54 CO 20/2022

Plný text

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců Mgr. Miroslava Pecha a JUDr. Lenky Prokšové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 39 444 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 25. listopadu 2021, č. j. 13 C 212/2021-47,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 5 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované – advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Soud prvního stupně rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 19 722 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 722 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. téhož rozsudku současně zamítl žalobu žalobce v té její části, kterou se domáhal po žalované zaplacení dalších 19 722 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 722 Kč od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 738, § 739 odst. 1, § 1982, § 1987 odst. 1 a § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), tím, že žalované sice vznikla podle smlouvy ze dne [datum] o vypořádání společného jmění manželů (dále též jen„ SJM“) povinnost zaplatit žalobci částku 700 000 Kč do [datum] a žalovaná žalobci k posledně uvedenému dni zaplatila pouze 660 556 Kč, současně však dovodil, že část zbytku pohledávky žalobce z titulu vyplacení jeho podílu na SJM zanikla zápočtem vzájemné pohledávky žalované za žalobcem do výše 19 722 Kč.

3. Vyšel přitom ze zjištění, které učinil částečně ze shodných skutkových tvrzení účastníků a částečně z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], podle něhož účastníkům řízení vznikla za trvání manželství a před uzavřením smlouvy o vypořádání SJM povinnost zaplatit v souvislosti s výstavbou rodinného domu na pozemku parc. [číslo] v k. ú. Pohledec, který byl součástí jejich SJM, věřiteli [jméno] [příjmení] pohledávku z titulu smlouvy o dílo uzavřené oběma účastníky jako manžely, a to ve výši doplatku části ceny díla ve výši 39 444 Kč za stavební práce provedené za trvání manželství. Soud prvního stupně dále dovodil, že ani jeden z účastníků řízení si v době uzavření smlouvy o vypořádání SJM nebyl vědom toho, že je tento společný závazek ještě tíží, pročež nebyl ani výslovně zahrnut do dohody o vypořádání SJM; vztahuje se na něj nicméně obecné ujednání obsažené v čl. III. bodu 3.4 uvedené dohody, podle kterého má každý z účastníků řízení jako bývalých manželů povinnost zaplatit ½ každého závazku patřícího do SJM, který si sjednali oba manželé a který by vyšel najevo až po uzavření dohody. V případě řešeného závazku pak tento vyšel najevo až na jaře 2021, když svědek [jméno] [příjmení] upomněl žalovanou o povinnosti zaplatit fakturu vystavenou dne [datum], [číslo] znějící na jméno žalované a na částku doplatku části ceny díla při zohlednění dříve zaplacených záloh. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila věřiteli celou částku společného dluhu 39 444 Kč a započetla uvedenou platbu na pohledávku žalobce z titulu vyplacení jeho vypořádacího podílu na SJM, zbývá jí tak povinnost zaplatit žalobci nikoliv celý nedoplatek vypořádacího podílu 39 444 Kč (700 000 Kč – 660 556 Kč), nýbrž pouze jedna polovina žalobcem požadované částky ve výši 19 772 Kč.

4. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a to konkrétně do zamítavého výroku II. a do výroku III. o nákladech řízení, podal odvolání žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že jeho žalobě i v této části vyhoví. V důvodech odvolání namítal, že žalovaná neprokázala, že by se v případě pohledávky svědka [jméno] [příjmení] ve výši 39 444 Kč jednalo o společný dluh účastníků řízení, na který by bylo možno použít ujednání obsažené v čl. III. bodu 3.4 smlouvy o vypořádání SJM. Ohradil se zejména proti výpovědi svědka [jméno] [příjmení], když popřel, že by svědkovi odsouhlasil obsah faktury ze dne [datum]. Zdůraznil přitom, že samotný svědek popřel, že by fakturu buď jemu či žalované předal dříve než na jaře 2021. Současně svědkovi vytkl, že nijak nevysvětlil, z jakého důvodu byla vystavena faktura na částku 39 444 Kč stran údajně společného dluhu pouze na jméno žalované. Konečně pak poukázal na rozpor mezi výpovědí svědka [jméno] [příjmení] s obsahem emailu, kterým měla žalovaná uplatnit zápočet pohledávek, když zdůraznil, že svědek popřel existenci jakékoliv jiné pohledávky za některým z účastníků řízení, zatímco žalovaná v emailu adresovaném jeho osobě uvádí existenci další pohledávky svědka [jméno] [příjmení] za její osobou ve výši dalších 60 515 Kč. Poukázal také na rozpor emailu žalobkyně z června 2021, kterým jej měla vyzývat k úhradě celé částky 39 444 Kč panu [jméno] [příjmení], s obsahem potvrzení o údajné úhradě dluhu samotnou žalobkyní již ke dni [datum].

