54 CO 243/2018

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem PSČ obec a číslo zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o odstranění zásahu do vlastnického práva o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. srpna 2018, č.j. 14 C 158/2012 – 263,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba domu [adresa] v obci [obec] a katastrálním území Dolní Bobrová, spočívajícího v zatížení obvodové zdi domu [adresa] zasazením sedmi podélných stropních trámů umístěných nad průjezdem domu [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] v obci [obec] a katastrálním území Dolní Bobrová, uložených jako 3., 5., 7., 9., 10., 12. a 14. v pořadí ve směru od vstupních vrat do průjezdu domu [adresa] s tím, že žalovaná je povinna tyto trámy z obvodové zdi domu [adresa] odstranit, a zazdít otvory, které byly k zasazení těchto trámů do obvodové zdi provedeny, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. V zůstávající části se výrok I. potvrzuje ve správném znění: Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba domu [adresa] v obci [obec] a katastrálním území Dolní Bobrová, spočívajícího v zatížení obvodové zdi domu [adresa] zasazením zbývajících deseti podélných stropních trámů umístěných nad průjezdem domu [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] v obci [obec] a katastrálním území Dolní Bobrová, uložených jako 1., 2., 4., 6., 8., 11., 13., 15., 16. a volně stojící 17. v pořadí ve směru od vstupních vrat do průjezdu domu [adresa] s tím, že žalovaná je povinna tyto trámy z obvodové zdi domu [adresa] odstranit a zazdít otvory, které byly k zasazení těchto trámů do obvodové zdi provedeny, a odstranit trhliny, kterými je tato obvodová zeď poškozena, jakož i odstranit trhliny železobetonového věnce, kterým je tato zeď na úrovni prvního nadzemního podlaží ukončena, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na náhradu nákladů, které jí vznikly v řízení před soudy obou stupňů, 310 Kč na účet Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a 4 744 Kč na účet Krajského soudu v [obec], vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradu nákladů, které jí vznikly v řízení před soudy obou stupňů, 310 Kč na účet Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a 4 744 Kč na účet Krajského soudu v [obec], vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Soud prvního stupně výše označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému (původně [jméno] [příjmení]) tak, že žalovaný je povinen zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce k domu [adresa] na pozemku p. č. st. 18 v obci [obec] a katastrálním území Bobrová, spočívající v zatížení obvodové zdi domu [adresa] na pozemku p. č. st. 18 v obci [obec] a katastrálním území Dolní Bobrová, zasazením 17 dřevěných podélných stropních trámů umístěných nad průjezdem domu [adresa] s tím, že žalovaný je povinen tyto trámy z obvodové zdi domu [adresa] odstranit a zazdít otvory, které byly k zasazení těchto trámů do obvodové zdi provedeny, odstranit trhliny, kterými je tato obvodová zeď poškozena, jakož i odstranit trhliny železobetonového věnce, kterým je uvedená zeď na úrovni prvního nadzemního podlaží ukončena (výrok I.). Výrokem II. soud prvního stupně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení 28 489,80 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. rozhodl, že je žalobce povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou náklady řízení vzniklé státu ve výši 619,52 Kč rovněž ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na ustanovení § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) závěrem, že žalobce je vlastníkem domu [adresa] v obci [obec] a žalovaný vlastníkem domu [adresa] v obci [obec], přičemž oba domy spolu sousedí, když příčná štítová zeď domu žalobce tvoří zároveň příčnou zeď průjezdu domu žalovaného. Mezi účastníky nebylo sporu, že příčná štítová zeď je ve vlastnictví žalobce. V roce 1935 souhlasil právní předchůdce žalobce s vybudováním průjezdní kolny žalovaným a s vybudováním štítu průjezdní kolny na stávající zdi domu [adresa] s tím, že původní zeď zůstane ve vlastnictví žalobce a nově vystavěná štítová zeď bude spoluvlastnictvím žalobce a žalovaného (resp. jejich právních předchůdců). Jestliže pak v roce 1935 umístil právní předchůdce žalovaného na původní zeď podélné stropní trámy, učinil tak jako řádný držitel dle ustanovení § 316 obecného občanského zákoníku, tehdy platného, a nelze mu uložil předmětné trámy odstranit. Vzhledem k tomu, že bylo v řízení prokázáno, že v pozdějším období – konkrétně v roce 1977 – byly na původní zeď umístěny další trámy, bylo třeba prokázat, že i k umístění těchto trámů měl právní předchůdce žalovaného právní titul. Soud prvního stupně v této souvislosti neuvěřil tvrzení žalobce ani jeho otce [jméno] [příjmení] (tehdejšího spoluvlastníka domu [adresa]), že ve shora uvedeném období žádný souhlas k umístění trámů nedal. Soud vycházel ze svědecké výpovědi bývalé manželky [jméno] [příjmení], v daném období spoluvlastnice nemovitosti, že umístění dalších trámů provedené předchůdcem žalovaného nezpůsobilo v rodině žádné problémy, ani proti tomu nikdo z Rousových neprotestoval. Dovodil, že tak navíc právní předchůdce žalovaného činil jako spoluvlastník štítu své průjezdní kolny. Žalobci se dle soudu prvního stupně nepodařilo prokázat ani to, že tyto podélné stropní trámy způsobují škodu na obvodové zdi v jeho vlastnictví, a to tak, že zeď zatěžují natolik, že v ní vznikají trhliny. Zde odkázal na závěry znaleckého posudku znalce ing. [jméno] [jméno], který dospěl k závěru, že umístěním podélných stropních trámů došlo k zatížení zdi pouze velmi mírně až zanedbatelně. Z popsaných důvodů pak nárok žalobce v plném rozsahu zamítl.

