 2017 (ve vztahu k pohledávce ze smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 11. 2017), smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 1. 11. 2018 (ve vztahu k pohledávce ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 11. 2018) a výpisem z katastru nemovitostí – LV č. , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, ; koneckonců ani zástavní dlužník uvedené závěry prvostupňového soudu nijak nezpochybnil, kdy pak s ohledem na ně ze uzavřít, že pokud soud prvního stupně návrhu zástavní věřitelky vyhověl, rozhodl správně (když současně v případě pohledávky ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 11. 2018, respektive sjednaného jejího zajištění smluvní pokutou a nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení adekvátně reflektoval ve smlouvě o zřízení zástavního práva ze dne 1. 11. 2018 sjednaný limit jejich zajištění zástavním právem v maximální celkové částce 500 000 Kč).

17. Pokud jde o odvolací námitky zástavního dlužníka, neshledal je odvolací soud důvodnými.

18. Z toho, co bylo ve vztahu k předpokladům pro nařízení prodeje zástavy již vysvětleno, plyne současně i to, že zástavní dlužník v tomto řízení může důvodně zpochybňovat právě a jenom to, zda byly tyto skutečnosti zástavním věřitelem skutečně doloženy. Pro nařízení prodeje zástavy tak není významné, zda zástavním právem zajištěná pohledávka zanikla (splněním, započtením nebo z jiného důvodu); k obraně zástavního dlužníka v tomto směru proto soud nepřihlédne. Takovou obranu může zástavní dlužník uplatnit a její důvodností se soud může (musí) zabývat až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy (podá-li zástavní věřitel návrh na výkon rozhodnutí, případně exekuci). Zjistí-li, že zajištěná pohledávka zanikla, potom výkon rozhodnutí či exekuci zastaví zcela či zčásti (zanikla-li zajištěná pohledávka částečně); k uvedenému srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004.

19. Je skutečností, že judikatura připouští v řízení o soudním prodeji zástavy přihlížet k neplatnosti zástavním právem zajištěné pohledávky, avšak jen tehdy, vyšel-li důvod takové neplatnosti zcela zjevně (evidentně) z obsahu právního úkonu, respektive jednání nebo jinak za řízení najevo (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2786/2011).

20. Uplatnil-li zástavní dlužník v odvolání výhrady vůči výši sjednaného úroku ze zápůjčky dle smlouvy ze dne 10. 11. 2017 (25 % ročně), namítá tím neplatnost tohoto ujednání – pro rozpor s dobrými mravy.

21. Judikatura přijatá Nejvyšším soudem za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vyslovila závěr, že i pro ujednání o úrocích při poskytnutí peněžité půjčky se uplatní korektiv dobrých mravů vyplývající z ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy; v rozsudku ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 přitom Nejvyšší soud dovodil, že pro rozpor s dobrými mrazy je ujednání o úrocích neplatné (§ 39 obč. zák.) v situaci, kdy dohodnutá výše úroků podstatně přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry (úrokové míry z úvěrů poskytovaných bankami). Judikatura přijatá za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, k ustanovení § 3 odst. 1 je přitom použitelná i na právní vztahy vzniklé za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. totiž platí, že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Už v rozsudku ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3619/2015, uveřejněném pod č. 5 v časopise Soudní rozhledy, roč. 2016, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení § 2 odst. 3 o.z. zakotvuje zásadu dobrých mravů jako obecný princip, ovládající výklad i aplikaci občanskoprávních norem, Anonymizováno22. Z toho, co bylo uvedeno o důvodu možné neplatnosti ujednání o výši úroků nicméně plyne, že se posouzení takové případné neplatnosti neobejde minimálně bez zjištění obvyklé úrokové míry v době, kdy byla zápůjčka sjednána; odvolatelem namítaný důvod neplatnosti ujednání o úroku ze zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 11. 2017 tak nelze mít za zcela zřejmý a tudíž tuto námitku nelze při nařízení soudního prodeje zástavy zvažovat. Zástavnímu dlužníku však zůstane možnost uplatnit tuto námitku v případné druhé fázi soudního prodeje zástavy; její důvodnost by potom byla důvodem částečného zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) v rozsahu, ve kterém by sjednaný úrok maximální možnou jeho výši případně převyšoval.

23. Pro úplnost zbývá uvést (byť odvolací námitky zástavního dlužníka se již k této otázce nevztahovaly), že se soud prvního stupně správně (v odst. 9 odůvodnění svého rozhodnutí) vypořádal s námitkou nedostatku pravomoci soudu k rozhodnutí projednávané věci, kterou zástavní dlužník uplatnil s poukazem na rozhodčí doložku, podle které by měl o věci rozhodovat rozhodce. Správně s odkazem na relevantní judikaturu soud prvního stupně dovodil (a vysvětlil), že pro spor týkající se realizace zástavního práva nelze rozhodčí doložku platně sjednat.

24. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně o nařízení prodeje zástavy, tj. v napadených výrocích I. a II. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

25. O náhradě nákladu tohoto odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, kdy tento postup je v souladu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 68/16), kterou je odvolací soud vázán.