5. Nově (viz k tomu v podrobnostech níže v odůvodnění tohoto rozhodnutí) se žalobce v průběhu odvolacího řízení dovolával použití ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., podle něhož nelze neurčitou a nejasnou pohledávku žalované použít k započtení. V souvislosti s tím žalovaný připomněl, že zatímco o jím uplatněné pohledávce z titulu nedoplatku vypořádacího podílu na SJM není mezi stranami řízení sporu, pro pohledávku žalované to neplatí. Spornost a neurčitost pohledávky žalované užité k započtení pak žalobce v odvolacím řízení dovozuje z toho, že žalovaná mění svá skutková tvrzení o tom, zda svědkovi [jméno] [příjmení] dluží oba účastníci řízení pouze započítávanou pohledávku 39 444 Kč nebo i druhou pohledávku ve výši dalších 60 515 Kč a o tom, zda pohledávku 39 444 Kč započetla na jím žalovanou pohledávku celou, nebo pouze z její jedné poloviny. Dále spornost dovozuje i z toho, že jeho stanovisko o tom, že z titulu provedených stavebních prací na dříve společném domě žalované ani kterékoliv třetí osobě nedluží ničeho, bylo od podpisu smlouvy o vypořádání SJM neměnné. Konečně v řízení před odvolacím soudem (dlužno podotknout, že rovněž nově – v podrobnostech k tomu opět v odůvodnění tohoto rozhodnutí níže) výslovně zdůraznil, že popírá, že by nějaký závazek vůči panu [jméno] [příjmení] existoval, když poukázal na skutečnost, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval otázkou znění smlouvy o dílo o výstavbě společného rodinného domu, a že žádný z účastníků (ani svědek [jméno] [příjmení]) nebyl schopen uvést, jaká byla celková cena díla prováděného svědkem, případně jakým způsobem byla určena její splatnost.

6. Současně vyjádřil obavu, že v případě uznání nároku žalované bude vystaven riziku, že po něm bude žalovaná v budoucnu vyžadovat rovněž zaplacení přinejmenším ½ z částky 60 515 Kč, popř. dokonce zaplacení celého takového dalšího závazku.

7. Napadenému rozhodnutí dále vytkl formální nedostatky v poučení o nemožnosti podat proti rozsudku odvolání, jakož i o možnosti podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, kdy žalobce je v poučení označen jako žalobkyně a žalovaná je označena jako žalovaný.

8. Žalovaná navrhla, aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části potvrzeno. Ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně učinil na základě provedeného dokazování správný závěr o skutkovém stavu věci, který rovněž správně právně posoudil. Výpověď svědka [jméno] [příjmení] označila za pravdivou, neboť přiléhavě vypověděl pouze o těch skutečnostech, které si pamatoval, když případná jeho neschopnost vzpomenout si na veškeré podrobnosti případu nemůže založit jeho nevěrohodnost. Svědka označila za věrohodného mimo jiné i s ohledem na to, že nemá bližší vztah k žádné ze stran sporu. Připustila, že v souladu s dohodou o vypořádání SJM mohla řádně započíst pouze ½ z částky 39 444 Kč, tedy 19 772 Kč, což napravila v rámci tohoto soudního řízení. Pokud by soud neshledal za řádně učiněný zápočet provedený emailem z [datum], došlo nepochybně k zápočtu vzájemných pohledávek v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Zbývajících 19 772 Kč pak již žalobci uhradila včetně úroku z prodlení. Pokud jde o dluh ve výši 60 515 Kč, zdůraznila, že se jedná o její výlučný (a nikoliv společný) závazek, tento nebyl užit k započtení a o způsobu jeho vypořádání se dohodla samostatně se svědkem [jméno] [příjmení] ještě před výslechem svědka před soudem prvního stupně.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 o. s. ř.), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. à contr.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i řízení mu předcházející a nakonec dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud předesílá, že chybné poučení o nemožnosti podat odvolání proti rozsudku obsažené v písemné vyhotovení napadeného rozhodnutí na přípustnosti opravného prostředku logicky nemá vliv a odvolacímu soudu tudíž ve věcném přezkumu napadeného rozhodnutí nebránilo. Vadnost samotného rozhodnutí pak nemůže zásadně založit ani lehce matoucí poučení o možnosti domáhat se výkonu rozhodnutí, ve kterém soud prvního stupně zřejmě omylem zaměnil osobu žalobce a žalované.