3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítl, že v roce 1935 řešili právní předchůdci účastníků pouze umístění štítu na stávající zeď ve vlastnictví právního předchůdce žalobce s ohledem na záměr právního předchůdce žalovaného vystavět průjezdní kolnu mezi oběma domy. Dohoda účastníků se v žádném případě netýkala práva umístit na zeď domu [adresa] jakékoliv podélné stropní trámy, když i z pojmu průjezdní kolna vyplývá, že zde neměl být budován žádný skladovací prostor. Uvedl, že pro řízení není podstatné, kdo je vlastníkem nově vybudovaného štítu, neboť předmětné trámy nejsou umístěny na štítu, ale na původní příčné zdi ve vlastnictví žalobce. Žalobce nadále setrval na svých tvrzeních o neodůvodněném umístění stropních trámů nejen v roce 1935, ale i v roce 1977, neboť v roce 1935 právní předchůdci žalovaného měli souhlas pouze k výstavbě štítu a zastřešení průjezdu. Neprokázáno dále zůstalo tvrzení o ústní dohodě právních předchůdců účastníků o umístění dalších stropních trámů v roce 1977, zvláště za situace, kdy svědkyně [jméno] [příjmení] před dožádaným soudem upřesnila, že Prohlášení, předložené soudu k důkazu, jí předložil k podpisu žalovaný, a dále upřesnila, že jí vůbec není známo, k jakým stavebním úpravám ze strany právních předchůdců žalovaného v 70. letech došlo. Odkázal na přípis tehdejšího právního zástupce právních předchůdců žalobce, předloženého soudu k důkazu, kde je právní předchůdce žalovaného upozorněn, aby se vyvaroval stavebních zásahů do zdi domu jeho klientů. Přípis je nepochybně z roku 1977, což lze dovodit z tehdy jednotné evidence klientských věcí v advokacii. Žalobce se tak může domáhat ochrany svých vlastnických práv, neboť v obou případech jde o neoprávněný zásah do jeho vlastnictví. Setrval rovněž na tvrzení, že neoprávněně umístěné trámy poškozují majetek žalobce a způsobují trhliny v obvodové zdi, a proto je žalobce i zde oprávněn domáhat se nápravy. Navrhl změnit rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno.