11. Na tomto místě je třeba uvést, že odvoláním žalobce bylo napadeno rozhodnutí soudu prvního stupně toliko v zamítavém výroku II. a v závislém výroku III. o nákladech účastníků (ust. § 212 věta druhá, písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen„ o. s. ř.“) a tedy pouze v tomto rozsahu byl odvolací soud oprávněn věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumávat (ust. § 212 věta první o. s. ř.). V zůstávající části (ve vyhovujícím výroku I.) zůstalo rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním nedotčeno a je tudíž již pravomocné (ust. § 159 o. s. ř.).

12. Podle ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. není nejistá nebo neurčitá pohledávka způsobilá k započtení.

13. Citované zákonné ustanovení vykládá ustálená rozhodovací praxe obecných soudů prezentovaná např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, a ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 564/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 900/2020, ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3908/2020, a ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 32 Cdo 384/2021, tak, že smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky.„ Nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž (zásadně, viz dále) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod [číslo] 2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky.

14. Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Při posuzování, zda je aktivní pohledávka„ neurčitá či nejistá“ ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je proto třeba vzít v úvahu i tuto skutečnost; lze-li s ohledem na okolnosti konkrétního případu považovat za spravedlivé, aby dříve, než dojde k uhrazení (resp. přiznání) pasivní pohledávky, bylo posouzeno, zda je její věřitel povinen plnit dluh z aktivní pohledávky, vzniklé ze stejného vztahu, není na místě poskytovat takovému věřiteli ochranu prostřednictvím § 1987 odst. 2 o. z. V takovém případě zpravidla není aktivní pohledávka„ nejistá nebo neurčitá“ ve smyslu posledně označeného ustanovení, přestože by ji jinak bylo možné považovat za ilikvidní.

15. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné. Účinnost právního jednání, která zpravidla nastává v okamžiku, kdy projev vůle dlužníka pasivní pohledávky dojde věřiteli (srov. § 570 a násl. o. z.), je přitom nutné odlišit od účinků tohoto právního jednání (k nimž dochází ex tunc, k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení - § 1982 odst. 2 in fine o. z.).

16. Započítávaná (aktivní) pohledávka je zpravidla nejistá a neurčitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. (tedy nezpůsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik založené pohledávky) tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V úvahu je přitom třeba vzít i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena. Je-li námitka započtení vznesena v okamžiku, kdy je řízení teprve na začátku a prokazování skutečností rozhodných pro posouzení aktivní pohledávky nebude významně složitější, než je tomu v případě žalobou uplatněné pohledávky, bude zpravidla na místě závěr, že započtení neodporuje § 1987 odst. 2 o. z. Naopak, námitka započtení uplatněná až na konci nalézacího řízení, či dokonce až jako obrana v exekučním řízení, obstojí pouze v případě, bude-li aktivní (započítávaná) pohledávka zcela nepochybná (nebude-li nutné k jejímu zjištění provádět žádné složitější dokazování).

17. Uvedené závěry se obdobně prosadí i tehdy, provede-li dlužník aktivní pohledávky započtení mimo soudní řízení o žalobě na splnění pasivní pohledávky (ať už před jeho zahájením či v jeho průběhu) a vznese-li v řízení námitku zániku žalobou uplatněné pohledávky v důsledku tohoto započtení. I v tomto případě jsou přitom pro posouzení, zda aktivní pohledávka vyhovuje požadavku § 1987 odst. 2 o. z., rozhodné okolnosti, které zde byly v okamžiku účinnosti právního jednání dlužníka (jednostranného započtení).

18. Na úvod je nutné předeslat, že soud prvního stupně si opatřil dostatek informací o skutkových okolnostech případu a k jejich prokázání provedl (s ohledem na uplatnění zásady projednatelnosti v tomto občanském soudním řízení, kdy je soud zásadně vázán důkazními návrhy účastníků – viz § 120 o. s. ř. v jeho znění účinném od 1. 1. 2014) dostatečné množství důkazů. Ze skutkových zjištění získaných provedeným dokazováním učinil soud prvního stupně logický závěr o skutkovém stavu věci, který rovněž správně právně posoudil na něj dopadajícími zákonnými ustanoveními. Své závěry přitom srozumitelně a logicky popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které může odvolací soud pro stručnost odkázat, neboť se v něm soud prvního stupně vypořádal se všemi námitkami žalobce vznesenými v průběhu řízení.

19. Jen pro stručnost lze připomenout, že mezi účastníky řízení není sporu o tom, že rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 5. 1. 2021, č. j. 13 C 246/2020-33, který nabyl právní moci dne [datum], bylo rozvedeno jejich manželství uzavřené dne [datum]. Za trvání manželství oba účastníci řízení jako manželé a objednatelé uzavřeli smlouvu o dílo s [jméno] [příjmení] jako zhotovitelem, jejímž předmětem byla výstavba rodinného domu na pozemku p. [číslo] v k. ú. Pohledec. Dne [datum] účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání SJM, kterou se žalovaná mimo jiné zavázala zaplatit žalobci na vypořádání jeho podílu na SJM částku 3 200 000 Kč, a to platbou ve výši 2 500 000 Kč při podpisu smlouvy a zbývajících 700 000 Kč do [datum] SJM tvořil mimo jiné i pozemek p. [číslo] v k. ú. Pohledec, jehož součástí byla v době uzavření dohody o vypořádání SJM i rozestavěná stavba rodinného domu před dokončením, kterou manželé realizovali společně ze společných finančních prostředků (dále též jen„ nemovitá věc“). Nemovitá věc se stala na základě dohody o vypořádání SJM výlučným vlastnictvím žalované. Současně bylo stranami ve smlouvě dohodnuto, že pokud by se ukázalo, že po uzavření této dohody náleží do společného jmění manželů nevypořádaný závazek, který přijal jen jeden z manželů, tak je z tohoto titulu zavázán ten z nich, který ho přijal či sjednal (viz čl. III odst. 3 dohody ze dne [datum]); pokud by se ukázalo, že po uzavření této dohody náleží do SJM nevypořádaný závazek, který přijali oba manželé společně, pak jsou z tohoto titulu zavázáni oba manželé, a to každý do výše jedné poloviny tohoto závazku (čl. III odst. 4 dohody ze dne 5 1. 2021).

20. Jak správně dovodil soud prvního stupně z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], tento již [datum] evidoval za oběma účastníky řízení pohledávku z titulu nedoplatku části ceny díla ve výši 39 444 Kč za stavební práce provedené do posledně uvedeného dne a blíže popsané ve faktuře vystavené svědkem dne [datum], [číslo] to podle shora odkazované smlouvy o dílo, ve které oba bývalí manželé figurovali jako společní objednatelé. V případě dluhu ve výši 39 444 Kč se tedy jednalo nejen o závazek, který vznikl za trvání manželství účastníků řízení, nýbrž i o závazek jimi oběma společně sjednaný, který tudíž spadal do masy SJM. Z obsahu dohody o vypořádání SJM ze dne [datum] přitom vyplývá, že účastníci řízení o způsobu vypořádání tohoto konkrétního společného závazku ničeho výslovně neujednali.

21. Odvolací soud si je vědom toho, že účastníci řízení v dohodě o vypořádání SJM ze dne [datum] shodně prohlásili, že do jejich SJM nepatří žádné společné závazku či jiné dluhy, nicméně uvedené prohlášení soud prvního stupě správně vyhodnotil ve světle skutečností zjištěných v průběhu tohoto řízení jako společnou mylnou představu bývalých manželů o rozsahu závazků spadajících do SJM v době uzavírání dohody ze dne [datum]. Ostatně s možností, že po uzavření dohody vyjdou najevo další závazky a dluhy, počítala samotná dohoda ze dne [datum] ve shora citovaných ujednáních. Správně tedy uvažoval soud prvního stupně, pokud na vypořádání takového závazku použil obecné ustanovení čl. III odst. 4 dohody o vypořádání SJM citovaného shora.