4. K podanému odvolání se žalovaný vyjádřil tak, že podélné trámy byly uloženy na zeď žalobce po právu, když v roce 1935 uzavřeli právní předchůdci stran dohodu o výstavbě štítové zdi. Podélné trámy jsou uložené do železobetonového pásu, který je věcí společnou, a mohou jej tak užívat obě strany. Právní předchůdce žalobce [jméno] [příjmení], jeho bývalá manželka [jméno] [příjmení] i jeho rodiče pak věděli o přestavbě v roce 1977 a s uložením dalších podélných trámů neměli problém, čemuž odpovídá i to, že se proti umístění nebránili podnětem stavebnímu úřadu. Z provedeného dokazování pak vyplývá i to, že podélné trámy nezpůsobují žalobci žádné škody, naopak došlo výstavbou průjezdu ke zpevnění chátrající zdi jeho rodinného domu. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdit.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání objektivně přípustným (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), že toto odvolání podal žalobce, tedy účastník řízení jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinil včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že odvolání splňuje podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedených odvolacích důvodů (§ 212 odst. 2 o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal, a po doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru stavebnictví, dospěl k závěru, že je odvolání zčásti důvodné.

6. V průběhu řízení došlo na straně žalovaného k procesnímu nástupnictví. Dle usnesení Krajského soudu v [obec] – pobočky v Jihlavě ze dne 26. 4. 2021, č. j. 54 Co 243/2018 – 347, bylo dále v řízení pokračováno s [jméno] [příjmení], dcerou původně žalovaného [jméno] [příjmení], zemřelého dne [datum].

7. S ohledem na změny v katastru nemovitostí došlo v průběhu řízení k přečíslování pozemků v katastrálním území Dolní Bobrová. Stavba domu (objekt) [adresa] v obci [obec] je nyní součástí pozemku parc. [číslo] stavba domu (objekt) [adresa] v obci [obec] je nyní součástí pozemku parc. [číslo].

8. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že mezi účastníky není sporné, kdo byl vlastníkem (spoluvlastníkem) předmětných nemovitostí v roce 1935 ([příjmení] Antonín a [příjmení] [jméno]) a v roce 1977 (manželé Antonín a [jméno] [příjmení] a manželé [jméno] a [jméno] [příjmení]). [příjmení] je rovněž, že dělící zeď mezi domy [adresa] a [adresa] je vlastnictvím žalobce, na této dělící zdi vybudovaný štít průjezdní kolny je pak dle dohody z roku 1935 ve spoluvlastnictví žalobce a žalovaného. V průběhu řízení pak došlo ke shodě v tvrzeních účastníků, že část podélných trámů byla na zeď umístěna v roce 1935 a část při stavebních úpravách probíhajících na nemovitosti žalovaných v roce 1977.

9. Soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil, že se žalobce v projednávané věci domáhá ochrany svého vlastnického práva proti žalovanému, který do tohoto práva zasahuje tím, že na obvodovou zeď domu [adresa] v obci [obec], který je v jeho vlastnictví, umístil (respektive jeho právní předchůdci) podélné stropní trámy tvořící půdní prostor nad průjezdem domu [adresa] ve vlastnictví žalovaného, přičemž k jejich umístění mělo dojít ve dvou různých časových obdobích (rok 1935 a rok 1977). Pokud je o ochraně vlastnického práva rozhodováno v době po [datum], je nutno nárok posoudit dle úpravy provedené zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., a to dle jeho ustanovení § [číslo] (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4884/2015). Vzhledem k tomu, že ustanovení § 1042 o. z. a ustanovení § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník platný do [datum], dále jen obč. zák., který chybně použil soud prvního stupně, nejsou co do základu obsahově odlišná ( (a proto je i dosavadní judikatura v zásadě nadále aplikovatelná (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014)), nepředstavuje použití staré právní úpravy vadu řízení. Jak ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák., tak i ustanovení § 1042 o.z. směřují k povinnosti zdržet se neoprávněného zásahu do vlastnického práva.

10. Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že v případě, kdy by žalobce uplatnil svůj nárok jako nárok na náhradu škody, v dané věci škody vzniklé před [datum], by bylo nutno posoudit nárok dle ustanovení předpisů platných v době, kdy ke škodě došlo. V projednávané věci se sice žalobce domáhá odstranění trhlin, kterými je obvodová zeď poškozena, i odstranění trhlin železobetonového věnce, ovšem z žalobních tvrzení je zřejmé, že se domáhá nikoli náhrady vzniklé škody, ale odstranění následků trvajícího zásahu do svého vlastnického práva (srovnej změnu žaloby ze dne [datum]).

11. Dle usnesení § 1042 o. z. se může vlastník domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Ochrany proti zásahům do jeho vlastnického práva se vlastník domáhá tzv. negatorní žalobou. Zákaz neoprávněného rušení vlastnické věci přichází v úvahu tam, kde neoprávněné rušení vlastníka ze strany rušitele trvá, resp. pokračuje, anebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2005, 22 Cdo 1485/2005). Negatorní žaloba je žalobou na plnění, které je uplatňováno splněním hmotněprávní povinnosti, která vznikla žalovanému tím, že neoprávněně zasáhl do vlastnického práva žalobce. Na neoprávněný zásah váže hmotné právo povinnost zdržet se tohoto zásahu a odstranit jeho následky. Rušební činnost musí být konkretizována nejen ve skutkovém ději uvedeném v žalobě, ale i v žalobním petitu (neoprávněný zásah tedy musí být konkretizován) a žalobce musí uvést, jakého přesně vymezeného rušení se má žalovaný zdržet.

12. Je třeba zdůraznit, že v případě trvajícího zásahu se může vlastník domáhat podle § 1042 o. z., aby se rušitel dalšího rušení zdržel, a po dobu trvání rušení nepřichází do úvahy promlčení tohoto práva, na rozdíl od jednorázového zásahu, který již skončil, kdy začne promlčecí doba práva vlastníka domáhat se uvedení věci do stavu předešlému zásahu, běžet v okamžiku ukončení jednorázového zásahu, a tedy v okamžiku vzniklé škody, neboť vlastník se právě pouze z tohoto titulu může v případě jednorázového zásahu domáhat odstranění důsledku tohoto zásahu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2886/2014). Z toho vyplývá, že nelze shledat důvodnou námitku promlčení práv žalobce, vznesenou žalovanou stranou.

13. Jestliže žalobce podanou žalobou požaduje uložit žalované povinnost zdržet se zásahu do jeho vlastnického práva, který spočívá v zatížení obvodové zdi jeho domu dřevěnými trámy, a současně požaduje odstranění těchto trámů a následků jejich umístěním způsobených, je jeho žaloba formulována přesně a určitě.

14. V řízení o projednání negatorní žaloby, musí žalobce prokázat, kromě toho, že žalovaný jeho právu ruší, také své vlastnictví věci (držbu či právo detence). Nemusí dokazovat, že žalovanému právo k věci nepřísluší. Na druhé straně se žalovaný může proti negatorní žalobě bránit námitkou, že žalobce nemá právo k věci, do které žalovaný zasahuje, a může rovněž popírat neoprávněný zásah.

15. Soud prvního stupně odůvodnil své zamítavé rozhodnutí závěrem, že žalovaná (respektive její právní předchůdci) měla právo podélné stropní trámy na příčnou štítovou zeď domu žalobce umístit, když v roce 1935 měl tehdejší vlastník domu [adresa] právo vybudovat mezi oběma nemovitostmi průjezdní kolnu, jejíž součástí byly i podélné trámy, včetně vestavění štítové zdi na stávající zeď domu [adresa]. Ke stejnému závěru došel soud prvního stupně při posuzování práva žalované (jejich právních předchůdců) umístit další podélné trámy na zeď žalobce v roce 1977, když vycházel z toho, že se žalobci nepodařilo vyvrátit tvrzení žalované strany, že měli k umístění dalších trámů souhlas vlastníka domu [adresa] Odvolací soud se s těmito závěry ztotožňuje pouze zčásti.