22. Pokud jde o věrohodnost svědka [jméno] [příjmení], odvolací soud považuje hodnocení jeho osoby soudem prvního stupně za přesvědčivé a přiléhavé tomu, že svědek evidentně nemá bližší vztah k žádnému z účastníků řízení a skutečnosti jím uváděné ve výpovědi utváří logickou posloupnost jeho jednání s oběma stranami sporu ohledně prací prováděných na nemovité věci. Logicky pak okolnosti uváděné svědkem navazují nejen na skutková tvrzení žalované, nýbrž i na objektivně zjištěné (a žalobcem ani nezpochybňované) okolnosti, jako je užívání nemovité věci žalobcem přinejmenším do právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků řízení (viz k tomu v podrobnostech další text dohody ze dne [datum] o vypořádání SJM o povinnosti žalobce vyklidit nemovitou věc do pěti dnů od právní moci rozsudku o rozvodu).

23. Obecně lze rovněž k dokazování prováděnému soudem prvního stupně předeslat, že tento neprováděl dokazování k prokázání samotné existence pohledávky svědka [jméno] [příjmení] za některým z účastníků řízení (či za jimi oběma), když v řízení před soudem prvního stupně samotná existence takové pohledávky nebyla vůbec žalobcem zpochybňována. Odvolací soud sice připouští, že žalobce se od počátku bránil zohledňování pohledávky svědka [jméno] [příjmení] v tomto řízení, nelze však přehlédnout, že své prvotní námitky proti zápočtu žalované formuloval tak (viz vyjádření žalobce datované dnem [datum]), že se v žádném případě„ nejedená o nevypořádaný společný závazek, který vyšel najevo teprve po uzavření dohody o vypořádání SJM, neboť spornou fakturu vystavil [jméno] [příjmení] již [datum] se splatností [datum]“ a„ faktura byla vystavena pouze na žalovanou“, tudíž se jedná pouze o dluh žalované. Namítl současně, že v dohodě o vypořádání SJM ujednali, že rozestavěná stavba rodinného domu připadne do výlučného vlastnictví žalované a že„ při výpočtu vypořádacího podílu bylo přihlédnuto k povinnosti žalované zaplatit veškeré stavební práce dospělé do uzavření dohody, tedy do [datum]“ Jinými slovy, žalobce vůbec nezpochybňoval samotnou existenci pohledávky svědka [jméno] [příjmení] jako takovou, nýbrž pouze tu skutečnost, že by tato měla představovat společný dluh manželů náležející do SJM, který nebyl dohodou ze dne [datum] vypořádán, když poukazoval na dobu jeho vzniku před uzavřením smlouvy o vypořádání SJM. Kumulativně pak (dlužno podotknout že zcela proti logice prvně uvedené námitky) navíc argumentoval údajným zohledněním povinnosti žalované zaplatit veškeré stavební práce dospělé do dne [datum] v souvislosti s přikázáním nemovité věci žalované, kterážto námitka nemá vůbec oporu v obsahu dohody o vypořádání SJM.

24. Pokud jde o námitku odvolatele, že svědek nevysvětlil, proč fakturu na dlužnou částku ve výši 39 444 Kč vystavil pouze na jméno žalované, opak je pravdou. Svědek logicky vysvětlil, že všechny faktury v souvislosti s výstavbou společného domu účastníků řízení jako manželů vystavoval pouze na její jméno, neboť žalobce se v první polovině roku 2020 zdržoval v Itálii. Pakliže tedy svědek z popsaného důvodu vystavil přinejmenším tři tzv. zálohové faktury v období od 20. 1. do [datum] (k tomu v podrobnostech srovnej text faktury ze dne [datum], [číslo] na zálohové faktury odkazující), které se nesporně týkaly společného závazku obou manželů ze smlouvy o dílo jimi oběma uzavřené, pouze na jméno žalované, je logické, že svědek v zavedené praxi pokračoval i při vyúčtování nedoplatku ve výši 39 444 Kč. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že i svědek si byl v průběhu roku 2020 vědom toho, že mezi oběma manžely dochází k rozpadu jejich vztahu, když přiléhavě popsal neformální ústní jednání s žalobcem o tom, že v průběhu roku 2020 dojde k postupnému útlumu a následnému zakonzervování rozestavěné stavby domu. Uvedená část výpovědi rovněž logicky navazuje na zjištění, že dům tehdy obýval žalobce. Pokud pak faktura účtuje cenu za práce provedené před dnem [datum], lze i z toho nepřímo vyloučit, že by se jednalo o individuální závazek sjednaný pouze žalovanou.

25. Pochopitelným se odvolacímu soudu jeví i netradičně laxní přístup svědka při vymáhání pohledávky z titulu nedoplatku části ceny díla, kdy ponechal fakturu vystavenou dne [datum], jejíž splatnost byla stanovena na [datum], neuhrazenou až do jara 2021, když tento ve své výpovědi připustil, že vystavenou fakturu zřejmě skutečně zapomněl žalobci předat (ačkoliv se původně mylně domníval, že mu ji odeslal emailem), jakož i nevědomost svědka při jeho výslechu před soudem prvního stupně o tom, že faktura již byla uhrazena, neboť jak vyplývá z obsahu faktury, dlužná částka představovala pouze 4,2 % z celkové jím požadované úhrady za práce ve výši 939 444 Kč, z níž 900 000 Kč již bylo uhrazeno účastníky řízení v první polovině roku 2020, a správu fakturovaného plnění měla a má podle výpovědi svědka na starosti jeho účetní. Ani výše uvedené omyly svědka tedy podle názoru odvolacího soudu nesnižují vypovídací schopnost svědka ohledně ostatních (pro rozhodnutí soudu podstatných) skutečností.

26. Nepodstatným pro rozhodnutí soudu v této věci je i vyjádření svědka o tom, zda za účastníky řízení, či jen za některým z nich měl, nějakou další pohledávku, či nikoliv. Jinými slovy, i kdyby snad přeci jen svědek měl jako věřitel i další pohledávku ve výši 60 515 Kč za žalovanou, jak tato sama uvádí v emailu z června 2021, kterým uplatňuje zápočet své pohledávky na pohledávku žalobce vymáhanou v tomto řízení, nelze z toho dovodit případnou nevěrohodnost výpovědi svědka [jméno] [příjmení] stran toho zásadního zjištění, že pohledávka ve výši 39 444 Kč z prosince 2020 má svůj původ ve smlouvě o dílo dříve sjednané oběma účastníky řízení jako manžely za trvání jejich manželství. Pokud by snad v budoucnu svědek [jméno] [příjmení] skutečně usiloval o zaplacení další pohledávky za žalobcem ve výši 60 515 Kč, popř. sama žalovaná se domáhala po žalobci zaplacení buď téže částky či její poměrné části s odůvodněním, že tato má svůj původ buď v dříve uzavřené smlouvě dílo či dokonce v samostatné objednávce žalobce, bude nepochybně jejich povinností nejen tvrdit, ale i prokázat, že je povinností žalobce se na úhradě takové pohledávky podílet.

27. Pokud jde o možnost žalované uplatnit námitku započtení části své pohledávky vůči pohledávce vymáhané žalobcem v tomto řízení, pak odvolací soud konstatuje, že v projednávaném případě nejsou dány předpoklady pro použití ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. Předně pohledávka žalované, byť se v konečném důsledku jedná o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení žalobce na její úkor ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., má svůj původ ve smlouvě o vypořádání SJM, tedy v tomtéž závazkovém vztahu, o který se opírá žalobcem uplatněná žaloba, neboť bezdůvodné obohacení žalobce vzniklo na úkor žalované právě tím, že tato sama zcela uhradila společný dluh účastníků řízení náležející do SJM, ačkoliv se na jeho úhradě měli podílet podle smlouvy o vypořádání SJM oba bývalí manželé (tedy každý z účastníků řízení) jednou polovinou. Už jen z tohoto důvodu by rozumnému a spravedlivému uspořádání vztahů odpovídalo, aby byla námitka započtení uplatněná žalovanou v tomto řízení věcně projednána.