16. V řízení bylo třeba prokázat, zda podélné trámy zasahují do vlastnictví žalobce, tedy do původní zdi domu [adresa] sousedící s průjezdem k domu [adresa] nebo zda zasahují do nově zbudovaného štítu, vestavěného žalovaným na zdi stávající, popř. jsou umístěny na železobetonovém věnci, u něhož by v tom případě bylo třeba zkoumat, koho vlastnictvím je. Na žalované straně pak bylo, aby prokázala svá tvrzení, že zásah do vlastnictví žalobce byl oprávněný, tedy že trámy byly součástí vybudované průjezdní kolny a že k umístění dalších trámů měli souhlas žalobce.

17. Odvolací soud doplnil dokazování (dle ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř.) o znalecký posudek č. položky [číslo] soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru ekonomika, oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné, když potřeba znaleckého zkoumání vyplynula z upřesnění již provedených důkazů před soudem prvního stupně (znalecký posudek soudního znalce [příjmení] [jméno] [jméno] a ohledání na místě samém provedené soudem prvního stupně dne [datum]). Výsledky znaleckého zkoumání pak odvolací soud využil pro své závěry v projednávané věci.

18. Jestliže znalkyně dospěla k závěru, že podélné stropní trámy jsou osazeny na původní obvodové zdi domu [adresa] (směřující do průjezdu), aniž by zasahovaly do společné štítové stěny na této původní zdi zbudované (což je patrno i ze schématického detailu uložení stropního trámu v příloze [číslo] posudku), pak je nesporné, že žalovaná zasahuje do vlastnictví žalobce. Pro úplnost je třeba dodat, že znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že původní zeď není ukončena železobetonovým věncem, který měl dle dohody z roku 1935 sloužit k jejímu zpevnění.

19. Bylo tak na žalované, aby prokázala svá tvrzení, že její zásah je oprávněný, přičemž je třeba oddělit okolnosti uložení trámů v roce 1935 a v roce 1977.

20. Nesporně v roce 1935 existovala mezi tehdejšími vlastníky nemovitostí [adresa] a [adresa] dohoda, zachycená v písemné podobě v protokolu [číslo] sepsaném při komisním řízení v souvislosti s povolením stavby průjezdní kolny vlastníku nemovitosti [adresa]. Na základě vysloveného souhlasu vlastníka domu [adresa] mohl [jméno] [příjmení] vestavět průjezdní kolnu při obytné budově od strany nemovitosti [adresa] a v té souvislosti postavit štít na stávající zdi domu [adresa]. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda podélné trámy umístěné v době výstavby (o čemž nebylo mezi stranami sporu) na původní zeď byly součástí výstavby průjezdní kolny a vztahoval se tak i na jejich položení zmiňovaný souhlas, či nikoli. Odvolací soud má za to, že bylo prokázáno, že součástí stavby průjezdní kolny podélné trámy byly, a byly tak na zeď žalobce umístěny s jeho souhlasem (souhlasem jeho právního předchůdce). Tyto závěry vyplývají nejenom z časové souvislosti uložení trámů a výstavby štítové zdi, z reakce původního vlastníka domu [adresa], který proti jejich uložení nic nenamítal, a to de facto až do roku 1977, ale i ze závěrů znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], jehož odborné vyjádření bylo v řízení předloženo žalobcem, který uvedl, že podélné trámy jsou součástí konstrukce štítu a slouží k jeho stabilitě. Některé z trámů jsou pak součástí krovu kolny a jejich umístění odpovídá běžným stavebním postupům minimálně od počátku 20. století, což opět vyplývá ze závěrů v řízení provedených znaleckých zkoumání.

21. Odlišné závěry pak odvolací soud učinil, pokud jde o (dodatečné) umístění dalších podélných stropních trámů v roce 1977. Žalovaná dovozuje oprávněnost svého zásahu do zdi žalobce od jeho souhlasu, respektive souhlasu [jméno] [příjmení] (nar. 1937) a [jméno] [příjmení] (nar. 1939), kteří byli vlastníky domu [adresa] ve výše uvedeném roce. Žalobce tento souhlas popírá. Žalovaná svá tvrzení doložila předložením [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], která jako spoluvlastník nemovitosti [adresa] uvádí, že byla seznámena s dodatečným uložením dalších trámů na dělící zeď a neměla proti tomu žádné výhrady. Následně byla [jméno] [příjmení] vyslechnuta jako svědkyně, přičemž upřesnila, že zmiňované Prohlášení jí přinesl nadepsané [jméno] [příjmení], ona je pouze podepsala, když jí tento řekl, že jej posílá starostka obce. Ovšem je jí známo, že v 70. letech probíhaly na nemovitosti žalované stavební úpravy, jejich rozsah jí ale nebyl znám, nezajímala se o ně ani neví, kdo je prováděl. Uvedla, že v rodině jejího tehdejšího manžela s těmito úpravami nikdo neměl problém. Z těchto zjištění však soud nemůže bez dalšího na souhlas vlastníků domu [adresa] s umístěním dalších trámů na svoji zeď usuzovat. Naopak tento souhlas dle odvolacího soudu vyvrací listina, předložená žalobcem, v níž Dr. [jméno] [příjmení] upozorňuje [jméno] [příjmení] jménem svých klientů [jméno] a [jméno] [příjmení], aby se v budoucnu vyvaroval jakýchkoli, zejména také stavebních zásahů do zdi domu klientů, která bezprostředně sousedí s nemovitostí žalované. Je pravdou, že tento přípis není datován, ale je označen spisovou značkou právníka, z níž vyplývá, že byla tato listina vyhotovena v roce 1977 (sp. zn. B 1 – [číslo] – Jr). Odstranění trámů pak [jméno] [příjmení] žádá v přípise adresovaném [jméno] [příjmení] dne [datum] Odvolací soud dodává, že i v případě, kdy by žalovaný prokázal neformální ústní souhlas vlastníka (což se v této projednávané věci nestalo), mohl vlastník svůj souhlas kdykoliv odvolat, a pokud by tak učinil, nebyl nadále povinen trpět zásah do svého práva (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2261/2001).

22. Pokud odvolací soud uzavřel, že žalovaná prokázala oprávněnost zásahu do vlastnického práva žalobce pouze pro umístění trámů v roce 1935 a nikoli v roce 1977, musel zjistit, které přesně z umístěných trámů byly na zeď žalobce uloženy dříve a které později. Rozlišení provedla na základě zadání soudu ve výše citovaném znaleckém posudku rovněž znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Znalkyně v rámci šetření na místě samém zjistila, že stropní konstrukci nad průjezdem tvoří celkem 16 podélných trámů, rovnoběžných s osou hřebene střechy a jeden (sedmnáctý) podélný trám ve dvorní části, který je součástí prodloužené střešní konstrukce, tzn. že má funkci podélné dřevěné vaznice, na níž jsou uloženy dřevěné trámy krokví. [příjmení] trámy jsou ručně tesané, obdélníkových nebo čtvercových profilů různých velikostí, ve třech barevných variantách – světle šedé, okrové – medové, původní tmavý nátěr, s tím, že trámy vložené do stropní konstrukce po roce 1977 byly již dříve zabudovány v jiné stavbě. Na základě především způsobu opracování povrchu a barevných odlišností dospěla znalkyně k závěru, že zřejmě v roce 1935 byly osazeny trámy označené v příloze [číslo] znaleckého posudku [číslo] v pozdější době (zřejmě v roce 1977) byly osazeny trámy označené [číslo] (číslování jde směrem od vstupních vrat do průjezdu). Vzhledem k tomu, že znalkyně výsledky provedené analýzy řádně zdůvodnila, přičemž zdůvodnění nevyvolává pochybnosti, mohl odvolací soud označení a rozlišení položených trámů převzít do svého rozhodnutí.

23. Jestliže se žalovaná domáhala svého práva uložit podélné trámy na zeď žalobce rovněž z titulu vydržení, které by odpovídalo věcnému břemeni umístění trámů (zde trámů umístěných v roce 1977), pak předpokladem vydržení práva je oprávněná držba, přičemž nestačí subjektivní přesvědčení držitele, že mu právo patří, ale je třeba, aby byl v dobré víře vzhledem ke všem okolnostem. [obec] víra se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž mohlo právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2001, 22 Cdo 595/2001). Musí být naplněno i hledisko objektivní, tj. že držitel při normální opatrnosti, kterou lze na něm požadovat, neměl a nemohl mít pochybnosti, že mu právo náleží. Žalovaný nemohl od roku 1977 vycházet z žádného důvodu, pro který by mohl mít za to, že má právo umístění trámů na zeď žalobce. I pokud by se domníval, že má jeho souhlas, jak již bylo řečeno, mohl vlastník svůj souhlas kdykoli odvolat, a proto nemohl takový souhlas založit dobrou víru držitele o vzniku a existenci práva, které by mělo povahu věcného břemene (Rc 26/2021). [obec] víra žalovaného byla navíc zpochybněna přípisem JUDr. [příjmení] v roce 1977 a nejpozději výzvou [jméno] [příjmení] ze dne [datum].

24. Vzhledem k tomu, že podmínkou ochrany práv vlastníka ve smyslu ustanovení § 1042 o. z. není vznik škodlivého následku provedeným zásahem, k úspěchu negatorní žaloby postačí pouze rušení vlastníka ve výkonu jeho vlastnického práva, jako práva absolutního, nemusel se soud dále zabývat tím, zda uložení trámů na zeď žalobce způsobuje trhliny v předmětné zdi (popřípadě i v jiných částech nemovitosti). Nicméně je třeba přisvědčit závěru soudu prvního stupně, podloženému závěry znaleckého posudku Ing. [jméno] [jméno], že uložené trámy nejsou příčinou vzniku trhlin na zdech domu žalobce. Pro stručnost odkazuje odvolací soud na podrobné zdůvodnění přijatého závěru učiněné soudem prvního stupně v napadeném rozhodnutí.

25. Pakliže se žalobci podařilo v tomto řízení prokázat, že je rušeno jeho vlastnické právo uložením části dřevěných podélných trámů na jeho zeď, a žalované se nepodařilo prokázat, že do tohoto práva zasahuje na základě věcného či obligačního práva, na základě zákona nebo jiného rozhodnutí, vzniklo žalobci právo na uložení povinnosti žalované zdržet se zásahu a odstranit následky tohoto nežádoucího stavu – soud však nemůže žalované uložit, jakým způsobem má být nežádoucí stav odstraněn (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1564/2019, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2886/2014).

26. S ohledem na vše shora uvedené má žalobce nárok proti žalované na ochranu proti zásahu uložením 9 podélných stropních trámů (označených v příloze [číslo] pořadovým [číslo]), které byly na zeď ve vlastnictví žalobce uloženy v roce 1977, u nichž žalovaná neprokázala, že by šlo o zásah oprávněný. Soud prvního stupně však zamítl celý nárok žalobce, proto odvolacímu soudu nezbylo než v této části rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. ve smyslu ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnit tak, že žalované uložil povinnost zdržet se výše popsaného zásahu do vlastnického práva žalovaného. Současně bylo žalované uloženo zazdít otvory, které byly k zasazení trámů do obvodové zdi provedeny.

27. V zůstávající části výroku I. bylo dle ustanovení § 219 o. s. ř. zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, neboť žalovaná prokázala, že uložení trámů na zeď žalobce v roce 1935 bylo na základě dohody právních předchůdců účastníků oprávněné. Zamítnut byl návrh žalobce i v té části, ve které se domáhá (kromě zazdění otvorů u trámů, které mohou být na zdi ponechány) odstranění trhlin, kterými je obvodová zeď poškozena, když nebylo zjištěno, že by trhliny vznikly jako následek uložení trámů, a to jak v roce 1935, tak i v roce 1977. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že obvodová původní zeď není ukončena železobetonovým věncem, nemohlo být žalobě vyhověno ani v této části, a proto mohlo být odvolacím soudem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, a to ve správném znění odpovídajícím úpravám provedeným v katastru nemovitostí, které představovaly přečíslování pozemkových parcel, jejichž součástí jsou nemovitosti – stavba domu [adresa] a stavba domu [adresa].

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., a to o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vzhledem k tomu, že nároku žalobce bylo vyhověno pouze zčásti a lze dospět k závěru, že míra zásahu, který je neoprávněný a míra zásahu, který naopak oprávněný je (počet podélných střešních trámů, které je nutno odstranit porovnání s počtem podélných střešních trámů, které je naopak možno na zdi žalobce ponechat) je zhruba stejná, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů, které mu v řízení před soudy obou stupňů vznikly, právo. Jestliže bylo žalováno na uložení povinnosti odstranit trhliny, které se za obvodové zdi objevily, a odstranit trhliny železobetonového věnce, pak nejde o samostatné nároky (tj. náhradu škody naturální restitucí), ale pouze o následek nezákonného stavu, proto míra úspěšnosti nebyla poměřována samostatně, nýbrž ve spojitosti s mírou úspěchu v nároku na zdržení se zásahu do vlastnického práva.

29. Dle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

30. Náklady, které v řízení vznikly státu před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím, představují přiznané znalečné znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] za ústně podaný znalecký posudek (usnesení ze dne 6. 9. 2017 čj. 14 C 158/2012-208) ve výši 423 Kč a svědečné přiznané svědkyni [jméno] [příjmení] ve výši 196,52 Kč (usnesení ze dne 15. 7. 2016, č. j. 14 C 158/2012 – 152), které byly vyplaceny soudem prvního stupně. Dále vznikly státu náklady za znalečné přiznané znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši 9 487 Kč (usnesení ze dne 25. 10. 2021, č. j. 54 Co 243/2018 – 387), které bylo vyplaceno krajským soudem. Celkem představují náklady státu částku 10 107,52 Kč, tj. 10 108 Kč Náklady státu pak nepředstavují náklady za znalečné přiznané znalci [příjmení] [jméno] [jméno] ve výši 11 021,30 Kč (usnesení ze dne 9. 4. 2018, č. j. 14 C 158/2012 – 239), neboť byly zcela pokryty složenou zálohou ve výši 25 000 Kč, jejíž zbývající část musí být složiteli soudem prvního stupně vrácena. Tato tzv. spotřebovaná záloha zaplacená účastníkem nepředstavuje náklady státu, ale zahrnuje se do nákladů placených tímto účastníkem, které se hradí podle úspěchu (§ 142).

31. Kritériem, podle kterého soud rozhoduje, kdo z účastníků státu náklady nahradí, je výsledek řízení. Pokud v projednávané věci, jak bylo shora odůvodněno, představuje úspěch žalobce i žalované stejnou míru, bylo rozhodnuto, že se každý z nich bude podílet na hrazení nákladů státu jednou polovinou (u účastníků nebyly shledány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků). Před soudem prvního stupně představují náklady státu 620 Kč, což představuje pro každého z účastníků k úhradě 310 Kč, a to na účet Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, z jehož účtu byly tyto náklady hrazeny. Před soudem odvolacím představují náklady státu 9 587 Kč, což představuje pro každého z účastníků k úhradě 4 744 Kč (po zaokrouhlení) na účet Krajského soudu v [obec], z jehož účtu byly tyto náklady hrazeny.