28. Neurčitost pohledávky použité k započtení pak nevyvolává ani jednání žalované, která e-mailem ze dne [datum] započetla právě svoji pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalobci na její úkor vzniklo zaplacením společného dluhu účastníků řízení náležejícího do SJM svědkovi [jméno] [příjmení] ve výši 39 444 Kč. Skutečnost, že jednostranný zápočet mohl mít účinky pouze ohledně ½ posledně uvedené částky, neboť každý z manželů se měl podílet na úhradě pohledávky svědka [jméno] [příjmení] pouze částkou 19 722 Kč, na určitosti započítávané pohledávky ani samotného zápočtu ničeho nemění. Nejistotu či spornost započítávané pohledávky nezakládá ani to, zda zde existovala či stále ještě existuje i nějaká další pohledávka svědka [jméno] [příjmení] za žalovanou, či dokonce za oběma účastníky řízení. Není pak pravdou, že by žalovaná emailem ze dne [datum] vyzývala žalobce k úhradě závazku 39 444 Kč věřiteli [jméno] [příjmení], ačkoliv si měla být vědoma toho, že sama dluh uhradila již dne [datum]. Z emailu je naopak zcela zřetelná její úvaha (jak vysvětleno shora částečně nesprávná) o tom, že pohledávku 39 444 Kč má zaplatit žalobce, přičemž pokud ona žalobci dluží z titulu vypořádání SJM částku 700 000 Kč, současně žalobci oznamuje, že mu vyplatí pouze 660 556 Kč (tedy o 39 444 Kč méně), čímž pojmově započítává právě svoji pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení žalobce na její úkor vzniklou tím, že uhradila závazek, na jehož úhradě se měli účastníci podílet v režimu podle čl. III odst. 4 dohody o vypořádání SJM ze dne [datum] každý jednou polovinou.

29. Lze tedy konstatovat, že vyjádření žalované stran existence a povahy závazku ve výši 39 444 Kč byla a jsou konzistentní, když k posunu v její argumentaci dochází toliko stran právního hodnocení důsledků jednostranného započtení, když původně se žalobkyně mylně domnívala, že tímto zápočtem se zbaví nutnosti doplatit žalobci celou částku 39 444 Kč. Změnu argumentace lze naopak vysledovat ve vyjádřeních žalobce, který nejprve nepřipouštěl možnost zápočtu pohledávky žalované (dlužno podotknout že dvěma zcela protichůdnými) námitkami založenými jednak na úvaze, že se jedná o závazek, který byl zohledněn v dohodě o vypořádání SJM ze dne [datum] tak, že jej uhradí žalovaná, neboť jí připadne nemovitá věc, nebo na úvaze, že jde o závazek, který dohoda o vypořádání SJM neřeší, neboť je výlučným závazkem žalované. Až v průběhu odvolacího řízení nově přichází s argumentací, kdy popírá existenci jakéhokoliv závazku vůči [jméno] [příjmení] jako věřiteli. Z úhlu pohledu výše uvedeného se nicméně jedná o skutkové tvrzení uplatněné nově až v odvolacím řízení, k němuž nemůže odvolací soud přihlížet, neboť nebyl naplněn žádný ze zákonných předpokladů pro uplatnění takových novot v odvolacím řízení (viz § 205a o. s. ř.). Zbývá tak dodat, že ze stejného důvodu se otázkou přesného znění smlouvy o dílo uzavřené mezi stranami sporu jako objednateli a svědkem [jméno] [příjmení] jako zhotovitelem logicky nezabýval ani soud prvního stupně.

30. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud zohlednil námitku žalované v podobě zániku části žalobcem žalované pohledávky započtením proti pohledávce žalované za žalobcem z titulu bezdůvodného obohacení žalobce na její úkor ve výši 19 772 Kč, ke kterému došlo tím, že žalovaná uhradila svědkovi [jméno] [příjmení] celý dluh ve výši 39 444 Kč vzniklý ze smlouvy o dílo oběma účastníky řízení sjednané v postavení objednatelů za trvání manželství, ačkoliv každý z účastníků řízení měl podle čl. III. bodu 3.4 smlouvy o vypořádání SJM ze dne [datum] uhradit vždy ½ takového společného dluhu. Odvolací soud tudíž rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené zamítavé části jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně, který se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když poměr úspěchu a neúspěchu obou stran sporu byl v řízení před soudem prvního stupně stejný.

31. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých náhrada nákladů odvolacího řízení přísluší v tomto řízení zcela úspěšné žalované. Výše nákladů 5 324 Kč odpovídá odměně zástupce žalované z řad advokátů ve výši 3 800 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) podle § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též jen„ advokátní tarif“), po 1 900 Kč za úkon podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu vycházeje z tarifní hodnoty 19 722 Kč podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, paušální náhradě hotových výdajů ve výši 600 Kč spojených z výše uvedenými dvěma úkony právní služby po 300 Kč za úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradě 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 924 Kč počítané z odměny a paušální náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř.